Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-12-28 19:09:58

Dynamo AJL

Při předvánočním úklidu na mě vyplavala pozvánka. Tamás Katona, politický tajemník na ministerstvu zahraničních věcí Maďarské republiky, mě zval na recepci u příležitosti regionální konference PEN klubu, která se konala v Budapešti. Dne 16. března 1991 jsem tam tak měl příležitost poprvé potkat živého A. J. Liehma. Ten průvan energie se kolem mne zvedl ve vzpomínce, právě když média oznamovala odchod tohoto legendárního neposedy. Konkrétní absurdita náhod. Breton i Jung na mě vědoucně pokyvují hlavou. Přívětivý ovál Liehmovy tváře se tehdy míhal místností, zářil optimismem, střídal jazyky, němčinu s Györgym Konrádem vyměnil lehce za angličtinu s Litevci a s československým velvyslancem Rudo Chmelem spočinul konečně v mateřštině. Lekce kulturní diplomacie v přímém přenosu. Liehm nejen věděl, co by se mělo dělat v nových evropských poměrech, on to také dělal. Jeho revue Lettre internationale v několika národních mutacích představovala rozměr jeho přemýšlení. Překračoval úzké horizonty státních hranic, těsná mu byla zatuchlost nacionální sebestřednosti, zvídavost neznala konce. Technika a styl interview se na fakultě učily na Liehmově knize Generace, kde vyzpovídal celou plejádu svých souputníků družně pracujících na plástvi pražského jara. Sledovali jsme ho v emigraci a přes tu vzdálenost vyrůstal do rozměru legendy. AJL byl pojem. Nyní se zjevil v rozpačité atmosféře budapešťské vily a okamžitě dával konverzaci praktický činorodý směr. Valil se z něj neutuchající proud rad a doporučení, až to některým bylo nepříjemné. On ale nemohl jinak. Podruhé jsme se setkali o mnoho let později v pražském hotelu Paříž. Nastoupil jsem tehdy do redakce Literárních novin a vydavatel zprostředkoval schůzku, protože Liehma dobře znal a protože byl toho přesvědčení, že názory jednoho z tvůrců Literárek jako mýtu šedesátých let je užitečné si poslechnout. To bylo ještě předtím, než se AJL definitivně přesunul z Paříže do Prahy, tou projížděl jen jaksi mimochodem cestou z lipského knižního veletrhu, kde zasedal v porotě jejich ceny. Pán s hůlkou už nepobíhal čiperně po místnosti, seděl a vzpomínal. Co jiného muži mezi osmdesátkou a devadesátkou tak dělávají? Pak jsme za ním na pár dní odjeli do Paříže. Ptal jsem se, Liehm odpovídal a kolegové nahrávali video. Jen zlomek rozhovoru jsme pak publikovali v Literárních novinách.    Na pražských setkáních, kam mohl většinou už jen v pojízdném křesle, nás tepal za dlouhé články, doporučoval nové externisty, radil, jak donutit spisovatele, aby psali do novin, postrádal v Literárkách básně a hlavně pořád opakoval, že Česká republika nemá jinou možnost jak přispět světu, než je kultura, což tady nikdo nechápe. Sám psát už nechtěl. Říkal, že člověk po osmdesátce by něco takového dělat neměl. Uměl dělat noviny, vyznal se ve filmu a v literatuře, překládal. A přitom neprožil život zašedlého katedrového bubáka. Komu se něco takového podaří? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-06 13:00:01

Facka za oscarový film: Josef Somr urazil vlastního otce. Poslední roky života byly trápením

Ponížení, jakého se Tomáš Somr, otec známého herce, od svého syna v roce 1966 dočkal, nemohl dlouho přenést přes srdce. Právě v tom roce se totiž dostal do kin snímek Ostře sledované vlaky, který dokonale popsal „obyčejné hrdinství“ lidí, kteří se za druhé světové války odhodlali k vlastnímu protestu proti nacistické okupaci. Tragédie Jana Třísky: Záhadnou smrtí si splnil sen, dodnes se ale spekuluje o sebevraždě Číst více Žádná filmová přetvářka Problém byl v tom, že takoví hrdinové bývali ve svém životě obyčejní lidé se všemi svými člověčími radostmi i starostmi. Právě tak je v příběhu popsán jak hlavní hrdina mladý železničář Miloš Hrma v podání Václava Neckáře, tak i výpravčí Ladislav Hubička, jehož roli svěřil režisér a spoluautor scénáře Jiří Menzel herci Josefu Somrovi.  Urážka všech železničářů Čím mohla tak úspěšná role, která přispěla dokonce k zisku Oscara v přelomovém roce 1968, Tomáše Somra tak rozčílit? On sám byl totiž celoživotním železničářem, a tak se mu zdálo, že jeho syn svojí filmovou sukničkářskou postavou celý tenhle úctyhodný stav, a zvláště pak samotného svého otce, znevážil. A to se neodpouští – lépe řečeno odpuštění trvalo poměrně dlouho. A došlo dokonce i na políček. Nehleděl přitom na nadání a úspěchy svého syna, který byl nejen vynikajícím hercem, ale také nadaným hudebníkem, který nádherně zpíval, hrál na klavír i na cimbál, jak popisovala v pořadu Českého rozhlasu Lída Engelová. Pro něj to byl zkrátka syn, který si zasloužil důsledně vyčinit.  Otec film odsoudil, Američané ho ocenili Jak je vidět, rodiče vždy měřili úspěchy svých dětí trochu jiným metrem než ostatní. A tak zatímco doma byl z filmu jen problém, americká Akademie filmového umění a věd jej o dva roky později vyznamenala Oscarem jako nejlepší cizojazyčný film. Možná i to, spolu s poněkud netradičním pojetím hrdinů, vedlo k dalšímu problému. S filmem kromě Somrova otce začali mít velké problémy také komunisté, jejichž moc se kvůli tankům vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 znovu upevnila. A tak film putoval na dalších dvacet let do trezoru. Bez ohledu na Oscara…  Záletníka zahrál výborně Ve filmu ztvárnil Josef Somr nenapravitelného milovníka žen a scéna, kde razítkuje pozadí krásné Zdeničce Svaté (zahrála si ji Jitka Zelenohorská) se stala doslova kultovní. Jak to ale měl herec se ženami ve svém vlastním životě? I o tom vypráví pořad České televize. I když nebyl velký záletník, v jeho životě se jich objevilo víc. Zajímavé ale je, že k oltáři se prvně vydal až těsně před osmdesátkou.  Zdeněk Svěrák dostal za film Na samotě u lesa neuvěřitelnou odměnu. Nebyla jeho, tak přišel trest Číst více První žena mu utekla za Polívkou V době, kdy poznal svoji první stálou partnerku a velkou lásku Evelynu Steimarovou, už měl za sebou natáčení Ostře sledovaných vlaků a mnoha dalších filmů. Herečku si zamiloval i s její dcerou z předchozího vztahu a byla z toho láska, která neměla skončit. Jenomže osud si to představoval jinak, a tak se v roce 1978 při natáčení Balady pro banditu Evelyna zamilovala do Bolka Polívky. Nebyla to ale žádná letní láska „na place“, která by se časem vytratila. A tak došlo k rozchodu a Josef Somr zůstal sám. Své milované ženě její zradu dlouhá léta nemohl odpustit.  Na věk nehleděl… Zatímco Evelyna Steimarová byla o jedenáct let mladší než Josef Somr, jeho další partnerka Zuzana Šavrdová byla naopak o jedenáct let starší. I když spolu spokojeně žili až do hereččiny smrti v roce 2011, nikdy se nevzali. Do manželství pak ale herec nakonec přece jen vstoupil. Když řekl své „ano“ jediné manželce Aleně, kterou před veřejností a hlavně pozorností médií urputně chránil, bylo mu 78 let. Manželství do konce života Tohle manželství vydrželo deset let, až do jeho odchodu ze života. Většina doby, kterou prožil se svojí poslední láskou, už ale byla pro herce velkým trápením. Zdraví jej zrazovalo čím dál tím víc a o to více si vážil pomoci a opory své ženy. V době covidové pandemie se proto raději zcela uzavřel do soukromí, jak potvrdil také server CNN Prima News. Jeho tělo už ostatně vypovídalo službu a v roce 2022 herec vydechl naposledy. Bylo to v sanatoriu v Nové Vsi pod Pleší a příčinou měla být rakovina plic. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Životní tragédie bouřliváka Pavla Landovského: Se životem na vozíku se nikdy nesmířil.

Čas načtení: 2024-03-13 07:00:01

Německá Kobyla Braunsteiner: Před dozorkyní s hřeby v botách nebylo v koncentračním táboře úniku

Ve chvíli, kdy Evropou zněly první výstřely druhé světové války, nebylo Hermine Braunsteiner ještě ani dvacet let. Pohledná dívka v té době toužila být zdravotní sestrou a pomáhat ostatním. Pak ale přišel velký zlom a z dospívající ženy, která se chtěla vydat na cestu služby lidem, se stala zrůda, pravý opak své původní představy. Co ji k tomu dovedlo?  Osvětimský fotograf Brasse viděl víc, než člověk snese: Zvrácení nacisté toužili po dokumentaci svých zvěrstev Číst více Z chudoby do ještě větší bídy Původem Rakušanka se Hermine Braunsteiner jako dítě z chudých poměrů dostala do služby v anglické rodině. Na svá vysněná studia a pozdější kariéru zdravotní sestry neměla zatím dost peněz, a tak se musela snažit vydělávat si alespoň pomocí v domácnosti. Jejím zaměstnavatelem byl Američan žijící v Anglii. Jakmile se ale přiblížila válka, vrátila se na kontinent, avšak nikoliv do rodné Vídně, ale do Berlína, kde přijala špatně placenou práci v továrně na letadla. Peníze sotva stačily na nájem, a tak ji na popud majitele pronajatého bytu napadla „lepší“ varianta obživy. Přihlásila se na výcvik jako dozorkyně v koncentračním táboře. Z chápající dívky bezcitnou bestií Hned v prvních dnech se Braunsteiner dostala do jedněch z nejkrutějších rukou, jaké se v těchto děsivých podmínkách daly najít. K výuce ji dostala Marie Mandel, proslulá později svojí neutuchající touhou po násilí na vězněných ženách i dětech. Pod jejím vedením se i z nově příchozí dozorkyně stala nenávistná a bezcitná postava, které nebylo žádné neštěstí dost velké na to, aby si z něj dělala velkou hlavu. Spolu s Marií Mandel působila až do roku 1942 v Ravensbrücku, ale pak se ukázalo, že dvě tak výrazné a sadistické ženy vedle sebe delší dobu být nemohou. Byla proto podle webu Německého muzea historie převelena do Majdanku.  Povýšila a přitvrdila v krutosti Teprve v jejím novém působišti, kde povýšila na zástupkyni hlavní dozorkyně, se naplno rozvinula její krutost. Podle svědků, kterým se podařilo válečné hrůzy přežít, nebylo její chování k sebemenšímu pochopení. Vězeňkyně se třásly před jejím hněvem, častokrát se stalo, že záchvaty vzteku, které mladou, ale v podmínkách koncentračního tábora bohužel velmi mocnou ženu postihovaly, nepřežily náhodné ženy, které se jí dostaly pod ruku, lépe řečeno pod botu. Právě tímto násilím, kdy na milost a nemilost vydaným nešťastnicím s oblibou šlapala na tělo i hlavu okovanou botou, byla proslulá. Také si tím vysloužila přezdívku „dupající kobyla“, jak se dočteme i na webu, popisujícím oficiálně hrůzy Majdanku.  Nacistická dozorkyně kopala do těhotných, ale toužila po ženské lásce. Vězeňkyni nabízela společný život Číst více Neobměkčil ji ani dětský pláč Hermine Braunsteiner se ale při ukájení svých sadistických choutek neomezovala jen na dospělé vězeňkyně, o štěstí mohly mluvit také děti, které přežily její řádění. Bez sebemenších výčitek děti třídila do transportů, ty menší doslova házela na nákladní automobily, jež je odvážely do míst, kde jejich nešťastné dny na světě končily. Jak se dívka, která toužila stát se zdravotní sestrou, mohla proměnit v takovou zrůdu?  Sluncem zalitá Kanada Válka skončila a vypadalo to, že Hermine Braunsteiner unikne osudu mnoha dalších válečných zločinců. Za své zločiny si odseděla tři roky, později se provdala do Spojených států amerických, odkud se jako zcela neznámá žena se svým mužem přesunula do Kanady. Nikoho by ani nenapadlo, že ta milá, sympatická a ochotná žena v minulosti působila lidem tolik utrpení. V roce 1973 ale přišlo velké překvapení, které Hermine Braunsteiner, tehdy již Ryan, určitě nečekala. Soud po desítkách letech a doživotí Na základě svědectví několika přeživších ji vyhledal lovec válečných zločinců Simon Wiesenthal a roztočil se kolotoč, na který nebyla připravena. Zbavení amerického občanství, vydání německým úřadům, soud a nakonec přece jen doživotní trest. Za co? Nešlo o nic menšího než o vraždu osmdesáti lidí, navádění k vraždě v dalších sto dvou prokázaných případech a také spolupráci na vraždě v tisících případech. Spravedlnost se o rozsudek postarala až v roce 1981 a její trest nakonec trval patnáct let, než byla ze zdravotních důvodů propuštěna. Zemřela o tři roky později, v roce 1999 rok před osmdesátkou. Její oběti se ale mnohdy nedožily ani dospělosti.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: V koncentráku zažil neuvěřitelné peklo, přesto přežil: Vypracoval si správnou strategii.

Čas načtení: 2024-05-31 09:40:00

Naháči na pláži. Záporák ze Hry o trůny vyrazil s mladší partnerkou na koupačku

Herce Charlese Dance (77) vyfotili paparazzi nahého s jeho přítelkyní Alessandrou Masi (55). Na španělském ostrově Formentera na nudistické pláži ukázali oba vše. Brit, který v seriálu Hra o trůny ztvárnil záporáka Tywina Lannistera a v seriálu Koruna si zahrál lorda Mountbattena, předvedl, že je i před osmdesátkou ve skvělé formě.

Čas načtení: 2024-07-13 08:00:01

Medvěd útočící na Rusy, krokodýl ve Vltavě a lehké dívky s hroznýšem. Historky kolem Discolandu Sylvie připomínají akční film

Ivan Jonák své zážitky popisoval v autobiografické knize Drogy, sex a revoluce, jiné sdíleli jeho tehdejší přátelé a kumpáni i roky po podnikatelově smrti v roce 2016. Ivan Jonák se nebál při provozování svých byznysů používat mafiánské praktiky. Mimo diskotéku patřil k Discolandu Sylvie třeba i erotický klub Veronika, pojmenovaný taktéž po jedné z Jonákových dcer a nacházející se ve spodních patrech stejného domu v Primátorské ulici v Libni. Takové kluby měly návštěvníkům přinést nejen erotické vyžití, ale slovy jejich provozovatele jim také „ukázat něco, co ještě v životě neviděli“, jak Jonák uvádí na dobových záběrech dokumentu Polosvět sexklubů, který se mimo jiné zabýval Veronikou. Právě proto byla v domě v Libni k nalezení i exotická zvířata, pro která jejich majitel našel i jiné využití než jako atrakci v erotickém byznyse. Jonák, Mrázek a vražda na každém rohu. Seriál Devadesátky připomíná odvrácenou stranu nové demokracie Číst více Medvěd proti ruským gangsterům Své o tom věděl třeba medvěd Míša, o kterém vyprávěl Filip Turek, bývalý závodník a současný politik a europoslanec, který se o Jonáka staral po jeho propuštění z vězení. Podle něj použil Jonák medvěda při léčce na ruské výběrčí výpalného. „Přišli Rusové a chtěli milion měsíčně. Ivan povídá: ‚Milion, pánové, to je hodně peněz, musím to probrat s kolegou.‘ A servírky byly na tuto situaci naučené, měly na baru roztok s medem v injekční stříkačce a těm Rusákům to nastříkaly na oblek. A když Ivan řekl, že to musí probrat s kolegou, pustil medvěda a Míša je začal svlékat drápama z těch sak. Rusové skákali z okna, ujížděli audinou osmdesátkou a Ivan na ně z okna střílel Coltem 1911,“ vypráví Turek v podcastu V.O.X. TV.  Venčení krokodýla ve Vltavě Ve výše zmíněném dokumentu ČT odhaluje další zážitky s exotickou zvěří známý DJ Uwa, vlastním jménem Uwe Vaník, který byl kdysi s Jonákem jedna ruka a Discoland zažil v dobách jeho největší slávy. Uwa dostal skvělý nápad, jak vyvenčit krokodýla Kubu. „Zavážeme mu tlamu, uděláme mu obojek, dáme ho na dlouhý lano a vykoupeme ve Vltavě,“ líčí v dokumentu a vypráví, jak krokodýla přivázali na sovětský náklaďák ZiL-131 a vyvezli jej k blízké Trojské lávce. „No a jak couvali do té řeky, břeh se utrhl a ten ZiL s Ivanem zajel celý pod vodu,“ říká známý DJ. Krokodýl naštěstí zůstal přivázaný k náklaďáku a celý výlet přežil bez újmy. Z celé akce se jako zázrakem dochovalo dobové video. Konec Discolandu: Vražda Jonákovy manželky ukázala, komu skutečně patřila gangsterská diskotéka Číst více S hroznýšem ho podvedla striptérka Jonák většinu exotických zvířat vlastnil. Proč tomu tak bylo, objasňuje ve své knize. Mělo to hlavně ekonomické důvody. Jedna ze striptérek, součástí jejíhož čísla byl i hroznýš královský, totiž Jonáka takříkajíc vzala na hůl. Za jednoho dvanáctikilového hada, který měl přes dva metry, platil tehdy Jonák tři tisíce korun. „Dívka ode mě požadovala částku tři tisíce korun denně. Vystoupení s ním bylo fascinující, ale za měsíc jsem za něj vyplatil devadesát tisíc, což mi připadalo moc,“ píše Jonák v knize a doplňuje, že hroznýše nakonec ve zverimexu koupil za pouhých devět tisíc korun.  Zvířat se báli i policisté, kteří si pro Jonáka šli Když měl být Ivan Jonák zatčen za objednávku vraždy jeho manželky, policisté si byli dobře vědomi, že v Discolandu mohou narazit na různé živočišné druhy. „Nikdo se nehlásil. Ne, že by měli strach z Jonáka, ale z těch medvědů,“ vypráví o prekérní situaci v podcastu Fight Cast One bývalý elitní vyšetřovatel Jan Štoček. „Napadla mě spásná myšlenka, že se můžeme vydávat za pracovníky rozvodných závodů a k Jonákovi se tak snadno dostat,“ vypráví, jak na Jonáka nakonec vyzráli. A skutečně, léčka zabrala a Jonák byl zatčen. Za objednávku vraždy své ženy nakonec u soudu dostal osmnáct let vězení. KAM DÁL: Ruské drony jako zabijáci proslulých amerických tanků Abrams. Kyjev je raději stahuje z fronty

Čas načtení: 2024-08-23 09:57:00

Se zákazem řízení překročil povolenou rychlost

JABLONEC NAD NISOU – Téměř osmdesátkou projížděl řidič s vozidlem ulicemi ve městě.

Čas načtení: 2024-10-08 10:00:00

Růst průměrné délky života se dramaticky zpomalil, zjistila analýza

Rychlý nárůst dosažený ve 20. století se výrazně zpomalil a průměrná délka života v USA klesáAnalýza údajů o úmrtích nejdéle žijících obyvatel světa ukazuje, že rychlé zlepšování střední délky života, kterého bylo dosaženo ve 20. století, se v posledních třech desetiletích dramaticky zpomalilo.Toto zjištění naznačuje, že pokud se má stovka stát novou osmdesátkou, je zapotřebí spíše nových radikálních léků, které zpomalí samotný proces stárnutí, než lepší léčby běžných zabijáků, jako je rakovina, demence a srdeční choroby.

Čas načtení: 2024-12-10 10:40:00

Zfetovaný blázen za volantem: Brnem „letěl" v bavoráku téměř 180km/h!

Brněnské ulice se závodní dráhou si spletl mladý řidič bavoráku, který nedávno v úseku s povolenou osmdesátkou prosvištěl kolem policejní hlídky neuvěřitelnou rychlostí 176 km v hodině!