Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-18 10:21:00

Dubnová Mallorca z Prahy s Eurowings. Letenky od 1 913 Kč

Levné letenky z Prahy na ostrov Mallorca zakoupíte v průběhu dubna již za 1 913 Kč, a to v termínu 15. - 19. dubna. Spoustu dalších termínů zahrnující i víkendy zakoupíte do 2 500 Kč. Prodloužené víkendy od pátku do pondělí pak do 3 000 Kč. Duben na Mallorce přeje turistice a aktivní dovolené. Spousty tipů naleznete v našem průvodci: Mallorca - co vidět aktivity na Mallorce ubytování na Mallorce půjčení auta na Mallorce aj.

Čas načtení: 2024-08-10 10:08:40

Verona z Prahy: podzimní vlna akční letenek u Volotea. Letenky od 44 €

Aerolinka Volotea vpouští do prodeje další vlnu akčních letenek z Prahy do severoitalské Verony. Zpáteční letenky na prodloužené víkendy od pátku do pondělí zakoupíte na volotea.com aktuálně za 44 EUR na všechny listopadové víkendy. Odlet z Prahy v pátek 13:40 Návrat z Verony v pondělí 14:40 Top hotely ve Veroně Megavolotea ceny: Při nákupu letenek zvolte ceny se členstvím Megavolotea, které následně v administraci u aerolinky ihned zrušíte. Členství se pro tuzemské cestovatele nevyplatí, ale aerolinka umožňuje nákup na 15 dní na zkoušku. Letenky za nižší cenu vám zůstanou, ale další benefity se zruší. Tímto krokem ušetříte 4 EUR, protože letenky bez Megavolotea členství se prodávají za 48 EUR.

Čas načtení: 2024-10-08 16:03:42

Verona z Prahy také na adventní prodloužené víkendy. Letenky od 1 220 Kč

Aerolinka Volotea vpouští do prodeje další vlnu akčních letenek z Prahy do severoitalské Verony. Zpáteční letenky na prodloužené víkendy od pátku do pondělí zakoupíte na volotea.com aktuálně za 48 EUR na většinu listopadových a první dva prosincové víkendy. Odlet z Prahy v pátek 18:35 Návrat z Verony v pondělí 17:20 Top hotely ve Veroně Megavolotea ceny: Při nákupu letenek zvolte ceny se členstvím Megavolotea, které následně v administraci u aerolinky ihned zrušíte. Členství se pro tuzemské cestovatele nevyplatí, ale aerolinka umožňuje nákup na 15 dní na zkoušku. Letenky za nižší cenu vám zůstanou, ale další benefity se zruší. Tímto krokem ušetříte 4 EUR, protože letenky bez Megavolotea členství se prodávají za 52 EUR.

Čas načtení: 2016-05-01 13:00:00

Lima za 12 047 Kč

Výhodou cestování je fakt, že se mu můžete neomezeně věnovat po celý rok. V zimních měsících zavítáte na hory nebo naopak do exotické oblasti. V létě do středomoří a na jaře nebo na podzim jsou ideální volbou prodloužené víkendy a jiné toulky po evropských městech. Jediné, co vás může limitovat, jso ...

Čas načtení: 2013-10-05 12:00:00

Do Kodaně s ČSA za 2 193 Kč

Babí léto a začátek podzimu jsou ideální dobou pro eurovíkendy a pobytové zájezdy, které se oproti letním dovoleným netýkají nic nedělání a povalování se na pláži, ale díky kterým můžete poznat naprosto odlišnou krajinu, kulturu a obyvatelstvo, než je v České republice. Prodloužené víkendy jsou vel ...

Čas načtení: 2012-03-28 10:00:00

Letenky do Bukurešti – do metropole Rumunska s Ryanair

Rumunsko sice nepatří k nejnavštěvo­vanějším a nejoblíbenějším zemím Evropy, neboť zdejší kultura a obyvatelstvo mnohdy působí nekulturně a jaksi chaoticky. Avšak hlavní město vás v mnoha směrech může velice příjemně a nečekaně překvapit. Pokud si potrpíte na prodloužené víkendy či eurovíkendy po hl ...

Čas načtení: 2024-02-18 16:25:33

Prodloužené víkendy v Bristolu z Prahy. Od 1 623 Kč.

Prodloužené víkendy v Bristolu z Prahy od 1 623 Kč.

Čas načtení: 2024-02-29 14:20:00

České státní svátky v roce 2024: Kdy bude prodloužený víkend?

České státní svátky vám v roce 2024 zajistí 10 volných dnů, tedy stejný počet jako o rok dříve. Kdy si v kalendáři můžete vyznačit prodloužené víkendy a během kterých státních svátků zůstanou v Česku zavřené obchody?

Čas načtení: 2024-03-13 15:12:26

Jarní prodloužené víkendy v Neapoli. Od 1 214 Kč.

Prodloužené víkendy v Neapoli od 1 214 Kč.

Čas načtení: 2024-04-03 13:14:39

Rakouská policie už využívá práva zabavovat auto za nebezpečnou jízdu. Na vlastní kůži to vyzkoušel řidič s pětkovým BMW

Do Rakouska je to od nás jen kousek a na prodloužené víkendy či dovolené tam tak každoročně zamíří tisíce Čechů. Každý řidič by ale měl pamatovat na to, že tamní zákony jsou opravdu hodně přísné a nerozlišují, zda je řidič cizinec nebo místní. Velmi snadno tam můžete přijít jak o dost peněz za pokuty, tak […]

Čas načtení: 2024-07-23 13:14:12

Volkswagen ID. Buzz lze nově objednávat i v prodloužené verzi a s delším dojezdem

Volkswagen Užitkové vozy nyní rozšiřuje a modernizuje řadu plně elektrických modelů Bulli. Novinkou je ID. Buzz Pro Long s prodlouženým rozvorem, novou 86kWh akumulátorovou baterií1 a novým, mimořádně hospodárným elektromotorem nabízejícím výkon 210 kW/286 koní. Volkswagen ID. Buzz Pro Long nabídne působivou hospodárnost a prostorný interiér až pro sedm cestujících, jízdní kola a další rozměrnější […]

Čas načtení: 2024-11-08 19:30:31

Famózní dvanáctiválec! Prohlédli jsme si omlazený Rolls-Royce Ghost včetně prodloužené a Black Badge edice

Přibližně před měsícem Rolls-Royce představil modernizovaný model Ghost Series II Jen o pár týdnů později jsme měli možnost si novinku prohlédnout v nově zrekonstruovaném pražském showroomu K vidění byla nejen klasická verze, ale také prodloužená Extended či sportovní Black Badge varianta V pražských Strašnicích se nachází nově zrekonstruovaný showroom značky Rolls-Royce (informovali jsme zde). A právě v něm jsem měl možnost si poměrně rychle po světové premiéře naživo prohlédnout modernizovanou generaci luxusní limuzíny Ghost, a to rovnou ve všech třech jejích variantách. Přečtěte si celý článek Famózní dvanáctiválec! Prohlédli jsme si omlazený Rolls-Royce Ghost včetně prodloužené a Black Badge edice

Čas načtení: 2024-10-30 12:00:09

Na DATARTu nyní seženete parádní sluchátka Sony za super ceny a navíc s prodlouženou zárukou

Komerční sdělení: Zbavte se starostí a užijte si klid díky prodloužené záruce na 3 roky u vybraných sluchátek Sony. Pokud by se vám tedy sluchátka rozbila, díky prodloužené záruce nebudete muset řešit jejich opravu, popřípadě pořízení nových na vlastní náklady, což rozhodně potěší. To však není ani zdaleka vše. Sluchátka Sony lze totiž nyní na DATARTu koupit v příjemných slevách, které tak v kombinaci s tříletou zárukou zdarma potěší o to víc. Vychutnejte […]

Čas načtení: 2018-02-22 00:00:00

Řasy jako panenka bez umělého prodloužení

Každá žena touží mít krásné dlouhé řasy. Ale ne každá z nás chce mít uměle prodloužené řasy. Vlivem líčení, neodličováním se, špatné péče či věkem naše řasy slábnou, stejně jako vlasy, nebo cokoliv jiného na našem těle. I o řasy je potřeba se starat a pečovat o ně, doslova jako o oko v hlavě. Díky m ...

Čas načtení: 2013-10-07 00:00:00

Prodloužená, věneček nebo maturitní ples? / Vyberte si šaty snů!

Podzim je období, které je neodmyslitelně spojeno s tanečními kurzy a spousta maturantů má v tomto období také svůj očekávaný maturitní ples. Pokud patříte k první nebo druhé skupině, určitě teď žijete tím, jaké šaty si na každé taneční vzít a co teprve potom na tzv. prodloužené či dokonce věneček. ...

Čas načtení: 2010-02-25 00:00:00

Dámský top: A vyražte za zábavou!

Dámské topy patří mezi velmi oblíbené oblečení mezi ženami. Nespornou výhodu topů je, že se hodí téměř kamkoliv. Můžete je tedy zvolit jak na pracovní schůzku, na večeři, tak i na večerní procházku městem. Krátké dámské topy nahradily prodloužené topy do půli stehen. Top tak působí elegantněji a že ...

Čas načtení: 2010-09-13 00:00:00

Chrysler Grand Voyager - americké rodinné MPV

Jeden z nejznámějších amerických rodinných vozů má již delší dobu svého nového následovníka v podání Grand Voyageru. U předchozích modelů byla možnost volby mezi Voyagerem a Grand Voyagerem, který byl delší a nabízel tedy více prostoru. Současný model je k mání pouze v prodloužené verzi Grand, který ...

Čas načtení: 2010-08-04 00:00:00

Seat Ibiza ST - malé španělské kombi

S příchodem léta na český trh dorazil nový Seat Ibiza ST. Poslední písmena skrývají označení Sports Tourer, což neznamená sportovní verze, nýbrž karosářská varianta kombi. Na toto označení už si pomalu zvykáme. Automobilka Opel toto označení použila u prodloužené Astry. Hlavním konkurentem Ibizy bud ...

Čas načtení: 2016-05-01 13:00:00

Lima za 12 047 Kč

Výhodou cestování je fakt, že se mu můžete neomezeně věnovat po celý rok. V zimních měsících zavítáte na hory nebo naopak do exotické oblasti. V létě do středomoří a na jaře nebo na podzim jsou ideální volbou prodloužené víkendy a jiné toulky po evropských městech. Jediné, co vás může limitovat, jso ...

Čas načtení: 2013-10-05 12:00:00

Do Kodaně s ČSA za 2 193 Kč

Babí léto a začátek podzimu jsou ideální dobou pro eurovíkendy a pobytové zájezdy, které se oproti letním dovoleným netýkají nic nedělání a povalování se na pláži, ale díky kterým můžete poznat naprosto odlišnou krajinu, kulturu a obyvatelstvo, než je v České republice. Prodloužené víkendy jsou vel ...

Čas načtení: 2012-03-28 10:00:00

Letenky do Bukurešti – do metropole Rumunska s Ryanair

Rumunsko sice nepatří k nejnavštěvo­vanějším a nejoblíbenějším zemím Evropy, neboť zdejší kultura a obyvatelstvo mnohdy působí nekulturně a jaksi chaoticky. Avšak hlavní město vás v mnoha směrech může velice příjemně a nečekaně překvapit. Pokud si potrpíte na prodloužené víkendy či eurovíkendy po hl ...

Čas načtení: 2020-12-01 11:12:18

Kritik islámu Hamed Abdel-Samad: „To je kapitulace, a ne integrační politika“

Hamed Abdel-Samad je kritik islámu žijící v Německu; pod policejní ochranou, jak už to u významných kritiků islámu bývá. Nyní rezignoval na svoje místo v německé islámské konferenci a kritizuje způsob její práce. Abdel-Samad se narodil do rodiny imáma a za studií byl členem Muslimského bratrstva, takže toho o vnitřním fungování této organizace ví docela dost. O jeho životě pod policejní ochranou natočila německá veřejnoprávní televize ARD loni půlhodinový film, který je v němčině dostupný na YouTube. Velké muslimské organizace nás vodí za nos Před pár dny vyšel s Hamedem Abdelem-Samadem dlouhý rozhovor v placené sekci německého Weltu. Mluví se v něm o spolupráci mezi německými úřady a velkými islámskými organizacemi jako Ditib (což je de-facto dlouhá ruka Ankary a jejího náboženského úřadu Diyanet). Podle Hameda Abdela-Samada to není spolupráce, ale naprosto průzračné vodění za nos. Následující citáty z rozhovoru považuji za mimořádně důležité: „Nechci už nadále sloužit jako zástěrka, že je nasloucháno i kritickým hlasům. Ve skutečnosti jim totiž nasloucháno není. V konečném důsledku rozhodují o tom, co se dohodne za zavřenými dveřmi, Ditib a další velké spolky. V úterý se dohodli na tom, že školení imámů bude probíhat v Německu, ale ne na německých univerzitách, ale ve školících střediskách, které jsou pod vlivem velkých spolků. Školení imámů je od samého začátku islámských konferencí součástí programu. Daňoví poplatníci investovali miliony do kateder islámské teologie na mnoha univerzitách, aby tam bylo možno školit studenty v islámské teologii a vzdělávat je na imámy. Ale spolky je nechtějí zaměstnávat. Když zástupce Ditibu roku 2018 na islámské konferenci oznámil, že tyhle studenty nechce zaměstnávat, protože neodpovídají standardům Ditibu, čekal jsem, že zástupci státu vstanou a ukončí rozhovory.“ (Z kontextu je patrné, že se tak nestalo a vyjednávání běžela dál, pozn. MK.) A dále: „Mám dojem, že ministr vnitra (spolkový, Horst Seehofer, pozn. MK) nemá žádný přehled o tom, jaké kruhy podporuje, a že dostává špatné rady. Ve výsledku získávají turečtí nacionalisté a Muslimské bratrstvo na vlivu. To není integrační politika, ale kapitulace.“ A konečně: „Většina těchto spolků jsou prodloužené paže cizích vlád, jako té turecké, nebo hnutí jako je Muslimské bratrstvo, nebo salafistů ze států Perského zálivu. (…) Bohužel náš stát vlivové operace těchto organizací mezi zde žijícími muslimy ještě financuje. Deset let jsem se na to dobrovolně díval zpoza plotu, ale naše vláda si ve věcech islámu nenechá poradit.“ Má smysl hrát politické šachy s podvratnými spolky? Tenhle článek mě zaujal zejména v kontextu sousední Francie, kde se prezident Macron vydal na tažení proti zhoubnému působení radikálů a chce po francouzských muslimských organizacích, aby přijaly republikánský islám. Neříkám, že je to nemožné, ale bude to zatraceně obtížné, protože přitom musí počítat s tímtéž, co podle Hameda Abdela-Samada tak nešťastně či nepoučitelně ignorovali Němci. Totiž, že ty velké organizace jsou důkladně infiltrovány zvenčí lidmi, kteří jsou západnímu způsobu života bytostně nepřátelští. A že úsilí západních politiků se tito lidé pokusí nenápadně obrátit ve svůj vlastní prospěch. Nevím, nakolik má smysl hrát tyhle politické šachy s podvratnými spolky, které jsou na případný tlak dobře přichystané. Je potřeba si uvědomit, že takové Muslimské bratrstvo působí nejen v Evropě. Má svoje pobočky všude po světě, i v zemích, kde představitelé opozice končí bez soudu v mělkých hrobech v poušti nebo po rychlém procesu na šibenici. Pokud dokázalo přežít a fungovat i v takových podmínkách, „hodná a civilizovaná“ Evropa na ně bude mít problém najít nějakou účinnou zbraň. Ale zde, v České republice, bychom stále ještě mohli postupovat nejlepším možným způsobem. Prostě si ten problém nenechat rozbujet do nezvladatelných rozměrů. Což, pane Bartoši, který chcete být premiérem – co kdybyste se nám k tomu vyjádřil?   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-27 20:26:12

Nová Bold Gallery zve na obrazy a virtuální realitu v Božské komedii Radky Bodzewicz

Ve čtvrtek 28. května se poprvé otevřou dveře nové Bold Gallery v pražských Holešovicích, za kterou stojí galerista a majitel aukčního domu Arcimboldo Oldřich Hejtmánek. Jako první představí výstavu výtvarnice Radky Bodzewicz s unikátní aplikací Artivive umožňující divákům rozšířit zážitek z uměleckého díla do další dimenze. Výstava je motivovaná Danteho Božskou komedií. „Témata, kterým se věnuje, směřují vyloženě k člověku a jeho chování od nepaměti. Ani do budoucna se na tom podle mě nic nezmění,“ říká Radka Bodzewicz a dodává: „Všechny kategorie, které Dante sepsal, jsou dodnes platné a týkají se přímo podstaty člověka.“ Cestu skrze tři základní etapy posmrtného bytí – Peklo, Očistec a Ráj chápe jako emotivní nebo psychický stav a vztahuje ji k dnešní každodennosti. „Radka Bodzewicz průběžně pracuje s překrýváním obrazu, osovými přetisky, malebnými zásahy štětcem, ale také sypaným hliněným pigmentem, jímž vytváří a vymezuje základní kompoziční pole svých obrazů. Každé plátno tak více než co jiného představuje záznam živého intuitivního procesu, rozvíjeného momentálními asociacemi, ve kterém může být jedním z podstatných hybatelů děje i náhoda. Také tím se blíží běžné životní realitě,“ říká kurátor Radek Wohlmuth. S aplikací Artivive, kterou si bezplatně předem mohou stáhnout, vstoupí návštěvníci do dalších rozměrů vystaveného díla. „Asi před rokem jsem začala přemýšlet, jak vytvářet digitální výstavu. Na začátku byly pokusy o vlastní aplikaci prodloužené reality,“ říká Radka Bodzewicz a upřesňuje: „Až později jsem objevila aplikaci Artivive a ta nabídla univerzální řešení. Divák používá vlastní telefon, který se stává jeho třetím okem. V klasické malbě na podložce se nikdy nestane, že se barva dostane někam jinam než na tu plochu, se kterou počítáte. Ve virtuální realitě je možné malovat do dalších rozměrů.“ Jak aplikace funguje, zjistíte ve video pozvánce. Bezplatně si ji lze stáhnout ZDE.  Výstavu zahajující činnost Bold Gallery na adrese U Měšťanského pivovaru 6a v Praze 7 je možné navštívit do 4. července. Více informací najdete na webové stránce galerie či na jejím facebookovém profilu.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-11 12:51:34

Národní galerie otevírá své prostory a prodlužuje výstavy ve Veletržním paláci

Národní galerie Praha v úterý 12. května opět otevírá veřejnosti své výstavní objekty: Veletržní palác, Schwarzenberský palác a Klášter sv. Anežky České. Zpřístupněny budou všechny stávající expozice a výstavy dle běžné otevírací doby. Nejnovější výstavy se budou prodlužovat. Návštěvníky čekají jen běžná omezení, která souvisejí s mimořádnou situací, například vstup do galerie bude možný pouze s ochranou nosu a úst a kustodi budou hlídat dodržování doporučených rozestupů. Vstupenky bude možné zakoupit na pokladnách, galerie však doporučuje zakoupení vstupenek online. Otevírací doba zůstává nezměněna (úterý–neděle 10–18 h, středa 10–20 h). „Zaměstnanci mají zajištěné běžné ochranné pomůcky a prostředky, pokladní budou mít navíc ochranné obličejové štíty. Zvyšujeme četnost úklidu, což zahrnuje například i časté otírání klik a dezinfekce výtahů. Pro návštěvníky jsou u vchodů k dispozici dezinfekční prostředky. Nainstalovány jsou informační cedule a také značky pro dodržování povinných rozestupů u pokladen a šaten,“ vyjmenovává bezpečnostní opatření mluvčí galerie Eva Sochorová. „V reálném čase budeme také monitorovat počty osob a hlídat doporučené rozestupy mezi návštěvníky tak, abychom splnili podmínky nařízené vládou,“ dodává.  Nejnovější výstavy ve Veletržním paláci stejně jako projekt věnovaný Stanislavu Suchardovi jsou prodlouženy, výstavní prostory totiž byly uzavřeny pouhé čtyři dny po zahájení. „Naší snahou primárně bylo prodloužit nové výstavy tak, aby je mohlo navštívit co nejvíce zájemců. Přece jen jsme přišli o více než dva měsíce. Kromě toho pociťujeme i velké finanční ztráty. To ovlivnilo některé plánované projekty, které se letos bohužel nemohou uskutečnit, ale snad se nám je podaří přesunout do příštích let,“ říká generální ředitelka NGP Anne-Marie Nedoma. Plánované výstavy Mikuláš Medek: Nahý v trní a Rembrandt: Portrét člověka se snad Národní galerii podaří otevřít na podzim. „Ještě než začne samotná výstava, návštěvníci mohou ve Schwarzenberském paláci obdivovat jediný český Rembrandtův obraz Učenec ve studovně, který je po delší době opět vystaven v rámci expozice Staří mistři,“ říká kurátorka rembrandtovské výstavy Lucie Němečková. Galerie také připravuje postupný návrat veřejných a vzdělávacích programů, komentované prohlídky zatím odkládá, jejich obnovení bude vyhodnocovat na základě vývoje situace.    Prodloužené výstavy OZVĚNY BENÁTSKÉHO BIENÁLE: STANISLAV KOLÍBAL Termín: 6. 3. 2020 – 10. 1. 2021 Místo: Veletržní palác – Malá dvorana Kurátorka: Julia T. Bailey   KURT GEBAUER Termín: 6. 3. 2020 – 10. 1. 2021 Místo: Veletržní palác – 1. patro Kurátor: Michal Novotný   NEBOURAT! PODOBY BRUTALISMU V PRAZE Termín: 6. 3. 2020 – 22. 11. 2020 Místo: Veletržní palác – 3. patro Kurátorka: Helena Doudová   SEN VE SNU: EDGAR ALLAN POE A UMĚNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Termín: 6. 3. 2020 – 22. 11. 2020 Místo: Veletržní palác – 4. patro Kurátoři: Veronika Hulíková, Otto M. Urban   STANISLAV SUCHARDA 1866–1916: TVŮRČÍ PROCES Termín: 15. 11. 2019 – 25. 10. 2020 Místo: Veletržní palác – mezanin Kurátorka: Veronika Hulíková {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-26 08:39:14

Rasistický útok v Hanau: Kurdové nemají právo ani na své mrtvé

Po rasistické vraždě devíti lidí v hesenském Hanau, z nich čtyři byli Kurdové, spolková kancléřka Angelea Merkelová kondolovala tureckému prezidentovi Recepu Erdoganovi. Tomu samému diktátorovi, který v Turecku tvrdě utlačuje 20 milionů Kurdů, vězní opoziční kurdské politiky a vojensky dvakrát zaútočil na kurdské obasti v Sýrii. Místo kurdských příbuzných obětí byli na smuteční pódium se spolkovým prezidentem Frankem Walterem Steinmaierem pozváni představitelé radikálního islámu. Takže není příliš s podivem, že druhý den pohodoval městem po vzoru nacistických SA průvod Turků, kteří „truchlili“ nad vraždami Kurdů pokřikem „Aláhu akbar“. Při rasistickém útoku v německém městě Hanau, ve spolkové zemi Hessensko, bylo zavražděno devět lidí. Útok se odehrál 19. února večer. Jak je známo, vraždil muž, který se ve videu vyznal ze své víry v teorii o světovém spiknutí vedeném Američany a zanechal odkazy svého rasistického smýšlení. Střílel ve dvou šíša barech, kde se tradičně scházejí mladí lidé s převážně migrantským pozadím. Šel tedy najisto a zjevně mu bylo jedno, kdo bude terčem. Zda Turek, Kurd, Arab, Afghánec... Německá novinářka Elke Dangeleit napsala 24. února na webu Telepolis článek o hořkém pokračování této tragédie. Píše o tom, jak tragicky byl zaměněn původ obětí a jak jich bylo zneužito k prezentaci islamismu. Stejně jako na to ve svém statusu na Fcb poukazoval německý komentátor a politik kurdského původu Ali Ertan Toprak – že oběti si přivlastnili islamisté a při při smuteční slavnosti nestáli na pódiu vedle spolkového prezidenta Franka Waltera Steinmaiera pozůstalí obětí, ale turecký právník Aiman Mazyek, známý zastánce práva šaríja a generální tajemník Ústřední rady muslimů v Německu. „Zemřelo devět mladých lidí, jejichž rodiny pocházely z různých zemí původu: čtyři Kurdové, dále Bulhar, Rom, Rumun, jeden člověk z Bosny a jeden Afghánec. Média a politici referují a mluví o Turcích místo Kurdů; Angela Merkelová vyjadřuje soustrast despotovi Erdoganovi, ostatní etnicity zůstávají bez povšimnutí," píše Dangeleit. V pátek 21. února oznámila Zemská kriminální policie (LKA) národnost (nikoli etnicitu) devíti obětí. Podle té byli tři mrtví Němci, dva Turci, jeden Bulhar, jeden Rumun, jeden z Bosny a Hercegoviny a jeden muž s německým a afghánským občanem. Místní zprávy, Hessenschau, zveřejnily jména a krátké popisy obětí, aby je zbavil anonymity. „Mercedes Kierpacz (35) byl německý občan a patřil k romské menšině. Měl dvě děti. Hamza Kurtović (20) byl také německým občanem. Jeho rodina původně pocházela z Bosny a Hercegoviny. Stejně jako jeho otec se Hamza narodil v Německu. Kalojan Velkov (33) byl bulharským občanem a dva roky žil v Německu. Vili Viorel Păun (23) přišel do Německa z Rumunska, když mu bylo 16 let, protože jeho matka byla nemocná a chtěla se zde léčit. Nesar Hashemi (21) vyrostl v Hanau a byl německým a afghánským státním příslušníkem. Fatih Saraçoğlu (34) přišel z Řezna a měl kurdské kořeny. Sedat Gürbüz (30) byl turecký občan s kurdskými kořeny. Byl vlastníkem šíša baru Midnight. Ferhat Ünvar (22) je jedním ze čtyř zavražděných Kurdů. Jako Kurd Gökhan Gültekin (37) a dvě další zavražděné osoby byli členové Kurdského sociálního centra v Hanau, kde se scházejí demokratičtí, opoziční Kurdové. Ferhat Ünvar se narodil v Německu a nikdy nenavštívil Turecko. Serpil Temiz, matka Ferhat Ünvara, pracuje pro opoziční turecko-kurdský deník Yeni Özgür Politika.“ Celé je to tragickým důsledkem toho, že Německo, ač poskytlo azyl mnoha Kurdům, prchajícím před represemi v zemích jejich původu, nejvíce logicky z Turecka, je nikdy neuznalo jako národnostní menšinu. Pro německé úřady jsou to stále Turci, Íránci, Iráčané a Syřané. Elke Dangeleit pokračuje: „Kurdové, kteří se hlásí ke své etnicitě, jsou v Německu vystaveni dvěma typům rasistických hrozeb: těch od německých pravicových extremistů, kteří jsou stále militantnější vůči migrantům obecně, a hrozbám tureckým islamistických nacionalistických organizací, jako jsou „Šedí vlci“, „Milli Görüs“ nebo místních organizací AKP (turecké vládní strany). Co asi museli prožívat příbuzní kurdských obětí, když Angela Merkelová vyjadřovala soustrast despotovi Erdoganovi, který Kurdy pronásleduje a vraždí v jejich vlastní zemi a v severní Sýrii? Což bylo také důvodem pro jejich emigraci do Německa?“ Je také sporné, zda všichni zabití byli muslimové. Mohli mezi nimi být klidně i křesťané, protože šíša bary jsou také oblíbeným místem setkávání křesťanů ze Středního východu. Pokus sjednotit všechny oběti pod islámským šátkem a vykouzlit velké, zvláštní nebezpečí pro muslimy v Německu je jen instrumentací a zneužitím tohoto masakru k propagaci politického islámu. Ve sdělovacích prostředcích dostala hlavní slovo konzervativní turecká sdružení, zástupci prodloužené paže turecké náboženské autority Diyanet a DITIB, zatímco opoziční kurdské organizace jsou v této zemi, zejména v poslední době, kriminalizovány. Jejich domy a knižní nakladatelství jsou pravidelným terčem policejních razií v rámci „boje proti terorismu“. Mnoho lidí s tureckými, kurdskými nebo arabskými kořeny nemá nic společného s politickým islámem kázaným v německých mešitách. Cahit Başar, tajemník Kurdské německé obce jasně řekl: „Předsudky a útoky proti Kurdům rozhodně rostou. Na jedné straně jsme lidé s migračním pozadím, a to nás samo o sobě činí cílem pravicových extremistů, jak opět ukazuje Hanau. Kurdové jsou ale také velcí nepřátelé islamistů, protože do velké míry potlačili tzv. Islámský stát na Blízkém východě. A za třetí jsou v Německu vystaveni tureckému nacionalismu a extremismu.“ Vždyť i sám turecký prezident Recep Tayyip Erdogan zdraví při návštěvách Německa své nadšené příznivce fašistickým pozdravem Šedých vlků – oficiálním pozdravem tureckých nacionalistů, pro něž jsou Kurdové arcinepřátelé a teroristi. A jemu vyjadřuje německá kancléřka soustrast v souvislosti s vraždou čtyř „Turků“. Není pak divu, když po oficiální tryzně, které se účastnili vrcholní spolkoví a zemští politici a rodiny zavražděných spolu s německými občany (ale nikoli na pódiu), a která proběhla pietně na protest proti rasistickým vraždám, prošel druhý den městem Hanau hrůzu nahánějící mnohatisícový průvod Turků, mávajících tureckými vlajkami a křičícími „Alláhu Akbar – Bůh je veliký“.   Tento průvod na rozdíl od oficiální tryzny nebyl ve velkých médiích. Video zveřejnili jednotlivci na svém FB a také představitelé Kurdů. Není divu, že velká média jej v podstatě ignorovala. Bylo by příliš dobře vidět, jak jakoukoli tragédii lze použít v něčí prospěch a jak mnoha politikům je v podstatě jedno, kdo a jak zemřel, hlavně když jsou vidět v televizi, jak pláčou nad oběťmi krajně pravicového teroru. Ovšem pouze toho „bílého“. Islamistickou krajní pravici jako nebezpečí nevnímají, naopak, přímo si ji hýčkají. Události v Hanau tak nebyly jen tragédií, kterou přivodily rasistické bludy jednoho vraha, ale i smutným dokladem neschopnosti politiků a médií přiznat si trpkou pravdu. Elke Dangeleit končí svůj článek na webu Telepolis slovy: „U tohoto příšerného masakru nezáleží na tom, ze které zemi původu mají lidé – v šíša barech je také mnoho „Bio-Němců“. Nebyl to cílený útok proti Kurdům. Atentátníkův motiv byl jasně rasistický, bez ohledu na původ lidí. Skandální je však to, že našim médiím a politikům chybí kulturní citlivost vůči rodinám obětí a vyjadřují soustrast těm, kteří sami podporují rasismus proti nemilovaným etnickým skupinám.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-08 07:22:22

Pozapomenuté osobnosti: životní drama dramatika Josefa Mikuláše Boleslavského

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal, když jsem psal o velkém českém nakladateli Ignáci Leopoldovi Koberovi a jeho tiskárně. Líčil jsem tehdy jeho vzestup a s tím také připomínal některá díla a časopisy u Kobera vycházející. A právě tehdy jsem Josefa Mikuláše Boleslavského objevil. Proč, to zjistíte dál. Každopádně jde o příběh velkého vlastence, divadelního nadšence a nakladatele, jehož život se sám měnil často v drama.  „…muž, jehož jméno bude v dějinách nového českého knihařství povždy s uznáním pronášeno.“ To je věta, kterou obsahuje nekrolog Boleslavského uvedený 29. července 1892 ve Světozoru. Jak by se dnes asi autor těchto slov divil… Mládí doma a v Praze Ve staroboleslavské farní knize s matričními záznamy se nachází dnes už jen těžko čitelný zápis o jeho narození. Na svět přišel 2. února 1829, tehdy jen jako Josef Mikuláš, bohužel do nikterak bohaté rodiny. Dokud chodil do obecní školy v rodném městě, zřejmě mu to tak ani nepřišlo. Sice toho o jeho mládí příliš nevíme, ale lze očekávat, že nijak nevybočoval z řady ostatních chlapců. Snad ale už tehdy projevoval zájem o divadlo, který u něho později přerostl v profesní zaměření a celoživotní dílo. O mnoho horší to s finančními prostředky bylo až později, když se dostal do Prahy na gymnázium. Život v Praze nebyl levný ani tenkrát a už vůbec ne pro obyčejného studenta. Nekrolog ve Světozoru, a podle něj i některé další prameny, uvádí, že právě nedostatek peněz byl důvodem, proč musel svá studia ukončit. Jindy se zase hovoří o tom, že ho trápil zdravotní stav a kvůli tomu nemohl ve škole pokračovat. Ať tak či tak, domů se vrátit neplánoval. Namísto toho nastoupil do učení. Kariéra začíná Mezi lety 1842 a 1871 vedl v Praze úspěšné nakladatelství, tiskárnu a knihkupectví Jaroslav Pospíšil pocházející z významné nakladatelské rodiny. Šlo o důležitou osobnost tehdejší doby a knihkupectví, které měl v Liliové ulici na Starém Městě pražském, navštěvovala celá řada tehdejších literárních osobností, mezi kterými nechyběli Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Boleslav Jablonský a další. Hovořilo se zde o literatuře, divadle i politice, probíraly vlastenecké otázky i otázky kulturní – zkrátka knihkupectví Jaroslava Pospíšila bylo důležitým centrem tehdejších českých vlastenců. O to důležitějším, že jich v té době nebylo zrovna mnoho. Inspirativní prostředí, zvlášť pokud jste mladý člověk se zájmem o umění a krásu. Právě k Jaroslavu Pospíšilovi totiž nastoupil v roce 1843 Josef Mikuláš Boleslavský jako učeň do sazečské dílny a poprvé se tak zblízka seznámil s tiskárenským provozem. Opravdu dnes netušíme, čím vlastně toužil být, když nastupoval do gymnázia, ale řemeslo sazeče se mu nejspíš zalíbilo a podle všeho byl celkově velmi zdatný, pokud šlo o tiskárenský provoz. Jinak by se jistě nestal hlavním sazečem další tehdejší tiskárny patřící Kateřině Jeřábkové. V jeho nekrologu je zmíněn jako faktor (ředitel), což se ovšem neshoduje s některými dalšími prameny. Každopádně se v tiskárně stal sazečem Národních novin Karla Havlíčka Borovského, za což si po revoluci v roce 1848 i krátce poseděl ve vězení. Naštěstí pro něj se mu nikdy nepodařilo nic prokázat a byl volný už po pár dnech. U Kateřiny Jeřábkové a Ignáce Leopolda Kobera Kateřina Jeřábková byla poslední příslušnice nejdéle působící české knihařské dynastie Jeřábků, jejíž kořeny sahaly do 17. století. Ona sama tiskárnu a nakladatelství zdědila po svém manželovi Františkovi Jeřábkovi v roce 1834, kdy zemřel. Podnik nejdřív sama vedla a v roce 1861 prodala Karlu Seyfriedovi. Mimochodem právě z této tiskárny vznikl po roce 1945 podnik známý jako Práce. Ignác Leopold Kober se zase díky svým obratným podnikatelským aktivitám stal jedním z nejvlivnějších nakladatelů své doby a také vydavatelem skutečně první velké české encyklopedie. U Marie Jeřábkové pracoval Boleslavský až do roku 1862. Během té doby se ve svém oboru prosadil, a kromě toho se také začal sám věnovat literatuře. Přispíval drobnými povídkami a články do řady tehdy populárních periodik, mezi které patřily Květy, Pražský posel, Zlaté klasy nebo Lumír. Právě v Lumíru se objevovaly jeho první referáty o dění na české divadelní scéně – zvláště té ochotnické. Už v tiskárně Jeřábkové začal uvažovat o něčem zcela novém, totiž o edici, která by byla zaměřena vyloženě na hry určené především ochotníkům. Tak vznikly mezi let 1861 a 1863 dva svazky pod názvem Divadelní ochotník. Později se právě vydávání této edice (v menších svazcích) stalo hlavním způsobem Boleslavského obživy a vydal na dvě stovky pokračování. Sám také několik divadelních her napsal, většinou na motivy tehdy populárních autorů. Nejznámější z nich se stala tragédie Katovo poslední dílo, inspirovaná Klicperovou novelou Točník. V roce 1862 se stal faktorem u Ignáce Leopolda Kobera. Nutno podotknout, že šlo o působení sice krátké, trvající jen do roku 1866, kdy kvůli úmrtí Kobera a také kvůli prusko-rakouské válce musel tiskárnu opustit, ale že šlo zároveň o vrchol Boleslavského kariéry. Za přibližně čtyři roky se dostal k přípravě nejvýznamnějších děl, na nichž měl možnost pracovat. Tím největším byl ojedinělý Riegrův Slovník naučný, který je někdy také označován za první českou encyklopedii. Zhruba ve stejné době řídil také redigování Kroniky práce a unikátní Českomoravské kroniky od Karla Ladislava Zapa. Tu z pochopitelných důvodů nemohl dokončit celou, poslední (třetí) svazek totiž vyšel až v roce 1872. Na vlastní noze Za dobu jeho práce v tiskárnách se podařilo Boleslavskému našetřit menší kapitál, a tak se po odchodu z podniku Kobera rozhodl zkusit podnikání na vlastní pěst. Tedy ne tak úplně. Společníkem se mu stal karlínský knihkupec a nakladatel Mamert Knapp. S ním právě v Karlíně založili podnik Mikuláš&Knapp a otevřeli vlastní tiskárnu a knihkupectví, kde prodávali svoji produkci. Jak už bylo řečeno, byla soustředěna především na ochotnická divadla. Hned z počátku zde vyšel titul Příruční kniha pro divadelní ochotníky, která se stala důležitou publikací pro všechny tehdejší ochotnické spolky. Vznikal zde také časopis Česká Thalie, jehož redaktorem Boleslavský byl. Vzhledem k jeho kontaktům s nejrůznějšími divadelními kruhy dokázal Boleslavský zajistit také tisk divadelních lístků, programů, plakátů a dalších účelových tisků, které v podstatě firmu z velké části živily. Bohužel měl Boleslavský opět smůlu, a to velikou. Tiskárna sice jakž takž prosperovala, ale Boleslavský jako skutečný vlastenec a zapálený divadelní nadšenec udělal v roce 1872 svoji velkou životní chybu. V té době si Jaroslav Hof, divadelník, pronajal na žižkovské usedlosti Komotovka (dnes mezi ulicemi Seifertova, Příběnická a Řehořova) pozemek se záměrem vybudovat zde divadelní arénu. „Nová česká aréna staví se na návrší v prodloužené Hyberňácké ulici pražské (…) k vysočině divadelní na vinici Komotovské…“ psalo se tehdy v deníku Pokrok. Boleslavský byl Hofovými plány nadšen a rozhodl se, že se do celého podniku zapojí. Investoval tak, jako tichý společník, do nového divadla nemalé peníze s nadějí, že se ujme a peníze se mu jednou vrátí zpět. I když finanční zisk pro něj byl zřejmě na posledním místě. Investice se mu však nevyplatila. Hofova společnost se už v příštím roce rozpadla, a i když se Boleslavský snažil svoji investici zachránit a sám si zažádal o divadelní koncesi, arénu, která mu zbyla, musel v roce 1874 hluboko pod cenou prodat. Tím začal řetězec finančních potíží, ze kterého se již nedokázal odpoutat. V roce 1880 přišel o společníka a musel dál podnikat sám. Jeho vlastenectví ho ale přivedlo podruhé a naposledy do problémů, a to nemalých. Ve stejném roce, kdy se musel osamostatnit, se veškerým svým majetkem zaručil za závazky takzvaného Nového českého divadla, které sloužilo v překlenovacím období mezi zavřením Prozatímního a otevřením Národního divadla. Majetek tak během neuvěřitelně krátké doby ztratil. Tři roky se ještě snažil vymanit z dluhů, ale nakonec byl nucen prodat jak tiskárnu a knihkupectví, tak i svůj dům. „…a když mu pak byl prodán dům i závod a on se svou rodinou stěhoval se z vlastního domu pryč, měl v kapce 40 kr…“ vzpomíná autor příspěvku k Boleslavského narozeninám v roce 1890. Odkaz Josefa Mikuláše Boleslavského Hovořili jsme už o hlavní části Boleslavského života, ovšem nemálo zajímavé jsou i jeho činnosti další. Kromě toho, že investoval hned dvakrát do zkrachovalých divadelních podniků, se sám zabýval ochotnickým hraním a deset let byl ředitelem karlínského Besedního divadla. Herci a především principálové ochotnických hereckých společností v celých Čechách jeho jméno brzy znali, a to jak díky jeho hrám a Divadelnímu ochotníku, tak i díky jeho divadelním recenzím a sloupkům v časopisech. Boleslavský tak měl velký podíl na tom, že se pokládání základního kamene Národního divadla účastnilo na osm stovek herců z ochotnických divadel. Jako vyučený sazeč se také velmi intenzivně věnoval svému oboru a jeho rozvoji. Velký problém viděl v nedostatku komunikace mezi lidmi z profese, a tak od roku 1863 začal na vlastní náklady vydávat a redigovat první odborný časopis v tomto odvětví nazvaný Veleslavín. Odborná publikace Typografové 1468–1939 tuto událost zmiňuje takto: „V roce 1863 musíme zaznamenat jednu důležitou událost: Josef Mikuláš (Boleslavský), faktor v tiskárně I. L. Kobera, se rozhodl vydávat vlastním nákladem odborný časopis Veleslavín. 1. číslo vyšlo 1. října 1863 a s vydáváním, které bylo na několik málo roků přerušeno, se přestalo až v roce 1940.“ To byl Boleslavský samozřejmě již dávno po smrti. „Časopis napomáhal spolkovému životu, povzbuzoval i kritizoval nesprávné poměry v tiskárnách a káral nekolegiální chování. Je třeba vyzvednout, že časopis byl jediným odborným listem knihtiskařů v Rakousku.“ V roce 1865 byl Boleslavský u toho, když byla zakládána Typografická beseda. Sám se stal na krátkou dobu jejím prvním vedoucím pracovníkem. Poslední velkou Boleslavského stopu bychom našli kupodivu v našem včelařství. Založil časopis České včelařství a byl také u toho, když vznikla první česká včelařská společnost. Jako její jednatel zorganizoval v Praze velkou mezinárodní výstavu. Závěr života Poté, co Boleslavský jako soukromý podnikatel a investor zkrachoval, mu nezbylo nic jiného než se poohlédnout po nějaké práci v jiných tiskárnách. Naštěstí jeho jméno mělo v oboru velmi dobrý zvuk, a tak se mu vcelku rychle podařilo získat místo v tiskárně nakladatele Františka Šimáčka. Opět se stal faktorem, ovšem ne na dlouho. Odešel do Beaufortovy tiskárny a potom se odstěhoval z Prahy do Jindřichova Hradce. Tam se stal redaktorem úspěšného časopisu Ohlas Nežárky a na nějakou dobu měl zajištěnou bezpečnou obživu. Ovšem finanční potřeby rodiny měly přednost před osobním uspokojením. Poslední tiskárna, kterou Boleslavský převzal jako faktor pod svoje vedení, se nacházela v Moravské Ostravě. Šlo o kdysi známou a ve své době velice moderní tiskárnu Julia Kittla, kde pod Boleslavského dohledem začal vycházet časopis Práce. Krátce před svojí smrtí se Josef Mikuláš Boleslavský vrátil do Prahy do Karlína. Měl zde mnoho přátel, a i když jeho finanční situace nebyla nejlepší, nežil zde v úplném nedostatku. Díky jeho zásluhám se mu dostávalo stále dostatečné pozornosti, a i když se jako literát nikdy neprosadil mezi nadprůměrné autory, jeho hry se ještě dlouhá desetiletí běžně hrály. I po jeho smrti, která si pro něj přišla 21. července 1892. Naposledy dejme slovo autorovi jeho nekrologu ve Světozoru, který píše: „Jím odchází z řad našich zase jeden z vlastenců z let šedesátých, generace, která nynější všeobecný a všestranný rozkvět veřejného života českého připravila a do jisté míry i podmínila,“ a vše končí výstižnou větou pro pozapomenutého dramatika a nakladatele: „Vlasteneckému působení jeho buď zachována vděčná vzpomínka!“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-24 12:09:19

Kniha o krasobruslení

Během rozhovoru pro časopis paní redaktorku zaujala „kniha o krasobruslení“. Nejdřív k ní občas jen zalétla pohledem, no, představte si to: kniha na brusli! A pak nevydržela a málem sochaři skočila do řeči. A co je tohle? To je objekt – Kniha o krasobruslení. Proto je tam to srdce? A šněrování z boty… Ano, bota krasobruslařky. A vy máte nějaký vztah… někoho jste znal, kdo bruslil? Ne. A rozhovor plynul, jenže dřevěná kniha s bruslí byla neodbytná a redaktorka ji musela vzít do ruky. A proč tedy… Jak vás to krasobruslení napadlo? Sochař vstal a zkoumavě si redaktorku prohlížel. Potom přešel do vedlejší dílny a vrátil se se dvěma většími dřevěnými kostkami, které položil na podlahu šikmo od sebe. Byly vysoké asi patnáct centimetrů. A teď se na ty kostky postavte, vybídl redaktorku. A ona sice vrtěla hlavou, ale vstala a na kostky se (trochu nejistě) postavila. Tak, řekl sochař, a teď máte výrazně prodloužené nohy, aniž byste musela stát na špičkách. Ale zároveň máte při pohybu kupředu, při každém pohybu dopředu překrásnou linii nohou a zadku. A sochař předmět svého zájmu nejprve zálibně pohladil a potom plácnul. Redaktorka mu hned vrazila facku. Jenže jak byla na těch kostkách nejistá, zakolísala a dopadla na zem, právě na zadek. Před úderem hlavy o podlahu ji zachránila sochařova pohotová ruka.  Jeho druhá ruka jí pak pomohla vstát. Vy jste ale pitomej, vyhrkla celá zčervenalá. Moc vám to slušelo, řekl sochař a pro jistotu o krok ustoupil. Dokonce i na té zemi. Chvíli se na sebe dívali a potom se začali smát. I proto já mám tak rád krasobruslení. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-21 10:16:29

Irák a Írán: sektářská siamská dvojčata politického islámu

Prvního října jsme se stali očitými svědky zrodu lidového povstání v Iráku. Mladá generace se vzbouřila, a vyšla do ulic proti zkorumpovanému sektářsky náboženskému státnímu systému, který se prosadil po okupaci země v roce 2003. Již 16 let se země naprázdno točí kolem své osy. V irácké společnosti již stěží existuje kultivovaná živá duše, která by ještě uvěřila, že tento nekompetentní civilizačně zdegenerovaný státní systém může dokázat nějaké pozitivní skutky. Zničená země si vyžaduje rekonstrukci a neobejde se bez přeměny politického systému. Však čím déle, tím dál je nový Irák politického islámu za hony vzdálen od demokracie, lidských práv a konjunktury. Hluboká profesionalita v korupčních praktikách Iráčané popisují vládnoucí nábožensko-politickou třídu jako spodinu společnosti bez morálních a kulturních hodnot, která vznikla pářením amerických a íránských genů. Tato cizokrajná garnitura k nevíře dokázala během 16 let dodělat zkázu státu a společnosti, kterou počali jejich předchozí páni okupanti. Noví panovníci proměnili zemi k obrazu svému, ve výstavu všeho ošklivého – kulturně nechutných děl. Jediný atribut vládnoucí třídy je slepá nenávist k diktátorovi Saddámu Hussainovi a pomsta sunnitům za mučednictví imáma Hussaina před 1400 lety. Dle nich sunnité, bývalí i dnešní, jsou odpovědni za zabití imáma Hussaina. Irák se stal znenadání příkladem nezdařeného státu, a to ve všech oblastech života bez výjimky. Otázku, kterou si pokládá každý rozumně uvažující člověk je, proč má šíitský státní systém v Iráku jen nulové výsledky, na rozdíl od šíitského státního systému v Íránu. Ten dokázal vybudovat (když necháme stranou anti-civilizační ideologii duchovenstva a všechno co z toho vyplývá, především pak ambice režimu vlastnit jaderné zbraně, vyvíjet balistické rakety a exportovat islámskou revoluci způsobem nepřátelského vměšování do sousedních zemí) celkem dobře fungující stát v mnoha životních oblastech jako průmysl, zemědělství, školství, zdravotnictví, infrastruktura, vědecký výzkum, aj. Irácká nábožensko-politická vládnoucí třída, která se chopila moci po roce 2003 je především nestátotvorná, nedisponuje minimem manažerských schopností, vyznačuje se neschopností, bez kvalifikace a kompetentnosti. Vtipné aféry kolem stovek nejvyšších vládních politiků nevyjímaje ministrů s falešnými vysokoškolskými diplomy – obvykle doktorandské – jsou velmi dobře zaznamenané a dostupné na internetu. Vládní aparát spolu s poslanci parlamentu vždy po každém následném volebním období vykazují špičkovou organizovanost a hlubokou profesionalitu v korupčních praktikách, v rozkrádání státního majetku a vytunelování veřejných statků. Katastr nemovitostí ve všech městech je svědkem jejich nekalého umění. Lidé na vlastní oči vidí, jak po svržení Saddámova režimu noví vlastníci – osobnosti, politické vládní strany a pololegální šíitské ozbrojené milice – obývají státní paláce a vládní domy postavené v minulém režimu. Rozkrádání statků neunikly ani soukromé domy a statky baasistů (členové vládnoucí strany Saddámova režimu) či vysokých důstojníků bývalé irácké armády. Dosti nepochopitelné zůstává to, proč šíitský režim v Iráku trvale nechce dopřát minimum přijatelných životních podmínek ani svým šíitům – soukmenovci ve víře. Vždyť šíitští obyvatelé v Basře na jihu země se vícekrát vzbouřili kvůli požadavku na dostupnost pitné vody. Pitné vody! Kvůli tomu při mírových protestních demonstracích byly desítky bezbranných civilistů bezpečnostními silami zabity. Přitom z kraje Basra těží stát až tři miliony barelů ropy denně! Odpověď na tuto záhadu, proč se mocenská šíitská třída v Iráku chová tak arogantně vůči vlastní šíitské populaci spočívá v revanši. Totiž tatáž shodná zvůle duchovenstva a politického establishmentu v obou zemích (Iráku i Íránu) má v úmyslu trestat irácké šíity za to, že bojovali po boku Saddámova režimu (společně se sunnity) proti tehdy novému, šíitskému režimu v Íránu v osmileté irácko-íránské válce (1980–1988). Bez loajality šíitské populace včetně vojáků a vyšších důstojníků by nebyla tehdejší irácká armáda. Šíitské státní systémy v Iráku a Íránu jsou de facto jako siamská dvojčata. V tom smyslu převládá mezi prostými Iráčany přesvědčení, že íránskou hegemonii nad Irákem nelze odstranit bez pádu, rozpadu či mezinárodního okleštění íránského režimu. Nejvyšší šíitská autorita podporovala zkažené náboženské politické strany  Podívejme se na význam a poselství říjnového povstání. Přelomová jsou tato fakta: 1. Konec kultu osobnosti, míněna nedotknutelnost tzv. „náboženské Almardža'ia“ (arabskyالمرجعيه الدينيه) sídlící v posvátném městě Nadžaf. Její význam je doslova „zdroj k imitaci/následování“. Almardža'ia je nejvyšší šíitská náboženská autorita (po koránu, prorokovi a imámům), oprávněná vydávat fetwa (arabsky فتوى, plurál fetawa فتاوى, je nábožensko-právní dobrozdání) a jiná rozhodnutí, nařízení či instrukce týkající se nejen náboženských záležitostí, ale rovněž politických a společenských a všeho světského života. V našem právním zákonodárství by odpovídalo Ústavnímu soudu. V současné době největší svrchovanou osobností tohoto institutu je nejvyšší ajatolláh (arabsky آيه الله العظمى) Alí Sistání. Je to nejvyšší šíitská autorita v Iráku. Přímý důvod, proč se Iráčané otočili o 180 stupňů vůči Almardža'ia je to, že celou dobu po okupaci země v roce 2003 podporovala zkažené náboženské politické strany a zkorumpovaný, života neschopný režim, který rozkrádal bohatství národa a dovedl prosté lidi k neutěšené bídě a útrapám. Almardža'ia dopustila dvě rozhodující věci, které ovlivnily další vývoj země. Za prvé byla po okupaci tvůrcem sektářské šíitské koalice, která od prvních všeobecných voleb konaných po okupaci země uchopila moc, kterou drží dodnes. Tak poprvé vznikl anti-sekulární Irák, stát politického islámu a sektářský šíitský režim. Byla to historická proměna Iráku: Začalo se o něm mluvit jako o novém Iráku. Kdo se tohoto politického procesu nezúčastňuje, je mu přiřazena nálepka baasista nebo terorista. Politická opozice v tomto systému nemá právo na bytí. Politický proces zahrnuje všechny šíity, tzv. „proíránské“ sunnity a Kurdy. De facto jsou v tom všichni kolaboranti, všichni, kteří přivítali okupanty, a ti, kteří sice nepodali ruku, ale byli ochotní vycházet nevítaným hostům vstříc. Proměna Iráku probíhala v plné podpoře tehdejší americké administrativy. Prezident George Bush ml. byl tehdy ve velké nouzi. Velmi nutně potřeboval prezentovat před americkým národem a světovým veřejným míněním – po nenalezení údajných vykonstruovaných Saddámovych zbraní hromadného ničení – alespoň vedlejší, byť méněcenné odůvodnění pro vyhlášení války proti Iráku. Tím se staly demokratické volby v okupované zemi a také představa, že Irák se po diktatuře stane zářivým příkladem demokracie a prosperity na Středním východě. Celý proces zrodu budoucí vládnoucí šíitské rodiny proběhl za podpory a koordinace íránského duchovenstva. Strůjci projektu byly mimo jiné íránské revoluční gardy. Nutno zde poznamenat, že Američané sledovali íránské angažmá velmi pozorně. Oni ale o loajalitě svých šíitských svěřenců neměli nejmenších pochyb, což byla chyba. Ukázalo se, že loajalita iráckých šíitských hodnostářů patří Íránu, nikoliv svým pěstounům, „osvoboditelům“. Druhou věcí byla fetwa, kterou se proslavil nejvyšší ajatolláh Alí Sistání 13. června roku 2014 pro obranu země, národa a svatyň. Tato fetwa se stala vzápětí základem pro založení nové bojové struktury pojmenované Hašd al-Šaa'bí (arabsky الحشد الشعبي), česky Lidový mobilizační dav/shromáždění. Ten se tehdy vskutku postavil proti reálnému teroristickému nebezpečí vzniklého samozvaného „Islámského státu“. Zmobilizované jednotky nebyly součástí regulérní irácké armády. Do této formace vstoupily již existující proíránské ozbrojené šíitské milice (jako jsou síly Badr, Saraya al-Salám, Asaib Ahl al-Haq, brigády Hizballáh, aj.). Rovněž naverbovali několik stovek tisíc důvěryhodných a důvěřivých šíitů, naplněných vírou ve fetwa, nejvyšší šíitské instance v Iráku. Nová formace neměla zpočátku místo v platném zákonodárství státu. Později zkorumpovaný a vládním islámským stranám šitý na míru parlament její existenci zlegalizoval. Má nárok na každoroční rozpočet, zbraně, vojenské zásoby a měsíční plat pro ozbrojence. Formálně podléhají předsedovi vlády jako nejvyššímu veliteli ozbrojených sil, ve skutečnosti jím nemůže nijak rozkazovat či nařizovat. Reálná praxe to zcela potvrdila. Irák se proměnil po íránském vzoru (paralela Revoluční gardy) a po libanonském vzoru (paralela jednotky Hizballáh) tak, že vedle národní armády figurují odděleně pseudooficiální ozbrojené jednotky pod společným názvem Lidový mobilizační dav. Každá složka má však svoje vlastní jméno. Monopol vlastnit zbraně ztratil stát v prospěch pololegálních, často zločineckých skupin. Spolehlivé zdroje uvádí, že celkový počet složek této formaci je 22 samostatných milicí. Z toho je nejsilnějších 14 proíránských milicí plně napojených na Teherán, řídících se rozkazy a pokyny íránských revolučních gard. Jsou to de facto prodloužené ruce Íránu stejně jako jednotky Hizballáh, jinak řečeno proíránské vojenské oddíly s působností vně Íránu. Almardža'ia je duchovním otcem sektářského šíitského systému v Iráku. Rovněž je duchovním otcem anti-státních ozbrojených milicí Lidový mobilizační dav. Navěky má na svědomí následky těchto rozhodnutí. Státní smutek přivolává hněv společnosti 2. Protestující požadují již demolici stávajícího státního systému s nelidskou tváří a nikoliv jeho reformu, chtějí zřídit novou ústavu a nikoliv reformu stávající, požadují sekulární stát, který respektuje lidská práva a humanitní hodnoty a otevřenou společnost, a nikoliv stát a společnost s politickým islámem, požadují odluku islámu od státu. 3. Iráčané si definitivně a s konečnou platností počali být vědomí, že íránský systém ajatolláhů je nepřítelem iráckého státu a irácké společnosti. Lidová vzpoura v zemi může být nakažlivá! Může vyvolat podobný neklid v samotném Íránu. Totéž může vyvolat v prozatím poklidném teritoriu Kurdistánu na severu země. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Vraťme se k některým okolnostem povstání. Vyhlášení třídenního státního smutku nad padlými oběťmi při protestních demonstracích iráckým předsedou vlády působí směšně. Jeho gesto, že bude na ně platit nechvalný tzv. „zákon o mučednicích“, díky němuž jejich rodiny budou mít nárok na odškodnění, je urážející. Předseda vlády se tváří, jako by nevěděl, že tyto nevinné oběti nepoložili svůj život na válečném poli proti cizímu nepříteli, ale byli zabiti ostrými střelami bezpečnostních jednotek podléhajících přímo jeho příkazům. Státní smutek přivolává přídavek hněvu společnosti, především pak nejbližších zesnulých. Rodiny za hrst dinárů neprodají svoje syny. Iráčané si uvědomují říjnové povstání jako podobenství hrdinství „pána všech mučedníků“ imáma Hussaina, jehož epický příběh se udal právě v takových dnech v měsíci Muharram islámského letopočtu. Stalo se to právě na území dnešního Iráku před 1400 lety. Imám Hussain, neozbrojen, položil svůj život za věčné ideje. Byť zabit, umřel jako nesmrtelný vítěz nad tyranií a neprávem. Demonstrující oběti, když naposled vydechli, opakovali slova imáma „nikdy, nikdy ponížení!“ Hrdinové umírají pouze jednou. Zbabělci, byť drží v ruce státní klíče, umírají celý život. Mladí vzbouřenci vzali na zřetel a respektují výročí mučednictví imáma Hussaina, tzv. Ášúrá, a konání několikamilionových smutečních procesí ve všech koutech země. Průvody míří směrem do města Karbalá, kde leží svatyně imáma Hussaina. V této době je celá země v mimořádných podmínkách. Proto demonstranti pozastavili svoje protestní demonstrace. Přesto se může stát, že Ášurá se nečekaně změní v protivládní demonstrace. Rodiny a rodinné kmeny padlých obětí by se mohly projevit dokonce násilně. Na druhé straně spáchá vláda a její pololegální šíitské milice v dnešních dnech nevídané zatýkání stovek aktivistů a představitelů opozičních protestujících. Toto ale nezastaví odhodlání vzbouřenců. Iráčané připravují na 25. říjen masivní mírové protesty po celé zemi. Příští dny ukážou houževnatost a dynamiku říjnové vzpoury.

Čas načtení: 2024-02-18 16:25:33

Prodloužené víkendy v Bristolu z Prahy. Od 1 623 Kč.

Prodloužené víkendy v Bristolu z Prahy od 1 623 Kč.

Čas načtení: 2024-02-22 00:00:15

Daňové přiznání 2024: Tohle si letos můžete odečíst od základu daně

Konsolidační balíček ruší některé položky, které snižují základ daně. Jinde dochází ke změnám nebo si odečtete více kvůli prodloužené výjimce.