Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-03 09:34:22

Skin care: Praktické tipy pro každodenní péči o pokožku

Základní péče Pravidelná péče o pleť je důležitá – díky tomu bude zdravější a bude lépe vypadat. S důkladnou péčí je dobré začít co nejdříve, projeví se totiž na pokožce ve vyšším věku. Pečující rutina může zahrnovat různé kroky, ovšem mezi ty základní patří čištění, tonizace a hydratace. Ty byste měli provádět dvakrát denně. Je důležité vybírat čisticí produkty, které vyhoví typu vaší pleti. Tonikum vyrovnává pH a podílí se na čištění pleti. Hydratační krém byste měli používat bez ohledu na typ pleti – pro mastnou pleť jsou vhodnější lehké gely. Skin care i pro muže Pro většinu žen je pravidelné péče o pleť samozřejmostí. Jenže tato činnost by se měla týkat i mužů. I ti o sebe mohou pečovat a zajistit si tak krásnou pokožku i ve vyšším věku. Základem je péče po holení, vhodné jsou zklidňují balzámy a krémy. Důležitá je také ochrana před sluncem. Ale nabízí se mnohem více produktů. Pánskou pečující kosmetiku nabízí značka LUMIN. Produkty jsou přizpůsobeny specifickým potřebám mužské pokožky. Dekorativní kosmetika S péčí o pleť úzce souvisí i dekorativní kosmetika. Tu v dnešní době kromě žen často využívají i muži. Pokud se chcete zkrášlit, vyberte si některý z produktů značky SOSU Cosmetics. Vynikají tím, že jsou přátelské i pro začátečníky, ale svou kvalitou přitom vyhoví i profesionálním vizážistům. Ať už zvolíte jakékoli líčení, vždy myslete na to, že je třeba make-up důkladně odstranit. Péče o pleť by měla být součástí každodenní rutiny pro každého, bez ohledu na pohlaví. Jde o příjemný pečující rituál, který navíc přispívá ke zdraví pleti.

Čas načtení: 2023-11-07 14:00:45

Podzimní zkrášlování. Vyzkoušej domácí pleťové masky z okurky a medu

Nechceš zbytečně utrácet, ale tvoje pokožka by nějaký pečující zásah snesla? Pak ti navrhujeme příjemně strávené odpoledne ve společnosti běžných kuchyňských surovin. To bys nevěřila, jak ti mohou prospět!

Čas načtení: 2018-03-01 00:00:00

Nová značka pánské přírodní a vegan kosmetiky Bulldog

Člověk se čím dál více navrací k přírodě a to ve všech směrech. Také pánská kosmetika už dávno není tabu a nejedná se jen o pěnu na holení a parfém. Pánové také používají pečující přírodní kosmetiky jak na tvář, tak na tělo. Britská přírodní a vegan kosmetika Bulldog to dobře ví a zároveň se pevně d ...

Čas načtení: 2024-02-17 19:26:00

Vládní ekonomové chtějí změny ve školkách. Ve hře je automatický nárok

Automatický nárok na mateřskou školu, hned jak jsou dítěti tři roky – to by podle členů Národní ekonomické rady vlády (NERV) pomohlo nastartovat zamrzlou českou ekonomiku. Z rodičovské by mohl pečující rodič dříve do práce a nemusel by čekat až na začátek školního roku. Jenže na nové školky podle samospráv chybí peníze.

Čas načtení: 2023-12-07 18:12:06

4 důvody, proč vyzkoušet textilní pleťovou masku

Každá zkušená kosmetička vám potvrdí, že už od 25. roku života naše pleť začíná stárnout a je jasné, že pokud budeme chtít co nejdéle zachovat její svěžest a krásu bez vrásek, jen s denním krémem si už nevystačíme. Naopak je dobré do pravidelné péče sem tam zařadit vyživující pleťovou masku. Odborníci doporučují aplikovat pleťovou masku dokonce jednou až dvakrát za týden. Maska se vám totiž postará o kompletní vyživení, hydrataci a projasnění pleti, tím pádem eliminujete také riziko vzniku vrásek. Už pár let jsou na poli pleťových masek hitem masky textilní. Pokud jste je zatím nevyzkoušeli, nechte se inspirovat naším článkem a objevte důvody, proč je dobré po textilní masce občas sáhnout. 1) Snadné použití Hlavním a největším benefitem textilních masek na obličej je jejich super snadné použití. Jednodušší aplikace snad ani neexistuje. Není divu, že jejich obliba rychle stoupá. Na rozdíl od masek v tubě není potřeba krém na obličej složitě nanášet a pak zase smývat. Textilní masky jsou vyrobeny z ultrajemného, tenkého plátýnka, které je nacucáno výživnými látkami. V masce jsou otvory pro oči, nos a rty. Stačí ji jen vyloupnout z obalu přiložit na obličej a nechat působit. Zpočátku to možná bude chtít trochu cviku, než masku na obličej usadíte správně a na první pokus. Ale to se časem poddá. Jakmile se naučíte ten správný grif, nedáte už na textilní masku dopustit. 2) Okamžitý efekt Stejně jako smývající nebo slupovací masky na obličej, obsahují textilní masky doslova nálož výživných látek ve vysoké koncentraci, které vaše pleť rozhodně uvítá. Dnes je na trhu dostupné množství různě kvalitních masek. Není problém si vybrat textilní masku podle toho, co vaše pokožka právě potřebuje – najdete tak pláténkové masky hydratační a vyživující, čisticí i zklidňující. Kromě jednoduché aplikace vás textilní maska potěší takřka okamžitým efektem. Stačí čtvrthodinka a váš obličej bude díky dávce aktivních látek, vitaminů a minerálů zářit jako znovuzrozený. Abyste pleť udrželi v dobré kondici, zkuste si na masku vyhradit chvilku alespoň jednou za týden. 3) Pomocník pro cestovatele Ať už jedeme na dovolenou nebo na služební cestu, snažíme se sebou vozit co nejméně věcí. Co se týče kosmetiky, dáváme přednost přípravkům v malých baleních a s nízkou gramáží. Váha nás zajímá hlavně při cestách letadlem, kdy pro nás může být každý ušetřený gram rozhodující. Ovšem pleť nezajímá, že jsme si zrovna vyrazili do světa a nehodláme s sebou tahat kvanta pečujících krémů a pleťových masek. Chce svou pravidelnou péči. Jinak se nám odvděčí ošklivým vysušením a červenými skvrnami. To platí zejména při cestách v klimatizované kabině letadla. (přečtěte si Jak správně pečovat o pleť v létě nebo 6 kroků, jak udržet pleť v kondici i na cestách) Textilní pleťová maska je výborné řešení, které vytrhne trn z paty nám všem, kteří nechtějí pravidelnou péči ošidit v žádné situaci. Balen masky je malé a tenké, vejde se vám krásně i do kabelky. Navíc to není tekutina. Bez problému se tak dá přibalit do příručního zavazadla do letadla. A jelikož zejména při cestování letadlem je pleť víc než kde jinde vystavena riziku rychlému vysušení (hlavně na dlouhých zaoceánských letech) můžete hydratující textilní masku klidně aplikovat i během letu a ochránit tak kůži před nepříznivými účinky klimatizace. 4) Masky můžete střídat jako ponožky Pravda. Klasické masky v tubě jsou oproti těm textilním levnější a vydrží vám i na několik měsíců. Ale! Co když budete mít při výběru masky špatnou ruku a pořídíte si zrovna takovou, co si s vaší pleti nesedne? To na pleti poznáte hned po prvním použití. Pak vám nezbyde nic jiného, než zbytek balení někomu darovat nebo rovnou vyhodit. Textilní masky budete milovat, pokud druhy pleťových masek rádi střídáte. Výhodou textilních pleťových masek je, že můžete vyzkoušet různé druhy a testováním zjistit, který typ/výrobce vám sedne nejlépe. Ano, textilní maska je sice dražší než normální (kus pořídíte už od 50 Kč a máte ho na jedno použití), nicméně jak už zjistilo mnoho žen, vyšší cenu snadno vykompenzuje právě snadné použití a možnost jednoduše střídat druhy masek. Vykašlete se na chemii. Pokud už se poohlížíte po textilní masce, kupte si raději takovou, která je vyrobena z přírodních ingrediencí. Vaše pleť to ocení a nezatížíte svůj organismus zbytečnými toxiny, minerálními oleji a chemickými barvivy. Náš tip, otestován na vlastní kůži: Našim tajným tipem je série masek s názvem 7days od výrobce Ariul. Jedná se přírodní pleťové masky původem z Koreje. Mimochodem, právě Jižní Korea je místo, kde textilní masky přišly na svět. Jak z názvu vyplývá, jedná se o 7denní pečující kůru, díky které si každý den můžete aplikovat masku s jiným složením a s odlišným účinkem (antioxidační, hydratační, čisticí atd.). V čem je 7days tak skvělá? Plátýnko masky je z velice jemné celulózy. Střih masky perfektně sedí na obličej. Díky jemnosti materiálu se maska krásně přisaje k pleti. A hlavně, po jejím sundání budete mít pleť hlaďoučkou jako samet a viditelně projasněnou. Jak textilní masku správně používat? Masku nanášejte vždy na odlíčenou a čistou pleť. Vyndejte masku z obalu. Přiložte na obličej na dobu, kterou doporučuje výrobce (cca 10–15 minut). Po uplynutí patřičné doby masku sundejte a zbytek krému do pokožky vmasírujte. Pokud chcete, můžete po použití masku použít i na vyživení dekoltu. Stačí, když masku přiložíte opačnou stranou (plátýnko je krémem nacucané z obou stran, takže je někdy škoda masku okamžitě vyhodit a nevyužít její možnosti na 100 %). Jednoduché že? Pokud hodláte textilní masku poprvé vyzkoušet a nevíte, jak si s ní bude vaše pleť rozumět, zkuste si pořídit 2–3 kousky, každý jiný a testujte. Určitě ale vybírejte primárně masku podle typu vaší pleti. Také nemá cenu koupit si hned několik kusů stejného druhu, který pak vaší pleti nemusí vyhovovat.  

Čas načtení: 2023-12-07 18:06:18

6 tipů pro správnou letní péči o pleť a pokožku

Známe to všechny. Extrémy počasí nemá naše pleť ani trochu ráda. V zimě póry trpí pod studeným mrazem, větrem a v přetopených místnostech, v létě naopak pleť dostává zabrat kvůli ostrému slunci, vysušenému vzduchu z klimatizace a přechlorovaným bazénům. V obou případech dochází k nadměrnému přesušení pokožky, která pak časem ztrácí elasticitu a rychleji stárne. A docílit nepružné, nezdravě vypadající kůže určitě nechceme. Co tedy s tím? Je potřeba se o naši pleť s láskou starat a denně jí věnovat alespoň minimální péči. A v létě obzvlášť! 1) Vsaďte na kvalitní kosmetiku Pokud při péči o tělo dáváte přednost přírodním přípravkům bez zbytečné chemie, škodlivých parabenů a silikonů, děláte jedině dobře. Protože přes vlasy a kůži se do těla vstřebají stejně rychle živiny, jako i nežádoucí chemické látky.  A nezdravé chemie je kolem nás už tak nadbytek, proto není potřeba tělo zatěžovat víc, než je nutné. Skvělé a k organismu šetrné jsou například přípravky od české značky SALOOS. Kvalitní kosmetika od tohoto oblíbeného českého výrobce totiž obsahuje výtažky z rostlin a zejména blahodárné esenciální oleje z kontrolovaného ekologického hospodaření. Saloos pečlivě dbá na původ a kvalitu surovin, na kterou klade zásadní důraz, pravidelně ji testuje a kontroluje. Při výrobě přípravků používá prvotřídní, za studena lisované oleje s nejvyšším obsahem přírodních látek. Díky své BIO kvalitě a příznivým cenám se tato značka u svých zákazníků těší velké oblibě. 2) Obrušujte Ano, ač se vám tento krok může zdát na první pohled zbytečný, opak je pravdou. Kvalitní peeling je skutečně základ. Pokožku je totiž v prvé řadě třeba dobře prokrvit a zároveň zbavit odumřelých buněk a šupinek. Teprve takto ošetřená kůže pak dokáže výborně vstřebat výživné látky z krému či pleťové masky. Samotný tělový peeling pokožku přirozeně hydratuje, zvláčňuje a časem porazí všechny tak nepříjemně drsné lokty, kolena i paty. Saloos vyrábí luxusní peelingové směsi, vše v BIO kvalitě, stačí si jen vybrat, která je vám složením a vůní více sympatická. Až si doma uděláte pečující chvilku pro sebe, namíchejte si třeba alko či nealko vychlazené Mojito a k němu si rovnou dopřejte mojitový peeling, který bude stejně osvěžující, jako váš koktejl. Pokud máte jemnou a citlivou pleť a bojíte se, že peeling bude příliš agresivní, vyzkoušejte zajímavou alternativu ve formě francouzského jílu. Jako jediný z jílů je totiž 100% francouzský jíl hypoalergenní, má antibakteriální účinky a na pokožku navíc zafunguje jako naprostá minerální bomba. Francouzský jíl je totiž velmi bohatý např. na železo, hořčík, vápník, křemík či stopové prvky.  Zanesené póry vám šetrně vyčistí a pokožku zároveň detoxikuje. Po aplikaci jílu pak bude pokožka celého těla prozářená, vyživená a svěží. 3) Vyživujte Vrátily jste se krásně opálené od moře, ale zjišťujete, že kromě bronzu se na vašich nohou blýská i nějak moc suchých šupinek, i když jste je poctivě mazaly? Může vás uklidnit fakt, že v tom nejste sama. V létě opravdu může suchá kůže na nohou, lýtkách i chodidlech potrápit mnohem víc, než v ostatních ročních obdobích. Bosé nohy obrušuje a vysušuje písek, slaná voda i chlór v bazénu. A na to je jediná rada. Nejprve důkladný peeling a pak každé ráno i večer pořádně mazat, mazat, mazat. Mastné krémy však v horkém létě nejsou pro pokožku zrovna příjemné. Vyzkoušejte proto třeba některý z voňavých tělových olejů Saloos. Ty jsou čistě přírodní, obsahují esenciální oleje a výtažky z bylin a rostlin a tím pádem velké množství bioaktivních látek, vitamínů a minerálů v jejich přirozené podobě, které dokážou předat našemu tělu. Oleje jsou velice příjemné k pokožce, krásně se vtírají a kůže po nich zůstane nejen krásně provoněná, ale zároveň vyživená a bez pocitu mastnoty. Pro dokonalé promazání a odstranění pocitu suché pokožky můžete vyzkoušet například kokosový olej v exoticky lákavých variantách pomeranče, kávy, čokolády či vanilky. Horký favorit letošního léta: pleťové oleje! Pleť potřebuje šetrnější péči než zbytek těla. I na to Saloos myslel, a proto ani váš obličej se jemné olejové péče nemusí vzdávat. Na ošetření větrem a sluncem ošlehané pleti můžete vyzkoušet BIO regenerační obličejový olej v praktickém malém balení s rozprašovačem. Tyto malé, ale úžasně účinné lahvičky s dary přírody se staly hitem letošního léta. Obličejový olej je praktickou alternativou denního i nočního krému. Základem pleťových olejů Saloos jsou nejkvalitnější bio oleje lisované za studena. Jojobový olej významně pomáhá regulovat vlhkost pokožky. Brutnákový je díky vysokému obsahu kyseliny gama-linolenové mimořádně vhodný na problematickou pokožku a šípkový zase ideálně bojuje proti vráskám a podporuje vitalitu zralé pleti. Dále mohou oleje obsahovat i žádaný bio arganový olej nebo olej z granátového jablka. Rozprašovač se vám pohodlně vejde do kabelky, takže ho můžete mít kdykoli při sobě a při sebemenším náznaku pnutí pokožky okamžitě použít. 4) Hydratujte Vaše tělo potřebuje ke správnému fungování vodu a v létě je zejména namáhaná pleť po hydrataci hladová jak vlk. Je nutné pleť cíleně zvlhčovat, i když trávíme celé léto v klimatizované kanceláři? Rozhodně ano. Klimatizace totiž sice zchladí vzduch, ale zároveň z něj i z vaší kůže vysaje všechny molekuly vody. Klimatizace tedy naší pleti škodí snad ještě více než krátký pobyt na sluníčku. Na to je dobré myslet nejen při pobytu v kanceláři, ale taky na dlouhé cestě letadlem při cestě do našeho dovolenkového cíle. Na léto je proto vhodné pořídit si nejen nějaký lehký hydratační krém či pleťový olej, ale k němu jako skvělý doplněk třeba ještě pleťovou vodu v rozprašovači, která dodá pleti tolik potřebnou vláhu. Květinové pleťové vody jsou skvělé v tom, že zvládnou pleť krásně čistit a hydratovat zároveň. Přirozeně zvyšují vlhkost pleti, příjemně ji osvěžují a tonizují. Květinová vůně je navíc velice jemná, nevtíravá a čistě přírodního původu. Určitě by tedy v létě neměla chybět v žádné dámské kabelce. 5) Dodržujte pitný režim Vodu je potřeba tělu dodat nejen zvenku, ale hlavně zevnitř. Jak je pitný režim důležitý, víme všichni. Je však potřeba dbát na to, co pijeme. Pleti škodí alkohol i slazené nápoje. Je proto lepší se jim vyvarovat. V horkých letních dnech je proto ideální čistá voda bez bublinek, přírodní (uměle neslazené) domácí limonády či vlažné bylinné čaje. Abyste na pití nezapomínaly, noste si vždy malou lahev vody s sebou! 6) Odlehčete stravu V létě si tělo o lehčí stravu říká samo. Šťavnaté hrozny, melouny, zralé jahody a zelenina ze zahrádky. Ideální volba. Jasně, k létu neodmyslitelně patří grilované maso i buřty. Netřeba se jich dobrovolně vzdávat. Ale zároveň není dobré jejich konzumaci přehánět. V horku má organismus už tak dost práce s jeho ochlazováním a není dobré ho proto zatěžovat potravinami, které se dlouho tráví. Pokud můžete, nehroťte to ani s kafíčky, dortíčky a zmrzlinami. Je v nich zbytečně mnoho cukru a často i umělých sladidel, které tělu neprospívají. Prostě nic se nemá přehánět. Vždy je dobré najít rovnováhu a maso občas vyměnit za rybu nebo grilovaný sýr a proložit ho třeba zeleninovým salátem. Uvidíte, že když se začnete stravovat zdravěji a lehčeji, vaše pokožka se vám odvděčí svým krásným, zdravým vzhledem. A jak jste na tom vy? Jakých rad se v letní péči o pokožku držíte vy?

Čas načtení: 2021-05-03 10:17:44

Ohlédnutí za pandemií: Život v „morové díře“. Mrazivá groteska, který vyústila v katastrofu

V románu Alberta Camuse Mor je několik kladných postav. Jedním z nich je jezuita, páter Paneloux, který v kázáních bičuje svoje ovečky za zločinnou lehkomyslnost, s níž přistupují k nákaze morem, a který aktivně pracuje ve zdravotních četách. Bojuje stále proti polovičatým karanténním opatřením a zdůrazňuje, že polovičatost nemá smysl: je jen Ráj a Peklo, tedy buď vše, nebo nic. A druhou postavou je samozřejmě hlavní hrdina Moru, neúmorný doktor Bernard Rieux, který má nakonec největší zásluhu, že obyvatelé města Oranu nad morem zvítězí. A ten pak na otázku, jak se to podařilo, neodpovídá odvahou nebo obětavostí, říká: Poctivostí! Zkusme pohlédnout touto optikou na náš boj s koronavirem. Přičemž vezměme poctivost jako největší ctnost a jako jejího největšího soupeře zločinnou lehkomyslnost a nezodpovědnost. Problematika je to široká, ale pokusme se aspoň o pár letmých pohledů. Srovnávat se s Oranem samozřejmě nebudeme a nemůžeme. Už proto, že Oran byl samostatná prefektura, vše rozhodoval prefekt a městská rada, jen uzavření města musela odsouhlasit Paříž. Tehdy svět nebyl propojen jako dnes. U nás jistě výraznou roli sehrává Evropská unie, jejíž rozhodnutí jsme zavázáni dodržovat, a vůbec západní společenství, jehož jsme součástí. Senioři a cena života Už tento samotný fakt nastoluje určité klima. Přinejmenším se k nám přenášejí západní etické standardy a normy. Velice výrazně se to projevilo třeba právě v otázce seniorů. V řadě zemí, například v Británii, zpočátku pandemie ještě členu Evropské unie, Holandsku, Belgii, Švédsku a dalších zemích není péče o seniory s námi srovnatelná. Jak jsme mohli občas číst, personál v těchto zemích opustil nakažený domov důchodců a jeho klienty ponechal napospas svému osudu, což je u nás zatím nemyslitelné. A jak jsme se z médií také dovídali, mnoho starých nakažených zemřelo, protože je neodvezli do špitálů, kde rezervovali volná místa na covidových jednotkách pro mladší, kdyby je postihl těžší průběh nemoci. Nám to připomíná válečnou medicínu, jako by v těch nemocnicích čekali, že přivezou každým okamžikem z válečné vřavy rozsekané vojáky. Ale třeba v Británii nebo Belgii to nebylo chápáno jako nějaký etický problém. V této souvislosti bychom ocitovali libereckého primáře Dušana Mormana: „Ani u nás nemůže každý dostat plicní ventilaci. České zdravotnictví je hypertrofické v tom, že do intenzivní péče se dostávali (míněno obecně před covidem) i lidé, kteří tam ani neměli být, protože nesplňovali kritéria. Když to třeba srovnám s Anglií, tam jsou kritéria o hodně tvrdší než u nás a nikdo se nad tím nepozastavuje.“ Přesně tak, pan primář má pravdu. U nás žijí senioři, kteří by třeba v Británii už dávno nežili. A podobně jsou nastaveny i „normy“ u pečujících osob. Jednak na Západě pečující v naší podobě, jako rodinní příslušníci, kteří se starají o své blízké, prakticky nejsou. Dnešní západní člověk už není schopen úděl péče o staré nést a řeší to ústavní péčí a najímáním placených ošetřovatelů. Západ je v přístupu ke starým lidem až na světlé výjimky, jako jsou naši sousedé Německo a Rakousko, tvrdší. Staří jsou často přijímáni jako břímě a je jim dáváno najevo, že společnost se nemůže zdržovat a nadmíru zatěžovat těmi, co nestačí… No a my, ať to nenatahujeme, jsme se v době koronaviru začali více odvolávat na západní standardy, a dokonce je v něčem kopírovat. Byly vypracovány pokyny pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo má prioritu. Drtivé většině lékařů a sester je tato hra na Nerona s palcem nahoru a dolů zcela cizí, ale byli před tuto situaci prostě postaveni. Protože jak bylo odborně a eufemisticky řečeno: „Při nedostatku vzácných zdrojů ne každý musí dostat plnou péči.“ Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu, není absolutně přípustné právě ve zmíněném Německu a Rakousku. Ale z těchto zemí jsme si příklad zrovna nebrali, tam na rady moc nechodili a jejich přístup k potlačení pandemie nevyznávali. Ve středních a mladších generacích západních Evropanů je bohužel mnoho příznivců eutanazie a selekcí a je to ke všemu ještě spojované s jakousi pomyslnou progresivitou západních států. Pokud jde o nemocniční selekce, spousta mladších lidí je schopna tomuto třídění přitakat. A když jsme sledovali sociální sítě, tak tito příznivci triáží se s koronavirem v nebývalé míře objevili i u nás. Mohli jsme třeba číst, že je zcela přirozené, když zůstávají jen silné kusy a slabé kusy nevydrží. Někdy má člověk při čtení takových řádků pocit, zdali už to není snaha o celoplanetární eugeniku, která postupně dostihne všechny státy. V České republice se vedla řada debat o ceně starého života a existovala snaha vyčíslit jeho cenu, ale uváděná čísla byla hausnumera. Jakou má skutečně cenu, jsme viděli, když ministerstvo práce a sociálních věcí a organizace poskytující sociální služby žádaly testování seniorských domů před druhou vlnou epidemie a nepřesvědčily premiéra. Pochopitelně přišlo to, co přijít muselo – prudce se začaly zvyšovat počty mrtvých v těchto zařízeních. V září 2020 neměl život v domově seniorů reálně ani cenu PCR testu. Vakcíny, EU a my Když jsme psali o našem nesamostatném postavení, tak snad v ničem není lépe vidět než v otázce vakcín. Asi by bylo možné mluvit v tomto případě o až otrockém postavení v EU. Ale nezachovaly se tak všechny státy. Viděli jsme to hned, když byla ohlášena první vakcína Sputnik. Některé státy ji přivítaly, dokonce i z EU, ale my ji začali jako na povel zpochybňovat. A špinit jejího výrobce. Někteří vysoce postavení úředníci začali mluvit do médií o tom, že by Sputnikem nenaočkovali ani svoje opice, a pak, když po několika týdnech štvavá akce skončila, zavládlo kolem Sputniku naprosté ticho. Jako by vakcína neexistovala. V té době Rusko vedlo řadu bilaterálních jednání s mnoha státy na všech kontinentech, týkajících se dodávek i možnosti výroby Sputniku v těchto konkrétních zemích. V naší rusofobní a ideově silně profilované společnosti bylo nepřijatelné o takové byť jen možnosti mluvit. Když pak nastal obrovský nedostatek vakcín, a to především proto, že EU na ně byla ochotna vynaložit jen určitou sumu, a všichni – počínaje Spojenými státy, konče Velkou Británií, Izraelem, arabskými státy a dokonce Africkou unií – Evropu přeplatili, tak ani potom jsme postoj k ruským a čínským vakcínám nezměnili. To už Merkelová, Kurz a další západní politici zdůrazňovali, že ideologizace a politizace nesmí při záchraně životů hrát roli, a samotná EU dala členským státům volnou ruku, které vakcíny ve stavu nouze použijí. Ale my ústy ministra zdravotnictví pravili, že se pro nás nic nemění, a dál nechali lidi umírat. Jinou a opět trestuhodnou věcí bylo, že naše země nebyla připravena na vakcinaci. Přehlíživé velkohubé výroky premiéra a ministra zdravotnictví, že to zvládneme a nepotřebujeme složité přípravy jako Německo, měly z nedostatku udělat přednost. A vzápětí nám hned předvedli, jak si to představují. Každý musel vidět nekompetentnost, amatérismus, neuvěřitelný chaos. A pak nám ještě dali naši prominenti dokonale zakusit bídu světa. Vypadalo to, že kdo má aspoň trochu moci, zmocnil se prvních vakcín určených pro zdravotníky a staré. Kromě politiků a jejich rodin šlo také o různé celebrity a jejich kamarády ze showbyznysu a kamarády jejich kamarádů, prominentní kuchaře, úředníky ze zdravotnických úřadů a jejich rozvětvené rodiny, mladé policisty a policistky z kanceláří atd. Ti všichni vakcíny z už tak ztenčených zásob bez uzardění vyrvali těm, co byli ohroženi na životech. Měli pocit studu, hanby? Absolutně ne. Když jste slyšeli jejich vysvětlení poté, co se to provalilo, marně jste hledali aspoň náznak něčeho takového, jako je stud. Jen jako perličku: Muselo se očkovat přednostně 1,5 tisíce zaměstnanců policie, protože to bylo údajně pojímáno jako zátěžový test očkovacího centra, a se seniory, kteří špatně slyší a někteří potřebují doprovod, by to bylo prý komplikované. Co k tomu říct? To už je o hodně lepší vysvětlení oblíbeného kuchaře Pohlreicha, který pro sebe urval vakcínu hned v prvních dnech: „Tohle je přece normálně hospodská rvačka, ta už se nehraje podle žádných pravidel. Prostě tvrdě každý sám za sebe!“ pravil s roztomilou upřímností. A měl pravdu, protože takzvaná prioritizace se stále měnila podle momentálních politických zadání a praktičtí lékaři dostali v zásadě volnou ruku, koho naočkují, což vytvořilo „oficiální“ prostor pro různé předbíhače. Záležitost vakcín a léčiv je celá ostudná. Všechna ta šaškárna, že nemůžeme lidi „očkovat neschváleným ruským sajrajtem“, protože chráníme jejich zdraví a životy. Někteří zcela vážně hlásali, že je lepší raději zemřít s EU než žít s ruskou vakcínou, a na to při zoufalém nedostatku západních vakcín došlo. A když se na začátku dubna EU České republiky zželelo a nabídla nám humanitární výpomoc, Babiš vakcíny odmítl. Prý je přenecháme potřebnějším. No, u takového gumového premiéra nepřekvapí už nic… U nás jsme se bohužel potýkali i s nedostatkem léčiv na samotnou léčbu covidu. „Nemáme moc léků, které můžeme využít, aby se člověk nedostal do těžkého stavu. Nemáme v rukou nic pro tyto pacienty, když vynechám úzkou skupinu těch, kteří dnes mohou dostat protilátkové koktejly,“ konstatoval primář Rezek od svaté Anny v Brně. Svatá Anna v neutěšené situaci za svoje peníze dovezla z Bulharska levný lék ivermektin používaný v mnoha zemích a nabídla ho dalším nemocnicím. Za to byla znectěna, nejvíce těmi, kteří měli dostatek léčiv zajistit. Nakažení se dostávali do nemocnic i pozdě. Jak konstatoval imunolog Thon: „Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování, nepodává se jim zavčas komplexní levná a dostupná léčba proti rozvinutí covidu.“ Skutečností je, že nakažený nezřídka obdržel jen vitamíny, zinek, paralen a k tomu radu: pokud teplota překročí 38 nebo při dechové tísni volat sanitku. Promořování a PES S vakcinací úzce souvisela, přesněji předcházela ji, otázka promořování. Někdy od ledna asi už nikdo nemá pochyb, že se kolem nás odehrává nebývalá tragédie. Způsob, kterak pandemii čelit, byl přitom odborníkům od začátku známá. Je to cesta asijských zemí. Spočívá v krátkém, ale úplném utlumení ekonomiky, navýšení testování, chytré karanténě, celoplošném omezení pohybu, přísném dodržování opatření atd. Viděli jsme, že tato strategie opravdu funguje nejen u asijských zemí, ale taky třeba na Novém Zélandě, v Austrálii nebo později v Izraeli i dalších zemích. Ale touto cestou jsme nešli, dokázali jsme se uzavřít jen při první nejslabší vlně, což trvalo vlastně jen necelé tři měsíce, a pak jsme už zvolili opačný postup. Přestali jsme s pandemií prakticky bojovat a netrasovali jsme, netestovali. Jediné, co jsme dlouho dělali, bylo hlídání počtu lůžek v nemocnici a podle toho šlapali na brzdu a zas odbrzďovali. Že při té cestě bude hodně mrtvých a že i leckteří přeživší si ponesou následky v podobě postižení srdce, plic či ledvin, bylo jasné. Zde je třeba říci, že mnoho odborníků, také v poměru zaměstnaneckém či smluvním s ministerstvem zdravotnictví, varovalo před špatnými a neuváženými kroky vládu včas, ještě před tím, než k nim došlo. Ale nebylo jim nasloucháno. Jak řekl jeden z nich, národní koordinátor testování Hajdúch: „Měli jsme jen dodávat odborné krytí pro názory, se kterými jsme nesouhlasili.“ A proto také tito odborníci ministerstvo opustili. Babiš nečekaně zvolil strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou vyvrácena jako nesmyslná, neefektivní, hluboce nemorální, ale i neekonomická. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové a nakažlivější mutace viru a tím více obětí pochopitelně bude. Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Zajímavé bylo, že tzv. odpovědní začali v jeden čas všude opakovat mantru, že za virus nikdo nemůže. Možná to byla i reakce na pláč Borise Johnsona nad obětmi, kdy mu britská média vzkázala, že by měl plakat u soudu Jejího veličenstva a že snad k tomu jednou vskutku dojde. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme všeobecně považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě, takovou morovou díru Evropy. CNN nás opakovaně nazývala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Ale Babiš dlouho dál suverénně postupoval tímto směrem, až to kolikrát působilo, jako by se s Blatným rozhodli co nejvíce lidí u nás zabít. Pro Německo však bylo naštěstí naše rozvolňování už neúnosné. Tisíce našich pendlerů vozily britskou variantu koronaviru do Německa, měli jsme už i oficiálně přes dvacet tisíc obětí, když Merkelová dala najevo, že další rozvolňování u nás je pro Německo nepřijatelné a že musíme stejně jako oni zpřísňovat. Jak jsme zmínili, PES nechrání před covidem, jen hlídá, aby nebyly přeplněny nemocnice. Že se stále upravoval, jak vláda potřebovala, je zbytečné říkat, to nemohl nikdo přehlédnout. Úpravy různých statistik a tabulek začaly ve velkém s Blatným, který se stal Potěmkinem našeho zdravotnictví. Pokoušel se zpochybnit vysoký počet nadúmrtí i prudký pokles vyplacených důchodů. Zajímavé také bylo, že jsme měli sedmkrát více nakažených než Němci, ale jen dvakrát více pacientů na covidových jipkách. Jak je to možné? No, zřejmě se většina na covidové jipky ani nedostala. Ale to nám nikdo neosvětlil. Blatný se v době vrcholící pandemie zaměřil na vykazování čísel mrtvých a nakažených, ustanovil dokonce sedmnáctičlennou komisi, která měla všechna covidová úmrtí přezkoumat. Několikrát mu oponenti, dokonce i v přímém přenosu, dokázali, že balamutí veřejnost a že skutečnost je ještě horší, než vykazujeme. Stále se snažil zpochybnit, že ve statistikách nakažených i mrtvých trvale patříme od října do března k nejhorším na světě. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na šesti kilometrech čtverečních a ostrůvkem Santa Lucie většinou přetahovali o první místo a byli často úspěšnější. Opozice včetně komunistů a okamurovců myslela hlavně na dvoje volby. Proto většinou předváděla takovou trapnou estrádu určenou především pro svoje voliče, ve stylu čím hůře, tím lépe. Populista Fiala z ODS například už s předstihem volal při nejvyšší obsazenosti nemocnic po možnosti rodinných návštěv mezi okresy o Velikonocích. Přitom všichni měli ještě v čerstvé paměti, že štědrovečerní večeře u příbuzných byla pro mnohé seniory večeří poslední. O senátorech, kteří chaos vyráběli zcela účelově, je zbytečné cokoliv dodávat. Za zmínku stojí však zjevný nesoulad mezi vládou a kraji a městy. Hejtmani a někteří primátoři na krátký čas po zrušení nouzového stavu převzali roli opozice a projevili snahu, aby země aspoň nějak fungovala. Vyšší kasty a dav Leckdo se samozřejmě snažil na tragédii vydělat. Byly mezi nimi i různé špičky společnosti, které stály na dvou nohách – reprezentovaly stát, ale myslely i v této situaci na soukromý byznys. Kapitolou samou pro sebe byl sport. Sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde není, běžně se stávalo, že doma byli covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo přes půl týmu covid pozitivní. Koronavirus ukázal, že sport už je jen pumpa peněz a nepotřebuje dnes ani diváky. Jakožto vyšší kasta provázaná s mega byznysem sportovci také žádali nejrůznější výjimky a promptně je i dostávali. Že by projevili s těžce zkoušenými starými lidmi empatii, to ani omylem. A tím se dostáváme k většinové společnosti. Co stručně říct? Nakažení chodili mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a vespolek dělali, že o tom nic netuší. Svoji úlohu dlouho neplnila policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely od května do února úplně bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina až do března netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují. Výsledkem bylo, že mnoho lidí nakazilo své příbuzné. Navíc většina nakažených nejenže nedodržovala karanténu, ale ani nehlásila kontakty. Při první vlně zřejmě ještě mladší spoluobčané nevěděli, zda covid nepokosí také je a jejich děti, proto se chovali zodpovědněji než při dalších vlnách. WHO došla v průzkumu k závěru, že v české společnosti velký podíl zejména mladých lidí preferuje osobní svobodu před ohledem na druhé. Zřetelné, a to téměř na každém kroku, bylo vyrábění pocitu nechuti ke starým. Protože oni to prý jsou, kvůli komu jsou bazény, sjezdovky, vleky, bary, barber shopy, nevěstince a podobně zavřené. Ano, přímá konfrontace se životem byla tvrdá. Nepoznávali jsme leckdy ani svoje blízké příbuzné a kamarády. Média různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela třeba právě boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán velkou částí společnosti se sympatiemi, některými dokonce jako hrdinský. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Byli jsme sice premianty, ale západní svět nezůstával daleko za námi. A pokud šlo o domovy seniorů, tak tam nás jednoznačně předčil. V některých západních zemích nebyly v těchto domovech třeba ani nejprostší ochranné roušky chránící respirační trakt. Tyto technologicky vyspělé společnosti s moderní medicínou hanebně selhaly a nechaly pomřít statisíce starých a nejvíce zranitelných. Proč? S velkou pravděpodobností proto, že mnoho západních zemí je plně zaměřeno na zisk, proto musely dnem i nocí fungovat fabriky, a samozřejmě na přežití takzvaných elit. A až někde na chvostu důležitosti jsou životy starců a stařen. Více starostí na Západě budili drogově závislí a nešťastníci trápící se svou sexuální identitou. Jak jsme se dozvěděli i z našich médií, jejich problémy s pandemií přece nezmizely. Ale není tomu tak všude na světě. Jiný přístup ke starým lidem převládá v Africe, Asii či Oceánii. Ba dokonce i Romové cítí stále povinnost postarat se přednostně o staré příbuzné. Soudy a televize Nemůžeme vynechat v tomto pojednání ani soudy a média. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v únoru televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými. A o chvíli později nám kanonizovaný televizní mudrc podal vysvětlení, že ve společnosti, která si váží svých svobod, není možné takto postupovat… Čímž se dostáváme plynule k médiím. Opět nelze do odstavce vměstnat vše, co bychom chtěli, tak alespoň obrys toho, co vidíme v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co nevidíme. Určitě nám televizní reportáže nepřiblíží životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluví neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominují odtažitá čísla. Minimálně času je věnováno i budoucnosti, reportéři nevyžadují odpovědi, proč léky na covid zcela běžné v jiných zemích u nás stále nejsou. Ale o co méně se dozvíte, zda a kdy budou v distribuci potřebné léky, jak budou skutečně ochráněny rizikové skupiny, jako jsou diabetici prvního typu, lidé s transplantacemi, lidé před a po chemoterapii, nebo proč místo pečujících o nemocné seniory jsou při vakcinaci upřednostněni mladí učitelé a hasiči, o to více jste vystaveni pohledu na střídající se skupinky politiků ve studiu. Zpravidla řeší nekonečné ústavní zádrhele a soudní spory kolem vyhlášených opatření, sledujete jejich úporné boje o slovíčka, ale také třeba pře o to, zda se chudáci senátoři ve frontě u Ústavního soudu nenachladili. Tématu omezení našich svobod se televize věnuje soustředěně a modelka-moderátorka nechává se k tématu vyjádřit prezidenta Svazu obchodu a cestovních ruchu, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, prezidenta svazu turistiky, různé prezidenty posiloven, ale i ženy z domácnosti, které rozčileně ukazují na kameru svoje vlasové odrosty. Že se situace zase zhoršila, jsme poznávali nejvíc podle toho, že v ilustračních záběrech vystřídaly lyžařské sjezdovky a číšníky roznášející smažený sýr a pivo záběry zdravotníků v ochranných oděvech a čilý pohyb sanitek. Ale aby text nevyzníval jen kriticky, je třeba říci, že mluvící hlavy, jak se také říká vykladačům života v televizi, budí v jistém smyslu obdiv. Ovládly totiž mistrně starý zenový koán: Neříkej, co víš, říkej, co nevíš, že víš. Dokonce nejlepší bude, řekneš-li, co nevíš, že nevíš. Epilog A na úplný závěr ještě slova od srdce. Od srdce ovšem bylo i předchozí, takže spíše od plic. Nuže vězte, milí čtenáři, že dnes je člověk součástí sítí, už nemůže být solitér. A vše je provázané tak rafinovaně, že každý v nich je polapen a nutně zapojen do zla, kterému by se normálně rád vyhnul. Nevinní zkrátka mohou dělat, co chtějí, a nakonec se stejně svezou s různými zloduchy, sobci a parazity… A co je ze všeho nejhorší? Především necitelnost těch parazitů. Ano, jejich chladná necitelnost k obětem covidu a zároveň jejich směšná ubohost. To, co od srpna 2020 předváděli, by bylo možné označit za mrazivou grotesku, která postupně, ale nevyhnutelně vyústila v pohromu obrovských rozměrů. Začali jsme románem Mor od Alberta Camuse. Město Oran v něm vyrostlo. Samozřejmě mnohem snazší je klesnout dolů. Oran vznikl ve fantazii spisovatele humanisty v roce 1947. My jsme strašlivá realita roku 2021.   S přispěním Karla Nečase. Článek byl napsán 6. dubna 2021.  

Čas načtení: 2020-09-17 18:48:40

Osudy čtyř rodin bojující se zákeřnou nemocí. ČT uvede Život s Alzheimerem

Dokument Život s Alzheimerem zaznamenává osudy čtyř rodin, které se potýkají s Alzheimerovou chorobou a vypovídá o tom, jak se se zákeřnou nemocí vypořádat. Diváci ho mohou vidět v premiéře na obrazovkách ČT2 jako příspěvek k Mezinárodnímu dni Alzheimerovy choroby v úterý 22. září od 20.50 hodin. „Cílem filmu je ukázat život s člověkem postiženým Alzheimerovou nemocí se všemi problémy a těžkostmi, které s sebou nese. A že za určitých podmínek je možný a lidé se ho nemusí bát. A také, že vedle významu pro nemocné, tedy pocitu jistoty a bezpečí, který je pro ně obrovsky důležitý, může mít svůj jistý přínos i pro samotné pečující,“ uvádí ke snímku jeho režisér a scénárista Petr Slavík. „Mnozí Alzheimerovu chorobu totiž stále vnímají jako stigma. Ale lidé, se kterými jsme natáčeli, jsou přesvědčeni, že o problémech se má mluvit, a že jejich zkušenosti mohou pomoci dalším, kteří jsou ve stejné situaci jako oni anebo se do takové situace někdy v budoucnu dostanou,“ dodává Slavík. Natáčení filmu, jež se soustředí výhradně na všední život čtyř rodin, kteří se o blízké starají ve svém domácím prostředí, probíhalo od Velikonoc do Vánoc minulého roku. Diváci budou mít po skončení snímku možnost na webu www.ceskatelevize.cz/zivotsalzheimerem diskutovat nejen s tvůrci, ale i odborníky a rovněž podpořit Nadační fond Alzheimer, který financuje výzkum této nemoci. „Dokument nemá být snahou o pouhý popis diagnózy. Film se snaží hlavně podat zprávu o lidech, kteří o dané pacienty s diagnózou pečují. Co to pro ně znamená, jak zvládají psychické odcházení blízkých. Je to jeden z nejtěžších momentů, kdy vaše milovaná bytost je stále tady, ale její mozek už vlastně nikoliv,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-03 05:54:17

Česká televize uvede na podzim dokudrama o Janu Amosi Komenském a dokumenty o Bílé hoře, Izraeli či českých vědcích v Antarktidě

Autorské dokumenty v České televizi odhalí na podzim dosud nezveřejněné záznamy ze zkonstruovaného procesu s Rudolfem Slánským, zaměří se na problematiku globálního oteplování, na život se zákeřnou chorobou i na dějiny sportovního centra Dukla. S novými díly se na obrazovky vrací také Český žurnál. „Pravidelně připomínáme slavná jubilea a významné okamžiky dějin. Letos to bude výročí úmrtí Jana Amose Komenského nebo čtyř set let od tragické bitvy na Bílé hoře. Jako nesmírně potřebné vnímám dokumenty upozorňující na důležitá společenská témata, Čeští vědci v tající Arktidě, kteří se zaměřují na problematiku globálního oteplování, a Život s Alzheimerem soustřeďující se na život se zákeřnou nemocí,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák Snímek Život s Alzheimerem se vymyká klasickému dokumentu o nemoci jako takové, výhradně se totiž věnuje každodennímu životu čtyř rodin, jež se o své blízké starají ve svém domácím prostředí. „Našim cílem je ukázat život s člověkem postiženým touto nemocí se všemi problémy a těžkostmi, které s sebou nese. A že za určitých podmínek je možný a lidé se ho nemusí bát. A také že vedle významu pro nemocné, tedy pocitu jistoty a bezpečí, jenž je pro ně obrovsky důležitý, může mít svůj jistý přínos i pro samotné pečující,“ uvádí režisér Petr Slavík. Alois a David Švehlíkovi se vystřídají v hlavní roli dokudramatu Jan Amos Komenský připomínající tři sta padesát let od úmrtí významného myslitele. „Je to příležitost se znovu podívat na osobní příběh muže, který formoval moderní myšlení a zaslouží si být osobností, na niž jsme právem hrdí. Cílem filmu je představit Komenského v co nejlidštější a nejplastičtější podobě tak, jak to u moderního filmového portrétu očekáváme,“ říká kreativní producent Patrick Diviš. Historickému tématu se věnuje také snímek Bílá hora, jenž vrhá na neblaze proslulou událost jiné světlo. Moderní historici se v něm skrze nové objevy znovu zamýšlejí nad národním mýtem, tentokrát v evropském kontextu. Fenomén Dukla zase připomene sedmdesát let slavného sportovního centra. Vedle etap týmů Dukly v kolektivních sportech se dokument dostává až k současným osobnostem, jako jsou Jan Železný, Barbora Špotáková, Eva Samková nebo Ester Ledecká. Film obsahuje i poslední natočený rozhovor s Danou Zátopkovou. S pěti novými autorskými snímky se na obrazovky vrací Český žurnál, který kriticky nahlíží na události nedávné doby, klecovým chovem slepic, hrozbou při neřešení klimatických změn nebo přetrvávajícím problémem dostupnosti bydlení. „Ať už působíme v soukromém sektoru, státní sféře nebo na volné noze, všichni podobným způsobem pociťujeme nedostupnost bydlení. Protože jsem se s tématem chtěla vypořádat s určitou dávkou nadsázky a humoru, vytvořila jsem pro film svou vlastní deskovou hru. Ta diváka filmu provádí konkrétními, někdy úsměvně krkolomnými situacemi ze života současného nájemníka,“ říká režisérka snímku Reality Barbora Chalupová. Na cyklus o šlechtických rodech Modrá krev naváže projekt Selská krev, s nímž se diváci vypraví do rodin sedláků. Prostřednictvím příběhů o jednotlivcích se rozvine velké vyprávění o proměnách české krajiny a venkova. „Je velmi důležité, aby se v době, kdy se příroda a krajina v naší zemi ocitá ve velké krizi, diváci dozvěděli, jak s ní zacházeli lidé v předešlých generacích. Jak byli vůči ní v pokoře, jak si vážili jejího koloběhu, jak se učili ji pozorovat, aby z ní mohli těžit a zároveň jí neubližovali. Pro mě samotnou bylo velkým zážitkem setkání s rodinou Sotonových. Poznala jsem lidi, kteří povýšili těžkou práci na poslání a jejichž kořeny a vazba k půdě, hospodářství a tradici je silnější než všechny režimy a snad i smrt,“ prozrazuje průvodkyně pořadu Vanda Hybnerová. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-09 14:40:51

Cancelio Rowlingová!

Spisovatelka Rowlingová je signatářkou dopisu volajícího po svobodě slova, který vyšel v časopise Harpers. Mezi dalšími lidmi, kteří jej podepsali, je Salman Rushdie, člověk, po jehož životě svého času šli fanatici poštvaní Chomejním. Také Garry Kasparov, představitel ruské opozice, se připojil. Asi můžeme směle říci, že tihle dva jsou lidé, kteří vědí, co to znamená „mít vážné problémy“. Ale k dopisu a k reakcím na něj někdy jindy. Dnes je čas na ukázku toho, proč vůbec takové dopisy vznikají. Miliardářku Rowlingovou není snadné zlikvidovat, na to je její dílo moc lukrativní, než aby se jej vydavatel vzdal. To ale neznamená, že si neschytala svoje, na sociálních sítích i mimo ně. Jakkoliv si o některých jejích akcích myslím svoje, za to, že je nyní terčem, ji lituju. Poslední kolo žraločí hostiny se rozjelo, když Rowlingová začátkem června tweetnula poněkud sarkastickou poznámku směřující k tomu, že „lidem, kteří menstruují“ by se třeba mohlo říkat „ženy“. V reakci na to ji strhali někteří herci z filmové série o Harrym Potterovi a potterovská internetosféra začala řešit, jak s autorkou naložit. Slíbil jsem vám překlad jedné vzniklé rezoluce, tady je. Jedná se o prohlášení serveru MuggleNet, jedné z největších (ne-li vůbec největší) online komunit pro fanoušky Harryho Pottera, která existuje už od roku 1999. Provozovatelé serveru v něm shrnují svoje postoje a opatření k autorce Harryho Pottera a jejím názorům na gender. Trigger Warning: Předem varuji, že jde o silné kafe a blicí pytlík se může hodit. Nuže, vychutnávejte si ZÁVAZEK, který si na sebe administrátorský tým MuggleNetu naložil ve jménu inkluzivity a bezpečí a kterým se pochlubil zbytku světa. Originál zde. NÁŠ ZÁVAZEK Po více jak 20 let se komunita fanoušků Harryho Pottera rozrůstala a sílila a my jsme pyšní na to, že jsme měli příležitost slavit, učit se a růst společně s tolika lidmi. Právě ten moment, kdy naše komunita vstupuje do třetího desetiletí, si J. K. R. zvolila k tomu, aby se přihlásila ke škodlivým a vyvráceným názorům na to, co znamená být trangenderovou osobou. Jsme znechuceni faktem, že si pro tyto výroky zvolila měsíc, kdy se pořádá Pride, a období, kdy se celý svět snaží zúčtovat s rasovou nespravedlností. Toto zneužití jejího vlivu a výsadního postavení k útoku na osoby na okraji společnosti považujeme v rozporu s poselstvím přijetí, tolerance a vzájemné podpory, které nacházíme v jejích knihách a které jsou tolik vyzdvihovány komunitou fanoušků Harryho Pottera. Ačkoliv je obtížné vystoupit proti někomu, jehož práci jsme dlouho obdivovali, bylo by špatné nepoužít naši platformu k tomu, abychom snížili míru škod, které napáchala. Naše stanovisko je jasné: transgenderové ženy jsou ženy. Transgenderoví muži jsou muži. Nebinární osoby jsou nebinární. Intersex osoby existují a neměly by být nuceny žít v binárním světě. Stojíme po boku fanoušků Harryho Pottera z těchto komunit, a ačkoliv nesouhlasíme se špatným zacházením, kterého se JKR dostalo poté, co zveřejnila své názory na transgenderové osoby, musíme odmítnout její názory. Byli jsme svědky toho, jak nespočet lidí využilo knihy o Potterovi a související díla k tomu, aby prozkoumali svoji vlastní identitu a šířili přitom lásku a porozumění. Víme, že je to stále možné, a že chceme být i nadále součástí tohoto hnutí. Zavazujeme se k tomu, že budeme v naší komunitě odvádět dobrou práci a nadále pozvedávat a stavět do středu pozornosti lidi, kteří jsou na okraji společnosti, a přispívat k pozitivní změně na našich fanouškovských platformách. Toto nechť je začátkem našeho obnoveného závazku sloužit komunitě kolem Harryho Pottera z více uvědomělého úhlu pohledu než dříve. Na této stránce vás budeme pravidelně informovat o našich snahách povznést náš obsah a přiblížit ho širší škále fanoušků, stejně jako o způsobech, kterým můžete finančně přispět. Pokud jste trans-osoba a potřebujete pomoc, naléhavě vás žádáme, abyste zavolali horkou linku Trans Lifeline. Jedinou starostí MuggleNetu je vytvoření bezpečné komunity, ve které se všichni cítí vítáni. To znamená i nadále vytvářet všestranný obsah a provádět takové změny, aby příslušný obsah byl dostupný těm, kdo o něj stojí, a nebyl vnucován těm, kdo ne. Součástí našeho obsahu bude i nadále práce J. K. Rowlingové mimo kouzelnický svět (série Cormoran Strike, kniha Ickabog) a aktivitu její charitativní nadace, Lumos. Nebudeme již psát o aspektech jejího osobního života (například zisk ocenění, životní úspěchy, tweety, které se netýkají kouzelnického světa, dary charitám, právní záležitosti, politické komentáře nebo názory). Abychom vytvořili inkluzivní prostor nejen pro naše čtenáře, ale i pro naše pracovníky, od žádného dobrovolníka MuggleNetu nebudeme vyžadovat, aby pracoval s obsahem, který jej znepokojuje, ani jej k tomu povzbuzovat. Navíc, po konzultaci s našimi dobrovolníky ze všech týmů, jsme se rozhodli zavést následující pravidla, která upravují naši publikační činnost, s okamžitou platností: Webové stránky Tato pravidla se týkají úvodníků, článků, krátkých zpráv, zpráv z médií a všech dalších příspěvků. Od této chvíle nebudeme… umisťovat kamkoliv odkazy na nákup děl J. K. Rowlingové netýkajících se kouzelnického světa, odkazovat na stránky J. K. Rowlingové, používat titulní obrázky s podobou J. K. Rowlingové, v nejvyšší možné míře omezíme používání jména J. K. Rowlingové v úryvcích z článků. Tato pravidla se týkají stránek a jejich uspořádání v navigačním menu: Existující odkazy na nákup byly odstraněny. Kategorie J. K. Rowlingová a její podstránky (Cormoran Strike Series, The Casual Vacancy) byly odstraněny z přehledu zpráv, který se objevuje na první stránce tohoto webu. Menu “J. K. Rowlingová” bylo přesunuto z hlavního navigačního menu do položky “Svět mudlů”, aby se neukazovalo na čelní stránce, ale aby si jej čtenáři stále ještě mohli vyhledat. Sociální sítě Tato pravidla se týkají našich účtů na sociálních sítích, což zahrnuje Facebook, Instagram, Pinterest, Tumblr, Twitter a YouTube. Nadále již nebudeme postovat ani sdílet: odkazy na nákup děl J. K. Rowlingové netýkajících se kouzelnického světa, odkazy na stránky J. K. Rowlingové, fanouškovská díla, memy, fotografie a další obrázky s podobou J. K. Rowlingové, citáty J. K. Rowlingové na témata, která se netýkají kouzelnického světa. obsah týkající se jejího díla mimo kouzelnický svět. Články týkající se práce J. K. Rowlingové mimo kouzelnický svět už nebudeme sdílet na našem Facebooku ani Instagramu. Všechny tweety, které se budou týkat zveřejnění úvodníků, článků, krátkých zpráv, zpráv a dalších textů týkajících se J. K. Rowlingové nebo jejího díla mimo kouzelnický svět, budou označeny tagem #JKR, aby si je uživatelé Twitteru mohli snadno skrýt. Neustále se snažíme dělat to, co je pro naši komunitu nejlepší, takže tato pravidla se časem na základě zpětné vazby od našich spolupracovníků a čtenářů mohou změnit. Chcete-li zanechat zpětnou vazbu, použijte prosím následující formulář. Jakkoliv náš závazek vůči této komunitě se po výrocích J. K. Rowlingové soustřeďuje na inkluzivitu, rádi bychom také upozornili na to, že následky z domácího násilí, kterému čelila, jí i nadále zjevně působí trauma. Je naším nezměnitelným postojem, že domácí násilí není přijatelné v žádném vztahu, bez ohledu na gender, bohatství nebo právní stav. Pokud jste vy, nebo někdo, koho znáte, v takové situaci, prosím vyhledejte pomoc na Národní horké lince pro domácí násilí. Byznys postavený na díle Rowlingové nevadí Konec ZÁVAZKU, přátelé. Pokud tě, čtenáři, někdy postihnou chvilkové iluze o lidské povaze, vrať se k tomuto ZÁVAZKU, přečti si jej a vezmi v potaz, že toto sepsali a zveřejnili lidé, kteří si podle všeho mysleli, že dělají dobrou, záslužnou a morálně správnou až nezbytnou věc. A že to byli lidé z našeho kulturního okruhu, ne nějací kvílející fanatici z paštunského pohraničí, jejichž jedinou školou byla madrása založená Talibanem. A že na ně při psaní této šílenosti žádný soudruh Berija nemířil nabitým mauserem. Uvidíš, jak rychle tě ty iluze zase přejdou. Vlastně si přestávám být jist, zda se nad ty Talibance ještě vůbec můžeme nějak vytahovat, když naše kultura začíná produkovat tohle. Ty pasáže o tom, jak už nadále nebudou sdílet a publikovat obrázky s podobou J. K. Rowlingové, smrdí opravdovým středověkem na sto honů. Jenže na rozdíl od Talibanců je zplodili lidé, kteří vyrostli v relativně liberálním a vyspělém světě a nejspíš nevěří v to, že by je za zobrazení Rowlingové nějaký mstivý Bůh po smrti shodil do pekel a tam je armáda chechtajících se ďáblů věčně koupala v kotlích vařící smůly. Tuhle obavu bych byl schopen aspoň trochu pochopit. Tohleto… no comment. Opravdové chucpe je přitom skutečnost, že MuggleNet není čistě amatérský web, ale firma (for-profit), která má e-shop a vydělává na prodeji zboží, které by bez Rowlingové a její tvorby vůbec neexistovalo. Kdyby byla autorka jenom trochu mstivá, využila by teď svého copyrightu a začala by jim komplikovat život. Leč vypadá to, že spoléhají na to, že mstivá není (Rowlingová je vůči své fandovské komunitě tradičně vstřícná, zejména ve srovnání s firmami typu Walt Disney.) Že ta nevyslovitelná osoba, jejíž obličej a jméno nesmí již nadále hyzdit úvodní stránku webu, bude zároveň natolik hodná, že jim nebude narušovat byznys. Všimněte si v této souvislosti těch velmi pragmatických výjimek ohledně nákupních odkazů na díla z kouzelnického světa. Tak daleko zase svatý hněv nesahá. To by mohlo poškodit prodeje na jejich vlastním e-shopu, který je tohoto zboží plný a nejspíš i plný zůstane. Ještě bych rád okomentoval jednu věc, totiž celkový tón textu. Je ohromně přeslazený, demonstrativně pečující o lidi na okraji, nabízející jim starostlivě kontakty na horké linky, kdyby se jim snad něco dělo, přímo narvaný pozitivními slovy jako láska, porozumění, vítání, bezpečí. A hned vzápětí přeskakuje ke strohému seznamu represivních opatření vůči konkrétní osobě, která vypadají a znějí jako rozsudek nějakého Volksgerichtu. Mám-li zabrousit do potterovského světa: něco takového by mohla napsat Dolores Umbridgeová, k níž tato hysterická afektovanost kombinovaná s banální krutostí sedí úplně dokonale. Nevím, jestli jste ty knihy četli; ale Umbridgeová mi přišla jako daleko realističtější podoba Zla než příliš šablonovitý Voldemort. No, tak poslední dobou to vypadá, jako by se nám slečna Dolores množila geometrickou řadou…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-18 05:00:00

Chtějí mít nemocnou dceru doma, kvůli inflaci ale žijí dva roky na staveništi

Chtěli přestavět dům pro svoji postiženou dceru. Během prací se ovšem dostali do prakticky neřešitelné finanční situace. Příběh rodičů z okraje Prahy ilustruje, v jakých potíží se mohou pečující osoby v Česku ocitnout.

Čas načtení: 2024-02-20 22:45:48

Co přinesla státní podpora částečných úvazků: podle Jurečky začalo pracovat 22 tisíc lidí, cíle byly vyšší

Stát před rokem spustil podporu částečných úvazků, aby na trh práce dostal nebo na něm udržel rodiče pečující o malé děti či lidi před důchodem. Firmy za takové pracovníky ušetřily na sociálním pojištění. Díky tomu podle ministerstva práce a...

Čas načtení: 2024-02-25 16:00:00

Pečující o nemocné příbuzné nemá kdo vystřídat. Pomoc mají na stole poslanci

Žena pečující o vážně nemocného manžela usiluje o to, aby pečovatelky a osobní asistenti mohli pomáhat i s péčí o děti. Ministerští úředníci slibují, že to s nimi projednají. Návrh novely zákona o sociálních službách nyní mají na stole poslanci.

Čas načtení: 2024-02-25 16:00:00

Pečující o nemocné příbuzné nemá kdo vystřídat. Pomoc mají na stole poslanci

Žena pečující o vážně nemocného manžela usiluje o to, aby pečovatelky a osobní asistenti mohli pomáhat i s péčí o děti. Ministerští úředníci slibují, že to s nimi projednají. Návrh novely zákona o sociálních službách nyní mají na stole poslanci.

Čas načtení: 2024-03-14 05:00:00

Žádala o vyšší výživné, čelí zlobě. Matky volají po automatickém navyšování

Pečující rodiče popisují, že si musí vystačit s výživným, které i přes zdražování roky nevzrostlo. Ze soudního přezkoumání mají obavy, kvůli reakci bývalých partnerů.

Čas načtení: 2024-03-28 05:50:00

Experti: Každý pátý Čech o někoho pečuje, kapacity v péči o seniory zoufale chybí

Každý pátý pracující v Česku o někoho pečuje. Ke konci století bude až třetina obyvatel starší 65 let a nejen v české stárnoucí generaci přirozeně přibývá seniorů potýkajících se s demencí. Jak je to s kapacitami péče, jaké možnosti finanční pomoci pečující mají a v čem nejčastěji chybují? Nejen tyto otázky v Epicentru Blesk Zpráv zodpověděla ředitelka neziskové organizace A DOMA Jitka Zachariášová a lékař a výzkumný a vývojový pracovník Národního ústavu duševního zdraví, Matěj Kučera.

Čas načtení: 2024-04-03 10:03:00

Pomáhá s péčí o chlapce se zdravotním postižením. Dělá jí radost, že neposílá jen peníze

Měla čas a chtěla pomáhat. Na homesharing, tedy sdílenou péči o dítě či dospělého se zdravotním postižením narazila poprvé na Facebooku. Služba, kdy si ho hostitel bere k sobě domů, a tím pomáhá odlehčit pečující rodině od náročné a často nepřetržité péče, ji nadchl. Dnes má Denisa Guarguir za sebou už více než rok v projektu spolku Zet-My.

Čas načtení: 2024-04-03 14:55:00

Expertka o právu být s dítětem v nemocnici. Rodiče vyhazuje až polovina z nich

 I v dnešní době se stále rodiče malých dětí potýkají s problémy, kdy při hospitalizaci nemohou zůstat se svými ratolestmi. Opravdu některé nemocnice vyhazují rodiče od svých dětí? Tomuto problému se věnuje kampaň s názvem „Být spolu je normální”, která má za cíl upozornit na to, jak důležité je, aby rodiče, či pečující osoby, mohly být nepřetržitě přítomny u dětí v nemocnicích podstupujících vyšetření nebo hospitalizaci. Na otázky Báry Holé v Epicentru odpovídala autorka kampaně a členka Výboru pro práva dítěte, Ágnes Bučinská Němečková.

Čas načtení: 2024-04-03 16:32:32

Nová zklidňující řada s levandulí

V Saloos dobře vědí, jak obtížné je najít pečující kosmetiku na podrážděnou, citlivou a problematickou pleť. Nová bio zklidňující řada této známé české značky je proto nabitá aktivními látkami, které zlepšují obvyklé kožní problémy, jako jsou dermatitidy nebo různé „polekané“ reakce. Rostlinné extrakty s účinky podloženými klinickými studiemi pomohou navrátit pleti zdravý vzhled a hebkost.

Čas načtení: 2024-04-03 17:27:51

Vědci, chcete kousek z Bennu? Katalog vzorků je hotov

Vědci mimo tým kolem mise OSIRIS-REx dostali poprvé možnost podívat se na vzorky z planetky Bennu určené pro nezávislý výzkum. Tato možnost přišla jen šest měsíců po jejich doručení na Zemi. Tým pečující o vzorky na Johnsonově středisku v Houstonu zveřejnil katalog vzorků mise OSIRIS-REx s detaily malých kamínků a prachových zrnek, které si vědci z celého světa mohou vyžádat pro […]