Začínající prezidentství Donalda Trumpa přinese řadu zemětřesení nejen na americké půdě, ale i celosvětově. Zásadním způsobem zřejmě ovlivní válku na Ukrajině, ale může také zamíchat kartami v rámci Evropské unie. Na ty nejzásadnější změny po nástupu nového prezidenta Spojených států amerických upozornili odborníci.
Čas načtení: 2024-08-14 07:00:01
Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče
Po změně demokratického kandidáta na amerického prezidenta nabrala volební kampaň ve Spojených státech nečekanou dynamiku. „Dvě stě milionů dolarů, které vybrala, to je obdivuhodný výkon a je to důkaz, že strana se do toho opřela jako celek. Teď se sjednotili, teď našli ten cíl a teď si myslí, že mají lepší pozici než předtím,“ říká o demokratické kandidátce Jan Charvát. A Kamala Harris i přes velmi pozdní start funguje jako magnet nejen na sponzory. „Výzkumy, které teď vyskakují, naznačují, že Harris teď zabrala hodně, a v průzkumech si vede slušně. Jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ doplňuje politolog z Univerzity Karlovy a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Atentát Trumpa nezměnil Její soupeř Donald Trump dokázal skvěle zužitkovat atentát, který na něj byl spáchán, k tomu, aby ukázal svou lidskou tvář. Následně však velmi přímočaře potvrdil, že příliš změn od něj voliči nemohou čekat ani po zážitku blízkém smrti. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ prohlásil Trump na jedné ze svých tiskovek. Podpora od technologických bossů Trumpovi se však teď dostalo poměrně nečekané pochvaly, která vychází ze Silicon Valley, centra amerického technologického průmyslu. Po výše zmíněném atentátu začal republikánského kandidáta otevřeně podporovat vlastník automobilky Tesla a sociální sítě X (dříve Twitteru) Elon Musk. Ten ale není v posledních týdnech jediný, kdo podpořil Trumpa a změnil tím tábor. Další jména zahrnují významné investory Davida Sackse nebo Petera Thiela, kteří pomalu mění bývalou baštu liberálů na protrumpovské údolí. Odborníci z toho viní hlavně snahu o vyšší zdanění velkých firem a kryptoměn, jak píše CNN. Korporace Trumpovi mohou uškodit Jaký vliv to ale bude mít na Trumpovy voliče? Politolog Jan Charvát je poměrně opatrný. „Ta podpora mu může pomoci, nicméně spíše záleží na tom, jak tohle téma uchopí protistrana. Téma velkých korporací je dlouhodobě hodně významné a část amerických voličů na něj velmi slyší. Pak to snadno uchopí demokraté způsobem ‚podívejte se, tady jsou ty velké zlé korporace a ty všechny stojí za Trumpem, protože on dělá politiku, kterou ony chtějí‘,“ říká odborník a dodává, že právě Trumpova spolupráce s korporacemi by mohla demokratům přinést mnoho voličů. Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Twitter dříve pomáhal demokratům, teď možná Trumpovi Na druhou stranu Charvát nepopírá, že mít na své straně Elona Muska může pořádně zamíchat kartami. „Jestliže je Musk majitelem Twitteru, což je celosvětově jeden z největších komunikačních kanálů, tak samozřejmě jeho podpora může mít podobu, která se odrazí právě na Twitteru. Tam je obtížně měřitelná, ale zato velmi výrazná,“ uvažuje politolog. To, že Twitter aktivně podporoval příspěvky demokratů v roce 2020 a ti možná díky němu vyhráli volby, je známá věc. To jej ale ještě nevlastnil Elon Musk. Síť, která se po převzetí Muskem přejmenovala na X, by tak teď výrazně mohla pomoci právě Trumpovi. Neřízená střela Donald Trump ale ve své kampani působí spíše jako neřízená střela. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ potvrzuje Charvát. Nezbývá tak než čekat, jaké trumfy týmy obou kandidátů ještě vytáhnou. Jak půjde do tuhého, předpokládá i Charvát, že by Kamala Harris mohla využít své zkušenosti prokurátorky. „V tenhle moment vystoupí její zkušenosti prokurátorky se zaměřením na sexuální delikty, které se v souvislosti s Trumpem samozřejmě skloňují,“ dodává politolog. Americká prezidentská kampaň tak může být ještě zdrojem mnoha překvapení. KAM DÁL: Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat.
\nČas načtení: 2025-01-20 20:14:00
Trump chce ve světě zamíchat kartami. Změny pocítí i Evropa, tvrdí odborníci
Začínající prezidentství Donalda Trumpa přinese řadu zemětřesení nejen na americké půdě, ale i celosvětově. Zásadním způsobem zřejmě ovlivní válku na Ukrajině, ale může také zamíchat kartami v rámci Evropské unie. Na ty nejzásadnější změny po nástupu nového prezidenta Spojených států amerických upozornili odborníci.
\nČas načtení: 2024-08-14 17:08:04
Desítky let varovali „odborníci na populaci“ před důsledky přelidnění planety, ale v posledních letech prudce změnili kurz a nyní předpovídají celosvětový populační kolaps. Tohle je další „konspirační teorie“, která se změnila v „konspirační fakt.“ Odborníci na populaci uvádějí, že v… The post Odborníci předpovídají celosvětový „populační kolaps“, protože porodnost prudce klesá a počet úmrtí raketově stoupá first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2024-09-27 08:45:00
Kaspersky: trojan Necro na Google Play napadl až 11 milionů obětí
Praha 27. září 2024 (PROTEXT) - Koncem srpna 2024 identifikovali odborníci společnosti Kaspersky novou verzi trojského koně Necro, který pronikl do několika populárních aplikací v Google Play a upravil aplikace na neoficiálních platformách, včetně Spotify, WhatsApp a Minecraft. Necro je downloader, který na základě příkazů tvůrců tohoto trojského koně stahuje, a následně spouští další škodlivé komponenty na infikovaných zařízeních. Kyberbezpečnostní řešení společnosti Kaspersky zaznamenala[1] v rámci této škodlivé kampaně útoky Trojanem Necro zaměřené zejména na uživatele v Rusku, Brazílii, Vietnamu, Ekvádoru a Mexiku. Ojedinělé případy byly zaznamenány i v České republice, konkrétně se jedná o 19 incidentů.Možnosti trojského koně NecroVarianta hrozby Necro, kterou objevili odborníci společnosti Kaspersky, dokáže do infikovaných smartphonů stahovat moduly, které zobrazují reklamy v neviditelných oknech a umožňují na ně kliknout, stahovat spustitelné soubory, instalovat aplikace třetích stran a otevírat libovolné odkazy v neviditelných oknech WebView a tím spouštět kód JavaScriptu. Na základě svých technických parametrů je trojský kůň pravděpodobně také schopen přihlásit uživatele k placeným službám. Stažené moduly navíc útočníkům umožňují přesměrovat internetový provoz přes zařízení oběti. To umožňuje kyberzločincům navštěvovat zakázané servery pomocí zařízení oběti a potenciálně jej využívat jako součást proxy botnetu.Infikované aplikace na neoficiálních platformáchOdborníci společnosti objevili Necro poprvé v upravené verzi aplikace Spotify Plus. Tvůrci aplikace tvrdili, že je pro zařízení bezpečná a nabízí další funkce, které se v oficiální aplikaci ke streamování hudby nenacházejí. Následně odborníci našli také upravenou verzi aplikace WhatsApp obsahující downloader Necro a poté infikované verze populárních her, včetně Minecraftu, Stumble Guys a Car Parking Multiplayer. Necro byl do těchto aplikací integrován přes neověřený reklamní modul.Infikované aplikace v Google PlayKromě platforem třetích stran se Necro rozšířil i do Google Play. Škodlivý downloader byl nalezen v aplikaci Wuta Camera a Max Browser. Podle statistik Google Play přesáhl počet stažení těchto aplikací dohromady 11 milionů. Na této platformě byl Necro distribuován také prostřednictvím neověřeného reklamního modulu. Na základě hlášení Kaspersky Lab společnosti Google byl škodlivý kód z aplikace Wuta Camera odstraněn a aplikace Max Browser byla z obchodu stažena. Uživatelé však stále riskují, že se s Necro setkají na neoficiálních platformách."Uživatelé často stahují neoficiální, upravené aplikace, aby obešli omezení v oficiálních aplikacích nebo získali přístup k dalším bezplatným funkcím. Kyberzločinci tohoto chování využívají a šíří prostřednictvím těchto aplikací malware, protože na platformách třetích stran neexistuje žádná regulace," komentuje Dmitrij Kalinin, odborník na kybernetickou bezpečnost společnosti Kaspersky. "Za zmínku stojí také to, že verze Necro vložená do těchto aplikací používala techniky steganografie a skrývala svůj payload v obrázcích, aby zůstala neodhalena - což je u mobilního malwaru velmi ojedinělá metoda."Bezpečnostní řešení společnosti Kaspersky chrání před hrozbou Necro a detekují downloader jako Trojan-Downloader.AndroidOS.Necro.f a Trojan-Downloader.AndroidOS.Necro.h, přičemž škodlivé komponenty jsou identifikovány jako Trojan.AndroidOS.Necro.Další informace o trojanu Necro naleznete na webu Securelist.com.K ochraně před touto a dalšími kybernetickými hrozbami pro systém Android Kaspersky doporučuje:aplikace stahujte pouze z oficiálních zdrojůpravidelně aktualizujte svůj operační systém a nainstalované aplikacepoužívejte spolehlivé bezpečnostní řešení od důvěryhodného výrobce, jehož produkty jsou ověřeny nezávislými testovacími laboratořemi, například Kaspersky Premium.[1] Údaje vycházejí z anonymizovaných statistik produktů Kaspersky za období 26. srpna - 15. září 2024. Zdroj: Kaspersky
Čas načtení: 2021-12-15 14:01:53
Milí čtenáři, dostal jsem poslední dobou hned několik dotazů o tom, co si myslím o současné a budoucí inflaci. V tomhle mi možná svěřujete až moc důvěry, nejsem ekonom a jediné, co můžu říci, je, že jsem toho dost přečetl o různých inflačních epizodách v historii. Ale z těch se dá vypozorovat spousta zajímavých závislostí a principů, o kterých se můžeme pobavit. Co se titulku týče, inspiroval jsem se u historika Paula Johnsona, který v některé své knize (nevím už, ve které) nazval inflaci „neosobní lží“. Tak tedy – první díl: proč si myslím, že současné odhady inflace nejsou moc spolehlivé. Co když přijde zima? Pomaličku nám do médií prosakují názory, že inflace může být letos i dvouciferná; tak například Lukáš Kovanda si myslí, že v lednu dosáhne zhruba deseti procent. Některé země už tam jsou (Brazílie – 10 procent, Turecko – zhruba 20 až 30 procent), v USA zatím mluví o necelých sedmi procentech, v Německu o šesti procentech. Deset procent v eurozóně tedy není mimo říši myslitelného. Jedna z věcí, která tomuto věštění z lógru poněkud ubírá na jistotě, je skutečnost, že zima v Evropě teprve začala a my zatím nevíme, jak mírná nebo krutá bude. (Ve Švédsku už klesly teploty pod -40 stupňů, uf.) Přitom právě ceny energií jsou v současné době hodně vysoko, mimo jiné kvůli růstu ceny emisních povolenek, který je trvalý. V oficiálním spotřebním koši, který se u nás používá k výpočtu inflace, mají přitom veškeré energie využívané doma zhruba osmiprocentní váhu (viz kategorie E04.5); a jejich skutečná spotřeba v daný rok se nezohledňuje – tj. při mírné zimě, kdy není potřeba tolik topit, mají energie pořád stejnou váhu, jako když panuje mráz-samec a elektroměry či plynoměry se jen točí. (Pokud se mýlím, opravte mě, ale mám za to, že skutečné počasí do číselných vah ve spotřebním koši opravdu vůbec nevstupuje.) Jenže zrovna na vytápění domovů se šetří velice špatně, a zavládnou-li venku mrazy, skutečná tíha nákladů na teplo v rodinných rozpočtech bude daleko větší, než ten současný spotřební koš stanovuje. V takovém případě by podle mě bylo férové tu inflaci přepočítat i zpětně (tj. upravit váhu energií ve spotřebním koši podle toho, jakou skutečnou roli v rozpočtech domácností za minulý rok hrály), ale nevím, že by to kdy někdo udělal. Bude-li tedy veliká zima, můžeme říci, že ta oficiální inflace bude spíš podhodnocená proti tomu, co reálně zažijí peněženky nás, spotřebitelů. Čeká-li trh zvýšenou inflaci, je schopen ji tím očekáváním způsobit Pak je tu další věc, která poněkud nahlodává moji důvěru v předpovědi odborníků, a to je ta, že mají dobrý důvod se takzvaně držet u zdi. Celý podzim, už od chvíle, kdy se o inflaci začalo více mluvit, pozoruji v médiích ten jev, že úřady oficiálně ohlásí dejme tomu tři procenta a odborníci na to řeknou, že se tedy dají očekávat i čtyři procenta, možná až čtyři a půl. O něco později ohlásí úřady čtyři procenta a odborníci upraví svůj odhad na pět, možná až pět a půl procenta… Málokdo si troufne se od těch současných oficiálních čísel příliš vzdálit. Deset procent, které na leden předpověděl Lukáš Kovanda, je už dost odvážných. To má nejspíš více příčin, mimo jiné tu, že kdo by učinil moc velký odhad a pak to nedopadlo tak špatně, vzbudil by ve svých kolezích dojem, že je alarmista – a to může být v odborných kruzích pro další kariéru zničující. Ale pak je tu skutečnost, že na rozdíl od jiných negativních jevů se budoucí inflace tou předpovědí dá ovlivnit. Takové povodni nebo tornádu je úplně jedno, jestli je podceníte nebo přeceníte. Přijdou v nějakém rozsahu a buď vám ten dům smetou nebo ne. Kdežto řekne-li seriózní a uznávaný ekonom do tisku, že se má národ připravit na patnáctiprocentní inflaci, tak se podle toho někteří lidé opravdu zařídí – například začnou po šéfovi požadovat adekvátně vysoký přídavek ke mzdě, nebo „vrazí” ještě další půjčené peníze do už tak dost přehřátého trhu s nemovitostmi. Čímž tu inflaci poněkud zvýší. To není žádný můj objev, tomu se říká inflation expectations: čeká-li trh zvýšenou inflaci, v podstatě je schopen ji tím očekáváním sám způsobit. A jelikož ti odborníci jsou si toho dobře vědomi a jsou to zodpovědní lidé, tak co? Nechtějí přilévat benzín do ohně a raději odhadují trochu při zemi a konzervativně. Tím by se to „odhadové plížení” o procento až dvě před oficiálními čísly dobře vysvětlovalo. Doufám v osm procent, ale připravuji se na pětadvacet Třetí důvod, proč těm současným odhadům inflace moc nevěřím: globální dodavatelské řetězce jsou stále ještě bezprecedentním způsobem nakopnuté a není úplně patrné, kdy dojde k jejich zahojení do předešlého stavu. Například čipů je pořád ještě nedostatek a velké ryby z IT průmyslu se nedokážou shodnout, jestli se situace začne v roce 2022 aspoň zlepšovat nebo ne. Pravda, stavějí se nové továrny, jen v roce 2022 se čeká zahájení stavby 29 výrobních zařízení. Ale od prvního kopnutí do země až po spuštění výroby to trvá spíš roky než měsíce, takže i toto mohutné navýšení kapacity se projeví až o dost později. A celou situaci zkreslují i takové faktory, jako je třeba vývoj ceny bitcoinu, jehož těžaři jsou momentálně při nákupu hardwaru schopni přeplatit skoro každého; splaskne jim ta bublina nebo ne? Nu, a započítat takovou velkou nejistotu do budoucího vývoje ekonomiky je zatraceně obtížné, respektive to asi vůbec nejde. Se situacemi, kdy se celá výrobní odvětví po dlouhou dobu zadrhávají na nedostatku nezbytných dílů, není z předcovidové doby dostatečná zkušenost a nevíme tedy, jak je modelovat. Pak tedy také stále ještě máme ten samotný COVID-19 a různé státy reagují na jeho zvedající se a klesající vlny různě. Čína, největší výrobní zóna světa, se zatím přísně drží myšlenky „zero covid” a s vynaložením značného úsilí pronásleduje každý pozitivní případ. Třeba jim tato strategie vyjde, třeba taky ne; do toho má kromě úřadů co mluvit i příroda, která nás neustále obšťastňuje novými variantami viru, snáze a snáze se přenášejícími mezi lidmi. Pokud by se v Číně infekční situace vymkla kontrole vlády, mohlo by to znamenat další problémy ve výrobě a zásobování zbytku světa. Ale to je naprosto nepředvídatelné a tím pádem se to v předpovědi inflace na budoucí rok nedá co, přátelé? Zohlednit. Sečtu-li toto všechno a podtrhnu, vychází mi, že odhadům inflace na rok 2022 věřím ještě podstatně méně než obvykle. A jelikož nejsem v pozici veleváženého odborníka, který by svým pesimismem mohl skutečnou situaci ovlivnit, zakončím tento první díl článku svým soukromým, nepřesným, nespolehlivým odhadem. Co se inflace příští rok týče, doufám v osm procent, ale duševně se raději připravuji na pětadvacet. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2020-01-25 14:07:54
Vojtěch Varyš: Na vrcholu zoufalství (ukázka z knihy)
Novinář Vojtěch Varyš proslul jako nekompromisní divadelní, kulturní i politický kritik. Ve svých textech si dovolil kritizovat takové kulturní fenomény, jako jsou Jiří Suchý či Zděnek Svěrák. Spoluzaložil Divadelní festival Kutná Hora. V pouhých 32 letech spáchal sebevraždu, román Na vrcholu zoufalství vychází posmrtně. Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem – ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek, akademiků a fašistů. Alkohol v nejroztodivnějších kombinacích teče proudem, o práci se mluvit nesluší a stranou čilého střídání partnerů zůstává jenom „nejnudnější chlápek v okolí“. A přece Alsase vidíme stále častěji usedat ke starému sešitu a číst v něm, že dobrá nálada je pouhý klam a trik… Ukázka z knihy – Když se trochu konsolidoval, chtěl se Štěpán věnovat práci, ale osazenstvo kavárny, zjevně spřátelené se servírkou a probírající nejrůznější aspekty života na maloměstě, od odporných kulturních akcí přes strázně podnikání místní pekařky až po vlastní cestovatelské plány, mu nedovolovalo se soustředit. Jeho intenzivní chuť celou kavárnu vystřílet se začala stupňovat poté, co dorazil afektovaný student, údajně čerstvý navrátilec z Jižní Ameriky, kde byl na stáži na českém velvyslanectví (česká diplomatická služba, takový nonsens, pomyslel si Alsas, odporná předražená přezaměstnaná žumpa plná líných nedovzdělaných budižkničemů, kteří si jen potvrzují pocit vlastní bezvýznamnosti zvyšováním mezinárodní bezvýznamnosti vlastního státu). Student byl zjevně příbuzný oné postarší, rovněž poněkud afektované servírky (která, jak se ukázalo, byla rovněž jedinou majitelkou tohoto podniku). Lidé, kteří probírají rodinné problémy nebo místní společenské drby, jsou obvykle nesnesitelní, ale nad takovou debatou se občas lze alespoň pobavit, lidi, co se baví o vlastních odporných životech, lze jen litovat, pokud v sobě ovšem jeden udrží touhu je pozabíjet. A úplně nejhorší jsou hovory o kultuře. Alsas se za snoba nepokládal, nesnášel ale lidi, co z pouhýho navštěvování kulturních stánků dělali přednost nebo cosi ušlechtilýho, co mělo jejich podprůměrný a v bahnu nudy prožívaný životy snad pozvednout k nejistým výšinám, přičemž si neomylně vybírali jen takové věci, k nimž bylo možno slovo „kultura“ přiřadit zcela libovolně, třeba jako slovo „bůček“ nebo „smaženka“ (dal bych si smaženku, pomyslel si Alsas), a svým prožíváním „kultury“ jen potvrzovali vlastní nevkus, nekulturnost a absurdně nízkou inteligenci. Mezitím dorazil jakýsi seladon středního věku, který (zjevně pravidelně) s ženou za pultem flirtoval tím nejnechutnějším způsobem, o to víc a o to úporněji a o to hlasitěji se u toho oba chechtali, ano, už se ani neuchechtávali, ani nechichotali, ale docela bezostyšně se chechtali na plné kolo, ale byl to takový ten druh hlasitého smíchu, který jde na nervy nejen okolí, ale musí jít na nervy i jim samým, myslel si Alsas. Vrchol jeho pobytu v kavárničce přišel, když za mladíkem z Jižní Ameriky dorazili jeho rodiče a se servírkou-majitelkou se jali probírat různé druhy co nejkyselejší kávy v kombinaci s jejími úžasnými dorty a kremrolety vlastní výroby. To už bylo na Štěpána moc; sbalil se a odešel na turka do divadelního bufetu. Nakonec pochopil, že toho dne ho v tomhle městě už nic nečeká, natož život, a rozhodl se, že ani opít se by nemělo smysl. Po krátké schůzce na magistrátu, kvůli které to vlastně celé dnes podnikal, odřekl i návštěvu divadla (kterou beztak neměl v plánu uskutečnit, šlo o akt zoufalství při plánování, pomyslel si) a odešel rovnou do hotelu. Konverzace se stárnoucí účastnící zdejšího farmakologického kongresu nad whiskou měla sice něco do sebe, ale nakonec ji ještě před půlnocí nechal překvapenou a samotnou v lobby a šel spát. * * * Na „křest“ básnický sbírky Semerádový, navíc do tý tupý kavárny Altruista v Dobřichovicích, původně jít Alsas vážně nechtěl. Nesnášel akce tohohle typu, poplácávaní se po zádech, nyvý vzdychání a lidi posírající se vlastní důležitostí, laciný víno a dědky slintající nad vlastníma zásluhama z 60. let a dnešníma mladejma literátkama. Jedinej důvod, proč si teroristi nevybíraj ke svejm útokům tyhle akce, je to, že by pak nikdo netruchlil, to je lepší vystřílet vánoční trh, toho si aspoň všimne nějakej lokální bulvár, pomyslel si jako obvykle Alsas. Navíc, i když nebyl katolík (nicméně katolicismus ctil, na rozdíl od studenejch protestantskejch nesmyslů), připadlo mu křtít knihy jako rouhání. Ať tomu radši říkaj oslava nebo tak něco. A hlavně ať se tam z tý knihy nepředčítá. Nebyl nijak velkej čtenář poezie a poslední básník, kterýho uznával, byl Bertran de Born, o současný tvorbě si vůbec myslel svoje, ale věci, který znal od Semerádový, mu přišly dobrý. Spolu s jejíma lascivníma kecama, který, jak bylo vidno, myslela většinou vážně. Taky už měla ledacos za sebou a furt byla o něco mladší než on (Což se nejspíš nezmění, ne? doplnil ho kdysi Schulz a Alsas si na moment připadal jako ti oslizlí šedesátníci upíjející laciný víno na těchhle večírcích, na který, tedy na všechny vernisáže, divadelní premiéry a literární čtení, si Alsas vždycky záměrně bral vlastní pití). A kdyby nic, aspoň s sebou míval Schulz placatku. On ho vlastně na tuhle akci dotáh, a páč neměl čas a nemohli se ani předlít spolu, snažil se Štěpán vytáhnout Laurovou, ta taky neměla čas, Palkosku nemělo teď smysl nikam zvát, no a na Renatu neměl náladu. Ona na něj možná taky ne, svině. Dopíjel osaměle flašku v Hranicích oligofrenie a pomalu mířil na vlak do Dobřichovic, aby tam stih ještě zahřívací kolo vodek U Kunďáka. * * * Toho večera si Alsas zas otevřel Kalkatovy zápisky. Chce se žít, chce se žít, a víc než jen dost. Sebezáchovná schopnost organismu je neskutečná, takže když to přežije člověk dva dny a dvě noci, najednou se probudí s pocitem, že vlastně ještě nechce umřít. Bez jakéhokoli zdánlivého důvodu – věci, co ho doteď tížily, se najednou rozplynou, a sleduje svět mázdrou neurčitého poklidu. Existenciální tíseň je taky pryč. V dobré náladě, která přišla nečekaně a bezdůvodně, mu připadá, že stejně iracionálně přišla předtím i deprese, ale samozřejmě to tak není, ta je jediná racionální a zdůvodněná. Dobrá nálada je naopak pouhý klam a trik, jímž tělo bojuje proti mysli, přebírá záchranný program. Alsas dopil lahev bourbonu a šel si dát vanu. Do magneťáku vložil nahrávku se zvuky vysavače. * * * – Podívejte se, když chcete, mohu vás trochu proškolit, mladý muži. Tam, mávnul Burmester směrem k fakultě, vám stejně nic moc neřeknou, jak už jste zjistil, že. – Po staletí se vzdělanci věnovali studiu soukromě, sami, s pomocí učitelů, mentorů a literatury. To je jediná cesta v jakékoli době, odvětil poslušně černovlasý mladík. – To je pravda, pronesl s uspokojením Burmester a přisunul mu poslední dva ročníky svého ne-akademického žurnálu Prolegomena literární interperetace. Alsase to bavilo, ale na druhou stranu nevěděl, proč ho sem Burmester taky pozval. Mladej Nasiletti byl kluk jak cumel a bylo jasný, že vyhledává – tváří v tvář tuposti svých učitelů i spolužáků gymnaziálních i univerzitních, tváří v tvář tuposti svých rodičů a světa, který ho obklopoval – skutečné duchovní vůdce. Alsas měl tak trochu podezření, že Burmester chce, aby, zatímco on jej bude školit v literatuře, kritice a estetice, vzal Alsas do ruky mladíkovo vyučování v životní praxi. Na to absolutně neměl náladu. To ho radši předhodim Sidonisovi, beztak bude teplej jak kamna, pomyslel si Alsas. Na mládež začínal bejt alergickej a nemyslel si, že to je jenom věkem. Ostatně na starý alergickej bejt nepřestal, i když se jim začínal valem přibližovat. Mezitím už Burmester zahájil školení: – Takže, je potřeba si přečíst: Vlna za vlnou se valí od F. X. Svobody, Suplenta od Karla Klostermanna, Neznámého člověka od Milady Součkové, O revolucích, tajných společnostech a genetickém kódu od Jiřího Drašnara a Oblast stínu od Milana Exnera. Nasiletti si poslušně zapisoval. – V šedesátejch letech se v Čechách literatura nepsala, prohlásil Burmester a znalecky si vložil do úst okurčičku, a upřímně vzato, ani moc předtim nebo potom. Koneckonců, s českou literaturou nemá smysl moc ztrácet čas. Buďto se člověk zajímá o český témata a prostor, nebo o literaturu, zopakoval svůj klasický výrok. Nasiletti si chtěl trochu přisadit, tak dal k lepšímu známou anekdotu: – To měl přece tehdy Čapek-Chod tu autogramiádu, na kterou přišla nějaká holka s Krakatitem. A on jí povidá: Ale slečno, to jste si spletla, já jsem Čapek-Chod, tohle je Čapek-obchod. Alsas s Burmesterem se na sebe podívali a hlasitě se zasmáli. Alsas trochu hraně, chtěl mladíka spíš povzbudit a tenhle fór znal léta. Burmester upřímně, neboť Čapka nenáviděl a tenhle fór miloval. Někteří tvrdili, že ho sám vymyslel. – No, prohlásil Burmester a ukousnul další kus kuřecího stehna, jak vždycky říkám, když toho zmrda někdo zmíní: Doufám, že myslíte Čapka- -Choda, toho spisovatele. Nasiletti se zasmál, napůl servilně, napůl upřímně. Alsas začínal toho kluka mít rád. – Já vás s někym seznámim, povídá mu a už vytáčel Sidonisovo číslo. – Ale myslíš, že Chod nakonec tu studentku voprcal? vznesl do pléna dotaz Burmester. Bych se vsadil, že ani hovno. A objednal další rundu panáků. Banatovič by určitě ocenil, pomyslel si Štěpán, že hospoda U Lázní Bělohrad, v níž se zrovinka nacházeli, je v Čapkově ulici v Nuslích. Pojmenovaný pochopitelně po úplně jiným Čapkovi. Kdysi to provozovali dva chlápci, Lamr a Waltr, ale rozhádali se. Druhej tak odešel do vedlejší ulice Magistrů a otevřel tam lokál U Lázní Stoličný Bělehrad, kterýmu se samozřejmě mezi místníma říkalo U Székesfehérváru, i když nebyl každej schopnej to vyslovit. U Stoličnýho měli lepší perkelty a okurky, ale chlastalo se pořád líp u původního Bělohradu, říkal vždycky Schulz. Koneckonců, jídlo je přežitej koncept, pomyslel si Alsas. A pustil se do další lahve červenýho. Koukal, že mladík bude přece jenom potřebovat v některejch věcech školení. Tváře mu hořely a Burmester se zrovna pouštěl do svýho parádního čísla, přednášky Od čtvrté avantgardy k páté moderně, to celé na druhou. Snad ten Sidonis je aspoň už na cestě, říkal si Štěpán. Zastesklo se mu po Stašce. Neděle Alsas samozřejmě nesnášel. Odpornej den, kterej není předurčovanej jen tim, že jsou lidi zoufalý z nadcházejícího pondělí, ale je mrtvej sám od sebe, včetně účastníků. Podniky zavřený, ulice prázdný, město mrtvý, všechno v píči. Nejvíc nesnášel Alsas skutečnost, že se mu skoro vždycky podařilo domluvit na neděli nějakej sraz a pak se celej den trápil tím, že na něj bude muset jít. Vlastně domluvený věci nesnášel obecně, ale v tu neděli to bylo nějak tíživější. Lepší bylo se hned ráno vylejt, a pak byl klid. Nebo se dala neděle dobře prospat. Spánek obvykle pokládal za ztrátu času, zvlášť ve dne, ale v neděli šlo o to, jak přežít den a nezabít se. I když nechodil denně do práce, weekendy měl celkem rád. Nejradši ty, kdy nebylo potřeba nic dělat a člověk moh jen tak doma sledovat filmy nebo číst knížky, případně se poflakovat po nonstopech (protože normální podniky otvíraj o weekendu dost pozdě, pokud vůbec). Nebo se opít s nějakými cynickými kamarády. Mrtvolnost neděle podtrhovalo i počasí, které obvykle zrovna na tenhle den připadlo, a neblahý Štěpánův zvyk z nedostatku jiné činnosti vždy koncem týdne bilancovat, co všechno se za uběhlých sedm dní nepovedlo. – Neděle není depresivní, říkával Schulz, ty ji tak jenom pojímáš. Netěšíš se na ni, říkáš si, to bude zase depka, no a světe div se, pak to skutečně depka je, navíc si to celej den opakuješ, tak se do tý deprese propadáš hloubš a hloubš. Ale ať s tím dělal Alsas, co chtěl, dopadalo to vždycky stejně. Jedinou výjimkou byly dny, kdy se v sobotu tak kvalitně opil, že se probudil ještě ožralej, a stačil na to včas navázat. To mu pak došlo, že je neděle, až později, když už bylo skoro po ní. Dneska to nebyl ten případ a Štěpán se chtěl akorát tak zabít. Ani spát mu nešlo a venku bylo hnusně. Doma se však nedokázal udržet, musel ven. A do toho ta přiblblá Adéla. Nechtěl ji vidět, ale neměl sílu domluvenou schůzku odvolat. Navíc, s někým mluvit musel. * * * Vždycky, když Alsasovi nebylo dobře, otevřel si Kalkatovy zápisky. Důvodů, proč se nezabít, najdeme vždycky nakonec dost. I ty, co můžeme odmávnout jako zástupné, nás nakonec dovedou jen k tvrzení, že zabít se můžeme přece kdykoli, tak proč zrovna teď. Ostatně problém sebevraždy je v tom, že ji člověk nikdy nespáchá včas. A pak – ti lidé, kterým člověk způsobí ne trápení, ale různé praktické problémy. Nález těla, vyšetřování, vyklízení pozůstalosti, zařizování pohřbu atd. Problémy, co člověk nechá nevyřešený, nejen ty svoje. Firmy, spolky, rozjetý projekty, nesplněný úkoly. A pak – ta obava o pověst, ta je nejsměšnější. Aby si nikdo neříkal, že je to „kvůli tomu“. Nejlepší by bylo se zabít, když k tomu člověk nemá žádnej zjevnej důvod, žádný průšvihy, dluhy, nemoci. Jenomže i když tyhle věci člověka netrápěj a chce se zabít pro úplně jiný věci, nakonec vždycky vyvstanou a trubači a hasičmajstři je pak rozvíjej se závažným výrazem ve tváři, předstírajíce pochopení a porozumění. Zvláštní, pomyslel si Alsas. Kalkatu viděl v životě dohromady třikrát, z toho dvakrát to bylo magické, velkolepé setkání, na které jako by čekal celý předchozí život. Fascinace, propojení, zábava. Gute Laune. A ovšem – při jeho zálibě v tajnůstkářství a lži nebylo snadný ho prokouknout, zjistit víc. Tím spíš, že jak se viděli málo, napájely se jeho představy o Kalkatovi z bizarních historek, drbů, tajemných náznaků a všeho možnýho dalšího, protože Kalkata byl prostě pojem. Jasně, občas si napsali, ale taky to nebyla žádná obrozenecká korespondence. Přišlo to, co přijít muselo, a po Kalkatově smrti ho navštívila jakási známá a předala mu ten sešitek, s tím, že to bylo přání zesnulého. Alsas nevěděl proč a už se to ani nesnažil rozklíčovat. Byl to vzkaz? Byl to úkol? Nebo prostě jen věděl, že v něm má vnímavého čtenáře, jako v něm měl vnímavého posluchače? Štěpán si to nechal jako soukromé potěšení. Nebo duševní vzpruhu. Na vidině cesty do Brna uklidňovala Štěpána jediná věc: že ho doprovází přítel z nejvěrnějších, Banatovič. Když nastoupil do ještě stojícího vlaku, Banatovič už seděl v jídeláku nad vypitým panákem a napůl vypitým pivem. Ten fakt nezahálí, řekl si Alsas. – Nazdar, profesorskej. – Píčo, sedej, čets, co napsal ten čurák Marterer? – Ne, nečet, řekni mi, co napsal ten čurák? Marterer byl Banatovičovým oblíbeným tématem. – No ten zmrd měl hroznej vejšplecht v Kampani, kecy o tom, jak by se do rozhodování o veřejným prostoru měli zapojovat odborníci. Tím myslí sebe, poučil ho Banatovič. – Vždyť je to taky čurák prvního řádu. – Někdo by mu měl vyřídit, že může rozhodovat akorát o tom, kdy se půjde vysrat. Vrchní před ně postavil rovnou čtyři panáky hruškovice, už ví, jak na to, pomyslel si Alsas. Banatovič vypil první bez ptaní a bez přiťuknutí, Štěpán pokejvnul a taky si dal. Navalilo se mu. Nebylo to dobrý ráno. Rozhlídnul se. – Vendelíne, tady pojď, umravňovala mladá atraktivní matka, vizáž model caffè latte, k tomu krátký vlasy, svýho asi čtyřletýho potomka při průchodu uličkou. Zajímavý jméno, pomyslel si pro sebe Alsas a mrknul na Banatoviče, který se už cpal gulášovou polívkou. – Ale ona taky není marná, zahlásil Banatovič. Otočila se. To je zas trapas, pomyslel si Alsas. A usmála se. Banatovič nevnímal, ale Alsas její úsměv povzbudivě opětoval. – Tady ty čuramedáni mě dokážou po ránu vytočit, pronesl Banatovič a mával výtiskem Kampaně. Dodal: – Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie, nechápu, že ho ještě taky tisknou. Ale to je pořád ještě dobrý, ten už aspoň nepředstírá vědeckou práci, už se nesnaží o akademickou kariéru, jenom slintá do novin. Na to jsou tady jiný, rozvášňoval se Banatovič. Mluvil už dost nahlas a mával kolem sebe rukama. Míval ve zvyku přivírat u monologů oči, navíc jeho ve vzduchu máchající ruce připomínaly loutku. Jen ty nitě byly imaginární. Pokračoval: – To jsou všechno tyhlety démanty, buďto studovali sice oficiálně, ale v šedesátejch letech, kde se místo filosofie setkávali s nějakou postmarxistickou sračkou, nebo se ani k tomu nedostali a předstírali práci v kotelnách a studium filosofie v bytových seminářích. Obojí předstíraný, obojí pseudočinnost místo činnosti, opakoval Banatovič. Předstíraný studium – domácí studium! – v bytových seminářích – ovšem předstíraný filosofie. A předstíraná práce. Což je jejich věc, kdyby se pak nedostali k veslu a nezačali roznášet svý bludy z kateder… Rozumíš, disidenti obvykle nebyli žádný hrdinové, to byli lidi, který byli líný makat. – Že ty nepíšeš politický komentáře do novin, to by byla paráda, řekl mu Alsas. – Ale vždyť já píšu, do Doby síly, do Světel budoucnosti, do Na hlubinu a Na stráž!e, do Rozhledů neofašismu… – Myslím něco normálního, co čtou lidi. Třeba tadyhle Kampaň. Nebo Varovný výstřel. – Neblbni, tam by mě nevzali, blokujou mě, já nesmim nikam na veřejnost. – Vždyť jsi univerzitní profesor. Utrhli by ti ruce, i kdybys jim místo článku podal toaleťák posranej sračkama, pokud by ty sračky byly tvoje vlastní. Lidi jsou tady nadšený expertama, odborníkama a vědcema, ať už jsou odborníci skuteční, nebo domnělí, opravdoví, nebo předstíraní, ať už jsou odborníci v čemkoli a vyjadřujou se k čemukoli. – Myslíš? No něco na tom je… – Vždyť se koukni na Marterera, jak je pilnej. A co má u fotky? Vždycky akorát „znalec odkazu Emy Destinové“, nebo „hudební historik“. – No ty vole to je fakt, ten by mě zajímal, odborník. Píše o zemědělství, ekologii, lidskejch právech a architektuře, a přitom jediný, co dokázal, je, že odchodil nějakou zkurvenou bolševickou muzikologii, kde ho akorát tak naučili klanět se Dvořákovi se Smetanou! Přes uličku naproti dosedla nová pasažérka, Alsas si ji se zájmem prohlížel. Mladá holka, neurčitej věk lehce přes dvacet, chytrej a trochu drzej pohled, krátká barevná sukně, top bez ramínek, sponka ve vlasech, modrý náušnice, vlastně byla celá v modrym, v ruce Kunderův Žert. Nohy nedbale oholený, prostě něco v ní bylo. Tu džínovou bundu bych překous, a koneckonců i toho Kunderu, pomyslel si Alsas. – Brno… – zkurvený! zahlásil Banatovič a krknul. Naproti sedící slovenský gentleman se zasmál a pokývnul na znamení sympatií. Přátelé vystoupili. – To bysme mohli potkat starýho Velebu, určitě bude sedět v Karibiku. – To je fakt, řekl Alsas. Karibik byl odpornej zaflusanej nonstop umístěnej přímo v tzv. brněnským metru, tedy ještě odpornějším a ještě zaplivanějším podchodu pod hlavním nádražím. Tyhle místa měl Alsas rád. Připomínaly mu Balkán. Kdyby to Brno bylo celý takovýhle, bylo by to fajn město, pomyslel si. Kdyby se zbavili toho moravskýho přízvuku, dodal si pro sebe. Kdyby si na nic nehráli a byli tím, čím jsou, tedy vstupní branou Balkánu, bylo by všechno v pořádku. – Brno si hraje na malou Vídeň, a přitom je to prvotřídní malý Sarajevo, řekl nahlas. – To spíš Doboj, odtušil Banatovič. – Taky pravda. To město je jak malá holka, ve který dříme vášeň a nespoutanost a ona ji nedokáže vypustit ven, objevit, otevřít se: radši si hraje na poslušnou pokojskou. Ale tu eleganci z toho nevykřeše, natož aby se stala komtesou. – To s tou Starou dámou je přesný, děl Banatovič, kterej jak známo Vídeň miloval, elegantní ženská na výši a děvka, co si hraje na dámu, ale tu skutečnou nikdy nedožene. Jenže nedokáže bejt ani tou pořádnou děvkou. – Jako ta špičková kurva z Itálie, připomněl Alsas jednu dávnou historku. – Čili by to Brno někdo měl pořádně vojet, ať se probere k životu, pronesl Banatovič. Příměr ženský k městu se mu začínal líbit, v duchu už viděl svůj příští esej do Journal of Obscene Philosophy. Kurva, já ještě nemám ani čárku a uzávěrka toho posranýho sborníku byla minulý pondělí, uvědomil si, že jako hostující editor čísla má na starosti loňský zimní vydání Fenomenologie alkoholismu v lacanovské perspektivě. Sborníky i akademický časáky vycházely v Česku obvykle s půlročním až dvouletým zpožděním. Nahlas si říhnul. Naposled byl v Brně před dvěma lety na konferenci Morava jako průsečík kultur, kterou si pro sebe překřtil na Morava jako průser. Jestlipak má ještě doktorka Cicmárková ten piercing v kundě a jestlipak už má tu docenturu, pomyslel si. – Jo, je škoda, že to tu neobsadili Maďaři, vrátil ho do debaty Alsas. – Nebo Chorvati. To sou největší řezníci světa. Náglové zkurvený, odplivnul si Banatovič, kterej měl srbský předky. Pili v Karibiku na baru už třetí pivo a v tu chvíli si uvědomili, proč sem vlastně přišli. Veleba nikde. Jen párek důchodců v rohu, znuděná stará barmanka a na baru tlustej cikánskej pasák. – Hele, já mu zavolám, nabíd se Banatovič. – Nazdar, já jsem v Karibiku! ozval se v telefonu známý hlas. – Tak to asi těžko. Jsme tady s Alsasem a ty nikde. Nebo si střílíš na hajzlu péro? odvětil Banatovič. – Ne, já sem fakt v Karibiku. Na Arubě, upřesnil na dálku Veleba. Kde na to ten feťák vzal? napadlo Banatoviče. – Kecáš, vole, co tam děláš? – Ále, válim se na pláži, pomalu mi to najíždí a dvě kozatý mulatky mi na střídačku kouřej péro, povídal rozšafně Veleba. To určitě, pomyslel si Banatovič. Nejspíš se ještě neprobral ze včerejší kocoviny a leží na podlaze svýho vybydlenýho bytu v městské části Brno-Komín. – No nic, ukončil hovor a obrátil se na barmanku, tak ještě dvě piva, prosím. Když jim je natočila, předvedl Banatovič své umění dokonale napodobit nejpříšernější přízvuk na světě, totiž brněnský přízvuk. – Starobrno – chčijeme prdelí, zadeklamoval s gustem. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2020.
Čas načtení: 2023-05-03 16:34:00
Lymeská borelióza je léčitelná, ale bez antibiotik
Lékaři vyvracejí omyly o lymeské borelióze, k nimž patří dlouhodobé nasazování antibiotik. To, že jste měli klíště, neznamená, že budete nemocní, upozorňují. A to ani v případě, že je klíště nakažené. Společnost infekčního lékařství považovala za vhodné reagovat na několik článků, které se objevily ve sdělovacích prostředcích a které měly upozornit na špatnou nebo nedostatečnou léčbu boreliózy v České republice. S tím odborníci nesouhlasí. „Naše poznatky o lymeské borelióze jsou velmi bohaté. Jde o dobře léčitelné, mnohdy spontánně odeznívající, avšak často mytizované onemocnění,“ říkají lékaři s tím, že je jejich úkolem, aby své pacienty přesvědčili o reálné situaci i o tom, že správně léčený a poučený pacient nemusí mít z této nemoci neodůvodněné obavy. Odborníci se proto na tiskové konferenci pokusili vysvětlit podstatu lymeské boreliózy a některé mýty uvést na pravou míru. Zdůrazňují hlavní tři body: Lymeská borelióza Je léčitelné onemocněníPřítomnost protilátek neznamená nemoc Opakovaná antibiotická léčba nemá smysl Lymeská borelióza je onemocnění vyvolané baktérií rodu Borrelia burgdorferi, která má několik druhů. Jde o zoonózu, to znamená, že se jedná o onemocnění, které primárně postihuje zvířata. Člověk je pouze náhodnou obětí infekce a nákaza se od něj již dále nepřenáší. Jak se přenáší nákaza Nákazu přenášejí pouze klíšťata. Dřívější představy, že nákazu přenáší i hmyz, nebyly potvrzeny. Klíšťata jsou v našich podmínkách velmi hojná. Jde o roztoče, kteří mají vývojový cyklus s několika stádii. Už mladé vývojové formy (larvy a nymfy) mohou infekci přenést, avšak přenos je relativně vzácný. Jejich velikost je pouze do jednoho milimetru, takže člověk ani často neví, že měl klíště přisáto. Doba přisátí klíštěte hraje u lymeské boreliózy důležitou roli. Klíště musí být přisáto alespoň dvacet čtyři hodin, aby mohlo dojít k přenosu infekce, tvrdí dokonce odborníci.Máte klíště = jste nemocní? Ne Onemocní každý člověk, u kterého bylo infikované klíště přisáto? Ne. Udává se, že k přenosu infekce na člověka dochází jen asi u pěti procent lidí. Zbytek zvládne obranyschopnost člověka sama. V ojedinělých případech byl popsán přenos na plod v době těhotenství. Nikdy se však nepotvrdilo, že by tato infekce vedla k poškození nenarozeného dítěte. Nákaza se projeví s odstupem Klinické formy mohou být poměrně pestré. Typický je obraz skvrny na kůži – migrující erytém. Pozor, objeví se až s několikadenním odstupem po přisátí klíštěte (může jít až o čtyři či pět týdnů). Další formy jako je postižení nervového systému, kloubů, dalších částí pohybového aparátu, jiné postižení kůže, vzácně postižení oka nebo srdce se mohou objevit v odstupu měsíců až let. Nicméně obávané chronické formy jsou velmi vzácné a po řádné léčbě by k nim nemělo vůbec dojít. Stanovení diagnózy Diagnóza se stanovuje podle klinického nálezu a laboratorních vyšetření, kdy jsou vyšetřovány protilátky proti boreliím. Pozitivita protilátkového testu však automaticky nemusí znamenat a často také neznamená nemoc. Její příčina může být i tzv. paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s infekcí již dříve setkal a nevěděl o tom a imunitní systém nákazu bez rozvoje onemocnění zlikvidoval. Přítomnost protilátek může být také projevem tzv. nespecifické reakce organizmu na jiné onemocnění, jehož příčiny mohou být různé. Nicméně je potřeba zdůraznit, že přítomnost protilátek není nemoc. Protilátky také po léčbě nemizí. Jsou naopak výrazem toho, že se tělo člověka setkalo s infekcí a vytvořilo si obranu. Vzhledem k charakteru imunitní reakce u této infekce přítomnost protilátek v krvi nechrání proti pozdější infekci. K případné nákaze tedy může dojít opakovaně. Rozhodně však není snahou lékařů protilátky z těla „vypudit“, což ani nelze. Léčba: antibiotika lze nahradit Lymeská borelióza je dobře léčitelná i přírodními alternativními postupy - zde jsem našla postup, který zafungoval. Opakované nebo dlouhodobé podávání antibiotik neprokázalo ve velkých klinických studiích žádný přínos u osob, které i po řádné léčbě měly potíže. Tyto potíže jsou někdy označovány jako postboreliový syndrom. Může se jednat o bolesti kloubů, hlavy, únavnost, pocit snížené výkonnosti a další potíže. Obtíže mohou být navozeny prodělanou (a již neaktivní) infekcí, jež vyvolala změny, které se postupně hojí, nebo psychogenními příčinami označovanými jako somatizace nebo psychosomatizace potíží a podobně. Rozhodně je dle lékařů nelze ovlivnit antibiotiky. Přírodní pomocníci při řešení boreliózy Sledování po borelióze Osoby po prodělané lymeské borelióze zůstávají obvykle po určitou dobu pod dohledem lékařů. Sledování trvá obvykle dva roky. Testování klíšťat Některé laboratoře provádějí vyšetřování klíšťat na přítomnost borelií a virů vyvolávajících klíšťový zánět mozku. Avšak jen na základě zjištění, že je klíště nakažené, nelze dle lékařů usuzovat, že infekce byla přenesena na člověka. Tudíž to neznamená automaticky nutnost antibiotické léčby jako u prokázané lymeské boreliózy, varují. U klíšťového zánětu mozku se ani žádná preventivní opatření dělat nedají, tato virová infekce nemá specifický lék.
Čas načtení: 2024-03-06 12:58:24
Bitcoin spadl téměř o 10 000 USD za den. Odborníci se vyjádřili, zda se vzpamatuje
Divoká jízda Bitcoinu zaznamenala historický vrchol a poté prudký pokles, který způsobil likvidaci pozic za 1,1 milionu USD. Ohledně dalšího vývoje jsou odborníci ve shodě. Článek Bitcoin spadl téměř o 10 000 USD za den. Odborníci se vyjádřili, zda se vzpamatuje z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-03-07 07:00:01
Pohřební rituály slonů jsou neuvěřitelně propracované. Hlavně když jde o mláďata
Odborníci zjistili, že sloni pohřbívají svá rok či méně stará mláďata s nohama vystrčenýma ze země. Hroby byly přitom dopředu připravené, nešlo tedy o nic náhodného. Místa posledního odpočinku byla také vybrána s naprostou znalostí prostředí – šlo totiž o zavlažovací kanály na čajových plantážích. Sloni dobře věděli, že zesnulé potomky nemohou zakopat v blízkosti vesnic, protože tam jsou lidé. Stejně tak nepohřbívali v lese, kde by nedokázali vyhloubit dostatečně hlubokou jámu. Smutný osud malého slůněte, trpělo kvůli lidem. Přišlo o polovinu chobotu, z toho pohledu mrazí Číst více První zaznamenané případy Ve studii publikované v Journal of Threatened Taxa vědci zdokumentovali pět pohřbů mláďat mezi asijskými slony ve východních himálajských nivách na severu Západního Bengálska. Odborníci již dříve pozorovali africké pralesní slony při pohřebních praktikách, během kterých členové stáda přikrývají své zesnulé společníky a členy rodiny větvemi a listy. Zmíněná studie však poskytuje první záznam o pohřbech asijských slonů a je prvním známým případem, kdy tato zvířata využila umístění těl do půdy, navíc ve specifické poloze. Posmrtná analýza ukázala, že všechna úmrtí mláďat byla přirozená, souvisela s respiračním selháním nebo infekcí. Dlouhá cesta k hrobům Mrtvá sloní mláďata byla nejprve nesena za chobot nebo nohy, často na velmi dlouhé vzdálenosti. V některých případech sloni cestovali i 48 hodin k čajovým plantážím, kde lidé předtím vykopali zavlažovací kanály do hloubky 65 centimetrů. Mláďata byla položena na záda s nohama vzhůru a členové stáda poté na mrtvolu nahrnuli zeminu a srovnali zem. Děti, které vyhrávaly slavné války v čele armád. A co jste dělali v pubertě vy? Číst více Vědci se domnívají, že tato poloha souvisí s tím, že jde pro slony o nejjednodušší způsob, jak mládě položit. Mrtvolu lze totiž opatrně „postavit“ a pak pomalu pokládat. Navíc se procesu pohřbívání může účastnit více než jeden člen stáda. A v neposlední řadě mohou sloni upřednostňovat zakopání hlavy proto, aby ji neohlodal některý predátor. Hřbitovům se vyhýbají Bez zajímavosti není ani to, že po pohřbu slyšeli lidé v okolí sloní řev a troubení. Odborníci se domnívají, že šlo o vyjádření bolesti a vzdání holdu zesnulým. O inteligenci slonů svědčí i to, že po rituálu se zvířata vyhýbala cestičkám, kde byla mláďata pohřbena, přesto, že šlo o dříve hojně využívané trasy. Zřejmě si dokáží spojit cestu se špatnými vzpomínkami a také svým způsobem uctívají své mrtvé. Zdroje: livescience.com, threatenedtaxa.org KAM DÁL: Česko může zasáhnout hurikán, čekají nás drsné bouřky. Léto bude asi jiné, než jsme znali.
Čas načtení: 2024-03-27 06:00:01
Před virem Epsteina–Barrové není úniku, způsobuje mononukleózu i rakovinu. Lék zatím neexistuje
Virus Epsteina–Barrové (EBV) má v těle 95 procent lidí. Lék na něj neexistuje přesto, že v těle dokáže udělat značnou neplechu. V poslední době se objevují záblesky naděje, že by se vakcína konečně mohla objevit, naznačuje to nová studie. Odborníci z Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) zkoumali protein zvaný gp42. „Ten EBV využívá k infekci B-buněk. Bavíme se o typu bílých krvinek, které má virus velmi rád. Může v nich totiž nerušeně existovat do konce lidského života,“ uvedl pro Čtidoma.cz MUDr. Pečenka. Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí Číst více Protilátka zabránila vzniku rakoviny Tým z NIAID vyvinul dvě monoklonální protilátky zacílené na gp42, nazvané A10 a 4C12. „Jde jim o to zabránit proteinu vázat se na B-buňky nebo s nimi jakkoli kooperovat. Díky tomu udrží virus na uzdě. Samozřejmě pokud se to povede prokázat v praxi.“ V první fázi se týmu povedlo dokázat, že zmíněné dvě protilátky interagovaly se dvěma různými místy na proteinu gp42. Odborníci však následně museli zjistit, zda a případně jak to může ovlivnit infekci EBV. Proto provedli experimenty na myších. Protilátka A10 vykázala výborný výsledek, když téměř zcela zabránila infekci, u žádné z myší se nevyvinul lymfom, což je jedna z rakovin spojená s virem. Výsledky jsou tedy velmi slibné přesto, že se vědci stále zaměřují pouze na myši. Útočí na lidi se slabou imunitou Pokud další výzkum prokáže podobný účinek u lidí, A10 by mohla být vhodnou prevencí pro člověka, který se EBV ještě neinfikoval. „Mohlo by to být zásadní i pro lidi s narušenou imunitou, ať už se bavíme o nemoci, nebo třeba stavu po transplantaci. Právě na tyto jedince EBV často úspěšně útočí a znamená smrtelné nebezpečí,“ doplnil pro Čtidoma.cz doktor Pečenka. Ohnivý kruh pohltí Atlantský oceán. Voda prostě zmizí Číst více Přesto, že je EBV tak hojně rozšířený a je tak vážnou hrozbou, ještě relativně nedávno se o něm vůbec nevědělo. V roce 1964 jej identifikoval doktor Anthony Epstein (zemřel před pár týdny v Londýně ve věku 102 let) a jeho tehdejší doktorandka Yvonne Barr. Šlo o naprostý průlom, nikdy předtím nebyl takto zdokumentován žádný virus způsobující rakovinu. Od té doby jsme se dozvěděli o dalších, jako je lidský papilomavirus (HPV), proti kterému máme dokonce velmi účinnou vakcínu. Odborníci doufají, že i rezistence EBV vůči léčbě bude brzy minulostí. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin není ani zdaleka sám, tvrdí generál Šedivý. A Baba Vanga viděla, že se na Ukrajině nezastaví.
Čas načtení: 2024-04-21 08:00:01
Víte, kolik váží Země? Tipněte si, je to vážně síla
Zdá se, že je to jednoduchá otázka. Kolik váží Země? Jednoduché, stručné. Takže pár lidí vezme váhy a jde se na věc. Nebo také ne, tak snadné to samozřejmě není. Vlastně ono to není vůbec snadné, a proto se odborníci dodnes na jednom čísle nedokázali shodnout. „Jde o to, že Země nemá jednu hmotnost. Když to k něčemu přirovnám, tak k lidem na Měsíci. Vážíte tam méně, než když jste byli doma,“ vysvětlil David Prášil. NASA dala číslo Hmotnost Země závisí na gravitační síle, která na ni působí, což znamená, že by mohla vážit biliony liber nebo vůbec nic. Odborníci se po staletí zabývali tím, jaká je odolnost Země vůči působící síle. „Pokud chtěli vypočítat hmotnost naší planety, museli na to přijít. Pak dát všechno do vzorců a teoreticky jim mohla vyjít reálná váha,“ uvažoval Prášil. Astronomové našli desítky nových planet. Pro bezpečnost Země je to zásadní objev Číst více Podle NASA se to povedlo a hmotnost Země je 5,9722 × 1024 kilogramů. To se rovná přibližně 13 kvadrilionům egyptské Rachefovy pyramidy, která sama o sobě váží přibližně 4,8 miliardy kilogramů. „Tohle číslo je fajn, ale opravdu může být správné? Vezměte si třeba jen to, že hmotnost Země neustále kolísá kvůli vesmírnému prachu a plynům unikajícím z naší atmosféry. Otázka je, jak moc to může Zemi ovlivnit.“ Pomohl Isaac Newton Fyzici po celém světě se však stále neshodnou na desetinných čárkách a dostat se k celkovému součtu nebyl snadný úkol. Protože je nemožné umístit Zemi na nějaké měřítko či váhu, museli odborníci využít metodu triangulace a její hmotnost určit pomocí jiných měřitelných objektů. Využili zákon gravitace Isaaca Newtona (gravitační síla je úměrná součinu hmotností těles a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti objektů). „Všechno, co má hmotnost, má také gravitační sílu. Dva objekty ji tedy budou mezi sebou vždycky vytvářet,“ dodal pro Čtidoma.cz Prášil. Existuje dokonalý zločin? 6 případů, kdy chybělo málo Číst více Je to zcela jasné, že? Newtonův zákon univerzální gravitace říká, že gravitační sílu mezi dvěma objekty (F) lze určit vynásobením příslušných hmotností objektů (m₁ a m₂), dělením vzdáleností mezi středy objektů na druhou (r²) a poté vynásobením tohoto čísla gravitační konstantou (G), jinak známou jako vlastní síla gravitace neboli F = G((m₁ · m₂) / r²). Je to jasné? Samozřejmě. Takže když tohle všechno dáte dohromady, máte hmotnost Země. Jednoduché jako facka. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Antarktida je pokrytá sopkami. Pokud vybouchnou, náš život se změní.
Čas načtení: 2024-05-28 05:38:20
Ve Spojených státech bylo maso z nemocné dojnice pozitivně testováno na virus ptačí chřipky. Do obchodů se nedostalo. Přesto se odborníci obávají, že v budoucnu by se podobné případy mohly objevovat stále častěji, píše deník The New York Times. The post Virus ptačí chřipky se poprvé dostal do hovězího masa. Američtí odborníci se snaží uklidňovat před panikou first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-06-25 11:00:01
Archeologové našli loď duchů pod místem teroristických útoků z 11. září
Mezi Sadovou a dálniční křižovatkou u Plotišť nad Labem na okraji Hradce Králové byla objevena monumentální pravěká mohyla. „Měří zhruba 190 metrů, její maximální šířka je 15,1 metru. Vypadá to, že jde o nejdelší pohřební mohylu v Evropě,“ usmíval se Moravec. Není to ale zdaleka jediný objev, který se podařil při stavbě dálnic v České republice. Vzpomeňme třeba na rok 2021 a objev pravěkého sídliště, senzační nálezy z roku 2011 a řadu dalších. Smrtící bazén: Cokoli spadne na dno oceánu, živé už nikdy nevyplave Číst více Proč zrovna pod dvojčaty? V New Yorku šlo přesto o zajímavý unikát. Skupina stavebních dělníků byla zaneprázdněna hloubením základů budoucího Světového obchodního centra, když se z trosek vynořilo něco skutečně pozoruhodného. „Tenkrát vyřadili řadu zvířecích kostí, ležela tam i hromada bot. Najednou ale našli kostru lodi, na které bylo patrné, že tam leží opravdu dlouho. Konkrétně od 18. století,“ vzpomínal Moravec, který se nálezem zabýval a prostudoval celou řadu článků a informací. Na místo byli rychle povoláni archeologové a odborníci na vykopávky, aby minimalizovali zpoždění stavebního projektu a pomohli nález co nejlépe zachovat. Ukázalo se, že zakřivená konstrukce tvořila 10 metrů dlouhý fragment člunu, skutečná velikost byla podle všeho trojnásobná. „Okamžitě se vyrojila celá řada konspiračních teorií. Pro mnoho lidí bylo záhadou, co loď dělá pohřbená právě pod místem, které mělo tak tragický osud. Vysvětlení je ale, pro mnohé lidi bohužel, celkem jednoduché. Na druhou stranu nález lodi vypadal poněkud děsivě.“ Odborníkům pomohl parazit Při vykopávkách trupu lodi byl rozhodující čas. „Jde o to, že kal, ve kterém byl vrak uzavřen, ho zakonzervoval. Takže vyzvednutí lodi znamenalo, že začne rychle podléhat zkáze. Začal působit kyslík, mikrobi apod. Velmi reálně hrozilo, že se loď rozpadne,“ tvrdil Moravec. A co víc, vlhkost obsažená v dřevěných deskách byla nezbytná pro jejich přežití. „Pokud by se tyto molekuly vody odpařily, loď by se prostě roztrhla. Tenkrát ale měli štěstí, protože pršelo.“ Aby odborníci shromáždili co nejvíce informací o původu lodi, analyzovali vše, co bylo nalezeno na lodi nebo v jejím okolí. „To zahrnovalo zvířecí kožešiny a kůže, které ležely na dně lodi, ořechy, pecky a semena roztroušená po okolí, a dokonce i mikroskopické parazity, kteří se zavrtali hluboko do dřeva. A zde našli zásadní vodítko. Malý tvor Lyrodus pedicellatus, což je drobná škeble, která se zavrtává do dřeva, se vyskytuje pouze v teplejších vodách,“ uvedl Moravec. To naznačuje, že loď byla používána k převozu zboží po Karibiku. Virus ptačí chřipky H5N1 mutuje a přizpůsobuje se. Přenáší se i na člověka Číst více Průlom a logické vysvětlení Po několika letech usilovné práce konečně nastal průlom ve vyšetřování, když byly některé úlomky dřeva odeslány do laboratoře Tree Ring Laboratory na Kolumbijské univerzitě, pouhých 20 mil od místa, kde byla loď objevena. Specialisté dřevo pomalu sušili v chladné místnosti, než z něj získali kusy, na kterých mohli zkoumat letokruhy. Zjistili, že stromy použité k výrobě lodi byly pravděpodobně pokáceny kolem roku 1773. „Vzor se podobal tomu, jaký už odborníci znali. Díky tomu předpokládají, že loď byla postavena ve Filadelfii, což dává smysl. Bylo to totiž jedno z hlavních měst stavby lodí v Americe té doby. A logické také je, jak loď skončila pod dvojčaty. Místo bylo totiž kdysi součástí řeky Hudson,“ doplnil pro Čtidoma.cz Moravec. Loď byla podle něj zřejmě infikována některými parazity a úmyslně potopena. Fungovala tak jako materiál pro další budování New Yorku, zejména pokud jde o umělé rozšiřování Manhattanu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ostrov antraxu: plánem bylo otrávit krávy a vyhladovět Němce.
Čas načtení: 2024-06-27 07:00:01
Vědci našli ztracený svět! Dlouhou řeku byste na tomto místě opravdu nečekali
Před 34 až 44 miliony let, což je období známé jako střední až pozdní eocén, se zemská atmosféra drasticky změnila. Jak hladina oxidu uhličitého prudce klesla, globální ochlazování spustilo tvorbu ledovců na Zemi, která byla do té doby bez ledu. Vyplývá to ze studie zveřejněné ve Science Advances. „Musíme se z toho poučit. Dnes mluvíme o dramatické změně klimatu na naší planetě. My ale víme, že se to v minulosti už stalo. Proto je to tak důležité,“ vysvětlil Čtidoma.cz biolog Adam Kovář. Odborníci se snaží pochopit, jak takto velká klimatická událost v Antarktidě začala, co bylo její příčinou. Snaží se to dát do souvislosti s hladinou oxidu uhličitého na Zemi, která stále roste vinou člověka. Množství oxidu uhličitého během pozdního eocénu bylo totiž téměř dvojnásobné než to, jaké máme dnes. Může se však podobat odhadům za zhruba 150 až 200 let, pokud budou hladiny skleníkových plynů nadále stoupat. Zkameněliny promluvily: Před 40 miliony let žily v Antarktidě žáby Číst více Vrtali třicet metrů do mořského dna Jenže odhalovat minulost není žádná procházka růžovou zahradou. Většina dnešní západní Antarktidy je pokrytá ledem, což ztěžuje přístup k sedimentárním horninám, které jsou zásadní pro studium někdejšího prostředí. Geologové se často spoléhají na typ zrn, minerálů a fosilií zachycených v těchto sedimentech, aby zjistili podmínky, které charakterizují danou oblast. Po vyvrtání téměř třiceti metrů do mořského dna výzkumníci získali sedimenty s vrstvami ze dvou odlišných období. Výpočtem poločasu rozpadu radioaktivních prvků, jako je poměr uranu a olova v sedimentu, zjistili, že spodní část sedimentu vznikla v období střední křídy, asi před 85 miliony let. Tento sediment obsahoval fosilie, výtrusy a pyly charakteristické pro deštný prales mírného pásma, který v té době existoval. Horní část sedimentu obsahovala převážně písek z období středního až pozdního eocénu, z doby asi před 30 miliony až 40 miliony let. Archeologové našli loď duchů pod místem teroristických útoků z 11. září Číst více Budoucí modely mohou být přesnější Při bližším prozkoumání odborníci objevili silně stratifikovanou strukturu v eocenní pískové vrstvě, která se podobala těm, jež pocházejí z říční delty například Mississippi nebo Rio Grande. Vědci provedli analýzu biomarkerů lipidů, ve kterých kvantifikovali jejich množství, a cukru v sedimentu a našli unikátní molekulu běžně se vyskytující u sinic, které žijí ve sladké vodě. Nález potvrdil tušení výzkumníků, že se kontinentem kdysi vinula prastará řeka. Odborníci vystopovali eocenní zrna v solné oblasti v Transantarktickém pohoří, která zabírala asi 1500 kilometrů, než se dostala do Amundsenova moře. Jakmile budou nalezené sedimenty zanalyzovány, může to vylepšit modely pro předpověď budoucího klimatu na Zemi. Zdroje: biolog Adam Kovář, ověřeno livescience.com, science.org KAM DÁL: Hana Maciuchová mě hrozně zklamala, říká o setkání s herečkou její fanynka. Co ji tak ranilo?
Čas načtení: 2024-09-04 14:50:00
Kyberzločinci při návratu do školy útočí na osobní data studentů
Praha 4. září 2024 (PROTEXT) - S blížícím se obdobím návratu do školy zaznamenali odborníci na kybernetickou bezpečnost ze společnosti Kaspersky výrazný nárůst podvodných aktivit. Kyberzločinci každoročně využívají rušného období příprav na výuku a nákupů školních potřeb a spouštějí sofistikované phishingové kampaně. Odborníci společnosti Kaspersky však varují, že letos jsou tyto kampaně cílenější a zaměřují se zejména na krádeže osobních údajů studentů, pedagogů a administrativních pracovníků ve vzdělávacím sektoru.Podvodníci využívají k oklamání lidí stále častěji formuláře pro sběr dat na platformách jako je SurveyHeart.com, kde nabízejí dotazník podobný formulářům Google. Tým společnosti Kaspersky zjistil phishingové útoky, které pomocí těchto falešných dotazníků cílí na studenty Neumannovy univerzity v USA.V jednom takovém schématu dostanou oběti oznámení, které tvrdí, že používají dva různé školní e-maily společnosti Microsoft na různých univerzitních portálech. Aby nedošlo k deaktivaci jejich účtu Office 365, jsou požádáni o vyplnění dotazníku, který vyžaduje citlivé údaje, jako je jméno, telefonní číslo, univerzitní e-mail a heslo k účtu.„Tyto podvody přesahují rámec okamžité krádeže dat a mohou vést k závažnějším, dlouhodobým důsledkům,“ varuje Olga Svistunova, bezpečnostní expertka společnosti Kaspersky. „Pokud útočníci získají přístup k soukromým školním informacím, jako jsou rozvrhy hodin, mohou je zneužít k doxingu, stalkingu, kyberšikaně nebo dokonce krádeži identity. Je důležité, aby byli studenti ostražití a opatrní, když reagují na taková podezřelá oznámení.“Další podvod, který tým odhalil, spočívá v tom, že kyberzločinci organizují falešné soutěže, v nichž studentům slibují možnost vyhrát různá špičková zařízení užitečná pro vzdělávání, od iPhonů až po iPady a notebooky. Pro účast v těchto lákavých soutěžích jsou oběti požádány, aby poskytly osobní údaje a uvedly preferovaný model notebooku. Kromě toho jsou vyzvány, aby sdílely odkaz na stránku s výhrami s 15 kontakty prostřednictvím aplikace WhatsApp. Vyhlídka na výhru cenného zařízení, jako je notebook, je sice svůdná, ale má skrytý háček – „výherci“ jsou informováni, že musí zaplatit za doručení svých odměn. Tento požadavek na další platbu je jasným varovným signálem, že se jedná o podvod.Nabídka může vypadat velmi atraktivně, ale kombinace neobvykle štědré výhry a zároveň požadavku na úhradu nákladů na doručení bývá specifickým příznakem podvodné činnosti.Na ochranu před podvody souvisejícími se vzděláváním odborníci společnosti Kaspersky také doporučují:Buďte skeptičtí: Postupujte opatrně, když narazíte na nabídky, které jsou „příliš výhodné na to, aby byly pravdivé“, zejména pokud vyžadují platby nebo osobní údaje předem.Ověřte si zdroj: Důkladně prozkoumejte všechna stipendia, dary nebo nabídky, které se vám naskytnou. Než začnete jednat, vyhledejte si oficiální kontaktní údaje a ověřte si jejich legitimitu.Zabezpečte své informace: Nesdílejte citlivé údaje online, pokud si nejste zcela jisti oprávněností požadavku.Používejte důvěryhodné zdroje: Sdílejte osobní údaje nebo provádějte platby pouze na oficiálních webových stránkách škol, uznávaných stipendijních platforem a renomovaných prodejců.Používejte vícefázové ověřování (MFA): Aktivujte funkci MFA všude, kde je to možné, a přidejte tak ke svým online účtům další úroveň zabezpečení. Používejte spolehlivého Správce hesel, který nejen ukládá hesla, ale také automaticky generuje jednorázová hesla pro dvoufázové ověřování (2FA).Používejte spolehlivé bezpečnostní řešení pro komplexní ochranu před širokou škálou hrozeb, například Kaspersky Premium. Zdroj: Kaspersky ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-10-24 15:24:00
Nebezpečná zranitelnost v Chrome umožnila skupině Lazarus krást kryptoměny
Praha 24. října 2024 (PROTEXT) - Globální výzkumný a analytický tým (GReAT) společnosti Kaspersky odhalil sofistikovanou záškodnickou kampaň pokročilé trvalé hrozby (APT) - skupiny Lazarus, která cílí na kryptoměnové investory po celém světě. Útočníci použili falešnou webovou stránku s kryptoměnami, která využívala zranitelnost nultého dne v prohlížeči Google Chrome k instalaci spywaru a odcizení přihlašovacích údajů k peněženkám. Toto zjištění bylo prezentováno na konferenci Security Analyst Summit 2024 na Bali.V květnu 2024 odborníci společnosti Kaspersky při analýze incidentů v rámci telemetrie Kaspersky Security Network identifikovali útok pomocí malwaru Manuscrypt, který skupina Lazarus používá od roku 2013 a který byl zdokumentován týmem GReAT ve více než 50 jedinečných kampaních zaměřených na různá odvětví. Další analýza odhalila sofistikovanou škodlivou kampaň, která se ve velké míře spoléhala na techniky sociálního inženýrství a generativní umělou inteligenci a cílila na investory do kryptoměn.Skupina Lazarus je známá svými vysoce pokročilými útoky na kryptoměnové platformy a v minulosti používala zero-day exploity. Tato nově odhalená kampaň se řídila stejným modelem: Výzkumníci Kaspersky zjistili, že aktér hrozby zneužil dvě zranitelnosti, včetně dosud neznámého typu chyby záměny ve V8, open-source enginu JavaScript a WebAssembly společnosti Google. Tato zranitelnost nultého dne byla opravena jako CVE-2024-4947 poté, co ji společnost Kaspersky nahlásila společnosti Google. Umožňovala útočníkům spustit libovolný kód, obejít bezpečnostní prvky a provádět různé škodlivé činnosti. Další zranitelnost byla použita k překonání ochrany sandboxu V8 prohlížeče Google Chrome.Útočníci tuto zranitelnost zneužili přes důkladně navrženou falešnou herní webovou stránku, která uživatele vyzývala ke globální soutěži s NFT. Zaměřili se na budování důvěry, aby maximalizovali účinnost kampaně, a navrhli detaily tak, aby propagační aktivity vypadaly co možná nejautentičtěji. To zahrnovalo vytvoření účtů na sociálních sítích X (dříve známé jako Twitter) a LinkedIn, na kterých byla hra propagována po dobu několika měsíců s využitím obrázků vygenerovaných umělou inteligencí. Skupina Lazarus úspěšně integrovala generativní umělou inteligenci do svých operací a odborníci společnosti Kaspersky předpokládají, že útočníci budou vymýšlet další sofistikované útoky s využitím této technologie.Útočníci se také pokusili zapojit do další propagace kryptoměnové influencery, přičemž využili jejich působení na sociálních sítích nejen k šíření hrozby, ale také k přímému zacílení na jejich kryptoměnové účty.„Ačkoli jsme již dříve viděli, že aktéři APT usilují o finanční zisk, tato kampaň byla jedinečná. Útočníci šli nad rámec typické taktiky a použili plně funkční hru jako zástěrku pro zneužití zero-day v prohlížeči Google Chrome a infikování cílových systémů. U notoricky známých aktérů, jako je Lazarus, mohou i zdánlivě neškodné akce – například kliknutí na odkaz na sociální síti nebo v e-mailu – vést k úplné kompromitaci osobního počítače nebo celé podnikové sítě. Značné úsilí investované do této kampaně naznačuje, že měli ambiciózní plány, a skutečný dopad by mohl být mnohem širší a potenciálně zasáhnout uživatele a podniky po celém světě,“ komentoval Boris Larin, hlavní bezpečnostní expert společnosti Kaspersky GReAT.Experti společnosti Kaspersky objevili legitimní hru, která se zdála být prototypem verze útočníků. Krátce poté, co útočníci spustili kampaň na propagaci své hry, tvrdili vývojáři skutečné hry, že z jejich peněženky bylo převedeno 20 000 amerických dolarů (přibližně 465 000 Kč) v kryptoměnách. Logo a design falešné hry přesně kopírovaly originál, lišily se pouze umístěním loga a vizuální kvalitou. Vzhledem k těmto podobnostem a shodám v kódu experti společnosti Kaspersky zdůrazňují, že členové skupiny Lazarus vynaložili velké úsilí, aby svému útoku dodali důvěryhodnost. Vytvořili falešnou hru s použitím ukradeného zdrojového kódu, nahradili loga a všechny odkazy na legitimní hru, aby ve své téměř identické verzi posílili iluzi autenticity.Podrobnosti o škodlivé kampani byly prezentovány na summitu bezpečnostních analytiků na Bali a nyní je celá zpráva k dispozici na webu Securelist.com. O týmu globálního výzkumu a analýzGlobal Research & Analysis Team (GReAT) byl založen v roce 2008 a působí v samém srdci společnosti Kaspersky, kde odhaluje APT, kyberšpionážní kampaně, závažný malware, ransomware a podvodné trendy kyberzločinu po celém světě. GReAT dnes tvoří více než 40 odborníků, kteří pracují po celém světě – v Evropě, Rusku, Latinské Americe, Asii a na Středním východě. Talentovaní bezpečnostní odborníci zajišťují vedení společnosti v oblasti výzkumu a inovací v oblasti ochrany proti malwaru a přinášejí do odhalování a analýzy kybernetických hrozeb bezkonkurenční odborné znalosti, nadšení a zvídavost. Zdroj: Kaspersky
Čas načtení: 2024-01-10 18:09:00
K rozvoji obnovitelné energie přispějí vědci z VŠCHT, na výzkum mají 489 mil. Kč
[Zpráva z tisku] Praha 10. ledna (ČTK) - K rozšíření kapacit instalovaných zdrojů obnovitelné energie či zvýšení účinnosti uchovávání energie, kterou tyto zdroje produkují, má přispět nový výzkum českých vědců. Následující čtyři roky se budou odborníci věnovat celkem šesti výzkumným záměrům. Ty mají přinést řešení, díky kterým budou odborníci schopni upravovat chemické procesy, jež jsou základem přeměny a uchovávání energie z obnovitelných zdrojů. Na výzkum získali vědci 489 milionů korun z Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK). V tiskové zprávě o tom informovala Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) v Praze.
Čas načtení: 2021-01-27 12:07:00
Sněmovna schválila novelu zákona o pedagogických pracovnících
Na středních školách a na druhém stupni základních škol by mohli učit i odborníci bez pedagogického vzdělání. Ministerstvo školství tak chce řešit nedostatek učitelů v některých oborech. Změnu přináší novela zákona o pedagogických pracovnících, kterou dnes schválila Sněmovna. Pokud úpravu nezmění Senát, vládní sociální demokraté se ji chtějí pokusit zrušit poslaneckým návrhem, řekla novinářům bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Sněmovna v novele rozhodla také o tom, že poměr učitelských platů k průměrné mzdě má být stanoven zákonem. Platy by se měly zvyšovat minimálně na 130 procent průměrné mzdy do roku 2023. Informuje ČTK. Celý text naleznete zde
Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57
Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme
Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost. K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT
Čas načtení: 2021-07-09 11:41:14
Pomsta státu oklamaným investorům
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdysi stát podnítil zájem investorů o budování fotovoltaických elektráren nastavením přehnaně výhodné výkupní ceny za elektřinu, dodanou do rozvodné sítě. Právní úpravu pravidel budování a provozování elektráren co nejvíce zkomplikoval. Kromě jiných omezujících podmínek pro provoz elektrárny a prodej vyrobené elektřiny bylo nezbytné získat licenci, ač v té době to nebylo nutné v Německu a jinde a dnes se nevyžaduje ani u nás. Vydavatelem licencí byl Energetický regulační úřad, který vyřizování přívalu žádostí o licence v letech 2009 a 2010 nezvládl: někteří žadatelé získali licence neoprávněně, na jiné se včas nedostalo. Stát se nakonec k investorům zachoval zákeřně, když v listopadu 2010 vyhláškou rozhodl o snížení výkupní ceny ze 12,50 Kč za kW/h na 5,50 Kč za kW/h pro elektrárny, dokončené po 31. prosinci 2010. Vyvolal tím paniku, protože ohrozil krachem investory, kteří si na financování výstavby vzali úvěr a po snížení příjmu by nemohli plnit splátkové kalendáře. Zmíněnou vyhláškou ale stát porušil vlastní zákon, který možnosti snížení výkupní ceny omezil. Avšak podvedení investoři neměli žádný legální nástroj obrany proti státnímu podrazu. Úředníci poškodili stát a nic se jim nestalo Stát si ale současně vsítil vlastní branku. Připravil sice investory o příjmy a uspořil náklady vykupujícím obchodníkům, ale poškodil i sebe. Příjmem státu z fotovoltaického byznysu je solární daň a daň z přidané hodnoty, jejichž objem závisí na objemu tržeb za vyrobenou elektřinu. Za období 2011-2019 se daňový výnos snížil o 63,2 miliard korun oproti tomu, co by stát získal, kdyby nesnížil výkupní cenu elektřiny. Autoři výše zmíněné vyhlášky z roku 2010 asi na tyto důsledky nemysleli. Poškodili stát nehorázným způsobem, ale nikdo je k odpovědnosti nevolá a stále sedí na teplých místech se zajištěnými osobními příjmy a nulovou odpovědností. Investoři zahnaní do kouta vyhláškou z listopadu 2010, jimž na dokončení výstavby do 31. prosince 2010 chyběla jen maličkost, se pustili do závodu s časem. Někteří se za těchto okolností domohli různými úskoky, které mohly být na hraně zákona nebo dokonce byly protiprávní. Při jejich posuzování byl stát krutě nemilosrdný. Ve zjitřené atmosféře nenávisti k „solárním baronům“, vyvolané některými politiky a novináři, orgány činné v trestním řízení zahájily „hon na solárníky“. Jeho obětí se mimo jiné stal podnikatelský klan Zemků, kteří vybudovali v areálu jejich firmy v Chomutově tři funkční fotovoltaické elektrárny, z nichž jedna je v současnosti největší střešní elektrárnou v ČR. Všechny tři elektrárny vyrábějí elektřinu od spuštění a prokázaly svou bezpečnost, avšak za elektřinu, dodanou do veřejné sítě, v této době nikdo neplatí. Hon na „solární barony“ Jako první odnesli „hon na solárníky“ bratři Alexandr a Zdeněk Zemkovi, které státní zástupce Radek Mezlík lživě obvinil, že protokolárně převzali od dodavatele do vlastnictví svých firem zařízení dvou pozemních elektráren, „ač nebyly ani zčásti dokončeny“ a učinili tak s úmyslem oklamat Energetický regulační úřad v licenčním řízení. Ve skutečnosti tento trestný čin se odehrál jen v hlavě žalobce. Čeho obžalovaní chtěli skutečně dosáhnout, žalobce ani soud nezajímalo. Ve skutečnosti v době podpisu protokolů byly na elektrárnách jen malé nedodělky a do vydání licencí 31. prosince 2010 byly dokončeny úplně. Protokoly byly dokladem o vlastnictví, který museli předložit k žádosti o licenci. Mírně předčasné sepsání protokolů v rámci přípravy na projednání žádosti o licenci bylo věcí důvěry mezi investorem a dodavatelem. K oklamání nemohly ostatně sloužit, protože vydání licencí předcházela obhlídka zařízení vyslanou skupinou (ne)odborníků z Energetického regulačního úřadu. Mezlík se pokusil dostat ve stejném řízení do vězení také předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, která se hrubě provinila vůči obchodníkům s energiemi zastavením zvyšování cen elektřiny pro odběratele. Obžaloby ji ale zprostil hned odvolací Vrchní soud v Olomouci. Nic na tom nezměnila ani zlá vůle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který rozhodnutí vrchního soudu napadl dovoláním. Žalobce byl úspěšnější v případě její podřízené Michaely Schneidrové, která musela nastoupit do vězení. Ale Nejvyšší soud ČR ji po sedmi měsících nechal propustit na svobodu. Dosáhla pak rovněž úplného zproštění obžaloby. Zběsilec Mezlík se proti jejímu zprošťujícímu rozsudku odvolal, čímž ji potýral prodloužením sociálně neúnosného postavení obžalované o několik měsíců. Sám si později vysloužil vyslání do Úřadu evropského žalobce. Nyní přišla řada na sedmdesátníka Zdenka Zemka st., hlavu holdingu, hlavního hybatele projektu výstavby elektráren a jednatele společnosti, která vlastní výše zmíněnou velkou střešní elektrárnu. Před soudem stane poprvé 19. července 2021. Soudní řízení nabralo zpoždění kvůli jeho vážným zdravotním potížím. Žalobce jej viní, že v součinnosti se dvěma dalšími obžalovanými spáchal zvlášť závažný zločin podvodu ve spolupachatelství, zčásti dokonaný a zčásti ukončený ve stádiu pokusu. Podstatou skutkové podstaty žalovaného jednání je opět tvrzení, že pan obžalovaný s úmyslem oklamat v licenčním řízení Energetický regulační úřad protokolárně převzal do vlastnictví firmy nedokončené zařízení elektrárny. Svědectví místo obvinění V tomto případě má obvinění pikantní příchuť, neboť trestní oznámení podal Energetický regulační úřad až v roce 2017, a na jeho vzniku se podíleli (ne)odborníci, kteří udělení licence pro tuto elektrárnu umožnili. Energetický regulační úřad vyslal na sklonku roku 2010 do chomutovského areálu třikrát skupinu (ne)odborníků, kteří měli zjistit skutkový stav elektráren a posoudit jejich způsobilost k získání licence. Při žádné z návštěv ale (ne)odborníci nevystoupili na střechu, takže o stavu elektrárny nic nevěděli. Viděli sice viset ze střechy pár nepropojených kabelů, ale provázející zaměstnanec dodavatele jim vysvětlil, že jejich propojení je záležitostí několika vteřin. Byl-li stav elektrárny skutečně tak špatný, jak na základě nepřímých a dle tvrzení obhajoby neodborně interpretovaných důkazů nyní tvrdí žalobce, pánové měli zabránit vydání licence. Umyli si ale ruce a odjeli. Pokud vznikla škoda, udávaná žalobcem, umožnili její vznik. Nikdo je ale nevolá k odpovědnosti za spoluúčast při uplatnění domnělého podvodného jednání investora a vzniku škody, naopak v trestním řízení vystupují jako svědkové obžaloby. Před soudem stojí pouze podnikatel, který naivně přijal výzvu státu a nechal vybudovat tři fotovoltaické elektrárny, které již 11 let dodávají do sítě elektřinu, aniž by během té doby v nich došlo k úrazu elektrickým proudem nebo jiné nehodě. Nebudu se pouštět do rozboru tvrzení obhajoby o nesprávné interpretaci nepřímých důkazů, protože to je věc soudu. Nicméně přeji obžalovanému Zdenkovi Zemkovi, aby z tohoto trestního řízení vyšel se zprošťujícím rozsudkem. Byl již dost potrestán tím, že se musel smířit s uvězněním synů, dle mého laického úsudku odsouzených pravomocně, leč nespravedlivě. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-07-06 13:16:12
Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže…
Epidemie koronaviru zaskočila všechny a všude. Nikdo o covidu nic nevěděl a proto se množily protichůdné informace, které však byly pouze zčásti pravdivé a v naprosté většině případů se jednalo o ničím nepodložené bludné představy anebo přímo lži, motivované především patologickou záští vůči bohatým a USA. Každý náš občan zajisté četl fantasmagorické teorie o rafinovaném spiknutí amerických boháčů za účelem snížení lidské populace, o úmyslném vytvoření koronaviru v USA a předem připravených vakcínách na jeho léčení atd. atd. Nejrůznější média pak chrlila na své čtenáře nejrůznější polopravdy i lži, protože střízlivým hodnocením odborníků (byť mnohdy též protichůdným) by jejich čtenáři ani nerozuměli. Tisíce zmatených lidí proto nevěděly, komu a čemu mají věřit a snadno proto podlehly dezinformacím, které šířili nejrůznější samozvaní odborníci, „zasvěcenci“ i (ne)zodpovědní redaktoři a novináři. Konspirační tvzení jsou lživá Nejvíce však podlomila úspěšnost boje s koronavirem občanská nekázeň, záměrně podporovaná „antirouškaři“ a pokryteckými bojovníky za svobodu a lidská práva. Je sice pravdou, že nejrůznější vládní opatření byla nekoncepční a zmatená, avšak pouze nezodpovědní političtí dobrodruzi této situace využili k tomu, aby si na tomto chaosu „přihřáli svoji polívčičku“. I z hlediska zdravého rozumu je totiž nutno konstatovat, že veškerá jejich konspirační tvrzení o programovém omezování občanských práv a svobod byla a jsou lživá. Do tohoto tažení proti vládním opatřením se bohužel zapojily i soudy, přičemž zejména Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, že „ani za pandemického rizika nenabývá ministr zdravotnictví pravomoci římkého diktátora a nemůže si dělat co chce.“ Tento názor soudců Nejvyššího správního soudu je o to politováníhodnější, neboť z prosté neznalosti institutu římského diktátora vytváří u občanů nejen mylnou představu, že římští diktátoři byli jakýmisi uzurpátory moci a zlovolně potlačovali práva a svobody Římanů, ale že i cílem všech dosavadních opatření proti koronaviru bylo totéž. Je to naprostý nesmysl a je na pováženou, že se soudci Nejvyššího správního soudu propůjčili k takové manipulaci. Římský institut diktátora totiž nelze ztotožňovat s takovým pojetím diktatury, kterou nám v minulém století v hrůzné podobě předvedli vůdci nejrozličnějších „ismů“. Soudci si tedy zřetelně spletli pojmy s dojmy, protože institut římské diktatury nepochopili. Římský diktátor nebyl žádný orientální despota ani starořecký tyran, kterých známe z historie bezpočet. Byl volen senátem v krajní nouzi na přesně stanovené období, ve kterém musel zajistit zachování pořádku a odvrátit hrozící nebezpečí. Kritická doba si totiž vyžadovala rychlá a operativní řešení, ke kterým se těžko docházelo při zdlouhavém senátním hlasování. Zpravidla se jednalo o dobu šesti měsíců a po této době musel diktátor složit svoji funkci. Římští diktátoři si nemohli dělat, co chtěli Prvním zvoleným diktátorem byl roku 501 př.n.l. bývalý konzul Titus Larcius, neboť bylo nutno uklidnit vnitřní nepokoje v Římě a odvrátit válku se sousedními etruskými kmeny. Od té doby bylo zvoleno mnoho dalších diktátorů, z nichž mnozí se o Řím významně zasloužili a nikoho ze Římanů by tehdy ani nenapadlo označit je za despoty anebo tyrany. Výslovně lze uvést například Lucia Quinctina Cincinnata, který byl zvolen diktátorem 448 př. n. l. a jehož legendární „povolání k vládě od pluhu“ se dokonce stalo i předlohou naší pověsti o Přemyslu Oráčovi. Dále lze uvést legendárního diktátora Quinta Fabia Maxima Cunctatora (Loudala), který za druhé války punské zvolil proti Hannibalovi taktiku menších půtek namísto otevřeného boje. Tato zdržovací taktika byla nakonec tak úspěšná, že byla římským senátem oceněna těmito slovy: „Jediný člověk nám svým váháním zachránil stát.“ Vyjma Lucia Cornelia Sully (138-78 př. n. l.) také nebyl žádný jiný Říman zvolen diktátorem na neurčito. Římský senát tedy nikdy nevolil diktátora v úmyslu omezit práva a svobody římských občanů, neboť Římané by jakýkoliv náznak návratu ke kralovládě nesnesli (případy zavražděných populistů Marka Manlia Capitolina, Spuria Maelia a koneckonců i Caesara jsou toho důkazem). Proto volbu diktátora vždycky odůvodňoval formulí „aby římský národ neutrpěl škodu.“ Dnes jde v podstatě o totéž. Římští diktátoři si tedy nemohli dělat, co by chtěli, jak tvrdí někteří soudci Nejvyššího správního soudu a tímto zcela nevhodným příměrem matou veřejnost. Byli to demokraticky volení státní úředníci, kteří měli vyřešit konkrétní obtížnou situaci, zejména početné války, kdy již nepřátelé mnohdy stáli před samými branami Říma (Etruskové, Galové, Hannibal aj.). Není tedy diktatura jako diktatura, protože vždy záleží na tom, proč, kdo a jak ji vykonává. Povaha úmyslu určuje povahu činu. Ostatně lze spolehlivě prokázat, že pokud se někdo v tomto státě opravdu chová jako svéhlavý a zpupný diktátor, jsou to zejména někteří soudci, kteří si v soudních síních dělají co chtějí. Výčet projevů soudcovské diktatury by byl velice obsáhlý – počínaje manipulací s důkazy a nerespektováním zásady materiální pravdy, až po vytváření mimoprávních a tudíž i nezákonných judikátů. Nadarmo se neříká „zloděj křičí – chyťte zloděje!“ Vláda a ministr zdravotnictví neměli nepoctivé úmysly Vláda i ministr zdravotnictví sice učinili celou řadu chybných rozhodnutí, avšak nikdo nemůže prokázat nepoctivost jejich úmyslů anebo dokonce totalitní diktátorské sklony. Základní a seznatelnou motivací (úmyslem) členů vlády bylo ochránit obyvatelstvo, omezit možnost nákazy a zabránit panice. Kdyby totiž v tomto domněle „diktátorském“ úmyslu byla vláda stoprocentně úspěšná, bez ohledu na dočasné omezení občanských svobod by získala uznání občanů, celosvětovou chválu a nepochybně (což nelze zamlčet) by i před nastávajícími volbami měla v ruce „těžké karty“, které by jí oponenti mohli pouze závidět. Myslí si snad někdo, že by vládní politici úmyslně podkopávali svoji budoucí politickou pozici tím, že by úmyslně omezovali základní lidská práva a občanské svobody s vědomím, že v boji s coronavirem to bude stejně zbytečné? Vždyť všechny celosvětově nařízené lockdowny byly ve své podstatě „diktátorské“. Mnohé vládní činy se opravdu nepovedly, ale nepovedly by se ani nikomu z opozičních politiků (natož zasvěcených radilů), protože veškerá jejich tvrzení typu „co oni by všechno dokázali, kdyby mohli“ a „co by bylo kdyby bylo“ mají nulovou průkazní váhu. Ostatně pro vládní oponenty byla všechna vládní opatření špatná, ať již již šlo o přísná omezení pohybu anebo jeho uvolnění – vždycky totiž tvrdili, že se měl učinit pravý opak, i když tím popřeli i svá předchozí tvrzení. Faktem je, že soudy mnohá vládní opatření zrušily, aniž však jasně řekly, jak mělo být správně postupováno. Kdyby totiž již v odůvodnění prvního zrušovacího rozhodnutí byl jasně stanoven správný postup, mohla se vláda i ministerstvo zdravotnictví svých chyb vyvarovat. Nestalo se tak a právě proto se ony chyby znovu opakovaly – a soudci přitom klidně seděli v závětří a v klidu svých kanceláří bádali nad žalobami, obsahujícími četná nepoctivá osočení vlády z diktátorských praktik a z potlačování práv a svobod občanů. Nehledě na to, s jakým zpožděním v této extrémně vypjaté situaci rozhodovali a jaký neklid tím ve společnosti zaseli, ani jediný soudce nepovstal a jasně neřekl: „Takto to udělejte a bude to v pořádku!“ Takové vědomosti a odvahu totiž ani jediný soudce v tomto státě nemá, protože náš právní řád je nepřehledný a křivolaký a jak je známo, „když se sejdou tři právníci, mají pět právních názorů.“ Jak lze tedy poctivě říci: „Takto je to špatně!“ a přitom neříci: „Pouze takto je to dobře!“? Koronavirus se nechová podle zákona „Po bitvě je každý generál.“ Existují tisíce mudrlantů (včetně některých ambiciózních advokátů anebo soudců), kterým je okamžitě vše jasné a pouze oni přesně vědí, jak se mělo správně postupovat, aby se epidemie covidu zarazila. Je to lež, protože nevědí o nic více než epidemiologové, virologové a mnozí další zdravotničtí odborníci. Svými osobními útoky, podáními, stížnostmi, žalobami ani rozsudky totiž vůbec nic neřeší a pouze zvýrazňují svoji domnělou důležitost, neboť striktním dodržením zákonů epidemii nezastaví a pouze zvýší občanskou nejistotu a nespokojenost. Koronavirus se přece nechová podle zákona, nelze mu nic nařídit a nelze jej ani odsoudit! Na vzedmuté vlně emocí se však všem populistům, demagogům a právním pozitivistům tak dobře plave! Ani jeden z nich se přitom neodváží říci, že podle jejich mínění dodržení zákona je důležitější než lidské životy. Takovou odvahu a argumentační schopnost totiž také nemají, neboť i když se považují za géniální, nechtějí vypadat jako úplní hlupáci. Zmatení, nerozumní a nevědomí lidé chtějí na vládě zázraky. Zázraky se však nedějí a proto se dosud ani jedinému knězi, advokátovi ani soudci nepodařilo (a ani nepodaří) vymýtit koronavirus modlitbami, žalobami ani rozsudky. Rozumně uvažující občané by však měli oprávněně požadovat, aby v této tíživé situaci všechny státní orgány (včetně soudů) „táhly za jeden provaz“. Není tomu tak, protože advokáti si vymýšlejí argumenty, kterými by se zviditelnili, a soudci se zase odvolávají na svoji nezávislost a neučiní ani o píď více, než jim výslovně ukládá zákon. Ještě ani jednoho z nejvyšších představitelů justice totiž nenapadlo, aby inicioval vznik mezirezortního poradního orgánu, který by za jejich účasti i účasti politiků a odborníků zvolil jediný vhodný a časově omezený postup a poté by okamžitě inicioval jeho uzákonění, včetně sankce za jeho porušení. Jsou lidé, kteří mají snahu problémy řešit i za cenu nesmírných potíží a stresů, a lidé, kteří mají snahu jejich řešení mařit a ještě z toho mají zvrácené potěšení. Je na pováženou, když v naší „demokracii“ výrazně přibývají právě ti druzí – posměváčci, rejpalové, manipulátoři, lháři, provokatéři, závistivci, populisté, demagogové, programoví kritici, samolibí ješitové až po naprosté hlupáky. Tím by se už měli spíše zabývat psychologové a psychiatři, protože značná část naší dospělé populace je vážně psychicky narušena a tento stav se stále zhoršuje. Když si totiž přečteme díla starověkých autorů a porovnáme jejich slova s naší každodenní realitou, musíme s politováním konstatovat, že celá naše společnost stojí v intelektuálním i mravním bahně – někdo jen po kotníky, někdo po kolena, někdo až po ramena a někomu už z bahna koukají jenom vlasy. Historie je učitelkou života Nikdo totiž nezvedne lampu, aby bloudícím posvítil na cestu, a nikdo jim ani nedá poctivou radu. Nemáme žádného „světlonoše“, za všechno se platí a pokud i zvednutí lampy nebude dobře zaplaceno, nikdo z „povolaných“ neudělá nic nad rámec svých zákonných povinností. Je to hanba, že jsme se za uplynulých 31 let propadli až tak hluboko. „Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jak by mu světlo o své světlo zapálil: nic míň mu nesvítí, zapálí-li jinému.“ (Quintus Ennius – 239-169 př. n. l.) „Obecně platné zásady: nikomu nebránit v přístupu k prameni, dovolit každému, aby si od našeho ohně zapálil, radí-li se kdo s námi, dát mu poctivou radu – to vše jsou věci prospěšné lidem, kterým se jich dostává, a přitom nejsou obtížné tomu, kdo je poskytuje.“ (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př. n. l.; O povinnostech;) „Protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, tomuť jest to hříchem.“ (Epištola sv. Jakuba, kap. 4/17) Až tedy znovu uslyšíme radikálně kritická a samolibá slova o tom, jak se správně mělo v boji s koronavirem postupovat a kdyby se to již před rokem udělalo, byl by s ním definitivní konec, vězte, že to jsou pouhé žvásty. Historie zná takový bludařů bezpočet. Pokud se totiž do historie představ, fantasmagorií a bludů začtete, s účasem zjistíte, jak si jsou všichni ti bludaři napříč věky podobní. Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est). JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-06-03 16:07:19
Nejstarší lebku moderního člověka vystavuje Národní muzeum. Pro ženu z Koněprus hledá jméno
V depozitářích Národního muzea se občas ukrývají předměty, které svou skutečnou unikátnost odhalí až při opravdu detailním zkoumání a vědeckých analýzách. Ne jinak tomu je i u posledního velkého objevu, při kterém se týmu vědců podařilo datovat fosilní lebku ženy (známé odborníkům jako Zlatý kůň) z Českého krasu do období před více než 45 tisíci lety. Jedná se tedy o dosud nejstarší zrekonstruovaný genom (genetickou informaci uloženou v DNA) moderního člověka. Národní muzeum navíc nechalo udělat podle této lebky hyperrealistický model, takže nyní můžete doslova pohlédnout do tváře naší minulosti. Lebka samotná i model ženy jsou k vidění v Panteonu v Historické budově Národního muzea do 2. července. Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli i odborníci z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, určili, že člověk z Koněpruských jeskyní je nositel pravděpodobně nejstaršího genomu anatomicky moderních lidí Evropy. Zkoumaná genetická informace totiž vykazuje delší úseky neandertálské DNA než 45 tisíc let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom. Návštěvníci Národního muzea mají nyní možnost spatřit nejen tuto nesmírně vzácnou lebku, ale i model ženy, který byl podle ní vyrobený a prohlédnout si detailně její tvář. Aby tato jedinečná tvář nezůstala beze jména, vyhlašuje Národní muzeum na svých facebookových stránkách anketu s cílem tuto tisíce let starou dámu pojmenovat. Každý bude mít možnost navrhnout jméno pro našeho dávného předka. Odborná porota následně vybere ze všech návrhů celkem pět nejzajímavějších a veřejnost pak hlasováním na sociálních sítích Národního muzea vybere finální jméno. Díky zmíněnému poslednímu objevu však také vědci zjistili, že nynější podoba modelu se bude muset ještě nechat v některých detailech přepracovat. Vzhledem k tomu, že model byl zhotoven v době, kdy nebyly ještě výsledky poslední analýzy známy, předpokládalo se, že lebka je mladší. Z toho důvodu bude nyní potřeba u modelu například upravit pigment pleti nebo ho obléknout do jiného oděvu. Není to přitom poprvé, co vědci v případě těchto kostí přehodnotili své původní domněnky. Zpočátku například předpokládali, že se jedná o pozůstatky tří jedinců namísto jedné osoby. „Muzea jsou instituce, které nejenom vystavují jednotlivé exponáty, ale dokáží vyprávět poutavé příběhy a odhalovat tajemství naší minulosti. Lebka ženy z Českého krasu tak v sobě ukrývá nejen nejstarší genom moderního člověka, ale též vypráví fascinující příběh výjimečného sbírkového předmětu, vědecké vytrvalosti vedoucí ke světovému objevu a odhaluje tajemství ženy, která zde žila před více jak 45 tisíci lety, ale též poodhaluje některá tajemství zrodu moderního člověka na naší planetě. Národní muzeum je nejen výstavní, ale též špičkovou vědeckou institucí a já jsem velice hrdý, že naši odborníci dokážou světu přinášet tak výjimečné vědecké objevy,“ říká Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea. Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, uložená ve sbírkách Národního muzea, byla objevena v Čechách v polovině minulého století. Již prof. Emanuel Vlček předpokládal její velké stáří, avšak tehdejší metody nebyly schopny starobylost nálezu prokázat. Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž nálezu a na morfologii poměrně dobře dochované lebky Zlatého koně vedla k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 tisíci lety, ale pozdější radiokarbonové datování zařadilo fosilii do období před 15 tisíci lety. Lebka navíc byla v 50. letech minulého století konzervována tehdy běžnou metodou v chemikálii, která však zapříčinila značné znesnadnění přesné datace. Datování nálezu nad 30 tisíc let podporovaly závěry nedávné antropologické studie publikované v časopise PLOS One, která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili již před maximem posledního zalednění (Late Glacial Maximum). Proto se antropologové z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze obrátili na paleogenetika Johanesse Krauseho z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum lidské historie v německé Jeně s žádostí o spolupráci. Teprve výsledky této genetické analýzy přinesly jasnější obraz. Byla to zejména neandertálská DNA, která vedla tým k jejich hlavním závěrům o stáří fosilie. Zlatý kůň nesl ve svém genomu přibližně stejné množství neandertálské DNA jako lidská fosilie ze sibiřské lokality Ust´ Ishim nebo jiní anatomicky moderní lidé mimo Afriku, ale segmenty s neandertálským původem byly v průměru mnohem delší. Výsledky analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandertálci, tedy přibližně dva tisíce let po posledním mísení. Na základě těchto zjištění tým tvrdí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejného stáří, ne-li o několik set let starší, než Ust’-Ishim. {loadmodule mod_tags_similar,Související}