EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || --=0=--
---===---Čas načtení: 2024-11-29 10:00:00
Zahraničí? Chci to zkusit, ale když to nevyjde, svět se nezboří, říká Bendová
Není postrachem ulice podle známého dětského filmu, ale postrachem pro útočnice soupeřek rozhodně ano. Fotbalistka Lucie Bendová už má za sebou v devatenácti letech dvě mistrovství Evropy této věkové kategorie, v týmu navlékala kapitánskou pásku, byla lídrem i prodlouženou rukou trenéra. S pražskou Slavií okusila atmosféru Ligy mistrů, slavila české tituly, s klubem nedávno prodloužila smlouvu. A debut v dospělé reprezentaci? Snový. V červenci naskočila defenzivní univerzálka na závěr kvalifikačního duelu proti světovým šampionkám ze Španělska a s českým týmem křepčila po fantastické výhře 2:1.
Čas načtení: 2022-03-11 05:45:50
7 nejhorších škůdců v bytových domech
Když je neodhalíte včas, mohou obyvatelům v domě způsobit překvapivě velké škody. Sedmero škůdců z následujícího článku je totiž takovou malou noční můrou bytových domů. Proto vám je dnes představíme, a navíc se dozvíte, jak si usnadnit jejich identifikaci. Tento článek byl publikován v magazínu Bulletin Sdružení českých, moravských a slezských SVJ Štěnice Jsou postrachem […]
Čas načtení: 2014-02-17 21:00:00
Povinné ručení ovlivňují bonusy a malusy
Je to fér – kdo nebourá, platí za povinné ručení méně než někdo, kdo je za volantem postrachem svého okolí. Bonusy a jejich opak, malusy se tak starají o to, aby byli motoristé aspoň trochu motivováni jezdit bez nehod a ti, kterým se to daří, se dočkali odměny. Těmito slevami nebo naopak příplatky ...
Čas načtení: 2021-06-27 09:46:42
Příslušnice bývalé prokuratury protiprávního režimu, z božího dopuštění ministryně spravedlnosti Marie Benešová, rozčeřila hladinu pozornosti veřejnosti návrhem vládě na jmenování bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem. Oba bývalí prokurátoři jsou lidé ze společného myšlenkového kadlubu, proto je pochopitelné, že Benešová mu dala přednost před kýmkoli dalším a nevnímá spornost své volby. V této souvislosti se mi vybavuje přísloví „vrána k vráně sedá“, ale jeho uplatnění by bylo přece jen trochu nespravedlivé vůči Benešové, celkem neškodné prokurátorce, jež se na okresní prokuratuře zabývala hlavně dopravní kriminalitou a nebyla členkou KSČ (čestná výjimka, ale čím prokazovala loajalitu k režimu?). Naproti tomu Stříž jako vojenský prokurátor posílal před soud odpírače služby se zbraní v ruce, čímž krátil jejich lidská práva. Jeho tvrzení, že vždy jednal v souladu se zákony, je jistě pravdivé, ale připomíná obhajoby nacistických soudců, kteří také jednali v souladu se zákony. Stříž i oni sloužili bezpráví protiprávního režimu. Okolnost, že jako právník nerozpoznal protiprávnost režimu a zvolil si službu v jednom z nejhorších represivních orgánů, vypovídá o úrovni jeho právnického povědomí. Prokurátoři byli specifická kasta, spojená výraznou loajalitou ke KSČ, pocitem nadřazeností nad ostatní občany a přesvědčením, že oni jsou těmi nejlepšími strážci socialistické (ne)zákonnosti. Vojenští prokurátoři byli ve své době postrachem vojáků a příslušníků dalších ozbrojených sborů. Vojákům základní služby se nehrozilo, že půjdou před vojenský soud, ale že je dostane do práce vojenský prokurátor. Jejich kastovní znaky do určité míry převzali mnozí státní zástupci. Vinou novinářů a různých politiků veřejnost žije v přesvědčení, že hlavním nástrojem útisku obyvatelstva byla StB. Ne každý ví, že v trestním řízení StB podléhala dozoru prokuratury. Postavení prokuratury ve strukturách protiprávního režimu bylo mnohem silnější než pozice justice. Byla v těsném spojení s řídícími orgány a aparátem KSČ. Prokurátoři museli být bezpodmínečně oddaní režimu a byli proto vystaveni soustavné ideologické i profesní indoktrinaci. Podle nálezu Ústavního soudu z 15. listopadu 2010 (v němž soud kromě úvah filozofa Karla Jasperse cituje můj článek) dlouhodobé vystavení této indoktrinaci může být zátěží v myšlení soudců, protože hodnotový systém protiprávního režimu byl odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu. Analogicky to jistě tím spíše platí pro bývalé prokurátory. Má-li být hlavou soustavy státního zastupitelství bývalý vojenský prokurátor s „vroubkem“ krácení lidských práv obviněných, je to v jistém smyslu návrat před listopad 1989. Jistě, Stříž opustil rozpuštěnou vojenskou prokuraturu zhruba před třiceti lety a přešel hladce do státního zastupitelství. Zachoval se čestně, když kvůli „kauze Čunek“ Jiří Pospíšil jako capo di tutti capi justiční mafie odvolal z funkce jeho nadřízeného, vrchního státního zástupce Ivo Ištvana: na protest rezignoval na funkci jeho náměstka. Jako Zemanův 1. náměstek je ale patrně spoluodpovědný za zneužití policie a státního zastupitelství ke svržení vlády Petra Nečase. Kde je záruka, že jako nejvyšší státní zástupce nedá souhlas k příštímu použití mimoparlamentních nástrojů ke změně politických poměrů? Víme ze zkušenosti, že jiným uchazečům o vysoké státní funkce se nepromíjejí daleko menší, dokonce zanedbatelné hříchy z doby jejich služby v úřadech protiprávního režimu. Někteří byli vystaveni nelítostným mediálním štvanicím a jejich kariéra utrpěla. Proč po vojenském prokurátorovi Jaroslavu Fenykovi se mají hříchy odpustit právě Střížovi? Jsou snad bývalí vojenští prokurátoři zvlášť vhodní pro státní službu a mají zvláštní nárok na odpuštění hříchů? Střížovi jistě nahrává, že si jej vybrala souputnice, bývalá prokurátorka Benešová. Návrh na jeho jmenování má dle mého názoru ještě jednu vadu na kráse. Funkce nejvyššího státního zástupce je nesmírně náročná a vyžaduje člověka nabitého energií a ochotného provádět změny, tlačit soustavu státního zastupitelství k vyšší efektivitě ale i lepší kázni a profesní morálce státních zástupců. Obecně se očekává, že nový nejvyšší státní zástupce zbaví státní zastupitelství různých nešvarů, na jejichž zhojení Pavel Zeman nestačil. Vzdáme-li se naděje na jmenování silné osobnosti zvenčí, nesvázané kolegiálními vztahy se státními zástupci, která by se do „úklidu“ pustila s nesvázanýma rukama, pak by asi bylo na místě hledat spíše mezi „mlaďochy“ (terminus technicus Benešové) o generaci mladšími, kteří nejsou zkompromitovaní službou protiprávnému režimu, jsou odborně zdatní a mají již dostatek zkušeností z výkonu vedoucí funkce. Myslím, že jich je uvnitř soustavy víc než dost. Nejvyšší státní zástupce by měl podle připravené předlohy novely zákona o státním zastupitelství setrvat ve funkci 10 let. Funkce státního zástupce zaniká dosažením věku 70 let. Vyhoví-li vláda návrhu Benešové, Stříž odejde z úřadu zřejmě ve věku blízkém důchodovému. Nastolování gerontokracie ve vysokých státních funkcích je neslučitelné s požadavkem na vyvolání progresivních změn v soustavě. Pláču ale na nesprávném hrobě. Benešová může navrhnout cokoli, ale odpovědnost ponese vláda, která za pár měsíců skončí (ta příští bude jiná, i kdyby ji dále vedlo hnutí ANO) a po ní nechť přijde potopa! {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-06-21 12:28:45
Anonymní dopis černošského profesora: Neodvažuji se proti myšlenkám BLM veřejně ozvat
Článek přináší přeložený text dopisu, jehož autorem je anonym, který podle vlastního tvrzení vyučuje historii na univerzitě v Berkeley a je černoch. Toto tvrzení nemůžeme nijak ověřit. Maximum, co se dá usoudit z dopisu samotného, je to, že jde o vzdělaného člověka, který umí správně používat nepříliš běžné výrazy (cogent, axiomatic, exogenous, orthodoxy, marshaled, abrogation, grotesque, jus solis, Cleo). Před dopisem samotným považuji za nezbytné umístit některé vysvětlivky, protože odkazované jevy a pojmy nemusejí být českému čtenáři srozumitelné. Pár vysvětlivek White supremacy – přeložil jsem jako „nadřazenost bílých“ nebo „princip bílé nadřazenosti“, podle kontextu. Otevřeně už tenhle princip dávno nikdo v mainstreamu nehlásá, takže se tahle nálepka začala používat pro kdeco. Poslední dobou se v americké veřejné sféře tenhle pojem užívá s naprostou samozřejmostí, která mi připomíná frekvenci pojmu „buržoazní reakce“ v materiálech z Gottwaldovy éry. Nigerijští Američané – Evropana může překvapit, že autor dopisu uvádí právě Nigerijce jako vzornou menšinu, když my zde máme poněkud jiné zkušenosti. Rozdíl je v charakteru migrace. Do USA dorážejí z Nigérie spíše vzdělanější lidé a legální cestou, na rozdíl od Evropy, která trpí hojnou divokou migrací přes Středozemní moře. Podobně je to s Araby, zmiňovanými v textu dále. (V USA žije také mnoho arabských křesťanů původem z Egypta, Sýrie či Libanonu, kteří bývají v diaspoře velmi úspěšní. Jedním z nich je třeba Nassim Nicholas Taleb.) Diverzita (diversity) – různorodost, další hojně uctívaný abstraktní princip, ale v progresivně levicovém pojetí se tím myslí hlavně různorodost etnická. Méně už pak „třídní“ a ještě podstatně méně politická. Na to si také autor dopisu stěžuje hned zpočátku. Strýček Tom – postava z románu Chaloupka strýčka Toma. V politickém kontextu je to označení či spíše urážka pro černochy, kteří „s radostí posluhují bílým“ a sami sebe považují za méněcenné. Prakticky se ovšem na levici hojně používá pro černochy, kteří se veřejně hlásí k republikánské straně a jsou levicí vnímáni jako „kolaboranti s nepřítelem“. Axiomatická pravda – podobně jako v matematice základní princip, o kterém se nediskutuje a na kterém se staví veškerá další teorie. V sociálních vědách ovšem „axiom“ nemá daleko k pojmu „dogma“. Ta-Nehisi Coates – prominentní černý publicista, známý například požadavkem na finanční reparace za otrokářství. Domovní lupiči (home invaders) – nevím, zda pro to máme v češtině odborný termín, ale jde o vloupání do obydlí, když je jeho obyvatel doma. Jelikož takoví lupiči bývají v USA často ozbrojeni, riziko, že to skončí znásilněním, vraždou atd., je nezanedbatelné. Internace Japonců – když po Pearl Harboru vypukla válka s Japonskem, nechal prezident Roosevelt pozavírat Japonce do detenčních táborů. Nikoliv jen občany Japonska (internace občanů nepřátelského státu ve válce je běžným jevem), ale i americké občany japonského původu. Kdo je Japonec, to bylo definováno rasově, například v Kalifornii stačila pouhá jedna šestnáctina japonské krve. Dnes je na tuto událost pohlíženo jako na klasickou rasově motivovanou křivdu. Potomci německých imigrantů, kterých byly tou dobou v USA celé miliony, nikdy internováni nebyli. Soft bigotry of low expectations – přeložil jsem jako „předsudky o naší neschopnosti“. Jde o pejorativní pojmenování představy, že určité etnické skupiny nejsou schopny postarat se samy o sebe a dosáhnout životního úspěchu bez systematického postrkávání a uhlazování cesty ze strany dobře smýšlejících lidí zvenčí. Konec vysvětlivek. Následuje dopis anonyma ze serveru Medium.com. Dopis kolegům z univerzity v Berkeley Vážení profesoři X, Y, Z. Jsem jeden z vašich kolegů na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Potkali jsme se osobně, ale dobře vás neznám. Kontaktuji vás jako anonym, za což se omlouvám. Obávám se totiž, že přihlásil-li bych se k tomuto emailu, přišel bych o místo a zároveň o šanci sehnat v budoucnu jiné místo v oboru. Ve zprávách, které jste poslední dobou rozesílali po naší katedře, jste se hlásili k našemu slibu respektovat diverzitu, ale jsem čím dál více znepokojen tím, že ve věci současných protestů a toho, jak na ně reaguje naše komunita, žádná různorodost názorů neexistuje. Ve vámi poskytnutých odkazech a zdrojích nenacházím ani jeden solidní protiargument nebo odlišný náhled na nepoměrně malé zastoupení černochů v akademické sféře nebo na jejich nepoměrně nadměrné zastoupení ve statistikách trestního práva. Vysvětlení, se kterým vaše dokumentace přichází, opomíjí všechny příčiny kromě jedné: za problémy černé komunity mohou běloši. V případě fyzické absence bělochů je na vině plíživá nákaza bílé nadřazenosti a systémového rasismu, jež tráví mozky a duše Američanů stejně jako jejich instituce. Vůči tomuto vysvětlení přesvědčivě protestovaly už různé střízlivé hlasy, včetně příslušníků černé komunity samotných, například Thomase Sowella a Wilfreda Reillyho. Tito lidé nejsou ani rasisté, ani „strýčkové Tomové“. Jsou to inteligentní vzdělanci, kteří odmítají koncept, jenž upírá černým lidem schopnost nezávislého myšlení a konání a systematicky přenáší zodpovědnost za problémy černošské komunity na jiné. Tento názor ovšem v komunikaci Kalifornské univerzity zcela chybí. Tvrzení, že potíže, se kterými se černošská komunita potýká, jsou zcela kauzálně vysvětlitelné vnějšími faktory ve formě systémového rasismu bělochů, principu nadřazenosti bílých a jinými způsoby, kterými bílí diskriminují černé, zůstává velice spornou hypotézou, kterou by měli historici vehementně zpochybňovat. Místo toho je chápána jako axiomatická pravda, určující naše jednání, a to bez ohledu na své hluboké nedostatky nebo fakt, že jejím podtextem je absolutní nesvéprávnost černých. Tato hypotéza přetváří naši instituci a naši kulturu, přičemž mimo úzkou a striktně dozorovanou sféru nedává žádný prostor pro nesouhlas. Existuje i jiný pohled. Máte-li čas, seznamte se prosím s dokumenty, které přikládám k tomuto e-mailu. Argumentace, kterou předkládá BLM a jejich spojenci, ve valné většině případů spočívá na jednotlivých událostech (jako například většina emočně nabitého článku autora Ta-Nehisi Coatese), nebo má zcela jasně sloužit předem určeným cílům. Jako příklad druhého zmíněného problému uvažme počet uvězněných černých Američanů. Vysoký podíl černých vězňů je obvykle užíván jako argument, že trestní právo je protičernošské. Ale tím samým způsobem bychom mohli usoudit, že trestní právo je ještě daleko více zaměřeno proti mužům. Skutečně chceme charakterizovat trestní právo jako systémovou mizandrickou konspiraci proti nevinným americkým mužům? Doufám, že jste si sami vědomi, jak moc je nutné potlačit kritické myšlení k tomu, aby se dala podobná úvaha obhájit. Vezmeme-li v úvahu, kolik kdo páchá násilných zločinů, není černých vězňů více než bílých. Tato skutečnost byla opakovaně dokázána v různých jurisdikcích a různých státech. A přesto vidím, že moje vlastní oddělení nekriticky opakuje myšlenku, která upírá černochům schopnost vlastního samostatného myšlení a konání a nahrazuje ji myšlenkou na ústřední roli bělochů, která očividně vyhovuje touze katedry naložit si „břímě bílého muže“ a prosazovat myšlenku bělošské viny. Tvrdíme-li, že trestněprávní systém se řídí principem nadřazenosti bělochů, tak jak je možné, že podíl Asiatů, Indů a Nigerijců na vězeňské populaci je výrazně nižší než u bělochů? To je ale divná bílá nadřazenost. Dokonce i američtí Židé jsou uvězněni podstatně méně často než bílí ne-Židé. Myslím, že je fér říci, že běžný zastánce nadřazenosti bílé rasy pohrdá Židy. A přesto tito údajní zastánci nadřazenosti bělochů zavírají bělochy do vězení daleko častěji než Židy. Nic takového se ve vaší literatuře nezmiňuje. Ani stopa snahy o vysvětlení, s výjimkou vágních formulací a osobních invektiv. „To je evergreen rasistů,“ „Představa vzorné menšiny je typická pro nadřazenost bílých,“ „Pouze fašisti mluví o zločinech, kteří páchají černoši na jiných černoších“, až k naprostému znechucení. Takový druh výroků není protiargumentem; jsou to prostě odsudky, jejichž smyslem je umlčet a kádrovat debatu. Každý opravdový historik ihned rozpozná tradiční nástroj, kterým napříč dějinami autoritářské režimy, ideologie a náboženství držely hlasy kritiků pod pokličkou. Má rozdrtit různorodost a vyhnat kulturu kritického uvažování z našeho pracoviště. Čím dál více se po nás chce, abychom se připojili a schvalovali velice sporný pohled hnutí BLM na historii, a prezentuje se to tak, že za tímto pohledem stojí katedra jako jeden muž. Zejména etnické menšiny jsou agresivně nuceny zaujmout tentýž postoj. Jakákoliv zdánlivá jednotnost je dána tím, že nesouhlas by u pracovníků, jejichž pozice není pevná, téměř jistě vedl k vyhazovu a vyhnání. Přitom počet takových zaměstnanců je nemalý. Já sám se neodvažuji proti myšlenkám BLM veřejně ozvat. Političtí představitelé, univerzitní administrativa, profesoři s definitivou, velké firmy a média nás masivně zavalují údajnou názorovou jednotou a trest za nesouhlas může mít v současné nejisté ekonomické situaci vážné následky. Jsem si jist, že kdyby tento e-mail byl podepsán mým jménem, přišel bych o práci a o veškeré budoucí příležitosti pracovat ve svém oboru, ačkoliv tomu, co píšu, věřím, a jsem schopen doložit každé zde napsané slovo. Naprostou většinu násilí, kterým černá komunita trpí, spáchají sami černoši. Kvůli těmto neviditelným obětem se prakticky žádné pochody nepořádají, nedrží se veřejné minuty ticha a rektoři, děkani a šéfové kateder Kalifornské univerzity nepíšou žádné srdceryvné dopisy. Poselství je jasné: na životech černochů záleží jen tehdy, pokud je zabili běloši. Násilí mezi černochy je očekávané a neřešitelné, zatímco násilí ze strany bělochů vyžaduje vysvětlení a řešení. Prosím, zpytujte vlastní srdce, abyste pochopili, jak nesmírné předsudky se v tom skrývají. Není dovoleno hovořit o ne-černých obětech násilí ze strany černochů, ačkoliv vůči poměrům v populaci je jich více než černých obětí ze strany nečernochů. Toto je mimořádně hořká pilulka zejména v oblasti sanfranciského zálivu, kde násilnosti spáchané černochy na Asiatech už přerostly v opravdovou epidemii. Do té míry, že sanfranciská policie radí Asiatům, aby si přestali věšet amulety pro štěstí na dveře, protože přitahují pozornost (v naprosté většině černých) domovních lupičů. Domovních lupičů, jako byl George Floyd. Tato reálná, každodenní skutečnost násilí v USA, není tématem žádných pochodů ani slzavých e-mailů od vedoucích kateder, nepodpoří ji McDonalds ani Walmart. Na katedře historie není naše mlčení jen odklonem od povinnosti osvětlovat pravdu; je to odmítnutí této povinnosti. Tvrzení, že násilí mezi černochy je způsobeno nepřátelským chováním úřadů, otrokářstvím a dalšími křivdami, je převážně historického rázu. Právě historici by tedy měli vysvětlit, proč internace Japonců nebo masakry evropských Židů nevedly ke stejné dysfunkčnosti jejich komunit a ke špatným školním výsledkům mezi americkými Japonci a Židy. Po 11.září byli démonizováni američtí Arabové a v současné době Číňané. Obě tyto skupiny však dosahují nadprůměrných výsledků prakticky ve všem, co lze měřit, stejně jako američtí Nigerijci, kteří jsou shodou okolností také černé pleti. Právě historici by měli na tyto anomálie upozorňovat a vést o nich diskusi. Ale v atmosféře, která nyní zavládla na naší katedře, není žádná diskuse možná. Vysvětlení už je dáno, nesouhlas s ním je rasistický, a prací historiků je hledat další a další důkazy pro to, proč je správné. Toto je výsměch našemu povolání. Nejvíce ze všeho mne znepokojuje, že naše katedra jako by se stala součástí volebního úsilí demokratů a demokratické strany vůbec. Abych to vysvětlil, uvažte, co se stane, přispějete-li na hnutí BLM, organizaci, kterou katedra historie hájí a protežuje ve svých e-mailech. Všechny dary BLM jsou okamžitě přesměrovány na charitu ActBlue, což je organizace, jejímž primárním cílem je financovat volební kampaně kandidátů za demokratickou stranu. Darovat dnes něco na BLM znamená nepřímo financovat letošní prezidentskou kampaň Joea Bidena. To je groteskní, vzhledem k tomu, že americká města postižená nejhorším mezičernošským násilím a násilím na černoších ze strany policie mají v drtivé většině radnice a starosty z řad demokratů. Samotné Minneapolis se nachází v rukou demokratické strany již více než pět desítek let; „systémový rasismus“ tam byl vybudován dlouhou řadou demokratických politiků. Povýšený a pohrdavý přístup, který lídři demokratické strany projevují vůči černošské komunitě a který je patrný například z prakticky každého výroku Joea Bidena na adresu černochů, přímo garantuje permanentní stav utrpení, roztrpčení, chudoby a s tím spojené ublíženecké politiky, čímž se jednak zcela ničí úroveň americké politické diskuse, jednak životy černochů. A dar určený BLM přitom financuje volební kampaň lidí jako je starosta města Minneapolis Jacob Frey, za jejichž vlády se města propadala do násilí. Je absurdní, jakým způsobem si hnutí založené v dobré víře a snaze o policejní reformu, a taktéž naši katedru, přivlastnila jedna politická strana. Ještě horší je, že v akademických kruzích neexistuje způsob, jak se tomu postavit. Nechci posluhovat Straně a vy byste také neměli. Naprostá sladěnost velkých firem, které zneužívají lidi, s hnutím BLM by pro vás měla být varovná, a přesto si toho nikdo nevšímá, snad dokonce úmyslně, nebo se to v nejhorším případě dokonce bezostyšně oslavuje. Jsme užitečnými idioty nejbohatší vrstvy, poklonkujeme Jeffovi Bezosovi (zakladatel a ředitel Amazonu, pozn. MK) a dalším současným otrokářům. Firma Starbucks, pro kterou sklízejí kávu na plantážích skuteční černí otroci, podporuje BLM. Firma Sony, která používá kobalt vytěžený v podmínkách ještě horšího otrokářství, a navíc ještě často dětskými otroky, podporuje BLM. A vypadá to, že totéž činíme i my. Absence jakékoliv pochybnosti a oponujících hlasů to umožňuje. „Budiž světlo“, jak pokrytecké. Existuje i početná skupina těch, kterým lze říci snad jen „kšeftaři s rasou“: šejdíři všech barev kůže, kterým rozdmýchávání ohňů rasových konfliktů svědčí a zajišťuje jim pracovní místa v administrativě, v charitách, v akademické sféře a je cestou k vlastnímu politickému podnikání. Vzhledem k tomu, jaký přístup nyní naše katedra zaujala k povinnosti hledat pravdu, můžeme se nyní považovat za školicí středisko pro tento typ podvodníků. Jejich aktivity rozkládají společnost a ničí jakoukoliv naději na budoucí harmonické soužití mezi jednotlivými rasami tvořícími náš národ. Kolonizovaly naši politiku a instituce. Řada těchto hlasů bez jakékoliv ironie požaduje segregaci. Kdyby měl dnes na naší univerzitě promluvit Martin Luther King, nejspíš by jej nazvali strýčkem Tomem. Vychováváme budoucí lídry, kteří deklarují úmysl zničit jednu z mála úspěšných multietnických společností v moderních dějinách. Právě v době, kdy se Čínská lidová republika, etnonacionalistická, agresivně rasově šovinistická země s nulovou imigrací, která neuděluje občanství podle místa narození, snaží sama sebe představit na světové scéně jako alternativa k USA. Ptám se vás: je to moudré? Děláme správnou věc? Pomalu se dostávám k závěru. Naše univerzita a naše katedra opakovaně vyzdvihly památku George Floyda. Floyd byl zločinec recidivista, který jednou mířil na těhotnou černošku střelnou zbraní. Vloupal se do jejího domu s gangem dalších zločinců a zamířil zbraň na její těhotné břicho. Pro ženy ve své komunitě byl postrachem. Zplodil a opustil řadu dětí, aniž by se staral o jejich výživu či výchovu, což znamená selhání v jedné z nejzákladnějších rolí slušné lidské bytosti. Bral drogy a občas je prodával, byl to podvodník žijící na úkor svých poctivých a pracujících sousedů. A přesto činovníci Kalifornské univerzity a historici z její katedry historie tohoto násilného zločince oslavují a pozdvihli jeho jméno téměř do seznamu svatých. Muže, který ubližoval ženám, černým ženám. S plnou podporou naší katedry historie, amerických korporací, většiny mainstreamových médií a nejbohatších elit USA se z něj stal hrdina naší kultury, pohřbený ve zlaté rakvi, a jeho pozůstalí byli zasypáni dary a chválou. Tedy ti, ke kterým se zaživa hlásil. Na Američany je vyvíjen společenský nátlak, aby před tímhle násilným a brutálním misogynem klečeli. Generace mladých černých mužů je tlačena k tomu, aby se identifikovali s Georgem Floydem, jedním z nejhorších exemplářů naší rasy a celého lidstva. Stydím se za svoji katedru. Řekl bych, že se stydím i za vás (myšlen patrně adresát e-mailu, poznámka MK), ale třeba se mnou souhlasíte a jenom se bojíte, stejně jako já, co by následovalo po vyřčení pravdy. Pokud lidé musejí klečet, aby si udrželi práci, nedá se z toho usoudit, co si skutečně myslí. Pro váhu mých myšlenek by to nemělo mít žádný význam, ale stejně to pro jistotu napíšu: nejsem běloch, má kůže je barevná. Moje rodina se stala obětí zločinců jako byl Floyd. Velmi dobře víme, s jakým pohrdáním k nám demokrati přistupují. Ponižující předpoklad, podle kterého jsme moc hloupí na to, abychom dokázali studovat přírodní vědy a inženýrské obory, že k jakémukoliv posunu v životě potřebujeme vnější pomoc a nižší nároky, je nám důvěrně znám. Leckdy si říkám, jestli by nebylo jednodušší jednat s otevřenými fašisty, kteří by mi aspoň řekli do očí, že mě považují za podčlověka, a kteří by nejspíš nebyli příslušníky mé vlastní rasy. Všudypřítomné předsudky o naší neschopnosti a neustálé opakování toho, že řešení problémů mých bližních spočívá výlučně v rukou bělochů a nikoliv ve vlastní tvrdé práci, nás duševně ničí. Žádná jiná skupina Američanů není tak systémově demoralizována ze strany svých údajných spojenců. Celé generace černých dětí jsou učeny, že pouze pláčem, žebráním a pokřikem získají almužnu od bělochů stižených pocitem viny. Nic by nedokázalo dokonaleji zničit jejich vyhlídky na budoucnost, zejména pokud se pocit viny bělochů jednoho dne vyčerpá, nebo pokud v Americe jednoho dne běloši „dojdou“. Kdyby tomuhle byli podrobeni Američané japonského, židovského nebo čínského původu, dnes by čínské či japonské čtvrti nevypadaly jistě o nic lépe než nejhorší místa v Baltimore nebo St.Louis. Katedra historie Kalifornské univerzity v Berkeley je nyní součástí mašinerie, která o černoších šíří ničivé a ponižující stereotypy. Doufám, že pochopíte, jaká frustrace se za mým e-mailem skrývá. Nepodporuji BLM. Nepodporuji ukřivděnou politiku demokratické strany ani skutečnost, že se na naší katedře Strana stala hegemonem. Nesouhlasím s tím, aby si Strana přisvojovala moji rasu, jak to nedávno znepokojivým způsobem učinil v rozhovoru Joe Biden (patrně jde o toto, poznámka MK). Být černochem a volit demokraty není totéž. Odsuzuji způsob, kterým zemřel George Floyd, a připojuji se k volání po větší zodpovědnosti policie a po reformách toho, jak funguje. Ale nebudu ani předstírat, že George Floyd byl někým jiným než násilným misogynem, brutálním člověkem, který zemřel stejně brutálním způsobem, jakým žil. A chci také ochránit historii. Múza Cleo není pokornou služkou politiků ani korporací. Stejně jako my, i ona je svobodná. Univerzita: Dopis jde proti našim hodnotám Konec dopisu. Katedra historie v Berkeley na jeho vydání zareagovala tweetem, ve kterém se píše: „Do oběhu se dostal anonymní dopis, údajně napsaný profesorem z katedry historie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Nemáme žádné důkazy, že by jej skutečně napsal člen katedry historie. Odsuzujeme tento dopis: jde proti našim katedrálním hodnotám a našemu závazku rovného zacházení a inkluze.“ (zvýrazněno MK) Checht. Jako by pisatelům tweetu nedocházelo, že právě tahle sudičská atmosféra by mohla být velmi dobrým důvodem, proč raději zůstat v anonymitě. Ale nakonec jsou to akademici. Což nutně neznamená „bystří a sebekritičtí lidé“. I kdyby ano, ve velkých organizacích se oceňuje názorová konformita. S tou ještě nikdy nikdo nenarazil. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-05-26 18:01:49
Freud, Kleopatra, nobelista Peter Handke i Balzac… Divadlo Na zábradlí se chystá na další sezónu
Nová sezona v Divadle Na zábradlí se odehraje ve znamení velkých témat i klasických literárních textů. Vedle kmenových režisérů Jana Mikuláška a Davida Jařaba dostanou Na zábradlí prostor k realizaci i mladí tvůrci z uskupení 8lidí. Chystá se také inscenační počin Dušana D. Pařízka, který zpracuje text nositele Nobelovy ceny Petera Handkeho. Úvodní premiérou bude 3. září Zlatá pláž scenáristy Jaroslava Žváčka a režiséra Jana Prušinovského. Tuto tvůrčí dvojici pojí spolupráce ve filmu, v televizi i v divadle. Na zábradlí se představí poprvé, a to s původním textem na téma: Může ošklivý člověk beze škol dosáhnout životního štěstí? Říká se, že kdo se snaží, dosáhne, čeho chce; ale proč se snažit, když to nikdo neocení? Mladý kluk, kterému se podle jeho vzhledu přezdívá Zombík, dostane šanci, leč promění se v monstrum, které nejenže pokouše ruku, která ho krmí, ale ještě tou utrženou rukou všem nafackuje. Příběh člověka s handicapem, který se stává pro své okolí postrachem, zpracovává Jan Prušinovský stylem crazy komedie. V říjnu bude následovat světová premiéra „psychoanalytického muzikálu“ Freudovo pozdní odpoledne. Hudební inscenaci připravuje David Jařab ve spolupráci s hudebním skladatelem Jakubem Kudláčem. Vídeň ve zlatém období konce 19. století byla zábavná, opulentní, opojná, ale i pokrytecká. Na některá odhalení ještě nebyla dost silná a původu některých traumat nedokázala rozumět. Vyspělý svět ještě nebyl zralý na odhalování tajemství, která skrývala dobře chráněná rodinná sídla i neosvětlená zákoutí lidských duší. Dušan D. Pařízek se svým analytickým pohledem na svět a nezáviděníhodnou roli člověka v něm se ve své zimní premiéře v Divadle Na zábradlí opře o text rakouského dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Petera Handkeho. Hlavní postava je inspirována Zdeňkem Adamcem, který se v březnu 2003 upálil u Národního muzea v Praze. Skupina mladých tvůrců 8lidí se skupinově vyjádří k osobě a k tématu Kleopatry. Čím pro náš svět může být inspirací žena, která vládla před více než dvěma tisíciletími? Na tuto a další otázky odpoví inscenace Kleopatra. Profil panovnice, jejíž premiéra se odehraje v únoru příštího roku. 8lidí už na Zábradlí reprezentovali Petr Erbes a Boris Jedinák s inscenací Kyjem po kebuli. Jan Mikulášek rozšíří repertoár své domovské scény hned dvěma novými tituly. První premiérou bude režisérův přepis Balzacových Ztracených iluzí, jehož nazkoušení muselo být kvůli pandemii odsunuto. Středobodem bude příběh Luciena Chardona, nadaného básníka z maloměsta, který touží prorazit v Paříži. První rozčarování zažije ve chvíli, kdy zjistí, že důležitější než talent, jsou pro dráhu spisovatele společenské kontakty a peníze… Poslední premiérou bude po delší době Mikuláškova autorská věc, jejíž téma a obsah se teprve rodí. Na nové inscenace kmenového režiséra divadla se mohou diváci těšit v dubnu a červnu 2021. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-05-12 17:24:08
Divadlo Na zábradlí uvede crazy komedii Zlatá pláž v režii Jana Prušinovského
Novou sezonu V Divadle Na zábradlí zahájí v září slavnostní premiéra inscenace Zlatá pláž. Šance vidět první společný počin scenáristy Jaroslava Žváčka a režiséra Jana Prušinovského se ovšem naskytne ještě před divadelními prázdninami. Předpremiéry pro omezený počet diváků a za dodržení náležitých bezpečnostních opatření se konají 9., 10. a 11. června. Tvůrčí dvojici Žváček & Prušinovský pojí spolupráce ve filmu, v televizi i v divadle. Ovšem na Zábradlí se představí poprvé a to s původním textem na téma: Může ošklivý člověk beze škol dosáhnout životního štěstí? Říká se, že kdo se snaží, dosáhne, čeho chce; ale proč se snažit, když to nikdo neocení? Mladý kluk, kterému se podle jeho vzhledu přezdívá Zombík, dostane šanci, leč promění se v monstrum, které nejenže pokouše ruku, která ho krmí, ale ještě tou utrženou rukou všem nafackuje. Příběh člověka s handicapem, který se stává pro své okolí postrachem, zpracovává Jan Prušinovský stylem crazy komedie. V inscenaci Zlatá pláž Jana Plodková jako neurotická matka, Jiří Vyorálek jako dobrácký kamioňák, Petr Čtvrtníček jako plastický chirurg i rumunský policista, Jiří Černý jako tváře zbavená lidská kreatura a další rozehrají v rychlém tempu sérii událostí, které se vymykají veškerému očekávání. Na jeviště se dostane kamion, rumunská policejní stanice i zlatá pláž. „Jarda mi text Zlaté pláže původně poslal jako námět k filmu. Když přišla poptávka ze Zábradlí, zeptal jsem se Jardy, zdali by tohle téma nezpracoval jako divadelní hru. Souhlasil. S Jardou pracuji celkem pravidelně a rád. V divadle jsme realizovali inscenaci Obludov v A-studiu Rubín. Naše spolupráce je celkem přirozená, on má mraky nápadů, takže toho nemusím moc vymýšlet, text poznámkuji spíš dramaturgicky. Jarda většinou napíše tři až čtyři verze, které se mnou průběžně konzultuje. Když se text dostane ke mě, tak ho ještě ladím. Jardovi nevadí, když do něj ještě vstupuji, pokud se mu něco nezdá, ozve se a já ho respektuji,“ přibližuje vznik inscenace režisér Jan Prušinovský. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2023-11-30 18:59:00
Sérum proti celulitidě s jasným účinkem
Doporučujeme vám seznámit se s jedinečným sérem. Dynamické zeštíhlující kolagenové kolagenové sérum je kosmetický přípravek navržen proti celulitidě, estetické vadě, která kazí spánek skoro každé ženy.I přes svou jemnou, sametovou texturu je tento produkt silným nepřítelem celulitidy. Celulitida je onemocnění, které postihuje odhadem 95 % žen po pubertě. Tato vada postihuje nejen ženy s nadváhou, ale i velmi hubené.Aktivní složky, které sérum obsahuje, jsou postrachem pomerančové kůže. Nejenže dochází k postupnému zlepšení stavu tukové tkáně, ale především zabraňují vzniku nové, čímž se snižuje možnost skladování tuků. Proč to stojí za zkoušku? Pravidelné používání přináší výrazné účinky v podobě:Snížení nadměrného množství extracelulární vodyRedukce stehen a hýždíSnížení viditelnosti "pomerančové kůže"Zlepšení mikrocirkulaceVýrazné zlepšení vlhkosti, hustoty a pružnosti pokožky
Čas načtení: 2024-02-22 12:00:51
Kingmakers vás přenese do středověku, dostanete kalašnikov i helikoptéru
Staňte se postrachem středověké armády.
Čas načtení: 2024-02-25 09:17:19
Noční zloděj zadržen bezprostředně po činu. Muž z Aše vykrádal zaparkovaná vozidla
Chebsko - Postrachem pro obyvatele Aše se stal muž, který dva týdny chodil ulicemi a v nočních hodinách vykrádal zaparkovaná vozidla. Policie jej zadržela bezprostředně po spáchání dalšího vloupání, informuje Policie České republiky.
Čas načtení: 2024-03-02 06:03:16
Vypusťte Denka a derby je naše! Pražská Sparta měla v osmdesátých letech pro duely se Slavií mocnou zbraň. Muže, který jako malý kluk fandil právě sešívaným. Útočník Miloslav Denk sice nikdy nepatřil mezi střelce, přesto dával rivalovi z Edenu pravidelně mat. V československé lize dal 19 gólů, šest z nich červenobílým. „Slavia byla mým oblíbeným soupeřem. Psalo se, že jsem byl jejím postrachem,“ říká s úsměvem 66letý Denk v rozhovoru pro Sport.cz.
Čas načtení: 2024-03-02 16:28:00
Německo objíždí postrach řidičů. Vyzbrojen fotoaparátem
Bizarního koníčka má osmnáctiletý německý mladík, jehož aktivity se staly postrachem řidičů. Oděný v reflexní bundě a kalhotách projíždí ve volném čase na kole ulice měst a obcí a vyhledává špatně zaparkovaná auta, která vyfotí a snímek odešle úřadům.
Čas načtení: 2024-03-10 13:00:00
Malostranský zápisník: Účtování se Slováky. Babiš, Chudík, oštiepok – všechno ven!
Společná zasedání české a slovenské vlády jsme zrušili – a co bude dál? Z jakého skokana roku se rozklepala kolena koalici SPOLU? A kam se poděli všichni ti švarní Miroslavové, kteří bývali postrachem české politiky?
Čas načtení: 2024-03-10 19:14:00
Prostě to tam nakvéroval. Jurásek zaujal, kouč mírnil ovace: Tohle nesmí slyšet!
Podobné výkony by potřeboval ustálit. A hlavně: po opakovaných zdravotních problémech musí zůstat zdravý. Když má Matěj Jurásek, slávistický fotbalový klenot, den, jeho levačka je postrachem ligy, což v neděli poznaly Teplice. Nejprve parádní obstřel do šibenice, pak prudký švih a skrytá rána. „Prostě jsem to tam nakvéroval,“ pronesl s rošťáckým úsměvem
Čas načtení: 2024-03-10 19:14:00
Prostě to tam nakvéroval. Jurásek zaujal, kouč mírnil ovace: Tohle nesmí slyšet!
Podobné výkony by potřeboval ustálit. A hlavně: po opakovaných zdravotních problémech musí zůstat zdravý. Když má Matěj Jurásek, slávistický fotbalový klenot, den, jeho levačka je postrachem ligy, což v neděli poznaly Teplice. Nejprve parádní obstřel do šibenice, pak prudký švih a skrytá rána. „Prostě jsem to tam nakvéroval,“ pronesl s rošťáckým úsměvem
Čas načtení: 2024-03-23 06:00:01
Příběh českých okultistů za protektorátu. Jeden se dal do služeb nacistů, druhý proti nim bojoval
Před okupací působilo v Československu hned několik okultních skupin. Většina z nich byla uzavřená a neměly ani oficiální jméno. Zabývaly se vyvoláváním duchů, sestavováním horoskopů a telepatií. Toto je jen náčrt jejich aktivit, kvůli svému elitnímu charakteru je nebylo možno do detailu prozkoumat. Slovo magie se tehdy nepoužívalo, své pokusy a myšlenky nazývaly pojmem hermetismus. Hitlera stvořili okultisté. Šéf tajné společnosti mu přikázal nosit u sebe mandragoru Číst více Příběh bílého čaroděje Život Jana Kefera nezačal šťastně, jeho tatínek spáchal sebevraždu, údajně kvůli podvodu, který na něj udělali jeho obchodní společníci. Byl vychováván matkou a již v dětství vykazoval jisté paranormální nadání, také se traduje historka, že v raném věku často přicházel o zrak, což měla být předzvěst budoucí jasnozřivosti. Své nadání využil při studiu na arcibiskupském gymnáziu, také měl cit pro hudbu, hře na klavír se naučil již v pěti letech, coby student složil operu s názvem Paleček. Ovládal asi patnáct jazyků. Duchovní nauky mu nebyly nikdy cizí, jeho třídním učitelem byl mystik Jaroslav Ovečka a ten jej nasměroval k ezoterickým vědám. V rámci magických věd se zabýval hlavně theurgií a mumiální léčbou. Theurgie byla více méně zapomenutou okultní disciplínou, která má kořeny ve starověkém Řecku, a byl to právě Kefer, který ji obnovil. Jde o spojení s vyššími bytostmi z duchovního světa nebo jejich vyvolání či vytvoření. V případě mumiální léčby se mág snaží nemoc z těla pacienta přemístit do jiného organismu, například myši. Jeho touhou bylo prosadit magii, tedy hermetismus, jako skutečnou vědeckou disciplínu, dokonce se mu mělo podařit vyléčit tímto způsobem rakovinu. Kefer byl mezi českými okultisty velmi uznávaný, až na Arvéda Smíchovského, se kterým měl časté spory. Malostranský Faust Jiří Arvéd Smíchovský měl s Janem Keferem společný osud. Narodil se do velmi významné rodiny, která patřila do rytířského řádu, měli dokonce kontakt i na papeže, jeho otec byl také znám v uměleckých kruzích. Po vystudování gymnázia pokračoval na právnickou fakultu, zde se projevilo jeho jazykové nadání. Uměl kolem sedm jazyků, mezi nimi i starořecky a hebrejsky. Stal se členem společnosti Universalia, kde se potkal s Keferem. Rozdíl mezi nimi byl hned zřetelný, Smíchovský považoval magii za vysoce elitní věc a byl proti její popularizaci. Smíchovského učarovala temnota, začal se zajímat o nacismus a stal se členem české Národní obce fašistické. Jednou ve sklepě svého domu dokonce vyvolával ďábla, přátelé přítomni seanci měli s hrůzou utéct pryč. Po zabrání Sudet se Smíchovský přihlásil k německé národnosti, poté již otevřeně propagoval nacismus. Po vyhlášení protektorátu se dal do služeb nacistické rozvědky SD. Účastnil se útoku na vinohradskou synagogu a na jiné židovské modlitebny, jeho cílem bylo ukořistit staré hebrejské knihy. Stal se z něj skutečný novodobý Faust. Co byla Universalia? Její původní název zněl Volné sdružení pracovníků okultních. Pražská polečnost se zabývala hermetismem a filozofií, po zatčení Kefera v roce 1941 byla společnost oficiálně zrušena, obnovena byla v roce 1990. Mezi členy byla řada významných českých spisovatelů, jako například Ladislav Klíma. Patřily do ní také dvě významné osobnosti českých okultních dějin, byli jimi Jiří Arvéd Smíchovský a Jan Kefer. Spojovalo je, že se narodili do dobrých rodin, také měli velké nadání pro studium, oba uměli mnoho jazyků. Rozdíl mezi nimi tkvěl v jejich pohledu na svět. Byli jako jin a jang. Zatímco Kefer se snažil použít své schopnosti a znalosti pro dobro světa, Smíchovský se dostal do vod černé magie a temného mysticismu. Za první republiky byly tyto rozdíly v rámci akademické diskuse akceptovatelné. Nacistická okupace způsobila vyhrocení a vyhranění názorů. Střet dvou světů Postavy Smíchovského a Kefera jsou jako černá a bílá, jako by je někdo vystřihl z románu, a také jejich konec měl nádech tajemství. Zatímco Jan Kefer se snažil pomáhat odbojářům a k tomu se věnoval léčitelství, Smíchovský udával své kolegy gestapu. Kefer a další okultisté také provedli jednou v noci rituál, který měl zničit Hitlera. Tvrdí muži z gestapa si jednoho dne došli i pro Jana Kefera. Neměli v úmyslu jej mlátit, naopak úkol byl přesvědčit jej ke spolupráci. Traduje se, že mág použil při výslechu jakousi tajnou techniku a opustil své tělo, jiným slovem zemřel. Podle svědků vynesli gestapáci z místnosti mrtvého Kefera, který na sobě neměl žádné známky bití. Skupina, která měla Kefera na starosti, byla za trest poslána na sovětskou frontu. Král magie Harry Houdini byl postrachem spiritualistů a nešetřil ani své přátele. Prováděl jim dost šílené kousky Číst více V rodině Kefera dodnes věří, že ten, kdo jej udal gestapu, byl právě Smíchovský. Měl být dokonce poslán k němu na celu, kde jej přemlouval, ať svolí a spolupracuje s nacisty. Sám Smíchovský měl z nacistů strach, byl totiž homosexuál a to gestapo dobře vědělo. Po válce byl souzen za kolaboraci, k okultismu se hlásil i za mřížemi. Vykonal tam sám na sobě obřízku. Smíchovský zemřel patrně po úderu do hlavy, který dostal od bachaře, dusil se pak několik hodin a jeho obličej byl poté úplně černý. V roce 2022 byl natočen film Arvéd, který se volně inspiruje jeho životem, snímek dobře zachycuje Smíchovského touhu po vědění, která ovšem nebyla ušlechtilá, ale měla zvrácené a sobecké důvody. Zdroj: autorský článek (autor své informace čerpal v přednášek Sranislava Motla a knih Nacismus versus okultismus v protektorátu a Arvéd) KAM DÁL: Železná panna: Hrozné utrpení, na které se nevydržel nikdo dívat. Kromě syna Saddáma Husajna
Čas načtení: 2024-03-23 19:17:36
Jiří Martínek alias Doktor Vševěd je doslova postrachem všech soutěžících ve vědomostní soutěži Na lovu. Nyní míří na televizní obrazovky ještě vypečenější verze této populární show - Superlov.
Čas načtení: 2024-03-27 14:00:20
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!
Čas načtení: 2024-04-16 13:40:00
Prezident Petr Pavel zahájil dvoudenní návštěvu Zlínského kraje. Na úvod programu si vyzkoušel výrobu nábytku ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem. Prezidenta čeká mj. i návštěva Vrbětic. V diskuzi se žáky na zkladní škole se pak první muž státu přiznal, že dělal lumpárny a byl postrachem svých rodičů.
Čas načtení: 2024-04-16 19:20:00
Pavel ve Zlínském kraji: Školákům přiznal, že dělal lumpárny. Pak si ve skanzenu dal slivovici
Prezident Petr Pavel zahájil dvoudenní návštěvu Zlínského kraje. Na úvod programu si vyzkoušel výrobu nábytku ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem. Prezidenta čeká mj. i návštěva Vrbětic. V diskuzi se žáky na zkladní škole se pak první muž státu přiznal, že dělal lumpárny a byl postrachem svých rodičů. Později nastínil, jak by chtěl postupoval ve vztahu ke Slovensku. Zhodnotil i cestu premiéra Petra Fialy (ODS) do USA. Odpoledne navštívil Valašské muzeum v přírodě, kde si dal frgály a slivovici.