Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-15 18:58:31

Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zrušil svou návštěvu Španělska plánovanou na 17. května kvůli náročné situaci na frontě. Ruské okupační síly zahájily ofenzívu na severu Charkovské oblasti a podle dostupných informací se zdá, že poměrně rychle postupují vpřed, píše server Ukrainska pravda. The post Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-03-11 20:46:27

Macron potřetí za měsíc odkládá návštěvu Ukrajiny

Elysejský palác potvrdil, že prezident Emmanuel Macron odložil plánovanou návštěvu Ukrajiny, ale uvedl, že francouzský premiér do Kyjeva v nadcházejících týdnech odcestuje. (Foto: Flickr)... Článek Macron potřetí za měsíc odkládá návštěvu Ukrajiny se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-10-15 17:00:01

Car Putin jel pochlebovat diktátorovi, porušil jedno z jeho bizarních pravidel

Pověrčivý diktátor Bývalý vládce země Gurbanguly Berdimuhamedow byl extrémně pověrčivý a miloval bílou barvu. Všechny hlavní budovy v Ašchabadu, hlavním městě země, jsou vystaveny z bílého mramoru. V roce 2015 zakázal prezident dovážet auta černé barvy, v roce 2018 policisté všechna černá auta v zemi zabavili, jak vysvětluje web AutoTurkmen.com. Následovala omezení i na ostatní barvy aut a v hlavním městě už prostě nepotkáte jiné auto než bílé. Kvůli rozmaru jediného člověka. Lidé svá auta přebarvili, jinak jim hrozilo zabavení vozu. Pokuta za bezdětnost. Rusku docházejí vojáci a mluví se o bizarních opatřeních Číst více Všichni jsou si rovni, Putin rovnější To vše ale neplatí pro všechny stejně, ačkoliv někdy to doslova může působit jako pěst na oko. V uplynulých dnech na návštěvu přijel ruský prezident Vladimir Putin, aby jednal s íránským prezidentem o situaci na Blízkém východě, samozřejmě se setkal i s turkmenským prezidentem Berdimuhamedowem. A právě na návštěvu k němu přijel v černé limuzíně, jak ukazuje video na síti X. Dostal za to od syna tvůrce bizarního zákona vyčiněno? Asi sotva. A proč Putin zvolil zrovna černý vůz? Pancéřová ruská limuzína Nejde totiž o obyčejné auto, ale ruskou limuzínu Aurus Senat, která byla stvořena přímo pro Putina. Nahradila obrněný Mercedes S600, který ruský prezident používal předtím, nicméně zřejmě bylo třeba nahradit západní kus techniky něčím, co bude vypadat více rusky. Ale skutečně jen vypadat, protože limuzína „ruské“ výroby má pod kapotou třeba motor pocházející z Porsche a i další komponenty ze západních aut. Auto pro prezidenta je vybavené pancířem, nočním viděním či šesticentimetrovými neprůstřelnými skly. Putin není jediným uživatelem obrněného Aurusu, jeden z nich sedlá také severokorejský diktátor Kim Čong-un. Strach o vlastní bezpečnost Paranoidní Vladimir Putin tak zřejmě nesedne do žádného vozu, který by nebyl doslova pojízdnou pevností, zvláště v posledních letech. Proto zřejmě nepřicházelo v úvahu, aby i v tak tuhém režimu, jako je ten v Turkmenistánu, cestoval čímkoliv jiným než svým Aurusem. Není to však jen otázka bezpečnosti, ale i otázka jakési Putinovy osobní značky. Ten jde příkladem ruským oligarchům a papalášům, kteří se často nechávají zachytit, jak s oblibou používají technické výdobytky prohnilého Západu. Není to poprvé, co Putin upřednostňuje svou bezpečnost, jeho paranoia v posledních měsících velmi stoupá. Bylo to vidět i na nedávném požadavku, aby jej na summit do Turecka doprovázely po celou cestu ruské stíhačky, nebo rozhodnutí, že nebude prázdniny trávit na svém letním sídle, protože je příliš blízko Ukrajině. Brýle jsou známka slabosti. Putinovy projevy proto vypadají jako slabikář Číst více V zemi vládne tvrdý režim Turkmenistán bývá často přirovnáván k Severní Koreji. Dostat se do země je pro většinu cizinců téměř nemožné. Jediná možnost, jak tenhle prapodivný stát navštívit, je s přísně organizovaným turistickým zájezdem, kdy se mnoho lidí stará o to, abyste viděli přesně to, co si přeje jeho vládce. Serdar Berdimuhamedow vládne zemi, kterou doslova zdědil po svém otci, pevnou rukou. Právě z ruky Gurbangulyho Berdimuhamedowa, otce současného prezidenta, pochází i podivný zákon o barvách aut.

Čas načtení: 2024-03-07 06:13:00

Petr Pavel zakončí návštěvu středních Čech: Zavítá mezi žáky i na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala.

Čas načtení: 2024-03-07 10:12:00

Petr Pavel zakončí návštěvu středních Čech: Zavítal mezi žáky a míří na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení: 2024-03-07 12:11:00

Petr Pavel ve středních Čechách: Zavítal mezi žáky a míří na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení: 2024-03-07 16:08:00

Petr Pavel ve středních Čechách: Prošel Hrabalovu stezku a zamířil do legendární Hájenky v Kersku

Prezident Petr Pavel končí svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu měl návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédl výrobu. V Kersku na Nymbursku si prošel naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala a zavítal do legendární restaurace Hájenka, kterou proslavil film Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy, a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení:

Prezident Pavel zakončil dvoudenní cestu do Ústeckého kraje, debatoval o sociálních problémech i energetické transformaci kraje

Prezident Petr Pavel dnes zakončil dvoudenní návštěvu Ústeckého kraje. Byla to jeho druhá návštěva v tomto kraji od zvolení, první ale proběhla ještě před inaugurací, proto do Ústeckého kraje zamířil podruhé a tentokrát svůj program zaměřil především na pracovní setkání k problémům regionu. Ve středu večer prezident návštěvu zahájil debatou s občany v Ústí nad Labem, ve čtvrtek ráno jednal s hejtmanem a vedením kraje na Krajském úřadě. Dopoledne také debatoval s experty n…

Čas načtení:

Prezident Pavel zakončil dvoudenní cestu do Karlovarského kraje, debatoval o destabilizující chudobě i problémech vzdělávání v regionu

  Prezident Petr Pavel dnes zakončil dvoudenní návštěvu Karlovarského kraje. Byla to jeho druhá návštěva v tomto kraji od zvolení, první ale proběhla ještě před inaugurací, proto do Karlovarského kraje zamířil podruhé a tentokrát svůj program zaměřil především na pracovní setkání k problémům regionu. Ve neděli večer prezident návštěvu zahájil debatou s občany v Karlových Varech, v pondělí ráno jednal s hejtmanem a vedením kraje na Krajském úřadě. Dopoledne také debatoval s …

Čas načtení: 2024-03-14 07:15:47

Filipínský prezident Marcos se v Praze setká s Pavlem i Fialou

Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší dnes zahajuje svou oficiální návštěvu v Praze, setká se s prezidentem Petrem Pavlem, premiérem Petrem Fialou (ODS) i předsedy obou komor Parlamentu. V pátek Marcos s Pavlem zahájí Česko-filipínské obchodní fórum v Černínském paláci. Cesta navazuje na Marcosovu návštěvu Německa, kde jednal zejména o vojenské spolupráci.

Čas načtení: 2024-10-15 12:03:29

Elegantní účesy pro návštěvu kasina: Jak zazářit na večírku v kasinu?

Kasina jsou symbolem luxusu, elegance a vzrušující zábavy. Ať už vás hazard láká nebo ne, návštěva kasina je vzrušující zážitek, který byste si měli alespoň párkrát v životě dopřát. Návštěva kasina se hodí rovněž jako zábava při oslavě narozenin firmy, neboť prostředí kasin se často využívá i pro firemní večírky. Vždy je zábavné vyrazit si užít do kasina krásný večer s přáteli. Navíc si do kasina můžete vzít to nejlepší ze svého šatníku a máte příležitost vyrazit si i s […] The post Elegantní účesy pro návštěvu kasina: Jak zazářit na večírku v kasinu? appeared first on VLASY A ÚČESY.

Čas načtení: 2019-06-20 06:34:17

Peter Juščák: A nezapomeň na labutě! (ukázka z knihy)

Autor v románovém zpracování zachycuje skutečné osudy žen odvlečených po druhé světové válce do sovětského gulagu z různých koutů střední Evropy, přičemž jeho protagonistka Irena Kalaschová pochází z Československa. Umělecká výpověď o stalinských trestaneckých táborech je o to působivější, že zlo je tu pácháno na ženách, zpravidla zcela nevinných a ocitnuvších se na Sibiři často z těch nejabsurdnějších důvodů. Ústřední příběh Ireny Kalaschové je o fatální nespravedlnosti, ztrátě rodiny a přátel, o utrpení a mateřské lásce, o vzdoru a vůli nikdy se nepoddat. Prostřednictvím jejích osudů nahlédneme do života ženského kolymského lágru na Dálném východě. Tvoří ho nejen trestankyně žijící a pracující v otřesných podmínkách, ale i řada dalších tragických či bizarních postav, zejména dozorkyň. Ti všichni vytvářejí předivo složitých vztahů, avšak táborový svět není rozdělen na dobré a špatné, ale na lidi s nadějí a bez ní. Už v roce 2001 vydal Peter Juščák knihu Odvlečení, v níž shromáždil autentické výpovědi a svědectví o osudů občanů unesených do sovětských gulagů. Je v ní zaznamenaný i příběh Ireny Kawaschové, která v strašlivých táborových podmínkách přivedla na svět dítě. Peter Juščák z ní posléze učinil hrdinku svého románu. Irena v něm stojí před krutou volbou připomínající tu Sophiinu z románu Williama Styrona: buď podepíše souhlas s adopcí, jež znamená jistou perspektivu pro dítě, ale nulovou šanci pro matku, či souhlas k adopci nedá a dítě pošlou do některého ze sovětských dětských domovů, v nichž nemusí přežít, ale matce zůstane jakási naděje, že ho jednou získá zpět. Jak se rozhodne?   Ukázka z knihy: Barák číslo dvě 1 V baráku číslo dvě, podobně jako ve všech ostatních, je dvě stě padesát míst. Není to žádná náhoda, že je jich právě tolik, ani o duši méně, ani více. Dvě stě padesát je magické číslo, je úředním pomocníkem, přímo až zaklínadlem. Pozoruhodné na něm je, že přestože se s ním pracuje, není nutné znát ho příliš důkladně, ba ani čísla, která mu předcházejí, dokonce není třeba ovládat žádné početní operace, jako je násobení a dělení. S číslem je zapotřebí umět pracovat, což platí zejména pro dozorce, jimž běžné počítání dvojciferných čísel zatím dělá problémy. Ještě víc to platí pro úplné začátečníky, kteří mají za sebou jen krátký kurz rozlišování nepřítele a počítání na jedné ruce, zkrátka, pokud jde o analfabety. Pro úplnost je nutné dodat, že magickou dvě stě padesátkou svět nekončí. Za ní následuje mnohem tajemnější číslo – rovná tisícovka. Často se říká tisíc sem, tisíc tam, ale opravdu pracovat s tímto obrovským číslem dokáže málokdo. Pokud v zóně nastane případ, že dozorci potřebují počítat do tisíce, zpravidla už přivolají někoho s ukončenou základní školou, nejčastěji Naďu či Olu, v nejhorším i posměvačnou Parasku.      Analfabetické počítání do dvě stě padesáti prý v revolučních dobách vymyslel sám Felix Dzeržinskij, zakladatel Čeky, aby ulehčil počítání zajatých buržoustů, kulaků a jiných nepřátel mladé sovětské moci. I velcí pedagogové by tu jednoduchost obdivovali. Celý fígl spočívá v rychlokurzu počítání do pěti – jeden, dva, tři, čtyři, pět. Kolik prstů, tolik čísel. Bystřejší voják si početní úkol osvojí rychle, jednu dlaň použije na počítání prstů, ukazováčkem druhé ťuká do jednotlivých prstů, aby se nezmýlil. Párkrát si to zopakuje a za chvilku je vyškolený, a hned může stavět zajaté nepřátele do řad – co voják, to prst. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, pět prstů – pět nepřátel.      Když voják nebo dozorce zvládl první lekci, nakreslil na papír pět čárek a postup zopakoval. Jeden, dva, tři, čtyři, pět – a prvních pět nepřátel přeškrtnul dalšími pěti. Obrázek s pěti svislými čárkami přeškrtnutý pěti vodorovnými se nazýval kastlík, dohromady jich tedy bylo deset. Pět kastlíků byla kopa a každý počtář už spočítal, že měla padesát členů. Pět kop představovalo hromadu, rovných dvě stě padesát duší.      Počítání do pěti zvládl každý poměrně rychle, dokonce i Paša, známý svým nepřátelstvím ke vzdělancům i ke vzdělávání. Takhle počítali vězně při nástupu do vlaku už v polském Samboru. Vinou drobných chyb při zápisech čárek museli vojáci počítání mnohokrát opakovat. Nervózně stavěli vězně po pěti, posouvali je dopředu, potom dozadu, jenomže se spletli a začali znovu. Kastlíkový systém se čerstvě vyškoleným dozorcům vzpíral, marně počítali čárky a přeškrtávali je novými, pokaždé nějaký čertík vystrčil růžky a jejich práci zmařil. Vystrašeným vězňům se zpočátku zdálo, že počítání podléhá neznámému utajení anebo šifrování, ale nikoho nenapadlo, že mladí pohůnci tisícovek lidí na východ neznají jiná čísla než ta, co jsou jasně deklarována na dlani jedné ruky. Po setmění se počtářské znalosti ozbrojeného doprovodu ještě zhoršily. Dva vězni nekonečné počítání nevydrželi, nejprve odpadl jeden Polák. Odtáhli ho po sněhu do baráku zostřeného režimu a místo něho přivedli čerstvého vězně, aby počty seděly bez jakýchkoli pochyb. Když odpadl druhý, už se jim to zdálo podezřelé, proto než ho odtáhli, párkrát do něho kopli, aby se přesvědčili, jestli nesabotuje jejich počítání. Nato se přihlásili dva Němci z Gelnice, nabídli své počtářské služby, a když dozorci usoudili, že v tom není utajený záměr, počítání povolili. Gelničané spočítali nastoupená transport za čtvrt hodiny a všichni mohli s úlevou nastoupit do dobytčích vagonů. 2 Baráky v zóně jsou navlas stejné. Poschoďové pryčny jsou rozmístněny do dvou řad. Jedna vpravo, jedna vlevo. Mezi stěnami a pryčnami je úzká ulička, středem baráku mezi pravou a levou řadou zase širší. Uprostřed trůní velká hliněná kamna s litinovou deskou, kolem nich jsou dřevěné stojany na sušení oděvů. Vzadu v rohu stojí paraša, sud od nafty plnící roli obrovského nočníku pro případ noční potřeby, nebo i denní, když venku zuří vichřice.      Irena se uchýlila na svou pryčnu a z hlavy vypustila Žeňu i její dnešní bláboly. Rukavice schovala do kouta, posadila se a šustící sláma v ní vyvolala pocit vytouženého soukromí. Teď si všimla sazí na rukou. Ze začouzených hrnců se zažraly tak hluboko, že umýt ruce nebude vůbec jednoduché. Marně je máčí celý den ve vodě, bez mýdla jsou dlaně sice čisté, ale zůstanou poseté černými vráskami. Na sobotní návštěvu by ráda přišla jako bývalá zdravotní sestra – čistá duše, čisté ruce, takhle si chce vzít syna do náruče. Před chvílí si otřela obličej mokrý od roztálých vloček a přitom vůbec nepomyslela na saze, rukáv blůzy je od nich celý černý.      Poprosí o zrcadlo, zlodějky se jí snad nevysmějí. Nemá nic na výměnu, u chleba byla krátce, potom musela k nádobí a kdo jí uvěří, že jde z kuchyně a nic neukradne? Zrcadlo se v baráku půjčuje, ale něco za něco. Potřebuje hlavně mýdlo, to svoje vymydlila a zbývající kousíček jí před týdnem někdo ukradl, když si ve studené vodě oplachovala obličej. Nové bude možná za měsíc, jestli ho přivezou. Teď by ale pomohlo trochu sádla, to zažrané saze rozpustí, zbytky utře do hadru a ruce si umyje horkou vodou z kuchyně. Jenže sádlo na ruce nezíská jen tak a s černými prsty nechce sahat pod matraci, má tam poklady, co vezme do Bujčanu. Dělá jednu hloupost za druhou, proč tak lacině prodala kuchařské velitelce zprávu, že Šota umí opravovat děravé hrnce? Mohla se udělat důležitou, vymyslet si průpovídku o drátování, potom do toho zamontovat výjimečného Šotu a požádat o odměnu. Mohla navrhnout chleba se sádlem, to je neškodný a pochopitelný požadavek.      Odhrnula slámu a zkontrolovala dary určené na sobotní cestu. Jsou tam, nezmizely, kriminálnice mají před ní jako před bývalou medsestrou jakýs takýs respekt. Opřela se o prkennou stěnu a sledovala čerstvě dokončenou výšivku na stěně u nohou. Je to kousek tmavohnědého silného plátna se stejně tmavou výšivkou letící labutě. Na první pohled vypadá výšivka jako pro slepce, všechno je v jedné barvě, podklad i nit, a přece má zajímavé kouzlo. Teď, když je stará pytlovina napnutá, působí labuť jako vytesaná do skály. Vyšívala ji po večerech celé týdny a pozítří ji vezme do Bujčanu, daruje ji Kátě.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Prostou Káťu objevil před třemi lety Šota a stala se Ireninou spásou. Přijala jejího syna Ivana jako svého, přitiskla si ho na bílé prsy a zachránila ho před táborovým hladem. Kojila ho, houpala, s vlastními dětmi ho proháněla po kuchyni a neduživé dítě z lágru vyrostlo. Dobrosrdečná Káťa ani nepostřehla, jak Irenino zoufalství proměnila v naději. Jenomže tříleté děti se musí vrátit do zóny. Táborové děti jsou státní, ty tříleté rozdělují do dětských domovů na Pevnině... Po někdejším hladu se tedy ohlásila nová katastrofa.      Návštěvy má Irena povolené, přirozeně, jen za dobré výsledky a včera jí velitelka strážní služby Kiša Golubovová březnové povolení vystavila. Proto teď štrachá ve slámě a kontroluje drobnosti, má trochu cukru i tabák pro Kátina muže. Opět se cítí jako matka, uvidí svého syna. Když na něho pomyslí, pokaždé se jí vzrušením zrychlí dech, ale stačí, že se setmí, že usíná na své pryčně, a už se přemáhá, aby se žalem nezadusila. Proč dnes do ní Žeňa zaryla tak hrubým způsobem? Mají málo společného trápení? Anebo si se svým úsměvem chtěla zahrát na světici Xeňu? 3 – Tahle plavba skončí a bude lépe, – utěšovala Xeňa bezvládnou Irenu v dusivém podpalubí lodi. Plavily se z Vladivostoku do Magadanu, a když se Xeňa doslechla o Irenině nešťastném porodu ve vlaku, přisedla si k ní, držela ji za ruku, přikrývala ji spolu s Katalin, mezi ruskými ženami pro ni sháněla kousky chleba a počítala dny do příjezdu na pevnou zem.      – Ještě pět dnů, ještě čtyři, tři... a potom vyjdeme ven, bude svítit slunce, ucítíš čerstvý vítr a bude ti lépe. Jistě tam mají i nějakou ošetřovnu.      Irena dýchala zkažený vzduch podpalubí, dusila se, ne a ne se zmátořit po těžkých horečkách. Držela se podaných rukou, jednou to byla Katalin, jindy Xeňa, a cítila, jak jejich hojivé teplo putuje do jejích žil a vrací ji zpět mezi živé.      Ošuntělá loď Felix Dzeržinskij dorazila do Magadanu koncem srpna. V chladném sibiřském létě moře bouřilo, vzpínalo se a zas klesalo, dosahovalo až k obloze s temnými mraky. Vodní tříšť z hřebenů vln pronikala do vzduchu, do očí, do šatů, studený slaný vzduch byl všude, i hluboko v podpalubí. Zničený oděv ženám navlhnul a třásly se zimou. Spásonosná pevnina se na první pohled zdála vykoupením, všichni věřili, že na souši je už nemůže postihnout nic horšího, než bylo putování na konec světa.      Až později se Irena z útržků hovorů dozvěděla, že poslední večer se někde na lodi odehrál nepříjemný incident. V některé tmavé chodbě se strhnul křik následovaný voláním o pomoc. Xeňa tam vběhla, ale někdo ji zasáhl nožem a zahnal zpátky. Tři nebo čtyři příšery křičící ženě zacpaly ústa, marně se seběhly i další, muži je rozehnali kopanci a hrubými nadávkami. Xeňa si ovázala krvácející ruku hadrem a běžela pro pomoc. Dozorci se bavili na palubě, také oni měli nebezpečné plavby plné zuby. Xeňa se jim nezdála. Co chvíli tu vřískají nějaké ženštiny, kdesi vpředu prý rodí žena, hubatá bába se bezostyšně dožadovala teplé vody. Proč rodí právě teď? Neumí počkat do zítřka? Bábě museli zacpat pusu, a už je tu druhá, kdo to má poslouchat? Modrooký mládenec v uniformě se na vystrašenou Xeňu usmál, těžko říct, co si myslel o další neodbytné babizně, líně vstal a prosící Xeňu nečekaně kopl do břicha. Spadla zpátky ke schodům, jen taktak, že se chytla zábradlí a neskutálela se do podpalubí.      Znásilněné ženě se podařilo utéct až ráno. Vyběhla na palubu v potrhaných červených šatech a s rozcuchanými vlasy, jednou rukou si zakrývala odhalená prsa, druhou si pomáhala u železného zábradlí. Rozběhla se k okraji paluby, vyskočila k ramenu jeřábu na spouštění záchranného člunu, vyplašila hejno racků a vzápětí se vrhla mezi ně. Skřehotaví rackové se rozletěli na všechny strany, ženin křik se zaryl do vzduchu, na okamžik přehlušil skřehotání ptáků i hukot moře a spolu s ní zmizel ve vlnách.      Zpráva o incidentu se rychle rozšířila po celé lodi. Kam se to po úmorné cestě dostali? Zděšené ženy chodily za dozorci, ale oni jen máchli rukou, na co skákala přes palubu, hlupač- ka. Teď nastanou zbytečné starosti, osoba bude chybět v seznamech a jim přibude práce. Když nepochodily u dozorců, vyhlédly si námořníka u záchranných člunů. Dvě Rusky mu objímaly kolena, aby něco udělal aspoň on, mají přece záchranný člun! Starý mechanik v zaolejovaných montérkách se vymluvil na jiné povinnosti. Kdyby se měl starat o každého hlupáka na této lodi, nikdy by do cíle nedopluli. Lhostejně se opíral o rezavou stěnu strojovny a právě něco vykládal zvědavým vězňům v umouněných civilních oblecích. Nenechal se vyrušit křikem žen ani jejich škubáním za tlusté kalhoty. Stál s hořící cigaretou uprostřed prosících žen, vypouštěl kouř nad jejich rozcuchané hlavy a po chvíli, když mu došla trpělivost, setřásl je ze sebe jako otravný hmyz. Vyndal cigaretu z pusy a s úšklebkem recitoval:      – Kolyma, Kolyma, čudnaja planeta, dvenadsať mesjacev zima, ostalnoje leto...      Planeta! Ona byla cílem půlročního putování! Námořník svůj výklad doplnil zprávou, že Magadan není jen přístav, ale i město s úřady, distribučními tábory, sídlištěm a také s divadlem! To všechno slouží pro správu desítek, stovek táborů. Čudnaja planeta. Jinak tu není nic.      – Jenom ptáci a ryby, – smál se. – Potom ještě náš Felix Dzeržinskij a možná nějaké letadlo, pokud sem doletí, – ukázal prstem na šedou oblohu.      Jenomže ani ponurý Magadan ještě nepředstavoval konec ztraceného světa. Na severu, za hradbou hor, vážení cestující, tam pramení desítky řek a společně tvoří rozsáhlé povodí největší z nich, Kolymy. Je to země temných hor, nedostupných dolin, tisíců kilometrů meandrujících řek, nekonečných bažin se svou vzornou matkou Kolymou. Všechny vody se s pomalou a neodvolatelnou určitostí valí k polárnímu kruhu a potom dál na sever.      – Tam pojedete, – řekl a cigaretou ukázal směr budoucí cesty. – Tam vozíme všechny.      – Ale ona, ona...! – zuřivě křičela Xeňa a ovázanou rukou s krvavými fleky ukazovala na rozhněvané moře.      Muž přimhouřil šikmé oči a plivnul cigaretové sliny hned vedle ní.      – Jaká ona? – řekl. – To není ona. To jste vy! Všechny do jedné, – řekl bez jakéhokoli zveličování.      Planeta Kolyma... Skutečnost, že sem z pevniny nevedly žádné cesty a jediný přístup do prokletých končin znali jen stěhovaví ptáci a mořské ryby, dělala z tohoto města ostrov neuvěřitelné osamělosti. Lepší název než Planeta se mu nedal vymyslet...      V poskakujícím nákladním autě se pod plachtou ženy tiskly k sobě a ohřívaly se navzájem. Irena cítila teplo Xenina ramena, cítila v ní oporu a naději, že jejich sblížení ji může zachránit. Xeňa seděla bez pohnutí. Ovázané rány na ruce si nevšímala, pozorovala ustrašené ženy naproti a k velkému překvapení se usmívala. Nedůtklivý úsměv v tak velkém strachu zpočátku působil jako vítězství. I další dny v distribučním lágru dával jakousi naději, že Xeňa zná návod, jak nad surovostí divného světa zvítězit. Jenže Xeňa se svým úsměvem zkameněla. Už to nebyl úsměv, spíš úšklebek, a naznačoval něco znepokojivého, vždyť ani třetí, ani čtvrtý den nic nejedla. Ležela na pryčně, dívala se do stropu, a i před Irenou kroutila hlavou, jako by předem věděla, co jí chce pacientka z lodi říct. Nakonec Xeňa svůj záměr prozradila:      – Moje noha tuhle pekelnou bránu nepřekročí, – zašeptala a stiskla Ireninu dlaň. – A ty mi pomůžeš...      Mnohé obyvatelky magadanské distribučky s ní trávily nekonečné dny čekání a žádná ji nepřesvědčila, aby něco snědla. Xeňa mlčela, slábla a pomalu odcházela. Irena si zoufala. Ještě nedávno byla její oporou a nadějí, a jak rychle se jejich role vyměnily. Poprosila Danutu, aby ji povzbudila ona, je starší, zkušenější, třeba na ni Xeňa dá.      – Když se usmívá, asi je jí dobře, – ukončila Danuta deba- tu o Xenině záchraně. – A ty ještě budeš potřebovat hodně sil pro sebe, – řekla nakonec jako výčitku.      Xeňa už Irenu nevnímala. Občas otevřela oči, ujistila se, že je u ní, jemně pohnula dlaní a zase je zavřela. Neposlouchala křik, mumraj, hádky ani nářky žen, nic.      – Ukradli mi chlebááá...! – ozval se jednou vpodvečer zoufalý plačtivý hlas z kouta baráku. Ireně probleskl hlavou její nedávný hřích z vlaku, také ona tehdy snědla chleba, co jí nepatřil. Trhla sebou, pocit viny ji opět připravil o klid a hned nato pocítila křečovitý stisk ruky. Xeňa spala, svírala Ireninu dlaň a její svobodný úsměv se pomalu proměňoval v masku. Tak je Xeňa opustila. Tolikrát si o ní povídaly, tolikrát hledaly příčinu jejího zvláštního chování, na nic nepřišly, nemohly se shodnout, jestli její odchod byl vítězstvím nad vězniteli, anebo naopak prohrou na samém začátku. 4                                                                 Společné posezení je nejpříjemnější u velkých zděných kamen uprostřed baráku. Při bouřce jsou místa u kamen obsazená od rána do noci, jindy je všechno obložené promočenými a propocenými svršky a válenkami. Na dusivé výpary z vatovaných kabátů je třeba si zvyknout, jinak by se posezení u kamen stalo pekelným trestem. Fajnový nos zde nemá místo, kdo chce po večerech vyšívat, nemůže mudrovat nad tím, co všechno se vypařuje z upatlaných hadrů. Také březnový buran semkl několik žen kolem slabé žárovky. Seděly na nízkých špalcích, oči zabořené do svých pláten z pytloviny, jen Tinda měla v rukou jemnou šedou látku z pytle od mouky. Tinda je v zóně privilegovaná. Posedí si s ženami, ale každá cítí její odstup i obavy, které kolem sebe táboroví chráněnci šíří. U nich člověk nikdy neví, jak na tom je. Je to jako hra s divokou kočkou: přede ti, přede, a najednou ti zatne drápy do obličeje.      – Irena jde v sobotu do Bujčanu, – ohlásila prostořeká Saša všeobecně známou novinu. – A přímo na synovy narozeniny, pátého března mu byly tři roky!      Saša si nikdy nesedne, jen postává, pozorně poslouchá, dívá se ženám na zhrublé prsty, sleduje, jak zápasí s jemnými i silnými nitěmi, předvídá, jakým směrem se bude ubírat nový vzor, radí jim a vzápětí chválí jejich trpělivost a šikovnost. Dalo by se o ní říct, že je kibic mezi vyšívačkami. Má dobrou paměť, v hlavě udrží všelijaká data, důležitá i zbytečná, zapamatovala si jména a příběhy všech žen, i těch, které se v jejich zóně jen mihly a potom se ztratily v pavučině jiných zón. I po roce umí lidské osudy dopodrobna převyprávět, nic z nich neubere, a pokud přidá, tak jen proto, aby každé ženě, která si to zaslouží, vylepšila tvář.      Dlouhou chvíli při pozorování vyšívaček si krátí tím, že jim upravuje vlasy. Na nic se neptá, jen se ujme práce, natáčí ubohé chomáčky na dřívko, dřívko na konci rozštěpí a do mezírky zasune koneček vlasů. Potom nasliní prst, natře jím cívku a vyrobí lokýnky. Neodeženou ji, své zkrášlování každá snáší klidně a pro Sašu je to velká odměna.      Teď na ni Tinda vrhla nevrlý pohled, posunula si brýle na nose a gestem naznačila jejich důležitost. Brýle mají pro vyšívačky cenu zlata, kolují po baráku a jsou nerozlučně spjaté s dobrou vůlí jejich majitelky. Překvapeně se zeptala:      – A to ji pustili? – No a? – Děcku jsou tři roky, mělo by jít do domova! – prohlásila Tinda.      – Ale Káťa ho chce adoptovat, – oponovala Saša. – Podívejme se... rozdávat děti po vesnicích, – zahudrovala Tinda.      Ženy mlčí. Vědí, že Irena se musí rozhodnout. Buď syna nechá Kátě, anebo jí ho vezmou do domova. Nikdo teď nechce být v její kůži.      – V listopadu jí návštěvu zatrhli... – zmínila Saša jeden Tindin nevysvětlený čin a raději od ní odstoupila stranou, aby se pojistila proti nečekanému útoku.      Tinda nezapomíná. Stalo se, že jí Irena na podzim zkřížila cestu. Byla to taková aféra s chlebem. Irena společně s Pípačkou krájely chleba pro celý tábor. Když se této důležité funkce ujaly ony dvě, přestaly stížnosti na nestejné kousky a ve skladě najednou neměli starosti s chybějícími bochníky. I přesto jim Tinda důvěrně pošeptala, že chleba krájejí špatně. Ani závaží prý nemají v pořádku a měly by s tím něco dělat. Ženy převážily závaží, nic mu nechybělo. Počty chleba seděly, nakrájené kousky také, tak co od nich chce?      To se ukázalo za pár dnů, když jim ráno chybělo šest bochníků. Všechno sedělo na gram, nakrájené kousky i počet pecnů, kam se tedy poděl chybějící chléb? Tehdy jí za trest zakázali návštěvu a Pípačku přeřadili do kuchyně k nádobí. Pípačce to nedalo. Poradila Ireně, aby převážila pár bochníků večer při převzetí i ráno před krájením. Světe div se, opravdu, chleba se do rána odlehčil o pár gramů... no a chlebovou agendu v hlavním skladu měla na starosti právě Tinda. Jistě věděla o tom, jak ve skladu den předem namáčely chleby do vody a v kuchyni je potom uložily na police ke kamnům. Nějaký bochník si takhle ve skladu ušetřily a odnesla si to Irena s Pípačkou.      – Trestat děti by mělo být zakázané, – řekla rezolutně Irma. – Když vyhodili z nemocnice ji, budiž. Ale dítě? Proč trestat dítě? – Co to pleteš, katoličko? – obořila se na ni Tinda. – Koukni se na zlodějky! Rychle, rychle na plot a nadělat děti! Zlodějkám se nedivím, ale Irena?    – Nepustit matku k děcku! – urazila se Saša. – Co ty víš o dětech?  Peter Juščák (1953), slovenský prozaik, publicista a inženýr, vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině. Působil v různých technických povoláních, v Československém rozhlasu v Košicích, v denících Smena a SME. Ve svých reportážích se věnoval především společenské a sociální tematice. V roce 1994 načas opustil novinařinu a pracoval v Německu, mezi lety 2000–2003 působil v literární redakci Slovenského rozhlasu. Žije v Bratislavě. Napsal několik próz, rozhlasových her, reportáží, dokumentárních pásem a filmových námětů. Z prózy se jedná například o povídky Milovanie so sochou Miriam (1995) nebo o román Balkan blues (2018), dále napsal monografii Michal Kováč a jeho bremeno (2003) nebo dokumentární vyprávění Odvlečení (2001).Ze slovenského originálu … a nezabudni na labute!, vydaného nakladatelstvím Kalligram v Bratislavě roku 2014, přeložila Eva Josífková, 400 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR, v českém jazyce vydání první.  

Čas načtení: 2024-03-11 20:46:27

Macron potřetí za měsíc odkládá návštěvu Ukrajiny

Elysejský palác potvrdil, že prezident Emmanuel Macron odložil plánovanou návštěvu Ukrajiny, ale uvedl, že francouzský premiér do Kyjeva v nadcházejících týdnech odcestuje. (Foto: Flickr)... Článek Macron potřetí za měsíc odkládá návštěvu Ukrajiny se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-15 18:58:31

Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zrušil svou návštěvu Španělska plánovanou na 17. května kvůli náročné situaci na frontě. Ruské okupační síly zahájily ofenzívu na severu Charkovské oblasti a podle dostupných informací se zdá, že poměrně rychle postupují vpřed, píše server Ukrainska pravda. The post Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2017-03-22 09:27:50

Jak často k zubaři?

K doktorům nechodí nikdo rád a o zubařích to platí ještě víc. Snad jsme nepoznali někoho, kdo by měl návštěvu zubní ordinace v oblibě. Přesto bychom jeho návštěvu neměli odkládat. V tomto případě platí, že každé zdržení jen nepříjemný zážitek znásobí. Jak často tedy k zubaři jít a jak to udělat aby zážitek byl co nejméně nepříjemný?

Čas načtení: 2019-02-25 23:00:00

Zariaďte si kúpeľňu snov!

Kúpeľňa je miestnosť, v ktorej trávime pomerne veľa času. A nielen my, ale všetci ľudia, ktorí k nám prídu na návštevu. Preto by sme si na zariadení kúpeľne mali dať záležať. Kde zoženiete to najlepšie zariadenie kúpeľne? Určite to poznáte aj vy. Prídete na návštevu k nejakému človeku a po tom, ako ...

Čas načtení: 2022-12-01 07:00:00

Advent je skvělý čas pro návštěvu vánočních trhů. Kam se letos vydat? I. díl

Pokud jste se letos rozhodli, že místo vánočního úklidu a věčného stresu budete v prosinci cestovat, dobře děláte! Náš článek vám poradí ta nejlepší místa pro návštěvu legendárních vánočních trhů. Zde budete moci nasát pravou atmosféru Vánoc a společně s dětmi si adventní čas užijete mnohem lépe, ...

Čas načtení: 2023-03-15 07:00:00

Než půjdete na návštěvu k novorozenému miminku

Máte v rodině nové miminko? A chtěli byste ho vidět? S návštěvou u novorozence však nepospíchejte. Nechte novou rodinu, aby se sžila a zaběhla. Počkejte, až vás na návštěvu pozvou. Před návštěvou novorozence byste si měli přečíst náš článek, který vám doporučí, jak se na tak významné návštěvě chovat ...

Čas načtení: 2022-06-01 17:47:43

Soud soukromé msty pokračuje

Od roku 2015 sleduji trestní řízení soudní u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem proti lékaři Jaroslavu Bartákovi, pykajícímu ve Věznici Rýnovice za mírně řečeno špatné chování k zaměstnankyním a napadenému v době výkonu trestu oznámením pro plánování nebezpečné trestné činnosti. Hlavní líčení bylo zahájeno již v roce 2014. Důkazem proti panu obžalovanému jsou jednak soukromé zápisky, jež mu ukradl spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, ale hlavně videozáznam opileckých blábolů, který zmíněný recidivista pořídil na záznamovém zařízení, instalovaném v náramkových hodinkách. Na dodání hodinek do vězení a doručení záznamu a rukopisných záznamů tehdejšímu šéfovi pražské mordparty plukovníkovi Josefu Marešovi se podílela organizovaná skupina, jejíž členové působili ve věznici i mimo ni a mezi sebou volně komunikovali. Někdo měl zřejmě silný zájem vyřídit si s panem obžalovaným účty a zorganizoval vyvolání trestního řízení. Netrpím osobními sympatiemi k panu obžalovanému, ale jako vždy soudím, že i vrah má nárok na férový proces a toto řízení považuji za mimořádný příklad zneužití justice k nemravným soukromým účelům a důkaz, že trestní řízení si lze „objednat“, i když příjemce objednávky možná netuší, že se nechal zneužít k protiprávní akci. Navštívil jsem celou řadu soudních jednání v této věci, takže předsedkyně senátu Eva Drahotová si pamatuje název spolku Chamurappi a ví, že budu pořizovat zvukový záznam a možná tuší, že řízení doprovodím článkem. Poslední je z 24.dubna 2021. Délka procesu je mimo jiné výsledkem tvrdošíjnosti soudů. Obecné soudy věří tomu, že opilecké blábolení pana obžalovaného je vážně míněnou přípravou násilí proti poškozeným. Z počátku věřily i tomu, že pan obžalovaný připravuje útěk vrtulníkem z věznice na polské území, odkud jej měl dopravit soukromý tryskáč do Běloruska. Naproti tomu Nejvyšší soud ČR opakovaně zrušil jejich rozsudky, protože pochybuje o zákonnosti získání důkazů a nutí soudkyni Drahotovou k prohlubování dokazování. Některým požadavkům by paní předsedkyně mohla vyhovět pouze v případě, kdyby pachatelé akce „hodinky“ sdělili soudu, jak to všecko bylo. Vliv na prodlužování řízení má nekázeň a nemoci svědků a dlouhé „dodací lhůty“ znalců. Od 24.dubna 2021 do současnosti proběhlo jedno jednání, jež hned po zahájení paní předsedkyně ukončila a odročila kvůli neúčasti svědků. Další nařízená jednání soud odročil, aniž by je zahájil. Dvakrát jsem přicestoval do Liberce, abych až na místě zjistil, že se řízení nekoná. Jednou jsme před soudní síni čekali zbytečně i s obhájcem. Kvůli opakovaným rušením jednání jsem 26. března 2022 nakonec podal žádost o vysvětlení podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ač jsem při použití tohoto zákona už zažil ledacos, reakce zdejšího soudu mi vyrazila dech. Nejdříve mi z Ústí nad Lbem přišlo vyrozumění o místní nepříslušnosti a předání mé žádosti na libereckou pobočku. Do té doby jsem si myslel, že soud má sice dvě pobočky, ale jen jednu právní identitu. Z Liberce pak přišlo vyjádření úřednice k mé žádosti, podle něhož se „nejedná o žádost o informaci ve smyslu zákona č.106/1999 Sb., neboť dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací se povinnost poskytovat informace netýká“, Nesouhlasil jsem, podal jsem stížnost, na kterou dlouho nikdo nereagoval. Až po stížnosti předsedovi Vrchního soudu v Praze můj podnět vyřídila místopředsedkyně pro libereckou pobočku Daniela Zemanová, která potvrdila správnost rozhodnutí úřednice liberecké pobočky. Považuji to za přepjatý formalismus, proto předsedkyně senátu v průběhu zahajovací procedury důvody dané situace uspokojivě vysvětlila, aniž by ji k tomu kdokoli nutil. Co chtěla úřednice utajit, se dostalo na veřejnost. Zaznamenal jsem, že předsedkyně senátu tentokrát upozornila přítomné „zástupce sdělovacích prostředků a spolku Chamurappi“, že pořizování obrazových záznamů je přípustné jen na začátku jednání. Nedošlo tentokrát k obtěžování svědků a stran řízení pořizováním videozáznamů a fotografií během jejich vystoupení, jak tomu bývalo v minulosti. Zástupců sdělovacích prostředků nápadně ubylo, zato v soudní síni seděla skupina studentů a studentek. Myslím, že viděli slušně vedené jednání. Jednání soudu pak směřovalo k prohloubení znalostí o okolnostech získání důkazů proti panu obžalovanému. Tentokrát se neomluvil bývalý policista Josef Mareš, předvolaný na návrh státního zástupce k opakovanému výslechu. Nejdříve jej vyslýchala předsedkyně senátu. Na začátku výpovědi připustil, že kvůli rychlému spádu událostí, vyvolanému závažností informace o plánovaném trestném činu, neměl pro první rozhovor s recidivistou Levkem oficiální povolení. Na dotaz předsedkyně senátu upřesnil, že kvůli závažnosti obdržené informace ji předal liberecké policii velmi rychle. Vysvětlil dále, že smyslem jeho jednání s ním bylo vysvětlení, že sice jeho informaci obdržel, ale z důvodu místní příslušnosti ji předá liberecké policii. Asi se při té příležitosti nedověděl nic navíc. Státní zástupce byl zvědavý na zdroj jeho počátečních informací, ale dověděl se pouze, že to byla informace z prostředí a nezná osobu, která mu předala videozáznamy. Nadále si nepamatoval, v které restauraci měl odevzdat flashku se záznamy po jejím použití policií. Určitě nikomu neposkytl odměnu nebo jiné zvýhodnění za dodané podklady. Protože znal odsouzeného Rosenbauma z jiného řízení, ptal se ho, zda recidivista Levko není „pohádkář“. Hodně zvědavý byl obhájce Jan Vondráček, který si nastudoval záznamy z předcházejících výslechů pana svědka. Divil, proč se policista vyptával na recidivistu Levka, když věděl, že věc předá libereckým kolegům. Svědkovo vysvětlení bylo srozumitelné: chtěl mít jistotu, že nepředává „pohádku“. V té souvislosti se ale obhájce dověděl, že jediným účelem Marešova setkání s odsouzeným Rosenbauem nebylo získání informací o Levkovi. Chtěl pak vědět, zda se svědek při návštěvě věznice setkal také s jeho jmenovcem Marešem a dalším odsouzeným, a co s nimi řešil celé tři hodiny. Svědek mu vysvětlil, že značná část toho času připadá ne vyřizování úředních formalit a na čekání na předvedení odsouzených. Upozornil obhájce, že jezdil i do jiných věznic a ztráty času byly všude. Připomněl, že všude se musel podrobit stejné vstupní kontrole jako každý jiný návštěvník, což vždy spotřebovalo nějaký čas. Obhájce se vyptával také na různé další osoby, ale mnoho se nedověděl, protože svědek si již s odstupem času na některé podrobnosti nepamatoval. Když chtěl obhájce znát svědkovy důvody pro odchod od policie, předsedkyně senátu jej zastavila s tím, že to nesouvisí s objasňováním případu. Ale sama se zeptala, zda svědek opustil policii kvůli nějakému pochybení. Dověděla se, že odešel sám z vlastních důvodů a na rozloučenou se dočkal ocenění od policejního prezidenta. Jako poslední dostal příležitost k vyslýchání svědka pan obžalovaný. Zřejmě se domníval, že bývalý policista propašoval Levkovi hodinky s videozáznamovým zařízením. Snažil se tuto domněnku ověřit, ale neuspěl. Obecným rysem výslechu byla nezpůsobilost svědka odpovídat na otázky o věcech, které se staly před lety. Následoval opakovaný výslech svědka Milana Rosenbauma, vyžádaný státním zástupcem, uskutečněný ve formě videokonference z Vazební věznice Brno. Podařilo se jej uskutečnit po odstranění drobných počátečních technických potíží, jejichž příčinu odhalil všímavý příslušník eskorty.  Svědek měl dlouhodobé zdravotní potíže, pro které nebyl způsobilý výslechu. Byl to jeden z důvodů rušení plánovaných soudních jednání. V současnosti vykonává trest za drogovou trestnou činnost. Jeho trestní minulost je velmi pestrá. To se promítlo do jeho odpovědí na kladené otázky: často odpovídal, že se kolem něho dělo mnoho věcí, musel řešit mnoho různých problémů a s odstupem času si již odpověď nevybavuje. Protože se k otázce předsedkyně senátu vyjádřil, že neví o ničem novém od posledního výslechu, předala jej státnímu zástupci. Ten se především zajímal, zda svědek věděl od Levka o jeho rozhovorech s obžalovaným Bartákem. Odpověděl, že se o věci nejdříve dověděl ze sdělovacích prostředků, a teprve pak se o ní bavil s odsouzeným Levkem. Na otázku, zda se o věci Jaroslava Bartáka bavil s plukovníkem Marešem, odpověděl jednoznačně záporně. Hovořil s ním o různých jiných věcech, ale na podrobnosti si již nepamatuje. Určitě nevěděl nic o dodání hodinek do věznice. Potvrdil, že zná zájmovou osobu, na kterou se dotázal státní zástupce. Státní zástupce mu pak nechal přehrát záznamy jeho telefonických rozhovorů s dotyčným a žádal k nim vysvětlení. Šlo o rozhovory z roku 2013. První byl skutečně tajuplný, ale svědek jeho obsah objasnit nedokázal. V dalším padlo jméno ženy, které bylo cosi třeba poslat. Státní zástupce se opět nedočkal objasnění, kdo byla tato žena. V třetí nahrávce padlo mužské jméno, ale svědek samozřejmě nevěděl, kdo by to mohl být. V poslední ho společník upozornil na možnou návštěvu na další den, ale svědek vůbec netušil, o jakou návštěvu se mohlo jednat. Na vysvětlenou k rozhovorům Rosenbaum sdělil, že mu policisté nabízeli výhody za výpovědi proti plukovníku Marešovi, ale nabídku odmítl. V tomto okamžiku svědek vzbudil pozornost předsedkyně senátu, která se jej zeptala, zda ví, proč měla policie zájem o plukovníka Mareše, zda proti němu něco měla. Opět přesně nevěděl, o co se jednalo a zejména neměl důvod proti někomu křivě vypovídat, ostatně měl dost svých starostí. Předsedkyně senátu mu pak přečetla výsek z rozsudku, jímž byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V návaznosti pak žádala o upřesnění doby, kdy byl v předmětném trestním řízení ve věznici odposlouchávaný. A zejména se znova tázala, zda a případně s kým rozmlouval o věci obžalovaného Bartáka, o hodinkách a podobně. Svědek si ale na nic nepamatoval. Předsedkyně senátu označila rozhovory ve zkoumaných odposleších za konspirativní a s odvoláním na své zkušenosti ze souzení drogových deliktů se dožadovala vyjádření, zda v nich mohlo jít o obchodování s drogami nebo o kauzu Jaroslava Bartáka. Ale opět nepochodila: kolem svědka se dělo moc věcí a řešil i legální záležitosti, týkající se podnikání jeho matky. Posléze se svědka zmocnil obhájce, který chtěl vědět, zda se svědek bavil s plukovníkem Marešem o Levkovi. Svědek to popřel a upřesnil, že policista s ním hlavně řešil věci násilné trestné činnosti. Nepamatoval si ale, že by o jeho návštěvách věděl předem. Zajímavou otázku položil pak pan obžalovaný Barták. Vztahovala se k události, která se stala v době, kdy se oba nacházeli s rodinami v návštěvní místnosti. Rosenbaum odhalil, že pod jeho stolem se nachází odposlechové zařízení. Pan obžalovaný chtěl vědět, čeho se měl odposlech týkat. Svědek vysvětlil, že odposlech si vyžádala protidrogová centrála. Jako další předstoupil před senát Radek Beneš, znalec v oboru informační a telekomunikační technologie, autor znaleckého posudku, založeného do spisu. Znalec se k posudku přihlásil, potvrdil, že na něm trvá. Vysvětlil, že byl vázán dvěma otázkami, které se týkaly hodnověrnosti záznamů, pořízených nějakým neznámým zařízením. Zjistil určitou nekonzistentnost záznamů na předložených nosičích dat. Zjistil, že zařízení po sobě nezanechalo stopy, z nichž by se dalo zjistit, o jaké zařízení šlo. Hodnověrnost záznamů utrpěla převedením dat z původního zařízení na další nosič. Obhájce zajímalo, proč záznamy nesou různá data pořízení. Znalec za nejpravděpodobnější důvod označil rozdílné datum kopírování záznamů nebo i změnu nastavení zařízení. Předsedkyně senátu zdůraznila, že klade laickou otázku a chtěla vědět, zda znalec zjistil, že by někdo se záznamy manipuloval. Dověděla se, že nikoli. Také pan obžalovaný chtěl vědět, zda znalec zjišťoval, zda nebylo se záznamy manipulováno. Program dne doplnilo čtení listin, zahájené seznámením s výpisy rejstříků trestů pana obžalovaného a svědka Rosenbauma a také jeho společníka, jenž není účastníkem ani svědkem tohoto řízení. Dále je zde dokumentace ke změnám obhájců, potvrzení o hospitalizaci svědků, znalecký posudek a jiné. Zajímavé je hodnocení chování pana obžalovaného Vězeňskou službou, vypovídající o jeho počátečních potížích při adaptaci na vězeňské prostředí a jejich pozdějším překonání. Samozřejmou součástí spisu jsou rozsudky z věci, v které pan obžalovaný vykonává trest. K listinám nebyly připomínky. Posléze si předsedkyně senátu upřesnila požadavky stran na doplnění dokazování. Pak rozhodla o odročení na den 5. srpna 2022. Do dalšího rozsudku je tedy ještě dosti daleko.

Čas načtení: 2019-09-09 13:54:05

Ministr kultury Zaorálek se ohradil proti rušení koncertů českých souborů v Číně

Ministr kultury Lubomír Zaorálek přijal 9. září v Nostickém paláci mimořádného a zplnomocněného velvyslance Čínské lidové republiky Zhang Jianmina. Na setkání se podle svého prohlášení „rozhodně ohradil proti jednostrannému rušení koncertů českých souborů v Číně, o kterých média v poslední době informovala“. „Rozhodně jsem se ohradil proti jednostrannému rušení koncertů českých souborů v Číně. Velvyslanci jsem také sdělil, že jako zástupce čínské strany v České republice nese odpovědnost za kroky, které vážně poškozují obraz Číny u české veřejnosti a upozornil ho, že v posledních letech bylo vykonáno mnoho pro rozvoj česko-čínských vztahů ve všech oblastech, včetně kulturní,“ uvedl k setkání ministr Zaorálek a dodal, že se ale obává, že poslední vývoj tyto vztahy vážně poškozuje a zpochybňuje dosavadní úsilí. „Čínskému velvyslanci jsem sdělil, že zakazování výjezdu českým souborům do Číny pokládám za naprosto absurdní a zeptal jsem se ho, jestli do budoucna nehrozí, že v Číně nebude dovoleno hrát Dvořáka či Smetanu, protože ve své době byli také obyvatelé Prahy,“ podotkl dále ministr Zaorálek. Ministr také velvyslanci sdělil, že je připraven se vrátit k pozitivní spolupráci obou zemí v oblasti kultury, ale pouze za podmínky, že obě strany k sobě budou přistupovat se vzájemným respektem a budou vnímat své odlišnosti. Rušení koncertů je čínskou odpovědí na politiku pražského magistrátu. Ten nejprve chtěl z partnerské smlouvy s Pekingem odstranit článek vyjadřující souhlas s politikou jedné Číny (jde o neuznání nezávislosti Tchaj-wanu), v březnu pak byla na magistrátě vyvěšena vlajka Tibetu. Číňané pak zrušili vystoupení některých hudebních uskupení, jejíž jméno je spojené s Prahou: PKF – Prague Philharmonia, Pražákova kvarteta, Symfonického orchestru Českého rozhlasu či Guarneri Trio Prague. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Velvyslanec Zhang k tomu uvedl, že čínská strana návštěvu Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Číně nezrušila. „Mediální humbuk, který kolem celé situace vznikl, je naprosto v rozporu s fakty. Orchestr odložil návštěvu Číny na základě vlastního rozhodnutí, které vycházelo z doporučení ze strany zprostředkovatelské agentury. Vedoucí orchestru velvyslanectví vysvětlil, že se takto rozhodli pro to, že v příštím roce budou moci navštívit větší počet čínských měst,“ napsalo čínské velvyslanectví na svých facebookových stránkách. To je ale v přímém rozporu s dřívějším prohlášením mluvčího Českého rozhlasu Jiří Hošny. „Agentura, která zajišťovala turné po Číně pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu, o podmínkách vyjednávala poměrně dlouho. My jsme do poslední chvíle doufali, že potřebná povolení získá. Nicméně v uplynulých dnech nám agentura oznámila, že se tak nestalo, že z čínské strany neobdrželi potřebná povolení, že nám tedy doporučí turné odložit,“ řekl 23. srpna pro Radiožurnál. Velvyslanec Zhang také zdůraznil, že hlavní „příčina určitých potíží“, které se "objevily ve dvoustranných kulturních výměnách", je na příslušné straně v ČR. „Česká strana by měla přistupovat zodpovědně ke problémům na základě faktů, namísto toho, aby vznášela vůči čínské straně neopodstatněná obvinění. Čína rozhodně odmítá jakékoliv činy, které poškozují její základní zájmy a podkopávají bilaterální přátelství. Doufáme, že česká a čínská strana si půjdou navzájem vstříc a vynaloží společné úsilí pro vytvoření lepší atmosféry pro úzkou mezilidskou a kulturní výměnu mezi oběma zeměmi,“ uvedl.  

Čas načtení: 2019-08-27 05:20:18

Češi chodí do divadla kvůli přátelům a rodině

Divadlo je pro Čechy především společenskou záležitostí. Hlavní motivací pro návštěvu divadelního představení je především touha strávit čas s rodinou a přáteli. Vyplývá to z průběžných výsledků výzkumného projektu ASSET (Audience Segmentation System in European Theatres), který srovnává pět evropských metropolí. Průzkum realizovaný v Praze, Záhřebu, Vídni, Sofii a Helsinkách se zaměřil jak na běžné sociodemografické údaje týkající se například věku a genderu diváků, ale také na chování a preference evropského divadelního publika. Z pětice zkoumaných metropolí se publikum pražských divadel pohybuje na úrovni evropského průměru genderové (74 procent žen) i věkové skladby (43 let). V tomto ohledu se naopak vymyká Finsko, kde až 83 procent divadelního publika tvoří ženy, a Rakousko, které má i kvůli výběru zapojených divadel nejmladší publikum. Česká republika je s nejvyšším podílem publika z mimopražských regionů naopak absolutním lídrem v cestování za divadlem do metropole. „Čeští, finští a rakouští diváci dají při výběru představení nejvíce na osobní doporučení. Zajímavým rysem pražského publika je minimum informací vyhledávaných předem ke zvolenému titulu, s čímž koreluje hlavní motivace k návštěvě divadelního představení, kterou je pro české publikum především touha strávit čas s rodinou a přáteli. V tom jsou si Češi podobní s Rakušany, kteří však navíc návštěvu divadla považují za zvláštní událost v běhu každodenního života,“ říká projektová manažerka Martina Pecková Černá z Institutu umění – Divadelního ústavu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Češi se dále orientují především podle tématu inscenace a obsazení, méně již je pro ně důležitá cena vstupenky nebo autorský tým. Některé průběžné výsledky průzkumu byly překvapivé i pro další partnery projektu: například sofijské publikum si chodí do divadla především pro intelektuální stimulaci a nejvěrnější diváky má divadlo jako umění ve Finsku. Celkem zatím bylo v první fázi výzkumu letos na jaře nasbíráno 7575 odpovědí, které se sešly z 20 divadel, jež ročně dohromady obslouží na 1,8 milionu diváků. „Za Českou republiku se průzkumu účastní Národní divadlo, Studio Dva, Švandovo divadlo a Jatka78. Česká republika je zatím ve výzkumu zastoupena nejvyšším podílem odpovědí (36 procent) i prodaných vstupenek (61 procent),“ říká Michal Lázňovský, vedoucí Katedry produkce DAMU a hlavní iniciátor projektu ASSET. Další fáze výzkumu divadelního publika proběhne během Noci divadel, která proběhne 16.listopadu, a na jaře roku 2020.

Čas načtení: 2024-03-07 06:13:00

Petr Pavel zakončí návštěvu středních Čech: Zavítá mezi žáky i na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala.

Čas načtení: 2024-03-07 10:12:00

Petr Pavel zakončí návštěvu středních Čech: Zavítal mezi žáky a míří na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení: 2024-03-07 12:11:00

Petr Pavel ve středních Čechách: Zavítal mezi žáky a míří na Hrabalovu stezku

Prezident Petr Pavel dnes uzavře svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu má například návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédne výrobu. V Kersku na Nymbursku si projde naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení: 2024-03-07 16:08:00

Petr Pavel ve středních Čechách: Prošel Hrabalovu stezku a zamířil do legendární Hájenky v Kersku

Prezident Petr Pavel končí svou dvoudenní návštěvu Středočeského kraje. Na programu měl návštěvu skláren Kavalierglass v Sázavě na Benešovsku, kde si prohlédl výrobu. V Kersku na Nymbursku si prošel naučnou stezku spisovatele Bohumila Hrabala a zavítal do legendární restaurace Hájenka, kterou proslavil film Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. Dopoledne pohovořil se žáky místní základní školy, a dokonce se s nimi občerstvil ve školní jídelně. 

Čas načtení: 2024-03-07 17:26:25

5 nejčastějších chyb, které vás mohou stát návštěvu instalatéra

Každý z nás chce mít doma fungující vodovodní a kanalizační systém. Často však nevědomky děláme chyby, které mohou vést k problémům vyžadujícím zásah odborníka. I přesto, že si zkušený instalatér Praha se spoustou věcí dokáže poradit bez větších obtíží, je dobré zbytečným problém předcházet. V tomto článku se podíváme na šest nejčastějších chyb, kterým byste […] The post 5 nejčastějších chyb, které vás mohou stát návštěvu instalatéra appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2024-03-14 07:15:47

Filipínský prezident Marcos se v Praze setká s Pavlem i Fialou

Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší dnes zahajuje svou oficiální návštěvu v Praze, setká se s prezidentem Petrem Pavlem, premiérem Petrem Fialou (ODS) i předsedy obou komor Parlamentu. V pátek Marcos s Pavlem zahájí Česko-filipínské obchodní fórum v Černínském paláci. Cesta navazuje na Marcosovu návštěvu Německa, kde jednal zejména o vojenské spolupráci.

Čas načtení: 2024-03-14 07:28:00

Filipínský prezident přijede do Prahy, setká se s Pavlem i Fialou

Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší ve čtvrtek zahájí svou oficiální návštěvu v Praze, setká se s prezidentem Petrem Pavlem, premiérem Petrem Fialou (ODS) i s předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny. V pátek Macros s Pavlem zahájí Česko-filipínské obchodní fórum v Černínském paláci. Návštěva ČR navazuje na Macrosovu návštěvu Německa.

Čas načtení: 2024-03-19 05:00:00

Top momenty Čaputové v Praze: „Rande“ s Pavlovými, poklona Havlovi i setkání s Bartoškou

Na neformální návštěvu Prahy dorazila v pondělí slovenská prezidentka Zuzana Čaputová (50) s partnerem Jurajem Rizmanem (47). Do hlavního města ji pozvala Knihovna Václava Havla, s českým kolegou Petrem Pavlem (62) se zúčastnila projekce filmu právě o Havlovi (†75). Prezidentka také jednala s premiérem Petrem Fialou (59, ODS) a uctila památku obětí prosincové střelby na Filozofické fakultě. Upozornila na to, že nešlo o její rozlučkovou návštěvu. Na tu dojde v červnu. 

Čas načtení: 2024-03-20 09:30:49

Toronto on a Budget: Jak Zažít Město Bez Rozbití Banky

Pokud plánujete návštěvu Toronta a nemáte na rozpočtu na luxusní hotely a exkluzivní zážitky, nezoufejte! Pokud plánujete návštěvu Toronta a nemáte na rozpočtu na luxusní hotely a exkluzivní zážitky, nezoufejte! Toronto je město…