Turecká společnost Bozankaya vyhrála tendr na dodávku až 70 nízkopodlažních trolejbusů Dopravnímu podniku hl. m. Prahy (DPP) za 1,099 miliardy korun bez DPH. Pražský dopravní podnik s firmou uzavřel pětiletou rámcovou smlouvu. Součástí smlouvy je i dodání nabíječek či servisních sad.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-01-10 12:17:00
Škoda Group dodá do Tallinnu 12metrové a 18metrové trolejbusy
Škoda Group vyhrála výběrové řízení na dodávku až 70 trolejbusů pro dopravce Aktsiaselts Tallinna Linnatransport zajišťujícím dopravu v hlavním městě Estonska. Český podnik dodá dle podepsané smlouvy 22 osmnáctimetrových trolejbusů 33Tr a 18 dvanáctimetrových trolejbusů 32Tr. Celková
Čas načtení: 2021-06-13 11:49:40
Panelové sídliště, frekventovaná křižovatka, konečná trolejbusu, protihluková stěna podél silnice nebo zastávka městské hromadné dopravy... Různá místa po celém území Plzně a s výrazným vlivem na své okolí se díky předním českým i zahraničním street artovým umělcům promění od 14. do 19. června během druhého ročníku festivalu WALLZ v rozměrná a trvalá umělecká díla. Celkově se šestidenní akce na pozvání pořádajícího prostoru DEPO2015 zúčastní deset výtvarníků, kteří pomalují v součtu více než 2500 metrů čtverečních ploch na domech a zdech. Do Plzně přijedou například legenda české graffiti scény Jan Kaláb, první dáma českého street artu Toy Box, výtvarníci David Strauzz, Jakub Tytykalo, Ondřej Klíma aka Domino nebo jedna z největších osobností současného evropského graffiti z galerie Urban Spree v Berlíně Johannes Mundinger. Veřejnost může sledovat vznik děl po celý týden „v přímém přenosu”: umělci začínají na plochách pracovat v pondělí 14. června, festival vyvrcholí představením hotových děl a vernisáží doprovodné výstavy v sobotu 19. června. Vstup je zdarma. „Hlavním cílem letošního ročníku je kultivace veřejného prostoru. Všechny realizace jsou na místech, které tento zásah potřebují a navrhované graffiti reagují na okolní prostředí a pracují s ním. Snažíme se ukázat směr, kterým se mohou ubírat i další vlastníci a správci nemovitostí. Rádi bychom těmito realizacemi vyvolali v obyvatelích Plzně zájem o to konkrétní místo, kde žijí a pomohli jim začít si všímat si i věcí například jako jsou nefunkční reklamy na již neexistující společnosti, které jsou ale vytvořeny na budovách trvale a zahlcují svoje okolí,” zdůrazňuje na úvod programový ředitel DEPO2015 Jan Štěpán. Samotné červnové akci předcházela veřejná výzva směřovaná na obyvatele Plzně. „Na ni se ozvalo přes čtyřicet zájemců s tipy na soukromé či veřejné nemovitosti, které bychom pro výtvarníky mohli využít. Za tak velkou odezvu děkujeme. Jsme rádi, že Plzeňané mají zájem o to, v jakém prostředí žijí. Plochy, které jsme letos nevybrali, využijeme v dalších letech, pokud o to budou jejich majitelé i nadále stát,” říká programový ředitel DEPO2015 Jan Štěpán. V Plzni se představí přední česká i zahraniční jména: legenda české graffiti scény Jan Kaláb nahradí obrovským muralem reklamu již neexistující společnosti na boční zdi panelového domu (o rozměrech 24 x 12 metrů) v ulici Komenského. Komiksová autorka a malířka Toy Box realizuje na ploše 24 x 14 metrů ilustraci africké zemědělkyně k projektu Člověk v tísni – Tváře klimatické změny. Kanadský umělec s českými kořeny David Strauzz si troufne na budovu v jednom z míst nejvýrazněji zasaženém vizuálním smogem, kam umístí velký portrét doplněný textem upozorňujícím na tento rozšířený městský problém. Jakub Tytykalo pomaluje stěny domku Plzeňských dopravních podniků na točně trolejbusu v Božkově malbou na pomezí abstrakce a surrealismu. Ondřej Klíma aka Domino ve svém graffiti přenese stylizovanou krajinu na 300 metrů dlouhou a tři metry vysokou protihlukovou stěnu podél jedné z nejrušnějších ulic města obklopené mnoha reklamami. Nikola Khoma Vavrous připravuje malbu s až romantickým nádechem na zeď výměníku mezi obytnými domy v ulici Lesní na Doubravce. Malíř Jan Miko si na základě své osobní zkušenosti s nemocí pohraje s autobusovou zastávkou u fakultní nemocnice Plzeň Lochotín, která svojí polohou a charakterem ovlivňuje velké množství lidí. Do festivalu se opět zapojí Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara, jejíž studenti pomalují budovy samotného DEPO2015, kde od začátku letošního akademického roku sídlí několik uměleckých ateliérů této fakulty. Z Berlína přijede jedna z největších osobností současné evropské graffiti scény Johannes Mundinger. Svůj mural vytvoří na fasádu ateliérů SOŠ obchodu, užitého umění a designu Nerudovka. Mundinger vždy tvoří malby a instalace reagující na místa, pro která jsou vytvořena. „Zkoumá historii i sociální kontexty, ale také formální prvky dané lokality. Jeho velkoformátové muraly dnes najdeme po celé Evropě, ale také v Mexiku, Rusku či Koreji,” doplňuje kurátorka festivalu WALLZ Kristýna Jirátová. Zahraniční sestavu doplní umělkyně Zooter z portugalského Aveira, kandidátského města na Evropské hlavní město kultury 2028. Její graffiti, které jako barevné ilustrace propojují mnohdy známá díla s komiksovým prostředím, ozdobí fasádu Centra volného času Skupovka. Od 14. června bude v DEPO2015 vystavovat plzeňský fotograf Michal Poustka svou foto-kolekci nazvanou Polské muraly. Představí na ní fotografie velkoformátových maleb na domech z Wrocławi, Poznaně, Lodže, Varšavy a Krakova. Ve středu 15. června se bude opět v DEPO2015 konat dernisáž výstavy ANIMA Ondřeje Vyhnánka aka X-Doga. Výstava byla instalována již loni v říjnu, ale kvůli uzavření kulturních institucí k ní nebyla uspořádána vernisáž a výstava samotná byla po většinu času svého trvání pro veřejnost uzavřena. Ve čtvrtek 16. června pak od 17.00 proběhne na zdi u stezky vedoucí od DEPO2015 podél řeky Radbuzy Graffiti Jam, kterého se spolu s umělci může zúčastnit kdokoli, kdo by si rád vyzkoušel street art na vlastní kůži. Zkušení i začínající umělci budou mít k dispozici plochu, spreje a barvy zdarma. Celý festival bude slavnostně zakončen v sobotu přímo v DEPO2015, kdy na v podvečerních hodinách konaný graffiti workshop pro děti naváže slavnostní vernisáž doprovodné výstavy zúčastněných umělců a filmu dokumentujícího průběh letošního ročníku. Celý večer pak uzavře velká Final party s DJ’s a občerstvením. Více informací na www.depo2015.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-12 15:49:00
Fiasko s trolejbusy na pražské letiště: Sotva vyjely, už mají potíže! Nahradily je autobusy
Některé z velkokapacitních trolejbusů Škoda Solaris 24 v Praze na lince číslo 59 z Veleslavína na Letiště Václava Havla musely kvůli technických potížím na čas nahradit naftové autobusy. Nejedná se o sériovou vadu. Problémy se zabývá dodavatel a dopravní podnik (DPP) vozy postupně vrací do provozu, uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková. DPP zahájil provoz trolejbusů na letiště minulý týden ve středu. Náklady na vybudování trolejbusové infrastruktury byly asi 354,5 milionu Kč, nákup vozů vyšel na 623,2 milionu Kč.
Čas načtení: 2024-06-03 11:30:00
Trolejbusy Škody Group zamíří do Vilniusu. Jde o kontrakt za 1,3 miliardy korun
Do litevského Vilniusu míří první vůz z dodávky nových trolejbusů Škoda 32 Tr plzeňské strojírenské skupiny Škoda Group. Celkem má letos a v příštím roce společnost dodat tamnímu dopravci Vilniaus viešasis transportas (VVT) 91 trolejbusů za více než 52 milionů eur, v přepočtu 1,3 miliardy korun.
Čas načtení: 2024-06-15 09:06:00
Letní provoz MHD v Praze a okolí: Všechny zastávky na znamení!
Budete chtít vystoupit z autobusu nebo trolejbusu, nezapomeňte zmáčknout upozornění řidiči. Od začátku letních prázdnin budou totiž všechny zastávky autobusů a trolejbusů v metropoli a Středočeském kraji pouze na znamení.
Čas načtení: 2024-11-15 11:17:19
Do Brna míří dvacítka nových trolejbusů Škoda 32Tr.
Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Do Brna dorazil první z dvaceti trolejbusů Škoda 32Tr. Výrobce je dodá postupně do konce ledna Do Brna míří dvacítka nových trolejbusů Škoda 32Tr. První vůz dnes výrobce předal Dopravnímu podniku města Brna (DPMB), zbylých devatenáct dodá postupně do konce ledna. Parciální trolejbusy DPMB využívá například při výlukách, ale i
Čas načtení: 2024-12-19 06:04:04
Brno plánuje rozmach trolejbusů. Jsou ekologičtější a vydrží déle než autobusy
Více trolejbusů na úkor autobusů přibude v následujících letech na brněnských silnicích. Poměr je tam nyní zhruba 2:1 ve prospěch 300 autobusů. Za pár let se počty výrazně sblíží, protože trolejbusů přibude přibližně padesátka kusů. Důvodem je nutnost přecházet na ekologičtější MHD, což zejména naftové vozy neplní.
Čas načtení: 2024-02-07 15:07:00
Do Českých Budějovic zamíří 35 nových trolejbusů Škoda 33Tr s bateriemi
Trolejbusová doprava v Českých Budějovicích výrazně posílí. Do jihočeské metropole zamíří hned 35 nových trolejbusu Škoda 33Tr v celkové hodnotě téměř 700 milionů korun. Dodávky budou probíhat mezi lety 2025 a 2026. Tato zakázka dále posiluje úspěšnou spolupráci mezi výrobcem a
Čas načtení: 2020-10-10 10:12:46
Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka, jsou tři série detektivní tvorby spisovatele Stanislava Češky, který je také autorem pohádek O Mlsálkovi a knížky O plyšáčcích, která čeká na vydání. Třináctý příběh ze série Zločiny na Velké Moravě, nazvaný Případ mrtvého krále a věnovaný úmrtí krále Svatopluka, vychází před Vánoci. Vyrůstal jste ve Šlapanicích u Brna a své první literární pokusy jste zaznamenal na škole, když jste psal poezii, texty písniček a krátké povídky. Už tehdy vás psaní bavilo? Čím jste chtěl být a jak vzpomínáte na své dětství? Na dětská léta ve Šlapanicích, městě východně od Brna s necelými 8000 obyvatel, vzpomínám moc rád. Odstěhovali jsme se odsud v roce 1969, když rodiče dostali družstevní byt v nově budovaném krásném brněnském sídlišti Lesná. Tehdy jsem chodil do osmé třídy ve šlapanické základce a mohl přestoupit do nové, supermoderní školy v Brně-Lesné. Ovšem k údivu všech kolem mě jsem to odmítl, byl za exota a půldruhého roku brzy vstával a pozdě odpoledne se vracel domů, protože jsem denně strávil dvě hodiny v autobusech a trolejbusech brněnské MHD cestami mezi Lesnou a Šlapanicemi. V té tehdy obstarožní šlapanické škole jsem se prostě mezi spolužáky a vynikajícími učiteli, kteří nám toho dali strašně moc, cítil náramně dobře. A do dneška na Šlapanice a jejich základní školu vzpomínám moc rád a rád se tam vracím. I když dnes už to je většinou pouze na hrob rodičů. Pokud jde o to psaní, tak v dobách základky to bylo spíš čtení všeho možného. Číst jsem uměl už při nástupu do první třídy a třeba v takových deseti letech se zájmem louskal příběhy Raymonda Chandlera. Ovšem četl jsem všechno možné. Ke psaní jsem se dostal až v dobách studií na brněnském gymnáziu na Křenové ulici. Byly to ovšem spíš takové neumělé pokusy – básničky, texty písniček na školní ples, také mi jednou četli povídku v brněnském rozhlase. Pak s maturitou tyhle pokusy ustaly. No, a čím jsem chtěl být? Už od dětských let mě moc bavilo vše kolem trolejbusů, autobusů, tramvají a vlaků. A potom také vše kolem cestování a poznávání cizích zemí. Ovšem nebyl jsem nějak vyhraněný humanitně nebo technicky. Když se blížil konec mých středoškolských studií a já se rozhodoval, co dál, měl jsem takové tři favority – studium geografie, žurnalistiky a matematiky, či fyziky. Všechno ovšem dopadlo trochu jinak. Po gymnáziu v Brně jste vystudoval technickou kybernetiku na VUT v Brně a řadu let jste působil jako softwarový specialista a nějakou dobu jste pobýval také ve Vídni. Co Vvs přivedlo právě ke studiu tohoto oboru? Do mých úvah o dalším studiu zasáhl strýc, který byl profesorem na strojní fakultě brněnské techniky. Upozornil mě na tehdy nový obor na elektrofakultě VUT Brno, technickou kybernetiku. S tím, že se jedná sice o jeden z tehdy nejtěžších vysokoškolských oborů, který nebude jednoduché vystudovat, mimochodem víc matematiky se tehdy učilo snad pouze na odborné matematice na univerzitě, ovšem pokud to zvládnu, budu mít o zajímavou budoucnost postaráno, jak mi strýc řekl. Byl to moudrý muž a já posléze pochopil, jak dobře jsem udělal, když jsem se řídil jeho radou. Toto studium opravdu lehké nebylo a jeho „specialitou“ bylo také to, že když jste „přežili prosívací síto“ v prvním ročníku, čekalo vás něco podobného ještě jednou v ročníku třetím, kde se začala učit tzv. „teorie řízení“, tedy řízení technologických procesů. To bylo něco, co se nedalo naučit, to jste museli pochopit a zkouška byla přímo „lahůdkou“. Několik hodin jste počítali návrh nějakého řídícího průmyslového systému, načež vás čekala ústní část, kde vás vyučující důkladně „rozebral“ a neomylně poznal, jestli „na to máte“. Nicméně studium to bylo náramně zajímavé, které nám skutečně dalo dobré základy pro náš další odborný život. Měl jsem navíc i to štěstí, že prvních deset let, co jsem pracoval doma, jsem uplatnil přesně to, co jsem se na technice naučil. Byl jsem například jedním z otců prvního plně automatického stroje, barvicího aparátu, v československém vlnařském průmyslu, který jsme vyvinuli na dnes už neexistujícím Výzkumném ústavu vlnařském, kde jsem tehdy pracoval. No, a když jsem posléze strávil osmnáct let u jednoho velkého mezinárodního koncernu ve Vídni, pracoval jsem už v trochu jiném oboru, ovšem díky základům z domova jsem s tím neměl nejmenší problém. Důkazem kvality studia v 70. letech na brněnské elektrofakultě bylo i to, že jsem si na přání zaměstnavatele také bez problémů nostrifikoval svůj inženýrský diplom na vídeňské Technické univerzitě. K psaní jste se vrátil a napsal 26 pohádek o zajíčkovi a jeho kamarádech v knize O Mlsálkovi a na vydání čeká knížka O plyšáčcích s deseti příběhy sourozenců Haničky a Staníčka a jejich plyšových přátel. Jak se vám píše pro děti? K tomu návratu došlo někdy v 80. letech minulého století, po seznámení s mojí manželkou, kdy vznikly pohádky o zajíčkovi Mlsálkovi. Nejprve jich bylo osm. Když je manželka četla dětem ve školce, kde učila, a pohádky se dětem líbily, psal jsem další, až jich nakonec bylo dvacet šest. Při tom psaní jsem ovšem zjistil, že psaní pro děti, pokud k němu tedy přistupujete zodpovědně, je ta nejtěžší spisovatelská disciplína. Musíte si dávat pozor na každé slovo. Příběh by měl být alespoň trochu výchovný, ovšem ne moc, aby děti nenudil. Měl by je především pobavit. A musíte si také dávat pozor na slovník, který používáte. Dobrá pohádka by měla přispět i k tomu, aby si děti rozšířily a osvěžily slovní zásobu. Když jsem ty pohádky napsal, narazil jsem ovšem na drobnou potíž. Věděl jsem, že jsou dobré, protože mi to jednak potvrdila jako expertka v oboru má paní jako učitelka, ovšem především měly úspěch u dětí. Opačné to však bylo u nakladatelů. Vzhledem k tomu, že jsem nevládl ani penězi, ani styky, nikdo o pohádky neměl zájem. Nakonec se však na mě usmálo štěstí, když začátkem tisíciletí začínalo vysílat Rádio Proglas. Tam pohádky moc krásně načetli a od té doby už několikrát reprízovali se slušným ohlasem u svých malých posluchačů. Část těch pohádek posléze zpracovali i v TV Noe. Jako spisovatel jste se představil v roce 2010 knihou Starožitná smrt a tehdy se poprvé také objevil soukromý detektiv Stanislav Berka, který svůj zatím poslední 13. případ řeší v knize Smrt místostarosty (2020). Co vás přivedlo k psaní detektivek a jak se zrodil Stanislav Berka? Máte spolu něco společného kromě křestního jména Stanislav? Nápad na psaní detektivek a prvních 40 stran Starožitné smrti vznikl už ve Vídni. Když jsem napsal 26 pohádek, tedy povídek, řekl jsem si, že se zkusím pustit do románu. A když jsem přemýšlel, o čem budu psát, bylo rozhodnutí jednoduché – detektivka. Protože ten žánr miluji. A protože mám rád americkou drsnou školu, tak jsem si řekl, že zkusím napsat knihu tak, jak ji mám rád, ovšem „po brněnsku“. Protože prostě nemám rád takové to hraní si na světovost, když u nás vznikne detektivka „severská“ nebo třeba „z New Yorku“. Jsme prostě, jací jsme a měli bychom psát po našem a o sobě, protože v Americe nebo ve Skandinávii je dost místních autorů. Navíc jsem se rozhodl, že se mé knihy musí co nejvíc blížit realitě a musím se vystříhat nepřesností a někdy i pitomostí, kterými se detektivky mnohdy jen hemží. Takže jsem si něco nastudoval o policejní práci a při psaní mám vždy po ruce vysokoškolské učebnice kriminalistiky, soudního lékařství a případně i literaturu z jiných oborů, kterých se mé případy týkají. Když třeba „vraždím“ jedem, vždy si nastuduji maximum o dané problematice. A tak se zrodil Standa Berka. Bývalý šéf brněnské mordparty, který v turbulentních 90. letech podobně jako mnoho jiných schopných policistů znechucený věčnými „reformami“ od sboru odešel a stal se soukromým detektivem. Nechtěl jsem ovšem upadnout do obvyklých klišé žánru, takže Berka není chudý, rozvedený alkoholik, který je na kordy s policií, jak tomu zhusta u románových „soukromých oček“ bývá. Naopak, díky svému soukromničení můj Berka přišel k velkému majetku, takže může pracovat pro radost a dělat, co jej baví. Žije ve spokojeném vztahu se svojí partnerkou a se svými bývalými kolegy udržuje ty nejlepší vztahy a v posledních románech se dokonce k policii vrací. Tenhle odklon od klišé žánru mi mimochodem vytkl před lety jakýsi literární vědátor ve své bakalářské práci a dost mě tím pobavil. Původně jsem zamýšlel takovou hru se čtenářem v tom, že se Berka nebude jmenovat Berka, nýbrž Češka. Ovšem pak jsem zůstal pouze u stejného křestního jména. A společného toho máme dost, oba léta žijeme spokojeně se svojí partnerkou, Berka s přítelkyní, já s manželkou, oba máme rádi ony autobusy, trolejbusy, tramvaje, vlaky a jejich modely, oba máme rádi dobré jídlo a pití a oba také máme podobný náhled na svět kolem nás. Pouze má kariéra u policie trvala na rozdíl od Berky pouhou asi jednu minutu, což by bylo na jiné vyprávění. Další detektivní sérii jste, díky svému velkému zájmu o historii, nazval Zločiny na Velké Moravě, kdy se v historické detektivce Případ úzké dýky v roce 2012 poprvé představili kníže Slavomír a jeho přítel viking Erik a svůj nejnovější případ řeší v knize Případ mrtvého krále, která vychází letos. Proč jste si vybral právě období Velké Moravy? Odpověď je jednoduchá. Když vyšly první dva příběhy Standy Berky Starožitná smrt a Hořká smrt a setkaly se vcelku se slušným ohlasem, řekl jsem si, že zkusím zabrousit také do žánru historické detektivky, která zažívá docela rozkvět. A protože jsem Moravan, Brňan, zajímám se nejen o politiku, kriminalistiku, ale i historii, vždy mě štvalo to, že Velká Morava je v dějepise takovou polozapomenutou kapitolkou mezi Sámem a svatým Václavem. A že pro většinu lidí začínají dějiny našeho státu někdy v desátém století na pražském Hradě. Jenže už o pěkných pár let dřív tu byla mocná říše s centry na Moravě a Slovensku, která se za dob krále Svatopluka stala dost významným hráčem i v celoevropském měřítku. A historie Velkomoravské říše pro nás může být poučná i dnes po téměř 1200 letech. Je totiž příkladem vlastenectví svých obyvatel, kteří dokázali obětovat své životy ve věčných bojích s Franky a posléze i Maďary za svobodu a suverenitu své země. Je ale také ukázkou toho, jak politikaření a bezohledný kariérismus některých jedinců dokáže škodit a ubližovat. A také je hodno našeho obdivu to, jaká umělecká díla tehdy dokázali naši předci vytvořit. Jak píše docent Galuška, úrovně řemeslné výroby, jaká byla na Velké Moravě, se v Čechách dosáhlo snad až o tři sta let později. K tomu všemu je historie té doby, byť o ní nevíme mnoho, nebo možná právě proto, prošpikována řadou tajemství. Jako je třeba to, které zmiňuji v 10. dílu svých velkomoravských příběhů Případu českého knížete. Že totiž možná Přemyslovci jsou vlastně potomci Mojmírovců, vládců Velké Moravy. Tedy, aby bylo jasno, zdůrazňuji to „možná“ a netvrdím, že tomu tak opravdu bylo. Bližší vysvětlení čtenář najde v historickém doslovu na závěr knihy. A tak jsem se rozhodl, že nebudu psát klasické historické detektivky, na jaké jsou čtenáři zvyklí. Že vytvořím sérii příběhů, které vás provedou nejvýznamnějšími padesáti lety historie Velkomoravské říše. Vždy si zde vezmu nějakou významnou historickou událost, kolem které vystavím kriminální příběh, který vám tu dobu zábavným způsobem přiblíží. Průvodci vám bude dvojice přátel – mojmírovský kníže Slavomír, skutečně zmiňovaný ve Fuldských letopisech, a viking Erik, věrný Slavomírův druh. Každou knihu vždy navíc uzavírá historický doslov, ve kterém čtenáři prozradím, co vzniklo v mé fantazii a jaká byla historická skutečnost. Letos před Vánoci by měl vyjít třináctý díl této série Případ mrtvého krále věnovaný úmrtí krále Svatopluka. Třetí série Brněnská mordparta vyšetřuje je inspirovaná současnými případy, které řeší brněnská krajská kriminálka v čele s šéfem Jaroslavem Motlem, která má zatím šest příběhů od Nezralé vraždy z roku 2016 po Oprávněnou vraždu (2020). Co vás přivedlo k psaní této série, v níž se inspirujete případy, které se odehrály v současné době? Už jsem řekl, že se ve svých knihách, současných i historických, snažím maximálně držet reality. V pátém Berkově příběhu, románu Krutá smrt zavedlo Berku vyšetřování do Bad Tölzu v Bavorsku. Potřeboval jsem si ujasnit práci bavorské kriminálky, abych o ní prostě nepsal nesmysly. Poslal jsem tedy zdvořilý dotaz prostřednictvím webového formuláře bavorské policie. Do dvou dnů mi přišla odpověď od šéfa „Polizeiinspektion“, tedy obvodního policejního oddělení z Bad Tölzu. Evidentně pobavený vrchní komisař mi ochotně zodpověděl mé dotazy a já mu pak napsal věnování do knížky, které jsem mu po vydání knihy ofotil a poslal, načež následovalo nadšené poděkování pana vrchního komisaře. O dva příběhy dál to potom byla Smrt z minulosti, která se odehrává v současnosti, ale také na konci 80. let minulého století, kdy byl mladý Berka už náčelníkem brněnské krajské mordparty v tehdy Veřejné bezpečnosti. Mám čtyřdílné Dějiny četnictva a policie, ze kterých jsem vyčetl tehdejší organizaci kriminálky u Veřejné bezpečnosti. Román se týká také Státní bezpečnosti, o které jsem literaturu také našel, takže se čtenář třeba podívá do skutečné kanceláře náčelníka II. správy StB. Jenže jsem zjistil, že vlastně nevím, jaká je struktura kriminálky dnes. Policie ČR sice má rozsáhlé webové stránky, ovšem tohle tam není. Tak jsem si řekl, že když mi odpověděla bavorská policie, jistě se na mě nevykašle policie jihomoravská. A nezklamal jsem se. Odpověď s požadovanými informacemi přišla od paní tiskové mluvčí do půl hodiny! A za dva dny následoval telefonát od šéfa brněnské mordparty, tedy brněnského „1. oddělení“, který mě pozval na návštěvu. Vzal jsem na ukázku pět svých románů s detektivem Berkou. Za dva týdny jsem přišel znovu a kolem mě se posadil pan plukovník a čtyři jeho kolegové, kteří mě zahrnuli chválou, až jsem se červenal. A od té doby si už tykáme a já chodím na brněnskou mordpartu na návštěvy více méně pravidelně. Skutečné případy brněnských kriminalistů se staly také inspirací pro některé z románů o detektivu Berkovi Knížky vám vynesly také několik ocenění jak v literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce (3. cena za knihu Starožitná smrt v 6. ročníku, opět 3 cena v 8. ročníku za knihu Mnohomluvná smrt a kniha Hořká smrt vyhrála 7. ročník soutěže). Případ úzké dýky získal 3. místo v 2. ročníku literární soutěže nakladatelství MOBA Brněnský dukát. Co pro vás tato ocenění znamenají? Píše se vám lépe současná nebo historická detektivka? Ocenění jistě potěší. Co si budeme nalhávat, pochvala je milá. Ovšem, a teď nechci, aby to znělo namyšleně, ale co vám je platné hejno cen, když si vaše knihy nenajdou čtenáře. Knihy prostě nemůžete psát pro ceny nebo pro kritiky. Knihy se píší pro lidi, kteří si je půjčí v knihovně, dokonce do nich investují vlastní peníze a koupí si je v obchodě, a hlavně věnují čas jejich četbě. A já při psaní každé knížky myslím především právě na toho čtenáře, či čtenářku investující svůj čas a peníze do mého příběhu, cítím před nimi velkou zodpovědnost a snažím se je nezklamat. Ovšem pro mě to první ocenění románu Starožitná smrt mělo význam přímo osudový, protože odměnou byla smlouva na vydání románu. A já tak měl to štěstí, že jsem mohl nastartovat svoji spisovatelskou kariéru. Pokud jde o to, jaká detektivka se píše lépe. Samozřejmě ta současná a vymyšlená. Pokud jde o příběhy historické, vzhledem k tomu, že jsem elektroinženýr a pouze historik-amatér, znamená pro mě historická detektivka někdy i přímo detektivní práci navíc s nastudováním příslušných reálií. Knížky věnujete své manželce Hance, která, jak jste někde řekl, je vašim prvním čtenářem a rádcem, ale i přísným a zároveň laskavým kritikem… Přesně tak. Jak říkám, každý umělec potřebuje svoji múzu. Tou mojí múzou je má paní, se kterou se známe 37 let a letos před Vánoci oslavíme 36 let našeho manželství. Moje Hanka mi nejen poskytuje cenné rady a připomínky k mému psaní a je také vždy prvním čtenářem mých románů. Ona také vlastně může za to, že jsem spisovatel. Když jsme totiž byli v roce 1983 na svém třetím rande, vraceli jsme se vlakem z Nedvědice z výletu na hrad Pernštejn. Já se tehdy kasal, že dokážu promluvit na jakékoliv téma, aniž bych o něm něco věděl. Což je pravda, ukecaný jsem od mala. Hanka, už tehdy učitelka mateřské školy, mi řekla, ať jí na místě, v kupé vlaku, vymyslím pohádku. A tak vznikl Mlsálek. Původně to ovšem byl dospělý zajíc, postava vcelku odpudivá, opilec, přímo ožrala, odpovědný vedoucí hospody Pod drnem. Jeli jsme totiž zrovna kolem jakéhosi pole. A později se potom ten opilec zmenšil a stal se z něj roztomilý zajíček, jedno oušku nahoru, druhé dolů, student zaječí mateřské školy. Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? No jéje. Teď jsem už v penzi, takže bych odpočíval pořád. Do práce mě ovšem spolehlivě dokope blížící se termín u nakladatele. Rád chodím po procházkách, kolem Brna je moc pěkně. Také se rád podívám na zajímavý film, či seriál, hlavně detektivku. A manželka ze mě má legraci, když jí vždycky vysvětluji, že to či ono je pitomost a dělá se to jinak. Také se rád věnuji svému už zmiňovanému koníčku, hromadné dopravě a jejím dějinám. Což znamená, že se s chutí probírám také odbornými časopisy a knihami z oblasti dopravy. Čas si najdu také na zajímavou detektivku nebo jiný román. A samozřejmě je svátkem pro mě i moji paní výlet někam za Velkou Moravou. Stanislav Češka se narodil v Brně 30. dubna 1955. Vystudoval technickou kybernetiku na Elektrofakultě VUT v Brně. Pracoval jako softwarový specialista a od roku 2010 je spisovatel detektivek. Série – Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka. Napsal 26 pohádek o zajíčkovi (O Mlsálkovi) a na vydání čekají pohádky O plyšáčcích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 10:11:26
DPMB dokončil pilotní projekt kompletace vlastních trolejbusů.
Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Trolejbusy Mario získaly potřebná povolení, DPMB může v jejich výrobě pokračovat. Dopravní podnik města Brna úspěšně dokončil pilotní projekt kompletace vlastních trolejbusů. První dva vozy z projektu Mario získaly potřebné schválení typu a průkazy způsobilosti. Dopravce tak v projektu může pokračovat – v letošním roce plánuje stejným způsobem sestavit dalších
Čas načtení: 2024-02-21 16:57:00
Top řešení pro Lesnou je trolejbus, potvrdilo vedení Brna. Šaliny ale neškrtlo
Seifertovou a Okružní ulicí v Brně povede v budoucnu nová trolejbusová trať do Lesné. Zavedení trolejbusů do této městské čtvrti označilo ve středu vedení Brna za nejlepší variantu. V minulosti se hojně diskutovalo, že by tam jezdily tramvaje, to však mezi obyvateli vyvolalo vlnu nesouhlasu.
Čas načtení: 2024-02-22 14:40:00
Muž s dítětem vyskočil za jízdy z trolejbusu, utíkali před revizory
Dospělý muž a dítě se ve čtvrtek před polednem zranili při útěku před revizorem ve čtvrti Krásné Březno v Ústí nad Labem, kdy vyskočili z jedoucího trolejbusu. Oba skončili v nemocnici, dítěti předtím poskytovaly první pomoc revizorky.
Čas načtení: 2024-02-22 16:21:00
Při útěku před revizorem v Ústí vyskočil muž s dítětem z trolejbusu. Oba mají vážná zranění
Dospělý muž a dítě se zranili dnes před polednem při útěku před revizorem. Vyskočili z jedoucího trolejbusu. Řekla to mluvčí policie Veronika Hyšplerová. Zdravotníci převezli jednoho dospělého a nezletilé dítě do nemocnice, uvedl mluvčí záchranky Prokop Voleník. Událost se stala ve čtvrti Krásné Březno.
Čas načtení: 2024-02-22 16:52:00
Před revizorem v Ústí i s dítětem vyskočil z jedoucího trolejbusu! Oba mají vážná zranění
Dospělý muž a dítě se zranili ve čtvrtek před polednem při útěku před revizorem. Vyskočili z jedoucího trolejbusu. ČTK to řekla mluvčí policie Veronika Hyšplerová. Zdravotníci převezli jednoho dospělého a nezletilé dítě do nemocnice, uvedl mluvčí záchranky Prokop Voleník. Událost se stala ve čtvrti Krásné Březno.
Čas načtení: 2024-03-05 09:57:29
Provoz nejdelšího trolejbusu v Česku startuje ve středu odpoledne
Pravidelný provoz nejdelšího trolejbusu v Česku mezi stanicí metra Nádraží Veleslavín a ruzyňským letištěm odstartuje ve středu odpoledne. První spoj s cestujícími vyrazí z Terminálu 1 směrem na Nádraží Veleslavín ve 14:41 hodin, v opačném směru pak ve 14:46 hodin. Oznámil to dopravní podnik na webu.
Čas načtení: 2024-03-06 00:05:00
Pražský dopravní podnik zahájí provoz trolejbusů z Veleslavína na letiště
Praha - Pražský dopravní podnik (DPP) dnes slavnostně zahájí provoz velkokapacitních trolejbusů z Nádraží Veleslavín na Letiště Václava Havla Praha. Vůz Škoda Solaris 24 vyjede jako linka číslo 59....
Čas načtení: 2024-03-06 15:46:00
»Obři s tykadly« už vozí cestující na letiště: Nejdelší trolejbusy obstály ve zkušebním provozu
Pražský dopravní podnik (DPP) ve středu zahájil provoz velkokapacitních trolejbusů Škoda Solaris 24 z Nádraží Veleslavín na Letiště Václava Havla Praha. Trolejbusy číslo 59 nahradily autobusovou linku číslo 119. Vozy budou část trasy jezdit připojeny k trolejím a část na baterie. Do tříčlánkového vozu se vejde až 180 cestujících, což je asi o 30 procent více než do původních kloubových autobusů. Novinářům to dnes řekli představitelé města, DPP a výrobce. Náklady na vybudování infrastruktury byly asi 354,5 milionu Kč, nákup vozů vyšel na 623,2 milionu Kč.
Čas načtení: 2024-03-06 15:43:44
Na trasu vyrazil nejdelší trolejbus v Česku
Pravidelný provoz nejdelšího trolejbusu v Česku odstartoval ve středu odpoledne jízdou z Terminálu 3 do stanice Nádraží Veleslavín v Praze 6. Velkokapacitní tříčlánkový bateriový stroj, který dostal číslo 59, měří téměř 25 metrů a pojme 180 pasažérů.
Čas načtení: 2024-03-06 15:56:00
DPP zahájil provoz velkokapacitních trolejbusů z Veleslavína na ruzyňské letiště
Praha - Pražský dopravní podnik (DPP) dnes zahájil provoz velkokapacitních trolejbusů Škoda Solaris 24 z Nádraží Veleslavín na Letiště Václava Havla Praha. Trolejbusy číslo 59 nahradily autobusovou...
Čas načtení: 2024-03-06 15:49:00
Pražský dopravní podnik (DPP) ve středu slavnostně zahájil provoz velkokapacitních trolejbusů z Nádraží Veleslavín na Letiště Václava Havla Praha. Trolejbusová linka 59 má nahradit dosavadní autobusovou linku 119. Velký trolejbus jezdí po Praze od loňského roku, přičemž před uvedením do provozu musel nejdříve najezdit tisíce kilometrů zkušebně. DPP zavedl také trolejbus z Palmovky do Miškovic.