Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-24 09:00:34

Trochu jiná jídelna. V Děčíně servírují ochutnávku architektury a designu uprostřed průmyslové vřavy

Malá oáza klidu, kde si lze popovídat nad jídlem. Taková je nová jídelna společnosti Ryko, na které pracovali architekti i interiérová designérka. Článek Trochu jiná jídelna. V Děčíně servírují ochutnávku architektury a designu uprostřed průmyslové vřavy se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-09 07:05:56

Houbové pivo, rajčatové víno či káva z pohanky. V podzemí Václaváku servírují nealko drinky podle AI

Restaurace Triton má unikátní interiér a teď taky menu – jídlo vznikalo klasicky, nealko drinky k němu vymyslela umělá inteligence jménem Jarvis. Článek Houbové pivo, rajčatové víno či káva z pohanky. V podzemí Václaváku servírují nealko drinky podle AI se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2013-11-21 05:00:00

Ubuntu 13.10 Saucy Salamander – Jen do počtu

Vývojáři velmi rozšířené linuxové distribuce Ubuntu nám dvakrát do roka servírují novou verzi. Někdy dojde na revoluční novinky, jindy je nová verze vydána jen do počtu a přináší pramálo novinek. Drzý mlok (v originále Saucy Salamander) je spíše zástupce té druhé skupiny, i přesto však přináší někol ...

Čas načtení: 2013-07-22 00:00:00

Nová kolekce Intimissimi podzim/zima 2013/2014

Ačkoliv se prázdniny ještě ani nepřehouply přes svou polovinu, módní značky už dávno myslí na novou sezńu a pomalu, ale jistě nám servírují nové kolekce pro podzim a zimu 2013/2014. S tou svou přišla i značka Intimissimi, známá pro své svůdné a krásné ženské spodní prádlo. V nové kolekci nám však uk ...

Čas načtení: 2007-09-20 06:00:00

FIFA 2008

Pravidelnost s jakou nám tvůrci z EA Sports servírují asi již nadobro nekonečnou (opusťte něco, co vám vydělává, že?) serii FIFA je opravdu obdivuhodná. Jako každý rok nás tedy i letos čeká prý ten nejlepší a nejhratelnější fotbal na PC… Bude to tentokrát pravda? Na některé aspekty nové FIFY se zamě ...

Čas načtení: 2020-02-21 14:10:30

Fejeton Rudolfa Křesťana: Ve znamení dvojky

Kdo se cítí zdravotně dobře a domnívá se, že má čáku na mimořádnou dlouhověkost, může se těšit na unikátní únorové datum 22. 2. 2222. V reálnějším výhledu je pak den 22. 2. 2022. Pro ještě netrpělivější jedince se už letos nabízí docela zahuštěné dvojkové uskupení v podobě data 22. 2. 2020. Pro úplně netrpělivé tu byl hnedka zkraje února o Hromnicích dvojkový předkrm 2. 2. 2020. Obě letošní data jsou stylově přitažlivá pro dvojice ucházející se o svatební obřad. Termín byl na matrikách obsazen leckde už s předstihem.  Významově je dvojka vnímána jako symbol polarity a odkazuje na princip jin a jang. Numerologicky pak představuje dar citlivosti.  Je proto nespravedlivé, když bývá někdy pokládána – z povahy svého názvu – za něco DRUHOřadého.  Jako jeden z občasných moderátorů rozhlasových nedělních Dobrých rán mám v paměti redakční vybídku z minulých let, abychom se z právě zmíněného důvodu neohlašovali posluchačům jako „Dvojka Českého rozhlasu“, nýbrž radši „Český rozhlas Dvojka“.  K obecnější obhajobě čísla dvě si dovoluji uvést, že v lecčem je jedničkou. Například pro matematiky je to nejmenší prvočíslo. Navíc představuje i unikátní rovnost 2 + 2 = 2 x 2. Je taky patronem dvojčat. A možná i dvojníků, kteří bývají najímáni různými čelnými politiky. Domnívám se, že u některých historických setkání dvou diktátorů to možná ve skutečnosti byla schůzka dvojníků, kteří si tím pádem měli co říct. Ze sféry jiné zmiňuji protagonistu mé oblíbené Čapkovy detektivní povídky Básník. V rozhovoru s vyšetřujícím dr. Mejzlíkem říká: „Poslouchejte, nepřipadá vám někdy dvojka jako labutí šíje?“ Letošní datum 22. února tak bude labutím jezerem.  Výraz dvojka jsem donedávna spojoval i se dvěma deci rozlévaného vína. V poslední době se však stále častěji setkávám s tím, že po objednání dvojky červeného je mi sděleno, že servírují jen deci a půl. Nepokládám se za vínoznalce, a tak netuším, jak ta míra vznikla. Třeba existovala odjakživa, jen já jsem se s ní nesetkal. Nebo možná jsem se s ní potkal už v minulosti, jenže nevědomky, když mi objednaná dvojka byla nalita pod míru. Za připomenutí stojí i moudré varování, že když se dva perou, třetí se směje.  Se zkoumaným číslem jsou bezprostředně spojeny taky věhlasné dvojice vzniklé v různých oborech. Například manželé Curieovi, Voskovec a Werich, Hanzelka a Zikmund, Ilf a Petrov, Pat a Patachon, Laurin a Klement a ovšem i Mach a Šebestová. Taky Marx + Engels a Marks + Spencer. Do historie české literatury se zapsala i jedna tulácká dvojice: Hašek a Kuděj. Druhý jmenovaný, tedy Z. M. Kuděj, popsal roztodivná společná putování v knížce s příznačným názvem Ve dvou se to lépe táhne.  Čtenářské příznivce této dvojice potěšilo stejně jako mě, že předloni byly péčí Miloše Doležala vydány dosud knižně nepublikované Kudějovy zážitky s Jaroslavem Haškem, a to pod titulem Neklidný zadek mě pálí. Když už je řeč o dvojkách, i zmíněný zadek má dvě půlky, byť nebývá zahrnut v množině párových orgánů. Ale ještě k magii dvojek. Při kroužení kolem těch letošních kalendářních, které – jak už bylo uvedeno – lákají i k volbě svatebního data, setkal jsem se i s následující (náhodnou?) souvislostí.  Právě v sobotu 22. 2. 2020 je v ostravském Divadle Jiřího Myrona na programu představení Hawdonovy hry s názvem Dokonalá svatba. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-01 06:55:35

Idol, pocty, stát aneb Kontroverzní nařízení státního smutku za Karla Gotta

Dne 16. března 1930 se Praha loučila s Aloisem Jiráskem. Poklonit se před umělcovou rakví vystavenou v panteonu Národního muzea přišli prezident Masaryk, členové vlády, představitelé senátu a parlamentu, pražští radní, rektoři pražských vysokých škol, generálové, guvernér Národní banky, osobnosti národní kultury a desítky tisíc lidí z celé země. Zde však podobnost s nedávným pohřbem Karla Gotta končí. Neboť dnes jsme v jiném čase, jiné republice, jiné demokracii – té postkomunistické, jíž navíc dominuje globální popkultura se svou vyprázdněností symbolů, hodnotových pojmů a rituálů. Je to zřetelné již ze srovnání pietních aktů obou umělců, které sice dělí bezmála devadesát let, nicméně pojí je celonárodní publikum, lidový sentiment a rovněž stát v roli scenáristy smutečních obřadů. (V tomto momentu však pro jistotu udělejme rezolutní silnou čáru, protože role Jiráska a jeho díla v českých – nejen literárních – dějinách je s odkazem zpěváka Gotta, jenž přinášel lidem „radost a krásné písničky“, prostě nesouměřitelná.)  Státní pohřby státníkům Z dobového tisku vyčteme, že Aloisi Jiráskovi byl jako zastánci samostatnosti českého a slovenského národa, jehož historické vědomí svým dílem spoluvytvářel, vypraven „národní pohřeb“. Republika byla dosud mladá, plná euforie a úcty k vydobyté samostatnosti, odhodlaná naplňovat nejvyšší demokratické a kulturní ideály. I přes věky cítíme tu vášeň ve slově „národní“, jež bylo tehdy ve smutečních projevech mnohokrát skloňováno: panychida u pomníku sv. Václava, statisícové davy, velký průvod Prahou, kdy dvanáct stuh od rakve v barvě trikolóry neslo dvanáct spisovatelů.  Oproti tomu scénáře smuteční slavnosti Karla Gotta se prakticky ihned zmocnil současný český premiér chabě skrývající vzrušení z mediální události, jež by mu mohla vynést cenné populistické body, a navrhl uspořádat státní pohřeb, což mu vláda na mimořádném zasedání odsouhlasila. Jenže státní pohřeb je určen především prezidentům a zohledňuje jejich postavení vrchního velitele ozbrojených sil, takže jeho součástí jsou vojenské náležitosti jako rakev na lafetě, nastoupené jednotky a k poctě zbraň. Nejvíc rozumu nakonec projevila paní Ivana Gottová, když tento monstrózní akt s díky odmítla. Možnosti veřejně se rozloučit s Karlem Gottem na Žofíně se státními poctami, které představuje čestná stráž v uniformách, pak využily desetitisíce lidí. Zádušní mše ve Svatovítské katedrále, na niž obdržely pozvání celebrity i představitelé státu, byla soukromou aktivitou rodiny. Dosud jsem měla za to, že zádušní mše souvisí s vyznáním zesnulého a nestačí jen „uznávat hodnoty, které činí život krásným a bohatým“, jak ve svém proslovu zmínil arcibiskup; pokud však primasu českému nevadí sloužit mši za ateistu Gotta v národní katedrále, měl by alespoň vnímat, že tím fakticky legitimizuje nejvznešenější duchovní prostor země jako prostor společenský.  To v případě Jiráskova pohřbu byla církev mnohem zásadovější. Dokonce zakázala zvonit na pražské zvony, protože Jirásek, ač zůstal věřícím katolíkem, z církve v roce 1921 oficiálně vystoupil.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Počítá se „velkej rajc“ Alois Jirásek ve své době představoval živoucí symbol slavných dob vlasteneckých, kdy národní vědomí tvořilo podstatnou součást identity občana. Zdánlivě nestárnoucí Gott v blyštivých oděvech, jenž prakticky půlstoletí neopustil televizní obrazovky, ztělesňoval bohatýrské doby mládí několika generací. Jako byl Jirásek přední kulturní osobností Československé republiky, jež u lidu vzbuzovala přirozenou úctu, tak Karel Gott byl stálicí společenské elity s asi nejširší fanouškovskou základnou volně protínající nomenklatury i režimy. Všichni jsme ho „znali“, a proto se těšil jistému zlidovění, dokonce familiérnosti, jež v soudružské socialistické realitě nahradila prvorepublikovou úctu. Pro tuto svou mimořádnou veřejnou „chytlavost“ byl „Goťák“ prakticky ihned po smrti zneužit politiky vládními i parlamentními, kteří propadli opojení z bezpracné medializace a začali se předhánět ve sladkobolných vyjádřeních, v návrzích smutečních aktivit a poct. Protože i oni, politici, jsou důležitou součástí společenského kvasu, „zábavy“, kterou veřejnosti servírují sociální sítě i bulvár. (Ostatně podstatná část národa k politice také tak přistupuje, moc jí nerozumí a pokud vůbec volí, tak v jakémsi emotivním oparu fanouškovství.)  Pár dní po Karlu Gottovi skonala herečka Vlasta Chramostová. Média se nevyhnula ironizující otázce po „státním pohřbu“ signatářky Charty 77. Ministr kultury na to uvedl, že hereččina pietní slavnost v Národním divadle je rovněž aktem se státními poctami, neboť divadlo je státní organizací. V zásadě to sedí, v reálu však porovnání těch „státních poct“ kulhalo na obě nohy. Bez cavyků to vyjádřil kdosi neznámý na sociální síti: „Položit kytičku k rakvi Chramostové není pro politiky až takovej rajc.“  Konec Gottlandu V historii České republiky bylo vyhlášeno celkem šest „státních smutků“. První dne 14. září 2001 k uctění tří tisíc obětí teroristických útoků na USA, další 5. ledna 2005 z úcty k cca 170 000 obětem zemětřesení v jihovýchodní Asii, 8. dubna 2005 v den pohřbu papeže Jana Pavla II., 17.–18. dubna 2010 z úcty k cca stu obětem havárie letadla včetně prezidenta a vysokých představitelů polského státu, 21. – 23. prosince 2011 k uctění památky prezidenta Václava Havla a 12. října 2019 v den pohřbu zpěváka Karla Gotta. Z kontextu je snad jasné, proč za nejvíc kontroverzní oficiální poctu prokázanou Gottovi považuji právě vyhlášení státního smutku: odchod oblíbeného umělce ve vysokém věku a v kruhu rodiny, jenž svou kariéru za žádného režimu ani nebyl nucen přerušit, přece není tragédií státních či rovnou světových rozměrů.  Znepokojuje mne samozřejmost, s níž bylo toto významné celostátní opatření přijato. Stejně jako mne už druhé volební období znepokojuje ostentativní nezájem prezidenta o slavení významných výročí spojených s historií státu či republiky. Se stejnou nelibostí každoročně nesu výčet osobností oceněných státními vyznamenáními, kde se to hemží prezidentovými milci (pod)průměrných charakterových i profesních vlastností, zatímco skuteční hrdinové komunistické totality si dnes o nějakých „státních poctách“ mohou leda tak nechat zdát, protože v reálu pobírají důchod menší než jejich někdejší bachaři. To může poukazovat také k vychytralé prezidentově strategii směřující ke znevážení a zpochybnění občanské odpovědnosti a hrdosti a k vymazání historické paměti. Nařízení státního smutku za Karla Gotta je pak jen pouhým dalším kamínkem do mozaiky, s nímž tentokrát ochotně přispěchala vláda v čele s premiérem. Na pozadí toho všeho jde však o víc než jen o libovůli nějakého vysokého státního funkcionáře – jde o stát.  Na vládě teď prý vznikne „manuál“, který definuje pravidla pohřbů „se státními poctami“ společně s tím, komu jsou určeny. Přiznejme si: na státní pocty přece žádný návod není, nemůže být. Jde především o morální satisfakci. Jde o symbolické vyjádření úcty vyššího celku, jehož jsme součástí, k hodnotám, které člověk svým konáním za života potvrdil. Stát ale přestává být v pozici morální a hodnotové autority, když jeho představitelé neumějí nebo z různých pohnutek nechtějí vnímat či zažívat hodnoty jako čest, morálka, odvaha, statečnost, úcta a vlastenectví, či dokonce je vedeni vlastními cíli podrývají, znevažují nebo bagatelizují. Stáváme se svědky státu coby vyprázdněné skořápky, jež ve skutečnosti postrádá jakýkoli obsah či identitu a klidně poslouží i jako nástroj sentimentálního kýče. Jedno je jasné: pomyslná éra Gottlandu, jak zní název Česka v knize polského autora Mariusze Sczygiela, právě skončila. Otázkou zůstává, co přijde po ní. {/mprestriction}  Autorka je spisovatelka.

Čas načtení: 2024-05-20 05:30:00

Svoboda není salám a Kolaja je Terminátor. V bizarním moři volebních novin zatím chybí SPD

Stranické noviny jsou pro mnoho lidí pravidelným předvolebním guilty pleasure. Část politiků má před evropskými volbami ambici vysvětlit voličům, v čem pro ně má být Evropská unie důležitá, ti zbylí naopak vyrážejí jako rytíři ve zbroji bránit české hodnoty před diktátem „zlého“ Bruselu a místo štítu se nebojí využít křížovku nebo obraz od Ivana Mládka. Ty nejlepší kousky zatím letos pravděpodobně servírují jinak nevýrazní Svobodní: jejich přirovnání svobody slova ke kusu salámu, který buď je, nebo není, minimálně vybízí k zamyšlení. Navzdory očekáváním internet zatím marně vyhlíží noviny SPD, svou tvůrčí ambici naopak objevili Piráti. 

Čas načtení: 2024-07-13 07:00:01

Slováček s Patrasovou ztrácí trpělivost. A s jeho dcerou je to zlé, splní jí sen

Problémy s alkoholem se v případě Dády Patrasové stále zhoršují, což nedávno přiznal i její manžel Felix Slováček. Podle saxofonisty je situace tak vážná, že když ukáže na prázdnou láhev alkoholu, jeho manželka tvrdí, že není její, přestože ji těsně předtím vypila. Pomoci se nedočkala Na druhou stranu hledat viníka pouze v někdejší hvězdě dětských duší by bylo hodně laciné. „Prožila traumata a sáhla po alkoholu. To je scénář, kterým si prošla celá řada lidí. Jenže si buď uvědomili, že začínají mít problém, a vyhledali pomoc, nebo měli vedle sebe milovanou osobu, která jim hodila záchranné lano. Bohužel paní Patrasová se asi nedočkala jednoho ani druhého,“ upozorňoval Rousek a připomněl eskapády jejího manžela s jinými ženami, které pravidelně baví širokou veřejnost. Logicky méně už jeho manželku. Hybnerová z Ulice je jako buldozer, chlapy válcuje. Trauma jí způsobil otec i manžel Číst více Je veřejně známé, že Slováček nějakou dobu žil s umělkyní Lucií Gelemovou, média jsou plná i jeho dalších aférek. „Nakonec sám hudebník před nějakou dobou uvedl, že jeho paní možná začala pít i kvůli němu. Myslím si to také, i když nejen kvůli němu. On ale měl být tím, kdo jí pomůže minimálně tím, že tu bude pro ni a vzdá se svých úletů. Na druhou stranu, asi jen oni dva vědí, jak to doopravdy je. My ostatní vidíme to, co nám servírují média, případně co nám tvrdí Slováček či Patrasová.“ Snad není nic ztracené Není se čemu divit, že v případě slavného páru se už několikrát přetřásalo téma rozvodu, Patrasová chtěla dvakrát podat žádost. Důvodem měly být Slováčkovy milenky. Pokaždé z toho sešlo. Zatím. „Některé informace naznačují, že je to opět na stole. Možná by se spíš čekalo, že s tím přijde hudebník. Povídá se však, že to jde od paní Patrasové. Za sebe musím říct, že bych se jí vůbec nedivil. Na druhou stranu ani panu Slováčkovi, pokud by ji v žádosti o rozvod předešel,“ kroutil hlavou Rousek. Dle svých slov nechápe, jak spolu tito dva lidé vůbec ještě dokáží jakkoli fungovat nebo se alespoň bavit. Jak jsme nakupovali v Sovětském svazu: Kilo salámu za dva ruble a šampaňské za hubičku Číst více Přitom jejich dcera, hudebnice Anna Slováčková, trpí už podruhé rakovinou. Tentokrát se bohužel z prsu dostala do plic a uzlin kolem. „Je to zlé,“ potvrdil Slováček s tím, že své dceři splní sen a vezme ji do New Yorku. Už před nějakým časem přitom tvrdil, že Patrasová situaci nijak nepomáhá, protože Aničce „vypisuje nesmysly, když má upito“. Přesto všichni doufají, že nic není ztraceno. Slováčková je bojovnice a určitě se nevzdá. „Obdivuju ji. Je neuvěřitelně silná. Spousta lidí by to v její kůži vzdala, ona se pere jak lvice. Moc jí přeji, aby se uzdravila,“ uzavřel pro Čtidoma.cz Rousek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: České herečky, které bojovaly s alkoholem. Dáda Patrasová není jediná.

Čas načtení: 2024-08-01 00:01:48

Toto AI příslušenství jako by vypadlo z dystopického sci-fi, stojí přitom pakatel

V dnešní době, kdy je umělá inteligence spolu se strojovým učením na vzestupu, roste také počet varování před tím, že její nesprávné využití může k nepoznání změnit lidské životy a chování. Nedávno bylo představeno nové AI příslušenství s názvem Friend, o kterém sice jeho tvůrci pějí chválu, řadu lidí ale spíše právem děsí. O co se jedná? Už dávno jsme si zvykli na sociální bubliny, které nám servírují informace přesně podle našich […]

Čas načtení: 2024-08-27 00:01:15

Popularita Apple Podcastů upadá

Podcasty zažívají v posledních letech nebývalý boom a lví podíl na tom mají i kvalitní podcastové aplikace, které tuto formu zábavy lidem servírují. Jejich králem byl dlouhodobě Apple se svou nativní aplikací Podcasty, které byly mezi uživateli v minulosti suverénně nejvyužívanější. To se však postupně mění s tím, jak sílí konkurence jako například YouTube či Spotify.  Jinak tomu není ani v domovině Applu USA, kde měly Apple Podcasty dlouhodobě výsostnou pozici mezi podcastovými […]

Čas načtení: 2024-10-24 06:32:56

Místo asijského fine diningu „phóčko“. Známí bratři v novém podniku sází na silný vývar a domácí nudle

Bratři Giang Ta Binh a Khanh Ta Quoc se rozhodli, že se vrátí ke kořenům, k polévce pho. Servírují ji na místě, kde se nacházelo jejich Taro. Článek Místo asijského fine diningu „phóčko“. Známí bratři v novém podniku sází na silný vývar a domácí nudle se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-13 09:10:59

Pokud by tady řidiči chtěli závodit s elektromobilem, mají smůlu. Na sprintech elektromobily zakázali

Některé elektromobily jsou naladěny tak, že při akceleraci vám slisují vnitřní orgány na jedno místo, protože jejich výkon a to, jak ho servírují, je až nesmyslné. Jde například o modely jako Tesla Model S Plaid, Porsche Taycan Turbo GT nebo Hyundai Ioniq 5 N. Ty ale teď v Austrálii na závodní dráze Willowbank Raceway zakázali. […]

Čas načtení: 2024-12-06 00:00:00

V čem tkví recept Japonců na dlouhý život? Jsou to gurmeti! říká japanolog Petr Holý

Japonci si zakládají na tradiční kuchyni plné rýže a fermentované zeleniny, na Vánoce ale klidně servírují smažené kuře z KFC. A jsou hrdí na své prvenství v dlouhověkosti, popisuje japanolog Petr Holý, který žije v Japonsku téměř polovinu svého...

Čas načtení: 2024-12-07 00:49:00

KVÍZ: Kde zdobí vánoční stromky pavouci a co jedí Argentinci na štědrovečerní večeři?

Vánoce se nezadržitelně blíží, i když ne všude na světě se slaví ve stejný den a už vůbec ne se stejnými zvyky a tradicemi. Máte přehled o tom, co je pro kterou zemi o svátcích typické, jaká štědrovečerní jídla se servírují nebo co za ozdoby se věší na stromek? Prověřte své znalosti v našem vánočním kvízu.