Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-19 20:33:29

Svatba na pláži? Zde je seznam pro a proti

Plánujete svatbu a líbilo by se vám obřad uspořádat na pláži? Toto jsou pro a proti, která byste měli zvážit. Proč uspořádat svatbu na pláži? Chcete si svůj svatební den navždy spojovat se zvuky moře, jemným pískem pod nohama a uvolněnou a přátelskou atmosférou? Svatba na pláži je rozhodně romantickou událostí, jez zažijete jednou za [...] Příspěvek Svatba na pláži? Zde je seznam pro a proti pochází z Její svět

Čas načtení: 2024-05-03 09:00:01

Tajná svatba Evy Burešové? Forejt má máslo na hlavě a dost riskuje

Na konci loňského roku šla Eva Burešová za vedením televize Prima s tím, že chce okamžitě skončit. Plánovala si otevřít krámek s kartami a krystaly a mít klid. Jenže z toho sešlo, hodně rychle si to rozmyslela a „bylo jí vysvětleno“, že takhle tedy ne. „Působilo to, jako by rozmazlené dítě dupalo nožičkou tak dlouho, že něco chce, než dostalo od rodičů pohlavek,“ uvedl pro Čtidoma.cz Pavel Rousek. Tím to ale neskončilo. Chyby v seriálech Ulice a ZOO jsou obrovské. A Lež na pláži nudí trapností a neumětelstvím Číst více Na ZOO koukají, protože ji nesnášejí V mezičase vyšlo najevo, že seriál ZOO skončí, už padla poslední klapka. A Burešová přišla s tím, že si chce dát od seriálů pauzu, věnovat se divadlu a rodině. Ukázalo se však, že Prima chystá velký seriálový projekt, který by zřejmě měl nahradit ZOO. Asi jen „náhodou“ se najednou zdá, že brunetka se svým rozhodnutím opět tak trochu bere zpátečku. „Sama jsem zvědavá, jestli nepřijde nabídka, která mě tak odrovná, že hodím celou roční pauzu za hlavu. Může se stát cokoliv,“ řekla herečka. Někomu to může přijít i tak, že si říká o nabídku. Faktem je, že z Burešové se stala kometa. Ne všichni ji milují, nicméně i negativní reakce jsou stále to, co je pro jakýkoli televizní projekt potřeba. „Když nejsou emoce, není sledovanost. Vím o některých lidech, kteří se na ZOO dívali jen proto, že Evu nesnášejí. Pro Primu dobrá zpráva, sledovanost roste,“ usmíval se Rousek. Logicky by tak televize po své hvězdě mohla opět sáhnout, i když některé její manýry už se mohou zdát přes čáru. Svatba jako lukrativní záležitost Samozřejmě je ale pravdou, že i Burešová je jen člověk, kterého životem provázejí vrcholy a pády. „O její svatbě s Přemkem Forejtem se mluví už hodně dlouho. A nezdá se, že by se v tomto ohledu něco hnulo. Takže z toho může být vystresovaná. Tím spíš když se neustále píše, že má šéfkuchař všude možně milenky. To jednomu na pohodě prostě nepřidá. Nikdo se nemůže divit tomu, že občas někde ulétne nebo se nezachová ideálně,“ uvažoval Rousek. Aspirin snižuje riziko rakoviny tlustého střeva. Jde o desítky procent, říká docent Tachecí Číst více Téma veselky nedávno nakousla sama Burešová. Naznačila, že tajná svatba mohla proběhnout. „Možná bude a možná už třeba byla,“ odpověděla na dotaz, jestli někdy bude svatba. Podle odborníků na český showbyznys i zákulisních drbů se to však nezdá pravděpodobné. „Kdyby se vzali, už to ví celý národ. Za prvé by to asi nechtěli úplně tajit, protože to pro ně může být velmi lukrativní záležitost. A i kdyby, tak by to stejně dřív či později někdo prásknul.“ Podle Rouska má však v tomto ohledu dost másla na hlavě i sám Přemek Forejt. „Nevím samozřejmě, jak to spolu mají. Ale pokud někdy o svatbě uvažovali a on do toho hodil vidle, jak se často říká, tak to není úplně fajn přístup. Podle mě dost riskuje, že mu jednou uteče. Ale je to jejich věc, o tom žádná,“ dodal fotograf pro Čtidoma.cz. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Země má své superrychlé dvojče. Mohlo by nás ochránit před klimatickými katastrofami.

Čas načtení: 2024-09-09 05:00:00

Exkluzivní foto z tajné svatby Polívkové (45): Bolek vzlykal štěstím!

Blížící se západ slunce, vůně moře ve vzduchu, písek pod nohama. Na pláži Jaderského moře poblíž města Bari se v sobotu vpodvečer vdala Anna Polívková (45). Její italský novomanžel Giuseppe Mele si od ní vyslechl „ano“ hned dvakrát, nejprve česky a pak italské „sì“.

Čas načtení: 2024-10-24 15:30:00

Jedna rodina: Klára pase po exotice, Norika po Americe a Káča po Kolibříkovi

Klára už se nemůže dočkat, až přijde její velký den. Vysnila si, že svatba bude nezapomenutelná. Když jí Karel řekl, že to bude exotika, už se viděla, jak se vdává na pláži u moře. Norika se chystá i s Mikešem do Ameriky a tentokrát se dočkala. Žárlivost a strach o těhotnou ženu Filip musel řešit.

Čas načtení: 2024-05-23 11:00:01

Den D: Detaily, ze kterých mrazí. Takhle blízko jsme byli průšvihu

Dne 6. června 1944 se spojenecké síly snažily zvrátit vývoj druhé světové války zahájením největší vzdušné, pozemní a námořní invaze, jakou kdy svět viděl. Mířily na pět úseků pobřeží nacisty okupované Normandie s kódovými názvy Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. Podíváme se, jak se v Den D vyvíjely některé klíčové události. 01:30 Letecká invaze na pláž Utah začala vysazením výsadkářů za nepřátelské linie v Normandii. Jejich cílem bylo zmocnit se východů z hrází vedoucích do vnitrozemí ze samotné pláže, zničit mosty a další životně důležitou německou infrastrukturu a připravit cestu pro útok pěchoty z moře. „Bohužel hodně z těchto výsadkářů bylo zastřeleno při seskoku přímo ve vzduchu, zatímco jiní se utopili v nížinách záměrně zatopených Němci. Což byla mimochodem velmi účinná strategie, kterou nacisté dále hojně využívali,“ podotkl Dalibor Moravec. Americký výsadkář dobýval v sovětském tanku Berlín, oficiálně byl přitom mrtvý Číst více 03:00 Spojenci zahájili letecké a námořní bombardování na pláži Sword. Vojáci seskákali z kluzáků, aby obsadili tamní mosty a dobyli německé pevnosti. „Následovala pozemní operace. Zajímavé bylo, že přišlo o život ‚jen‘ něco přes šest stovek Britů, přitom na pevninu se vojáků dostalo přes 29 tisíc. Bylo to velký úspěch.“ 04:30 V oblasti pláže Utah se město Sainte-Mère-Église stalo prvním ve Francii, které bylo osvobozeno během invaze v Normandii. Boje zde byly velmi intenzivní. A také měly svého hrdinu. Stal se jím  americký voják John Steele, jehož padák se zachytil na věži kostela. „Hodiny si hrál na mrtvého. Jen tak visel, v podstatě se ani nehnul. Němci ho později sice zajali, on jim ale utekl a znovu se připojil ke své divizi. Není bez zajímavosti, že se tato událost objevila ve filmu Nejdelší den a podobizna tohoto muže stále visí na kostelní věži,“ vysvětlil Moravec. 05:45 Spojenecké válečné lodě pálily na německou obranu na pláži Utah. Během tohoto těžkého bombardování utrpěl torpédoborec USS Corry přímé zásahy a rychle se potopil. Zahynuly desítky členů posádky. „Jeden z mužů vztyčil na stěžni americkou vlajku. Zůstala viditelná i poté, co loď klesla na dno.“ Přibližně ve stejnou dobu také spojenci zahájili bombardování pláží Gold, Juno a Omaha. „Přestože americký generál Omar Bradley slibil svým mužům, že bombardování na Omaze způsobilo Němcům rozhodující škody, jiní lidé se domnívali, že nebylo ani zdaleka dostatečné. Pravdu měli ti druzí. Spojenci skutečně utrpěli na pláži Omaha větší ztráty než na kterémkoli jiném místě přistání v Den D,“ uvedl Moravec. 06:30 Pěchota na ikonických výsadkových plavidlech známých jako LCVP zahájila útok na pláž Utah. V čele první vlny byl jeden z velkých hrdinů Dne D, brigádní generál Theodore Roosevelt mladší. „Nejstarší syn bývalého amerického prezidenta Roosevelta trpěl vážnými zdravotními potížemi, včetně artritidy a srdečních potíží. Ale trval na tom, že bude sloužit v armádě a byl považován za oblíbeného a statečného vůdce,“ měl jasno Moravec. Když se Roosevelt dostal na pláž, uvědomil si, že kvůli silným proudům, které smetly jejich přistávací plavidla z kurzu, nebyli na určeném místě přistání. „Bez rozpaků prohlásil: ‚Začneme válku přímo odtud!‘ A nařídil, aby se další jednotky přesměrovaly na místo, které se ukázalo pro výsadek příznivější. Pokračoval v nasměrování nákladních aut a tanků, jako by se ani nebál střelby a granátů, které všude svištěly.“ 06:40 Začal útok pěchoty na pláž Omaha, což byl nejlépe bráněný úsek pobřeží. Pro vojáky to byla opravdu brutální zkouška, mnoho z nich padlo nebo bylo raněno. Kvůli smrtící obraně bylo pro spojence náročné překonat ocelové překážky, které Němci důmyslně připravili. „Navzdory krvavému masakru se vojákům na pláži Omaha nakonec podařilo dostat k útesům a překonat německé pozice. Jen málo věcí tu ale šlo podle plánu. Padlo zde téměř pět tisíc amerických vojáků.“ Slzy a dojetí: Americký veterán se po 75 letech ve Francii setkal se svou láskou Číst více 07:25 Začaly útoky pěchoty na zbývající tři pláže. Přežití často záviselo na pouhé náhodě – některé jednotky byly mimo kurz, přistály na špatných strategických pozicích, někdy přímo před hnízdy německého odporu a v palebné linii kulometů a minometů. Jiné se dostaly na méně bráněná místa a relativně v klidu postoupily do vnitrozemí. 11:00 Zatímco boje pokračovaly a spojenecké jednotky postupovaly, britský major Stanley Hollis (patřil k invazním silám na pláži Gold Beach) se pokusil vyhodit do vzduchu německé dělo. „I když se mu to nedařilo, prokázal neuvěřitelnou statečnost, když se pustil do nepřátelských vojáků, kteří zbraň ovládali. Toto a také neohrožené vylodění mu vyneslo Viktoriin kříž.“ 16:00 Němci zahájili svůj jediný protiútok Dne D mezi plážemi Sword a Juno. Ačkoli některé z německých jednotek byly zastaveny spojeneckými leteckými a námořními útoky, některým vojákům se podařilo dostat se k pobřeží. „Když ale viděli sílu spojenců, zase se stáhli. Spojenecké síly sice tento den nedokázaly obsadit zdaleka všechny vytyčené strategické pozice, vybudovaly však předmostí v okupované Francii, které už nepustily. Byl to první obrovský krok z mnoha, které vedly k pádu říše zla Adolfa Hitlera. I když je pravdou, že k průšvihu bylo ten den opravdu blízko. Možná stačilo, kdyby Hitler neváhal a poslal své tankové zálohy na pomoc. Pak mohlo být vše jinak, Evropa mohla být jiná,“ dodal pro Čtidoma.cz Dalibor Moravec. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Osmiletá holčička přišla o život. Pachatel se policii roky vysmíval.

Čas načtení: 2025-01-19 20:33:29

Svatba na pláži? Zde je seznam pro a proti

Plánujete svatbu a líbilo by se vám obřad uspořádat na pláži? Toto jsou pro a proti, která byste měli zvážit. Proč uspořádat svatbu na pláži? Chcete si svůj svatební den navždy spojovat se zvuky moře, jemným pískem pod nohama a uvolněnou a přátelskou atmosférou? Svatba na pláži je rozhodně romantickou událostí, jez zažijete jednou za [...] Příspěvek Svatba na pláži? Zde je seznam pro a proti pochází z Její svět

Čas načtení: 2019-10-03 11:08:16

Pat Barkerová: A dívky mlčely (ukázka z knihy)

Jak by byl Homérův slavný hrdinský epos o trójské válce líčený z pohledu žen? Přesně tak jej vypráví Bríseovna, urozená dívka královské krve, nyní otrokyně a Achilleova konkubína. Inteligentní, vzdělaná a sebevědomá dcera krále Brísea podává svůj příběh poutavě a s vtipem. Autorka, britská historička a spisovatelka Pat Barkerová, líčí dávný Homérův svět jejíma očima. Čtenář má přitom pocit, že slyší příběh z nedávné doby, a ne z období vzdáleného tři tisíce let. Touto charakteristikou je román jedinečný: přes hrůzy tehdejší skutečnosti, s výjevy z bojiště i táborového života, se pocity, pohnutky, rozhodování – a tedy i chování – jednotlivých aktérů téměř neliší od chování současníků. Ukázka z knihy: 4 Co můžu říct? Nebyl hrubý. Očekávala jsem to – dokonce jsem to předpokládala – ale nic takového, a alespoň jsem to měla brzy za sebou. Souložil stejně rychle jako zabíjel a já v tom neviděla rozdíl. Tu noc ve mně cosi zemřelo.             Ležela jsem tam plná nenávisti, i když samozřejmě nedělal nic, na co by neměl plné právo. Dostat jako čestný dar zbroj nějakého slavného krále, nedal by si pokoj, dokud by ji nevyzkoušel: zvedl by štít, popadl by meč, potěžkal by ho, ohodnotil by délku a párkrát by švihl vzduchem. A totéž udělal se mnou. Vyzkoušel si mě.             Myslela jsem, že neusnu. Byla jsem sice vyčerpaná, ale tak nervózní, tak vystrašená ze všeho kolem a nejvíc z něho, že když se ze mě nakonec svezl a usnul, ležela jsem dál, nehybná jako prkno, a hleděla do tmy. Víčka mi při každém mrknutí bolestivě řezala do suchých očích. A přesto jsem asi spala; když jsem se totiž znovu podívala na lampu, už dohořívala. Achilleus ležel s tváří těsně vedle mě, lehce chrápal a horní ret se mu při každém vydechnutí nakrčil. V zoufalé snaze uniknout jeho tělu, které sálalo jako pec, jsem se přitiskla ke stěně a otočila hlavu na druhou stranu, abych se na něj nemusela dívat.             Po pár minutách jsem cosi zaslechla. Nebyl to nový zvuk – uvědomila jsem si, že jsem ho vnímala i v polospánku. Snad jeho dech? A pak mi to došlo. Ne, to je moře. Muselo to být moře, nebyli jsme daleko od břehu. Poslouchala jsem a nechala se konejšit jeho vytrvalým příbojem, duněním lámající se vlny a pronikavým hukotem, když se vracela. Jako byste leželi na hrudi někoho, kdo vás miluje, někoho, komu můžete věřit – i když moře milovat neumí a nikdy mu nemůžete věřit. A okamžitě mi došlo, co bych teď právě chtěla: být jeho součástí, rozpustit se v něm; v moři, které nic necítí a nikdy ho nemůžete zranit.             Potom jsem zřejmě znovu usnula. Když jsem se totiž probudila, Achilleus byl pryč.             Ihned jsem znejistěla. Neměla bych snad vstát dřív než on a připravit mu snídani? Neměla jsem ponětí, jak na tomhle pustém pobřeží připravují jídlo a jestli jeho příprava bude vůbec patřit k mým povinnostem. Pak mě ale napadlo, že Achilleus má určitě spousty otrokyň, na různé práce: tkaní, vaření, příprava lázně, praní ložního prádla a šatstva… Včas se dozvím, co se ode mě očekává. Je docela možné, že to bude jen o něco víc, než jsem dělala dřív. Vzpomněla jsem si na otcovu mladou konkubínu, tu, kterou si vzal po matčině smrti a která převzala na svá bedra většinu jejích povinností.             Postel studila. Posadila jsem se a všimla si, že Achilleus za sebou nezavřel dveře. Stále jsem se ještě úplně neorientovala. Byly tam troje dveře. Jedny vedly do té malé místnosti – v duchu jsem jí už říkala komora; další se otevíraly do krátké chodby k síni a třetí přímo na verandu a odtud na pláž. Těmi musel vyjít, protože byly dokořán a při každém pohybu zavrzaly.             Přitáhla jsem si plášť k ramenům a vyšla na práh. Od moře vanul vítr, zvedal mi vlasy a chladil spánkem zpocenou kůži. Srpeček měsíce svítil do tmy tak jasně, že bylo vidět chatrče – připadalo mi, že jich jsou stovky – táhnoucí se do dálky. Mezi jejich temnými, k sobě schoulenými obrysy, se mi tu a tam otevřel letmý, mučivý pohled na moře. Otočila jsem hlavu a zahleděla se do vnitrozemí, a vtom mě upoutala bledá záře na obloze; nejdřív mě mátla, a pak mi došlo, že to musí být Trója. Trója se svými paláci, chrámy a dokonce ulicemi osvětlenými celou noc. Tady vedly od chatrče k chatrči úzké, temně červené cestičky. Dostala jsem se na strašlivé místo, pravý opak metropole, na místo, kde vládla temnota s krutostí.             Stála jsem na prahu Achilleova dřevěného domku a dunění valících se vln mi připomínalo bitevní vřavu, meče řinčící o štíty, ačkoli má unavená mysl tehdy vnímala všechno jako bitvu, jako by na světě neexistovala jiná barva než rudá. Troufla jsem si opatrně vyjít na verandu z nehoblovaného dřeva a odtud skočila rovnou do písku. Chvilku jsem stála a bořila konečky prstů do vlhkých zrnek, uchlácholená tím, že po noční otupělosti ještě dokážu něco cítit, cokoli. A potom jsem se bosa a jenom v plášti vydala hledat moře.             Spíš instinktem než očima jsem objevila cestu a dostala se na pěšinku, která vedla od chatrčí kamsi pryč, nejprve se vlnila při okrajích dun, a pak se prudce svažovala k pláži. Na posledním úseku se změnila v noru, jak se na hřebenech pískových dun z obou stran zvedala do výšky přímořská tráva; úžil se mi dech ze stísněného prostoru a musela jsem se na chvilku zastavit. Kdesi ve skrytu mé duše se ozval strach: co když se vrátí, co když mě bude zase chtít a já tam nebudu? Měsíční světlo klouzalo po čepelích travin, které se nakláněly a kolébaly ve větru. Na pláž jsem vyšla při ústí potoka s poloslanou vodou, který zurčel mezi balvany a oblázky, a když doběhl k moři, rozlil se do šířky.             Teď bylo slyšet i jakýsi nový zvuk, pronikavější než vlny; ohlušující, nervy drásající rány. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to jsou zvuky lodního lanoví, které práská do stěžňů. Nalevo ode mě vystupovala temná masa lodí, většinou bezpečně vytažených za hranici přílivu a usazených na podpěrách. Byly tam i jiné lodě, zakotvené na moři, to ale byla malá, břichatá nákladní plavidla, lišící se od štíhlých válečných lodí jako kachny od orlů. Věděla jsem, že válečné lodě jsou střežené před možným útokem Trójanů, a proto jsem zacouvala zpátky mezi duny a vzala to zkratkou přes vřesoviště k otevřenému moři.             Tady už bylo slyšet jenom rachocení vln, tolik připomínající nárazy mečů do štítů. Kráčela jsem k moři a doufala, že zahlédnu Lyrnéssos, kde podle mě ještě musely zářit požáry stravující město, ale čím blíž vodě, tím byla hustší mlha. Zničehonic se přivalila – neproniknutelná mlha, studená a vlhká jako prsty mrtvého, a proměnila černé lodě v přízračné siluety z jiného světa. Zvláštní, že se tak hustá mlha mohla vytvořit a sedět na jednom místě za takhle větrné noci, ale dala mi volnost a já byla neviditelná dokonce i pro sebe.             Tam za těmi rozbouřenými vlnami, na tichém místě, kde se moře stýkalo s pevninou, byly duše mých mrtvých bratří. Odepřeli jim pohřební obřady, a tak nesměli vstoupit do Hádu, odsouzeni sužovat živé, ne na pár dní, ale navěky. Znovu a znovu mi za zavřenými víčky umíral můj nejmladší bratr. Truchlila jsem pro všechny, ale pro něho nejvíc. Po matčině smrti se pokaždé v noci vplížil ke mně do postele a hledal útěchu, za kterou se ve dne styděl. Tam, na té větrem bičované pláži, jsem slyšela, jak mě volá – stejně ztracený, stejně bez domova a bez pomoci, jako já sama.             S myšlenkou dostat se co nejrychleji k němu jsem se začala brodit do moře – kotníky, lýtka, kolena, stehna, a pak ten náhlý studený šok, když mi vzdutá vlna pleskla do třísel. Stála jsem rozkročená v pohybujícím se písku, natáhla ruku dolů a spláchla ho ze sebe. A potom – čistá, nebo tak čistá, jak jsem ještě vůbec mohla být – jsem stála po pás ve vodě, cítila, jak mě mohutné vlny zvedají na špičky a znovu vracejí dolů, a nechala se mořem nadnášet. Jedna obrovská vlna mě vyzdvihla a málem mi podrazila nohy, a mě napadlo: Proč ne? Přímo hmatatelně jsem cítila, že na mě bratři čekají.             A vtom jsem zaslechla hlas. V první chvíli jsem myslela, že to je hlas mého nejmladšího bratra. Napjatě jsem poslouchala, abych slyšela přes hukot vln, a hlas se ozval znovu – určitě mužský hlas, i když slova jsem nerozeznávala. A najednou mě přepadl strach. Celé dny jsem se bála – úplně jsem zapomněla, jaké to je, nemít strach – ale tenhle strach byl jiný. Zježily se mi vlasy na zátylku a naskočila mi husí kůže. Říkala jsem si, že je to jistě hlas z tábora, který se odrazil od hradby mlhy, takže se zdá, že přichází z moře, jenže pak jsem ho zaslechla znovu, a to už jsem věděla, že přichází odtamtud. Za hradbou vln někdo, něco čeřilo vodu. Nějaké zvíře – muselo to být zvíře, nic jiného to být nemohlo, možná delfín nebo kosatka. Někdy připlouvají až k pevnině, a dokonce se vrhají na pláže a stahují tulení mláďata z balvanů. Pak se ale cáry mlhy na chvíli rozestoupily a já zahlédla lidské paže, ramena a měsíční třpyt na mokré kůži. Další nadzvednutí, další cáknutí – a naráz ticho, když se přetočil a ležel na vodě tváří dolů, kolébaný příbojem.             Na těchto březích muži plavat neumí. Jsou to námořníci, vědí, že plavání může nanejvýš prodloužit umírání, jinak poměrně rychlé a milosrdné. Tenhle člověk si ale pohrával s mořem jako delfín nebo sviňucha, jako by se v něm cítil doma. Teď ležel s rukama a nohama roztaženýma na hladině a v téhle poloze vydržel tak dlouho, až jsem si říkala, že snad dýchá pod vodou. Pak se ale najednou vyhoupl hlavou a rameny nad vodu, vzpřímený jako panáčkující lachtan. Při pohledu na jeho tvář mě obestřela hrůza, i když zbytečně, tušila jsem totiž, kdo to je.             Spěšně jsem se brodila ke břehu, abych se rychle dostala zpátky a usušila se; jak bych mu to, pro všechno na světě, vysvětlila? Na mělčině jsem zvolnila krok, protože cákáním bych mohla upoutat jeho pozornost. Vkročila jsem na pevnou zemi, a vtom mě něco prudce a bolestivě píchlo do pravé nohy. Něco mi trčelo z chodidla – kámen nebo úlomek mušle – a já se sehnula, abych to vytáhla. Když jsem se znovu podívala na Achillea, už neplaval a po kolena ve vodě se brodil ke břehu. Dřepla jsem si a zadržovala dech, ale bez povšimnutí prošel kolem a rukama si přitom vytíral slanou vodu z očí. Začala jsem zase dýchat v domnění, že tím to končí, že se vrátí do ležení, ale zůstal stát těsně u vody s očima upřenýma na moře.             Promluvil, a já myslela, že se obrací ke mně, otevřela jsem pusu a nevěděla, co říct. Pak ale promluvil znovu a přerývavě vypouštěl slova z úst, jako když tonoucí lapá po dechu. Vůbec mu nebylo rozumět. Jako by se s mořem přel, přel nebo se ho doprošoval… Jediné slovo, které jsem podle mě zachytila, bylo „mami“, a to byl nesmysl. Mami? Ne, to nemohlo být ono. Pak to ale zopakoval: „Mami, mami“, jako když se malé dítě dožaduje, aby ho vzali na ruku. Určitě to bylo něco jiného, i když „mami“ zní stejně, nebo skoro stejně, v mnoha jazycích. Ať ale říkal, co chtěl, pochopila jsem, že to nemám slyšet, a zároveň jsem se neodvažovala pohnout, a tak jsem skrčená u země čekala, až to skončí. Pokračovalo to dál a dál a citový výlev nakonec ukončilo ticho.             Vyšlo slunce a mlha se začínala rozpouštět. Viděla jsem, jak se první zlaté paprsky dotkly jeho mokrých paží a ramenou, jak se otočil a vydal dál po pláži, až nakonec zmizel ve stínu svých černých lodí.             Jakmile jsem měla jistotu, že je pryč, rozběhla jsem se co nejrychleji přes duny, ale v ležení jsem nakonec zabloudila. Stála jsem tam mokrá, zablácená a vyděšená, a neměla ponětí, co dělat a kam jít. Vtom se ve dveřích jedné chatrče objevila jakási dívka a kývnutím mě pozvala dovnitř. Řekla, že se jmenuje Ífis. To ráno se o mě postarala a připravila mi dokonce horkou lázeň, abych si spláchla sůl z vlasů. Odložila jsem plášť a chtěla vstoupit do vody, když vtom cosi spadlo na podlahu a já si uvědomila, že je to oblázek z pláže. V místě, kde mě řízl, chodidlo stále krvácelo. Ležel mi v dlani a já ho zevrubně zkoumala, jak to někdy lidé v leknutí dělají a celou svou bytostí se upnou na něco nicotného. Byl zelený, taková ta žlučovitě zelenavá barva rozbouřeného moře, s bílým proužkem napříč. Nic zvláštního, až na to, že byl ostrý. Velice ostrý. Zvedla jsem ho a přivoněla k němu: mořská voda a prach. Olízla jsem ho: na omak drsný, s příchutí soli. Potom jsem prstem vyzkoušela jeho zubatý okraj: žádný div, že rána byla tak hluboká. Když jsem přejela zápěstí – a vůbec netlačila – zůstal po něm šrám posázený po celé délce růžovými korálky krve. Nechala jsem krev téct z prokřehlé kůže a cítila úlevu. Chtěla jsem se říznout znovu, jen ze zvědavosti, jestli se zase dostaví ten pocit úlevy, ale cosi mi v tom zabránilo. Netušila jsem, proč mi moře ten dárek dalo, ale věděla jsem, že ne proto, abych si ublížila. Všude po táboře se válela spousta nožů, kdyby na věc došlo. A tak jsem ho položila zpátky na dlaň, dívala se na něj a vnímala jeho barvu, drsný povrch a váhu. Na pláži leželo tolik oblázků – miliony – všechny do hladka vyleštěné neúnavným mořem, jenom tenhle ne. Ten jediný zůstal ostrý.             Toho vzpurného kamínku jsem si považovala, a považuji dodnes. Teď právě mi leží v dlani.             Když mi Ífis přinesla čisté, suché šaty a já si je oblékla – vlastně to spíš udělala ona, protože já tam stála jako kus dřeva – vsunula jsem si ho pod opasek, aby mě při každém pohybu zatlačil na kůži. Nebylo to příjemné, ale uklidňoval mě, připomínal mi moře a pláž – a tu holku, kterou jsem kdysi bývala a už nikdy nebudu.   Pat Barkerová (*1943), britská historička a spisovatelka, je známou a oceňovanou autorkou, která proslula (nejen) historickými romány. Jejími stěžejními tématy jsou paměť, trauma a boj o přežití; nic ovšem neidealizuje – její knihy jsou charakteristické svou úsečností a pravdivostí. Pat Barkerová je držitelkou mnoha ocenění včetně Man Booker Prize (1995 za Ghost Road, závěrečnou část trilogie z 1. světové války). Přeložila Kateřina Novotná, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 296 stran.

Čas načtení: 2019-09-24 11:20:11

Elena Ferrante: Temná dcera (ukázka z knihy)

Leda, profesorka anglické literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Nyní odpočívá na pláži v jižní Itálii, rozvedená, její dospělé děti odjely za otcem a ona se ke svému překvapení cítí konečně spokojeně a svobodně. Setkání s mladou matkou Ninou a její malou dcerou v ní však probudí zasunuté vzpomínky na dětství, na matku, se kterou měla, tak jako většina hrdinek Eleny Ferrante, komplikovaný vztah, a na dcery, které milovala tolik, až se začala bát, že se v nich rozplyne a ztratí sama sebe. Zprvu poklidné přemítání nad novým životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami, která posléze vyústí v drama. Elena Ferrante i v tomto románě nahlíží do nitra ženy, do jeho skrytých zákoutí, odkrývá narušené vztahy hrdinky k její rodině, k partnerovi i k sobě samé a nechá vyplouvat na povrch dlouho potlačované destruktivní pocity. Temná dcera patří do úvodní románové trojice Eleny Ferrante. Vyšla v roce 2006 po Tíživé lásce a Dnech opuštění, románech, které již do češtiny byly přeloženy.   Ukázka z knihy 6 Před polednem se přihodilo něco nového. Pospávala jsem ve stínu, přestože hudba linoucí se z baru byla moc hlasitá, když vtom jsem uslyšela, že těhotná žena volá na Ninu, jako by jí oznamovala něco mimořádného.      Otevřela jsem oči, všimla jsem si, že dívka bere dceru do náruče a s přehnaným veselím jí ukazuje něco nebo někoho za mými zády. Ohlédla jsem se a po dřevěném chodníčku jsem uviděla přicházet podsaditého, těžkopádného muže mezi třicítkou a čtyřicítkou, s vyholenou lebkou, v přiléhavém černém tílku zadržujícím pupek visící nad zelenými plavkami. Malá ho poznala, mávala mu na pozdrav, ale nervózně, smála se u toho a schovávala pitvořící se obličej mezi krk a rameno své matky. Muž zůstal vážný, sotva pokynul rukou, obličej měl krásný, oči pronikavé. Beze spěchu se zastavil, aby se pozdravil se správcem, srdečně poplácal po tváři mladého plavčíka, který ho hned přiběhl přivítat, a spolu s ním se zastavila i jeho družina tvořená žoviálními chlapíky, už oblečenými v plavkách, někteří měli na zádech batoh, jiní nesli přenosnou ledničku, další drželi v rukou dva tři balíčky, soudě podle stužek a mašlí to musely být dárky. Když muž konečně dorazil na pláž, Nina s holčičkou mu přišly naproti a malý průvod se znovu zastavil. Muž zůstával vážný a poklidnými pohyby jí ze všeho nejdřív vzal z náruče Elenu, která ho objala kolem krku a zasypala mu tváře spoustou dychtivých pusinek. On jí dál nastavoval svou tvář a přitom chytil Ninu za zátylek a skoro ji přinutil se sehnout – byl o dobrých deset centimetrů menší než ona – a s gestem vlastníka, jenž si upjatě vynucuje svá práva, ji letmo políbil na rty.      Pochopila jsem, že přijel Elenin otec a Ninin manžel. Mezi Neapolci hned propuklo cosi jako oslava, všichni se kolem něj shlukli, div si nevlezli až pod můj slunečník. Viděla jsem, jak holčička rozbaluje dárky, jak si Nina zkouší ošklivý slamák. Pak nově příchozí ukázal na něco na moři, byl to bílý motorový člun. Starší muž se zlým kukučem, výrostci, silná šedovlasá žena, bratranci a sestřenice se namačkali u břehu, křičeli a mávali na pozdrav. Motorový člun přeplul linii červených bójek, prokličkoval mezi plavci, překonal i hranici bílých bójek a se spuštěným motorem doklouzal mezi děti a důchodce, kteří se ráchali v metru vody. Okamžitě z něj seskákali zavalití muži s vybledlými obličeji, ženy chlubící se nevkusným bohatstvím, obézní děti. Objímání, líbání na tváře, Nině uletěl klobouk, sebral jí ho vítr. Její manžel, podobný nehybnému zvířeti, které při prvním znamení hrozícího nebezpečí vyrazí s nečekanou silou a rozhodností, ho chytil v letu, ačkoli držel v náručí holčičku, a vrátil jí ho dřív, než stihl spadnout do vody. Ona si ho nasadila lépe, mně se ten klobouk zdál zničehonic krásný a ucítila jsem nesmyslný osten rozladěnosti.      Zmatek narůstal. Nově příchozí byli zřejmě velice nespokojení s rozmístěním slunečníků, manžel si zavolal Gina, dostavil se i správce střediska. Měla jsem dojem, že jsem vyrozuměla, že chtějí být všichni pohromadě, rodinný klan usedlíků i ten návštěvnický, a vytvořit kompaktní obrannou linii z lehátek a křesílek a jídla a dětí a rozjařených dospělých. Ukazovali mým směrem, kde byly dva volné slunečníky, hodně gestikulovali, obzvlášť ta těhotná žena, která v jedné chvíli začala žádat sousedy, aby se přesunuli a klouzali od slunečníku ke slunečníku, jako se to dělá v kině, když vás někdo poprosí, jestli byste si laskavě nepřelezli o pár míst dál.      Vytvořila se hravá nálada. Plážoví hosté váhali, nechtělo se jim stěhovat se se všemi věcmi, ale děti i dospělí z neapolské rodiny se toho mezitím žoviálně chopili a nakonec se většina přesouvala skoro s potěšením.      Otevřela jsem knihu, ale už jsem se cítila vtažená do propletence drsných citů, které při každém nárazu zvuku, barvy, pachu ještě víc zhrubnou. Ti lidé mě štvali. Narodila jsem se v ne moc odlišném prostředí, moji strýcové, moji bratranci, můj otec byli přesně takoví, panovačně srdeční. Obřadní, obvykle velice společenští, každá otázka zněla z jejich úst jako rozkaz slabě zředěný falešnou dobráckostí, a když na to přišlo, dovedli být vulgárně urážliví a násilničtí. Máma se za plebejskou náturu našeho táty i příbuzných styděla, chtěla být jiná, hrála si uvnitř jejich světa na dobře oblečenou a citlivou paní. Ale při prvním střetu se ta maska uvolnila a i ona se přizpůsobila chování a jazyku ostatních s násilnictvím, které v ničem nezůstávalo pozadu. Užasle a zklamaně jsem ji pozorovala a umiňovala jsem si, že se jí nebudu podobat, že budu opravdu jiná a dokážu jí tím, jak bylo zbytečné a ošklivé, když nás strašila tím svým: už mě víckrát neuvidíte; místo toho se měla vážně změnit, anebo měla vážně odejít z domova, opustit nás, zmizet. Co jsem se kvůli ní a kvůli sobě natrápila, jak moc jsem se styděla, že jsem vylezla z jejího břicha věčně nespokojené osoby. Při té myšlence jsem tam v tom plážovém chaosu znovu znervózněla a můj dopal na způsoby těch lidí narostl spolu s neznatelnou úzkostí.      Mezitím se ale stěhování národů zadrhlo. Byla tam rodinka, se kterou se těhotná žena nedokázala domluvit, cizinci, jiný jazyk, chtěli zůstat pod svým slunečníkem. Zkusili je přemluvit výrostci, temní bratranci, zachmuřený stařec, ale marně. Pak jsem si všimla, že se baví s Ginem a dívají se mým směrem. Plavčík s těhotnou ženou se za mnou vydali jako nějaká delegace.      Mladík rozpačitě ukázal na cizince – otec, matka, dva malí synové. Označil je za Němce, zeptal se mě, jestli umím jejich jazyk, jestli jsem ochotná jim tlumočit, a žena, která si jednou rukou podpírala záda a vystrkovala svoje nahé břicho, dodala v dialektu, že s těmahle se nedá domluvit, že jim mám říct, že jde jen o výměnu slunečníku a nic víc, aby oni mohli být všichni pohromadě, přátelé a příbuzní, že něco oslavují.      Chladně jsem Ginovi přikývla na souhlas, šla jsem si promluvit s Němci, ukázalo se, že jsou to Nizozemci. Cítila jsem na sobě Ninin pohled, mluvila jsem nahlas a sebejistě. Od prvních slov mě kdovíproč přepadla chuť blýsknout se svými schopnostmi, konverzovala jsem s nadšením. Hlava rodiny se nechala přesvědčit, zavládlo přátelské ovzduší, Nizozemci a Neapolci se sbratřili. Cestou zpátky ke svému slunečníku jsem šla schválně kolem Niny a poprvé jsem ji uviděla zblízka. Zdála se mi méně krásná, méně mladá, měla špatně depilovaná třísla, holčička, kterou držela v náručí, měla mokvající a strašně zarudlé oko a čelo plné potniček, panenka byla ošklivá a špinavá. Vrátila jsem se na své místo, působila jsem klidně, ale cítila jsem v sobě veliký neklid.     Znovu jsem se pokusila si číst, ale bez úspěchu. Vybavovala jsem si ne to, co jsem těm Nizozemcům řekla, ale jakým jsem to udělala tónem. Zmocnila se mě pochybnost, jestli jsem se nechtěně nestala poslem onoho panovačného marastu, že jsem přeložila do cizího jazyka podstatu hrubé nevychovanosti. V té chvíli jsem už byla naštvaná: na Neapolce, sama na sebe, takže když na mě ta těhotná s útrpným úšklebkem ukázala a obrátila se na výrostky, na muže, na Gina s křikem: Uvidíte, že se přesune taky tady pani – nemám pravdu, pani, že se přesunete?, odpověděla jsem stroze, s bojovnou ponurostí: Ne, mně je tady dobře, lituju, ale rozhodně nemám chuť se stěhovat.   7 Odešla jsem za soumraku jako obvykle, ale byla jsem napružená, rozladěná. Po mém odmítnutí začala ta těhotná žena naléhat čím dál agresivnějším tónem, přišel za mnou ten starší muž a říkal mi věty typu Co vám to udělá, dneska prokážete laskavost vy nám a zítra ji prokážeme my vám; ale celé to trvalo jen pár minut, možná jsem ani neměla čas říct jasně další ne a omezila jsem se na vrtění hlavou; pak celou záležitost uzavřela příkrá věta Ninina manžela, slova pronesená v dálce, ale nahlas, řekl, to stačí, takhle jsme v pohodě, nechte tu paní na pokoji, a všichni se hned stáhli, mladý plavčík jako poslední, zamumlal něco na omluvu a vrátil se na své místo.      Celou dobu, co jsem zůstala na pláži, jsem předstírala, že si čtu. Ve skutečnosti jsem slyšela dialekt klanu, jejich výkřiky, jejich smích, jako by se rozšířil všude kolem, a to mi nedovolovalo se soustředit. Něco oslavovali, jedli, pili, zpívali, vypadalo to, jako kdyby si mysleli, že jsou na pláži jenom oni, nebo jako kdyby naším jediným úkolem každopádně bylo radovat se z jejich štěstí. Z košů a přepravek, které přivezli na člunu, vytahovali všechno možné, celé hodiny, vydatná hostina, víno, zákusky, likéry. Nikdo se už ani nepodíval mým směrem, nikdo neutrousil ani lehce ironickou poznámku na moji adresu. Teprve když jsem se oblékla a chystala se odejít, opustila žena s velkým břichem skupinu a vydala se ke mně. Podala mi talířek s polárkovým dortem malinové barvy.      „Mám narozeniny,“ řekla vážně.      Vzala jsem si dezert, i když jsem na něj neměla chuť.      „Všechno nejlepší, kolik je vám let?“      „Dvaačtyřicet.“      Podívala jsem se na její břicho, na pupík vypouklý jako oko.      „Už máte pěkné břicho.“      Zatvářila se velice spokojeně.      „Je to holka. Děti ne a ne přijít, a teďka je tady ona.“      „Kdy máte termín?“      „Za dva měsíce. Švagrová do toho vlítla hned, já jsem si musela počkat osum let.“      „Tyhle věci přijdou, když je jejich čas. Děkuju a ještě jednou všechno nejlepší.“      Snědla jsem dvě sousta dortu a pokusila jsem se jí talířek vrátit, ale ona si mě nevšímala.      „Vy máte nějaký děti?“      „Dvě holky.“      „Měla jste je hned?“      „Když se narodila ta starší, bylo mi třiadvacet.“      „Tak to už jsou velký.“      „Jedné je čtyřiadvacet a té druhé dvacet dva.“      „Vypadáte mladší. Moje švagrová říká, že vám určitě není víc jak čtyřicet.“      „Je mi skoro čtyřicet osm.“      „To se máte, že se udržujete takhle pěkná. Jak se jmenujete?“      „Leda.“      „Neda?“      „Leda.“      „Já se jmenuju Rosaria.“      Podala jsem jí talířek rozhodněji, vzala si ho.      „Prve jsem byla trochu nervózní,“ omluvila jsem se neochotně.      „Moře občas člověku nedělá dobře. Nebo snad máte starosti s dcerama?“      „S dětmi jsou pořád starosti.“      Rozloučily jsme se, všimla jsem si, že se na nás Nina dívá. Prošla jsem zamračeně piniovým hájem, najednou jsem se cítila v neprávu. Co by mi to udělalo, vyměnit si s nimi slunečník, ostatní to udělali, i ti Nizozemci, tak proč já ne. Pocit nadřazenosti, domýšlivost. Sebeobrana hloubající zahálky, sklon vzdělanců dávat lekce slušného chování. Hlouposti. Věnovala jsem tolik pozornosti Nině, protože mi připadala fyzicky bližší, zatímco Rosaria, která byla ošklivá a ničeho si nežádala, mi nestála ani za pohled. Kolikrát na ni museli zavolat jménem a já jsem to vůbec nezaregistrovala. Ponechávala jsem ji mimo své zorné pole, nezajímala mě, anonymní obraz ženy, která vystavuje své těhotenství obhroublým způsobem. Taková tedy jsem, povrchní. A taky ta věta: S dětmi jsou pořád starosti. Řekla jsem ji ženě, která se co nevidět chystá přivést jedno na svět: pěkná pitomost! Samá pohrdavá nebo skeptická nebo ironická slova. Bianca na mě jednou zakřičela celá uslzená: Ty si pořád připadáš jako ta nejlepší; a Marta: Proč jsi nás porodila, když si na nás pořád jen stěžuješ? Úlomky slov, jen slabiky. Vždycky nastane chvíle, kdy vám děti s pocitem neštěstí zlostně řeknou, proč jsi mi dala život; kráčela jsem zamyšleně. Hájek se halil do nafialovělých tónů, foukal vítr. Za zády jsem uslyšela praskání, možná něčí kroky, otočila jsem se, ticho.      Pokračovala jsem v cestě. Něco mě udeřilo do zad, divoce, jako kdyby po mně někdo hodil kulečníkovou kouli. Vykřikla jsem bolestí a zároveň překvapením, se zaraženým dechem jsem se ohlédla, uviděla jsem šišku kutálející se v podrostu, velkou jako pěst, zavřenou. Bušilo mi srdce, třela jsem si vší silou záda, abych rozehnala bolest. Nemohla jsem popadnout dech, dívala jsem se na keře kolem sebe, na pinie nade mnou kývající se ve větru. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Elena Ferrante, publikující už od svého prvního románu Tíživá láska (česky PROSTOR 2018) pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně (česky PROSTOR 2016–2018). Celosvětový úspěch ságy dal podnět k intenzivnějšímu pátrání po její identitě, která však dosud nebyla odhalena. Týdeník Time ji v roce 2016 přesto zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Na motivy tetralogie Geniální přítelkyně uvedla televize HBO v roce 2018 osmidílný seriál zachycující první díl ságy a v následujících letech chystá uvést na obrazovky také další díly tetralogie. Rovněž její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování.   Z italského originálu La figlia oscura, vydaného nakladatelstvím Edizioni e/o v Římě roku 2006, přeložila Alice Flemrová. Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2019, 192 stran, první vydání.

Čas načtení:

Zahraniční účetní speciál na Krétě jaro 2024*****

[skoleni-kurzy.eu] Zveme Vás na týdenní účetní speciál na Řecký ostov Kréta, který leží nejjižněji z řeckých ostrovů, do luxusního, hotelového komplexu Bella Beach Resort ***** na pobřeží Středozemního moře. Z tohoto speciálu si odvezete nejen cenné informace z oblasti účetnictví a toho co se na nás chystá v rámci novely zákona o účetnictví, ale také příjemné zážitky, nezapomenutelné okamžiky a novou energii z Řeckého sluníčka a překrásného, blankytně modrého Středozemního moře. Náš společný účetní speciál se bude věnovat aktuálním tématům na změny v zákonu o účetnictví, které se na nás chystají již dlouhou dobu. Školení bude probíhat přímo v luxusním konferenčním sále hotelu. Klimatizace a občerstvení na semináři samozřejmostí. V rámci zahraničního semináře budete mít 20 hodin školení, dle časového rozvrhu, který bude upřesněn na místě.   * Doprava: letecky z Prahy   Strava: all inclusive   Ubytování: Bella Beach Resort*****     Poloha: Pětihvězdičkový Hotel Bella Beach Resort leží přímo u krásné písečné pláže v letovisku Anissaras, které se tradičně řadí mezi jedno z nejvyhledávanějších míst. Nejznámější letovisko Hersonissos plné obchodů a neutuchající zábavy je vzdáleno pouhé 4 km a letiště 25 km. Nedaleko hotelu se nachází zastávka místní hromadné dopravy, odkud se snadno dopravíte do Hersonissosu či na jiných zajímavých míst ostrova.   Vybavení hotelu: Hlavní hotelová budova je postavena v tradičním řeckém stylu z cihel a mramoru a rozléhá se v udržované zahradě s bazény. Tato oáza klidu a relaxace bude pro Vás bezpochyby správným místem k odpočinku. Hotel s celkovou kapacitou 175 pokojů Vás uvítá vstupní halou s recepcí, najdete zde hlavní restauraci Pergola, 2 á la carte restaurace Olive Tree a Onion s nabídkou středomořských a řeckých jídel, 3 bary ve vstupní hale, na pláži a u bazénu, které jsou ideálním místem pro posezení s úchvatným výhledem na moře. Bazénové centrum nabízí vnitřní vytápěný bazén a 2 venkovní v malebné zahradě, kde se nezapomíná ani na děti a proto bazény mají brouzdaliště a oddělenou sekci. Součástí hotelu je i wellness centrum s tureckou a parní lázní, saunou, různými druhy masáží a fitness centrem, nechybí diskotéka, TV místnost, internetový koutek, minimarket, obchůdky.    Vybavení pokoje: Pokoje jsou moderně a elegantně zařízené. Dvoulůžkové pokoje s možností 1 přistýlky, čtyřlůžkové pokoje s patrovou postelí nebo rodinné pokoje s oddělenou ložnicí až pro 5 osob mají moderní sociální zařízení se sprchou nebo vanou, vysoušeč vlasů, župan a pantofle, psací stůl, křeslo - židli, individuální klimatizaci, žehlící prkno, SAT–TV, DVD přehrávač, Wi-fi internet zdarma, trezor za poplatek, minilednici, varnou konvici na čaj nebo kávu, balkon nebo terasu.    Pláž: Přímo u hotelu Bella Beach Resort se nachází písčitá pláž, vstup do moře je pozvolný přes písek. K dispozici jsou sprchy. Lehátka, slunečníky a plážové osušky zdarma.    Strava: All Inclusive podávané formou bufetu v hlavní restauraci s výběrem jídel jak řeckých tak i specialit mezinárodní kuchyně. Během dne je vícekrát podáváno menší občerstvení. Vybrané nápoje zpravidla místní nealko a alkoholické nápoje po celý den.   Sport: Pro aktivnější chvíle jsou k dispozici minigolf, stolní tenis, 2 tenisové kurty noční osvětlení za příplatek, hřiště na basketbal, minifotbal, šipky, boccia, dětské hřiště, velice oblíbený miniklub a minidisko pro nejmenší. Na pláži lze sjednat pronájem vybavení k vodním sportům či využít hřiště na plážový volejbal. Wi-fi internet je v hotelu zdarma. Lehátka, slunečníky i osušky jsou zdarma jak v hotelu, tak i na privátní pláži. Hotel zajišťuje ka ...InAkademia s.r.o.

Čas načtení: 2024-03-27 10:45:00

Prima od pondělí 1. dubna zařadí seriál Lež na pláži

Do pondělního hlavního vysílacího času zařazuje Prima nový seriál Lež na pláži.

Čas načtení: 2024-04-04 08:00:01

Další hrozný seriál, nezachrání ho ani Nováková. Čeští filmaři mají v Chorvatsku slevu?

Není to přitom tak dávno, co na televizi Prima běžel seriál Na vlnách Jadranu, který si u diváků získal velký úspěch, konkurenční Nova zase odvysílala Polici Hvar. Vše natáčené v Chorvatsku, kam míří každé léto více než 800 tisíc Čechů. Teď se představuje seriál Lež na pláži. Spoléhá produkce, že známé prostředí diváky k televizním obrazovkám přitáhne raz dva? Rázný verdikt Novákové ze známého seriálu k manželovi: Další dítě nebude a šmytec Číst více Ani slavné obsazení diváky nepřesvědčilo Nový seriál Lež na pláži bude mít celkem osm dílů a přináší příběh z chorvatského pobřeží, kde se pod cizím jménem ukryjí tři mladí ajťáci. Nikoho nepřekvapí, že název je tak trochu dvojsmysl – ačkoliv to mělo být zřejmě skrytým tajemstvím, které bude jako zázrakem odhaleno až na konci pořadu. Tvůrci obsadili především děti slavných – například Rozálii Anežku a Josefínu Veroniku Prachařovy nebo Sofii Fridu Höppnerovou, dceru herečky Ivany Jirešové ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Dále se předvede Radek Melša, Daniel Kadlec, Martin Trnavský, Radim Novák nebo Miroslav Etzler. Nechybí ani herečka Sandra Nováková, která má opět příležitost předvést své dokonalé tělo, režisérského postu se ujal – překvapivě – její manžel Vojtěch Moravec. Tohle spojení jim funguje opakovaně, společně už stáli například za projektem Na vlnách Jadranu či filmy Matky a Hádkovi. A jak už je zvykem, Moravec ze své ženy opět udělal doslova sexbombu. Moc dobře ví, že tahle kráska má rozhodně co nabídnout! Televize Prima slibuje, že to bude pohodový seriál plný vtipu. Zatím to vypadá, že to bude jen pěkná nuda, protože diváci první díl zepsuli od první minuty. „Opět placená dovolená pro pár vyvolených,“ rozčiluje se divák Petr. „Tohle je fakt průser,“ píše Tobiáš. „Děs běs,“ přidala Šárka. „Spousta peněz za pokus o líbivý seriál,“ píše Luboš. Skeptičtí jsou diváci také k hereckému obsazení. Na Česko-Slovenské filmové databázi si seriál vysloužil pouhých 22 %. „Obě dcery Lindy Rybové a Davida Prachaře jsou moc krásné, i když hereckým uměním mě zatím jinak moc neokouzlily,“ svěřila se divačka Kateřina se svými pocity. Borhyová v slzách, asi se nikdy nevdá. Zloduch nebyl jen Hrdlička, chlapi jí hodně ublížili Číst více Dcera Ivany Jirešové se domů moc nehlásila Za role v seriálu vděčí holky Prachařovy i Höppnerová jejich představení Vina vína, kde si jich všimla produkce. „Produkce nás viděla v představení Vina vína, ve kterém hrajeme s Rózou a Sofií. Dostaly jsme pozvánku na konkurz a za chvíli už byly na cestě do Chorvatska. Sbalila jsem si kufr a vydala se na dvouměsíční natáčení. Měla jsem i tu výhodu, že jsem se vracela do Prahy, takže jsem si dobalila ještě další kufr. Zažila jsem extrémní změnu režimu a taky mi chybělo to, že někam popojedete tramvají, metrem… Natáčení jsem trávila se sestrou, takže ta mě hlídala. Vždycky jsem měla pět zmeškaných hovorů od maminky a ségra to naštěstí zachraňovala a mámě volala,“ zavzpomínala Josefína Anežka.  Josefína a Rozálie jsou dcery herečky Lindy Rybové a herce Davida Prachaře. Mají bratra Františka. Příbuzné jsou také s Jakubem Prachařem a Marianou Prachařovou, které má jejich tatínek se svou bývalou manželkou Danou Batulkovou. „Natáčení v Chorvatsku bylo k tomu všemu bonus. Člověk úplně zapomene na okolí a je úplně v jiném světě, takže jsem se domů moc nehlásila. Hanka tam hodně cvičí a s tím jsem neměla problém, vždy jsme se na všem domluvili. Dělám tam animátorku a klidně bych se vydala takhle trávit dovolenou. Děti miluju a bez váhání bych to zkusila. Jedno z nejhezčích natáčení bylo, když jsme jezdili na vodních skútrech a snímal nás dron. Jsem ráda, že jsem točila s Filipem, když jsem pak nad tím přemýšlela a rozhlédla se, asi bych si ho stejně vybrala. Přišlo mi, že k té mojí postavě nejvíc pasoval,“ dělí se o své pocity z natáčení Sofie Frida Höppnerová. Sofie Frida Höppnerová je dcera Ivany Jirešové a zesnulého novináře Ondřeje Höppnera. V minulosti byl veřejný prostor plný jejich dlouholetého a bolestivého sporu o svěření dcery do péče. Poznali se, když Jirešová pracovala jako redaktorka a on jako šéf bulváru. Další prohra Primy na plné čáře Herec Filip Červenka si Sofii také pochvaloval, a dokonce přiznal, že když z natáčení odjížděl, dojalo ho to. „Jediné, co tam asi bylo minusové, bylo občas počasí. Netočili jsme přímo přes léto, takže jsme asi třikrát měli problém s deštěm. Když tam pršelo, byla potopa. Jinak bez problémů. Hodně jsme si všichni sedli a jsem rád, že hraju se Sofií. Když jsme dělali s kluky barmany, říkali jsme si, že by bylo krásné odjet někam k moři, dělat tam drinky, vypadalo to hezky. Vytvořila se tam skvělá parta. Když jsme se vraceli domů trajektem, poslouchal jsem hudbu, koukal na moře a najednou jsem se rozbrečel. Nemohl jsem přestat, a to nikdy nebrečím. Nějak mě dostalo, že to skončilo,“ říká. Otázkou však je, zda kvůli seriálu teď nebudou plakat především diváci.  Zatím se zdá, že Prima pokračuje v neúspěchu svých velkých nadějí – seriál Eliška a Damián skončil u diváků velmi podobně, stejně tak novinka s Tomášem Klusem s názvem Zalez do spacáku. Vzhledem k tomu je až s podivem, že se chystá konec seriálu ZOO. Důvodem mohou být i odcházející celebrity. Po úprku Lucie Polišenské se přidala ze zdravotních důvodů Pavla Tomicová a nedávno svůj odchod ohlásila také hlavní hvězda Eva Burešová. Co bude náhradou, se musíme nechat ještě překvapit. K potěšení nespokojených diváků má však další chorvatská pohádka Lež na pláži „pouhých“ osm dílů.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kdo bude soutěžit v letošním ročníku StarDance? Trénovat se začíná už v květnu.

Čas načtení: 2024-06-17 10:00:00

Kromě Michaela Mosleyho umírají v řeckém vedru další turisté

Na řeckém ostrově poblíž Korfu nalezli mrtvého amerického turistu. Další tři osoby se pohřešujíTělo pohřešovaného muže nalezené na pláži Mathraki je dalším z řady nedávných případů mrtvých nebo pohřešovaných návštěvníků řeckých ostrovůNa pláži malého řeckého ostrova západně od Korfu byl nalezen mrtvý pohřešovaný americký turista, informovala místní média.Tělo muže našel v neděli na kamenité, poměrně odlehlé pláži na ostrově Mathraki jiný turista. Jeho pohřešování nahlásil ve čtvrtek jeho hostitel, americký přítel z Řecka. Turista byl naposledy viděn v úterý v kavárně ve společnosti dvou turistek, které mezitím ostrov opustily.

Čas načtení: 2024-06-19 14:21:04

All Inclusive zájezdy do top míst letoviska Marmaris. Zájezd od 9 990 Kč

Zatímco ty nejlevnější nabídky zájezdů míří do velkých a rušných letovisek jako je Alanya, Side nebo Antalya s dlouhými rovnými plážemi, my vybíráme zájezdy do hotelů v okolí letoviska Marmaris. Místní letoviska jsou o poznání klidnější a přitom nabídnou kompletní zázemí i možnosti výletů po překrásném pobřeží se zalesněnými kopci, mnoha zátokami i ostrůvky. Všechny zájezdy jsou dostupné v termínu 25.6. – 2.7. s odletem z Brna. Hotel Meril Turunc **** za 9 990 Kč 150 metrů od pláže v klidné části historického centra Hotel Marbas Select Beach **** za 10 990 Kč přímo na pláži v letovisku Icmeler, které je hodnoceno jako jedno z nejhezčích v Turecku Hotel Faros Premium Beach ***** za 13 990 Kč přímo na pláži v letovisku Icmeler, které je hodnoceno jako jedno z nejhezčích v Turecku Hotel Lalila Blue Suites ***** za 13 990 Kč přímo na pláži jižní část hlavního letoviska Marmaris Tyto a další levnější zájezdy v jiných částech Turecka najdete v našem srovnávači - dovolená v Turecku.

Čas načtení: 2024-07-10 05:55:00

Děsivý nález na chorvatské pláži. Pozor, kam si leháte, varují místní

Chorvaté jsou v šoku z nečekaného nálezu na oblíbené pláži. Žena, která se šla vykoupat, totiž mezi kameny našla odhozenou injekci. Důrazně proto varuje další návštěvníky pláží, ať si dávají pozor, kam si lehají. Dosud na této pláži nic podobného nenašli.

Čas načtení: 2024-07-12 11:27:00

Nebezpečí v dovolenkovém ráji: Žena našla na pláži použitou stříkačku s jehlou!

Veřejnost chorvatského města Bibinje nedaleko Zadaru, populární destinace nejen českých turistů, vyděsil nález použité injekční stříkačky s jehlou na pláži Lipauska. Ve facebookové skupině se o něj podělila jedna z místních žen, která si stříkačky všimla na poslední chvíli. Situaci řeší chorvatské úřady.

Čas načtení: 2024-10-12 12:23:00

Dubaj začal otevírat pláže i přes noc. Kvůli vedrům se na nich ve dne nedá existovat

Koupající se davy lidí, hrady z písku, kánoe a kajaky na otevřeném moři. Na veřejné pláži v Dubaji ve Spojených arabských emirátech téměř vše vypadá jako kdekoliv jinde, ale na této pláži jsou navíc reflektory a nepřetržitá přítomnost plavčíka. Kvůli vysokým denním teplotám přesahujícím 40 stupňů Celsia je totiž několik pláží otevřeno s veškerým komfortem i po celou noc, píše agentura AFP.

Čas načtení: 2014-07-11 22:45:00

Plážová móda. Už máte sarong či tuniku?

Čas dovolených je konečně tu. Pokud se chystáte k moři určitě už jste si pořídili plavky a pokud jste to ještě nestihli, můžete se podívat, ve kterých letos na pláži zazáříte – Plavky pro rok 2014. Pro ženy i muže. Jsou ale i další kousky, které by vám na pláži rozhodně neměly chybět. Tunika, kafta ...

Čas načtení: 2020-02-12 20:24:31

Jak překonat stydlivost? Umíte navazovat nové kontakty, nebo jste spíš plaší?

Nina Deissler, Jak překonat stydlivost, ostych a nesmělost. Cesta ke zdravému sebevědomí. Grada 2020. Ukázka zde Často slýchám, že jsem extrovert; patřím charakterově mezi průbojnější typy, které i v cizím prostředí rozproudí konverzaci a seznámí neznámé lidi, kteří by za běžné situace neměli důvod si ostatní pouštět k tělu. Proč jsem si tedy vybrala tuto publikaci? Upřímně, byl to úmysl, abych lépe porozuměla ostýchavým lidem, čím si procházejí. Jenže jsem dostala víc. Člověk totiž není celý život stejným jedincem. Vyvíjí se. Jednotlivé životní fáze a pozitivní i negativní zkušenosti ho mění. Učí ho, jak přistupovat k okolí a jak jednat s lidmi. Někdy i dobře nakročený extrovert se uzavře do ulity vyděšeného jedince, který se drží stranou, aby neobdržel další kruté rány za své neúspěchy. Jenže ono je to hlavně „v hlavě“. Upřímně nemám ráda knižní rádce, které „zaručují“, že po přečtení dané publikace se váš život docela změní. Tak nějak v pozadí svých myšlenkových pochodů s úsměvem vidím Bridget Jones, jak hází do koše jednu rádoby rádcovskou publikaci za druhou. A tohle přesně Stydlivost, ostych a nesmělost není! Když kolegové na stole v kanceláři uviděli tuto knihu, ptali se mě, proč ji čtu? A já si uvědomila, že s každou další stránkou je to z jiného důvodu, než jsem si původně plánovala: opravdu mě uchvátila. A to proto, že jsem v ní nalezla jedno ze svých dávno zapomenutých já. Období dospívání a mládí. Tehdy jsem ke světu nejprve přistupovala a poté už jen chtěla přistupovat s otevřenou náručí a přinést do všeho nový impuls, ale po několika negativních  zkušenostech jsem to vzdala. Probudilo to ve mně vzpomínky na emocionální zranění, se kterými jsem cítila potřebu se právě díky této knížce vyrovnat. Mladý člověk je obzvláště citlivý na negativní ostrou zpětnou vazbu a já jsem s ní skutečně tehdy neuměla pracovat. Autorka knihy nabízí lidem, kteří buď jsou již stydliví a plaší od narození, nebo je k tomu svedli různé situace a okolnosti, techniku tak zvanou NLP (neurolingvistické programování). Tato technika vychází z předpokladu, že lidé nejsou neurotičtí, potrhlí nebo deprimovaní, ale že se vždy snaží získat to nejlepší z možností, které se jim nabízejí. „Fungují ve svém „modelu světa“, který se skládá z toho, co se naučili o sobě a o světě, a jak to, co vnímají, interpretují. Každý člověk má v hlavě svůj individuální model světa, jakousi „vnitřní mapu“, který se liší od světů jiných lidí. Ve vašem modelu světa jsou důležité různé věci podle toho, kde a jak jste vyrůstali… (27) Naše podvědomí chce zajistit, abychom se vždy cítili v bezpečí. Často se dostává do konfliktu s naším mozkem, protože nemáme jen jednu část mozku společnou se všemi bytostmi („plazí“ mozek). Krom této, která řídí naše podvědomí se postupem evoluce vyvinul ještě emocionální savčí mozek, který má na starosti smích a pláč, euforii a depresi, a také myslící lidský mozek, díky němuž myslíme a pamatujeme si. Tyto oblasti spolu vzájemně komunikují a může mezi nimi nastat konflikt. „Východiskem proto není, abyste bojovali se svým strachem, protože pak byste vlastně sváděli bitvu sami se sebou.“ (34) Stavěli bychom se tak proti plazí části mozku, která chrání naše bezpečí, ale také proti „savčímu“ mozku, který má „hromadu důkazů o tom, že svět venku je nebezpečný“. Ale lze vždy spoléhat na tyto důkazy? Často za nimi stojí je obyčejná dogmata, která se v průběhu času stala realitou. Zkusme to na běžném příběhu ze života. Například volba partnera. Znám dívku, která se ostýchala seznamovat, a pokud už mělo dojít k nějakému rande, vždy si volila muže, kteří u nás v okolí vyvolávali otázku: proč? Vždyť má na víc! Ale pravdou je, že častokrát v dětství od staršího sourozence slýchala, že je ošklivá, a od otce, že je neschopná. Pokud člověk roste s těmito pocity, přijme je jako fakt. Všichni jsme viděli, že je hezká a velmi šikovná, ale neprůbojná. Není divu! Pod takovým tlakem životních zkušeností se bála prosadit. Na základě těchto zkušeností se nějak stavíme k sobě a k okolí. Máme určitá hodnocení, názory a to, co považujeme za pravdy. Ale jak hodně je to skutečné? Nejsou to jen jakási „dogmata“? Negativní dogmata často začínají slovy: „Já prostě neumím…, Já prostě nejsem…, Pořád (nebo nikdy) se mi (ne) stává…, Pro mě není…, Pořád mám… A všechna nám akorát brání vyjít ze své ulity. Zkuste třeba první základní cvičení. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se stydíte. Co v daných chvílích neumíte? Možná neumíte někoho oslovit, jestliže se vám líbí? Nebo se na toho člověka neumíte ani usmát? Možná se neumíte prosadit? Nebo neumíte mluvit před ostatními? Napište si na papír, co všechno v dané chvíli vnímáte, že „neumíte“. A pak vezměte jeden příklad za druhým a za „neumím“ dosaďte „nechci“. Vnímáte ten rozdíl? „A teď – nebojte se toho – se sami sebe zcela upřímně zeptejte, jestli v tom není i špetka pravdy. Pokud například máte zdravé oči, a přesto „neumíte“ opětovat oční kontakt, nejde tu přece o vaši schopnost dívat se, ale o to, že v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky, které vám říkají: „Nedělej to.“ A vy se rozhodnete, že to neuděláte. To je důležitý bod: Rozhodli jste se vy. (42) Děláme to, co v tu chvíli považujeme za bezpečnější. Přece máme dostatek důkazů, že naše rozhodnutí je lepší! Dostatek? Opravdu? Pusťte se do hledání nových důkazů! Vrátím se třeba k bývalé kolegyni z práce: ano, byly to často opakované sebevědomí podrývající věty. Ale tyto důkazy poskytli jen dva lidé. Zkuste naslouchat i těm ostatním. Udělejte čáru za těmito negativními zkušenostmi a řekněte si, ok, tak a teď nanovo: schválně, jaké zkušenosti přijdou teď? Tato publikace mě nepřestává bavit. Ona je opravdu určená všem! Možná to autorka ani tak nezamýšlela, ale já v ní nalézám sebe a okolí a uvědomuji si, jak ty jednotlivé vrstvy vytváří tolik nuancí, které vás mohou popostrčit, nebo zbrzdit ve šťastném životě. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že si „to uvědomuji“, ale po pravdě se u každé kapitoly zastavím a řeknu si: to je fakt, takhle jsem na to doposud nenahlížela. Stručně tedy ještě, co naleznete v knížce: cvičení proti nesmělému chování a myšlení, jak si najít pravé přátele, pomůže vám se zvyšováním sebevědomí. Pro ty, kteří by se rádi seznámili i kroky ohledně flirtování. Hodně důležité považuji, jak  zvládat kritické situace, které bývají v životě jedním z  nejtěžších kroků. Osobně to považuji za jeden nejdůležitějších kroků dospělosti. Zvládnout kritiku s určitým nadhledem a třeba ji v rozhovoru převést i do humorné polohy, aby se pročistila atmosféra. Ona totiž není kritika jako kritika. Někdo chce konstruktivně pomoci, a jiný si jen vylít vztek. Tu první přijímám a tu druhou zlehka převedu do přátelské ironie a jsem moc ráda, když se mi podaří vzteklounovi uvolnit mimické svaly do úsměvu. MB

Čas načtení: 2024-01-03 22:03:25

Výlet na pláž Pefkari - Malé letovisko mezi Potosem a Limenarií

Na jižním pobřeží ostrova Thassos najdete celou řadu krásných pláží. Jednou z nich je i Pefkari. Díky tomu, že za pláží je celá řada ubytování a restaurací, je to v podstatě i malé letovisko. Pláž najdete zhruba kilometr od Potosu a 2,5km od Limenarie.

Čas načtení: 2013-05-14 09:45:00

Letenky Ibiza - krajina nekonečných pláží a večierkov

Túžite po piesočnatej pláži zaliatej hrejivým slnkom a priezračnom mori, ktorý vám vyčarí úsmev na perách? Prestaňte snívať a prezerať si pestrofarebné katalógy s predraženými cenami, Ibiza je hotovým rajom na zemi. Pôvabný ostrov ponúka panenskú prírodu a nádhernú panorámu, obklopenú borovicovými a ...

Čas načtení: 2021-03-25 09:00:00

10 nejkrásnějších pláží na světě

Zatím máme s cestováním utrum, ale proč o cestovatelských destinacích alespoň nesnít. Pojďme se spolu podívat na deset nejkrásnějších pláží na světě, které budete chtít navštívit, až nám zase dovolí cestovat. Jaká pláž je ta nejkrásnější na světě? Ostrov Ko Phi Phi Don Viděli jste film Pláž? Do t ...

Čas načtení: 2011-12-30 15:00:00

Letenky Ibiza – země nekonečných pláží a večírků

Toužíte po písečné pláži zalité hřejivým sluncem a průzračném moři, jenž vám vykouzlí úsměv na rtech? Přestaňte snít a prohlížet si pestrobarevné katalogy s předraženými cenami, Ibiza je hotovým rájem na zemi. Půvabný ostrov nabízí panenskou přírodu a nádherné panorama, obklopené borovými a piniovým ...

Čas načtení: 2024-03-11 09:50:31

Jižní Omán v 5* resortu s all-inclusive. Zájezd od 15 690 Kč

Stále nejvýhodnější zájezdy do Ománu pořídíte s cestovní kanceláří Blue Style. Last-minute pobyt v 5* resortu Millennium Resort Salalah pořídíte s odletem v pátek za 15 690 Kč, a to na 7 nocí vč. all-inclusive stravování. Hotel není situován u pláže, ale v centru města. K pláži jezdí několikrát denně hotelový shuttle a na pláži je k dispozici hotelová sekce vč. plážového baru s nápoji a lehkým občerstvením. Všechny nabídky zájezdů srovnáte v našem vyhledávači dovolené v Ománu. Víza do Ománu nemusíte řešit. Pro pobyty do 14 dní jsou vydávány zdarma po příletu na letiště.

Čas načtení: 2024-04-02 12:12:00

Nepovedený start seriálu Lež na pláži: Chabá sledovanost i kritika krásných VIP dcer!

Televizní stanici Prima se poslední dobou, co se týče nových seriálů, moc nedaří. Po propadu Elišky a Damiána i Zalez do spacáku prozatím diváky neoslovil ani nejnovější počin, seriál Lež na pláži. Kolik diváků pro sebe tato novinka přece jenom urvala?