Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-24 09:37:16

Louda, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 24.11.2024 09:37:16 Příjmení:Surname:LoudaLoudaJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav LoudaFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:16.03.1919 Nymburk / 16.03.1919 Nymburk / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:25.03.1944 Bournemouth 25.03.1944 Bournemouth Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- letecký mechanik- aircraft mechanicJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - zemřel na zápal plic v nemocnici Boscombe v Bournemouth - died of pneumonia at Boscombe Hospital in BournemouthSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1071https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-louda-1269/www.polabskemuzeum.czwww.pomnikyletcu.czwww.mesto-nymburk.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-09-11 10:02:05

Zavadil, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 11.09.2024 10:02:05 Příjmení:Surname:ZavadilZavadilJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav ZavadilFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:26.10.1913 Ostrava-Vítkovice / 26.10.1913 Ostrava-Vítkovice / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:25.02.1941 Cambridge 25.02.1941 Cambridge Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- příslušník pozemního personálu (řidič) 310. perutě - ground staff member (driver), No. 310 SquadronJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - zemřel v nemocnici na následky zranění při nepřátelském náletu na základnu Duxford - died in hospital from injuries sustained in an enemy raid on RAF DuxfordSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 7. část - Černá kronika čs. letectva v RAF 1940-1945, Svět křídel, Cheb 2004, ISBN 80-86808-12-2www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1437https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-zavadil-1119/www.pomnikyletcu.cz

Čas načtení: 2024-12-14 09:25:58

Mašek, Jaroslav [1911-1945]

Autor: agnes Datum: 14.12.2024 09:25:58 Příjmení:Surname:MašekMasekJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav MašekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:06.08.1911 Orlová / 06.08.1911 Orlová / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:19.07.1945 Hereford 19.07.1945 Hereford Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three) - palubní radiotelegrafista / střelec - pozemní personál - Wireless Operator/Air Gunner - ground staffJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zemřel na tuberkulózu v nemocnici County Council Hospital v Herefordu- died of tuberculosis at Hereford County Council HospitalSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czcs.wikipedia.orghttps://www.knihovnatesin.cz/jaroslav-masek/o-2379www.rafaci.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2019-12-22 12:11:48

Vydávání Lipse Tulliana Káji Saudka se zdárně uzavřelo až teď, po 47 letech

Koncem roku 2019 knižně prvně vyšla společná práce Káji Saudka a – nedávno zesnulého – komiksového scénáristy Jaroslava Weigela (2. 2. 1931 – 5. 9. 2019) s názvem rozloženým do dvou strohých vět: Lips Tullian. Další dobrodružství. Shrnuje půlstoletí jejich spolupráce. Lips Tullian není fiktivní, ale reálně kdysi řádící německý bandita. Jmenoval se ovšem Philipp Mengstein (1675–1715), respektive Filip z Mengštejnu, a znám byl také jako Erasmus Schönknecht či prostě Wachtmeister. Narodil ve Štrasburku coby syn městského hejtmana. V sedmadvaceti letech se stal – právě – vachmajstrem, tj. strážmistrem u císařského regimentu dragounů, ale téhož roku (1702) kohosi zabil v souboji. Že nežil v „d´Artagnanově“ bezstarostné Paříži Dumasových románů, dezertoval do Prahy, a co horšího, dal na saské hranici dohromady lupičskou rotu, která pořádala nájezdy na „stříbrnou cestu“ mezi Drážďany a Freiburkem. Roku 1703 byl uvězněn, přičemž slovo tullianum ostatně v latině značí podzemní žalář. Po roce Filip uprchl a působnost tzv. Černé tlupy dokonce rozšířil – na území mezi Drážďany a Prahou. Přepadali šlechtické domy, venkovské usedlosti, snad i kostely. Vábil jej prý komfort saských měst. Právě jejich ulicemi se tento „Černý Filip“ často pohyboval v převleku za kavalíra a i obecně se stal mistrem převleků. Roku 1711 jej přesto lapili a čtyři roky nato byl za přítomnosti 20 tisíc diváků a (svého času) polského krále Augusta II. Silného popraven v Drážďanech. Cimrmanolog Jaroslav Weigel, jehož památce je nyní vydaná kniha věnována, ovšem ignoroval tuhle „epizodu kriminálních dějin“ a rozhodl se kdysi – a díky svému dětskému zážitku – vyjít ze zcela brakové knihy. Jde o – ve čtyřech svazcích do češtiny přeložené – dílo z nakladatelství Aloise Hynka a v letech 1894–1903 se dotyčný kolportážní román od Kvidona (Quida) z Felsů objevoval u nás pod titulem Lips Tulian, nejobávanější náčelník lupičů. Má ve 118 čtyřiadvacetistránkových sešitech 2832 stran, i bylo nutno krátit, přičemž komiksový scénář vznikal už od počátku let sedmdesátých dvacátého století. „Za tento román zaplatím jakýkoli obnos!“ rozhlašoval půl století předtím (1924) grafik Josef Váchal skrz vlastnoručně vyrobených sedmnáct výtisků svého Krvavého románu, a máme-li věřit loupežnickému příběhu, který ale historickou realitu značně koloroval, zamiloval se Filip „bezedně“ do jisté zlatovlasé Hedviky, dcery „svobodného pána z Thunu“. Ten dívku nabídl raději hraběti Martinici a Filip se na svatbě vynořil, jenže ho pozdržela Hedvičina sestřenice Hilda, úplně doň zblázněná. V jejím případě jde o skutečnou historickou figuru alias hraběnku Annu Constantiu Coselovou (1680–1765). Filip byl uvězněn, ba bičován, a na pravé rameno mu vtiskli jako znamení hanby cejch v podobě písmene H. Aniž by se tím z nebohého mladíka stal jakýkoli dávný „Joker“ (měřeno světem aktuálního filmu), procitly v něm vzdor i síla. Unikl – a unikla i Hedvika, a to k Filipově tetě do kláštera. Zvládla to přímo v den sňatku, a aniž prý byla „porušena její čest“. Zdálo by se tudíž, že mají milenci vyhráno, ale ne. Ve Filipovi se totiž zhlížely mnohé další dívky a mezi nimi taky najatá naň vražedkyně Tereza. „Ó, Bože, já to udělati nemohu!“ zasténala (posléze) tiše, byť na ilustraci se nad spanilým spáčem rozmáchává dýkou. Čin ale nedokoná, vždyť Filipa zbožňuje. Což i dcera „mlynáře z Lesního mlýna“ Gusta, v komiksu přejmenovaná s ohledem na Gustáva Husáka na Bertu. Kvůli Filipovi dokonce Berta neváhá Hedviku otrávit! A Hedvika umírá, ale je zase oživena – čarodějkou z jeskyně, zatímco Berta míchá další lektvary. Tentokrát nápoj lásky. Bohužel ho nevypije Filip, ale jeho kumpán. V rotě se Filip vypracoval „od píky“, a když se stal novým vůdcem, prosadil i vlastní, do pozoruhodné míry soukromé zájmy. Vedl naráz válku s dragouny i Martinicem, a ač jej Hedvika prosila, aby nechal „loupežničiny“, odmítl. Chtěl se nejdřív pomstít Martinicovi. A Hedvika? Aby nepřekážela, vrátila se do kláštera. A tlupa zachránila jistou Elišku. Hle, zatoužil po ní bývalý vůdce bandy, krvežíznivý Sahrberg: „Řeknu vám to přímo, Eliško. Náš náčelník Lips je člověk divoký, jehož vášně bývají často až strašné, ale já jsem dobrák od kosti a hezké dívky mám velice rád,“ lže tento padouch. „Nechtěla byste to se mnou zkusiti?“ Vzal ji za ruku, ale prudce se mu vytrhla a zvolala s nevolí: „Nedotýkejte se mne!“ „Ale drahoušku.“ „Co ode mne chcete?“ „Abys mne líbala a milovala,“ odvětil s cynickým úsměvem. „Myslíš snad, že se zde budu s tebou modliti? Ó ne, k tomu jsi příliš hezká, a proto se déle nezdráhej.“ „Zpátky, bídníče, sic...“ „Hahaha, zde nás nikdo ani nevidí, ani neslyší, a proto buď rozumnou.“ „Nepřibližujte se ke mně!“ „Ptám se tě naposledy, chceš býti dobrovolně mojí milenkou?“ „Nikdy!“ „Pak tě k tomu donutím!“ A jako tygr vrhá se loupežník na ubohou Elišku, rozvášněný ji tiskne pevně k sobě a ona se marně snaží vymaniti. „Pomoc, pomoc!“ křičí pronikavým hlasem. Pevné mužské kroky se rychle blíží a zbabělý Sahrberg ustupuje polekán od oběti. Kdo to přichází? Sám Lips Tullian již stojí před ním: „Odpověz mi, Sahrbergu! Svěřil jsem ti tuto dívku, abys násilí na ní se dopouštěl?“ Není divu, že lotr Filipa brzy zradí, ba vláká do pasti. A Eliška? Stane se milenkou, ale ne Sahrbergovou, nýbrž nejlepšího Lipsova přítele Wittorfa. Lips Tullian byl kdysi zveřejňován s ujištěním, že hltáme historický román, a ten ilustrovali minimálně dva výtvarníci – i včetně slavného Věnceslava Černého. Právě pod jejich obrázky pak Weigel objevil ty nejzajímavější „výdechy“: „Konečně tě zase potkávám, zbabělý padouchu,“ zahučel Lips Tulian. Anebo: Lips Tulian přestrojen jsa za kavalíra drží pevně pána zámku. Či: „Ha, zde u mrtvoly svého otce přísahám!“ zvolala Libuše příšerně znějícím hlasem. A: „Nevydržím to déle, ty musíš býti mojí, Gustinko!“ A také: Již jí počínají suroví chlapi šaty z těla trhati a jejich divokou vášní planoucí zraky se do jejích sněhobílých ňader takořka zabořují. Ale erotické výlevy a výlety nikdy netrvají dlouho, takže vzápětí čteme: „Ohromnou silou vyhodil podomní obchodník zhýralce do povětří.“ Avšak autor se rád vnořuje i do třasovisek hororu a... „Pomoc, pomoc, jsem ztracen! Musím v železné panně zemříti!“ křičel Kašpar ve smrtelné úzkosti. V kapitole Lahvička s umrlčí hlavou pak ovšem najdeme i monolog hodný (samo sebou, že jen zdánlivě) samotného Shakespearova pera: „Ne, nemohu se na to déle dívati. Srdce mně puká, když musím nečinně k tomu přihlížeti, jak on nenáviděnou stále objímá! Rvu si vlasy, když ji slyším něžná slova lásky a ohnivé polibky s ním vyměňovati. Ó, jak strašná je tato šílená žárlivost, která mé srdce zvolna užírá.“ Perlami dávných loupežnických románů bývaly navíc nechtěně komické samomluvy a neí divu, že se pan Weigel podivoval, jaká že tajemství lze sdělit, aniž by „mumlající“ vůbec věděl komu: Příšerný muž položil dívku na stůl a Hilda jej uslyšela sama k sobě mluviti: „Nastává pro mne nejtěžší část mé úlohy. Musím jí svléci poslední šat, pevně ji spoutati a pak teprve smí z omámení procitnouti. Je to sice strašné, co zamýšlím, ale já to vykonati musím, protože bych jiným způsobem kamene moudrosti nenalezl.“ A těžko říct, zda to tak prostý čtenář opravdu chtěl a vyžadoval, ale osoby bezúhonné či vzdělané se v těchto škvárech zásadně dorozumívají tímtéž slovníkem jako osoby zlotřilé a negramotné. Tullianův loupežnický program pak připomíná chrabré zásady Juraje Jánošíka (1688–1713), který současně operoval na Slovensku, a zvíme: „Ne, Filip nikdy bezbranné nepřepadá a taky kostelce neolupuje. Ha, není vám snad známo, že tento neohrožený loupežník jen boháče trestá, kteří chudinu sužují a vykořisťují? Zapomněli jste, že Lips Tulián peníze těchto vydřiduchů štědrou rukou mezi chudý lid rozdílí?“ Už Friedrichu Schillerovi (1759–1805) posloužil Tullian jako předloha Karla Moora z Loupežníků (1781) a Jaroslav Weigel postupně připravil scénáře o více než 120 stranách. Ztvárnění se roku 1972 chopil Kája Saudek a dílo začalo vycházet v Mladém světě. První část byla zveřejněna mezi 18. lednem a 27. prosincem téhož roku a jedná se o 51 pokračování včetně jednoho nultého. Dál se pokračovat nesmělo a teprve roku 1982 nenápadně vyšla samostatná publikace s dalším obrázkovým příběhem, jehož scénář Weigel vymýšlel už roku 1980. Komiks byl dokreslen rok nato a je známý jako Stříbrný poklad a jiná dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullian. Má 22 stran. Roku 1985 následoval třetí svazeček (24 stran) této pomyslné trilogie, napsaný již roku 1983 a dokreslený rok nato. Jmenuje se Konec Sahrbergovy bandy a jiná neobvyklá dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullián (s čárkou nad A). Co bylo dál? Stříbrný poklad opět vyšel v trochu vylepšené verzi roku 1987 a oba posledně zmíněné komiksy vydal zjara 1990 v jediném sešitu o 48 stranách tehdejší odpovědný redaktor Středočeského nakladatelství a knihkupectví Ladislav Horáček – v dnes neuvěřitelném nákladu 150 250 kusů. Právě oba tyto seriály jsou základem aktuální reedice, která je oproti vydání z roku 1990 v případě Stříbrného pokladu navíc kolorována. Poklad takto vychází poprvé a snad je to dobře, i když právě při jeho vybarvování musel Saudek celou jednu stránku překreslit, neboť se na ni rozlila běloba. Seriál je doplněný Weigelovými ne zrovna geniálními předkresleními a Saudkovými náčrty, ale nejen díky tomu dosáhla letošní publikace překvapujících 176 stran. Obsahuje i méně známou čtvrtou část ságy Dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullian (1994). Nicméně u těchto 21 stránek nelze bohužel neregistrovat Saudkův kresebný úpadek – a oproti původní, kolorované verzi, je tato dnešní předvedena jen černobíle. V oddíle Doplňky dodá nová kniha také Weigelovy připomínky ke Stříbrnému pokladu a zvíme, že Saudek – na žádost vydavatele – vypracoval jednu stránku celou znovu. Jindy musel odstranit zdravení zdviženou pravicí, a ještě jinde německý „železný kříž“. Zmizet musela rovněž scéna vilné pitky anebo jistá bujná ňadra, inspirovaná snad i obálkou Playboye. To vše dnes už spatříme a zrovna tak Saudkovu parafrázi původní obálky Věnceslava Černého. A pozor! Nová kniha obsahuje také Dodatky k první knize Lips Tullian (2010), což jsou Weigelovy opravdu zevrubné komentáře k 51 epizodám dnes už takřka deset let staré publikace. Hned úvodem cimrmanolog přizná, že román odebíral jeho děd, „mistr cihlářský u hraběte Valdštejna“, a týden co týden obětoval dvacet krejcarů. Zemřel roku 1942, když bylo jeho vnukovi jedenáct, a vdova po sousedech vzápětí posbírala rozpůjčované sešity, pečlivě je seřadila po číslech – a uložila na půdu. „Každé prázdniny jsem strávil pár týdnů u hradišťské babičky,“ vzpomíná Weigel. „Exkurze na půdu patřily do mého programu, stejně jako truhla pod oknem plným pavučin. Po přečtení Jana Cimbury došlo na Lipse Tulliana, ale text mi připadal starožitný, špatně se četl a asi po třech sešitech putoval Lips zpět do truhly. Bylo mi třináct. Až jako vysokoškolák jsem se k Lipsovi vrátil a konečně ocenil ošumělé sešity plné citoslovců Ha! a Oh, ušlechtilých vnad, divokých vášní, hřímavého smíchu, výkřiků vítězné radosti... Tullian byl tentokrát pochopen, avšak znovu uložen vedle Pobožného střelce.“ Teprve v sedmdesátém roce putovala truhla k Weigelovi na chalupu a obsah do jeho pražského ateliéru. Nikoli nadarmo. Už rok nato nabídl dílo jako seriál Mladému světu a v komentářích připomíná taky to, že je Hedvika (o níž z historie nevíme pranic) nakreslena podle Olgy Schoberové, zatímco Hilda podle Saudkovy ženy Johany. Upozorňuje taktéž na malířovy (jehož nazývá jen Sau, ale kterému vždy vykal) scénáristické doplňky, záměrné anachronismy a vtípky, které unikaly pozornosti cenzorů. Jde například o viněty hotelů Alcron a Pupp, záchrannou brzdu v kočáře, lodičku složenou z titulní strany Mladého světa, inzerát na norkový kožich, holicí strojek v rukou útočícího cikána, o judo i o karate a dokonce o spojení jistého reálného ministra Flemminga s Jamesem Bondem. A Batman? I ten tu je. V 29. a ve 35. pokračování. Jinde pro změnu září celá plejáda kreslířů Dikobrazu včetně Vyčítala, Holého, Jelínka a Kantorka. Od července 1972 rostl bohužel s blížícím se sjezdem SSM (8. září) tlak na ukončení komiksu, jenž měl dle plánu zaniknout 5. září, ale přesto se udržel, ač jen do konce roku. A vydržel, ačkoli proti němu ráno 12. září horlila v rádiu „sama“ paní Jeriová: „Zamerikanizované obrázky ze života supermanského loupežníka.“ Ne tedy jen 33, ale celých 51 dílů se podařilo vytisknout, než Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže seriál takříkajíc zařízl. 49. a 50. epizoda Krvavá svatba a Vánoce v Lesním mlýně vyšly společně v posledním čísle roku 1972 – 27. prosince – a v původní verzi Martinic zmizel ve spleti chodeb, ale v komiksové variantě (odsouzené k ukončení) je pomsta vykonána. Mstil se ovšem i Svaz mládeže, byť během zveřejňování Tulliana vzrostl náklad Mladého světa o 105 tisíc výtisků! Týdně za to Saudek bral v přepočtu na dnešní hodnotu peněz víc než dvacet tisíc. I deník Mladá fronta si u něj brzy objednal obdobný loupežnický komiks Diamantová šifra, ale byl stopnut už po třech měsících. Také Tullian se v něm mihl, a to ve svém lese, s Hedvikou... Nu, byli takřka jako Rumcajs s Mankou, scénáře však nepsal Václav Čtvrtek, ale jistý Svatopluk Novotný. Karel Saudek ovšem Lipse – a někdy i jeho statečné druhy – epizodně obsazoval dál a do některých následných svých výtvorů, jimiž se – v tomto případě – staly Fantom opery uvádí, Zkáza balónu Kysibelka a Tajemství Zlatého koně. Jako motocyklista se pak Tullian dokonce objevuje ve Světě motorů. A připomeňme, že kniha Lips Tullian (2010), jejímž odpovědným redaktorem byl Ondřej Müller a k níž doslov napsal Tomáš Prokůpek (výtvarnou redaktorkou se tenkrát stala Berenika Saudková), obsahuje navíc další Weigelův a Saudkův komiks Černý Filip (1974). Bohužel se stal pouhým marným pokusem navázat na jednou již zapovězené. Jeho motivy sice pokorně vycházely z díla Aloise Jiráska, ale pouhých šest pokračování bylo zveřejněno 26. prosince 1973 až 30. ledna 1974, po čemž se zbývající dvě části Jezuitská misie a Svatí otcové v akci poprvé objevily teprve v oné knize z roku 2010. (Nepočítáme-li samizdatové vydání prvního z nich v Podivných pohádkách z roku 1974.) Druhá nezveřejněná stránka není ale dopracována. Prostým součtem zde vypočítaného díla o FILIPOVI mi vychází, že Weigel vytvořil scénáře pro 126 stran příběhů, ale můžete mě opravit, a již jen podotkněme, že ne všechny originály původních seriálů se dochovaly, takže některé stránky Tulliana i Filipa musely být reprodukovány z tisku. Ale díky dvornímu Saudkovu archiváři Pavlu Noskovi se právě z Lipse dochovalo takřka vše. Roku 1994 vydala Paseka i zkrácené převyprávění ságy s předmluvou Miloně Čepelky a s výše zmíněnou obálkou Věnceslava Černého. Jaroslav Weigel zajistil knize také grafickou úpravu, ba i vazbu, ale ledacos z původního škváru vynechal. Například několik kapitol o cikánech (zhýrale věznících dívku), pár pasáží o krvavých Sahrbergových dobrodružstvích a sekvence s úklady už zmiňovaného hraběte Jakoba Heinricha von Flemming (1667–1728), skutečné historické postavy. Svého času se zvažovala dokonce realizace televizního seriálu, ale nakonec z něj napsal Jaroslav Weigel jen tři díly. Ani ony dosud nebyly natočeny. Ale v letech 2010 až 2019 přinesl Albatros dozajista unikátní dilogii, podávající zcela ucelený obraz podstatného okruhu Saudkovy tvorby. I se všemi „okolo“ dochovanými nákresy a písemnostmi. Je to čin činů a na světě existuje jen málo seriálů, které mají podobně propracované nejen druhé, ale dokonce své třetí plány. Je to asi ten jediný přínos socialistické totality pro Káju Saudka. Proč by totiž jinak ony další plány provokativně vytvářel?   Jaroslav Weigel: Lips Tullian. Další dobrodružství. Kresby Kája Saudek. Ilustrace na obálce a odborná konzultace Berenika Saudková. Další odborné konzultace Pavel Herian a David Goldberg. Část tiskových podkladů, odborná konzultace, korektury (s Davidem Goldbergem), návrh a grafická úprava obálky (s Berenikou Saudkovou a Davidem Goldbergem), úvodní slovo a závěrečná ediční poznámka Pavel Nosek. Doplňující ediční poznámka, odborná konzultace, skenování a restaurování originálních a tištěných podkladů Filip Konečný. Ve spolupráci s Pavlem Noskem, rodinou Káji Saudka a nakladatelstvím Zlatý kůň vydalo ve společnosti Albatros Media a řadě Plus nakladatelství Kniha Zlín. Praha 2019. 176 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-08 13:00:01

Smutek těžce nemocného Saturnina: Kvůli nehodě, ohni a politice ztratil Oldřich Vízner všechny bratry

Narodit se jako jeden ze čtyř bratrů, to musí být zajímavý život, můžeme si pomyslet. Jenomže jak ukazuje příběh Oldřicha Víznera a jeho sourozenců, osud si v některých případech vymyslí tak krutý scénář, že by jej lépe nevymyslel ani autor hororových příběhů. Život se pak může i v tak početné rodině zdát jako jedna velká těžká samota. Ale vezměme to postupně.  Hvězda Zlaté labutě v slzách. Kristýna Ryška stojí na rozcestí, sama to možná nezvládne Číst více Všichni tíhli k umění Ještě před narozením budoucího herce Oldřicha došlo v rodině Víznerových k velkému neštěstí. Německé nákladní auto na konci druhé světové války srazilo z kola jejich tehdy jedenáctiletého syna Vlastimila. Toho tedy nemohl herec nikdy poznat, ale stín této tragédie v rodině přetrval po dlouhé další roky. A tak zůstali v rodině tři bratři, Jaroslav, Oldřich a Vladimír, kteří vyrostli, dospěli a vydali se každý svojí vlastní cestou. Jaroslav se stejně jako Oldřich dal na herectví, o čemž Oldřich Vízner mluvil i v pořadu České televize Před půlnocí. Daleko od této umělecké profese se nepohyboval ani Vladimír, který se stal zvukařem a kameramanem. Mohli tvořit dokonalé sourozenecké trio, kdyby do republiky v roce 1968 nepřijela vojska Varšavské smlouvy a kdyby o patnáct let později neodjeli Oldřich, Vladimír a jejich partnerky na společnou dovolenou k moři… Jeden bratr raději emigroval Jak s bratrskou trojicí souvisí bratrská vojenská pomoc v osudovém osmašedesátém roce? Právě tehdy se totiž již známý Jaroslav Vízner rozhodl pro svobodu za hranicemi naší republiky a i se svojí ženou emigroval do Švýcarska. Ani ve své nové zemi se rozhodně neztratil, jak uvádí například web Českého rozhlasu. Kromě herectví se zde věnoval i režii a slavil úspěchy, dokonce se stal učitelem herectví v Ženevě. A to všechno i přesto, že se podle svého vlastního vyprávění pro Paměť národa jako kádrově nevhodný uchazeč nedostal na vysněnou DAMU. Se svým bratrem se pak shledali v roce 2001, když se Jaroslav ze zahraničí definitivně vrátil. Dokonce je můžeme vidět společně v detektivní sérii Vraždy v kruhu. Tragická dovolená u moře Zatímco jednoho bratra vzala Oldřichu Víznerovi na dlouhá léta neutěšená politická situace v tehdejším Československu, o dalšího sourozence přišel při tragédii na dovolené u moře. Prázdninové dny, které měly znamenat odpočinek od všedního shonu, se staly Vladimírovi osudnými. Při neopatrné manipulaci s plynovou bombou ve stanu došlo k požáru, při němž byl tragicky popálen. I když jej nechal jeho bratr okamžitě převést do nemocnice, v dalších dnech se situace jen zhoršovala a po dvou týdnech Vladimír zemřel. V Oldřichu Víznerovi tato situace samozřejmě zanechala velké šrámy na duši a podle jeho tehdejší partnerky Jany Šulcové se jeho povaha docela změnila. Nápor na psychiku to musel být obrovský, a tak se nikdo nemůže divit, že to zkrátka neunesl. Zdeněk Svěrák dostal za film Na samotě u lesa neuvěřitelnou odměnu. Nebyla jeho, tak přišel trest Číst více Zůstal sám s těžkou nemocí Jednoho bratra tedy slavný představitel Saturnina nikdy nepoznal, druhého definitivně ztratil v roce 1983 a třetí se mu na léta vzdálil do zahraničí a v roce 2022 definitivně odešel do hereckého nebe. Na světě tedy ze sourozenců zůstal sám Oldřich Vízner, kterého podle všech smutných posledních zpráv výrazně trápí podlomené zdraví. Hovoří se o Parkinsonově chorobě, čemuž napovídají fotografie jeho zbědovaného těla. Můžeme mu jen přát, aby se jeho stav zlepšil, nebo alespoň stabilizoval. Před kameru se ale již pravděpodobně nevrátí.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Facka za oscarový film: Josef Somr urazil vlastního otce. Poslední roky života byly trápením.

Čas načtení: 2024-05-14 13:00:01

Jiří Adamíra přidělal vrásky filmovému štábu. Muselo být po jeho, jinak by nehrál

Představitel vrchního rady Vacátka, neméně skvělý Jaroslav Marvan, zemřel v roce 1974, pět let po dotočení kriminálního seriálu Hříšní lidé města pražského, v němž slavil obrovský úspěch v roli vrchního rady Vacátka, jak připomněl i pořad České televize Komici na jedničku. Od té doby se stal vzorem chápavého, inteligentního a lidského šéfa mordparty, která vyřešila každou vraždu, jež se jí objevila na stole. Pak ale filmaři přišli s nápadem navázat na tuhle oblíbenou sérii a natočit pokračování. Hledání nového představitele hlavní role nebylo tak těžké.  Záletný Jiří Adamíra požádal Hanu Maciuchovou o ruku. Tvrdě narazil Číst více Osobnost s velkým „O“ Jaroslav Marvan měl svoji specifickou a nezaměnitelnou hereckou polohu, proto filmaři chtěli, aby i jeho pokračovatel měl jedinečný charakter. Brzy padla volba na charismatického Jiřího Adamíru, ten ale všechny překvapil. Roli rady Vacátka totiž odmítl, i když to neznamenalo, že by v seriálu hrát nechtěl. Jak si to máme vyložit?  Proč se vlastně o mordpartě jak rady Vacátka, tak později i Korejse mluví jako o „čtyřce“? Šlo o IV. bezpečnostní oddělení Policejního ředitelství Praha se sídlem v Bartolomějské 4 a ve skutečnosti jej vedl Josef Vaňásek, který se stal dokonalým předobrazem původního rady Vacátka. Nápad za milion Autoři seriálu byli najednou postaveni před problém, který se jim naštěstí podařilo vyřešit jedinečným způsobem tak, že byli všichni spokojeni – režisér, neodolatelný herec i diváci. Chtělo to ale trochu improvizace, která se projevila hned v prvním dílu navazujícího seriálu, který známe pod názvem Panoptikum města pražského. Zatímco většina osazenstva mordparty zůstala ve stejném složení, rada Vacátko je v úvodu připomenut jen jeho vlastním pohřbem. Na jeho místo pak nastupuje nový šéf, policejní rada Korejs. Byl to geniální tah, který seriálu jistě prospěl.  Navázat nebylo možné, musela přijít změna Jiří Adamíra dobře věděl, proč na takové změně trvá. Bylo mu jasné, že převzít stejnou postavu po jedničce československého filmu by byla jemně řečeno herecká sebevražda. Buď by se snažil navázat na herecké podání Jaroslava Marvana, což byl jiný styl herectví, než mu byl přirozený, a navíc je zřejmé, že by se nemohl „trefit“ tak, aby nešlo spíš o karikaturu než o rovnocennou postavu. Kdyby se ale rozhodl hrát pana radu Vacátka po svém, zbylo by z původní postavy jen jméno. A tak bylo potřeba vyřešit problém jiným způsobem. Podařilo se to.  Královsky placený Jaroslav Marvan zemřel, aniž by se mu splnilo jeho velké přání Číst více Nebyla to jediná změna Co se ještě s příchodem policejního rady Korejse na „čtyřce“, tedy v pokračování seriálu, změnilo? Zatímco z inspektora Václava Mrázka v podání Františka Filipovského se stal penzista, který ale svoji profesi neumí tak docela pověsit na hřebík a modrpartě ještě tu a tam pro radost pomůže, na jeho místo nastoupil koncipista Souček, jehož ztvárnil Ondřej Havelka. Jinak ale všechno i díky radovi Korejsovi běželo po starém. Jen málokdy se podaří dalšími díly tak dokonale navázat na první úspěšnou sérii. V tomto případě se to jistě i díky neústupnosti Jiřího Adamíry podařilo. Všechny díly Panoptika města pražského můžeme stále vidět na webu České televize. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: František Filipovský: geniální herec, dabér a věrný manžel ke konci života ztratil to nejcennější.

Čas načtení: 2024-04-14 05:00:00

Tajemství zesnulého poslance Bašty (†75): Smrt nemanželského syna i spolužák Jan Palach

Po dlouhé nemoci zemřel ve věku 75 let poslanec Jaroslav Bašta. Muž, jehož politická pouť začala v disentu, pokračovala přes tajné služby až do Zemanovy vlády a skončila v dresu SPD i neúspěšnou kandidaturou na Hrad. V jeho životě však přišly i temné chvíle. Někdejší spolužák Jana Palacha a disident studoval na archeologa, manželku Daru, rovněž archeoložku, podvedl a jeho milence se narodil syn Jakub. Ten však před několika lety zemřel...

Čas načtení: 2024-09-23 20:51:00

Tragédie během voleb: V libereckém štábu hnutí ANO zemřel kandidát (†60). Byl zastupitelem

K tragédii došlo v sobotu v libereckém volebním štábu hnutí ANO. Během večera, kdy straníci sledovali výsledky voleb, zemřel jeden z kandidátů hnutí, dlouholetý zastupitel Jaroslav Šrajer. Podle serveru Novinky.cz zemřel přímo ve volebním štábu. Liberecká buňka hnutí ANO pouze uvedla, že Šrajer zemřel.

Čas načtení: 2019-10-20 21:14:22

Státní cenu za literaturu dostal Karol Sidon, cenu za překladatelské dílo Anna Kareninová

Na Nové scéně Národního divadla byli 20. října vyhlášeni laureáti státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo a ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury a za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Státní cena za literaturu: Karol Sidon Tento Dramatik, prozaik, scenárista, esejista, překladatel, vrchní zemský rabín a bývalý chartista a disident Karol Sidon dostal tuto cenu za celoživotní přínos české literatuře. Narodil se v roce 1942 v Praze. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Pracoval v Československém rozhlase, v Krátkém filmu, v redakci Literárních listů a Listů. Za normalizace v manuálních profesích; publikace v exilu a samizdatu (prózy Boží osten, Brány mrazu, Evangelium podle Josefa Flavia). Od roku 1983 žil v Německu, později v Izraeli, po roce 1989 znovu v Čechách. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zazářil jednak knihami Sen o mém otci a Sen o mně, jednak scenáristickou spoluprací s režisérem Jurajem Jakubiskem. Je autorem řady divadelních her (souborně Dramata, 2012). Po roce 2000 se realizoval znovu jako spisovatel (monumentální tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc: Altschulova metoda, 2014; Piano live, 2015; Puzzle, 2016; Outsider, 2017) a rovněž jako překladatel (v roce 2012 vyšel jeho překlad Tóry pod názvem Pět knih Mojžíšových). Státní cena za překladatelské dílo: Anna Kareninová Překladatelka, esejistka, publicistka, autorka rozhlasových pořadů Anna Kareninová obdržela tuto cenu za dosavadní překladatelské dílo v oblastech krásné literatury a filmu. Narodila v roce se v roce 1954 v Praze a vystudovala francouzštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala v redakci nakladatelství Odeon, jako šéfredaktorka revue Světová literatura a šéfredaktorka nakladatelství Český spisovatel. Do češtiny převedla tituly Guillauma Apollinaira, Marguerite Durasové, Reného Chara, Michela de Ghelderode, Tommasa Landolfiho nebo Nathalie Sarrautové. Poslední dekády se soustředí na překlady kompletního díla romanopisce Louise-Ferdinanda Célina a básníka Ezry Pounda (obojí pod hlavičkou brněnského nakladatelství Atlantis). Je autorkou monografie Céline v Čechách (2010). Zabývá se dlouhodobě i překlady filmovými (Antonioni, Fellini, Greenaway, Godard, Truffaut, Visconti ad.). Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla: Jan Nebeský Jan Nebeský dostal tuto cenu za invenční a inspirativní pojetí současné divadelní režie. Narodil se v roce 1953 v Roudnici nad Labem a vystudoval režii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jeho první angažmá bylo v Divadle Vítězného února Hradec Králové (dnes Klicperovo divadlo), poté v Praze režíroval v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa), v Činoherním klubu. Stěžejní bylo jeho tvůrčí období v Divadle Komedie. V posledních letech spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, s Národním divadlem, Divadlem v Dlouhé, Divadlem NoD, se Studiem Hrdinů, Divadlem pod Palmovkou či Spolkem JEDL. Dosud režíroval na sto dvacet inscenací. V programu k inscenaci Nory Henrika Ibsena v Divadle pod Palmovkou Jan Nebeský uvedl: „Při inscenování je pro mne důležitý obraz. Obraz jako princip. Obraz dokáže nést metaforu k dalším vrstvám a proniká rychleji k divákovi. Jeho [Ibsenovy] hry jsou stále aktuální, vypovídají i o nás a našich problémech; ale nejsem mravokárcem. Nerad vysvětluji. Nerad poučuji. Rád se bavím a hledám společně s herci v materii textu i za ní.“ Jan Nebeský působil jako pedagog na Vyšší odborné škole herecké, přednáší na Katedře činoherního divadla DAMU. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby: Jiřím Chvála Jiří Chvála dostal tuto cenu za celoživotní sbormistrovskou činnost a dlouholetou úspěšnou práci s hudebním dorostem. Narodil se v roce 1933 v Praze a po absolvování oboru dirigování na Hudební fakultě AMU působil jako sbormistr Českého pěveckého (dnes Pražského filharmonického) sboru. Systematicky s ním studoval světový repertoár sborových, oratorních i kantátových děl a spolupracoval při jejich realizaci s předními dirigentskými osobnostmi. Od roku 1967 stojí v čele Kühnova dětského sboru, s nímž pravidelně vystupuje na hudebních festivalech doma i v zahraničí a přivedl jej k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Spolupracuje s českými i zahraničními operními scénami, diriguje řadu dalších domácích a zahraničních sborových i orchestrálních těles a zasedá v porotách četných mezinárodních sborových soutěží. Významné je také jeho působení na katedře dirigování na pražské AMU (od roku 1958). Má na svém kontě imponující počet rozhlasových snímků a přes 30 nahrávek. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění: Václav Cigler Václav Cigler získal tuto cenu za celoživotní výtvarné dílo, pedagogickou činnost a nezpochybnitelný přínos pro oblast výtvarného umění. Narodil se v roce 1929 ve Vsetíně a v letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Václav Cigler patří k nejvýznamnějším autorům umělecké generace nastupující na počátku šedesátých let 20. století. Ve své tvorbě předjímal rodící se koncepty soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku). Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, se sklem, světlem a s vodou. Tvorba Václava Ciglera je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, návrhy a realizace osvětlovadel a šperků, kresby, projekty a kompozice pro architekturu. Své práce představil na mnoha samostatných a kolektivních výstavách v České republice a v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných soukromých i veřejných sbírek. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury: Ivan Kroupa Ivan Kroupa tuto cenu obdržel za mimořádný autorský přístup v evropském kontextu a za přispění k rozvoji současné architektury prostřednictvím pedagogické činnosti. Narodil se 1960 v Kolíně a vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 2008 je vedoucím ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako výrazná osobnost české architektury se profiluje již od 90. let. K nejvýznamnějším realizacím patří DOX – Centrum současného umění v Praze, Hemodialyzační centrum Bulovka B. Braun, objekty tiskárny Karmášek v Českých Budějovicích, rodinné domy v Roudnici nad Labem atd. Z urbanistických projektů je to například Bažantnice Pražského hradu. „Jednotlivé projekty jsou dost rozdílné, nikdy se neopakují. Jsou stavěné z klienta a z místa. Do žádné škatulky se to podle mne strčit nedá. Každý klient a místo jsou jiní, proto je někdy architektura klidná, až jako by nebyla, jindy výrazná, až divoká. Společná linka, souvislost všech projektů je daná způsobem myšlení a práce,“ charakterizoval vlastní tvorbu v rozhovoru pro Českou televizi. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize: Jiří Menzel a Jaroslav Kučera Jiří Menzel cenu dostal za „filmy, kterými se nesmazatelně zapsal do dějin české a světové kinematografie“ a Jaroslav Kučera in memoriam „za celoživotní ochotu experimentovat a osobitý kameramanský rukopis, kterým umocňoval vyznění kinematografických děl“. Režisér, herec a spisovatel Jiří Menzel se narodil v roce 1938 v Praze. Studoval režii na FAMU, kde v roce 1962 absolvoval u Otakara Vávry. V šedesátých letech 20. století patřil k tvůrcům filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) podle literární předlohy Bohumila Hrabala získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Následoval trezorový film Skřivánci na niti (1969), natočený opět podle Bohumila Hrabala, který v roce 1990 získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl v roce 1985 nominován na Oscara. Vedle rozsáhlé filmové tvorby se také věnoval divadelní režii (Činoherní klub, Divadlo na Vinohradech) a vyučoval na FAMU. Je zahraničním členem Americké filmové akademie, nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury a držitelem Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jaroslav Kučera se narodil v roce 1929 v Praze. Patřil k nejvýznamnějším českým kameramanům. Od počátku své tvůrčí dráhy se prosadil invenčním autorským vyjadřováním a originálním vizuálním stylem. Tvořil s Vojtěchem Jasným (Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci), Janem Němcem (Démanty noci), Jurajem Herzem (Morgiana), Zdeňkem Podskalským (Noc na Karlštejně), Oldřichem Lipským (Adéla ještě nevečeřela) a s dalšími významnými režiséry. Jako kameraman pracoval i pro televizi, vytvářel filmové dotáčky pro divadla, například pro Laternu magiku, vyučoval na FAMU. Jeho ženou a spolupracovnicí byla režisérka Věra Chytilová. Z jejich spolupráce vznikl snímek Automat svět z povídkového filmu Perličky na dně, filmy Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme. Za své dílo byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. Zemřel v roce 1991 v Praze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-08-17 08:00:01

Antonína Bělu zabily zbraně jeho vlastního syna. První opravdový český mafián neměl šanci přežít

Antonín Běla byl prvním opravdovým mafiánem v historii České republiky. Problémový kluk, který to z kotlíkářské romské rodiny dotáhl na jednoho z nejmocnějších mafiánů. Dokonce takříkajíc objevil Františka Mrázka, jehož obchodní talent mu učaroval. Jeho život byl ale i plný tragédií, které k mafiánskému způsobu života tak nějak patří. V jeho okolí bylo všudypřítomné násilí a smrt a nevyhýbaly se mu ani rodinné tragédie. Ta nejhorší se týkala jeho mladšího syna Marcela. Marcel byl roky závislý na drogách, které jeho otec nenáviděl, a všechny své vojáky, kterým říkával chábři, před nimi varoval. Svého mladšího syna od nich ale nedokázal udržet dál. Aby synovu závislost držel alespoň na uzdě, určil mu dokonce jednoho ze svých lidí jako opatrovníka. Tím se stal Pavel Šrytr, jméno, které v našem příběhu bude ještě velmi důležité. Měl to být právě Šrytr, který Marcelovi připravil poslední dávku drogy, po které Bělův syn zemřel. Začátek konce Bělu to naprosto zničilo. Po smrti Macka, jak synovi Marcelovi říkali, se všechno změnilo. Z Běly se stal brutální mafiánský boss, který přestával mít věci pod kontrolou. Přišly i spory s Mrázkem a hlavně s ruskojazyčnými mafiemi. Běla, zvyklý na dominantní roli v českém organizovaném zločinu, totiž musel začít brát ohledy na cizince. Dostal se do sporu s Armény, a ti dokonce na jeho dům zaútočili protitankovou zbraní. „Já jsem běžel dolů. Říkám – tati, co se stalo?“ vypráví v dokumentu Polosvět světských Jaroslav Běla, jediný přeživší z rodiny a bossův syn. „Táta říká – idiot soused zapojoval plyn, asi mu to bouchlo. Prostě nám to nedošlo, že by se něco takového mohlo stát,“ dodává mafiánův syn. Běla se dostal do sporů s Mrázkem kvůli finančním podvodům, ve kterých si půjčovali obří peníze od bank a ručili podniky, které měly řádově nižší hodnotu. Mrázek ale zřejmě vzal Bělu na hůl a oba dva se rozhádali. Mafiáni si pak lezli do zelí tak často, že se zřejmě František Mrázek rozhodl, že Běla musí zemřít. Jeho poprava si nezadala s nejklasičtějšími scénami z mafiánských filmů. Na rozdíl od těch na filmovém plátně se ale odehrála v Úvalech u Prahy v hustě obydlené zástavbě. Atentát na bosse „Do baráku vnikla parta lidí, jeden šel nahoru, měli kukly a drželi v jedné místnosti tu část rodiny, která tam zůstala. Další člověk stál u branky, další na dvorku a čekali, až přijede Antonín Běla,“ uvádí novinář Jaroslav Kmenta ve výše jmenovaném dokumentu. Když dorazil Antonín Běla, doslova jej provrtali několika desítkami kulek ze samopalu. Běla skončil přesně tak, jak žil. Bez zajímavosti není ani původ zbraní, které Bělu zabily. Ten odhalil až po letech Bělův syn Jaroslav. Stejné zbraně, které byly použity na vraždu Antonína Běly, totiž Mrázek použil k umlčení jednoho ze svých informátorů. „Ruda byl zastřelený ze stejných zbraní, jako byl zastřelený můj otec. Byl to Agram 2000, ty zbraně jsem tu prodával jenom já, všechny jsem koupil já, asi dvacet kusů. Když jsme s policejním týmem TEMPUS dávali dohromady, kolik zbraní jsem kam prodal, na počty kusů to přesně vycházelo, že to šlo od Fandy Mrázka,“ vysvětluje v dokumentu. Tuto informaci potvrzuje i novinář Jakub Kvasnička v podcastu Hlasy zločinu. Příště se podíváme na příběh údajného Bělova vraha. Seriál o Antonínu Bělovi: Nejmocnější romský mafián devadesátek příliš rozumu nepobral. Přesto objevil Mrázka a dotáhl to daleko. Krále podsvětí Františka Mrázka dostala na výsluní Bělova slabost pro klobásy.

Čas načtení: 2024-03-02 14:20:00

Další změny ve vedení skupiny Škoda Group. Na pozici finančního ředitele nastoupil Jaroslav Zoch

Plzeňská strojírenská skupina Škoda Group má od 1. března nového finančního ředitele, stal se jím Jaroslav Zoch, který na postu vystřídal Libuši Jurečkovou. Na pozici přichází Zoch ze skupiny PPF, která je majoritním akcionářem Škody Group. „Celý svůj profesní život pracuji ve financích a věřím, že mohu skupinu v oblasti financí posunout dál,“ uvedl.

Čas načtení: 2024-08-16 11:30:00

Líní a nevýkonní musí pryč. Šéf advokátní kanceláře oznámil propouštění ve svérázném emailu

Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS chystá propuštění. Odejít by mělo 20 až 25 zaměstnanců. Řídící partner kanceláře Jaroslav Havel to svým podřízeným oznámil ve svérázném emailu. Některé zaměstnance označil za líné, nevýkonné a svévolné. „HP není socialistický podnik, proto mírné snížení stavů,“ stojí v předmětu emailu. Jeho kopie už začala kolovat i po sociálních sítích.

Čas načtení: 2025-01-07 13:36:44

Hurt, Zdeněk - Rail, Jan: Pod křídly RAF - v druhém exilu 3. díl

Autor: Janko PALIGA Datum: 07.01.2025 13:36:44 Název knihy:Name of the book:Pod křídly RAF - v druhém exilu 3. dílUnder the wings of the RAF - in the second exile Part 3Autor:Author:Zdeněk Hurt, Jan RailMísto vydaní:Published in:ChebNakladatelství:Publisher:Svět křídelRok vydání:Year of Publication:2024Počet stran :Pages:352ISBN10:ISBN10:-ISBN13 :ISBN13:978-80-7573-144-9Fotografie obálky:Cover:Obsah:Content:Úvodem (4)Masařík František (5)Mašat Jan (24)Matus Vojmír (29)Mayer Jan (30)Mečíř Miloš (34)Mikulecký Jiří (43)Mlejnecký František (60)Mocek Jaromír (72)Motl Jaroslav (78)Muroň Josef (81)Muzika Jaroslav (83)Náprstek Karel (92)Navrátil Antonín (95)Nečas Zbyšek (97)Nedoma Rudolf (120)Nedvěd Vladimír (125)Novák František (136)Nyč Jaroslav (138)Ossendorf Robert (151)Padevít Antonín (162)Palička Vladimír (163)Pára Vladimír (167)Patzelt Marián (171)Penk Viktor (175)Peroutka Stanislav (181)Peřina František (183)Petr František (189)Pípa Josef (200)Plášil Jan (213)Podstránecký Josef (221)Pohlodek František (223)Pokorný Aladár (226)Polach Miroslav (227)Popelka Viktor (229)Pospíšil Teodor (234)Pošta Karel (238)Prachař Ivan (249)Prokop Jaroslav (250)Půda Raimund (251)Raba Václav (267)Radina František (273)Richter Josef (285)Rosík Vítězslav (287)Ruprecht Josef (291)Rusňák Mikuláš (303)Ryba Václav (304)Sebera Jan (318)Schellong Jaroslav (320)Schnitzler Matanja (336)Vysvětlivky použitých zkratek a výrazů (340)Zkratky hodností (343)Hodnosti poddůstojníků a rotmistrů RAF v období 1947-1950 (343)Prameny (344)Introduction (4)Masařík František (5)Mašat Jan (24)Matus Vojmír (29)Mayer Jan (30)Mečíř Miloš (34)Mikulecký Jiří (43)Mlejnecký František (60)Mocek Jaromír (72)Motl Jaroslav (78)Muroň Josef (81)Muzika Jaroslav (83)Náprstek Karel (92)Navrátil Antonín (95)Nečas Zbyšek (97)Nedoma Rudolf (120)Nedvěd Vladimír (125)Novák František (136)Nyč Jaroslav (138)Ossendorf Robert (151)Padevít Antonín (162)Palička Vladimír (163)Pára Vladimír (167)Patzelt Marián (171)Penk Viktor (175)Peroutka Stanislav (181)Peřina František (183)Petr František (189)Pípa Josef (200)Plášil Jan (213)Podstránecký Josef (221)Pohlodek František (223)Pokorný Aladár (226)Polach Miroslav (227)Popelka Viktor (229)Pospíšil Teodor (234)Pošta Karel (238)Prachař Ivan (249)Prokop Jaroslav (250)Půda Raimund (251)Raba Václav (267)Radina František (273)Richter Josef (285)Rosík Vítězslav (287)Ruprecht Josef (291)Rusňák Mikuláš (303)Ryba Václav (304)Sebera Jan (318)Schellong Jaroslav (320)Schnitzler Matanja (336)Explanations of abbreviations and terms used (340)Abbreviations of ranks (343)RAF NCO and Staff Sergeant Ranks 1947-1950 (343)Sources (344)Anotace:Anotation:Předložený 3. díl badatelského projektu zaměřeného na čs. západní letce, kteří krátce po návratu z války volili po únoru 1948 druhý britský exil v důsledku nástupu komunistického režimu, nabízí opět osudy těch, jimž se podařilo podruhé vstoupit řad britského Královského letectva. Navazuje abecedně na dva předchozí svazky jmenným pořadím v rozsahu písmen M – S. Naši exiloví letci se v RAF za studené války uplatnili v letových zařazeních u stíhačů i bombardérů, též u pobřežního letectva, v záchranné službě, fotoprůzkumu, dopravě, ve výcviku a v neposlední řadě při testování a přeletové činnosti. V pozemní branži se jim pak nabízely pozice v řízení letového provozu či široké administrativě. Mimo služby na britských ostrovech je v rámci závazku očekávala též služba v zámořském přidělení – od Afriky, přes arabské posty, Středomoří až po Dálný východ.The present 3rd part of a research project focusing on Czechoslovak Western airmen who, shortly after returning from the war, chose a second British exile after February 1948 as a result of the rise of the Communist regime, once again offers the fate of those who managed to join the ranks of the British Royal Air Force for a second time. It follows the two previous volumes alphabetically by name in the range of letters M - S. Our exiled airmen served in the RAF during the Cold War in flying assignments in both fighters and bombers, also in coastal aviation, rescue, photographic reconnaissance, transport, training and not least in testing and overflight. In the ground industry, they were offered positions in air traffic control or general administration. In addition to service in the British Isles, the commitment also expected them to serve in overseas assignments - from Africa, to the Arab posts, the Mediterranean and the Far East.Recenze:Review:--

Čas načtení: 2024-05-04 09:09:43

Hloužek, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 04.05.2024 09:09:43 Příjmení:Surname:HloužekHlouzekJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav HloužekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:27.05.1920 Jackov / 27.05.1920 Jackov / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:18.11.1942 Lamanšský průliv18.11.1942 English ChannelNejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- během služby si připsal 2 vzdušná vítězství (1-0-1)- zraněn protiletadlovou palbou během operačního letu nad Francií a s poškozeným letounem Supermarine Spitfire Mk.VB (AR606/RY- ) se zřítil do moře- scored 2 aerial victories during his service (1-0-1)- wounded by anti-aircraft fire during an operational flight over France and crashed into the sea with a damaged Supermarine Spitfire Mk.VB (AR606/RY- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 7. část. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.cs.wikipedia.orgwww.idnes.czwww.rafaci.czhttps://lznamest.army.cz/jaroslav-hlouzekhttps://www.vets.cz/vpm/jaroslav-hlouzek-643/rafaci.czwww.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/862www.cwgc.org

Čas načtení: 2024-06-20 08:50:42

Malý, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 20.06.2024 08:50:42 Příjmení:Surname:MalýMalyJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav MalýFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník in memoriamColonel in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:17.07.1905 Praha / 17.07.1905 Prague / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:06.06.1941 Londýn 06.06.1941 London Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three) - letecký přidělenec v Berlíně (1936-1939)- velitel A letky 310. perutě RAF (1940) - air attaché in Berlin (1936-1939)- Commander of A Flight, No. 310 Squadron RAF (1940)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- během služby zaznamenal 3 vzdušná vítězství- zraněn 29.10.1940 při srážce ve vzduchu se strojem P/O E. Fechtnera na letounu Hawker Hurricane Mk.I (P3707/NN-A)- spáchal sebevraždu- scored 3 aerial victories during his service- wounded 29.10.1940 in a mid-air collision with P/O E. Fechtner's machine on Hawker Hurricane Mk.I (P3707/NN-A)- committed suicideSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources: RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.fcafa.comhttps://www.tocna.cz/jaroslav-maly?lang=enhttps://www.vets.cz/vpm/jaroslav-maly-1112/www.rafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1074www.cwgc.org

Čas načtení: 2024-03-25 19:30:20

Kauer, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 25.03.2024 19:30:20 Příjmení:Surname:KauerKauerJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav KauerFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:08.03.1919 Dlouhomilov / 08.03.1919 Dlouhomilov / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 23.12.1944 Boulogne-sur-Mer 23.12.1944 Boulogne-sur-Mer Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - padl při havárii během nouzového přistání ve Francii pro nedostatek paliva ve stroji Supermarine Spitfire Mk.IXC (MH878 NN-F)- původně prohlášen za nezvěstného a jeho jméno je tak uvedeno na památníku v Runnymede (panel 219), v 90. letech vypátrán a jeho ostatky byly uloženy na Východním hřbitově v Boulogne , hrob 10.B.14A - KIA in a crash during an emergency landing in France due to lack of fuel in a Supermarine Spitfire Mk.IXC (MH878 NN-F)- originally declared MIA and so his name is listed on the memorial at Runnymede (panel 219), was traced in the 1990s and his remains were interred in the Eastern Cemetery in Boulogne , grave 10.B.14ASouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 5. část (1944). Cheb: Svět křídel, 2003. ISBN 80-86808-01-7.www.pomnikyletcu.czhttps://www.vets.cz/vpm/jaroslav-kauer-1199/www.rafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/915www.vuapraha.cz

Čas načtení: 2024-11-24 09:37:16

Louda, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 24.11.2024 09:37:16 Příjmení:Surname:LoudaLoudaJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav LoudaFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:16.03.1919 Nymburk / 16.03.1919 Nymburk / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:25.03.1944 Bournemouth 25.03.1944 Bournemouth Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- letecký mechanik- aircraft mechanicJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - zemřel na zápal plic v nemocnici Boscombe v Bournemouth - died of pneumonia at Boscombe Hospital in BournemouthSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1071https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-louda-1269/www.polabskemuzeum.czwww.pomnikyletcu.czwww.mesto-nymburk.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-05-08 09:40:46

Čermák, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 08.05.2024 09:40:46 Příjmení:Surname:ČermákCermakJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav ČermákFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:27.04.1917 Nymburk / 27.04.1917 Nymburk / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:04.06.1943 Taunton 04.06.1943 Taunton Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- Fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zahynul při havárii během cvičného útoku na vlak na letounu Supermarine Spitfire Mk.VC (AR512/RY- )- killed in a crash during a training attack on a train in a Supermarine Spitfire Mk.VC (AR512/RY- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 4. část (1943). Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1. www.lidovky.czwww.gym-nymburk.czwww.polabskemuzeum.czwww.rafaci.czwww.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/725www.cwgc.org

Čas načtení: 2024-05-12 08:10:08

Hlaváč, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 12.05.2024 08:10:08 Příjmení:Surname:HlaváčHlavacJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav HlaváčFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:11.09.1914 Petřvald / 11.09.1914 Petrvald / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:10.10.1940 Wareham, Dorset 10.10.1940 Wareham, Dorset Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)stíhací pilot- Fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- účastník Bitvy o Francii i Bitvy o Británii- sestřelen nepřátelským stíhačem během operačního letu na letounu Hawker Hurricane Mk.I (P3421/US- )- participant in the Battle of France and the Battle of Britain- shot down by enemy fighter during operational flight on Hawker Hurricane Mk.I (P3421/US- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 1. část (1940). Praha: Ares, 1999. ISBN 80- 86158- 17-9.fcafa.comfcafa.comwww.petrvaldobec.czaces.safarikovi.orghttps://www.bbm.org.uk/airmen/Hlavac.htmwww.rafaci.czwww.vuapraha.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-08-10 08:00:01

Krále podsvětí Františka Mrázka dostala na výsluní Bělova slabost pro klobásy

Antonín Běla byl jedním z prvních mafiánů, kteří po revoluci takříkajíc vystrčili růžky. Měl pro to nejlepší předpoklady. V polosvětě veksláků a zločinců se pohyboval už od sedmdesátých let, a jak režim padal, Běla byl připraven využít nastupující divoký kapitalismus naplno. A když Československo zasáhla sametová revoluce, byl po jeho boku připraven také jeden z jeho nejvěrnějších chábrů, jak Běla nazýval svoje gangstery. Jmenoval se František Mrázek. Jak se ale tihle dva potkali? Berdych se po propuštění choval divně. Má někde zakopaných 250 milionů, tvrdí expert Číst více Schopný kluk v hospodě byl Mrázek Běla si Mrázka doslova vyhlédl v hospodě. Ačkoliv byl bohatým člověkem, možná i díky svému romskému původu si mezi vybranými jídly potrpěl na klobásy. A právě ty prodával tehdy ještě náctiletý František Mrázek v hospodě, kde se Běla náhodou ocitnul. „Tonda byl jednou v hospodě a nějaký kluk tam prodával konzervy, Tonda měl strašně rád šikovný lidi. Kluk říkal, že konzervy jsou domácí, a prodal je všechny. Ten kluk byl Franta. On si ho oblíbil, vždycky ho dával svým synům za příklad. To je kluk, ten chce makat,“ cituje Bělovu manželku Marii novinář Jakub Kvasnička v podcastu Hlasy zločinu. Tuhle historku potvrzuje i ředitel policejního muzea Radek Galaš. Mrázek nastoupil „do učení“ „Antonín Běla vyrostl v prostředí, kterému dnes říkáme kolotočáři, a částečně samozřejmě v romské komunitě. Protože byl světský, tak miloval klobásy, to vyplývá ze spisu. S mladým Mrázkem se seznámil v hospodě, kde nabízel zavařeniny a klobásy,“ potvrzuje tuto verzi Galaš v dokumentu Polosvět světských. A tak nastoupil Mrázek k Bělovi takříkajíc do učení. „Pan Mrázek byl žákem mého otce. Seznámili se přes nějaké konzervy a salámy, ale tím to nekončilo. Pak začaly hodinky, videa, až do roku 1989,“ říká ve stejném dokumentu Bělův syn Jaroslav. Mrázek Bělu přerostl Mrázek se od Běly velmi rychle učil. Antonín Běla byl už tehdy velký kápo, takže Mrázek tušil, že pokud s ním bude zadobře, může u něj hledat zastání a ochranu. „My jsme byli normální rodina, takže jsem přijela z dovolené a přivezla jsem mu klobouk, oni k nám normálně chodili,“ vypráví Bělová. „Jednou jsem přišel k Frantovi a on začal moralizovat, že už jsem měl mít dávno rodinu, dávno děti a dávno jsem měl mít srovnaný život, protože jsem měl problém s drogama. Tak jsem koukal na tu Moniku a říkám si, já ti sbalím dceru. Ale co čert nechtěl, já jsem tu holku začal mít rád, protože byla čistá,“ svěřuje se Jaroslav Běla. S Mrázkovou dcerou pak Jaroslav Běla začal žít a František Mrázek to nemohl překousnout. „V té jeho VIP společnosti to pro něj byla ostuda, že mu dcera chodí s polocikánem Bělou z polosvěta,“ nebere si servítky Jaroslav Běla. Tam někde zřejmě začalo odcizení Antonína Běly a Františka Mrázka. Důvodem bylo také to, že sílící Mrázkův vliv se začal střetávat s tím Bělovým.  Nejmocnější romský mafián devadesátek příliš rozumu nepobral. Přesto objevil Mrázka a dotáhl to daleko Číst více Konec přátelství „V devadesátkách se to zvrtlo, že přišly velký prachy. Přišly neočekávané možnosti. Přišel rum, přišly úvěry, přišla banka Bohemia. Pamatuju si, když nám pan Mrázek nosil miliony svázané těmi páskami z banky,“ vypráví Jaroslav Běla. Jejich organizace fungovala jako každá jiná firma. Běla dělal špinavou práci pro Mrázkovy legální firmy. Došlo i na finanční podvody. Zmíněná banka Bohemia měla být kamenem úrazu toho, proč se Mrázkovy a Bělovy cesty navždy rozešly a bývalí parťáci se začali stavět proti sobě. O tom, jak Antonín Běla neslavně skončil a jakou roli hrál v jeho smrti syn Jaroslav, se dočtete v dalším pokračování našeho seriálu.  KAM DÁL: Nejmocnější romský mafián devadesátek příliš rozumu nepobral. Přesto objevil Mrázka a dotáhl to daleko.

Čas načtení: 2024-09-11 10:02:05

Zavadil, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 11.09.2024 10:02:05 Příjmení:Surname:ZavadilZavadilJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav ZavadilFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:26.10.1913 Ostrava-Vítkovice / 26.10.1913 Ostrava-Vítkovice / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:25.02.1941 Cambridge 25.02.1941 Cambridge Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- příslušník pozemního personálu (řidič) 310. perutě - ground staff member (driver), No. 310 SquadronJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - zemřel v nemocnici na následky zranění při nepřátelském náletu na základnu Duxford - died in hospital from injuries sustained in an enemy raid on RAF DuxfordSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 7. část - Černá kronika čs. letectva v RAF 1940-1945, Svět křídel, Cheb 2004, ISBN 80-86808-12-2www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1437https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-zavadil-1119/www.pomnikyletcu.cz

Čas načtení: 2024-11-10 08:59:02

Mareš, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 10.11.2024 08:59:02 Příjmení:Surname:MarešMaresJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav MarešFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:podplukovník in memoriamLieutenant Colonel in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:14.04.1904 Batelov / 14.04.1904 Batelov / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:07.08.1943 Nassau 07.08.1943 Nassau Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- letecký radiotelegrafista a instruktor- Wireless Operator and instructorJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zahynul při havárii během cvičného letu jako instruktor osádky letounu Mitchell Mk.II FV953/FA, který se krátce po startu z neznámých příčin zřítil nedaleko letiště Oakes Field- KAS in a crash during a training flight as an instructor crew of a Mitchell Mk.II FV953/FA, which shortly after take-off for unknown reasons crashed near the Oakes Field airfieldSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu, 7. část - Černá kronika čs. letectva v RAF 1940-1945, Svět křídel, Cheb 2004, ISBN 80-86808-12-2PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy; Bojový výcvik československých letců, příslušníků bombardovacích a dopravních jednotek RAF, ve Velké Británii v letech 1940 až 1946. [Cheb]: Svět křídel, 1992. ISBN 80-85280-10-8.www.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1079https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-mares-2298/www.rafaci.czhttps://aircrewremembered.com/hadravek-jan.htmlwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-11-30 17:19:01

Kalášek, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 30.11.2024 17:19:01 Příjmení:Surname:KalášekKalasekJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav KalášekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:29.01.1918 Valašské Meziříčí-Bynina / 29.01.1918 Valašské Meziříčí-Bynina / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 10.07.1944 Alness, Ross and Cromarty 10.07.1944 Alness, Ross and Cromarty Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- letecký mechanik - zbrojíř- radiotelegrafista/palubní střelec- aircraft mechanic - armourer- Wireless Operator/Air GunnerJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - zahynul při havárii letounu Avro Anson Mk.I NK477, který se zřítil během cvičného letu cca 6 km severně od základny Evanton - died in the crash of Avro Anson Mk.I NK477, which crashed during a training flight about 6 km north of the RAF EvantonSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/910cs.wikipedia.orgencyklopedie.brna.czhttps://www.vets.cz/vpm/jaroslav-kalasek-1489/www.rafaci.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-12-14 09:25:58

Mašek, Jaroslav [1911-1945]

Autor: agnes Datum: 14.12.2024 09:25:58 Příjmení:Surname:MašekMasekJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav MašekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:major in memoriamMajor in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:06.08.1911 Orlová / 06.08.1911 Orlová / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:19.07.1945 Hereford 19.07.1945 Hereford Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three) - palubní radiotelegrafista / střelec - pozemní personál - Wireless Operator/Air Gunner - ground staffJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zemřel na tuberkulózu v nemocnici County Council Hospital v Herefordu- died of tuberculosis at Hereford County Council HospitalSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czcs.wikipedia.orghttps://www.knihovnatesin.cz/jaroslav-masek/o-2379www.rafaci.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2019-12-22 12:11:48

Vydávání Lipse Tulliana Káji Saudka se zdárně uzavřelo až teď, po 47 letech

Koncem roku 2019 knižně prvně vyšla společná práce Káji Saudka a – nedávno zesnulého – komiksového scénáristy Jaroslava Weigela (2. 2. 1931 – 5. 9. 2019) s názvem rozloženým do dvou strohých vět: Lips Tullian. Další dobrodružství. Shrnuje půlstoletí jejich spolupráce. Lips Tullian není fiktivní, ale reálně kdysi řádící německý bandita. Jmenoval se ovšem Philipp Mengstein (1675–1715), respektive Filip z Mengštejnu, a znám byl také jako Erasmus Schönknecht či prostě Wachtmeister. Narodil ve Štrasburku coby syn městského hejtmana. V sedmadvaceti letech se stal – právě – vachmajstrem, tj. strážmistrem u císařského regimentu dragounů, ale téhož roku (1702) kohosi zabil v souboji. Že nežil v „d´Artagnanově“ bezstarostné Paříži Dumasových románů, dezertoval do Prahy, a co horšího, dal na saské hranici dohromady lupičskou rotu, která pořádala nájezdy na „stříbrnou cestu“ mezi Drážďany a Freiburkem. Roku 1703 byl uvězněn, přičemž slovo tullianum ostatně v latině značí podzemní žalář. Po roce Filip uprchl a působnost tzv. Černé tlupy dokonce rozšířil – na území mezi Drážďany a Prahou. Přepadali šlechtické domy, venkovské usedlosti, snad i kostely. Vábil jej prý komfort saských měst. Právě jejich ulicemi se tento „Černý Filip“ často pohyboval v převleku za kavalíra a i obecně se stal mistrem převleků. Roku 1711 jej přesto lapili a čtyři roky nato byl za přítomnosti 20 tisíc diváků a (svého času) polského krále Augusta II. Silného popraven v Drážďanech. Cimrmanolog Jaroslav Weigel, jehož památce je nyní vydaná kniha věnována, ovšem ignoroval tuhle „epizodu kriminálních dějin“ a rozhodl se kdysi – a díky svému dětskému zážitku – vyjít ze zcela brakové knihy. Jde o – ve čtyřech svazcích do češtiny přeložené – dílo z nakladatelství Aloise Hynka a v letech 1894–1903 se dotyčný kolportážní román od Kvidona (Quida) z Felsů objevoval u nás pod titulem Lips Tulian, nejobávanější náčelník lupičů. Má ve 118 čtyřiadvacetistránkových sešitech 2832 stran, i bylo nutno krátit, přičemž komiksový scénář vznikal už od počátku let sedmdesátých dvacátého století. „Za tento román zaplatím jakýkoli obnos!“ rozhlašoval půl století předtím (1924) grafik Josef Váchal skrz vlastnoručně vyrobených sedmnáct výtisků svého Krvavého románu, a máme-li věřit loupežnickému příběhu, který ale historickou realitu značně koloroval, zamiloval se Filip „bezedně“ do jisté zlatovlasé Hedviky, dcery „svobodného pána z Thunu“. Ten dívku nabídl raději hraběti Martinici a Filip se na svatbě vynořil, jenže ho pozdržela Hedvičina sestřenice Hilda, úplně doň zblázněná. V jejím případě jde o skutečnou historickou figuru alias hraběnku Annu Constantiu Coselovou (1680–1765). Filip byl uvězněn, ba bičován, a na pravé rameno mu vtiskli jako znamení hanby cejch v podobě písmene H. Aniž by se tím z nebohého mladíka stal jakýkoli dávný „Joker“ (měřeno světem aktuálního filmu), procitly v něm vzdor i síla. Unikl – a unikla i Hedvika, a to k Filipově tetě do kláštera. Zvládla to přímo v den sňatku, a aniž prý byla „porušena její čest“. Zdálo by se tudíž, že mají milenci vyhráno, ale ne. Ve Filipovi se totiž zhlížely mnohé další dívky a mezi nimi taky najatá naň vražedkyně Tereza. „Ó, Bože, já to udělati nemohu!“ zasténala (posléze) tiše, byť na ilustraci se nad spanilým spáčem rozmáchává dýkou. Čin ale nedokoná, vždyť Filipa zbožňuje. Což i dcera „mlynáře z Lesního mlýna“ Gusta, v komiksu přejmenovaná s ohledem na Gustáva Husáka na Bertu. Kvůli Filipovi dokonce Berta neváhá Hedviku otrávit! A Hedvika umírá, ale je zase oživena – čarodějkou z jeskyně, zatímco Berta míchá další lektvary. Tentokrát nápoj lásky. Bohužel ho nevypije Filip, ale jeho kumpán. V rotě se Filip vypracoval „od píky“, a když se stal novým vůdcem, prosadil i vlastní, do pozoruhodné míry soukromé zájmy. Vedl naráz válku s dragouny i Martinicem, a ač jej Hedvika prosila, aby nechal „loupežničiny“, odmítl. Chtěl se nejdřív pomstít Martinicovi. A Hedvika? Aby nepřekážela, vrátila se do kláštera. A tlupa zachránila jistou Elišku. Hle, zatoužil po ní bývalý vůdce bandy, krvežíznivý Sahrberg: „Řeknu vám to přímo, Eliško. Náš náčelník Lips je člověk divoký, jehož vášně bývají často až strašné, ale já jsem dobrák od kosti a hezké dívky mám velice rád,“ lže tento padouch. „Nechtěla byste to se mnou zkusiti?“ Vzal ji za ruku, ale prudce se mu vytrhla a zvolala s nevolí: „Nedotýkejte se mne!“ „Ale drahoušku.“ „Co ode mne chcete?“ „Abys mne líbala a milovala,“ odvětil s cynickým úsměvem. „Myslíš snad, že se zde budu s tebou modliti? Ó ne, k tomu jsi příliš hezká, a proto se déle nezdráhej.“ „Zpátky, bídníče, sic...“ „Hahaha, zde nás nikdo ani nevidí, ani neslyší, a proto buď rozumnou.“ „Nepřibližujte se ke mně!“ „Ptám se tě naposledy, chceš býti dobrovolně mojí milenkou?“ „Nikdy!“ „Pak tě k tomu donutím!“ A jako tygr vrhá se loupežník na ubohou Elišku, rozvášněný ji tiskne pevně k sobě a ona se marně snaží vymaniti. „Pomoc, pomoc!“ křičí pronikavým hlasem. Pevné mužské kroky se rychle blíží a zbabělý Sahrberg ustupuje polekán od oběti. Kdo to přichází? Sám Lips Tullian již stojí před ním: „Odpověz mi, Sahrbergu! Svěřil jsem ti tuto dívku, abys násilí na ní se dopouštěl?“ Není divu, že lotr Filipa brzy zradí, ba vláká do pasti. A Eliška? Stane se milenkou, ale ne Sahrbergovou, nýbrž nejlepšího Lipsova přítele Wittorfa. Lips Tullian byl kdysi zveřejňován s ujištěním, že hltáme historický román, a ten ilustrovali minimálně dva výtvarníci – i včetně slavného Věnceslava Černého. Právě pod jejich obrázky pak Weigel objevil ty nejzajímavější „výdechy“: „Konečně tě zase potkávám, zbabělý padouchu,“ zahučel Lips Tulian. Anebo: Lips Tulian přestrojen jsa za kavalíra drží pevně pána zámku. Či: „Ha, zde u mrtvoly svého otce přísahám!“ zvolala Libuše příšerně znějícím hlasem. A: „Nevydržím to déle, ty musíš býti mojí, Gustinko!“ A také: Již jí počínají suroví chlapi šaty z těla trhati a jejich divokou vášní planoucí zraky se do jejích sněhobílých ňader takořka zabořují. Ale erotické výlevy a výlety nikdy netrvají dlouho, takže vzápětí čteme: „Ohromnou silou vyhodil podomní obchodník zhýralce do povětří.“ Avšak autor se rád vnořuje i do třasovisek hororu a... „Pomoc, pomoc, jsem ztracen! Musím v železné panně zemříti!“ křičel Kašpar ve smrtelné úzkosti. V kapitole Lahvička s umrlčí hlavou pak ovšem najdeme i monolog hodný (samo sebou, že jen zdánlivě) samotného Shakespearova pera: „Ne, nemohu se na to déle dívati. Srdce mně puká, když musím nečinně k tomu přihlížeti, jak on nenáviděnou stále objímá! Rvu si vlasy, když ji slyším něžná slova lásky a ohnivé polibky s ním vyměňovati. Ó, jak strašná je tato šílená žárlivost, která mé srdce zvolna užírá.“ Perlami dávných loupežnických románů bývaly navíc nechtěně komické samomluvy a neí divu, že se pan Weigel podivoval, jaká že tajemství lze sdělit, aniž by „mumlající“ vůbec věděl komu: Příšerný muž položil dívku na stůl a Hilda jej uslyšela sama k sobě mluviti: „Nastává pro mne nejtěžší část mé úlohy. Musím jí svléci poslední šat, pevně ji spoutati a pak teprve smí z omámení procitnouti. Je to sice strašné, co zamýšlím, ale já to vykonati musím, protože bych jiným způsobem kamene moudrosti nenalezl.“ A těžko říct, zda to tak prostý čtenář opravdu chtěl a vyžadoval, ale osoby bezúhonné či vzdělané se v těchto škvárech zásadně dorozumívají tímtéž slovníkem jako osoby zlotřilé a negramotné. Tullianův loupežnický program pak připomíná chrabré zásady Juraje Jánošíka (1688–1713), který současně operoval na Slovensku, a zvíme: „Ne, Filip nikdy bezbranné nepřepadá a taky kostelce neolupuje. Ha, není vám snad známo, že tento neohrožený loupežník jen boháče trestá, kteří chudinu sužují a vykořisťují? Zapomněli jste, že Lips Tulián peníze těchto vydřiduchů štědrou rukou mezi chudý lid rozdílí?“ Už Friedrichu Schillerovi (1759–1805) posloužil Tullian jako předloha Karla Moora z Loupežníků (1781) a Jaroslav Weigel postupně připravil scénáře o více než 120 stranách. Ztvárnění se roku 1972 chopil Kája Saudek a dílo začalo vycházet v Mladém světě. První část byla zveřejněna mezi 18. lednem a 27. prosincem téhož roku a jedná se o 51 pokračování včetně jednoho nultého. Dál se pokračovat nesmělo a teprve roku 1982 nenápadně vyšla samostatná publikace s dalším obrázkovým příběhem, jehož scénář Weigel vymýšlel už roku 1980. Komiks byl dokreslen rok nato a je známý jako Stříbrný poklad a jiná dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullian. Má 22 stran. Roku 1985 následoval třetí svazeček (24 stran) této pomyslné trilogie, napsaný již roku 1983 a dokreslený rok nato. Jmenuje se Konec Sahrbergovy bandy a jiná neobvyklá dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullián (s čárkou nad A). Co bylo dál? Stříbrný poklad opět vyšel v trochu vylepšené verzi roku 1987 a oba posledně zmíněné komiksy vydal zjara 1990 v jediném sešitu o 48 stranách tehdejší odpovědný redaktor Středočeského nakladatelství a knihkupectví Ladislav Horáček – v dnes neuvěřitelném nákladu 150 250 kusů. Právě oba tyto seriály jsou základem aktuální reedice, která je oproti vydání z roku 1990 v případě Stříbrného pokladu navíc kolorována. Poklad takto vychází poprvé a snad je to dobře, i když právě při jeho vybarvování musel Saudek celou jednu stránku překreslit, neboť se na ni rozlila běloba. Seriál je doplněný Weigelovými ne zrovna geniálními předkresleními a Saudkovými náčrty, ale nejen díky tomu dosáhla letošní publikace překvapujících 176 stran. Obsahuje i méně známou čtvrtou část ságy Dobrodružství neohroženého náčelníka černé roty Filipa z Mengštejnu zvaného Lips Tullian (1994). Nicméně u těchto 21 stránek nelze bohužel neregistrovat Saudkův kresebný úpadek – a oproti původní, kolorované verzi, je tato dnešní předvedena jen černobíle. V oddíle Doplňky dodá nová kniha také Weigelovy připomínky ke Stříbrnému pokladu a zvíme, že Saudek – na žádost vydavatele – vypracoval jednu stránku celou znovu. Jindy musel odstranit zdravení zdviženou pravicí, a ještě jinde německý „železný kříž“. Zmizet musela rovněž scéna vilné pitky anebo jistá bujná ňadra, inspirovaná snad i obálkou Playboye. To vše dnes už spatříme a zrovna tak Saudkovu parafrázi původní obálky Věnceslava Černého. A pozor! Nová kniha obsahuje také Dodatky k první knize Lips Tullian (2010), což jsou Weigelovy opravdu zevrubné komentáře k 51 epizodám dnes už takřka deset let staré publikace. Hned úvodem cimrmanolog přizná, že román odebíral jeho děd, „mistr cihlářský u hraběte Valdštejna“, a týden co týden obětoval dvacet krejcarů. Zemřel roku 1942, když bylo jeho vnukovi jedenáct, a vdova po sousedech vzápětí posbírala rozpůjčované sešity, pečlivě je seřadila po číslech – a uložila na půdu. „Každé prázdniny jsem strávil pár týdnů u hradišťské babičky,“ vzpomíná Weigel. „Exkurze na půdu patřily do mého programu, stejně jako truhla pod oknem plným pavučin. Po přečtení Jana Cimbury došlo na Lipse Tulliana, ale text mi připadal starožitný, špatně se četl a asi po třech sešitech putoval Lips zpět do truhly. Bylo mi třináct. Až jako vysokoškolák jsem se k Lipsovi vrátil a konečně ocenil ošumělé sešity plné citoslovců Ha! a Oh, ušlechtilých vnad, divokých vášní, hřímavého smíchu, výkřiků vítězné radosti... Tullian byl tentokrát pochopen, avšak znovu uložen vedle Pobožného střelce.“ Teprve v sedmdesátém roce putovala truhla k Weigelovi na chalupu a obsah do jeho pražského ateliéru. Nikoli nadarmo. Už rok nato nabídl dílo jako seriál Mladému světu a v komentářích připomíná taky to, že je Hedvika (o níž z historie nevíme pranic) nakreslena podle Olgy Schoberové, zatímco Hilda podle Saudkovy ženy Johany. Upozorňuje taktéž na malířovy (jehož nazývá jen Sau, ale kterému vždy vykal) scénáristické doplňky, záměrné anachronismy a vtípky, které unikaly pozornosti cenzorů. Jde například o viněty hotelů Alcron a Pupp, záchrannou brzdu v kočáře, lodičku složenou z titulní strany Mladého světa, inzerát na norkový kožich, holicí strojek v rukou útočícího cikána, o judo i o karate a dokonce o spojení jistého reálného ministra Flemminga s Jamesem Bondem. A Batman? I ten tu je. V 29. a ve 35. pokračování. Jinde pro změnu září celá plejáda kreslířů Dikobrazu včetně Vyčítala, Holého, Jelínka a Kantorka. Od července 1972 rostl bohužel s blížícím se sjezdem SSM (8. září) tlak na ukončení komiksu, jenž měl dle plánu zaniknout 5. září, ale přesto se udržel, ač jen do konce roku. A vydržel, ačkoli proti němu ráno 12. září horlila v rádiu „sama“ paní Jeriová: „Zamerikanizované obrázky ze života supermanského loupežníka.“ Ne tedy jen 33, ale celých 51 dílů se podařilo vytisknout, než Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže seriál takříkajíc zařízl. 49. a 50. epizoda Krvavá svatba a Vánoce v Lesním mlýně vyšly společně v posledním čísle roku 1972 – 27. prosince – a v původní verzi Martinic zmizel ve spleti chodeb, ale v komiksové variantě (odsouzené k ukončení) je pomsta vykonána. Mstil se ovšem i Svaz mládeže, byť během zveřejňování Tulliana vzrostl náklad Mladého světa o 105 tisíc výtisků! Týdně za to Saudek bral v přepočtu na dnešní hodnotu peněz víc než dvacet tisíc. I deník Mladá fronta si u něj brzy objednal obdobný loupežnický komiks Diamantová šifra, ale byl stopnut už po třech měsících. Také Tullian se v něm mihl, a to ve svém lese, s Hedvikou... Nu, byli takřka jako Rumcajs s Mankou, scénáře však nepsal Václav Čtvrtek, ale jistý Svatopluk Novotný. Karel Saudek ovšem Lipse – a někdy i jeho statečné druhy – epizodně obsazoval dál a do některých následných svých výtvorů, jimiž se – v tomto případě – staly Fantom opery uvádí, Zkáza balónu Kysibelka a Tajemství Zlatého koně. Jako motocyklista se pak Tullian dokonce objevuje ve Světě motorů. A připomeňme, že kniha Lips Tullian (2010), jejímž odpovědným redaktorem byl Ondřej Müller a k níž doslov napsal Tomáš Prokůpek (výtvarnou redaktorkou se tenkrát stala Berenika Saudková), obsahuje navíc další Weigelův a Saudkův komiks Černý Filip (1974). Bohužel se stal pouhým marným pokusem navázat na jednou již zapovězené. Jeho motivy sice pokorně vycházely z díla Aloise Jiráska, ale pouhých šest pokračování bylo zveřejněno 26. prosince 1973 až 30. ledna 1974, po čemž se zbývající dvě části Jezuitská misie a Svatí otcové v akci poprvé objevily teprve v oné knize z roku 2010. (Nepočítáme-li samizdatové vydání prvního z nich v Podivných pohádkách z roku 1974.) Druhá nezveřejněná stránka není ale dopracována. Prostým součtem zde vypočítaného díla o FILIPOVI mi vychází, že Weigel vytvořil scénáře pro 126 stran příběhů, ale můžete mě opravit, a již jen podotkněme, že ne všechny originály původních seriálů se dochovaly, takže některé stránky Tulliana i Filipa musely být reprodukovány z tisku. Ale díky dvornímu Saudkovu archiváři Pavlu Noskovi se právě z Lipse dochovalo takřka vše. Roku 1994 vydala Paseka i zkrácené převyprávění ságy s předmluvou Miloně Čepelky a s výše zmíněnou obálkou Věnceslava Černého. Jaroslav Weigel zajistil knize také grafickou úpravu, ba i vazbu, ale ledacos z původního škváru vynechal. Například několik kapitol o cikánech (zhýrale věznících dívku), pár pasáží o krvavých Sahrbergových dobrodružstvích a sekvence s úklady už zmiňovaného hraběte Jakoba Heinricha von Flemming (1667–1728), skutečné historické postavy. Svého času se zvažovala dokonce realizace televizního seriálu, ale nakonec z něj napsal Jaroslav Weigel jen tři díly. Ani ony dosud nebyly natočeny. Ale v letech 2010 až 2019 přinesl Albatros dozajista unikátní dilogii, podávající zcela ucelený obraz podstatného okruhu Saudkovy tvorby. I se všemi „okolo“ dochovanými nákresy a písemnostmi. Je to čin činů a na světě existuje jen málo seriálů, které mají podobně propracované nejen druhé, ale dokonce své třetí plány. Je to asi ten jediný přínos socialistické totality pro Káju Saudka. Proč by totiž jinak ony další plány provokativně vytvářel?   Jaroslav Weigel: Lips Tullian. Další dobrodružství. Kresby Kája Saudek. Ilustrace na obálce a odborná konzultace Berenika Saudková. Další odborné konzultace Pavel Herian a David Goldberg. Část tiskových podkladů, odborná konzultace, korektury (s Davidem Goldbergem), návrh a grafická úprava obálky (s Berenikou Saudkovou a Davidem Goldbergem), úvodní slovo a závěrečná ediční poznámka Pavel Nosek. Doplňující ediční poznámka, odborná konzultace, skenování a restaurování originálních a tištěných podkladů Filip Konečný. Ve spolupráci s Pavlem Noskem, rodinou Káji Saudka a nakladatelstvím Zlatý kůň vydalo ve společnosti Albatros Media a řadě Plus nakladatelství Kniha Zlín. Praha 2019. 176 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-18 10:08:36

Po knize o komiksu o Puňtovi přišel na řadu slavný Čtyřlístek

Podobně jako když loni vyšla monumentální kniha manželů Kořínkových o fenoménu předválečného a válečného Punti, dočkala se letos zveřejnění publikace napsaná především Pavlem Kořínkem (jehož choť Lucie ale taky vytvořila aspoň kapitolu) na téma obdobného fenoménu dneška. Čtyřlístku. Vedle Lucie Kořínkové jsou spoluautory Tomáš Prokůpek, Michal Jareš a celými čtyřmi kapitolami Martin Foret. Prostřednictvím úvodu a závěrečného díku své ženě i Jaroslav Němeček, jenž tento časopis před víc než půlstoletím vydupal na svět. Objemný svazek První půlstoletí v Třeskoprskách sestává z pěti částí a tuctu samostatných příloh v krabici. Nejpodnětnější z přídavků je speciální Čtyřlístek EXTRA o dvaačtyřiceti stranách. Mimo jiné obsahuje dosud neznámý příběh Na stromě, vzniklý kolem roku 1995, a pravěce i dětsky vyhlížející verzi dobrodružství Prof. Myšpulín zasahuje, která nese název Prof. Myšpulín v tajemném hradě. A zatímco původní verze byla v třetím Čtyřlístku v tajemném hradě (1969) a měla devět stran, prenatální varianta jich má čtrnáct. Jak zjistíme, ve finále příběhu se původně vyskytoval motiv Fifinčiny mapy s pokladem, který je posléze vykopán zloduchy, ale ti budou od hrncem zlaťáků zahnáni chytrou trojicí Bobík, Myšpulín a Pinďa ukrytou pod prostěradlem. Jinou přílohou je věrný přetisk prvního čísla, kde najdeme původní tiráž. Patrna je z ní redakční účast Věry Šalamounové a Ludmily Kolářové-Junkové, manželky spoluautora Rychlých šípů Václava Junka, a také to, že prvá tiskárna časopisu sídlila ve Velkém Šenově. Náklad padesáti tisíc výtisků se prodal po sedmi korunách, což nebylo tenkrát málo, a sešit sice byl samostatně reeditován už v roce 1991, nikoli ale takto pietně a jako faksimile. K přílohám dál patří složený plakát, grafický list s Němečkovým podpisem a osm pohlednic. Čtyři jsou pomyslnými fotografiemi hrdinů Čtyřlístku původně otištěnými roku 1975 v čísle 47 nazvaném Čtyři ve Čtyřlístku. Jde o památný sešit, který nejvýrazněji přispěl ke kodifikaci světa našich hrdinů, a jak si vzpomínám, jako na kluka na mě ony „snímky“ udělaly dojem. Ale nebyl jsem naštěstí v jedenácti letech natolik naivní, abych měl za to, že někde v Doksech žijí reálné, hmotné předlohy mých oblíbených kreslených podstav. Portréty byly nicméně vyvedeny zdařile a opravdu se podobají barevným fotografiím. Jejich vztah k běžným Němečkovým kresbám tak lze nejspíše srovnat se vztahem současného animovaného filmu Lví král se vzezřením původního Lvího krále. Na další z pohlednic v přílohách je – stejně jako na plakátu – obrázek z rozevřené obálky Jednoho dne v Bubákově, na jiné pátá strana pátého sešitu Čtyřlístek dobývá vesmír. A bázlivý Pinďa? Je opuštěn v raketce XYZ-1, a přece se bezdrátově dovolá Země. A zrovinka Bobíka, jenž hned vyzve Myšpulína k záchrannému letu. Fenomén ve tlustospise Kořínkova obdivuhodná kniha má 464 stran, a přece ještě ani zdaleka nemapuje celý fenomén. Často se ale, uznejme, stačí některých fazet dotknout. Nic podstatného Pavel Kořínek nevynechá a hnidopiši nechť si utečou k internetu a studují navíc detailní rozbory a úvahy Pavla Chrze (či Ivo Fencla) na stránkách Knihovnička Čtyřlístek. Kniha se neutápí v drobnostech a soustřeďuje se i na zveřejnění části pestrých kreseb z Němečkova archivu. Mísí výtvarné výtvory starší s novějšími a zdařilá koncepce svazku tkví v dělení každé z pěti částí na pětici až šestici stále stejně nazývaných oddílů, z nichž každý mapuje jedno z pěti desetiletí, ve kterých se Čtyřlístek vyvíjel k dnešku. Vznikla tak přehledná historie, do které by samozřejmě bylo možné například v počítači dál doplňovat další a další fakta i postřehy, například o nespočetných seriálech. Není to však nutné. S výjimkou prvních dvou desetiletí (1969–1980) disponuje přitom každý z oněch pěti dílů stejně nazvanou druhou částí Čtyřlístkovské variace. Jinak tyto části sestávají vždy ze sekvencí Rok za rokem, Lidé od Čtyřlístku, Nejen z Třeskoprsk je Čtyřlístek, Nalezeno v archivu a Galerie. Zvlášť kapitoly Nejen z Třeskoprsk je Čtyřlístek jsou však hodny diskuse. Proč? Probírají totiž některé z dalších komiksů v časopise, takže nutně dojde k subjektivnímu výběru. Znásoben je tím, že si jenom některé „vedlejší“ seriály vysloužily celé samostatné kapitoly, zatímco jiné jsou nuceny se spokojit s pár řádky plus obrázkem na půl strany. Mezi podobně šizené, přesto však šťastně zmíněné příběhy patří Rendlík a Hopík (1971–1973) alias variace na kdysi populární duchařský seriál Randall a Hopkirk (1969–1970) či kresby Karla Franty na scénář Václava Fischera Za tři rány kolem světa (1971–1973). Také Ježek František (1973) Dagmar Lhotové a kreslířky Věry Faltové, Bambas a Kryšpín (1973–1974) Pavla Šruta a kreslířky Evy Průškové, Strašidelný pradědeček... (1974–1977) Vojtěcha Steklače a neprávem sem tam zesměšňované, protože kouzelně naivní příběhy Střapečka a Metličky (1975–1978) od Bronislava Liberdy. Po šesti pokračováních přešly tyhle stripy raději do dětštějšího časopisu Sluníčko. Další a další seriály Ke světu Čtyřlístků patřil i holmesovský myšák Koumes (1979–1984) a zajímavý moment dějin těchto sešitů představují pohádky o Honzovi (1980–1982) v podání Angeliky Hanauerové. První tři kreslil Stanislav Duda, ale až karikaturní pojetí už zmiňované Věry Faltové podle názoru Pavla Kořínka pomohlo ve zbylých pěti dílech. Anebo jsou naopak horší? To zůstává k diskusi. Další ze seriálů Na hradě Kulíkově (1983–1987) byl od scenáristy Stanislava Havelky a Sherlocka Holmese (1984–1990) Rudolfa Čechury a Marcela Steckera není snad třeba představovat. Číst a prohlížet bylo možno též stovky stran šotka Karajdy (1993–2005) od neúnavné Věry Faltové. Nikdy nebyly souhrnně reeditovány a možná i proto, že se tento hrdina narodil již v seriálu Šotek (1985) pro noviny Práce. Komiks Malabar (1994–1996) je odvozen z francouzských žvýkaček, jejichž výrobce zasáhl do seriálové říše již při vzniku své značky roku 1958, a Čaroděj Metloděj od Zdeňky Študlarové má neuvěřitelných 105 pokračování (2002–2017). Dále jsou letmo zmiňováni Poutníci (2002–2003) Vlastislava Tomana a kreslíře Františka Kobíka i Svatoplukem Hrnčířem vymýšlené Případy detektiva Preclíka (44 pokračování z let 2005–2012), Příhody Alfína a Žužu Jiřího Poboráka a Pavla Peciny (62 dílů z let 2010–2014) a výjimečná zůstává Záhada ztraceného motýla (1976–1977) psaná Kateřinou Krejčí a kreslená Evou Průškovou: nesestává totiž ze samostatně ukončených epizod, ale jde o navazující pokračování. Podrobněji probírané příběhy Větší pozornosti a samostatných kapitol se – oproti všem předchozím seriálům – dostalo například Hrnčířovým fantazií hýřícím dílům o Alence, Vaškovi a vynálezci Semtamťukovi (1969–2004), jež zprvu kreslil Adolf Born (1930–2016). Také však i Poldovi a Oldovi (1974–1994) z tužky a pera Jaroslava Maláka (1928–2012), vymýšleným po 81 čísel ekonomy Petrem Chvojkou a Stanislavem Havelkou. Samostatncýh kapitol se dostalo také příběhům Káti a Škubánka (1984–1992), o nichž tu píše Lucie Kořínkové, anebo seriálu Jáchym a tiskařský šotek (1987–1990) podle scénáře Leo Pavláta. A také komiksu Anča a Pepík (1989–2000) Lucie Lomové, o němž zasvěceně píše Martin Foret. Tyranosauru Rexíkovi s neskutečnými 1852 stranami a 264 scénáři Jiřího Čehovského (1994–2009) lze pak sotva konkurovat, přičemž pravěký hrdina se objevil již v jednom příběhů z roku 1992. Dokazuje, že dětský zájem o dinosaury sotva kdy zajde. Podrobněji se publikace věnuje také (Šmouly připomínajícímu) Sedmikráskovu, který píší a kreslí od roku 1994 bratři Richard a Slavomír Svitalští. Dále pak Tryskošnekovi Dana Černého, vycházejícímu od roku 2012, téhož roku začal být ve Čtyřlístcích zveřejňován seriál Petra Kopla Morgavsa a Morgana. Zevrubněji je zkoumána též půvabná Isabela, královna Karibiku se 40 díly a celkem 264 stranami (2010–2018). Vytvořila ji pseudonymní Lucie Neisnerové, jejíž identitu zná snad jen zmíněný již Richard Svitalský. Uzavřené epizody tu souběžně stačí rozvíjet ústřední dějovou linii. Řada těchto prací se právem dočkala jak samostatných vázaných knih, tak televizních adaptací, zatímco méně často se vynořily z obrazovky dřív (jako Ďubka a Klouzek Jaroslava City). Autoři a vznik vlastního Čtyřlístku Mezi autory čtyřlístkovských komiksů jsou například Oldřich Jelínek, Ondřej Suchý, Bohumil Fencl, pseudonymní Nikkarin či Vítězslava Klimtová, které se však komiks pod rukama poněkud vzpouzel. Někteří vstupovali na stránky pod krycími jmény: byl to především případ Pavla Šruta (1940–2018) alias Petra Karmína. Základem Kořínkovy publikace však je samozřejmě mýtus okolo vlastního Čtyřlístku, jehož nejpodstatnější scenáristkou byla již od druhého roku existence sešitů a Velkého dobrodružství Čtyřlístku Ljuba Štíplová (1930–2009), „Čtyřlístková guvernanatka“, jak ji ve své kapitole označuje Tomáš Prokůpek. Stala se autorkou takřka čtvrt tisícovky pokračování, nicméně vlastní časopis vymysleli již před ní Jaroslav Němeček a jeho paní. Štěstím bylo, že malíř měl kontakty v nakladatelství Orbis, které mu předtím vydalo řadu publikací. Šanci zde ovšem mívalo jen dílo, jehož prodejní hodnotu odběratelé v součtu otipovali aspoň na třicet tisíc výtisků. Tak či onak, první Čtyřlístek byl schválen na podzim 1968, i když se prý zařadil do edičního plánu „trochu načerno a trochu vedení navzdory“, jak Jaroslav Němeček vzpomíná. Na stránce 25 naší knihy objevíme původní, nepoužité verze obálek prvých dvou sešitů, na nichž Myšpulín ještě připomíná britského lorda s cvikrem a Fifinka „jde za dospělou dámu“ s výrazným sestřihem a malovanými rty. Jen ten Pinďa s Bobíkem působili jako dva zahradničící burani a příliš se od pozdější podoby neliší. Kniha také upozorňuje, že v dřevních příbězích se ještě vyskytovaly celé stránky, na kterých nebylo po hlavních hrdinech stopy. Například v sešitě Čtyřlístek mezi piráty jde o scénu souboje dvou lodí. Podobné „proluky“ později zanikly. V Kořínkově monografii narazíme i na obálku prvních z dlouhé řady čtyřlístkovských omalovánek. Jsou z roku 1970 a lze si přečíst kompletní text té publikace od Ladislavy Kořízkové. A proč je tu? Jde o první „prózu“ o Čtyřlístku. Z roku 1970 je leporelo s textem Jiřího Havla (1924–2016) Závody na pasece, kde titulní zajíc jako by Pinďovi z oka vypadl... Ale připravit soupis všech publikovaných prací Jaroslava Němečka by si vyžádalo snad léta práce a „rozhodně by to dalo nebohému badateli zabrat“, ví Pavel Kořínek. Finální počet položek té bibliografie by stoupal do stovek prací a jedná se přitom i o příležitostné tisky, technické manuály, o kalendáře a kuchařky (Talíř plný zeleniny, 1968). Nikdy nedošlo k realizaci leporela Miloně Čepelky Roztančený les a nerealizován zůstal i projekt čtyřlístkovského zpěvníku (1993–1996). Vzpomínám, jak Jaroslav Němeček v letech 1972–1973 adaptoval pro časopis Ogoněk knihu Doktor Ajbolít, která tím posloužila jazykové výuce. Zrovna tak zpracovával předlohy Arkadije Gajdara a Nikolaje Nosova (Neználek) a roku 1975 vyprodukovali on a Ljuba Štíplová publikaci Punťa s Petrem jedou metrem (reedice 1980). Pro časopis ABC zas tvořili komiks Lapka a Ťapka (1976–1978), který pak převzal Kája Saudek, a roku 1989 uvedl Němeček pro příběhy Medvídek Panda a jeho přátelé do našich krajů nečekaný „formát“ složeného plakátu opatřeného na rubu seriálem. A i zapadlý komiks Svetřík a Flik vlastně měl výraznou předehru hned ve třech samostatných publikacích; ale čtvrtý díl Svetřík na Divokém západě už nevyšel a dochovala se jen obálka. A právě obálky raných Čtyřlístků nám publikace intenzivně předvádí a vnímáme je často celé, tedy po rozevření sešitů položených hřbety nahoru. Důvod? Do čísla 39 (1974) se Němečkovy kresby na těchto obálkách skládaly v navazující celky. Jednalo se tedy o jednovýjevové ilustrace. A občas motiv vnějšího obrázku dokonce variuje některé komiksové pole z nitra sešitu. V Ďábelské jízdě tak letí zkoprnělý Bobík na nezastavitelných sáňkách skrz naskrz králíkárnou a na temeni veze slípku. A otištěn je i nikdy nepoužitý obrázek s robotem Golemem z Velkého dobrodružství... Fascinace kresbami a bublinami Fascinuje i kresba dospělé Fifinky s cigaretovou špičkou (zhruba z roku 1970) anebo generálně propracovaná a zvířat plná, ale nepoužitá obálka stvořená snad pro Přistání v divočině či spíš příběh Mezi dravou zvěří. Jak zjišťujeme, teprve od čísla 15 (Ztraceni v podzemí) se z bublin „odpařilo“ strojem tvořené písmo. Ne, v dětství jsme si podobných detailů pro nadšení ani nepovšimli. Natož toho, že vzhled kosmické lodi v Třetí planetě (1982) kopíruje USS Enterprise ze seriálu Star Trek. Další kapitola je věnována kresbám dětí. Prvé dvě byly od Ludmily Malé a Tomáše Hoška (1969) a roku 1973 přispěla Ivana Přibylová hned čtyřmi hlavami Fifinky – a pokaždé s jinou čepicí. Došlo však i na básně a kniha přejímá ty od Olgy Plešingrové, Ivy Kudláčkové a Daniela Kříže. První reedice měla 200 tisíc výtisků Kniha také upozorňuje na první povolenou hromadnou reedici. V letech 1986–1987 vyšla ve dvou svazcích čtyřicítka už legendárních dobrodružství, přičemž druhá kniha dosáhla nákladu dvě stě tisíc. A nebylo to ještě maximum, protože náklad Čtyřlístku vystoupil na 220 tisíc. Třeba během celého desetiletí 1981–1990 však smělo vyjít jen 89 Čtyřlístků, a teprve když došlo k politickému uvolňování, prosadil Němeček první dlouhé příběhy Poklad kapitána Kida a Jak se chodí do pohádky (1988, 100 tisíc výtisků). A zatímco i tuto „dvojknihu“ napsala Ljuba Štíplová, autory další se stala čtveřice Stanislav Havelka, Petr Chvojka, Jiří Čehovský (*1947) a Jan Endrýs (*1949), přičemž oba posledně zmínění pánové se stali klíčovými redaktory časopisu. Endrýs v něm pracuje od roku 1975, kdy vytvořil slavné číslo 47, a Čehovský byl v redakci v letech 1977–2009, přičemž už roku 1976 napsal seriál Kouzelné hodinky. Dalšími pilnými spolupracovníky se stali Jiří Poborák (autor víc než sta scénářů), Hana Lamková (přes 230 scénářů) a Radim Krajčovič, který je od roku 2018 šéfem základní řady. Hanu Lamkovou dlouhodobě fascinuje dvojdomý charakter protagonistů rozkročený mezi zvířetem a člověkem. Jak je to s tím? Jako zvířata je sice už nikdo nevnímá, ale rozpor (známý z veškerých příběhů o antropomorfizovaných zvířatech) zůstal a promítá se ledaskam. A zvlášť bizarní je Lamkovou generovaný moment z roku 2015, kdy je Bobík v čísle 584 na chvíli kentaurem. A existují i další zvláštnosti. Třeba Jiří Poborák už jedenáctkrát zavítal skrze své příběhy do rozličných zemí Latinské Ameriky a Němečkovi dokonce vždy dá vlastní fotografie. Roku 2014 tak hrdinové Čtyřlístku navštívili v čísle 568 i Machu Picchu. Kdy se směli stát časopisem a co tiskli za verše Už před převratem se vynořilo čtyřlístkovské puzzle a již tenkrát vycházely pohlednice. Každá z postav se dokonce dočkala svého omalovatelného plakátu v nadživotní velikosti a ze žvýkaček Bajo (1986) se dalo vybalit na dvacet stripů. „Asi nejméně tradičním čtyřlístkovským objektem se stal rozkládací Cirkus (1982),“ připomíná monografie. Jako tzv. Knihovnička musel Čtyřlístek vycházet až do převratu. Teprve číslo 178 (1990) Elá hop! se takto stalo posledním. Tiskovina se přerodila v předplatitelný časopis a začátkem roku 1990 vzniklo i nakladatelství Čtyřlístek, snad teprve třetí soukromý podnik v Československu. Kniha se poté v kapitole Dlouhá cesta k sešitu obírá původní metodou výroby seriálu a Michal Jareš přispívá sekvencí o verších ve Čtyřlístku. Dominuje samozřejmě Šrutův cyklus čtrnácti básní V Pantáticích na návsi (1980–1990), doplněný částečně kresbami Jiřího Kalouska. Knižní vydání z let 1995 a 2012 neobsahuje tři z epizod. Mezi další autory poezie se přiřadili Věra Provazníková, Jan Vodňanský, Michal Černík či Olga Hejná, ale po převratu časopis na verše rezignoval. Zato bylo zveřejněno 136 stripů s našimi hrdiny ve Vlastě (1994–1996) a byl z nich pořízen výbor Čtyřlístek dětem (1995) i rozsáhlejší výsek Smějeme se se Čtyřlístkem (2009, 111 epizod). Nenápadně však vyšel i Čtyřlístek speciál sestavený z těch příhod. V letech 1996–2001 vycházel i podivuhodný časopis Bobík a Kořínkova kniha trochu roní slzy nad tím, že seriály z Bobíka nikdy nebyly reeditovány. Zatímco tento magazín to musel za pět let vzdát, časopis „tažený“ Fifinkou vychází od roku 2012 dodnes. Orientovaný je na třináctileté až čtrnáctileté dívky a stejnojmenný seriál Ahoj, tady Fifi se vlastně začal objevovat již rok předtím ve Čtyřlístcích speciál, které existují od roku 1993. Ostatní tři hrdinové se ve „Fifinčině časopisu“ jen občas mihnou. Roli naopak získala její lidskou řečí promlouvající klisna Mišel a fenka Foxi. „A tak Fifi po téměř padesáti letech konečně nachází kamarádku vlastního druhu,“ dozvíme se, ale čtvrtým číslem roku 2019 i vydávání toho časopisu skončí. Rodinné stříbro a načerno vydané „podvratnosti“ Od roku 2011 vychází Edice 4. Jde o rozsáhlejší díla shromážděná vždy po čtyřech a začalo se příběhy pošťáckými. Následovaly čertovské, pirátské, vodnické, detektivní, strašidelné, cestovatelské, starodávné, vesmírné a záhadné. Spíš kuriozitou je pomyslná reedice starého příběhu Jak se chodí do pohádky se Čtyřlístkem (2017), nepodařilo se totiž dohledat veškeré originály, a tak Němeček předrevoluční svazek překreslil a ještě připojil 11 stran. Kořínkova kniha má i závěrečný díl Rodinný podnik, který se věnuje Němečkově rodině. Zpovídána byla stručně jeho žena Lucie i syn Vít, který vystudoval scénografii a je společník a ředitelem nakladatelství (od roku 2010). Jeho žena Pavla se stará o obchod, marketing a inzerci. Vedle vnuka Adama patří k třetí generaci tvůrčí rodiny vnučka Veronika. Monografie k padesátiletí Čtyřlístku obsahuje informace o nejneuvěřitelnějších artefaktech a představuje také snímky čtyř marionet vyřezaných v osmdesátých letech Antonínem Müllerem. {loadmodule mod_tags_similar,Související} V letech 1996 a 1997 byl vyzkoušen i formát ilustrované prózy v podobě dvou vázaných knížek Čtyřlístek v pohádce a Festival vynálezů. Vyšly také jazykové učebnice. V letech 2012–2013 vydalo nakladatelství Fraus trojdílnou Matematiku se Čtyřlístkem. Došlo na kuchařky Marcely Šebestové a samostatná kapitola se zabývá vznikem televizního seriálu. Další zohledňuje filmy. Probrány jsou také audioverze dobrodružství, jejichž začátky se pojí s návratem padoucha Zádrhela (1993). Narazíme i na kapitolu o dobovém, rychle zastarávajícím projektu Čtyřlístek CD-Romek (19 čísel z let 2000–2005) a dozvíme se fakta o mnoha divadelních adaptacích a tom, že se nejobtížněji shání načerno vzniklá publikace Dětem stup zakázán (2003) se šesticí příběhů, kde hrdinové původního Čtyřlístku například bojují ve Vietnamu či se setkají s Rychlými šípy, Ferdou Mravencem, broukem Pytlíkem, ba Beruškou. „Propadnou“ i sexu a příběh Kormidlo osudů je ryze brakovou historkou. Sešit uzavírá příběh od Dana Černého, který o dekádu později začal s časopisem vážně spolupracovat. A co víc, od letošního čísla 662 (parodie, kam přispěl, měla přitom „ďáblovo“ číslo 666) se dokonce objevuje jako autor hlavního seriálu. Téhož roku se pirátsky objevily ještě Zápisky z podzemí Lukáše Berty. Jde o bakalářskou práci studenta Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně a titulní ilustrace vznikla úpravou obálky sešitu Zálesáci (177). Autor bez dovolení aproprioval hotové panely a jejich přetextováním a přeskládáním svébytně interpretoval dílo F. M. Dostojevského. Na síti následovaly další parodie. Vít Janota a Karel Kuna dokonce založili parodickou Společnost za obrodu Čtyřlístku. Další kuriozitou je i komiks se Čtyřlístkem z roku 2003, který Němeček nakreslil pro svého vnuka Adama, který se narodil o rok dříve. I ten je zde nyní přetištěn (strana 355). Známky, muzeum, stezka, mince... Roku 2010 se poštovní známka s Fifinkou stala tou první, která už je označena písmenem. V naší knize najdeme ještě její „pracovní“ verzi a taky čtyři známky další, jedna z nich zohlednila hrdiny jako skupinu. V roce 2012 následovaly další dvě známky s motivy z filmu a roku 2019 další dvě s motivy z dalšího z filmů. Téhož roku se objevil i (mimo výstavu v Poštovním muzeu nesehnatelný) sešit Pošta v láhvi a jiný speciál Na Lipně bude líp! se vynořuje během otevírání olympijského parku Rio-Lipno 2016. Kořínkova kniha v rychlosti mapuje i výstavy (sám jsem kdysi svou sbírku půjčil Středočeskému muzeu) a přibližuje muzeum otevřené roku 2011 v podkroví městské knihovny Doksy, naučnou stezku kolem Máchova jezera Se Čtyřlístkem okolo Blaťáku a doprovodný sešit Se Čtyřlístkem Máchovou stezkou (vydaný ve třech jazycích). Muzeum se právě stěhuje do zámku, v jehož druhém patře by mělo být otevřeno nejpozději roku 2020. V současné dekádě okolo časopisu až překotně rostl merchadising. Snad každý měsíc se rozšiřovala nabídka licencovaných hraček, papírenského zboží, školních i každodenních potřeb, vitamínových želé i bonbónů. Už roku 2011 vznikla hra pro telefony Nokia Čtyřlístek o poklad a roku 2015 vyšla elektronická kniha Ondřeje Nečase Čtyřlístek a mistrovství světa. Od roku 2013 spolupracuje Němeček s filmovým festivalem ve Zlíně a připravuje kreslené klapky do charitativní dražby. A od roku 2012 vznikají v Holandsku mince, kterými je dovoleno platit na Cookových ostrovech. Mají hodnotu jednoho tamního dolaru a je jich dosud vyraženo dvanáct. A ani audio neumírá, i hádejte sami, koho mluví ze známé čtveřice Ivan Trojan a koho Ondřej Brzobohatý. Od roku 2002 vycházejí Čtyřlístky základní řady i ve velkých, vázaných knihách a první tucet čísel vyšlo opakovaně v letech 2005, 2007, 2008, 2010 a 2012. A výjimečně se dočkala jedna velká kniha i explicitně tematizovaného pokračování, neboť Jiří Poborák napsal dva roky po Mamutu Jogim ještě Vločku, dceru Jogiho (2010). Ve vysoce informativní a barvami zářící Kořínkově monografii nechybí ani dvoustrana o pokračování Čtyřlístku od Ivana Adamoviče v časopise Živel (1999).   Pavel Kořínek (autor většiny textu), Lucie Kořínková, Martin Foret, Michal Jareš, Tomáš Prokůpek, Jaroslav Němeček, Ladislava Kořízková, Alois Junek a další: Čtyřlístek – První půlstoletí v Třeskoprskách. Jazyková redakce Lucie Kořínková. Vydalo nakladatelství a vydavatelství Čtyřlístek. Praha 2019. 464 stran + 68 stran sešitové přílohy

Čas načtení: 2024-03-18 08:37:10

Chlup, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 18.03.2024 08:37:10 Příjmení:Surname:ChlupChlupJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav ChlupFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth: 28.06.1919 Ohrozim / 28.06.1919 Ohrozim / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:04.05.1943 kanál La Manche04.05.1943 English ChannelNejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nezvěstný (prohlášen za padlého) z operačního letu po seskoku padákem do moře pravděpodobně pro poruchu motoru jeho letounu Supermarine Spitfire Mk.VB (EP127 NN-P)- MIA (declared KIA) from operational flight after parachute jump into the sea probably due to engine failure of his Supermarine Spitfire Mk.VB (EP127 NN-P)Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 4. část (1943). Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1https://www.army.cz/acr/raf/cast/045.htmhttps://www.vets.cz/vpm/jaroslav-chlup-1236/www.vets.czwww.rafaci.czwww.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/880

Čas načtení: 2024-04-06 09:16:45

Kučera, Jaroslav [1915-1941]

Autor: agnes Datum: 06.04.2024 09:16:45 Příjmení:Surname:KučeraKuceraJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav KučeraFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth: 23.06.1915 Plzeň / 23.06.1915 Plzen / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:19.12.1941 Newmilns, East Ayrshire 19.12.1941 Newmilns, East Ayrshire Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zahynul při havárii během cvičného letu na letounu Supermarine Spitfire Mk.VB (BL293 DU- )- KAS in a crash during a training flight in a Supermarine Spitfire Mk.VB (BL293 DU- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 2. část (1941). Cheb: Svět křídel, 2000. ISBN 80-85280-66-3. https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-kucera-1104/https://www.bbm.org.uk/airmen/KuceraJaroslav.htmwww.facebook.comrafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1044

Čas načtení: 2024-04-08 10:28:29

Novák, Jaroslav [1915-1943]

Autor: agnes Datum: 08.04.2024 10:28:29 Příjmení:Surname:NovákNovakJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav NovákFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:19.08.1915 Ostrava-Hrabůvka / 19.08.1915 Ostrava-Hrabuvka / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:14.05.1943 kanál La Manche14.05.1943 English ChannelNejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - nezvěstný (prohlášen za padlého) během operačního letu, sestřelen protiletadlovou palbou havaroval v moři na letounu Supermarine Spitfire Mk.VB (EP539 DU-C) - MIA (declared KIA) during an operational flight, shot down by anti-aircraft fire crashed in the sea on a Supermarine Spitfire Mk.VB (EP539 DU-C)Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie, Svět křídel, Cheb 2008, ISBN 978-80-86808-51-2 RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 4. část (1943). Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1. SITENSKÝ, Ladislav a HURT, Zdeněk. Stíhači. Cheb: Svět křídel, 1993. ISBN 80-85280-17-5 https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-novak-938/www.simonak.euwww.facebook.comrafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1117

Čas načtení: 2024-07-14 11:28:07

Stoklasa, Jaroslav

Autor: agnes Datum: 14.07.2024 11:28:07 Příjmení:Surname:StoklasaStoklasaJméno:Given Name:JaroslavJaroslavJméno v originále:Original Name:Jaroslav StoklasaFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:desátníkCaporalAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:24.03.1917 Háj ve Slezsku-Lhota / 24.03.1917 Haj ve Slezsku-Lhota / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:04.03.1940 Pau / 04.03.1940 Pau / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- vojenský pilot- military pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zahynul při havárii během návratu ze cvičného letu na letounu Potez 25 (No 841), v mlze narazil do kopce poblíž letiště- died in a crash while returning from a training flight in a Potez 25 (No 841), crashing into a hill near the airport in fogSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie, Svět křídel, Cheb 2008, ISBN 978-80-86808-51-2https://www.vets.cz/vpm/jaroslav-stoklasa-1033/www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1321