Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-24 17:21:07

Okna proti tornádu: Jak se chránit před extrémními povětrnostními podmínkami?

Okna proti tornádu: Jak se chránit před extrémními povětrnostními podmínkami? redakce Čt, 10/24/2024 - 17:21 Stavba a Rekonstrukce Klíčová slova: plastová okna Oknoplastik jiná preventivní opatření okna proti tornádu Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 V posledních letech se stále častěji setkáváme s extrémními povětrnostními jevy, které jsou následkem klimatických změn. Bouře, tornáda a hurikány zasahují různé části světa s nebývalou intenzitou a četností. Rok 2024 je příkladem takové extrémní sezóny, kdy série tornád postihla nejen Floridu, ale i Itálii, Francii či Německo. Že tornáda nejsou omezená jen na Spojené státy nebo přímořské státy, to jsme mohli v roce 2021 poznat i na jižní Moravě, kde ničivé tornádo zasáhlo několik obcí a způsobilo zkázu. Připomnělo nám, že i ve střední Evropě musíme počítat s možností takových jevů. S ohledem na vzrůstající frekvenci a sílu tornád a dalších extrémních jevů začíná být důležité přemýšlet o tom, jak chránit své domovy. Jedním z důležitých aspektů ochrany domova jsou okna, která jsou při bouřích a tornádech extrémně zranitelná. Okna proti tornádu jsou jednou z možností, jak zvýšit bezpečnost svého bydlení, ale než se na ně zaměříme, pojďme si přiblížit, co se při tornádu děje a jaké síly působí na budovy. Jaký tlak na stěny vyvolává tornádo? Když tornádo zasáhne budovu, vytváří na její stěny, střechu i okna extrémně vysoké tlaky. Tento tlak je výsledkem silného větru, který u tornád může přesáhnout rychlost 300 km/h. Abychom pochopili, jaké síly působí na konstrukci domu, je možné tlak na stěnu spočítat podle vztahu: P=0,5·ρ·v2 Kde: P je dynamický tlak (v Pascalech), ρ je hustota vzduchu (přibližně 1,225 kg/m³), v je rychlost větru (v metrech za sekundu). Například tornádo s rychlostí větru kolem 200 km/h (což je přibližně 55,56 m/s) vyvolává tlak kolem 1,89 kPa. U silnějšího tornáda s rychlostí větru 300 km/h je tlak dokonce přibližně 4,25 kPa. Hodnoty v kPa si neumíme jednoduše představit, ale když uvedeme, že 1,89 kPa odpovídá 192 kg/m2 a 4,25 kPa převedeme na 433 kg/m2 je nám už jasnější, jak obrovskou silou tornádo působí. Není divu, že tak vysoký tlak boří dřevostavby jak domky z papíru a poškozuje okna, dveře, střechy, zvláště pokud nejsou navrženy tak, aby odolaly tornádu. Okna proti tornádu: Technologická ochrana pro váš domov Okna jsou jednou z nejslabších částí každé stavby, pokud jde o extrémní počasí. Nechráněná okna se mohou při tornádu rozbít vlivem nárazu trosek nebo vlivem silného tlaku větru, čímž se otevře cesta pro další poškození interiéru domu. Okna proti tornádu jsou speciálně navržena tak, aby odolala extrémním větrům a nárazům, a zajišťují, že zůstanou neporušená i v těch nejnebezpečnějších podmínkách. Technické parametry oken proti tornádu Laminované sklo: Toto sklo je tvořeno několika vrstvami skla spojenými speciální fólií (např. PVB fólie), která zvyšuje pevnost a odolnost. I když dojde k poškození skla, laminace zajistí, že se okno neroztříští a neumožní vniknutí předmětů nebo větru do interiéru. Vyztužené rámy: Rámy oken odolných proti tornádu jsou často vyztuženy ocelí nebo hliníkem. Tyto materiály poskytují dostatečnou pevnost, aby rámy zůstaly stabilní i při nárazech a velkém tlaku. Vyztužené rámy jsou také odolnější proti vytržení z konstrukce. Odolnost proti létajícím troskám: Okna jsou testována na odolnost vůči nárazům předmětů, jako jsou dřevěné trámy nebo kovové předměty, které tornádo unáší vysokou rychlostí. Například testy simulují náraz dřevěného trámu 2x4 palce (cca 5x10 cm) rychlostí 160 km/h, což odpovídá větrům při tornádu o síle F3 na Fujitově stupnici. Vysoká odolnost proti větru a tlaku: Okna proti tornádu jsou navržena tak, aby odolala tlakům až 5 kPa (510 kg/m2), což odpovídá větrům o rychlosti přes 300 km/h. Certifikace: Aby okna splňovala všechny požadavky, podstupují přísné testy a musí splňovat standardy, které stanovují normy jako ICC 500 nebo FEMA 361. Normy ICC 500 a FEMA 361: Požadavky na okna a dveře Od roku 1998 je v USA k dispozici předpis Federální agentury pro řešení mimořádných událostí (FEMA), který obsahuje pokyny pro navrhování a výstavbu obytných i komunálních bezpečných místností. Ten se mimořádně osvědčil, protože za 26 let nebyl zaznamenán jediný případ poškození místnosti postavené podle těchto kritérií. Přesto byla norma v průběhu času inovována, i proto, aby odrážela aktuální technologie a je dostupná jako FEMA 361 (Safe Room Design Guidelines). Jejím mezinárodním zrcadlem je norma ICC 500 (International Code Council). Dnes jsou to klíčové dokumenty, které stanovují požadavky na návrh a konstrukci bezpečnostních úkrytů a staveb odolných proti tornádům a hurikánům. Tyto normy zahrnují specifikace pro okna a dveře, aby zajistily maximální bezpečnost pro osoby nacházející se uvnitř. Požadavky normy ICC 500: Odolnost proti nárazu: Okna a dveře musí vydržet nárazy létajících předmětů (například dřevěné trámy vystřelené rychlostí 160-250 km/h). Odolnost proti tlaku větru: Testy na tlak větru, který může dosahovat až 5 kPa při silných tornádech, zajistí, že okna zůstanou neporušená. Pevné upevnění a rámy: Rámy oken a dveří musí být dostatečně pevné a vyztužené, aby zůstaly na místě i při extrémním tlaku.   Podívejte se na názorné video testování odolnosti skla zde: https://www.youtube.com/watch?v=TDiaq-Pw6l8.     Požadavky normy FEMA 361: Odolnost vůči troskám: Testování odolnosti vůči projektilům při rychlostech odpovídajících tornádům třídy F3 a vyšším (160-250 km/h). Tlakové testy: Odolnost proti větrnému tlaku nad 3 kPa. Trvalá pevnost: Okna a dveře musí zůstat pevná a neporušená i po opakovaných nárazech. Specifika pro plastová okna Běžná plastová okna nejsou standardně navržena tak, aby splňovala přísné požadavky ICC 500 nebo FEMA 361. Plastová okna však mohou být speciálně upravena, aby splňovala tyto normy: Vyztužené rámy: Plastová okna musí mít vyztužené rámy ocelovými nebo hliníkovými profily, aby zvládla vysoké tlaky a nárazy. Laminované sklo: Instalace laminovaného skla zajišťuje, že plastová okna mohou odolat nárazu a neroztříští se. Odolnost proti větru: Plastová okna mohou být vybavena speciálními těsněními a upevňovacími systémy, aby odolala větrným tlakům způsobeným tornádem. TIP: V nabídce firmy Oknoplastik jsou plastová okna s nadstandardní výztuhou z 2mm silného ocelového profilu. Prevence je důležitá, ale panika není nutná I když se tornáda mohou stát reálnou hrozbou v oblastech, kde by je lidé nečekali, pravděpodobnost jejich výskytu je stále poměrně malá. Nicméně klimatické změny a příklady z posledních let ukazují, že jejich výskyt nelze zcela vyloučit. Instalace oken proti tornádu může být preventivním opatřením pro ty, kteří žijí v rizikových oblastech, a může výrazně zvýšit bezpečnost jejich domova. Navzdory vzrůstajícímu riziku stále platí, že instalace oken proti tornádu není nezbytností pro každého. Pro většinu lidí v méně rizikových oblastech může být důležitější zaměřit se na jiná preventivní opatření. Okna proti tornádu a jejich technické parametry jsou jednou z možných ochran před ničivými následky tornád, které se stávají stále častějšími v důsledku změn klimatu. Mít vhodná okna může být rozhodující při zachování integrity budovy a bezpečnosti obyvatel uvnitř. Přidat komentář Tornáda jsou ničivé přírodní síly, které se stále častěji objevují i v regionech, kde bychom je dříve neočekávali. V našem článku se dozvíte jakou sílu má tornádo, o technologiích oken proti tornádu, jejich odolnosti a praktických tipech pro zvýšení bezpečnosti vašeho domova.

Čas načtení: 2021-09-03 00:00:00

Adapterra Awards 2021: 18 finalistů nastíní, jak zvládat extrémy počasí

Jak předcházet škodám z přívalových dešťů a dalších extrémů počasí, které na nás dopadají stále častěji? Také na to hledali odpovědi autoři osmnácti projektů, které se letos probojovaly do finále soutěže Adapterra Awards pořádané Nadací Partnerství. Letošní léto se nese ve znamení bouřlivého počasí ...

Čas načtení: 2021-09-04 14:36:02

Září za únavu nemůže, nedostatek vitamínů ano

Září už se neodbytně hlásí o slovo, počasí se zhoršuje a teploty přes den už nedosahují tak vysoko. Rána jsou čím dál častěji studená, více prší, je vlhko a blíží se nevlídné počasí. Příchod podzimu bývá velkou zátěží zejména pro náš organismus, zvlášť když čekáme, jestli se s chladnějším počasím objeví i rýmy a jiné respirační nemoci. Proto přípravy nepodceňte a začněte s prevencí včas.

Čas načtení: 2024-07-19 12:57:11

Jak na kola vozu: Průvodce hladkou jízdou a prodlouženou životností

Jak na kola vozu: Průvodce hladkou jízdou a prodlouženou životností redakce Pá, 07/19/2024 - 12:57 Automoto Klíčová slova: autodoc.cz péče o kola automobilů péče o kola u auta péče o kola Tipy Vyberte si správná kola: Pokud kupujete nová kola, zvažte jejich velikost, hmotnost a materiál. Lehčí kola mohou zlepšit ovladatelnost a spotřebu paliva. Oprava poškozených kol: Pokud máte poškozená kola, nechte je co nejdříve opravit odborníkem. Ignorování poškození může vést k dalším problémům v budoucnu. Správně skladujte kola: Pokud máte sadu sezónních pneumatik, skladujte kola na chladném a suchém místě mimo dosah přímého slunečního záření. Dodržováním těchto tipů a správnou péčí o kola si zajistíte hladkou a pohodlnou jízdu a prodloužíte jejich životnost, což vám z dlouhodobého hlediska ušetří peníze i starosti. Nezapomeňte, že kola jsou důležitou součástí celkového výkonu a bezpečnosti vašeho vozu, proto se o ně dobře starejte!   Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Zde je komplexní průvodce, jak udržovat kola ve špičkovém stavu: Rady pro správnou a pravidelnou péči o kola automobilů od autodoc.cz - čištění a kontrola: Pravidelné mytí: Kola čistěte alespoň jednou za měsíc nebo častěji, pokud se rychle zašpiní. Používejte jemné mýdlo nebo speciální čisticí prostředek na kola a měkký kartáč nebo houbu, abyste nepoškrábali povrchovou úpravu. Kontrolujte, zda nejsou poškozená: Pravidelně kontrolujte kola, zda nevykazují známky poškození, jako jsou promáčkliny, praskliny, ohnutí nebo oděrky. Ty mohou narušit strukturální integritu kola a měly by být neprodleně opraveny nebo vyměněny. Hledejte netěsnosti: Pravidelně kontrolujte tlak v pneumatikách a prohlédněte oblast patky pneumatiky, zda nejeví známky úniku vzduchu. Unikající pneumatika může způsobit nerovnoměrné opotřebení kola a ovlivnit jízdní vlastnosti. Správná údržba kol Pneumatiky otáčejte každých 5 000 až 8 000 km, abyste zajistili rovnoměrné opotřebení. Tím zabráníte nerovnoměrnému opotřebení kol a prodloužíte jejich životnost. Pravidelně si nechte zkontrolovat geometrii kol, zejména pokud si všimnete nerovnoměrného opotřebení pneumatik, vibrací volantu nebo tahání vozu na jednu stranu. Správné seřízení zajišťuje, že kola jsou vzájemně rovnoběžná a kolmá k vozovce, čímž se minimalizuje namáhání pneumatik a kol. Vyvažování kol spočívá v přidání malých závaží na kolo, aby se jeho hmotnost rovnoměrně rozložila. To pomáhá předcházet vibracím a zajišťuje plynulou jízdu. Udržujte správný tlak v pneumatikách podle pokynů v návodu k obsluze vozidla. Podhuštěné nebo přehuštěné pneumatiky mohou způsobit nerovnoměrné opotřebení kol a ovlivnit jízdní vlastnosti a spotřebu paliva.   Ochrana kol Vyhněte se odřeninám od obrubníků: Při parkování buďte opatrní a nenarážejte do obrubníků nebo výmolů. Nárazy do obrubníků mohou nejen poškodit vzhled kol, ale také oslabit jejich konstrukci. Používejte bezpečně čisticí prostředky na kola: Pečlivě dodržujte pokyny k péči o kola podle rad autodoc.cz a vyvarujte se používání drsných chemických prostředků, které by mohly poškodit povrchovou úpravu. Voskujte nebo utěsněte svá kola: Použití vosku nebo těsnicího prostředku na kola pomůže ochránit povrchovou úpravu před brzdným prachem, silniční špínou a UV zářením. Pneumatiky vašeho vozu jsou jeho jediným kontaktním bodem s vozovkou, a proto mají zásadní význam pro bezpečnost, výkon a pohodlí. Výběr správných pneumatik může výrazně ovlivnit vaše jízdní vlastnosti, proto je důležité vzít v úvahu vaše jízdní návyky, potřeby a typické povětrnostní podmínky, se kterými se setkáváte.   Typy pneumatik Pneumatiky rozdělujeme na několik druhů: Celoroční Pneumatiky: Tyto pneumatiky jsou nejběžnějším typem, který nabízí vyvážený výkon v různých povětrnostních podmínkách. Jsou vhodné pro mírné podnebí s mírnou zimou a létem. Nemusí však mít optimální výkon v extrémních povětrnostních podmínkách. Letní pneumatiky: Letní pneumatiky jsou určeny pro teplé počasí a suché silnice. V těchto podmínkách nabízejí vynikající přilnavost, ovladatelnost a brzdný výkon, ale jejich výkon se výrazně snižuje při nízkých teplotách nebo na sněhu. Zimní pneumatiky: Zimní pneumatiky jsou speciálně navrženy pro sníh, led a nízké teploty. Poskytují vynikající trakci a přilnavost v zimních podmínkách, ale za teplého počasí se rychle opotřebovávají. Pneumatiky do každého terénu: Tyto pneumatiky jsou určeny pro jízdu na silnici i v terénu. Nabízejí kompromis mezi pohodlím na silnici a schopnostmi v terénu. Výkonné pneumatiky: Pneumatiky Performance jsou určeny pro vysoce výkonná vozidla a jejich prioritou je přilnavost, ovladatelnost a rychlá odezva. Ve prospěch vyššího výkonu mohou obětovat část komfortu a životnosti běhounu. Důležitá je také velikost pneumatik: Správný rozměr pneumatik naleznete v návodu k obsluze vozidla nebo na štítku na dveřích na straně řidiče. Použití nesprávného rozměru může ovlivnit ovladatelnost, stabilitu a bezpečnost vozidla. Hodnocení a recenze pneumatik Zkontrolujte hodnocení pneumatik z renomovaných zdrojů, jako je Consumer Reports nebo webové stránky výrobců pneumatik. Přečtěte si recenze ostatních řidičů, abyste získali informace o skutečném výkonu a životnosti. Rozpočet: Ceny pneumatik se mohou výrazně lišit v závislosti na typu, značce a rozměru. Než začnete nakupovat, stanovte si rozpočet a hledejte nejlepší hodnotu v rámci svého cenového rozpětí.   Přidat komentář obrázek pixabay.com    Kola vašeho vozu jsou více než jen stylový doplněk; hrají klíčovou roli ve výkonu, ovladatelnosti a bezpečnosti vašeho vozu. Správná péče a údržba může zajistit hladkou jízdu, zlepšit spotřebu paliva a prodloužit životnost vašich kol.

Čas načtení: 2024-09-13 04:45:00

Povodně byly a budou, vzkazuje meteorolog. Ale politici a aktivisti se neštítí přihřívat polívčičku

Extrémní počasí tady vždy bylo a bude. Dříve lidé při živelných pohromách daleko častěji umírali, dnes máme výrazně lepší možnosti se na takové události připravit a poté napravit případné škody. „Tyto možnosti máme z velké části i díky fosilním palivům, na které je dnes v pseudointelektuálských kruzích v módě hlavně plivat,“ říká pro ParlamentníListy.cz meteorolog Milan Šálek. Zároveň nepochybuje, že zelení politikové a aktivisté si při něčem podobném, jako jsou hrozící povodně, vždy budou přihřívat svoji polívčičku prohlášením, že údajně člověkem zaviněné oteplování zvyšuje extrémy počasí.

Čas načtení: 2024-11-14 15:42:58

Slabě se oteplí a po častěji zamračené sobotě se v neděli na více místech ukáže slunce - Předpověď počasí na víkend | 14. 11. 2024 (video)

Slabě se oteplí a po častěji zamračené sobotě se v neděli na více místech ukáže slunce, podrobnosti k počasí o víkendu řekne ve videu meteorolog ČHMÚ. Každý čtvrtek přinášíme stručnou předpověď počasí na nadcházející víkend

Čas načtení: 2024-12-29 12:11:17

Jak zachovat lesk a hebkost i za chladných dnů

Podle předního českého kadeřníka Martina Loužeckého je klíčem ke zdravým vlasům v tomto období především hydratace. „Krepatění vlasů je na podzim a v zimě častým problémem kvůli suchému vzduchu a změnám teplot. Rozhodně je dobré používat hydratační šampony a kondicionéry, které vlasům dodají vlhkost, můžete zařadit vlasové oleje či séra,“ radí odborník. Péče o vlasy v zimě je důležitá, protože chladné a suché počasí, spolu s výhřevem v interiérech, může vlasy silně poškodit. V zimě je potřeba vlasy chránit před dehydratací, elektrizováním a lámáním. Tady je několik tipů, jak se o vlasy postarat v chladnějších měsících: 1. Hydratace a výživa Zima může vlasy dehydratovat, což vede k jejich křehkosti a lámání. Je důležité vlasy pravidelně hydratovat a vyživovat, aby zůstaly zdravé a silné. Masky a oleje: Používejte výživné vlasové masky nebo oleje (např. arganový olej, kokosový olej, jojobový olej), které vlasy dostatečně hydratují a vyživují. Aplikujte je jednou týdně, případně i častěji. Kondicionéry s hlubokou hydratací: V zimě zvolte kondicionéry, které poskytují intenzivní hydrataci. Pomohou chránit vlasy před vysycháním. 2. Chraňte vlasy před chladem I když je zima, vlasy stále potřebují ochranu před mrazem, větrem a vlhkostí. Klobouk nebo šála: Vždy noste klobouk nebo šálu, která vlasy ochrání před přímým mrazem a větrem. Ujistěte se, že šála nebo čepice jsou vyrobeny z prodyšného materiálu, aby se vlasy nepřehřály a nezpotily. Nežehlete vlasy příliš často: Teplo z fénů, žehliček a kulm si vlasy v zimě už tak dost vysušuje. Pokud musíte vlasy vysušit, zvolte nižší teplotu a vždy používejte ochranný sprej proti teplu. 3. Omezte časté mytí Myjte vlasy méně často, protože příliš časté mytí je může zbavit přírodních olejů, které vlasy chrání. Suchý šampon: Pokud máte vlasy mastné, zkuste použít suchý šampon, který pomůže absorbovat přebytečný olej a dodá objem bez nutnosti častého mytí. 4. Prevence elektrizování V zimě jsou vlasy náchylné k elektrizování, což může být nepříjemné a vlasy mohou vypadat neupraveně. Antistatické spreje: Používejte antistatické spreje nebo séra, které pomáhají eliminovat elektrizování a uhlazují vlasy. Hřeben s přírodními štětinami: Používejte hřeben nebo kartáč s přírodními štětinami, který vlasy jemně rozčesává a minimalizuje jejich lámání. 5. Dopřejte vlasům odpočinek V zimě je vhodné omezit používání horkých stylingových nástrojů, jako jsou kulmy, žehličky nebo fény. Pokud je používáte, vždy použijte ochranný sprej. Nechte vlasy přirozeně uschnout: Pokud to počasí umožňuje, nechte vlasy uschnout na vzduchu. Pokud je nutné použít fén, nastavte jej na nižší teplotu. 6. Vitamíny a strava V zimě si dejte pozor na to, abyste přijímali dostatek vitamínů, které podporují zdraví vašich vlasů. Omega-3 mastné kyseliny: Jsou skvělé pro zdraví vlasů a pokožky. Najdete je v rybách (losos, tuňák), semínkách (chia, len) nebo vlašských ořeších. Vitamín D: V zimě, kdy je méně slunečního světla, může být užitečné doplnit vitamín D, který pomáhá udržovat zdravé vlasy a pokožku. 7. Pravidelný střih V zimě vlasy podléhají větší zátěži, což může vést k jejich lámání a roztřepeným konečkům. Pravidelný střih pomůže udržet vlasy zdravé a zabraňuje jejich poškození. 8. Přizpůsobení vlasové péče podle typu vlasů Každý typ vlasů vyžaduje jinou péči, a to platí i v zimě. Suché vlasy: Potřebují intenzivní hydrataci a výživu. Doporučují se oleje a masky, které vlasy uzamknou vlhkost. Mastné vlasy: I v zimě je třeba je pravidelně čistit, ale s šetrnějšími produkty, které nenaruší přirozenou rovnováhu pokožky hlavy. Kudrnaté vlasy: Těmto vlasům je třeba věnovat zvláštní pozornost, aby neztrácely vlhkost. Používejte produkty, které vlasy zvlhčují a chrání před vysušováním.

Čas načtení: 2021-03-14 00:00:00

Reserved Athleisure: jaro v pohodlí

Jaro nám každým dnem více a více ťuká na vrátka a příznivé počasí těchto posledních dnů to jenom dokazuje. Nebude trvat dlouho a nastane čas, kdy bude potřeba nahradit teplé zimní kabáty za lehčí vzdušnější bundy. Právě v jarním období lidé začínají častěji chodit ven, užívají si záři sluníčka a poř ...

Čas načtení:

Když bolí každé polknutí

Začalo vás škrábat v krku, obtížně polykáte, jste malátní a stoupá vám horečka? Zřejmě se hlásí angína – akutní zánět krčních mandlí – který se objevuje častěji v období náhlých změn počasí, při stresech a oslabené imunitě.

Čas načtení: 2020-04-13 09:33:33

Cvičit se dá, i když jste zavření doma

Jaro je většinou dobou, kdy se řada lidí vydává do přírody, máme chuť začít cvičit, zkoušíme běhat či jezdit na kole a zkrátka nás v krásném počasí láká zdravý pohyb. Ale letos je to úplně jiné. Kvůli pandemii koronaviru je velmi omezená možnost venkovního pohybu, řada lidí se ocitla v nedobrovolné karanténě a vycházíme ven jen v nutných případech a často ve strachu z nákazy. To kromě psychické nepohody vede i k tomu, že řada z nás častěji otevírá láhev s alkoholem, lednice se stává naším nejlepším přítelem a naším nejoblíbenějším místem je pohovka. I na té ale můžete začít efektivně hubnout.

Čas načtení: 2024-04-07 05:27:41

Větší podpora ze strany úřadů udrží duševně nemocné mimo vězení, naznačuje studie

Lidé s duševními problémy podle amerických expertů častěji končí za mřížemi kvůli nedostatečné podpoře okresních úřadů.   Lidé mnohdy skončí ve vězení kvůli špatné životní situaci, která je dožene až ke kriminální činnosti. Ztráta práce a finanční problémy, alkohol a drogy, duševní nemoci, tohle všechno může dostat člověka za mříže. Jakmile si takový jedinec odpyká trest, čeká ho tvrdý návrat do reality, který se v některých případech může rovnat šoku. Vězeň se musí začlenit do civilizované společnosti tak, že si najde práci a přizpůsobí se spořádanému životu. Často přitom čelí pokušení, které ho do vězení dostalo, a mnohdy i předsudkům, kvůli nimž

Čas načtení: 2024-04-17 11:12:39

Rusové na okupovaném Krymu stále častěji sestřelují vlastní letadla, tvrdí ukrajinští partyzáni

Partyzánské hnutí Ateš zjistilo, že ruská armáda na okupovaném Krymu poslední dobou stále častěji sestřeluje svá vlastní letadla. Hlavním důvodem mají být časté ukrajinské útoky v této oblasti, uvádí server Ukrinform. The post Rusové na okupovaném Krymu stále častěji sestřelují vlastní letadla, tvrdí ukrajinští partyzáni first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-24 08:33:19

Jak neztrácet vášeň

O syndromu vyhoření jistě neslyšíte poprvé. Lidé toto slovo skloňují čím dál častěji. Pravděpodobně je to důsledek neustále se zvyšujícího tlaku na naše osobnosti. A tak si tato nepříjemná nemoc stále častěji razí cestu do našich životů. Stále častěji slýcháme, co máme dělat, když vyhoříme. Na toto téma se zaměřuje také kouč vrcholových sportovců Marian Jelínek, … Jak neztrácet vášeň Pokračovat ve čtení » The post Jak neztrácet vášeň first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2024-07-14 11:00:39

Podle statistik bourají častěji majitelé výkonnějších aut. Statistiky vedou prémiové automobilky

Souvislost mezi výkonem motoru a počtem nehod existuje. Prokázal to nedávný výzkum, který porovnal údaje z kontrol historie ojetých vozů. Jedna značka ale nad ostatními dominovala. Každé šesté BMW někdy havarovalo. Výzkum společnosti carVertical, který zkoumal přehledy historie vozidel ukázal, že napříč všemi 43 prověřovanými značkami jsou modely se silnějšími motory častěji účastníky dopravních nehod. […]

Čas načtení: 2024-09-24 12:35:00

Průzkum AI v české společnosti. Polovina Čechů nějakou formu AI už vyzkoušela. Zatím jen málo z nich jí bere jako skutečný nástroj.

Praha 24. září 2024 (PROTEXT) - Velká část české společnosti už si alespoň někdy v životě vyzkoušela nějakou formu umělé inteligence. V průzkumu technologické společnosti Qinshift to potvrdilo 48 % dotázaných. Zároveň jí ale pouze jen velmi malá část z nich (3,5 %) používá skutečně pravidelně. Z výzkumu taktéž vyplynulo, že mladší generace má mnohem kritičtější přístup k tomu, jaké odpovědi AI produkuje a výsledky si tak mnohem častěji ověřuje, než lidé starší. Výzkum, který provedla agentura Stem/Mark na reprezentativním vzorku české populace byl zaměřen na hodnocení spolehlivosti umělé inteligence, názor na formu její regulace a celkovou míru využívání. Průzkum se zúčastnilo 508 respondentů ve věku 18 až 64 let.Průzkum ukázal, že přibližně polovina české populace (47,8 %) má již nějakou zkušenost s použitím AI, přičemž ale pouze 3,5 % respondentů uvedlo, že AI používají denně. Nejaktivnější skupinou jsou mladí lidé do 29 let, kteří AI používají nejvíce. Dvě třetiny (67 %) z nich má již nějakou zkušenost, ať už příležitostnou, nebo pravidelnou. Průzkum prokázal například i to, že mladší generace uživatelů má k výsledkům AI mnohem kritičtější přístup. Její výsledky si totiž vůbec neověřuje pouze 7,2 % lidí do 30 let věku. Naopak jmenovitě starší generace respondentů nad 60 let má k AI mnohem větší důvěru. Celá polovina seniorů si totiž vůbec neověřuje správnost výsledků, které jim AI poskytne.Na to, jak důležitá je podle dotazovaných spolehlivost výsledků AI se ptala další část průzkumu. Více než tři čtvrtiny (75,8 %) respondentů považuje za důležité, aby aplikace, které využívají AI (např. virtuální asistenti nebo navigace), poskytovaly správné a relevantní odpovědi. Tento požadavek na spolehlivost je ještě výraznější při použití AI v profesních oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání nebo autonomní doprava. Tam to za velmi důležité považuje 77,2 % Čechů. Toto přesvědčení navíc s věkem dotazovaných stoupá.Pokud jde o profesní oblasti, ve kterých je přesnost AI podle Čechů nejdůležitější, respondenti nejčastěji zmiňovali zdravotnictví (37,2 %), následované zákaznickým servisem (20,3 %) a vzděláváním (16,3 %). Autonomní dopravu považuje celkem překvapivě za nejdůležitější pouze 8,1 % dotázaných.Šéf testingu ve společnosti Qinshift Martin Paták k výsledkům říká: "Výrazně větší podíl aktivních uživatelů v mladší generaci pro nás přirozeně tak překvapivý nebyl. To, co nás ale zaujalo je vlastně přístup té starší generace. Na jednu stranu jí využívá méně, ale zároveň považuje za mnohem důležitější, aby byly výsledky jejích výstupů spolehlivé. Současně jen velmi malá část z ní ale tuší, že jsou výstupy modelů AI nějakému testování vůbec vystavené. Z výsledků chápeme, že starší generace tak musí pravděpodobně vnímat umělou inteligenci jako mnohem mocnější a samostatnější entitu, než mladí lidé, kteří už mají tendenci vnímat její působení kritičtěji."Regulace a testování výsledků činnosti AI je pro českou veřejnost také důležitým tématem. Velká část dotázaných (60 %) totiž především nemá správné informace o tom, jak to s testováním AI obecně je. Skoro polovina respondentů (45,3 %) totiž vůbec netuší, jestli k nějakému testování dochází a 14,2 % lidí si dokonce myslí, že k němu nedochází vůbec. Většina respondentů (42,5 %) pak podporuje formu nějaké regulace AI v rámci konkrétních oborů, v nichž je používána. Dvě pětiny dotázaných (40,2 %) by pak uvítaly zavedení mezinárodně platných standardů.Shrnutí:Výsledky průzkumu ukazují, že zatímco polovina populace České republiky už má nějakou zkušenost s AI, většina ji vnímá spíše jako zajímavost než nezbytný nástroj. Mladší lidé používají AI častěji a častěji si i ověřují její výsledky. Starší generace má tendenci výsledkům AI více důvěřovat, aniž by je dále kontrolovala. Zároveň dvě třetiny populace jak a jestli AI prochází dostatečným testováním. Češi se také v podstatě shodují na potřebě regulace AI jako takové. Nejčastěji by uvítali její regulaci na úrovni konkrétních oborů nebo zavedení mezinárodních norem. O společnosti Qinshift:Qinshift je globální technologická společnost se silným evropským zastoupením, která poskytuje technologické služby perspektivním společnostem po celém světě. Více, než 3000 jejích technických odborníků vytváří a navrhuje software a poskytuje komplexní podniková řešení, vizionářský design UX/UI, spolehlivě provozuje služby, inovativní produktový vývoj a špičkové podnikové poradenství. Společnost se stará o různorodou klientelu včetně telekomunikačních a satelitních operátorů, finančních a bankovních institucí, výrobních a automotive společností a organizací zabývajících se mobilitou a zdravotnictvím. U svých klientů podporuje jejich cestu k digitální transformaci. Qinshift je součástí technologického pilíře v rámci skupiny KKCG.  

Čas načtení: 2024-11-05 12:13:41

Pohon na LPG míří k dalšímu rekordu. U přestaveb stále častěji figurují nové firemní vozy

Letos již bylo registrováno více nových automobilů na LPG než za stejné období roku 2022, který byl zatím rekordní. Nepolevuje ani zájem o dodatečné přestavby na LPG. Podle odborníků se ale mění spektrum zákazníků. Na LPG stále častěji přecházejí firmy, které realizují přestavby nových vozů ve flotile. Poslední tři roky byly co do počtu registrací […]

Čas načtení: 2025-01-11 09:45:47

Vegani častěji trpí depresemi a duševními chorobami

Nová vědecká studie odhalila, že vegani častěji trpí ochromujícími depresemi a dalšími duševními chorobami. (Foto: Flickr) Údaje byly získány od více než 350 000... Článek Vegani častěji trpí depresemi a duševními chorobami se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-08-06 19:42:00

Čtenářský deník - Lev Nikolajevič Tolstoj: Vzkříšení

Několik slov o autorovi Viz Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír. Vydání Dobrovský s.r.o., 2014 – edice Omega. Výchozím textem pro ně je bryskně vzniklý český text z roku 1900 vydaný v Ottově vydavatelství (dílo autorem dokončeno v roce 1899). Překlad Pavel Papáček, upravila Alena Bryndová. Kompozice Jedná se o román o zhruba pěti stech stranách rozdělený do tří částí, z nichž každá má zvlášť (římským způsobem) číslované kapitoly – první jich čítá padesát osm, druhá čtyřicet dva, třetí třicet tři. Každá z částí se odehrává v trochu jiném prostředí – zatímco první uvádí do děje a místně se vztahu zejména k Moskvě, v druhé se hlavní hrdina ocitá v Petrohradu a navštěvuje své statky na venkově, ve třetí pak sledujeme jeho cestu na Sibiř. Děj Kníže Něchljudov po smrti matky žije v jejím moskevském bytě. Stýká se se zámožnou rodinou Korčaginových, v plánu je jeho sňatek s jejich dcerou Missi. Do této životní cesty, která by se v jeho postavení dala dost dobře očekávat, ale vstoupí okolnost, která ji zcela promění. Kníže je vyzván, aby se stal porotcem u soudu. Souzená je dívka, kterou znal v mládí a k jejímuž mravnímu pádu, jak cítí, přispěl – Kaťuša Maslovová. Něchljudov poznal sličnou Kaťuši u svých tet, kde vyrůstala. Jako voják se u nich zastavil a dospívající dívku svedl a poté se o ni nezajímal. Ona otěhotněla, tety ji vyhodily, porodila pak mrtvé dítě ve své rodné vesnici. Po několika špatných zkušeností se službou v bohatých domácnostech, kde ji páni domu chtěli využívat k sexu, se stala prostitutkou v jednom nočním podniku. Nyní byla obviněna z okradení a otrávení zákazníka. Čin však nespáchala. Kníže je součástí poroty, která navrhuje soudu trest. Celou událostí je natolik překvapen, že se dobře nesoustředí na formulaci výnosu poroty a kvůli administrativní chybě k dojde k odsouzení děvčete k nucené práci na Sibiři. Něchljudov přijímá mravní zodpovědnost za situaci dívky, všemi prostředky se snaží zrušit nespravedlivé soudní rozhodnutí – nejprve prostřednictvím odvolání k soudnímu senátu v Petrohradě, pak prosbou o milost k samotnému carovi. I v případě, že by omilostněna nebyla, je rozhodnut ji následovat na Sibiř a oženit se s ní s tím, že by alespoň ulehčoval její úděl. Setkání s Kaťuší znamená pro Něchljudova určité morální probuzení či návrat jeho ideálů z mladých let. Ty nyní uskutečňuje. Na zděděných statcích popouští půdu sedlákům (ponechává si jen malou část původního důchodu z panství) a Kaťuši, jíž soudní senát nezrušil trest, následuje na Sibiř. Po cestě se jí snaží být co nejvíce nápomocen. Téměř až v cíli přichází zpráva o zmírnění jejího trestu od cara – nucené práce jsou pozměněny na vyhnanství v nedaleké části Sibiře. Kníže je nadále hotov se s děvčetem oženit. Kaťuša jej však opakovaně odmítá a volí si přijmout nabídku k sňatku od politického vězně Simonsona. Její motivací je zřejmě snaha neničit na Sibiři knížeti život. Něchjudov v závěru knihy dospívá k životním zásadám, které míní dále brát jako svůj morální kompas. Jsou to pokyny z Matoušova evangelia, konkrétně z kázání na hoře. Kníže věří, že kdyby se podle nich řídili všichni lidé, země by se prakticky mohla stát rájem. Jsou to (ve zkratce) následující zásady: 1) Člověk se nemá hněvat na svého bratra. A pokud už je s někým v nepřátelství, má se s ním smířit dříve, než se bude znovu modlit. 2) Člověk má být věrný a nezradit (nejen cizoložstvím, ale má se varovat i pohledu na krásnou ženu). 3) Člověk se nemá při ničem zapřísahat. 4) Člověk má odpouštět urážky (nastavovat druhou tvář) a nikomu neodřeknout, co by od něho chtěl. 5)Člověk nemá nenávidět nepřátele, ale milovat je, pomáhat jim a sloužit jim. Postavy Kníže Dmitrij Ivanovič Něchljudov – aristokrat, který inklinuje k liberálním a až nevídaným názorům; už od dob studií věří v to, že půdu by neměl nikdo vlastnit, ale měla by být užívána pro dobro všech; posléze v rámci vojny zapomíná na čistotu svých úmyslů, žije běžným světským životem, v rámci děje románu dospívá k definitivnímu křesťansky, avšak necírkevně ukotvenému světonázoru. Rodina knížete – tety, sestra, švagr. Známí knížete - příslušníci aristokratických rodin, bývalí kamarádi z vojska. Jekatěrina Maslovová – Kaťuša – dívka narozená z nemanželského vztahu matky volných mravů, vychovávaná tetami knížete Něchljudova, sama se stávající prostitutkou a posléze trestankyní. Vesničané, správci knížecího majetku, příslušníci moci soudní, zaměstnanci vězení, vězni, revolucionáři – političtí vězni atd. Místo: Rusko Čas: konec 19. století Citáty Spoiler alert. Myšlenkové vyústění románu: A Něchljudovovi se stalo to, co se často stává lidem žijícím duševním životem. Stalo se to, že myšlenka, která mu zpočátku připadala zvláštní, paradoxní, ba jako žert, častěji a častěji nalézající v životě potvrzení, náhle se mu ukázala nejsprostší nepochybnou pravdou. Tak mu teď byla jasná myšlenka o tom, že jediný nepochybný prostředek spasit se před hrozným zlem, jímž lidé strádají, spočívá pouze v tom, aby se lidé uznávali vždy před Bohem vinní a proto neschopní jak trestat, tak i napravovat jiné lidi. Teď mu bylo jasné, že všechno to strašné zlo, jehož byl svědkem ve vězeních a žalářích a klidná sebedůvěra těch, kdo toto zlo prováděli, pocházelo pouze z toho, že lidé chtěli dělat nemožnou věc: sami zlí napravovat zlo. Hříšníci chtěli napravovat hříšníky a mysleli, že toho dosáhnou mechanickým způsobem. Ale ze všeho vzešlo pouze to, že lidé po tom toužící a ziskuchtiví přijali za své povolání i toto domnělé trestání a napravování lidí sami se zkazili v největší míře a bez přestání kazí i ty, které mučí. Bylo mu teď jasné, odkud je všechna ta hrůza, již viděl, a co se má dělat, aby byla odstraněná. Odpověď, kterou nemohl najít, byla tatáž, kterou dal Kristus Petrovi: aby bylo odpouštěno vždycky všem, bezpočtukrát odpouštěno, protože nejsou takoví lidé, kteří by sami byli nevinní, aby tedy mohli trestat nebo napravovat. (s.503-504) Vlastní názor Hlavním vyzněním knihy z mého pohledu je oslava opravdové osobní víry v Boha a také božího záměru se zemí a lidmi (v opozici k nesmyslnému a Kristově učení neodpovídajícímu chování církve). Autorovo pojetí mi připadá smysluplné i srozumitelným a názorným způsobem podané. Tolstoj silně kritizuje poměry svého současného Ruska – nemorální, avšak všeobecně přijímané konvenční chování lidí na různých postech (zejména v prostředí soudů a vězení), včetně způsobu fungování církve. Ukazuje jiný pohled na lidskost a razí hlavní myšlenku – kdo jsme, abychom soudili? Kterak jedny lidské bytosti si mohou osobovat právo soudit jiné? Východiskem pro život je pak Tolstému pozice odpouštení – ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát dle Ježíšova naučení máme odpustit svému bratrovi... Velmi inspirativní čtení, které doporučuji každému zralejšímu čtenáři. Sama jsem si na ně počkala až doteď. A jsem ráda, že jsem se o tuhle knihu nepokoušela v sedmnácti, kdy bych ji asi nedokázala docenit. Ve čtyřiatřiceti jsou mi závěry knížete Něchljudova blízké a dívám se na ně s obdivem a touhou nacházet pro jejich uplatňování místo ve vlastním životě. Kam dál? Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Sevastopolské povídky

Čas načtení: 2021-04-18 17:24:02

Rozhodli jste se abstinovat? Začátek překonáte snadno pomocí pár triků

Alkohol není ani vhodný rádce ani dobrý pán. Často po něm saháme, když se chceme zbavit stresu, když chceme zapomenout na problémy, když chceme zkrátka vypnout. Jenže mnohdy po něm saháme častěji a častěji, protože to funguje. Velmi snadno pak může vzniknout nějaký stupeň závislosti, přičemž sami ji popíráme a nevíme o ní. Ale pak se mnoho lidí rozhodne s alkoholem jednou provždy skončit nebo ho omezit na minimum.

Čas načtení: 2020-01-15 21:07:36

Bolest zad je prokletí. Cvičením se jí naštěstí dá zbavit

Většinu z nás občas bolí záda – někoho častěji, někoho jen výjimečně. Zima je navíc obdobím, kdy nás tyto bolesti postihují častěji. Oproti jiným ročním obdobím většinou nemáme tolik aktivního pohybu a naše svaly ochabují. Snadno se pak můžeme dočkat úporných bolestí v různých částech zad a mnoho z nás musí vyhledat lékařskou pomoc. I tomu se ale dá efektivně předcházet.

Čas načtení: 2013-10-25 17:50:34

Na podzim bývají chutě na sladké častější, ovládněte je

Podzim je tu v plné síle. Je chladno, dny se krátí, je šero a šedivo a člověk tak podvědomě místo ze slunce chce čerpat energii z potravy. Mnohem častěji než v létě tak sáhneme večer po něčem "jen tak na chuť". A mnohem častěji si takové ukojení chutě omlouváme tím, že "to je na zlepšení nálady".

Čas načtení: 2017-10-12 18:45:00

Dráždivý kašel dokáže potrápit dospělé i děti. Jak se jej zbavit?

Sychravé období, chladné měsíce, přetopené místnosti, nevětraný vzduch, pokašlávající osoby na pracovišti i veřejnosti, které přispívají rychlému přenosu onemocnění – to vše jsou důvody, proč se od podzimu do jara častěji setkáváme s kašlem častěji než v létě. Kašel bývá označován jako banalita… Tou ...

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2019-08-29 09:53:42

Dopřejte své vagíně speciální dietu

Jablka. Ženy, které konzumují denně jablka, jsou dle studie Urologické kliniky nemocnice Santa Chiara v italském Trentu mnohem náruživější, častěji sexuálně uspokojené a snadněji schopné dosáhnout orgasmu ve srovnání s těmi, které jablka nejedí. Zkuste zařadit do jídelníčku toto ovoce častěji a uvidíte, jestli to na vás bude mít také pozitivní vliv. Za zkoušku nic nedáte. Probiotika. […]

Čas načtení: 2020-04-21 10:39:21

Podnikáme skok důvěry. Letíme

Něco se děje, ale co? Je kolem nás stále víc věcí a jevů, které nemají precedens. Nevíme, co si o nich máme myslet. Například digitálně stimulovaná nuda našich dětí, které nechtějí číst. Nebo návyk na přístroje. O koronavirové krizi nemluvě. Přátelé se vsadili s Ernestem Hemingwayem, že nenapíše povídku o šesti slovech. Prohráli, protože klasik napsal: „Na prodej: Kojenecké botičky. Nikdy nenošené.“ Domníváte se, že tato emocionální bomba otřese všemi, kdo si ji přečtou, stejně? Vůbec ne. Rozvibruje neurony těm, kteří mají mozek naučený soustředit pozornost a zapojit současně aktuální zrakový vjem s jazykovými kompetencemi, pamětí, emocionalitou, znakovými asociacemi i motorikou. Tuto schopnost mají lidé ani ne šest tisíc let, tedy krátký okamžik své evoluce. Souvisí s čtecí dráhou a lidstvo za ni vděčí neuroplasticitě mozku.  Americká výzkumnice Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se o tom píše: „Co se řeči týče, vrozený stav pomáhá rozvíjet lidská potřeba komunikace, a to po celém světě v téměř univerzální podobě. Proto se malé dítě, umístěné do jakéhokoli typického jazykového prostředí, dokáže naučit mluvit prakticky bez instrukcí. To je úžasná věc. O nováčcích, jakým je čtení, totéž říci nelze. Samozřejmě existují geny, které umožňují základní schopnosti, jako je řeč či zrak, jež se dokážou přeformovat ve čtecí dráhy, ale tyto geny samy o sobě schopnost číst nezaručují. My lidé se to musíme naučit sami. To znamená, že potřebujeme být obklopeni prostředím, které nám pomůže rozvinout a propojit složitý soubor základních i složitějších procesů, aby si každý mladý mozek dokázal vytvořit svoji zcela novou čtecí dráhu.“ Mluvení o čtení V posledních dvou třech desetiletích se ve veřejném diskurzu potkávají stále častěji pojmy nový analfabetismus a digitální gramotnost. První z nich popisuje skutečnost, že ve vyspělých zemích přibývá lidí, kteří nejsou s to odpovídajícím způsobem číst a psát. Druhý pojem charakterizuje připravenost populace komunikovat prostřednictvím nejrůznějších zařízení fungujících na digitálním principu. Zatímco analfabetismus se šíří především v mladších generacích, neschopnost pracovat s počítačem či mobilním telefonem bývá typická pro seniory. Tento stav způsobuje spolu s mnoha dalšími faktory ztížení mezigenerační komunikace a směřuje k tomu, že životní prostředí různých věkových skupin se vzájemně izoluje a vytrácí se mezigenerační solidarita. Jde o symptomy civilizačního zlomu. Na jedné straně jsme si jistí, že se ocitáme uprostřed bezprecedentní změny paradigmatu, na straně druhé postrádáme schopnosti a nástroje, jimiž bychom zachytili, co se s námi děje. Intuitivně kolem sebe hmatáme jako slepci ve sklepě a učíme se po hmatu rozeznávat, do čeho bychom neměli narazit nebo co nás naopak pomůže zorientovat a vyvést na světlo. Tušíme, že digitální prostředí zasáhne do naší fylogeneze, ale nevíme jak.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Čtení jako schopnost získaná během historického vývoje patří k nejkřehčím složkám naší civilizační výbavy, a je proto logické, že se pozornost výzkumníků i učitelů a rodičů soustřeďuje sem. Rychlost získávání a kvalita využití našich znalostí bezprostředně souvisí se čtením a je na něm závislá.  Ale pozor! Slovem čtení v tomto slova smyslu není míněno prosté rozpoznávání písmen nebo porozumění ikonám. Proto se volí v současné době stále častěji termín hluboké čtení. Obvykle citovaná studie publikovaná v International Journal of Business Administration definuje hluboké čtení jako pomalé, vytvářející představy, bohaté na smyslové vjemy, emocionální a morální komplexitu. K hlubokému čtení dochází, pokud je jazyk textu nasycen detaily, narážkami, metaforami, což aktivuje stejná mozková centra, jako kdyby čtenář příběh skutečně prožíval. S tím souvisí probuzení a zvyšování empatie, současně se rozvíjejí schopnosti analýzy. Lehkým čtením se míní pouhé porozumění slovům, jak je nacházíme většinou na online blozích nebo zpravodajských webech na internetu. Mezi oběma jmenovanými způsoby konzumace textu je asi takový rozdíl jako mezi informací a znalostí.  Kdo za to může Maryanne Wolfová ve zmíněné knize píše: „Konkrétně Národní hodnocení úrovně (NAEP) přineslo informaci, že celé dvě třetiny amerických dětí ve čtvrtých třídách nejsou ve čtení dostatečně ‚zdatné‘, a to znamená, že nečtou plynule ani s dostatečnou úrovní porozumění. Ještě střízlivě vyjádřeno, pouhá jedna třetina amerických dětí jednadvacátého století umí číst dostatečně rychle a uspokojivě chápe čtený text, to vše ve věku klíčovém pro jejich další učení. Čtvrtá třída představuje Maginotovu linii mezi učením se číst a učením se používat čtení jako nástroj myšlení a učení.“ Dále autorka konstatuje, že v případě afroamerických a latinoamerických dětí se jedná o polovinu, která v tomto věku nezvládá ani základní úroveň, a že věznice napříč Spojenými státy plánují počet lůžek na základě statistik o výkonech žáků třetích a čtvrtých tříd ve čtení. Nedostatečná gramotnost zraje k sociálnímu vytěsnění a odtud je ke kriminalitě jen krůček. Za nejdůležitější příčinu špatného stavu považují odborníci malou pozornost věnovanou rozvoji dětí v prvních letech života. „První momenty mého ideálního života čtenáře začínají s malým dítětem na klíně milované osoby, kde se choulí v její náruči a sdílí doteky, pohled na knihu a zážitek, že mu někdo čte,“ svěřuje se Wolfová. Předpoklady, které ukotvují ranou zkušenost, jsou tělesnost, předmětnost a opakování. A autorka cituje větu jednoho svého kolegy: „Digitální stránka je podvod. Doopravdy tu žádná stránka není.“ Dá se však všudypřítomným výzvám digitální éry účinně čelit? Pražský neurolog Martin Stránský k tomu říká: „U obou způsobů (monitor versus kniha, pozn. autora) hrají roli oči, paměť a centra řeči. Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Mozek se totiž přirozenou cestou učí lépe z papíru než z počítačového zdroje. Posouvání textu skrolováním je totiž pro něj nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do hmatatelnějších kusů pro pochopení či zapamatování.“ Současně připomíná, že americká Akademie pediatrie vydala oficiální stanovisko, že žádné dítě do 8 let by nemělo mít obrazovku v rukou a ve škole by se na ni mělo dívat maximálně dvě hodiny. V této souvislosti věnuji vzpomínku bývalému ministru školství Marcelu Chládkovi, který chtěl, aby každé dítě dostalo ve škole tablet.  Nový člověk Je-li dosud se rozvíjející dětský mozek vystaven příliš brzy a dlouho vlivu digitálního média s jeho četnými vychytávkami, hypertextem, obrázky a třeba videy, vyvine se u něj typ pozornosti připomínající lučního koníka. Rychlé odpoutávání a přenášení pozornosti ve vleku nových a nových podnětů ovlivňuje paměť, která je pak méně trvalá a spolehlivá. Vědomosti se v mozku neukládají, a proto je pak v dospělejším věku člověk odkázán trvale na externí zdroje, jako jsou Google, Facebook nebo Instagram. Pokud se v mozku do desíti let nestihne vytvořit čtecí dráha, vznikne po digitální masáži nový člověk, jehož facelift tu celá tisíciletí nebyl. Literatura mu chybět nebude. Dospívá tak nejen u nás generace, která neví, že neví. Žije totiž v přesvědčení, že nic si nemusí pamatovat, protože si všechno může dohledat. Tato odkázanost na vnější prostředí z občana dělá ideální předmět k manipulování. Jestliže subjekt nedisponuje dostatečnou platformou vlastních znalostí a názorů, není schopen vyvozovat analogie mezi tím, s čím se setkává poprvé, a tím, co o světě už ví. Jeho ovlivnitelnost sociálním tlakem se prudce zvyšuje. Není divu, že to u mnohých sociálních vědců vzbuzuje obavy o osud demokracie, jak ji známe dosud.  Skok důvěry Nebo je to všechno jinak a jsme v situaci, kdy se nadechujeme a odrážíme k velkému skoku důvěry? Tímto termínem označuje americká ekonomka Rachel Botsmanová „situaci, kdy se rozhodneme podstoupit riziko a udělat něco nového nebo vykonat něco diametrálně odlišně“. Typickou takovou situací v dějinách je podle ní chvíle, kdy se člověk rozhodl důvěřovat páře a přesedl z koňského povozu na vlak, nebo vyměnil vizuální peníze za kreditní kartu. Něco podobného nás čeká při přesednutí z auta do samořídicího auta. A tento poměrně malý skok důvěry jako by předznamenával naše konečné a totální odevzdání se do rukou digitální externality.  {/mprestriction} 

Čas načtení: 2020-03-06 19:05:46

Stojíme na prahu turecké invaze do Evropy a v Bruselu se řeší uhlíková neutralita

Turecká armáda a bezpečnostní složky svezly na hranice s Řeckem více než 200 tisíc migrantů, které chce turecký prezident Recep Erdogan (AKP) protlačit do EU. Řecká vláda proti nim vyslala speciální policejní jednotky, které se spolu s pohraničníky snaží migrantům zabránit v nelegálním překročení řecko-turecké hranice. Počátkem března byl k opevněné vnější Schengenské hranice EU vyslán 4. řecký armádní sbor. V pátek 6. března turecká armáda přes hlavy migrantů zaútočila na řecké obránce granáty se slzným plynem. Turci se snaží prorazit řeckou obranu vojenskými prostředky, aby migrantům otevřeli cestu do EU. Řecko požádalo EU oficiální cestou o pomoc. Policejní posily k obraně hranic však poslalo jen Rakousko, Maďarsko a Polsko. Zbytek EU pouze tlachá a nadále se zabývá problémem globálního oteplování a podobnými nesmysly. Pro tento týden i pro příští až do odvolání byla zrušena všechna slyšení v Evropském parlamentu a všechny akce, kterých by se zúčastnily jiné osoby než zaměstnanci parlamentu a poslanci. Z důvodu epidemie koronaviru. Jediná osoba, která měla výjimku, byla Greta Thunberg, která byla hostem výboru pro životní prostředí ENVI. Všem řádně vynadala za svůj zničený život a sklidila potlesk vstoje. Není to jediné trucovité dítě, které s Evropou a jejími činovníky hraje hru na uklidnění rozmazlených dětí, kterým se musí dát to, co chtějí, aby alespoň na chvíli daly pokoj. Tím druhým rozmazleným děckem je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Chce dobýt další kus Sýrie, chce víc peněz na vyzbrojování své armády pod rouškou „pomoci uprchlíkům“ a chce více podpory EU a NATO. Za všechno prý může Řecko Mnohokrát v minulosti žádalo Turecko coby člen NATO podporu ostatních členských států pro své dobyvačné plány v Sýrii i Iráku. Pod rouškou boje proti terorismu, jak jinak. Ovšem výhradně proti kurdskému terorismu. Většina států světa i Evropy je tak úslužná, že na seznam teroristických organizací zařadila Kurdskou stranu pracujících (PKK), Německo i veškeré její odnože. Včetně zákazu vlajek kurdských milic YPG, jež v Iráku a Sýrii výrazně přispěly k porážce Islámského státu, který naopak Turecko vyzbrojovalo. Německo je vůbec „Musterknabe“, co se ohledů vůči tureckému despotovi týče, až to připomíná poslouchání na povel. Zatím se Erdoganovi vždy dostalo slov podpory – pouze slov. Tváří v tvář zradě na Kurdech i to bylo moc. Jinak samozřejmě výzbroje neomezeně. Nyní, když se situace v syrském Idlibu nevyvíjí pro Turecko vůbec dobře a 5. března bylo nuceno podepsat v podstatě kapitulační příměří s Ruskem, ve snaze odvrátit pozornost vlastního obyvatelstva od tohoto debaklu se Erdogan obrátil proti Evropě, dobře věda, že tam ho čeká místo pěsti sametová rukavička. A nezklamal se. Poslal desetitisíce „uprchlíků“ na řeckou hranici s tím, že pro ně není návratu. Uprchlíci z Idlibu tam ovšem sotva mohou být, ty přes hranice do Turecka nepouští. Použil dvě taktiky – paramilitantní oddíly Šedých vlků, kteří začali útočit na obchody a domy Syřanů, usazených po léta v Turecku, jako odvetu za zabité turecké vojáky v Idlibu minulý týden. A za druhé doslova otevřel brány vězení. Vypustil vězně afghánského, pákistánského a dalšího rozličného původu s tím, že jejich cesta má vést do Řecka. Bez návratu. Není třeba to složitě dokazovat – na YouTube i na Facebooku je spousta příspěvků, jak „uprchlíci“ sami sdělují, že byli právě propuštěni z vězení. Další videa ukazují, jak jsou lidé vyháněni z autobusů, kterými je turecká policie a armáda přivezla k hranicím a za stálého bití a vyhrožování zbraněmi nuceni nastupovat do člunů. Oficiálním zloduchem ale kupodivu není ani tak Turecko, přestože se připouští, že používat lidi jako živé štíty se nesluší, ale Řekové, kteří se rozhodli své hranice bránit. A to jak vláda a armáda, tak i narychlo vzniklá domobrana z lidí, žijících na řeckých ostrovech, kteří brání člunům v přistání a zaměřují se i na členy nevládních organizací, obviňovaných ze spolupráce s pašeráky lidí. Ti bývají poslední dobou občas i biti. Násilí není nic pěkného – ale nechtělo by to zamyslet se nad tím, kde je příčina? Uprchlíkům se právo na zoufalství přiznává, ale místním lidem ne. To jsou, jak rády píšou zejména německé servery, pravicoví radikálové. Řecká vláda pak prý drasticky porušuje ženevskou konvenci o uprchlících, což je nepřípustné. V německém Bundestagu 5. března zaznělo odsouzení Ruska a Řecka častěji než Turecka. Jediní, kdo pojmenovali věci tak, jak je asi vnímá většina lidí, byli poslanci za AfD. Bohužel. Levicoví poslanci správně viní Turecko – ale jedním dechem pak hlásají, že uprchlíci se musí do Evropy přijmout. Zelení pak doslova opakují argumenty Bílých přileb o bombardování nemocnic Ruskem a Syřany, nejlépe každý den deseti. Nevím, do jaké míry rozhodují evropští činovníci autonomně – moc to tak nevypadá. Na blaho a práva vlastních občanů až na výjimky příliš nemyslí – stále je vyzývají k solidaritě s uprchlíky. A pořád nacházejí sluchu. Zejména opět v Německu se najde stále dost dobrých duší – a některé to možná myslí i upřímně – že musí pomoci trpícím a přijmout je. Německá periodika také nejvíce sdílejí obrázky žen a dětí, zatímco nesestříhané záběry od řecko-tureckých hranic ukazují mladé muže s kameny v rukou. Vede se opět neúprosná mediální válka, stejně jako v případě války v Jugoslávii, Kosova, jako v případě Iráku a dalších válek NATO. A Turecko je člen NATO, na to nezapomínejme. Evropská i americká politika jsou na turecké oko slepé Mezitím se situace na hranicích zostřuje každým okamžikem. Jsou zprávy, že slzný plyn používá nejen řecká armáda a policie proti migrantům, ale i migranti samotní, a dokonce i turecká armáda a policie proti řecké, ve snaze umožnit migrantům vpád za hranici. Mluví se o ostré střelbě. Na pomoc pohraničníkům přijíždějí farmáři s traktory, kteří blokují pohraniční řeku Evros a osvětlují v noci terén, aby našli převaděče. Řecko posiluje obranu, na pomoc mu přišli z evropských států ale jen Poláci, Maďaři, Rakušané. Pokud vím. Ostatní vlády hledí k Berlínu, až Angela mrkne. Včetně našeho premiéra. Ale ona nemrkne, hranice bránit nechce, zcela určitě ne ty německé. Posílí se agentura Frontex, ale to jsou většinou jen úředníci, vyřizující „papíry“. Zaznívají čím dál častěji a naléhavěji slova o nutnosti přerozdělování migrantů. Činovníci Evropské komise a Evropského parlamentu jeli na řecké hranice, kde Řecku přislíbili 700 milionů Eur na ochranu hranic. Což je dvanáctina částky, kterou dostává ročně Turecko jako „migrační výpalné“. Ve stejné době slíbili Erdoganovi okamžitě 500 miliónů k už stávající miliardové pomoci a také urychlené vydávání víz pro občany Turecka. Že se mnoho džihádistů dostalo do Evropy právě s tureckými pasy, to zřejmě nikoho netrápí. Řecký premiér opakuje slova o bránění hranice nikoli jen proti uprchlíkům, ale proti dobře řízené invazi. Za pozastavení azylového řízení na měsíc, kdy Řecko nepřijme žádné žadatele o azyl, je tvrdě kritizován z oficiálních míst i od nejrůznějších poradců pro integraci a nevládních a neziskových organizací. Na autonomii rozhodování evropských představitelů se ptám zejména v souvislosti s „Pastýřským listem“ zakladatele Open Society Fund a měnového spekulanta George Sorose, který napsal pro středeční Financial Times a jenž nese název Evropa musí stát po boku Turecka tváří v tvář Putinovým válečným zločinům v Sýrii. Celé znění je ZDE, vybírám několik odstavců: „Jedinou vládou, která vytvořila vojenské síly na obranu civilistů uvězněných v Idlibu panem Assadem a jeho ruským spojencem, je Turecko. Letecké údery ruských letadel (Moskva odmítla svou roli) koncem minulého měsíce zabily 34 tureckých vojáků. Turecko se však neodvážilo napadnout Rusko přímo, protože ruské letectvo je silnější než turecké. Rusko má jaderné zbraně a Turecko ne. Turecko se místo toho rozhodlo odvetu proti Assadovým silám pomocí vojenských bezpilotních letounů. Tak se Putin beztrestně zbavil obvinění z vraždy. (…) Evropa, která má omezit příliv uprchlíků, musí uznat, že Turecko již neslo nátlak na ubytování milionů Syřanů vysídlených ze své země. Turecko již na svém území hostí 3,5 milionu syrských uprchlíků. Nemůže absorbovat další miliony, které tlačí pan Assad a Putin k jejím hranicím. Evropa by neměla zapomenout, jak může Turecko zacházet také se svými vlastními lidmi – byla svědkem bezohledné síly, kterou použilo proti Kurdům. Ale alespoň s ohledem na Sýrii si Turecko zaslouží evropskou podporu. Evropa by se proto měla snažit podpořit vyjednávací pozici tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana s panem Putinem ve snaze dosáhnout příměří, který by zachránil „bezpečnou zónu“ v Idlibu pro syrské uprchlíky. Doufám, že by to také postavilo válečné zločiny pana Putina do středu evropské konverzace,“ napsal George Soros.  Řeči o bezpečné zóně a ochraně uprchlíků ze strany Turecka opakují příliš mnozí evropští i američtí politici. Aniž by vzpomněli na statisíce obyvatel kurdských území v Sýrii, vyhnaných agresemi turecké armády s poetickými názvy jako „Olivová ratolest“, „Pramen míru“ a nyní v Idlíbu „Štít jara – Shield of Spring.“ Evropská i americká oficiální politika jsou prostě na turecké oko slepé. Hlavně to musí být namířeno proti Rusku, pak je vše v pořádku. Potlesk vstoje to sice zatím není, ale poklepávání po zádech určitě. A povzbuzení v úspěšnosti politiky vydírání vůči EU. Angela Merkel, která iniciovala onen geniální deal s Tureckem o uprchlících, tak možná „vysedí“ další problém, jehož pokračování vypukne až po jejím odchodu z kancléřství. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-09 05:56:00

Jan Němec: Psaní i milostné vztahy se podobají alchymii

Šest let po vydání oceňovaných Dějin světla přichází spisovatel Jan Němec s novým románem, jehož téma i zvolenou fragmentární formu naznačuje již titul Možnosti milostného románu.   Deset let od vydání povídkového souboru Hra pro čtyři ruce s podtitulem „málem milostné povídky“ přicházíte s románem nazvaným Možnosti milostného románu. Čím vás problematika milostných vztahů coby spisovatele tak přitahuje? Nejspíš tím stejným, čím mě přitahují milostné vztahy jako takové: možností objevit nějaký jiný svět, který reprezentuje druhý, šancí přepodstatnit do určité míry sám sebe. Milostné vztahy se podobají alchymii a také psaní se jí podobá. Vždy přicházíte s nějakým hrubým materiálem – v alchymii se mu říká prima materia –, který se v procesu milostného vztahu, ale také v procesu psaní postupně proměňuje. A tato proměna je možná díky tomu, že jak láska, tak psaní nás „zahřívají“ – existenciálně nás vzrušují, přinášejí extázi i utrpení. A v tomto žáru nabýváme nových forem. V případě milostných vztahů i v případě psaní o sobě člověk leccos zjišťuje.    Zároveň se vaše nová kniha nápadně odlišuje od předešlého románu, cenami ověnčených Dějin světla. Po biografickém románu, ozvláštněném sice použitím du-formy, ovšem jinak se přidržujícím tradičního lineárního a chronologického způsobu vyprávění, jste napsal román neskrývaně autobiografický (či přinejmenším autofikční) a ryze postmoderní. Řekla si o to sama látka, nebo za tím byla vědomá snaha přijít zase s docela jiným typem prózy? Máte pravdu, že mě baví objevovat literaturu z různých stran. O některých autorech se říká, že celý život píšou jednu knihu, to zjevně nebude můj případ. Začal jsem poezií, pokračoval povídkami, pak přišly dva romány, které, jak správně říkáte, jsou každý dost jiný: jeden pracuje s lineárním vyprávěním, druhý s fragmentárním, jeden je tak trochu historický román, druhý je zasazený do současnosti, jeden především vypráví, druhý o dost víc přemýšlí. Na druhou stranu, oba ty romány zkoumají uměleckou zkušenost, oba se na několika místech dotýkají spirituality, v obou hrají svou roli milostné vztahy. Nakonec to tedy není tak překvapivé, že mají jednoho a toho stejného autora.    „Román o lásce a o psaní ve věku digitálního smutku“ – těmito slovy jste svou knihu charakterizoval. Mohl byste onen termín „věk digitálního smutku“ trochu rozvést? Určitě to není nějaký terminus technicus, spíš takové trochu poetické vyjádření. Ta dvě slova jako by k sobě na první pohled nepatřila, první vede do světa binárních kódů, druhé pojmenovává jednu ze základních emocí. Mám ovšem pocit, že právě tyto světy – svět technologií a svět emocí – se v nás čím dál tím častěji potkávají. Souvisí to snad s určitou technologickou deziluzí, kterou zažíváme. Domnívali jsme se, že internet nám pomůže rychleji komunikovat a obchodovat nebo že demokratizuje přístup k informacím. To se stalo, ale kromě toho se ukázalo, že naše interakce s digitálními technologiemi v nejširším slova smyslu není nevinná. Sociální sítě, online pornografie, nutkavé nakupování, online počítačové hry, to vše je dnes zdrojem nových behaviorálních závislostí. A vedle této psychologické roviny existuje samozřejmě také ta společenská, o které se mluví častěji: například úpadek tradičních médií a žurnalistiky založené na profesních standardech v důsledku rozvoje agresivního infotainmentu, fake news a bullshitů. To všechno se vrtí v tom pytli převázaném provázkem s cedulkou „digitální smutek“.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Přiznám se, že té introspekce bylo v románu na můj vkus až příliš a k oběma protagonistům jsem místy pociťoval spíše antipatie. Neničí dnešní vztahy právě přemíra slov, rozborů a hypotéz? Jestli měl příběh Jana a Niny tohle ilustrovat, pak se vám to vskutku podařilo na výbornou. Nemyslím si, že by ten román chtěl ilustrovat nějaké teze. Podle mě je každopádně v pořádku, pokud ve vás postavy vzbuzovaly antipatie – postavy tu nejsou od toho, abychom s nimi chodili na pivo a plácali se po rameni, jak hezky si rozumíme. S tou tezí, že vztahy dnes ničí přemíra slov a rozborů, spíše nesouhlasím. Moderní vědomí je vědomí reflexivní a žádná cesta zpátky k primitivnějšímu vědomí neexistuje. Ne že by to nebylo krásné, rozumět si s druhými beze slov – a ne že by se to čas od času nestávalo –, ale žijeme v příliš složitém světě, než aby se na to dalo spoléhat. Přesto je v tom, co říkáte, také kus pravdy. S psychoanalýzou se to nemá přehánět, problematizovat lze nakonec úplně vše.    Dokážete odhadnout, nakolik Možnosti milostného románu ovlivnil fakt, že jste vystudovaný sociolog?  Odhaduju, že nijak zásadně. Ostatně i v té knize to říkám, že jsem se od sociálních věd v určitou chvíli obrátil právě k literatuře. Zdálo se mi – a nemýlil jsem se –, že literatura umožňuje komplexnější výpověď. Jazyk sociálních věd mi připadal příliš reduktivní, necítil jsem se v něm komfortně. Ale když jsem Možnosti psal, přečetl jsem si znova třeba Proměnu intimity Anthonyho Giddense nebo Tekutou lásku Zygmunta Baumana. Obojí jsou to studie o proměnách, jimiž prochází láska v moderní společnosti. Ale měl jsem při čtení pocit, že pokud například Bauman říká něco podstatného, je to tehdy, když opustí sociologický diskurs a začne hovořit o něčem, co se podobá spíš filozofii milostných vztahů. Určité sociologické povědomí si tedy s sebou určitě nesu, ale dnes už jen jako doplněk.   Dílo sestavené z tolika rozmanitých fragmentů – vedle řady importovaných cizích textů tu najdeme třeba nezvykle situovaný jmenný rejstřík či přímo rozhovor s autorem – jistě doznalo během svého vzniku četných úprav a změn. Jak vypadal okamžik, kdy jste poslední dílek této složité mozaiky zasadil na kýžené místo?  Zatímco Dějiny světla jsem psal v podstatě lineárně, zde jsem postupoval úplně jinak. Více než rok jsem zkrátka psal kapitoly, které ke mně zrovna přišly. Teprve až jsem jich měl několik desítek, začal jsem se zabývat tím, jak by mohly být seřazené za sebou. Vytiskl jsem si je, rozložil doma po podlaze a začal je pořádat – tedy trochu na způsob toho, jak občas básníci sestavují sbírky. Poté jsem na rukopise dál pracoval už s vědomím určitého pořadí, něco málo jsem těsněji propojoval, dopisoval atd. Poslední kapitolu – nebyla to ovšem ta, která je jako poslední v knize – jsem napsal u jezera Wannsee na kraji Berlína, kde jsem rukopis naposledy pročítal a proškrtával.    Patříte k autorům, pro které jsou dopsané knihy uzavřenou kapitolou, nebo se k nim vracíte a dále o nich přemítáte? Věřím na dělbu práce. Tím chci říct, že autor má o knize přemýšlet a prožívat ji, když ji píše. Jakmile kniha vyjde, můžu si už jen přát, aby o ní přemýšleli a prožívali ji čtenáři.   Intertextuální rovina sahá v případě vašeho románu dokonce mimo samotnou knihu – na YouTube jste pod názvem románu zveřejnil playlist, který doporučujete k poslechu během četby vybraných pasáží...  Ta kniha je různými způsoby kontaktní, zkoumám tam mimo jiné, jak všelijak lze navázat vztah se čtenářem. Na několika místech ho oslovuji, vybízím ho, aby si ke knize sám zvolil motto, spoléhám na něj, že drží „druhý konec jazyka“ jako lano. Playlist s hudbou, která v knize hraje, je spíš jen takový bonus. Všichni víme, že hudba daleko snadněji než slovo přenáší emoce, vystihuje nálady atd. Možná spíš než doporučení pouštět si ten playlist k jednotlivým pasážím knihy se hodí říct, že je to možnost, jak tu knihu nechat trochu doznít i po jejím přečtení. V tom playlistu je kdeco: od písničkářů jako Leonard Cohen, Nick Cave nebo PJ Harvey až po Bacha nebo Arvo Pärta.    Otázka míry autobiografičnosti příběhu Jana a Niny zůstane asi jednou provždy nezodpovězena, jisté však je, že ve vašem vyprávění defiluje množství postav majících své reálné a snadno odhalitelné předobrazy. Dal jste všem dotyčným možnost vyjádřit se k rukopisu? A dočkal jste se nějakých negativních reakcí? Možnost dostali ti, kteří v tom rukopise aktivně vystupují. Přece jen to často jsou mí přátelé a nechtěl jsem o ně přijít. Naštěstí jsou dostatečně inteligentní, aby vnímali, že to jsou i nejsou oni, a že není třeba pozastavovat se nad každou replikou. Pár připomínek se mi shromáždilo, ale nešlo vlastně o nic zásadního. Dokonce i sama hlavní protagonistka napsala, že je ráda, že vůbec píšu a že, co píšu, je moje věc. Alespoň na tomto jsme se tedy nakonec shodli.    Váš román plně dostává 12 odstavcům o próze – textu, který jste v roce 2013 sepsali společně s Janou Šrámkovou a Ivanou Myškovou a v němž jste formulovali svůj pohled na současnou českou prózu a její reflexi. I Možnosti milostného románu jsou dílem ne-aktuálním, ne-angažovaným a ne-přímočarým. Zdá se mi však, že próz aktuálních, ba i angažovaných u nás v poslední době přibývá... 12 odstavců o próze bylo z různých důvodů dost dezinterpretováno. Pokud jsme se tam vyslovovali proti aktuálnosti či angažovanosti, bylo to ve prospěch jejich hlubšího pojetí. Ano, nemám v literatuře rád aktuálnost, pokud to znamená, že se z literatury dělá žurnalistika. Už tak jsme všichni napůl udušení pěnou dní a plaveme neustále mezi tím, co se v ní drží. Ale současně věřím, že literatura má schopnost aktualizovat to podstatné ve světě kolem nás, to znamená ukazovat to znova jako jsoucí. A podobně s angažovaností. Nedomnívám se, že by úkolem spisovatele bylo zastávat správná stanoviska, to mohu jako občan. Jako spisovatel chci být angažovaný jiným způsobem, nikoli politicky, ale existenciálně.    Jak jsem se však dočetl v jednom nedávném rozhovoru, sám si pohráváte s myšlenkou napsat společenský román věnovaný proměně české společnosti v několika posledních dekádách? Měla by to být má příští kniha. Je dost s podivem, kolik českých románů, které vznikly v posledních dvaceti letech, se vrací ke zkušenosti druhé světové války, a jak málo jich reflektuje novější dějiny. Zajímá mě jak normalizace, tak ten divoký večírek, který probíhal v devadesátých letech a ze kterého jsme se probudili trochu v kocovině. A jak už jsem říkal, rád zkoumám literaturu z různých stran. Literární kritika má občas tendenci dělat velké závěry z jedné knihy, takže teď je ze mě autor zpytavé a intimní prózy. Ale mě stejně tak láká napsat společenský a realistický román klasického střihu. V posledních několika desetiletích vývoje české společnosti je na něj látky ažaž.    V Možnostech milostného románu je zmíněn i Sjezd spisovatelů, který v roce pořádala nově založená Asociace spisovatelů, jejímž jste byl prvním předsedou. Jak jste s činností této profesní organizace spokojen a co očekáváte od chystaného druhého sjezdu, plánovaného na příští rok? Příprav druhého polistopadového sjezdu se neúčastním, takže sám nevím, co přesně očekávat. Kolegové ze současného výboru myslím pracují dobře, ale mají to trochu těžší než my v tom, že když byla Asociace nová, poutala více pozornosti. Nejvíc se to projevilo asi právě na tom prvním Sjezdu, který zanechal celkem silný otisk. Nedá se to samozřejmě vůbec srovnávat se slavnými sjezdy z 60. let, ale to jsme věděli, že dějinná situace je úplně jiná. Možná že příští sjezd bude mít více charakter oborové konference, uvidíme. Co se týče činnosti Asociace jako takové, jsem rád, že se ukázala být životaschopná. Některé plány samozřejmě nevyšly, ne všechny kroky, co jsme udělali, směřovaly správným směrem. Ale dnes má Asociace nějakých sedm desítek členů, vede několik projektů, slouží jako servisní organizace autorům a je třeba s ní počítat.    Před pár dny také skončil Festival spisovatelů Praha, kde jste spolu s Davidem Zábranským reprezentoval tuzemskou literaturu a jehož se dále zúčastnil třeba Michael Cunningham či Junot Díaz. Jaké dojmy jste si z něj odnesl? Festival spisovatelů do Prahy už spoustu let vozí skvělé autory, dva jste právě jmenoval. Cunninghamův starší román Tělo a krev je jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední roky četl, Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, jímž se proslavil Junot Díaz, rozhodně taky stojí za pozornost. Potíží festivalu však je, že trochu bojuje s financemi, a to se projevuje například na slabé propagaci – slabé přinejmenším v kontrastu s tím, jak silná je jeho dramaturgie. Pro mnoho lidí z českého literárního prostředí je navíc potíž přijít do Senátu, kde se většina festivalových čtení a diskusí odehrává. Dědictvím undergroundu je, že literatura patří do sklepa. Nemyslím si to, a také proto na Festival spisovatelů Praha chodím rád. A – mimochodem – souhlasím s tím, co Michael Cunningham v Senátu řekl, když se vymezoval vůči hlučnosti a sebestřednosti mnoha umělců: „Umělec má vždy být ten nejvelkorysejší člověk v místnosti.“ {/mprestriction}  Kromě rozhovoru s autorem přinášíme v Literárních novinách 11/2019 též recenzi románu coby listopadové Knihy měsíce v příloze Biblio.   Jan Němec (*1981) vystudoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii, v současnosti je editorem literárního měsíčníku Host a přednáší na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Knižně debutoval básnickou sbírkou První život (2007), po níž následoval povídkový soubor Hra pro čtyři ruce (2009), který mu vynesl nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Za svůj první román Dějiny světla (2013), v němž zpracoval životní příběh fotografa Františka Drtikola, obdržel mimo jiné Cenu Evropské unie za literaturu. Nyní vyšel v nakladatelství Host jeho druhý román s názvem Možnosti milostného románu.

Čas načtení: 2019-11-01 10:41:50

Ivana Dobrakovová: Matky a kamioňáci (ukázka z knihy)

Dobrakovová píše s lehkostí o věcech neobyčejně těžkých a komplikovaných, ať už jsou to milenecké vztahy, nebo zvláštní rodinné vztahy a vazby či základní postoje k životu. V Matkách a kamioňácích popisuje pět rozdílných životních osudů mladých žen, jejich vztahy k mužům, dětem, vlastní sexualitě, k tělu a ke svému okolí, přičemž jejich hlediska a názory na různé životní zkušenosti se liší a jsou z velké části ovlivněny jejich minulostí. Všechny mají určující a někdy problematický vztah s matkou. Tři novely se odehrávají v Bratislavě, další dvě v italském Turíně, volně na sebe navazují tématem nemoci a traumat. Jedna z novel pojednává o závislosti na internetu a virtuálních vztazích, které někdy mohou působit zhoubně, jelikož člověk může lehce ztratit zábrany a kontakt s realitou. Všechny hrdinky se marně snaží začlenit do normálního života, zatímco se jim neustále vracejí vzpomínky na minulost, která je vždycky dostihne.   Ukázka z knihy: TÁTA Vyberu jeden obraz, netvrdím, že něco vystihuje, znám ho jen z vyprávění, sama si nic takového nevybavuju: Sedím vedle své sestry na gauči v obýváku a díváme se spolu na pohádky. Sestra je o čtyři roky starší než já, v tu chvíli jí může být tak šest, mně necelé dva, táta je v kuchyni. Bydlíme na hradním vršku, u Mudroňové, v té nejsuprovější bratislavské čtvrti, v garáži máme krásného forda, v obýváku krb a z balkonu výhled na Rakousko. Chodím už do jeslí, protože oba moji rodiče pracují.             Vejde máma, utahaná z práce, ověšená nákupními taškami, a takhle nás tam najde. Moje sestra s nudlí až někde na kolenou, díky které však aspoň necítí, že její mladší sestřička Světlana je totálně posraná, s plenkou prokaděnou skrz naskrz, táta, no ano, v kuchyni, ale spící, s hlavou položenou na ubrusu, vedle flašky. Něčeho. Netřeba nic upřesňovat, každému je to jasné.             Jednu věc bych ale upřesnit chtěla. Táta s námi nebydlel. V týdnu k nám často chodil, často u nás přespával, ale trvalé bydliště měl jinde, ve vesnici u Maďarů, u jezer, kam jsme se v létě jezdili koupat. Když se naši vzali, máma měla v plánu, že odejde s manželem, vždyť už byla těhotná s mojí sestrou, ale bydlela v tak pěkné části Bratislavy, krb, výhled atd., proto se na poslední chvíli rozhodla, že ne, ona k Maďarům nepůjde. Možná v tom má trochu prsty moje teta, mámina sestra, celou dobu jí domlouvala, nikdy tě nepřijmou, vždycky tam budeš cizí. A ještě ke všemu ke tchyni. Dej na mě. Dala, máma. Ale pak si postavil hlavu táta. Jeho domov je tam. A tečka. Zkrátka bydleli odděleně. Aspoň první roky. Než se tátův zdravotní stav zhoršil.             Vlastně nevím, co říct o tátovi, o těch prvních letech. Byl plešatý. Strašně se mi to líbilo. Té jeho plešce jsem říkala kolo mlýnský. Taky jsem chtěla mít takové kolo na hlavě. Jednoho dne, ten moment si vybavuju přesně, jsem ze šitíčka vyndala nůžky a vystříhala si do vlasů kolečko. Celá hrdá jsem se šla ukázat mámě. Na její reakci už si nevzpomínám, ale pamatuju si, jak to potom každému vyprávěla. Okřídlená rodinná historka.             Vybavuju si i vesnici u Maďarů. V Bratislavě táta pracoval na technické univerzitě, ale doma byl drobný zemědělec, hospodář, v ruce vždycky rýč, motyku, hrábě nebo hadici, svlečený do půl těla. Jeho zahrada mi v dětství připadala obrovská, hotové království, kde se dalo lézt po stromech, spadnout do studny, zpotit se ve skleníku. Ohromilo mě, když jsem se později dozvěděla, že tátova zahrada tvoří jen zlomek původního hospodářství, které nagyapovi znárodnili komunisti. Sahalo prý až k jezerům. To by bylo, skákat do vody přímo ze zahrady, mít i koně, a nejen ty slepice a králíky, co chovala nagymama.             Jezdili jsme tam na víkendy a u jezer trávili i celé léto. Nagymama ještě žila a mluvila víceméně jenom maďarsky, na místní bastardy pokřikovala kiskutya, pekla nám se sestrou palačinky, o nichž bych ráda prohlásila, že byly nejlepší na světě, ale popravdě už si nepamatuju, jaké byly. Společně se synem se starala o zahradu, o to malé hospodářství. Ve skleníku pěstovala sazenice, které pak prodávala na trhu. I máma se zpočátku snažila být užitečná a něčemu se od tchyně přiučit, pomáhat, ale velice rychle pochopila, že její sestra měla pravdu. Marná snaha. Cokoli udělala, bylo špatně a istenem, hagyd, ne segíts. Nagymama ji odháněla od sazenic skoro jako nějakého bastarda, který se k nám protáhl dírou v plotě. Až si mamka nakonec řekla, tak dobře, mám toho po krk. A věnovala se už pouze květinám na předzahrádce a okrasným dřevinám. Později začala dokonce tvrdit, že než by šla prodávat na trh s kárkou plnou sazenic, to se radši rozvede.             Táta hodně cestoval a na svých cestách rád fotil. V ložnici měl skříň plnou žlutých obálek s vyvolanými snímky, s oblibou jsem se v nich hrabala. Táta dokázal cvaknout dvacetkrát tu samou skálu skrz sklo autobusu, pořídil tři filmy rozmazaných Niagarských vodopádů, neměl k focení žádné vlohy. Našla jsem i fotky táty ve společnosti velmi nápadně nalíčených a oblečených žen, které vypadaly divně, a až o mnoho let později jsem to dokázala pojmenovat přesněji – vypadaly vulgárně. Fotky, na nichž objímá cizí vulgární ženské v nějakých podnicích, jsou jediné, na nichž je vidět i on. Jinak jen samé krajinky.             Táta se na cestách seznámil s mnoha cizinci a ty pak zval k sobě domů, do rozlehlého patrového domu, který postavil těsně po pádu komunismu, hned vedle nagymamina klasického venkovského stavení. Na léto pronajímal pokoje rekreantům, co se chtěli máčet v jezerech, a někdy i svým zahraničním známostem. Jednou jsem s jedním z nich, jistým Pančem z Peru, šla na fotbalový zápas. Teda takhle, původně jsme se vydali na kolotoče na druhé straně jezer, ale nechali jsme se strhnout davem, který se zrovna v ten moment valil na fotbalový stadion. On nemluvil slovensky, já nemluvila anglicky, dorozumívali jsme se rukama nohama. Ale vlastně jsme si na tom fotbalovém zápase, který nás oba nudil, řekli jen jedinou věc. Pančo ukázal na mé boty a řekl, že jsou pretty nice. To jsem aspoň pochopila. Doma se pak těžko vysvětlovalo, proč jsme šli na fotbal.             Sestra si ze mě neustále utahovala. Jednou mi namluvila, že naše jezera vznikla z plivanců. Kdysi to tam vybagrovali a zůstala tam tak ošklivá jáma, že každý, kdo šel kolem, si musel znechuceně odplivnout. A postupně se to za ta léta nasbíralo. Ty sliny. Nevěřila jsem jí, ale ta představa byla odporná. Musím však dodat, že mě naučila skákat šipky z můstku. A dělat kotrmelce pod vodou. Plavaly jsme spolu na ostrov. I s tátou. Máma vzpomíná, jak jsem se jednou u jezer ztratila. Byly mi tehdy čtyři roky. Táta ani sestra mě nikde poblíž neviděli a už byl čas jít. Tak šli. Doma táta mámě řekl: vždyť ona trefí i sama. A měl pravdu, než máma strachy omdlela, trefila jsem.             Táta pocházel z jasného patriarchátu. Nagyapa si vzal nagymamu jen proto, že byla největší dříč na jeho pozemcích a jako manželku už ji nemusel platit. Táta tyhle názory převzal a s oblibou tvrdil, že žena má dělat na poli, a když je unavená, má si odpočinout u domácích prací. Ale jak už jsem říkala – máma se hodně brzy zaťala kvůli těm sazenicím a náporu nagymamina kritizování a zalamování rukama a pak už jen odpočívala u prací ve velkém domě.             Sem tam zavařovala jahodový džem. Táta ji chválil. Po svém. Prý je skoro tak dobrý jako ten z obchodu.             Taky byl hrdý na svoje vydřené dětství, na své vzdělání, kterého dosáhl jen díky své inteligenci. Když se narodil, žili nagyapa s nagymamou v kůlně uprostřed zahrady, kde nebyla elektřina ani tekoucí voda, jen udusaná hliněná podlaha, nedaleko studna, všechno ze dřeva. Táta si přes léto vždycky z vlastní iniciativy vypočítal všechny matematické příklady z učebnice na následující školní rok a pak už se na hodinách zoufale nudil. Potom studoval na univerzitě v Praze. Tou dobou už měl docela velký problém s alkoholem. Jednou se ožral tak, že se nedokázal dostat z hospody na kolej. Vyřešil to však logicky. Jelikož hospoda stála na kopci a kolej na jeho úpatí, lehl si na zem a skutálel se až ke vchodu na kolej.             Nagyapa mu po dokončení studia ukázal sešit, kam si zapisoval všechny výdaje na jeho studium. Nechtěl od něj zpátky ani halíř, jen mu to ukázal, aby táta věděl, na kolik ho tenhle špás přišel, kolik nagyapa za jeho školy utratil. Máma říká, že mu to táta nikdy neodpustil.   ***   Co vím o vztahu svých rodičů? Radši nic? Je to bezpečnější? Něco na tátovi máma vidět musela. Ale co?             Jednou jí prý před lidmi řekl, že je nejen moudrá, ale i krásná. Muselo to být ojedinělé prohlášení, výjimečná pochvala, když si to tak dobře vybavuje. Když jí to utkvělo v paměti. Když se mi s tím svěřila.             Jeho alkoholismus tu byl odjakživa, a proto jsem ho odmalička vnímala jako jeho neoddělitelnou součást, něco, co k němu patří, co tak má být. Stejně jako nemoc. Je zbytečné se hádat, co bylo dřív, zda slepice, nebo vejce, co bylo důvodem čeho, labilní duševní konstituce, odvěký sklon k pití, genetické predispozice k tomu i onomu, obě věci se vzájemně propojily, posilnily, až se staly jeho podstatou.             A přece se některé epizody dostávají do popředí.             Jednou v noci nás máma vytáhla z postele. Nervy nadranc. Holky, vstávejte, holky, pojďte říct apukovi, že bydlíme o patro výš. V pyžamech jsme se se sestrou vypotácely na chodbu. Rozespalé. Nic jsme nechápaly. Táta ve druhém patře vytrvale zvonil na souseda, i když ten stál v otevřených dveřích a snažil se mu v tom bránit. Všechny tři jsme pak společnými silami vyvlekly tátu nahoru po schodech domů. Nevím přesně, kdy se to stalo. Kolik mi bylo let. Sestra se mnou ještě chodila do školy, takže jsem mohla být tak ve třetí třídě. Byl to jeden z prvních takových incidentů. Připadalo mi to bizarní. Jako sen. Jako noční dobrodružství, které předznamenávalo divoké mládí.             Ta skvrna tam pořád je. V té naší krásné bytovce, garáž, krb, výhled na Rakousko. A ta skvrna. Ve výtahu. Výtah bude možná už tak čtyřicet let starý, nemá žádná taková ta vnitřní dvířka. V našem výtahu vidíte, jak ubíhají patra. Jednou v noci se táta vracel domů, opilý namol, a chtěl se opřít o zeď. Opřel se o ubíhající patro. Rozrazil si čelo. Dlouhá tmavě hnědá skvrna mezi prvním a druhým patrem.             Čím dál častěji přespával u nás v Bratislavě. Chodil do Albrechta. Trávil tam celá odpoledne. Přímo naproti oknům mé třídy. Někdy jsem ho zahlédla. Opřená o parapet jsem upřeně sledovala, jak jde do hospody. Samozřejmě jsem nikomu neřekla, hele, támhle je můj táta. Ani sestře. Ta měla třídu ve druhém patře, ale okna směřovala jinam. Na ulici se mi naopak několikrát stalo, že jsem si ho vůbec nevšimla. Kráčel proti mně, a já pořád přímo za nosem, skelný pohled. Nakonec mě chytil za rameno a obrátil k sobě. Doma jsem si pak vyslechla, jak si v kuchyni stěžuje mámě, že se k němu nehlásím, že se za něj stydím. Tehdy to ale ještě nebyla pravda.             Někdy tou dobou se k němu připojila i sestra. Nebo vlastně asi až když chodila na střední. A nepřipojila se přímo k němu, jen se vydala v jeho stopách. Občas sice zakotvila i u Albrechta, ale častěji vyrážela někam se svými kamarády. Albánci. To už máma přestala zvládat. Nejdřív manžel a teď i dcera. Jednou se sestra vrátila až nad ránem, strašně zmalovaná, fialové oči, fialová pusa. Máma ji začala mlátit, křičela na ni, že tohle nesmí dělat, že už to nikdy nesmí udělat, ale sestra se tak dobře bránila, tak pohotově vystrkovala ostré lokty, že nakonec nebylo jasné, koho to bití bolí víc. Já jsem u toho plakala. Apuka nerušeně spal.             A sestra přitvrdila. Začala utíkat z domova. Nic neoznámila, prostě se sebrala a odešla. S mámou jsme se pak vydaly na policii, vyhlásit pátrání po nezvěstné osobě. Zvláštní je, že si zřetelně vybavuju naše cesty, jak hopsám dolů Hlubokou, ale bez jakéhokoli pocitu úzkosti. A přitom jsem nemohla být tak malá, abych nevnímala vážnost situace. Sestra se někdy neukázala i čtyři dny. Jednou dokonce odjela do Prahy. Policie byla nanic, sestra se nakonec vždycky objevila sama. (…)   Ivana Dobrakovová (*1982) je slovenská spisovatelka, od roku 2005 žije v Turíně v Itálii. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Debutovala sbírkou povídek Prvá smrť v rodine (2009), se kterou se dostala do finále ceny Anasoft litera a získala literární Cenu Jána Johanidesa. Povídky publikovala v novinách, časopisech a antologiích na Slovensku i v zahraničí. Její román Bellevue (2010) byl prozatím přeložen do tří jazyků včetně angličtiny. Překládá z francouzštiny a italštiny (tetralogie Eleny Ferrante Geniální přítelkyně). Za překlad Ruského románu Emmanuela Carrèra získala prémii poroty Ceny Jána Hollého. V minulém roce vyšla česky v nakladatelství Větrné mlýny její povídková sbírka Toxo (2013, č. 2018). Přeložila Martina Bekešová, nakladatelství Argo, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-21 08:27:21

Fejeton Rudolfa Křesťana: Tváří v tvář

Nedávno mi dosloužil pravěký mobil. V provozovně operátora jsem se otázal, zda by se dal koupit úplně stejný, abych mohl zůstat u dosavadních ovládacích návyků. Bylo mi však naznačeno, že doba už je jinde a že moje přání je mimo. Snažil jsem se ho požádat, aby mi doporučil aspoň nějaký méně složitý aparát. Jeho představa o jednoduchosti byla pro mě svérázná:  „Tenhle typ se jednoduše spouští přiložením ukazováčku pravé ruky. Taky si prohlédne vaši tvář, jestli je opravdu vaše – a pak vás pustí k sobě…“ Dotyčný akční muž mi zkusmo nahrál otisk zmíněného ukazováčku do nabízeného mobilu. Návazně mě tímtéž mobilem vyfotil, abych v něm byl uložen k porovnání se sebou – tváří v tvář. Pak mě vybídl, abych si to zkusil. Přístroj skutečně reagoval na přiložení mého ukazováčku. Jako by to bylo heslo Sezame, otevři se! Pak mi bylo umožněno si ověřit, že reaguje pozitivně i na moji tvář. U vědomí, že v útrobách toho nabízeného mobilu už mám nahraný prst a taky obličej, zdálo se mi, že vůči výrobku mám tím pádem určitou odpovědnost, takže jsem ukázněně přikývl na koupi. Nehodlám vás obtěžovat lapáliemi, které provázely můj přechod. Vím, že pro spoustu lidí – zvláště mladších – je ovládání sofistikovaných telefonů brnkačka.  Okolí mě uklidňovalo, že se to časem poddá. Takže snaživě zjišťuji, kolik je v tom aparátku zakletých možností. Začínám být připraven i na to, že tam možná mám i topinkovač. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Když už jsem byl vtažen do oněch vymožeností, měl bych si umývat ruce ještě častěji než dříve, aby dotyčný ukazováček byl náležitě kontaktní. A v zimě bych si možná měl u rukavic vystřihnout otvor pro bříško dotyčného prstu.  Ohledně vstupní brány v podobě uloženého snímku svého obličeje prožívám zvláštní nejistotu, zda při snaze o spuštění se mám tvářit identicky jako v momentě, kdy mě prodejce fotil do paměti mobilu. Nejspíš jsem byl upřímně vyjukaný. Ale mám to trvale opakovat? Při následném hledání odpovědi v zasvěcených pramenech jsem zjistil, že nasnímané biometrické informace o lidském obličeji jsou účinné a funkční i v případě různého tváření se. Například v japonském Sasebu jsou tak na pokoje vpouštěni hosté v tamním hotelu Hann-na. Portrétní metoda je prý schopna identifikovat dotyčného zcela spolehlivě. Když na to přijde, tak detektivně i bezpočet dalších, což značně převyšuje lidskou schopnost, která podle zjištění britských vědců obnáší v průměru „jen“ pět tisíc zapamatovaných tváří.  Za sebe tu cifru potvrdit nemohu, nepřepočítával jsem tváře ve své osobní paměti. Mimochodem: paní Vladimíra, k níž chodím na pedikúru, tvrdí, že si své zákazníky pamatuje spíš podle chodidel.  Nerad bych, aby vylíčené startování (doslovné i symbolické) nového mobilu vyznělo jen soukromě. Zmíněný identifikační postup totiž stále častěji přichází ke slovu i jinde. Viz nedávno zveřejněná informace: „Od letošního září se klientům části českých bank začne na internetu měnit proces placení kartou. Opisování SMS kódů nahradí přihlášení pomocí biometrických údajů – tedy buď otisku prstu, nebo nasnímání obličeje.“ Hle, další důvod, proč bych si měl dávat pozor na jakékoliv zranění svých prstů s následným zafačováním, ne-li dokonce zasádrováním.

Čas načtení: 2024-03-17 09:11:40

Jak nosit kapsáče? Tyto legendární kalhoty jsou opět IN

Pamatujete si dobu, kdy byly kapsáče snad úplně všude a ten, kdo je nenosil, jako by ani nebyl? Jestli jste měli kapsáče rádi, máme pro vás výbornou zprávu: jsou zpět! Jak je nosit? Široké kalhoty s kapsami slaví návrat Kalhoty s kapsami, kapsáče či cargo kalhoty, označují jedno a to samé, jak jim říkáte vy? Všechny názvy popisují stejný typ kalhot, jejichž boom se odehrál na přelomu devadesátých let a roku 2000 a tehdy je nosili úplně všichni. Tedy kromě těch, kteří jim nemohli přijít na jméno. Cargo kalhoty zkrátka ve společnosti vyvolávají dva typy emocí: lidé je buď milují a nedají na ně dopustit, nebo je nemohou ani vidět. Ať už jste v jakémkoliv táboře, nelze popřít, že široké kalhoty jsou zpět a v ulicích je uvidíme čím dál častěji. Proč byste jim měli dát šanci i vy? Praktické kapsy Nespornou výhodou kapsáčů jsou právě jejich kapsy. Pro ženy je nemyslitelné, aby se vydaly ven bez kabelky, která pojme vše, co potřebují. Právě kalhoty s kapsami ale tento trend mění. Ženy tak mají možnost vyrazit na schůzku s přáteli nebo třeba jen na procházku s prázdnýma rukama. Vše se totiž dá pohodlně vložit do kapes, kterými cargo kalhoty disponují. Do kanceláře i na pracovní schůzku Kalhoty s kapsami ale rozhodně nejsou určené jen pro volný čas. Když se doplní o vhodný vršek a doplňky, lze se v nich vypravit také do práce. Živoucím důkazem toho jsou celebrity, které v nich jsou na veřejnosti stále častěji k vidění. Inspirovat se tak můžete například od sester Kardashianových, Hailey Bieber, Taylor Swift či princezny Kate. Jak nosit cargo kalhoty? Při výběru kapsáčů máte na výběr z mnoha barev, která u vás zvítězí? Oblečete si khaki kalhoty s bílým topem, sáhnete po béžových kapsáčích s černým vrškem nebo snad zkombinujete khaki či maskáčové... Čtěte více Příspěvek Jak nosit kapsáče? Tyto legendární kalhoty jsou opět IN pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení