Aktuální Zprávy

Výkaz cash flow srozumitelně, názorně a s počítáním příkladů od A do Z

[skoleni-kurzy.eu] Výklad neoblíbeného výkazu srozumitelně a zábavně. Cash flow vám na semináři vysvětlíme od A do Z, a to nejefektivněji, jak to jen jde. Účetní a poradce naučíme CF sestavit, a to vše srozumitelnou formou, jednoduše step-by-step. Není primárně zaměřeno na řízení cash flow. * • úvod do problematiky, • vysvětlení smyslu výkazu, • výuka teorie, legislativní rámec, doporučení ČÚS, • metody sestavení výkazu, • výuka sestavení na praktických příkladech krok za krokem, • orientace v hotovém CF – co lze z výkazu vyčíst, kritické body, • procvičování – vlastní sestavení výkazu CF. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

---=1=---

--=0=--

---===---

Čas načtení: 2019-11-16 16:27:45

Cestovatelka a spisovatelka Dana Trávníčková: Hodí se mi všechno, co jsem prožila

Původní povolání vlastně nikdy nepověsila na hřebík. Zůstala systémovou analytičkou i v tak romantické poloze, jakou je cestování po světě a psaní knih. Nepíše totiž cestopisy, ale cesto-faktopisy, tedy knihy, které mapují historii, kulturu a reálie ucelených částí tohoto světa. Právě vychází její osmý svazek, věnovaný Íránu, Mongolsku a Turecku – říším, které pohnuly světem. Dana Trávníčková, na kterou dodnes vzpomínají její studenti z pražské VŠE, ale také stovky našich i zahraničních turistů, kterým představila naši zemi jako průvodkyně, jíž byla od studentských let, a později jako majitelka cestovní kanceláře. Jak se programátorka a systémová analytička stane cestovatelkou a spisovatelkou? Cestovat po světě, to byl můj sen už od mládí a sny se mají plnit. Někdy to nejde snadno a už vůbec ne kdykoli bychom rádi. Jen je třeba nepřestávat snít. Když jsem si jako studentka potřebovala vydělávat, stala jsem se externí průvodkyní Čedoku. Jezdila jsem s výpravami turistů po celém tehdejším Československu a chtěla jsem jim naši zemi co nejlépe přiblížit a představit tak, aby na ni měli pěkné vzpomínky. Obstarávala jsem si potřebné informace, a tím to asi všechno začalo. Když máte fakta, když si je správně utřídíte, srovnáte, začnete mezi nimi vidět souvislosti – historické, ekonomické, demografické. Na pražské Vysoké škole ekonomické jsem učila čtrnáct let a z toho jsem deset let navíc vedla pro katedru cestovního ruchu svůj vlastní kurs aplikace počítačů v cestovním ruchu. Byla jsem první u nás, kdo se tím systematicky zabýval. Na stejné téma jsem napsala dizertační práci. Tak jsem vlastně působila ve dvou oborech. O prázdninách jsem i během pedagogického působení stále průvodcovala. Měla jsem to moc ráda. Po roce 1990, když se politický systém v naší zemi změnil, byla šance na plnění snů. Možná to někoho překvapí, ale pracovat podle svých představ byl také můj splněný sen. Během dlouhých let jsem jako průvodce plnila zadání cestovní kanceláře, a často jsem si představovala, jak bych to dělala jinak. Pochopitelně lépe! A najednou tu ta možnost byla. K mému obrovskému nadšení moje vize fungovala. Založila jsem si vlastní cestovní kancelář a specializovala se na to, co jsem dobře uměla, na incoming, tedy na služby pro zahraniční návštěvníky naší země. Nejen veškeré služby pro skupiny z nejrůznějších zemí, ale pořádala jsem i kongresy a různé tematické a specializované akce pro zahraniční firmy. Tady se mi znalosti systémového analytika pro dobrou organizaci složitých akcí velmi hodily. Tehdy nebyl žádný internet a obstarat vše potřebné pro splnění mnohdy neobvyklých specializací nebylo vůbec snadné. Prala jsem se s tím s nadšením. Roky 1990 až 1998 byly podnikatelsky úspěšné, ovšem taky nesmírně vyčerpávající. Několik dalších souběžných okolností přispělo k tomu, že jsem se rozhodla tuto etapu života ukončit a za vydělané peníze si plnit svůj největší sen, sen cestovatelský. Během dlouhých let cestování (vždy pečlivě informačně připravená) jsem postupně stále víc začala vnímat vazby a souvislosti mezi jednotlivými částmi světa. Už dávno jsem se rozhodla, že knihy, jaké jsem v takovéto podobě postrádala, někdy v budoucnu napíši. Plním si již osm let další sen. Každý rok jedna kniha jako součást knižní řady – podobně jako svět tvoří i tato řada knih provázaný systém. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Scházíme se ve dnech, kdy eskaluje konflikt Turecka v Sýrii a vám právě vychází kniha o této oblasti. Je to náhoda, nebo jste takové události tušila? Je to spíš shoda okolností a hned si na tom můžeme ukázat, o čem to cesto-fakto-psaní je. Zprávy v médiích i hodnocení expertů nás denně informují o invazi Turecka do Sýrie, o jejich vztazích s Kurdy, o zájmech a postoji světových velmocí. Aniž bych tušila, jak moc to bude v době vydání knihy aktuální, popisuji mj. dobu před sto lety, kdy po 1. světové válce vzniklo Turecko v podobě, v jaké je známe dnes. Možná to někoho překvapí, ale velká část států světa tady není odjakživa, ale naopak vznikla relativně nedávno. Většinou v 19. a 20. století. Se znalostí vzniku současného Turecka lze ten aktuální konflikt chápat jinak než především jako snahu vypořádat se s nenáviděnými Kurdy, kteří žijí i na území Turecka. Osmanská říše se po válce v roce 1920 parcelovala podle mírové smlouvy ze Sèvres a podle ní mělo být Turecko pouze v severní části Anatolie. To bylo pro Turky nepřijatelné. Rozhořel se nacionalismus, který sjednotil anatolské muslimy pod vedením Mustafy Kemala a dal jim obrovskou sílu. Stála proti nim Anglie, Francie a hlavně Řecko. Došlo k válečnému konfliktu, ve kterém Řekové zůstali už sami a v srpnu 1922 je Kemal u řeky Sakaryi porazil na hlavu. Velmoci ustoupily a podepsaly s Tureckem novou smlouvu. To bylo v Lausanne v roce 1923. Turecko dostalo všechno, co chtělo, jeden a půl milionu křesťanských Řeků muselo odejít z Anatolie. Křesťanští Arméni, na kterých Turci spáchali otřesnou genocidu, už nikoho nezajímali. Západní země prostě zavřely oči. Kurdům byla v první smlouvě zaručena autonomie, případně pozdější nezávislost. V nové smlouvě už také nic. Turci byli jako Osmanská říše ve válce na straně poražených, ale nakonec násilím dostali všechno, co chtěli: nezávislý stát, který známe dodnes. V tu chvíli se vybavují známá slova, která pronesl Masaryk ve svém abdikačním projevu: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. To už jsme u politického hodnocení. Je to ambice vašich knih utvořit si jasnější, podloženější politické názory? Komu jsou vlastně ty knihy určeny? Nene, já shromažďuji fakta, snažím se je logicky uspořádat a předložit čtenářům k jejich vlastní úvaze. Když píšu, tak si modelově představuji své čtenáře jako lidi, kteří jsou zvídaví, kteří z různých důvodů třeba nikdy nebudou mít možnost cestovat a už zřejmě vůbec ne v rozsahu, jako jsem svět poznala já. (Více než 120 zemí všech kontinentů.) Jsou to lidé, kteří chtějí vědět. Moje knihy jsou psány jako příběhy, ale nejsou to romány, které přečtete a odložíte. Jsou to do jisté míry i encyklopedie, ke kterým se můžete vracet. Uvádím prameny, ze kterých čerpám, nic si nevymýšlím. Ke zjištěným a z různých zdrojů ověřovaným faktům přidávám místy věcné cestovatelské svědectví. Pro názornost uvádím v každé knize stovky vlastních doprovodných fotografií a mapek. Snažím se o srozumitelnost a poutavost. Cestovní kancelář Dany Travel se vlastně změnila v nakladatelství. Je to tedy pokračování vaší podnikatelské činnosti? Do jisté míry ano, i když výdělečná činnost trvala jen do roku 1998. Nebylo jí ani cestování po světě, třebaže spojené se spoustou práce, a není jí psaní knih, které píši ráda a s pocitem, že je třeba se podělit o to, čím jsem se poznáváním světa obohatila. Přece si to nemohu nechat jen pro sebe. Své knihy vydávám tak, aby byly cenově přijatelné, aby se četly. Po tom, co jsem mohla poznat většinu světa a současně se o něm hodně naučit, to považuji za svou povinnost. Osm titulů je věnováno oblastem, které běžně považujeme za exotické. Jako byste se vyhýbala Evropě, ke které má český čtenář nejblíž, kde by se možná lépe orientoval. Je to náhoda nebo záměr? To se jen tak jeví. Věnuji se oblastem světa, o kterých se obecně ví méně a o některých dokonce žalostně málo. Snažím se přispět k nápravě, protože dnešní svět je díky technickému a technologickému rozvoji více propojen než kdykoli dříve. A i ten vzdálený svět je někdy nečekaně blízko. Proto v každé knize, ať se týká jakéhokoli regionu světa, nikdy nechybí vztahy k Evropě, k euroatlantické civilizaci, případně i k naší zemi. Naopak, vztah k nim je v mých knihách podstatný. Vaše první kniha zavedla čtenáře do Tichomoří. Co to vlastně je a proč jste si vybrala právě tuto oblast? Tichomoří nebo také Oceánie je soubor ostrovních států Polynésie, Melanésie a Mikronésie. Takže sem patří třeba Francouzská Polynésie s hlavním ostrovem Tahiti, ale také Nový Zéland, Velikonoční ostrov, Havajské ostrovy, Samoa, Tonga, Fidži, Papua, abych připomněla alespoň pár známějších názvů. V divukrásné přírodě probíhala nesmírně zajímavá historie osídlování ostrovů. Zejména polynéské ostrovy pak dokázaly sdílet společnou kulturu a udržovat po celá staletí vzájemné kontakty, přestože jsou vzdálené od sebe tisíce kilometrů. Procestovat Tichomoří byl mimořádný zážitek. Poznávala jsem tyto daleké končiny postupně během celkem šesti cest. Je cestovatelským snem mnoha lidí a někteří si jej plní. Pro ně je moje kniha zdrojem informací i motivací, jak se dozvídám z ohlasů. A ti, kteří se tam z různých důvodů vydat nemohou, si snad aspoň příjemně počtou. Byla jsem nesmírně poctěná tím, že mi inženýr Miroslav Zikmund ke knize napsal předmluvu. Jak jsem se později dozvěděla, jsem jediná, komu tuto velkou radost udělal. Pánové Hanzelka a Zikmund byli mým životním vzorem už od mládí a možná to byli oni, kdo mi cestovatelský sen vnukli. Oni jeli a sbírali informace a posílali nám je v podobě článků, knih, map a dokumentárních filmů. Vzali nás s sebou do Afriky, do jiných světů, abychom si uvědomili sami sebe, svou nepatrnost, ale i svou jedinečnost. Je to tak, naše země je jedna z nejkrásnějších, které znám, a jsem moc ráda, že jsem se narodila právě zde. I to si člověk během cestování mnohokrát uvědomí. S cestováním se v naší zemi nádherně začíná. Ne každý, kdo se ve škole naučil psát, může napsat knihu, která by se dobře četla. Soudě podle zájmu čtenářů vaše fakto-cestopisy se čtou dobře. Bylo snadné se to naučit? Čtenáři Literárních novin jistě připustí, že vedle románů, povídek, novel a básní existuje i hodnotná literatura faktu, a to je můj obor. Fakta nemusejí být nudná, naopak. Jsou přímo strhující, když najdete souvislosti a když se podaří třeba těmi historickými souvislostmi osvětlit, proč jsou dnes věci tak, jak jsou. Nepřipadám si nijak zvlášť talentovaná, ale jestli něco umím, tak je to jednoduché a srozumitelné vysvětlování složitých věcí, jak se říká – popularizace. Zase jsme u té systémové analýzy a u mé pedagogické a průvodcovské minulosti. Přednášet a psát skripta, to byla dobrá škola, která se mi hodí. Stejně jako naučit se zaujmout zahraniční návštěvníky tak, aby si odnesli pěkné dojmy, a nezahltit je nadbytečnými podrobnostmi, které porozumění naopak zamlžují. Všechno, co jsem kdy prožila, čím jsem si prošla, co jsem se naučila, mi pomáhá v tom, co dělám teď. A vším, čím jsem byla, jsem byla ráda. {/mprestriction} Autor je publicista. Dana Trávníčková (*1943) je vystudovaná ekonomka v oboru programování a systémová analýza. Tyto obory také na VŠE v Praze čtrnáct let vyučovala. Procestovala všechny kontinenty světa včetně Antarktidy, navštívila více než 120 zemí a shromáždila pozoruhodné množství materiálů, které systematicky, srozumitelně a čtivě zpracovává ve svých knihách. Tvoří ucelenou řadu svazků, které přibližují oblasti světa dobře uspořádaným systémem vzájemně souvisejících informací z historie i současnosti, místy doplněným věcným cestovatelským svědectvím a s doprovodem pozoruhodného mapového a fotografického materiálu. Od roku 2012, kdy vyšel první svazek Sen o Tichomoří, vydává ve vlastním nakladatelství další knihy: Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy (2013), Příběh černé Afriky (2014), Magický svět Indie a Himaláje (2015), O rájích a peklech jihovýchodní Asie (2016), Příběh Mexika, zemí Střední Ameriky a Karibiku (2017), Příběh Arábie (2018) a Příběh Íránu, Mongolska a Turecka – říší, které pohnuly světem (2019).

Čas načtení:

Forenzní účetnictví aneb jak snížit riziko podvodného jednání

[skoleni-kurzy.eu] Na kurzu získáte přehled změn v zákoně o účetnictví. Vše přehledně a srozumitelně. Exkluzivně pro 1. VOX a.s. Od 1.1.2025 by měl vstoupit v platnost nový zákon o účetnictví. Jaké změny nám přinese? Projdeme si společně jednotlivé ustanovení zákona, srozumitelně a přehledně. * • Základní principy a cíle zákona koncepční rámec • Změny v ustanoveních zákona, nová ustanovení • Nová podoba výkazů • První období vykazování dle nového zákona o účetnictví u prvků, které se budou vykazovat jinak • Změny v oblasti kategorií účetních jednotek Diskuze a odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Novela zákona o účetnictví

Čas načtení:

Novela zákona o účetnictví

Čas načtení:

Novela zákona o účetnictví

Čas načtení:

Novela zákona o účetnictví

Čas načtení:

Novela zákona o účetnictví

Čas načtení:

Opravy a technické zhodnocení majetku – účetní a daňový pohled včetně příkladů z praxe

[skoleni-kurzy.eu] Opravy a technické zhodnocení odborně, jasně a srozumitelně. Ze semináře si odnesete kompletní informace o opravách a technickém zhodnocení majetku. Lektorka vám problematiku vysvětlí jasně a srozumitelně, s množstvím praktických příkladů a variant. * • vymezení základních pojmů, • legislativní rámec, • rozlišení opravy a technického zhodnocení, • zásahy do majetku vlastního, • zásahy do majetku najatého, • tvorba rezervy na opravu a její čerpání, • rezervy pro solární zařízení, • výklady GFŘ a MF ČR, • praktické příklady, • upozornění na časté chyby. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2008-03-12 18:19:24

Přeložte si partnerku

Muži si často stěžují, že ženám nerozumí, protože u žen naráží na rozpor mezi tím, co ženy říkají a co si doopravdy myslí. Hodil by se nějaký překladač, který by mužům ženiny věty převyprávěl do srozumitelné podoby. Tahle výzva mě nenechala chladným, zamyslel jsem se a převodní algoritmus pro vás rozlouskl. pokračování ->

Čas načtení:

VĚDOMÁ KOMUNIKACE aneb jak zvládat emoce, konflikty - a nastavit spolupracující klima v týmu - firmě

[skoleni-kurzy.eu] Rozvoj osobnosti Určeno pro vedoucí týmů, obchodníky, nákupčí, majitele firem, zkrátka pro každého, kdo chce pochopit principy a pravidla komunikace, a to především v situacích, kde se nám to obvykle nedaří – pod vlivem emocí, v konfliktu, s lidmi, kteří nám nesedí. Jak a je vůbec možné v takové chvíli jednat konstruktivně a srozumitelně? Cíl Méně konfliktů a více dorozumění. Většina z nás má představu, že komunikace znamená mluvení a že to přece umí každ ...STUDIO W

Čas načtení: 2018-02-01 05:00:00

Re(d)akční Okénko - únor 2018

Vážení čtenáři, jedním z hlavních principů, na němž se naše magazíny snažíme stavět, je stylizování našich článků do takové podoby, aby, ačkoli jsou převážně technického rázu, byly snadno srozumitelné i pro lidi, kteří se v oblasti softwaru případně hraní her příliš aktivně nepohybují. Jak moc se n ...

Čas načtení: 2013-06-14 05:00:00

Kyberkriminalita aneb Internet jako kriminální ráj

S příchodem internetu se objevila také kyberkriminalita, o které v masových médiích slýcháváme snad každý den. Co to ale ta kyberkriminalita vlastně zač a k čemu je vlastně dobrá? To vše si nyní srozumitelně rozebereme. Kyberkriminalita Kyberkriminalita je protizákonné jednání skrze internetové ro ...

Čas načtení: 2007-10-19 07:00:00

Google Maps

Google Maps jasně a srozumitelně Chystáte se na dovolenou? Hledáte plánek města? Chcete znát aktuální dopravní informace? Nebo se jen chcete podívat, jak to vypadá například v Austrálii? Potom právě pro Vás jsou zde Google maps. Ty vám splní veškerá tato přání a nejen to… Google Maps jsou často sr ...

Čas načtení: 2024-01-01 15:52:00

Poznala subinka rozdíl? Odlitek penisu Pána s vibracemi = CloneBoy v RECENZI

Dnešní volba, co budeme se subinkou testovat, padla na velice zajímavou hračku. Čím zajímavou? Hračce bylo nutné nejdřív vdechnout život. Aby vznikl pan Cloneboy. Balení je velice hezké a vše srozumitelně znázorněno. Jen upozorňujeme s hmotou, která je připravena. Je třeba pracovat rychle a nalít co nejdříve do připravené formy!!! Asi se ptáte, jak to dopadlo? Zajímá […] Článek Poznala subinka rozdíl? Odlitek penisu Pána s vibracemi = CloneBoy v RECENZI je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Sada CloneBoy na odlitek penisu – 2 párové RECENZE a 18+ fotky Dlouhý vibrační penis? Je to realita? RECENZE reálného vibrátoru s přísavkou Tickle Me je minivibrátor, který je stvořen nejen pro větší klitoris – RECENZE

Čas načtení: 2021-01-27 05:00:00

Slovní hodnocení na vysvědčení se píše těžko, školy jsou zvyklé na známky

Ve školách stále suverénně vedou známky. Ryze slovní hodnocení používá na vysvědčeních jen zhruba 7 procent základních škol. Podle dat České školní inspekce se ale slovní hodnocení do žil českého školství pomalu dostává. V kombinaci se známkami ho využívá na 30 procent základních škol v Česku. Reportáž přináší iDNES. „V kontextu dlouhodobé distanční výuky může být slovní hodnocení mnohem více vypovídající a mnohem více využitelné a nakonec také mnohem spravedlivější,“ vysvětluje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. s tím, že je takové hodnocení mnohem náročnější na čas, obsahovou i formální přesnost. Jednoduše je pracnější, což může být problém pro školy, kde jsou žáků stovky. Učitel se na slovní hodnocení potřebuje připravit. Nejen tím, že ho chce používat, ale jde také o určité podklady k němu. „Pro řadu pedagogů bude v této chvíli složité si slovní hodnocení připravit, protože je k němu třeba mít naplánované cíle, dostatek podkladů, vědět na čem ho stavět a v neposlední řadě mít také odbornou oporu, aby mělo ten správný efekt,“ vysvětluje Pavlína Loňková, učitelka z brněnské základní školy Labyrinth. Důvodů, proč učitelé slovní hodnocení tolik nevyužívají, je podle Loňkové více. Jednak je to stále neznámá, protože to doposud není běžná součást hodnocení. Rodiče i učitelé prošli systémem, kde byly jen známky, které jsou pro ně srozumitelné. A napsat vypovídající slovní hodnocení je i časové náročné. Celý text naleznete zde

Čas načtení: 2020-10-30 19:34:08

Ukázka z knihy Benjamina Kurase Malá paměť

Humorná, poučná, zajímavá i provokující – taková je kniha memoárů Benjamina Kurase Malá paměť, to je nejnovější literární dílo známého spisovatele, dramatika a také humoristy Benjamina Kurase, které autor napsal během svého jarní karanténou způsobeného „uvěznění“ v Praze. Nejedná se o autobiografii, nýbrž o knihu memoárů. Jak sám autor v knize vysvětluje: „Tento memoár bude ani ne tak psaní o životě, jako psaní o psaní. O událostech a lidech, kteří ze mě nějakým způsobem uplácali spisovatele. Taky trochu o tom, co a nač spisovatelství je a proč je někdo dělá.“ Benjamin Kuras čtenáře v knize provází důležitými událostmi své dosavadní životní dráhy, vysvětluje, co ho přimělo stát se spisovatelem a s humorem sobě vlastním říká: „Spisovatelství je nemoc podobná schizofrenii. Vykonávají ji dvě osoby sídlící ve spisovatelově hlavě a hovořící dvěma různými hlasy říkajícími každý něco jiného. Autor a Kritik. Autor umí psát (nebo si myslí, že umí psát). Kritik umí číst a ví, jak by to psal on, kdyby to uměl. Autor věří, že všecko, co napsal, je geniální. Kritik ví, že všichni spisovatelé píší i spoustu pitomostí a jeho úkolem je ty pitomosti vyhledávat a Autora na ně upozorňovat, aby ze spisovatele nedělal veřejného osla.“ Vzpomíná také na inspirativní osobnosti, které mu vstoupily do života a přiměly ho ke psaní. V závěru knihy rovněž čtenáře seznamuje se svými názory a pohledy na současnou situaci ve světě a na pandemii koronaviru. Své postřehy nikomu nevnucuje a jak sám říká: „Máme svobodu věřit, čemu chceme.“ Ukázka, strana 95: KOLIKRÁT JSI ČLOVĚKEM „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem,“ říkával Masaryk. Já si k tomu troufnu přidat: Kolik zemí poznáš, tolikrát jsi emigrantem. Nebo naopak: Jestli jsi za celou emigraci dobře poznal a prožil jen tu jednu zemi, do které jsi emigroval, tak je to skoro, jako bys neemigroval. Poznávání třetí a čtvrté a další země, s třetí a čtvrtou další řečí, člověku pomůže líp pochopit tu první zvolenou – i to, proč si ji zvolil. Za celou dobu emigrace se mně nikdy po Československu nezastesklo. Zato se mně všude jinde po nějaké době stýskalo po Londýně, který jsem hltal plnými doušky a nikdy nepřestal brát jako nekonečné dobrodružství stále něco nového nabízející. V divadlech se v sedmdesátých a osmdesátých letech skoro každý měsíc dávala nějaká nová hra, brilantně napsaná a zahraná. Centrum Londýna už tehdy nabízelo nejpestřejší světovou gastronomii: od Itálie, Francie, Řecka a Turecka po Persii, Čínu, Indii a Indonésii. Ve starodávných pubech s klubovkami u krbu a galeriemi obrázků na stěnách se podávalo hořké nechlazené pivo bez pěny, na něž kontinentálním přivandrovalcům chvíli trvalo si zvyknout, ale v nichž nakonec nacházeli pohodu a šarm. V jednoduchých dělnických cafes s umakartovými stoly jste se levně nasnídali klasicky anglicky: dvě vejce, opečená slanina, klobáska, plátek jelita, bramboráček, smažené rajče a žampion, to vše následované pomerančovou marmeládou na bílém tenkém toastu, provázené silným černým čajem, jehož barva nebyla k rozeznání od kávy. Někde jste posnídali i klasicky skotsky s ovesnou kaší porridge, doprovázenou uzeným herynkem kipper. V poledne jste tu dostali plátky do měkka propečeného roastbeefu s omáčkou gravy, bochánkem Yorkshire pudding, do křupava propečenými brambory a vařenou mrkví, kapustou a hráškem. Nebo podobnou kombinaci s plátkem jehněčího. Nebo tehdy populární jehněčí játra. Nebo klasické fish-and-chips. Nebo zapékané těstové pies, plněné kousky dušeného hovězího na žampionech. Jednoduché, levné, syté a britsky uklidňující. Každá čtvrť měla obrovskou knihovnu, nejen s knihami, ale i gramofonovými deskami všech hudebních žánrů, s bezplatným členstvím a nabídkou nekonečných možností sebevzdělávání. Hlavní galerie a muzea s bezplatným vstupem, vybavená tím nejlepším, co se bohatým Britům podařilo za ta staletí světáctví v umění nasbírat, kam jste si mohli kdykoli zajít schovat se před deštěm nebo strávit trochu času, který vám vybýval mezi pracovními schůzkami a jinými činnostmi. Procházky podél Temže a imperiálních budov vaší duši dovolovaly se rozmáchnout do velikosti a velkoleposti ještě nedávné světové velmoci, k níž jste teď patřili. Průplavy plné pestrobarevných houseboatů vás zase vtahovaly do starého anglického venkova uprostřed velkoměsta. V Londýně nebylo možné se nudit, ani když jste měli v kapse jen pár šestáků. Návrat odkudkoli byl balzámem pro duši. A paradoxně, bylo to díky tomu, že jsem se dokázal zamilovat i do jiných zemí a naučit se pár dalších jazyků. Francouzsky jsem se naučil díky Ivanu Theimerovi. Teda ne od něho, nýbrž od Francouzek. Ale díky němu a jeho skromnému bytečku v centru poblíž starého, dnes už neexistujícího trhu Les Halles jsem měl kde na skládacím lehátku přespávat a hroužit se do poznávání Paříže. V divadlech jsem měl to štěstí poklonit se mistrné profesionalitě Jeana Maraise (jemuž se na Hané říkávalo Honza Mařas), jenž dovedl hlas, tvář a gestikulace promítnout až do horní galerie tak, že jste je vnímali skoro jako z filmového plátna, i když to zde bylo jen v jednoduché komedii Sachi Guitryho. Z inscenací Comédie Française jsem byl dlouho rozpačitý, než jsem si zvykl, že zde se divadlo nehraje, nýbrž recituje, v tradici 17. století, i když je to ústy herců, jako byl tehdy François Perrier. Paříž sedmdesátých let byla hypnotizována experimentálními inscenacemi Petera Brooka a Arianne Mnouchkine. Na Ionesca a Becketta se chodilo do mrňavých divadýlek, na jejichž jména si nevzpomenu. Prošmejdil jsem těch divadel a divadýlek francouzských hezkou řádku a brzy dospěl k závěru, že ve srovnání s divadlem anglickým je to francouzské – jak by se to dalo nejlíp říct, aby je člověk neurazil – loudavé? Ale Francouzi je tak mají rádi, a když vychvalují nějakou inscenaci, na níž se hodně poučili a hodně toho procítili, myslí tím v hloubi duše: Už dlouho jsem se tak dobře nenudil. Herecké umění hvězd Comédie Française jsem nejvíc ocenil ve dvoutýdenním intenzivním audiovizuálním kurzu francouzštiny, který jsem absolvoval, abych mohl začít ukecávat Francouzky. Mohl jsem si tam i po vyučování znovu přehrávat videosmyčky scének, v nichž třeba takoví François Perrier a Bernard Blier nádherně recitativně a výrazně srozumitelně vedou takovýto dialog, který si pamatuju skoro doslova: Půjdeme se posadit do zahrady. Ano, rád se do vaší zahrady podívám. Mám tam spoustu záhonů. Pěstujete něco? Ano, tady mi roste salát. Pěkný hlávkový. A tady kvetou růže. Já mám rád dobrý salát. Já dávám přednost růžím. S takovouto francouzštinou se vám Francouzky vrhají do klína. Tisková zpráva

Čas načtení: 2019-11-06 18:31:58

Stephanie Brookes: Malá kniha meditací

Parádně si uklidit, protřídit domácnost, přístup k nákupům, pohybu, mytí nádobí a k sobě samým? To je dobrá výzva, ne? Zapomeňte na meditaci tak, jak ji znáte. Nebo si pojďte s autorkou opravit názor. Parádní kniha, která mi okamžitě připomíná všechny ty hygge styly a životní radůstky má jednu velkou výhodu. Krásné jednoduché ilustrace, suprový čtvercový formát, který je tak příjemný do ruky a i ten obsah, protože autorka to s meditací měla stejně jako já. Je fajn, člověk občas cítí i potřebu se usebrat sám do sebe, ale chápejte – nejsem na to, abych tak činila někde v místnosti plné jiných podobně meditujících lidí. Ani cédéčka s nahrávkami mne moc neuspokojily, protože jsem trpěla představou, že mě někdo vyruší a bude všemu konec. I kdepak! Přesně tohle vadilo i Stephanii Brookesové. Od toho byl krůček, aby meditaci sice nastudovala, výtečně propojila tělo, pohodlí a ten vzácný prostor v duši jen pro nás samotné, ale u toho zjistila, že vlastně nejde o polohy, o čas ani o speciální techniky, ale o umění žít přítomným okamžikem. Umět se ponořit do sebe a získat z toho co nejvíce. Mne se velmi líbily metody, ve kterých si povídáme se svým moudřejším já. Jistě znáte psychologické metody, při kterých si povídáme se svým mladším, nebo naopak stárnoucím já. Všechny slouží k tomu, aby nám často „docvakly“ věci, které při denním chaosu a shonu nemají šanci prosáknout na povrch. A někdy právě takové chvíle rozhodují o tom, jestli se v životě rozhodneme v klidu dobře, nebo v chaosu špatně. Tyhle malé chvilky duševní plné přítomnosti můžeme totiž snadno vnést i do běžného života. Najít si chvilku na sebe hned po probuzení, vědomě si vyčistit zuby, užít si to, probrat si den, zorganizovat myšlenky v hlavě. Jsou to vlastně drobnosti. Zajít na nákup, uklízet a… „Zamyslete se nad tím, jaké předměty máte před sebou a kolikrát jste je použili. Mají pro vás nějakou hodnotu? Stálo za to si je pořídit? Stojí za to, aby zabíraly prostor u vás doma? Vím, že většinou nevěnujeme takovou pozornost neživým věcem, se kterými sdílíme prostor, ale když se začneme zaměřovat na to, co v životě chceme, a začneme vědomě rozhodovat o tom, čím se obklopujeme, uvidíme jasně, co všechno jen zbytečně zabírá místo. Chyběla by vám tato věc, kdybyste ji neměli?“ Možná je kniha mixem mezi knihou o meditaci, knihou cvičení vědomého žití a úklidem podle M. Kondo. A vlastně všechno spolu nádherně souvisí. Napsáno svižně, srozumitelně, s nadšením a spoustou osobních zkušeností autorky. S obrázky, které jsou hravé a inspirující. Malá kniha, ale šikovná…. Autorčin životopis Stephanie Brookesová je spisovatelka a propagátorka zdravého životního styllu. Píše příspěvky do rubriky Destiny (Osud) pro mysbliss.co.uk a přispívá také do Dailly Express, Spirit and Destiny, Women and Fitness, Soul and Spirit a Company magazine. Také vystupovala v televizním pořadu This Morning a ve vysílání BBC Radio 2 a BBC Radio London.Stephanie využila svoje zkušenosti s meditacemi a navrhla krátká meditační cvičení, která se vejdou i do maximálně nabitého rozvrhu. Myslela při tom na všechny, kdo mají sice málo času, ale přitom se potřebují zbavit stresu a uvítají příznivé účinky, které jim meditace může nabídnout. Vydala Synergie Publishing, SE, 2018 Renata Petříčková

Čas načtení: 2010-11-04 00:00:00

Státní dluh v kostce

Státní dluh je téma, které se především v předvolebním období dostává do zájmu nejen médií. Většinou ale vyplouvají na povrch informace málo srozumitelné a takové, jejichž smyslem je manipulovat. Jak státní dluh vzniká? Státní dluh je výsledkem hospodaření vlády. Přímo souvisí se shodkovým rozpočt ...

Čas načtení: 2016-08-25 16:11:03

Nové indikátory bezpečnosti v Chrome pochází z výzkumu uživatelů

Google Chrome v nové verzi mění ikony bezpečnostních indikátorů. Zelené zámky jsou obecným symbolem zabezpečení webu a z prohlížeče znáte i další symboly, které naopak upozorňují na chybu zabezpečení. U Chrome se indikátory mění už poněkolikáté, ale tentokrát je Google přebírá z výzkumu mezi uživateli, který hledal co nejvíce srozumitelné symboly. Více o nových indikátorech a odkaz na výzkum najdete v našem článku.

Čas načtení: 2023-06-26 00:00:00

Jak vybrat důvěryhodného dodavatele plynu?

Přemýšlíte o změně dodavatele plynu, ale nechcete naletět nepoctivým šmejdům? V tom případě byste měli brát v potaz i jiné aspekty, než jen nízkou cenu. Důvěryhodný dodavatel plynu by měl mít kvalitní prezentaci, dostupný klientský servis a srozumitelné smluvní podmínky.