Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-12-17 20:11:03

Inflace, ta neosobní lež – II.

Milí čtenáři, jakmile vyšel první díl tohoto článku, ozval se mi jeden z vás a poněkud zkritizoval můj výběr cen energií coby reprezentativního problému spojeného s inflací. Zdražují totiž i potraviny, bydlení a tak dále. No dobrá, měl jsem k tomu nějaký důvod, a to byla „palebná příprava” na druhý díl článku. Mám totiž za to, že zrovna zvyšující se ceny energií můžou sehrát v inflační situaci roli „startéru”. Až se začne přidávat na mzdách... Začneme triviálním pozorováním s netriviálními důsledky: v severní půlce Evropy bývá v zimě zima, někdy značná. Nevíme, jak to s tou zimou bude letos. Bude-li mírná, nemusí se nic zvláštního dít, ale bude-li studená, může nastat následující scénář. (Stejně se musím „štípat”, abych uvěřil tomu, že v roce 2021 řešíme v Evropě tuhost zimy, ale to je cena za současný energetický mix.) Takže ten hypotetický, leč zcela dobře možný scénář. Krutá zima, vysoké ceny energií, a někdy v únoru či v březnu přijdou „seveřanským” odběratelům takové faktury za teplo a elektřinu, že už to začne přesahovat mez tolerance jejich rodinných rozpočtů. Lidé mají tendenci přizpůsobovat své výdaje svým příjmům, tudíž rezervy v jejich cashflow nebývají kdovíjak vysoké. Bydlení není levné nikde, řada středostavovských rodičů na Západě posílá svoje ratolesti do draze placených soukromých škol (protože ve státní škole hrozí přílišné, eh, kulturní obohacení ze strany spolužáků) atd. Co v takové chvíli ten příjemce faktury udělá? Přijde za svým zaměstnavatelem a řekne: „Toto už nejde, všechno zdražilo, potřebuji větší výplatu.” Kdyby panovala bída, mohl by se mu zaměstnavatel vysmát a odpovědět: „Budeš makat i za málo, člověče nevděčná, a budeš rád, že máš vůbec nějakou práci.” Jenže pracovní trhy v severní půlce Evropy jsou poslední roky spíš ve stavu, kdy je zaměstnanců nedostatek. Aneb, jak to před pár týdny řekl jeden můj známý: „Vždycky byl problém sehnat chytré lidi, ale teď už nejsou ani blbci.” Tím pádem ten zaměstnavatel nemá moc na výběr a bude mu muset opravdu přidat, aby nepřišel o kvalitního člověka a nevyzobnula mu jej konkurence. A přidá nejspíš nejen jemu, ale všem, nebo aspoň všem na srovnatelné pracovní pozici – aby to někdo nedal k soudu jako diskriminaci. Přidat jednomu a ostatním nikoliv by bylo moc destabilizující pro poměry na pracovišti. Takové přidávání na mzdách ovšem něco stojí, a ne každá firma je ochotna na takové extra výdaje „vyplácat” veškerý zisk, pokud vůbec takového zisku dosahovala. Tiskárnu na peníze samozřejmě taky nemá, takže logickým řešením je zdražit vlastní prodávané služby a zboží. V normální situaci by to bylo trochu riskantní, ale jestliže už stejně v celé zemi panuje atmosféra, že „zdražuje skoro všechno”, možná to trh nějak skousne. Jenže tím se zase posílí inflace čili ztráta kupní síly peněz. A někde jinde se jiní zaměstnanci a podnikatelé, kteří až dosud „drželi hubu a krok”, podívají na nové ceníky a usoudí, že teď musejí zdražit oni. A to zase rozhodí rozpočty jiných firem a zaměstnanců atd. atd. Tomu se, přátelé, říká inflační spirála, a pokud už se jednou rozjede, je extrémně těžké ji nějak zastavit. A rozjede-li se opravdu, můžeme pak veškerá vysvětlení ECB a podobných institucí o tom, že současná inflace je jen dočasná „špička v trendu” a brzy zase poklesne, políbit na rozloučenou a hodit do kamen. Nu, a ceny energií jsou pro takovou spirálu docela dobrý startér, protože na energiích se, zvlášť v zimě, nedá moc šetřit. Zmrznout nechcete a do práce taky jezdit musíte. V 70. letech 20. století byl prudký nárůst cen ropy spojen právě s takovou epizodou zvanou „stagflace” (= stagnace + inflace, úžasná kombinace, není-liž pravda?) Takže: pokud chcete odhadnout budoucí vývoj inflace, nevěnujte tolik pozornosti oficiálním prohlášením a sledujte raději vývoj mezd. Pokud začnou firmy ve Švédsku nebo v Nizozemsku přidávat svým zaměstnancům 10-15-20 procent, bude to „červená vlajka” jako hrom. Nástroj pro krocení inflace zůstane nevyužitý Běžným a popravdě asi jediným skutečně osvědčeným způsobem, jak tlumit už rozjetou inflaci, je zvýšení úrokových sazeb. To je v moderních ekonomikách úkol centrálních bank. Zvýšení úrokových sazeb není „opatření zadarmo”, může zchladit ekonomiku příliš a vyvolat recesi. Nicméně v případě potřeby se to dělá, například ČNB letos zvýšila úrokové sazby v červnu (málo), v září (středně) a v listopadu (docela razantně). Jenže Evropská centrální banka, nejdůležitější centrální banka v tomto koutě světa, nemá na rozdíl od ČNB k nějakému zvyšování úrokových sazeb politický prostor. Teoreticky tedy ano, je to nezávislá instituce, ale prakticky musí být extrémně opatrná, protože zvýšení úrokových sazeb v eurozóně by mohlo poslat do kolen silně zadlužené státy, jako je třeba Itálie. Vezmeme si teď tu Itálii jako vzorek problému, ale podobné problémy by mělo Španělsko, Francie, Belgie atd., jen v trochu menším měřítku. Nízké úrokové sazby umožňují Itálii, aby i přes své vysoké absolutní zadlužení (155 procent HDP!) nevydávala příliš mnoho peněz na placení úroků. Obsluha italského státního dluhu se v současné době pohybuje mezi třemi až čtyřmi procenty HDP, zatímco v časech slabé liry to bylo i více než 10 procent. Kdyby Evropská centrální banka zvýšila úrokové sazby podobně, jako to učinila naše ČNB, znamenalo by to, že by Itálie najednou nevydávala za obsluhu dluhu pouhé tři čtyři procenta svého HDP, ale třeba šest nebo sedm procent. To by byl drastický rozdíl a znamenal by nutnost: a) buď škrtat na sociálních výdajích, které už jsou v Itálii beztak dost seškrtané; nebo b) vzít si další půjčky na splácení úroků, což je klasická a většinou dost rychlá cesta do pekel; nebo c) sdělit investorům, že tentokrát nic nedostanou, a tomu se říká insolvence. A jelikož všechny tři scénáře jsou pro fungování EU explozivní, plyne mi z toho, že se nikdo ve Frankfurtu do žádného zvyšování úrokových sazeb nepohrne. Tím pádem ovšem zůstane nejúčinnější známý nástroj pro krocení inflace – nevyužitý. K tomu, abych předpověděl následky této očekávané pasivity přesně, mi schází ona příslovečná křišťálová koule. Mohu jen zopakovat větu ze závěru včerejšího prvního dílu: co se inflace příští rok týče, doufám v osm procent, ale duševně se raději připravuji na pětadvacet.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-13 10:00:00

Škoda Auto loni téměř ztrojnásobila provozní zisk, tržby vzrostly o 26 procent

Tuzemská Škoda Auto loni zvýšila provozní zisk o 182 procent na 1,77 miliardy eur (44,8 miliardy korun). Tržby se zvýšily o 26 procent na 26,5 miliardy eur (více než 671 miliard korun). Ve zprávě o hospodaření za loňský rok to ve středu uvedl německý automobilový koncern Volkswagen, jehož je Škoda součástí. Automobilka zároveň loni zvýšila výrobu o šestnáct procent na 888 050 vozidel. Nejvíce aut Škoda prodává v Evropě. Druhým největším trhem pro ni byla Asie.

Čas načtení: 2024-03-13 10:00:00

Škoda Auto téměř ztrojnásobila provozní zisk. Nejvíc aut prodala v Evropě

Tuzemská Škoda Auto loni zvýšila provozní zisk o 182 procent na 1,77 miliardy eur (44,8 miliardy korun). Tržby se zvýšily o 26 procent na 26,5 miliardy eur (více než 671 miliard korun). Ve zprávě o hospodaření za loňský rok to ve středu uvedl německý automobilový koncern Volkswagen, jehož je Škoda součástí. Automobilka zároveň loni zvýšila výrobu o šestnáct procent na 888 050 vozidel. Nejvíce aut Škoda prodává v Evropě. Druhým největším trhem pro ni byla Asie.

Čas načtení: 2024-03-12 12:35:00

Italská pojišťovna Generali loni vykázala rekordní zisk. Dařilo se i rakouské skupině VIG

Největší italská pojišťovna Generali v loňském roce zvýšila provozní zisk o osm procent na rekordních 6,9 miliardy eur (zhruba 174,5 miliardy korun). Nárůst zisku za loňský rok vykázala také rakouská pojišťovna Vienna Insurance Group (VIG). Zisk před zdaněním zvýšila o 32 procent na 773 milionů eur. Obě firmy působí i v České republice.

Čas načtení: 2024-09-11 15:38:59

Vládě a poslancům věří čtvrtina lidí, víc než na jaře. Důvěra v Pavla mírně klesla

Důvěra ve vládu a Sněmovnu se mírně zvýšila. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) pětikoalici nyní věří 24 procent lidí, o 3 body více než na jaře, poslancům pak o procento méně a o dva body více než při předchozím průzkumu. Senát má důvěru 30 procent, naopak nejvíc lidí, 67 procent, věří starostům. Důvěra v prezidenta Petra Pavla oproti jaru klesla o 2 body na 53 procent.

Čas načtení: 2024-09-11 15:34:00

Vládě a poslancům věří čtvrtina lidí, víc než na jaře. Důvěra v Pavla mírně klesla

Důvěra ve vládu a Sněmovnu se mírně zvýšila. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) pětikoalici nyní věří 24 procent lidí, o 3 body více než na jaře, poslancům pak o procento méně a o dva body více než při předchozím průzkumu. Senát má důvěru 30 procent, naopak nejvíc lidí, 67 procent, věří starostům. Důvěra v prezidenta Petra Pavla oproti jaru klesla o 2 body na 53 procent.

Čas načtení: 2025-01-15 14:42:35

Největší americká banka JP Morgan vykázala rekordní celoroční zisk

Největší americká banka JPMorgan Chase & Co v loňském čtvrtém čtvrtletí meziročně zvýšila čistý zisk o 50 procent na 14 miliard dolarů (343 miliard Kč). Zároveň vykázala rekordní celoroční zisk, těžila zejména z oživení na trzích. Konkurenční banka Goldman Sachs zvýšila ve čtvrtém čtvrtletí zisk na 4,11 miliardy z 2,01 miliardy dolarů.

Čas načtení: 2023-11-29 15:43:00

Strakonická teplárna zvýšila podíl obnovitelných zdrojů, z nichž vyrábí teplo

[Zpráva z tisku] Strakonice 28. listopadu (ČTK) - Strakonická teplárna letos meziročně zvýšila podíl obnovitelných zdrojů, jež využívá k výrobě tepla. Zatímco za celý loňský rok se biomasa na výrobě tepla podílela z necelých 77 procent, od letošního ledna do října to bylo přes 90 procent, informovala městská firma na webu. Starosta Břetislav Hrdlička (Strakonická Veřejnost) dnes ČTK řekl, že teplárna chce předělat jeden kotel jen na dřevní štěpku, aby ji pak k výrobě tepla používala ze 100 procent.

Čas načtení: 2025-01-13 16:45:00

Packeta loni zvýšila obrat. Větší počet Z-Boxů nebo nové depo pomohli Zásilkovně růst

Skupina Packeta, která vlastní logistickou firmu Zásilkovna, zvýšila loni obrat o 17 procent na 8,46 miliardy korun. Počet doručených zásilek se zvýšil o 24 procent na 130 milionů, z toho 97 procent dodala do druhého dne od podání. Packeta to v pondělí oznámila v tiskové zprávě.

Čas načtení: 2025-01-13 18:23:00

Provozovatel Zásilkovny zvýšil obrat o 17 procent

Skupina Packeta, která vlastní logistickou firmu Zásilkovna, zvýšila loni obrat o 17 procent na 8,46 miliardy korun. Počet doručených zásilek se zvýšil o 24 procent na 130 milionů, z toho 97 procent dodala do druhého dne od podání.

Čas načtení: 2024-10-27 11:00:59

Na Slovensku skokově zdraží paliva. Vláda na ně zvýšila DPH

Slovenská vláda připravila zvýšení daně z přidané hodnoty na paliva. To se od ledna 2025 zvýší o tři procentní body z 20 na 23 %. Stalo se tak i přesto, že DPH zvýšila Ficova vláda, přičemž Fico předtím kritizoval Hegerovu vládu za to, že jsou paliva drahá. Zvýšení DPH z 20 % na 23 % […]

Čas načtení: 2015-04-30 00:00:00

Stopadesátka na dálnicích vzbuzuje emoce

Před pár dny poslanci schválili, aby se na vybraných dálničních úsecích zvýšila maximální povolená rychlost na 150 km/h. Nesouhlas však projevil mimo jiné ministr dopravy Dan Ťok a dnes ho vetoval i prezident Miloš Zeman. O co vlastně jde? S myšlenkou, aby se na přehledných úsecích zvýšila za dobré ...

Čas načtení: 2021-12-17 20:11:03

Inflace, ta neosobní lež – II.

Milí čtenáři, jakmile vyšel první díl tohoto článku, ozval se mi jeden z vás a poněkud zkritizoval můj výběr cen energií coby reprezentativního problému spojeného s inflací. Zdražují totiž i potraviny, bydlení a tak dále. No dobrá, měl jsem k tomu nějaký důvod, a to byla „palebná příprava” na druhý díl článku. Mám totiž za to, že zrovna zvyšující se ceny energií můžou sehrát v inflační situaci roli „startéru”. Až se začne přidávat na mzdách... Začneme triviálním pozorováním s netriviálními důsledky: v severní půlce Evropy bývá v zimě zima, někdy značná. Nevíme, jak to s tou zimou bude letos. Bude-li mírná, nemusí se nic zvláštního dít, ale bude-li studená, může nastat následující scénář. (Stejně se musím „štípat”, abych uvěřil tomu, že v roce 2021 řešíme v Evropě tuhost zimy, ale to je cena za současný energetický mix.) Takže ten hypotetický, leč zcela dobře možný scénář. Krutá zima, vysoké ceny energií, a někdy v únoru či v březnu přijdou „seveřanským” odběratelům takové faktury za teplo a elektřinu, že už to začne přesahovat mez tolerance jejich rodinných rozpočtů. Lidé mají tendenci přizpůsobovat své výdaje svým příjmům, tudíž rezervy v jejich cashflow nebývají kdovíjak vysoké. Bydlení není levné nikde, řada středostavovských rodičů na Západě posílá svoje ratolesti do draze placených soukromých škol (protože ve státní škole hrozí přílišné, eh, kulturní obohacení ze strany spolužáků) atd. Co v takové chvíli ten příjemce faktury udělá? Přijde za svým zaměstnavatelem a řekne: „Toto už nejde, všechno zdražilo, potřebuji větší výplatu.” Kdyby panovala bída, mohl by se mu zaměstnavatel vysmát a odpovědět: „Budeš makat i za málo, člověče nevděčná, a budeš rád, že máš vůbec nějakou práci.” Jenže pracovní trhy v severní půlce Evropy jsou poslední roky spíš ve stavu, kdy je zaměstnanců nedostatek. Aneb, jak to před pár týdny řekl jeden můj známý: „Vždycky byl problém sehnat chytré lidi, ale teď už nejsou ani blbci.” Tím pádem ten zaměstnavatel nemá moc na výběr a bude mu muset opravdu přidat, aby nepřišel o kvalitního člověka a nevyzobnula mu jej konkurence. A přidá nejspíš nejen jemu, ale všem, nebo aspoň všem na srovnatelné pracovní pozici – aby to někdo nedal k soudu jako diskriminaci. Přidat jednomu a ostatním nikoliv by bylo moc destabilizující pro poměry na pracovišti. Takové přidávání na mzdách ovšem něco stojí, a ne každá firma je ochotna na takové extra výdaje „vyplácat” veškerý zisk, pokud vůbec takového zisku dosahovala. Tiskárnu na peníze samozřejmě taky nemá, takže logickým řešením je zdražit vlastní prodávané služby a zboží. V normální situaci by to bylo trochu riskantní, ale jestliže už stejně v celé zemi panuje atmosféra, že „zdražuje skoro všechno”, možná to trh nějak skousne. Jenže tím se zase posílí inflace čili ztráta kupní síly peněz. A někde jinde se jiní zaměstnanci a podnikatelé, kteří až dosud „drželi hubu a krok”, podívají na nové ceníky a usoudí, že teď musejí zdražit oni. A to zase rozhodí rozpočty jiných firem a zaměstnanců atd. atd. Tomu se, přátelé, říká inflační spirála, a pokud už se jednou rozjede, je extrémně těžké ji nějak zastavit. A rozjede-li se opravdu, můžeme pak veškerá vysvětlení ECB a podobných institucí o tom, že současná inflace je jen dočasná „špička v trendu” a brzy zase poklesne, políbit na rozloučenou a hodit do kamen. Nu, a ceny energií jsou pro takovou spirálu docela dobrý startér, protože na energiích se, zvlášť v zimě, nedá moc šetřit. Zmrznout nechcete a do práce taky jezdit musíte. V 70. letech 20. století byl prudký nárůst cen ropy spojen právě s takovou epizodou zvanou „stagflace” (= stagnace + inflace, úžasná kombinace, není-liž pravda?) Takže: pokud chcete odhadnout budoucí vývoj inflace, nevěnujte tolik pozornosti oficiálním prohlášením a sledujte raději vývoj mezd. Pokud začnou firmy ve Švédsku nebo v Nizozemsku přidávat svým zaměstnancům 10-15-20 procent, bude to „červená vlajka” jako hrom. Nástroj pro krocení inflace zůstane nevyužitý Běžným a popravdě asi jediným skutečně osvědčeným způsobem, jak tlumit už rozjetou inflaci, je zvýšení úrokových sazeb. To je v moderních ekonomikách úkol centrálních bank. Zvýšení úrokových sazeb není „opatření zadarmo”, může zchladit ekonomiku příliš a vyvolat recesi. Nicméně v případě potřeby se to dělá, například ČNB letos zvýšila úrokové sazby v červnu (málo), v září (středně) a v listopadu (docela razantně). Jenže Evropská centrální banka, nejdůležitější centrální banka v tomto koutě světa, nemá na rozdíl od ČNB k nějakému zvyšování úrokových sazeb politický prostor. Teoreticky tedy ano, je to nezávislá instituce, ale prakticky musí být extrémně opatrná, protože zvýšení úrokových sazeb v eurozóně by mohlo poslat do kolen silně zadlužené státy, jako je třeba Itálie. Vezmeme si teď tu Itálii jako vzorek problému, ale podobné problémy by mělo Španělsko, Francie, Belgie atd., jen v trochu menším měřítku. Nízké úrokové sazby umožňují Itálii, aby i přes své vysoké absolutní zadlužení (155 procent HDP!) nevydávala příliš mnoho peněz na placení úroků. Obsluha italského státního dluhu se v současné době pohybuje mezi třemi až čtyřmi procenty HDP, zatímco v časech slabé liry to bylo i více než 10 procent. Kdyby Evropská centrální banka zvýšila úrokové sazby podobně, jako to učinila naše ČNB, znamenalo by to, že by Itálie najednou nevydávala za obsluhu dluhu pouhé tři čtyři procenta svého HDP, ale třeba šest nebo sedm procent. To by byl drastický rozdíl a znamenal by nutnost: a) buď škrtat na sociálních výdajích, které už jsou v Itálii beztak dost seškrtané; nebo b) vzít si další půjčky na splácení úroků, což je klasická a většinou dost rychlá cesta do pekel; nebo c) sdělit investorům, že tentokrát nic nedostanou, a tomu se říká insolvence. A jelikož všechny tři scénáře jsou pro fungování EU explozivní, plyne mi z toho, že se nikdo ve Frankfurtu do žádného zvyšování úrokových sazeb nepohrne. Tím pádem ovšem zůstane nejúčinnější známý nástroj pro krocení inflace – nevyužitý. K tomu, abych předpověděl následky této očekávané pasivity přesně, mi schází ona příslovečná křišťálová koule. Mohu jen zopakovat větu ze závěru včerejšího prvního dílu: co se inflace příští rok týče, doufám v osm procent, ale duševně se raději připravuji na pětadvacet.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-12-07 12:57:57

Mladí autoři uchopili staré české pověsti a báje a převyprávěli je po svém v L3g3ndách

Staré české báje a pověsti se staly stále inspirací pro mladé autory. Nastupující generace spisovatelů žánrové literatury se pod vedením spisovatele Leoše Kyši, známého spíš svým pseudonymem František Kotleta, pustila do vlastního zpracování starých příběhů. Výsledek nedávno zamířil do knihkupectví pod názvem L3g3ndy. Z antologie mladých autorů, kterou vydalo nakladatelství Epocha, přinášíme ukázku. Ze starých příběhů se rodí nové. A stejně je tomu i u této knihy. Staré příběhy českých legend uchopili nejmladší autoři české fantastiky po svém. Vážně, romanticky, humorně i s varujícím podtextem. Ze spojení starého a nového tak vznikly L3g3ndy, které znovu uvedou v život příběhy o Bivojovi a kanci (tedy vlastně Kanci), Golemovi, pražském Orloji, nikdy nekončící Dívčí válce, ale i ty méně známé, jako jsou Železný muž či příběh zakleté dívky z ulice V Tůních.   Ukázka z knihy: Valerie Šťástková: Deset kostlivců Lilo už čtvrtý den a mně z toho běhal mráz po zádech, jen jsem se přiblížila ke dveřím nebo k oknu. Podívala jsem se na hodinky, kde na mě jako kletba svítili tři kostlivci. Hodinky jich vždycky ukazovaly víc, když si počasí venku vysloveně hrálo na Prší, prší, jen se leje. „Pitomej déšť,“ zanadávala jsem, otevřela na iPadu Spotify a pustila si jeden ze svých oblíbených lo-fi playlistů. Zvýšila jsem hlasitost, abych přehlušila liják a taky aby mě to nakoplo se konečně zvednout a začít něco dělat.      Nešlo ani tak o to, jak mě ty pitomý kapky nenechaly celou noc vyspat. Neměla jsem déšť ráda prakticky odjakživa. Když mi bylo šest, chvíli po tom, co jsem se konečně naučila trochu číst, jsem šla z knihovny a nesla si jednu ze svých prvních knih – Letopisy Narnie. Každou stránku jsem louskala snad hodinu, ale nemohla jsem se od toho odtrhnout. Asi jsem si tenkrát přála být Lucinka a najít dveře do jiného světa. Místo toho jsem cestou domů totálně promokla a druhý den skončila v horečkách. Myslím, že mi nikdy nebylo tak zle. Máma volala obden doktorům, ale žádný se mnou nechtěl přijít do styku. Řekli nám, že se prý na nachlazení neumírá nebo něco podobného… Moc si toho nevybavuju, byla jsem malátná a svět kolem sebe vnímala jen tak napůl. Vím, že táta spal vedle mojí postele, kontroloval mi teplotu a děsil mě pokaždé, když mě budil uprostřed noci, aby mi dal další léky. Přesto to trvalo dlouhých čtrnáct dní, během kterých jsem poprvé v životě na hodinkách viděla sedm kostlivců. Sedm! Nikdy jsem ve svém okolí neslyšela o nikom, kdo by jich měl víc než šest.      Oblékala jsem se, ale trvalo mi to. Šálu jsem omotala pevně kolem krku, nasadila roušku, vinylové rukavice a kapuci si stáhla hluboko do čela. Několikrát jsem se nadechla, než jsem se odvážila otevřít domovní dveře. Pitomej déšť, pomyslela jsem si znovu a pak vyšla ven.      V podzemce si nikdy nesedám, snažím se držet stranou ostatních a dávám pozor, abych se nikoho nedotýkala. Naštěstí to tak dělají skoro všichni, ale co kdyby náhodou. Jistota je jistota. Jednou jsem viděla starý film, kde lidi jeli metrem, holýma rukama se drželi madel, stáli těsně u sebe a povídali si bez roušek. Přišlo mi to divný, divně špinavý. Měli zvláštní svět.      Do školy jsem kvůli slejváku jela zase pozdě. Tenhle týden už potřetí. Dobrá práce, Simono. Pokukovala jsem po čase na telefonu, kde na mě v horním pravém rohu displeje vyskakoval červený vykřičník s novými zprávami ze státní aplikace O-Zprávy, vybranými pro moji věkovou skupinu. Kontrolovali, jestli jste si to přečetli. Nevím přesně jak, ale představovala jsem si to podobně jako na Messengeru. Jakmile jste to rozklikli, v nějaký vaší kolonce zapípalo upozornění „zobrazeno“, a když ne, mohl to být problém. Nebavilo mě to číst… Ale když si to člověk přečte ráno, má už po zbytek dne klid.      Mladý muž (28) zemřel při vyklánění se z okna, nerespektoval výstrahu Orloje.      Žena (26) nechala děti v kočárku bez filtru, ignorovala hlášení Orloje a vystavila svá roční batolata smrtelnému nebezpečí, děti převzala do péče sociální služba, žena byla poslána na vyšetření.      Teenageři (14, 16, 17) byli venku po setmění, Orloj hlásil nebezpečí mnohem dřív, než jeden z nich skončil se zlomenou nohou v nemocnici.      Depresivní věci, na který teď budu myslet, skvělý.      Na chvíli jsem se podívala kolem, abych zjistila, kde jsem. Do háje. Dveře se zrovna zavíraly – a já měla vystoupit. Mohla jsem je ještě zkusit otevřít, ale to by bylo nebezpečný kvůli virům a bakteriím a já trubka si sundala rukavice, aby se mi líp ovládal telefon. Ach jo. Takže jsem stála, koukala, jak se moje stanice vzdaluje, a musela prostě počkat. Když se vlak konečně znovu zastavil, rychlým krokem jsem vyšla z podzemky a zamířila ke škole. Šla jsem zkratkou, ale déšť mě stíhal všude. Vlhko se mi dostávalo pod kabát a já se radši ani neodvážila podívat na hodinky. Pitomej, zatracenej déšť, opakovala jsem si.      Do školy jsem přišla fakt pozdě. Učitelka se na mě ani nepodívala. Nikdo nic neřekl. Přesto se mi zrychlil tep a Orloj vystoupal na čtyři kostlivce. Uklidňovala jsem se snad hodinu. *  *  * O přestávce do mého boxu přišla Mirka: „Jsi v pohodě?“      „To ten déšť,“ odsekla jsem nevrle.      „No jasný.“      S Mirkou se známe už od školky, jsem fakt ráda, že mám člověka, jako je ona. Ve školce chodila do třídy Berušek a já do Lišek. Netuším, podle čeho nás dělili, ale měla jsem tehdy radost, že mě s mojí drobnou postavou zařadili zrovna tam. Lišky jsou přece silné, rychlé, a přitom tak roztomilé! Na předávání Orloje šly ale všechny třídy společně. Učitelky nás na školním hřišti seřadily do zástupů a já skončila vedle holky s dlouhým copem. „Ahoj! Já jsem Mirka,“ představila se mi hned. Pak přišli nějací lidé z ministerstva a všichni jsme museli být zticha. Stejně jsme po sobě pokukovaly a já jí pošeptala, že se jmenuju Simča. Pak nám rozdali letáčky a dlouho nám něco povídali. O Ministerstvu ochrany obyvatelstva, o tom, jak vládě záleží na každém z nás, na naší bezpečnosti a šťastné budoucnosti. Pamatuju si to spíš, až když jsem to viděla z oken jako starší, než když to říkali nám. Co si ale pamatuju, byla chvíle předání. Každý měl z té svojí řady vystoupit, dojít k pánovi s gumovými rukavicemi a rouškou, od kterého pak dostal hodinky. Potom se zařadil na konec. První šla třída Kuřátek, za ní Králíčků a Berušek, Mirka dostala hodinky dřív než já a já jí to skoro záviděla. Když přišla řada na mě, byla jsem děsně nervózní. Vysoký muž mě chytil za předloktí rukou v tlusté gumové rukavici a zahuhlal něco jako: „Tohle tě bude celý život chránit, maličká.“      „Měla by sis to dát někam usušit,“ probrala mě ze zamyšlení Mirka a ukázala na můj promoklý kabát. Souhlasně jsem zamručela.      „Hele, jednou to přestane, snad,“ pokusila se mě alespoň utěšit.      Pak se ale ozvalo zvonění, a tak šla do svého boxu. Já ještě rychle popadla promočený kabát, pověsila ho nad topení a taky se chtěla vrátit na svoje místo, když se ve dveřích objevila třídní Nevrlá. Boxy jsou od sebe sice z hygienických důvodů vzdálené na metr, takže dřív bych za nimi mohla zkusit nepozorovaně proklouznout, zatímco by si učitelka připravovala počítač, jsou ale po letní rekonstrukci poloprůhledné, takže bych vypadala spíš pitomě, než že by mi to výrazně pomohlo. Na svoje místo tak jdu zas trochu potupně pozdě, ale tentokrát už alespoň suchá.      Jako každý čtvrtek má Mirka plavání a já chodím do knihovny za školou. Mám to tu ráda. Je tu takové malé křeslo u okna, kde si můžu číst při denním světle z papírových knih a nekazit si oči. Venku pořád lilo a já se při tom snažila přelouskat přírodovědnou učebnici, která byla na to, že to byla učebnice, fakt zajímavá. Zrovna jsem četla o vosách. Jsou to predátoři a mají rády nektar. Taky mám ráda sladký, ale moc si ho nedávám… Vlastně jsem se to úplně odnaučila, protože je to nezdravý; když do sebe naláduješ tabulku čokolády na posezení, vyskočí ti na hodinkách jedna lebka navíc klidně na celý den. Ve škole jsem slyšela o klukovi, co se s někým vsadil o litr, že se bude sladkým cpát, dokud nebude mít sedm lebek. Vyhnal to na pět a pak mu v bance zablokovali kreditku, aby nemohl kupovat nic dalšího. Dali to vědět i do školy, takže dostal deset hodin tělocviku navíc a poloviční oběd na několik dní. A lidi si z něj nakonec dělali spíš srandu, než že by ho za to někdo uznával.      Dočítala jsem tu dvojstránku o vosách, když okno, u kterého jsem seděla, udělalo divný vrzavý zvuk. Skrrrrz. Vítr. Nějaký hňup nechal otevřené dveře do knihovny a do okenních tabulek se opřel průvan. Vstala jsem, abych staré velké okno pořádně dovřela, a skrz mokré sklo uviděla v dešti kluka. Procházel kolem knihovny, bez kapuce, bez deštníku, takovým tím tanečním krokem, jaký jsme s Mirkou předváděly samy doma na nový písničky. Ale to nám táhlo tak na deset. Vítr mu z vlasů udělal pomuchlaný cosi. Šlapal do louží a voda kolem něj stříkala na všechny strany. Copak je opilý? Na opilého šel ale příliš jistě. Zato se šíleně usmíval. Možná je to feťák. Nebo blázen. Učili jsme se o tom, co se může stát s lidskou myslí. Ale tyhle lidi zavírají, aby si neublížili. Nebo někomu. Když se člověk zblázní, Orloj o něm dřív nebo později ví a varuje před ním. Pro jistotu jsem se podívala na hodinky – jedna lebka, takže standard. Nepředstavoval pro mě nebezpečí. Zírala jsem na něj a on se blížil ke knihovně. Přes záda měl přehozený černý batoh – ten jsem poznávala, byla to značka, co vyrábí tátova firma. Hádám, že to bylo taky jediný místo, který ten kluk neměl promočený.      Uklidněná jsem si znovu sedla a začetla se do učebnice. Vosy si nejčastěji staví hnízdo na zemi v lesích, podél břehů vod a polních cest… Nikdy jsem po lese ani po poli nešla. A Vltava byla celá zastavěná, takže na ni člověk mohl koukat jen přes fakt tlustý skla.      Dveře do knihovny se najednou s hlasitým skřípotem rozletěly. Trhnutím jsem znovu zvedla hlavu od knihy. Byl tam. Ten kluk. Voda mu crčela z těla a boty duněly do ticha knihovny. Překvapilo mě, že se na něj nikdo ani nepodíval. Šel k policím s nápisem beletrie, vzal velkou barevnou knihu pod písmenem H, pak s ní došel k samoobslužnému automatu, a než jsem stačila ten divný výjev pochopit, byl zase pryč.      Zbyla tu po něm jen hromada louží a šlápot.      „Blázen,“ řekla jsem si a vrátila se k vosám. *  *  * Konečně přestalo pršet, ale vzduch se vlhkosti nezbavil a celodenní šero zrovna taky nepřispívalo k dobrý náladě. Prostě podzim. Fakt nejlepší období na narozeniny. Nikam se mi celý den nechtělo, ale Mirka mi od rána spamovala Messenger, ať se konečně seberu a taky jednou vypadnu z baráku, než tu zapustím kořeny jako jedna z těch kytek, co mám doma na parapetu. Občas je ta holka fakt k nevydržení. Ale asi proto ji mám tak ráda.      Večer jsem jela do naší oblíbený kavárny naproti knihovně. Mají tu všechno jednorázový – šálky, lžičky, talířky… no prostě všechno, takže to tu je ultra bezpečný a příjemný. Žádný bacily a viry. Nesnášela jsem, když jsme jedly ve školní jídelně a měla jsem třeba ve vidličce zaseklý zrnko rýže po někom. Eeeeh. Představa, že tu vidličku cucala nějaká špindíra, co měla plnou pusu aft nebo měla chřipku a já to od ní kvůli špatný hygieně chytnu… Ne, díky. Taky za to zavřeli vedoucí kuchyně – jako pokus o vraždu. Byla z toho docela velká mediální aféra. Dokonce nám všem rozeslali SMSky s instrukcemi, kdyby nám něco bylo, kam se máme přihlásit a jak postupovat. Od té doby už tam mají nádobí jednorázový a provádějí pravidelný hygienický kontroly.      „Símo, tak co ty školy… Už jsi konečně s tou svojí literární duší vymyslela, kam se přihlásíš?“ zeptala se mě Mirka, když nám přinesli kafe.      „Ale dej mi s tím pokoj… Zatím ne. Připadá mi to šílený, střední hrozně rychle utekla…“      „No jo, ale to základka takhle zpětně taky.“      „Nemluv mi o tom… Uvědomuješ si, že teď půjdeme asi každá jinam? Ne asi. Je to jasný, že půjdeme…“      „Děláš z toho zbytečnej horor, Símo,“ usmála se Mirka a usrkla ze svého hrníčku. Ale poznala jsem na ní, že z toho byla taky trochu nesvá a měla jsem neodolatelnou chuť ji donutit to přiznat.      „Zapomnělas, že jsme jako siamský dvojčata a já poznám, že tě to taky štve?“ dloubla jsem do ní loktem tak silně, že se málem polila.      „No tak fajn. Fajn. Když to musíš rozpitvávat… Taky mě to štve. Ale to zvládneme, ne?“      „No jasně, že jo, ale bude to hrozně divný.“      „Bude, ale… Když budu architektka, budu ti pak moct postavit barák a ty budeš žít v mém osobním díle, to je cool, ne?“      „Takže přežiju tak…“ rozesmála jsem se, „tak pár hodin, než to na mě spadne?“      „Haha,“ pokusila se Mirka o ironický smích, ale přitom celá zrudla, jak se snažila ten skutečný smích zadržet. „Dala bych ti tam svoji fotku do rámečku nad každý dveře, siamská sestřičko!“      „Tak jo, platí!“ smály jsme se už obě na celou kavárenskou buňku, v které jsme seděly. Naštěstí jsou zvukotěsné, takže jsme nikoho nerušily. A asi jsme to tu celé poprskaly, ale ani to nevadí – než si sem přijdou sednout noví zákazníci, všechno se tu automaticky vydezinfikuje.      „Hele, to mi připomíná,“ pokračovala Mirka a ještě se při tom snažila popadnout dech, „viděla jsi u školy toho novýho kluka?“      Na zádech mě zamrazilo. Je možný, že mluví o tom z knihovny?      „Je už na vejšce, nevím, co studuje, ale občas ho potkám na nádvoří. Ten kluk si bere jídlo ven! Skoro nenosí roušky, a dokonce…. a teď se podrž, Símo, viděla jsem ho odcházet ze školy venkem v dešti bez deštníku, bez kapuce, prostě jen tak!“      Začala jsem být sakra nervózní, aniž bych věděla proč, tyhle věci dělá přece ten kluk, ne já. O nic nejde.      Mirka se ke mně naklonila a spiklenecky zašep­tala: „Myslím, že je to blázen, měli by ho zavřít.“ A pak se rozhihňala, ale mně do smíchu nebylo.      „Tušíš, co je zač?“      „Jak bych asi mohla? Pravděpodobně je ší­lenej. Jenom jsem ho několikrát zahlídla.“ *  *  * Do školy jsem šla pěšky s docela dobrou náladou. Před rouškou se mi při výdechu přes filtr dělala mlha a já si představovala, že je to malý oblak vílího prachu. Jo, jsem už skoro plnoletá a pořád si hraju, že věřím na víly.      Po hlavních ulicích se chodilo ve dvou řadách, vždy po pravé straně, aby se zabránilo nehodám, které se dříve na přeplněných chodnících stávaly. Lidé se předbíhali, zakopávali, mnohokrát uklouzli, když pospíchali přes náledí nebo po mokré cestě, a při tom ohrožovali nejen sebe, ale i ostatní chodce. Cesta hlavními ulicemi proto trvala mnohem déle, než když jste šli malými uličkami, tam byla pravidla značně volnější, ale asi právě proto bylo ministerstvem doporučováno chodit po hlavních, na kterých byly vyznačené pruhy pro chodce. Člověk se po nějaké době naučil, jak daleko se musí držet od toho před sebou, jak rychle musí zvedat nohy, jak dlouhé dělat kroky, jak rychle při tom dýchat. Byla jsem vždycky jako dítě hrozně nervózní a bála se, že mě některý z pouličních strážců vyhodí nebo seřve, několikrát jsem to i viděla. Viděla jsem, jak lidi za porušení bezpečnostních pravidel bijou nebo odvádějí. Když to dělali strážci, považovalo se to za legitimní a já to brala jako součást dne, ale někdy na mě řval obyčejný civil jenom proto, že měl pocit, že jsem se k němu moc přiblížila. Ale i na to si člověk nakonec zvykne. Časem jsem to prostě přestala vnímat.      Do školy jsem dorazila jako jedna z prvních. Sedla jsem si na Mirčinu lavici a čekala, až se objeví. Ale boxy ve třídě se pomalu plnily a Mirka pořád nikde. Pak zazvonilo a všichni si sedli. Kde je tak dlouho?      Jestli já skoro vždycky chodím pozdě, Mirka je můj přesný opak.      Pak přišla Nevrlá, třídní, který jsme tak s Mirkou říkaly. Jmenovala se ve skutečnosti Líbezná, ale moc nám to k její povaze nesedělo.      „Simono?“      „Ano?“ Vyletěla jsem z Mirčiny lavice a chtěla jít na svoje místo, ale Nevrlá mě v půli cesty zastavila a řekla mi, ať jdu za ní na chodbu. Co mi chce?      „Máš se hlásit u doktorky,“ oznámila mi polohlasem, skoro metr ode mě. „Mirka je nemocná a ty se s ní hodně bavíš.“      „Mirka je nemocná?“ vyhrkla jsem a Nevrlá se na mě přísně podívala, jako že to tu hned nemusím roztrubovat přes celou chodbu.      „Prostě si tam zajdi,“ odsekla, nervózně se podívala na hodinky a pak odešla zpět do třídy.      Mirka? Vždyť jí ještě včera nic nebylo, zaprotestovala jsem v duchu. Nebo si utírala nos? Měla kašel nebo…? Nedokázala jsem si ale na nic vzpomenout. Na nic divného. Instinktivně jsem několikrát popotáhla, ale byla to blbost. Nic mi nebylo.      Vydala jsem se i tak o několik pater níž, do suterénu, kde měla ordinaci školní lékařka. Všechno tam měla děsivě sterilní a bílý. Vešla jsem a chtěla si sednout v čekárně. Ale reproduktor téměř ihned chrčivě vyštěkl moje jméno: „Simona?“      „Ano?“      „Pojď dál,“ řekl hlas. Byla to doktorka, ale zněla spíš jako stroj. Dveře s monitorem, ze kterého se díval doktorčin obličej, se s tichým pípnutím otevřely. Za nimi byla malá místnost. Fakt maličká. S malým umyvadlem, věšákem a plastovou stoličkou. Ještěže nemám klaustrofobii, napadlo mě, když jsem tam vcházela.      „Postav se čelem ke značce na stěně,“ řekla mi robodoktorka, která kromě kovového hlasu vypadala vlastně jako docela milá babička s velkým drdolem. Na jedné stěně se najednou opravdu objevil červený křížek. Stoupla jsem si proti němu. Ze stěny přímo ve výšce úst vyjela tenká tyčka s něčím, co vypadalo jako zploštělá otočená lžička.      „Přistup prosím tak, aby ti testovací tyčinka spočívala na jazyku, pak zavři ústa. Odpočítám do deseti a ty otevřeš ústa a necháš tyčinku zajet zpět do stěny. Rukama na ni po celou dobu nesahej.“      Nervózně jsem polkla. Vůbec se mi nelíbilo, že mám do pusy strkat něco neznámého. Přesto jsem ji pomalu otevřela, udělala krok a ucítila, jak se mi ten studený neznámý předmět dotkl napřed spodního rtu a pak jazyka. Zavřela jsem oči. A modlila se, ať je to fakt sterilní.      Když to skončilo, měřila mi doktorka ještě teplotu, tlak, zkoumala moji reakci na světlo a další podněty a celou dobu se mě ten robohlas jen tak mimochodem vyptával na Mirku. „Nechovala se tvoje kamarádka poslední dobou nějak jinak než obvykle? Neříkala ti věci, které nedávaly smysl? O čem jste si poslední dobou povídaly?“      Nakonec mi řekla, že jsem v pořádku. I přesto jsem se tak necítila. *  *  *      Šla jsem do knihovny, abych přišla na jiné myšlenky, ale ani tady jsem neměla klid. Cestou jsem pořád Mirce volala, ale marně. Když jsem přestala myslet na tu divnoprohlídku a na Mirčinu záhadnou nemoc, vzpomněla jsem si na toho šíleného kluka. Navíc jsem si při příchodu všimla, že v polici už zase ležela ta jeho barevná kniha. A tak jsem chvíli seděla a koukala do prázdna a pak zas chvíli na police s písmenem H a na hřbet té nápadně barevné knihy. Nakonec jsem to nevydržela, vstala a došla k regálům s beletrií. Dlouho jsem si ještě prohlížela knihy kolem, než jsem se přece odvážila se pro tu jednu natáhnout.      Vzala jsem ji a spěšně se otočila, abych zamířila zpět do svého křesla. Místo toho jsem ale narazila do něčeho… do někoho aspoň o dvě hlavy vyššího.      „Pardon,“ špitla jsem a chtěla zdrhnout do bezpečí svého křesílka, když se nade mnou ozval pobavený mužský hlas: „Fajn kniha, co?“      Na ruce se mi v tu ránu rozblikaly hodinky. To snad není možný, zpanikařila jsem. Tohle není možný. Blikalo… deset kostlivců. Deset! Zamrkala jsem, ale to už se mi podlomila kolena. Umírám? Před očima jsem měla rázem tmu. Pamatuju si, že jsem se ještě pokusila zachytit police, ale pak jsem upadla. Nebolelo to, jen jsem měla strach…       Bylo to, jako když se ráno budíte s fakt děsnou migrénou. Všechno bylo zmatený. Proč proboha ležím v knihovně na gauči, problesklo mi hlavou. Pak se mi to všechno znovu vybavilo a já si rychle zkontrolovala hodinky. Pořád deset kostlivců! Do prdele. Tohle ne. Až v tu chvíli mi došlo, že nade mnou stál ten kluk. Usmíval se, nejistě, jako když nevíte, co máte dělat, ale víte, že něco byste dělat měli.      „Jsi v pohodě?“ promluvil.      „Eh…“ vydechla jsem a zkusila se postavit, ale znovu se mi zamotala hlava. „Asi jo.“      „Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen jsi první, koho vidím tu knihu číst…“      „Já… Ještě jsem ji nečetla.“      „Aha,“ teď jsem zneklidnila já jeho.      „No ale je fakt super…“      „Tak jo,“ odkývala jsem a modlila se, aby konečně šel.      „Já jsem Leo. Kdyby sis to s tou knížkou náhodou nerozmyslela, klidně o ní pak můžeme pokecat.“      Přikývla jsem a v duchu se stále modlila, aby už šel konečně pryč. Kupodivu mě asi někdo nebo něco vyslyšelo, protože se prostě otočil, řekl: „Tak čau,“ a odešel. *  *  * Orloj přestal hlásit nebezpečí, ale já zůstala ještě sedět a přehrávala si to v hlavě. Neschopná to pochopit. Copak se mi mohly hodinky rozbít? Tohle přece nebylo normální. Nezdál se jako blázen. Ale bylo tam fakt deset lebek… Zablikaly a pak tam svítily po celou dobu. Ten kluk je nebezpečný. Sakra moc.      Všimla jsem si, že ta velká barevná kniha ležela na pohovce vedle mě. Vždyť jsem si ji taky půjčovala, chtěla jsem si ji přečíst… Ale taky jsem věděla, že tu teď nedokážu zůstat a číst. Popadla jsem ji, vypůjčila si ji a vyběhla ven.      Jela jsem domů. Jakmile jsem se zavřela do bezpečí svého pokoje, jako v transu jsem vytočila Ochranný orgán, rozhodnutá toho kluka nahlásit. Musela jsem. Nebylo to normální.      „Krásný den, vítá vás Ochranný orgán hlavního města Prahy. Pokud chcete nahlásit nevhodné chování, stiskněte jedničku, pokud máte potíže s Orlojem, stiskněte…“ Nahraný hlas byl až přehnaně optimistický a to mě z toho šoku, který se mě držel od incidentu v knihovně, probralo. Co to dělám? Zapochybovala jsem a telefon zase položila. Zbijí ho a zavřou, pokud to udělám. Budu za to moct já.      Lehla jsem si na postel a chtěla to všechno jen v klidu rozdýchat, když se ten hloupý telefon rozvibroval. Na displeji děsivě svítilo jméno volajícího. Ochranný orgán hlavního města Prahy. Co teď, křičelo ve mně, ale nezbývalo mi nic jiného než to zvednout.      „Dobrý den, u telefonu Anna Svobodná, operátorka pro pomoc občanů, máme tu od vás zmeškaný hovor, slečno.“      „Eh… dobrý den. Já… Moc se omlouvám, asi jsem vás omylem vytočila v kapse.“      „Jste si jistá, slečno?      „Ano, ano, moc se omlouvám!“      „Pokud je tomu tak, nic se neděje. Přeji vám krásný a bezpečný večer.“      „Vám také.“      Hovor jsem ukončila a telefon odhodila na podlahu. Zalhala jsem úřední pracovnici! Podívala jsem se na hodiny, ale nic nezvyklého mi Orloj nehlásil. To mě trochu uklidnilo a já úlevně zavřela oči. Chvíli jsem ležela a pak vytáhla z batohu velkou barevnou knihu.      Ve světě za hranicí.      Chtěla jsem začít číst, ale pořád jsem měla před očima toho divného kluka. Byl milý, pomohl mi a nedělal žádná nesmyslná gesta… Co když byl něčím nakažený, a ne blázen? Vyděšeně jsem vstala a doběhla do koupelny. Zběsile jsem si drhla ruce a prohlížela si tvář v zrcadle. Jestli byl nakažený, teď už je na paniku pozdě. Sakra. Dala jsem se alespoň do hledání teploměru, když mi to najednou všechno došlo. Ten kluk. Leo. On neměl hodinky! Opakovala jsem si to, s úlevou a zároveň zděšeně. Proto je nebezpečný. Ten kluk nepoužívá Orloj! *  *  * Povídky to byly docela hezké – bláznivé, nerealistické, ale s pěknými konci. Byly nazvané podle jmen hlavních postav. A vyprávěly o lidech, kteří se vzepřeli vlastnímu osudu nebo neštěstí a podařilo se jim uspět. Hltala jsem stránku za stránkou a někde uvnitř při tom cítila zvláštní provinilost. Měla jsem dojem, že nedokážu sedět na jednom místě – a taky to moc nešlo. Chvíli jsem chodila s knihou po pokoji. Chvíli četla dole v kuchyni. Co je to se mnou?      Byla skoro půlnoc, když jsem se dostala k povídce s názvem Leo.      Sakra. To má být jako vtip?      Byla o klukovi, který to v životě neměl lehký. Táta byl násilník a jednou zbil mámu tak, že se už neprobrala. On ji našel mrtvou a otce na policii šel udat sám. Pak šel do děcáku, kde vydržel rok. Utekl. Cestoval po světě a pomáhal, žil ze dne na den a učil se z knih a od lidí, pro­tože nikdy neměl dost peněz, aby zůstal na jednom místě. Nakonec vstoupil do armády, kde umřel při pitomý havárii, ale zachránil jiný… Byla jsem zmatená. Naštvaná, jak ta povídka skončila. Všechny předchozí dopadly dobře. Tak proč zrovna tahle ne?! Zkontrolovala jsem mobil a chtěla o tom napsat Mirce, ale pak mi došlo, že od chvíle, co onemocněla, není online. Kruci.      Celou noc jsem nemohla zabrat.      Ten kluk… Leo. Co je zač?      A co bude s Mirkou… Cítila jsem se provinile, že pořád nevím skoro nic. *  *  * Po škole jsem šla za Mirkou, teda chtěla jsem. Její rodiče mě ale odmítli pustit do baráku. Na telefon mi nikdo nereagoval. Stála jsem tam asi hodinu, pak jsem konečně zahlédla Mirčinu postarší sousedku, co šla ven se zarostlým pudlem. „Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji z doporučené vzdálenosti, ale ta ženská se na mě ani nepodívala. Napadlo mě, že je asi nahluchlá, a tak jsem zvýšila hlas. Ale ani jsem nedokončila větu, když na mě vztekle vykřikla, že nemám vychování a že mě udá, jestli se neuklidním. Nečekala jsem to. Ještě nikdy mi nikdo nevyhrožoval přímo udáním, takže jsem jen zůstala oněměle stát a zírala na ni, dokud se psem zase nezašla zpět do baráku. V tu chvíli jsem byla fakt ráda, že jsem Lea neudala. Pokud je možný se cítit jako zločinec jenom proto, že vám tím někdo vyhrožuje, jak by mu asi bylo, kdybych ho skutečně nahlásila?      Než se začalo stmívat, ještě jsem několikrát vytočila jak Mirku, tak její mámu. Ale bylo to jako volat duchům. Nikdo mi to nebral. Už se ani neobtěžovaly mi to vytípávat. Nakonec si vypnuly telefony. Cítila jsem se podvedená… Mirkou, učitelkou, doktorkou, tou povídkou – a i tím klukem. Ale copak se člověk může cítit podvedený někým, koho sotva zná? *  *  * Chodila jsem na místa, která jsme měly s Mirkou rády, a četla tu knihu. Svět bez Mirky se zdál ale strašně tichý a nudný. Nikdo mi nepřipomínal, jaké jsem nemehlo a knihomol. Nikdo si se mnou nedal přísně hygienicky připravený oběd nebo si do noci neposílal obrázky a videa kočiček. Četla jsem tu velkou barevnou knihu, a i když v ní všechny ostatní povídky končily dobře, cítila jsem se mizerně. Všechny měly tak absurdní a neskutečný příběh. Jak by taky mohly být skutečný? Lidi tam lezou na stromy, skáčou z letadel, potápějí se v oceánu a všichni žijou… šťastně. Přežijou a mají jeden druhého, tak proč ta povídka s Leem skončila takhle? A proč moje nejlepší kamarádka je v jakési domácí karanténě a má zakázáno se se mnou stýkat?      Nedokázala jsem na to všechno přestat myslet. Chtěla jsem se alespoň zeptat Lea na tu povídku, jenže jsem znervózněla jen z představy, že s ním zase mluvím a hrozí mi nebezpečí. Smrtelný nebezpečí. Byla to koneckonců jenom povídka, jenom knížka. Takže to mohlo počkat, až ho potkám v knihovně. Naopak Mirka, ta byla skutečná a já musela zjistit, co s ní je. *  *  * Ve čtvrtek jsem si koupila plavky a vydala se na plavání, kam Mirka chodila. Sotva jsem si je ale oblékla, cítila jsem se hrozně nahá. Ve vzduchu všude páchl chlór. Takže tohle je plavecký bazén. Nervozitou se mi potily ruce a brněly mě konečky prstů. Tohle zvládneš, kvůli Mirce to zvládneš, opakovala jsem si.      Vykoukla jsem z šatny a držela při tom kolem těla pevně ovázaný ručník. Spodní díl plavek se mi zařezával do zadku a já za boha nechtěla, aby to někdo viděl. Došla jsem až k bazénu a pozorovala tu klidnou lesklou hladinu s husí kůží na rukou. Tohle byl přesně ten důvod, proč ta kniha musela lhát, už jenom tahle voda vypadala děsivě, jak by někdo mohl vlézt do oceánu?      Na druhé straně bazénu se začínal scházet hlouček lidí. Mirčin oddíl? Doufala jsem v to.      Pomalu, abych neuklouzla na zatraceně mokrých dlaždičkách, jsem za nimi došla.      „Heleme se, nováček!“ zpozorovala mě holka vysoká snad dva metry.       „Ahoj!“ chci zakřičet, ale krk mám stažený tak, že spíš vypísknu jak vyděšený sysel.      „Nejsi ty Mirčina bestka?“ zeptá se mě hubený kluk s patkou.      „Jsem...“      „No to je bezva!“ řekne znovu vysoká.      „Nevíš, co s ní je?“ pokračuje ten kluk. „Nebyla tu už skoro dva tejdny a nikdo nám nic neřek.“      Tak to je v háji, pomyslím si a je mi do breku. Jestli nevím, co s ní je? Bojím se, že kdybych odpověděla, poznali by, jak je mi zle, a tak jen zavrtím hlavou.      „Škoda,“ rozhodí kluk rukama a začne něco hledat v batohu.      Oni se o ni nebojí.      Uvědomila jsem si, že mi na ruce vibrují hodinky, a tak jsem se neochotně podívala. Čtyři lebky. Parádička. Cítila jsem, jak se mi rozklepala brada. Na tohle nemám… Otočila jsem se, a aniž bych jim cokoliv řekla, pustila jsem se krokem tučňáka k šatně. Něco na mě volali, ale mně to bylo jedno. Potřebovala jsem do bezpečí. Někam, kde je klid a kde to znám.      Knihovna.      Potřebovala jsem do knihovny. *  *  * Seděl u jednoho z tabletů a něco četl. Nevšiml si mě. Posadila jsem se do svého obvyklého křesla a civěla na něj, ale pokaždé, když se trochu pohnul, jsem svůj pohled stočila ven z okna. Pak jsem si začala připadat jako šílená. Co jsem tu vlastně chtěla dělat? Nedokázala jsem jít za ním a Mirce jsem tu také nemohla pomoct. Takže jsem po dalších několika nesmyslných minutách vstala a chtěla odejít. Ale ve stejnou chvíli se zvedl i on. Podíval se na mě a v jeho výrazu bylo něco přátelského, děsilo mě to. Nohy mi okamžitě ztěžkly a já stála na místě jako trubka, zatímco se ke mně blížil. Aspoň jsem trapně předstírala, že luštím něco na diginástěnce před sebou.      „Domů? Už tak brzy?“ promluvil a já se usilovně snažila nemyslet na vibrující hodinky a deset lebek.      „Jsem… unavená,“ plácla jsem první blbost, která zněla věrohodně.      „A to je zrovna dneska tak hezky… Dočetlas už tu knihu?“ zeptal se s nepředstíranou zvědavostí.      „Jo,“ odpovím, „ale nechápu…“      „Co?“      „Ta povídka s Leem končí špatně...“      „Smrt nemusí bejt přece vždycky špatná.“      „Ale… Ty se jmenuješ stejně.“      „Byla to oblíbená kniha mojí mámy.“      „To je celkem zvrhlý…“      „Vlastně ani tolik ne… Díky té knize jsem pochopil, proč… no… To je jedno. Co jinak? Bavila tě?“      „Já… vlastně nevím.“      „Nedokážeš říct?“      „Asi ne…“      „Nejspíš vím, jak se cítíš.“      Jak by mohl vědět, co cítím? On. Chodí si deštěm. Nemá z ničeho strach. Dokonce ani nemá hodinky! Jak by to jenom mohl vědět?      „Taky bych tomu nevěřil, kdybych ji četl tak před rokem, před dvěma…“      Nechápavě na něj svraštím obočí.      „Vážně už chceš jít? Něco bych ti ukázal.“      Podívala jsem se na hodiny a chtěla říct, že to nejde, že musím domů, když mě najednou chytil za ruku a třikrát rychle poklepal na postranní tlačítko. Kostlivci zmizeli.      „Cos to udělal?“ vyjela jsem na něj až příliš nahlas. Návštěvníci knihovny se po mně oto­čili. I knihovnice se na mě vyčítavě podívala, ale všimla si Lea a rázem se zatvářila, jako by se nic nestalo.      „Nechal jsem je, ať si na mě zvyknou,“ odpoví s ironií v hlase.      „Ale…“      „Ode mě ti nic nehrozí.“      Zůstala jsem na něj s úžasem zírat. Jak to může říct tak jistě? Tak v klidu? Člověk bez hodinek, bez znalosti nebezpečí. Beze strachu.      „Půjdeš se projít?“ *  *  * Ploužila jsem se vedle něj, jako bych to měla za trest. Lidi se po nás otáčeli, protože neměl ani roušku. Já ji měla, takže alespoň v tomhle směru mi nic nehrozilo. Dlouho mluvil hlavně on. Všechna slova se mi totiž zadrhávala v krku a slovosled ve větách byl najednou něčím neskutečně složitým. Nějakou dobu jsem přemýšlela, že bych se měla někam vypařit, jenže v celých Holešovicích, kde jsme začali, nebylo moc kam. Byl tu jeden školní areál vedle druhého, občas také jídelna, tělocvična, knihovna a samozřejmě podzemka, kterou jsme už mi­nuli. Ale čím déle jsme šli, tím méně jsem to pokládala za nutný. Měla jsem z něj strach, ale… sama jsem nevěděla proč. Říkal mi to Orloj, jenže Leo nebezpečně nevypadal.      Cestou se nám podařilo vyhnout se všem strážcům. Měla jsem z nich vlastně větší strach než z Lea. Co by mi udělali, kdyby mě načapali na procházce s klukem bez Orloje? Nechtěla jsem si to představovat. Leo v tom už ale naštěstí uměl chodit a bez většího přemýšlení mě vedl mimo hlavní ulice. Přešli jsme Trojský most – koho by vůbec napadlo jít přes most pěšky? – a asi půl hodiny nato jsme došli ke staré botanické zahradě. Pořád se tomu sice říkalo botanická zahrada, ale areál byl zavřený, co si pamatuji. Naši tam ještě byli, ukazovali mi kdysi fotky a vyprávěli, že kvůli pražskému ovzduší nesplňovala zdravotní kritéria pro volnočasovou přírodní aktivitu, tak botanickou přestěhovali někam ke Kokořínu.      Leo zamířil rovnou dovnitř a já se bála říct, že bychom to měli otočit. Nikdy bych až sem sama nešla, ale něco ve mně si přálo vidět to, co jsem viděla jen doma na fotkách. Na hodinkách se sice zase rozblikali čtyři kostlivci… ale příroda v bývalé zahradě vypadala tak krásně. Bylo to tu zarostlé, to rozhodně, ale pořád se daly rozeznat chodníčky a zvláštní, touhle roční dobou už povětšinou opadané stromy a keře.      Nechtěla jsem mu přiznávat, že jsem tu nikdy nebyla, ale Leo sám se mi svěřil, že tu byl poprvé teprve loni. Přesto jsem měla divný pocit v žaludku, z neznámého místa i z kluka bez Orloje. I z jeho občasných úsměvů – i když jsem si byla skoro jistá, že jsou přátelské. Že mi neublíží.      Byl tu klid a člověk vnímal úplně nové věci – zpívali tu ptáci, šumělo listí a nejhlasitější zvuk v celém parku byly naše kroky na štěrkové pěšince.      Když jsme došli mezi několik vzrostlých stromů, Leo zrychlil, pak se vyhoupnul na spodní větev jednoho z nich, udělal pár mrštných pohybů, a najednou seděl proti mně na větvi, dobré dva metry nad zemí. „Tohle bylo ve druhé povídce, vzpomínáš?“ nadhodil jakoby nic a já jen užasle přitakala.      „Chtěla sis to zkusit, když jsi to četla?“      „To nevím…“      „A věříš už, že to jde?“      Přikývla jsem.      „Tak pojď, je tu dost místa i pro tebe.“      „To nejde…“ zaprotestovala jsem nejistě.      „Proč by to nešlo?“      „Je to nebezpečný…“      „Vidíš snad, že by se mi něco dělo? Zvládneš to, pojď,“ naléhal a seskočil dolů. „Pomůžu ti.“      „Nemůžu,“ zašeptala jsem a krk měla úplně stažený děsem. Už teď Orloj vyhodnotil pět kostlivců. Musím utéct, napadlo mě. Měla jsem utéct, dokud byl čas.      Leo ke mně ale přistoupil, chytil mě za předloktí a úplně klidně mi řekl: „Věř mi.“ A pak mi začal hodinky sundávat. Byla jsem tak v šoku, že jsem zůstala stát a nebránila se. Teprve když jsem viděla, jak je drží v prstech, zpanikařila jsem. Já tu umřu, rozeznělo se mi v hlavě, já tu určitě umřu. Vedl mě ke stromu, říkal mi, co mám dělat, ale já ho nedokázala vnímat. Vyzvedl mě a já se křečovitě chytla silné větve. Kůra byla hrubá a drolila se mi pod prsty. Přitáhla jsem se a přehodila přes větev jednu nohu. Pomalu jsem se posouvala výš. Ruce se mi potily a klouzaly tak, že mě nahoře držel snad jen pud sebezáchovy. Najednou jsem si uvědomila, že už mě Leo pustil a já tu teď stála sama – na stromě. A měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi strachem.      „Prosím… pomoz mi“ zašeptala jsem k němu a on vysvětlil, co mám dělat, a pomohl mi slézt. Trvalo to jen chvíli, najednou jsem seděla na zemi. Třásla jsem se a Leo byl u mě. Nasadil mi zas hodinky. Žádní kostlivci tam nebyli. Neznámé teplo se mi po těle rozlilo jako lék. Bylo to divný, mohla jsem umřít, měla bych být naštvaná, vyděšená, ale cítila jsem se šťastná.      V tom nevěřícném opojení z neznámé svobody jsem si ani nestihla všimnout, jak utíká čas, a probrala se až sama v podzemce cestou zpátky. Leo mě chtěl doprovodit, ale to jsem mu vymluvila, bydlela jsem jen o pár stanic dál v nové obytné části. Navíc bychom z toho mohli mít průšvih oba. Orloj mi zase ukazoval čtyři lebky, ale to už nebylo nic nového. Hlavou mi běžel dokola jen ten pocit, jak jsem stála na stromě, a hlavně když jsem pak dosedla šťastná na zem a vedle mě klečel Leo. Když jsme se loučili, slíbil, že tohle byl jen začátek. Čeho? *  *  * Doma táta instaloval do oken nový filtr proti bakteriím a virům, prý rozšířili výrobu a budeme vůbec první, co to můžou vyzkoušet a bezpečně větrat. Vypadal skoro jako mikrotenový sáček, jen byl mnohem pevnější a nebylo přes něj skoro nic vidět. Ne že bych se někdy extra kochala výhledem z okna, jedno léto jsem dokonce měla permanentně zatažený závěsy, protože jsem si někde přečetla, že slunce škodí, a já husa se tak vyděsila, že jsem žila potmě jako můra. Teď mi to najednou vadilo… K čemu jsou okna, když si je budeme zalepovat? Nic jsem ale neřekla, takže jsem jeden mikrotenový sáček měla v okně nakonec taky. *  *  * Ve škole začalo zkouškový. Psaly se testy, zkoušelo se a Mirka se tu stále neukázala. Přemýšlela jsem, jestli může z domova školu zvládat, a tak trochu tajně doufala, že jí ty testy pošlou nebo za ní alespoň někdo zajde, ale bylo mi jasný, že by to nikdo neriskoval chodit za nemocnou.      Když jsem šla domů, na chodbě se shlukovaly úplné davy. Studenti utvořili hlouček kolem nástěnek, tlačili se a evidentně se při tom bavili. Nezajímalo mě to, ale když jsem vyšla ven, zavolala na mě ta vysoká holka z bazénu. „Už jsi to viděla?“      „Co?“      „No o Mirce…“      Rozbušilo se mi srdce: „Co o Mirce?“      „Aha, no… Běž se podívat na nástěnku hele.“      Nacpala jsem se do hloučku lidí a tam to bylo. Jeden pitomej papír s černým rámečkem…      S politováním vám oznamujeme, že studentka, dcera, vnučka a kamarádka Mirka Pilná nás navždy opustila…      Zůstala jsem tam stát a cítila, jak se mi z očí nekontrolovatelně valí slzy. Tu větu jsem četla snad třikrát. Ne. Tohle nejde. Nesmí. Pak jsem se rozeběhla školní chodbou a bez klepání vrazila do kabinetu třídní. Nevrlá se na mě podívala nechápavě, ale hned najela na svůj klasický pedantský tón: „Simono, můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“      „Mirka… Co se stalo? Víte o tom?“ vydralo se ze mě. Chtělo se mi řvát. Pořádně nahlas řvát.      „Neměla bych o tom mluvit. Ty jsi ale v pořádku, byla jsi na prohlídce, je to tak?“      „Nejde o mě… Chci vědět, co se stalo jí! Čekala jsem na ni jakou dobu a nikdo mi neřekl vůbec nic!“      „Byla to nehod… Nemoc,“ zarazila se na chvíli Nevrlá. „Byla nemocná a podlehla tomu, Simono, nemusíš vědět víc.“      „Vždyť vy mi lžete!“ tentokrát jsem fakt zařvala a jedním pohybem vztekle strhla nějaký kabát z věšáku. Věšák se převážil a dopadl přímo na učitelčin stůl. Srazil při tom sklenici s vodou, která se skutálela na zem. Teprve tříštění skla tu ženskou zřejmě probralo.      „Simono!“ zařvala, ale pak se nuceně ovládla: „Co to vyvádíš? Uvědomuješ si, že bych tě za to mohla nahlásit?“      Na ruce mi zavibrovaly hodinky, jen letmo jsem na ně mrkla. Pět kostlivců. Krásný.      „Běžte do háje,“ řekla jsem spíš pro sebe, ale bylo mi jasné, že mě musela slyšet. Vyletěla jsem ven na chodbu, aniž bych za sebou zavírala. Mirka nebyla nemocná – vždyť se se mnou smála! Ještě den předtím, než zmizela, smála se se mnou a bylo jí fajn! *  *  * Potřebovala jsem na vzduch. Mluvit s někým normálním.      Potřebovala jsem mluvit s Leem.      Venku jsem si nasadila roušku, ale po pár metrech ji hned sundala. Špatně se mi dýchalo a ten zkurvený hadr mi jenom překážel! Do knihovny jsem vrazila s mokrými tvářemi a rozepnutou bundou, ale Leo tam nebyl. Vyčerpaně jsem se sesunula na svoje křeslo. Nechápala jsem to. Mohl snad Orloj selhat? Co by se muselo stát, aby Mirka Orloj neposlechla… V hlavě jsem měla příliš otázek a zároveň úplný prázdno. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla, brečela a nebyla schopná se pohnout. Nenáviděla jsem tenhle svět. Mirka byla jedna z nejpoctivějších lidí, které jsem kdy potkala. Respektovala nařízení, Orloj, všude byla na čas a všechno dělala důsledně a s rozvahou. Jako architektka by byla tak skvělá… Nebylo to fér. A já to chtěla někomu říct, chtěla jsem něco udělat, do něčeho si kopnout, uklidnit se. A všem ukázat, jak skvělá to byla kámoška, ale nevěděla jsem jak….      „Jsi v pohodě?“ ozvalo se najednou vedle mě a já tomu hlasu leknutím div jednu nevrazila. Vůbec jsem si nevšimla, že se tu Leo objevil a přisedl si. Nevím ani, jak se stalo, že mě pak objal a já mu brečela v náruči, ale byla jsem tak ráda, že je u mě… Když jsem se konečně trochu sebrala, poděkovala jsem mu.      „Za co?“      „Že jsi přišel.“      „Pořád máme před sebou skoro celou knihu povídek,“ řekl a já měla v tu chvíli hroznou chuť ho prostě obejmout a na všechno zapomenout. Ale neudělala jsem to. Bylo by to pitomý… „     Jo…“ odpověděla jsem místo toho.      „Povíš mi, co se stalo?“ naléhal, a tak jsem ztišila hlas a řekla slova, která mě samotnou vyděsila: „Myslím, že moji kamarádku zabili.“      „Mirka? Mirka byla tvoje kamarádka?“      „Jo...“      „Jaks přišla na to, že ji někdo zabil?“      „Já… Vlastně to nevím, ale všechno je prostě moc divný. Najednou zmizela, nikdo o tom nemluvil a Nevrlá… teda učitelka, když jsem za ní šla, řekla místo nemoc nehoda.“      „Kde Mirka bydlí?“      „U Staromáku… Týnská ulice.“      „V chudý čtvrti?“      „Její táta je řadový technik a máma pracuje ve skladu s potravinami, nikdy si nemohli dovolit víc…“ „     Tak dobře, jdem.“      „Kam?“      „No ke Staromáku.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-01 16:00:00

Společnost Huawei představuje první velký síťový model v tomto oboru, určený pro trhy mimo Čínu – Net Master

Barcelona (Španělsko) 1. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - ––Stonásobné zvýšení efektivity provozu a údržby MSPSpolečnost Huawei na veletrhu MWC Barcelona 2024 při svém otevřeném projevu oznámila pro podniky Huawei uvedení modelu Net Master, prvního velkého modelu sítě v komunikačním průmyslu, určeného pro trhy mimo Čínu. Tento inovativní model je navržen tak, aby uspokojil rostoucí potřeby poskytovatelů řízených služeb (MSP) v oblasti provozu a údržby sítí, a jeho cílem je zvýšit efektivitu správy a údržby až na neuvěřitelný stonásobek aktuální úrovně, a usnadnit tak inteligentní transformaci v podnicích.Podle Herita Wanga, viceprezidenta společnosti NCE Data Communication Domain, je klíčem k úspěšnému rozvoji služeb MSP zajištění výjimečných zážitků při práci se sítí i aplikacemi pro nájemce. Ve snaze se s touto výzvou vypořádat uvádí společnost Huawei Data Communication Product Line na trh inovativní velký model sítě Net Master.Model Net Master je vyškolen prostřednictvím modelů Pangu společnosti Huawei a může se pochlubit působivým korpusem o objemu více než 50 miliard položek a zahrnutím síťových zkušeností více než 10.000 odborníků. Díky svým pokročilým schopnostem sémantického porozumění je schopen přijímat a zpracovávat znalostní otázky a odpovídat na ně, interaktivně analyzovat služby a informovaně se rozhodovat, čímž významně zvyšuje efektivitu provozu a údržby sítě MSP.Příkladem může být například společnost AuteWiFi, čínský MSP partner společnosti Huawei. Její aktivní síť pokrývá celkem 20 univerzit, obsluhuje 600.000 studentů a každý týden řeší více než 3000 nahlášených problémů. Využitím inteligentních funkcí softwaru Net Master pro otázky a odpovědi zvýšila společnost AuteWiFi míru automatického vyřešení síťových problémů z 30 % na 80 %. Proaktivní detekce komplexních problémů v aktivní síti, kterou model Net Master provádí, navíc zkrátila průměrnou dobu řešení problémů ze dvou hodin na pouhou jednu minutu, čímž se stonásobně zvýšila efektivita provozu a údržby. I přes zachování stejného počtu pracovníků pro provoz a údržbu zaznamenala společnost AuteWiFi více než desetinásobný nárůst počtu obsloužených uživatelů.Model Net Master bude i nadále rozšiřovat své možnosti a MSP partnerům jako AuteWiFi tak umožní dosáhnout rychlého obchodního růstu. Poskytne jim proto spolehlivé základy pro realizaci inteligentní transformace podniků.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2351403/image_5009699_46267553.jpg KONTAKT: Venzo Hu, huyuheng2@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-03-12 12:35:00

Italská pojišťovna Generali loni vykázala rekordní zisk. Dařilo se i rakouské skupině VIG

Největší italská pojišťovna Generali v loňském roce zvýšila provozní zisk o osm procent na rekordních 6,9 miliardy eur (zhruba 174,5 miliardy korun). Nárůst zisku za loňský rok vykázala také rakouská pojišťovna Vienna Insurance Group (VIG). Zisk před zdaněním zvýšila o 32 procent na 773 milionů eur. Obě firmy působí i v České republice.

Čas načtení: 2024-03-13 10:00:00

Škoda Auto loni téměř ztrojnásobila provozní zisk, tržby vzrostly o 26 procent

Tuzemská Škoda Auto loni zvýšila provozní zisk o 182 procent na 1,77 miliardy eur (44,8 miliardy korun). Tržby se zvýšily o 26 procent na 26,5 miliardy eur (více než 671 miliard korun). Ve zprávě o hospodaření za loňský rok to ve středu uvedl německý automobilový koncern Volkswagen, jehož je Škoda součástí. Automobilka zároveň loni zvýšila výrobu o šestnáct procent na 888 050 vozidel. Nejvíce aut Škoda prodává v Evropě. Druhým největším trhem pro ni byla Asie.

Čas načtení: 2024-03-13 10:00:00

Škoda Auto téměř ztrojnásobila provozní zisk. Nejvíc aut prodala v Evropě

Tuzemská Škoda Auto loni zvýšila provozní zisk o 182 procent na 1,77 miliardy eur (44,8 miliardy korun). Tržby se zvýšily o 26 procent na 26,5 miliardy eur (více než 671 miliard korun). Ve zprávě o hospodaření za loňský rok to ve středu uvedl německý automobilový koncern Volkswagen, jehož je Škoda součástí. Automobilka zároveň loni zvýšila výrobu o šestnáct procent na 888 050 vozidel. Nejvíce aut Škoda prodává v Evropě. Druhým největším trhem pro ni byla Asie.

Čas načtení: 2024-04-01 12:00:30

Nvidia vydala klíčovou aktualizaci, dramaticky tím navýšila výkon AI pro miliony počítačů

Nvidia optimalizovala TensorRT, čímž dramaticky zvýšila výkon generativní umělé inteligence na více než 100 milionech počítačů Nová aktualizace TensorRT umožňuje uživatelům lépe ovládat výstupy AI a zvyšuje rychlost a přesnost modelů Nvidia vydala open-source knihovnu pro optimalizaci odvozování velkých jazykových modelů (LLM), čímž zpřístupňuje pokročilé nástroje AI široké škále uživatelů Nvidii se podařil další významný krok vpřed v oblasti generativní umělé inteligence, a to díky optimalizaci stabilního rozptylu videa pro svou softwarovou vývojovou sadu TensorRT, čímž výrazně zvýšila výkon na více než 100 milionech počítačů a pracovních stanic se systémem Windows vybavených grafikami s podporou RTX. Přečtěte si celý článek Nvidia vydala klíčovou aktualizaci, dramaticky tím navýšila výkon AI pro miliony počítačů

Čas načtení: 2024-04-05 11:43:51

Rýchlosť internetu sa práve zvýšila 4,5 milióna krát

Výskumníkom z Aston University sa v rámci experimentov podarilo poslať dáta rýchlosťou, ktorá je o 4,5-miliónovkrát vyššia, ako rýchlosť bežného domáceho internetu.  Takúto vysokú rýchlosť dosiahli tým, že použili špecifické vlnové pásma, ktoré sa zatiaľ ešte nepoužívajú v optických systémoch. Autori v práci dokázali poslať dáta rýchlosťou závratných 301 terabitov za sekundu, pomocou jedného štandardného … The post Rýchlosť internetu sa práve zvýšila 4,5 milióna krát appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-04-08 11:28:23

Stavebnictví v Česku prudce vzrostlo o 3,6 procenta, lépe dopadl i průmysl a saldo zahraničního obchodu

Po čtyřech měsících poklesu se stavební výroba v Česku v únoru zvýšila meziročně o 3,6 procenta, což byl nejrychlejší růst od května 2022. Vzhůru stavebnictví táhly inženýrské stavby, kam spadá třeba budování cest nebo energetických sítí, pozemní stavitelství meziročně kleslo. Také se zvedla průmyslová produkce, po třech měsících poklesu v únoru se meziročně zvýšila o 0,7 procenta. Zlepšila se i bilance zahraničního obchodu, ta skončila v přebytku 34,6 miliardy korun, uvedl Český statistický úřad (ČSÚ).

Čas načtení: 2024-05-03 09:00:00

Vodovody a kanalizace v Libereckém kraji v roce 2023

Cena vody za 1 m3 se v Libereckém kraji ve srovnání s rokem 2022 zvýšila o 7,70 Kč (15,0 %) na 59,00 Kč (bez DPH). Cena stočného (bez DPH) představovala částku 54,50 Kč a meziročně se zvýšila o 6,10 Kč za 1 m3. Vodou z veřejného vodovodu bylo v roce.

Čas načtení: 2024-05-06 10:00:00

Associated Press: Hamás přijal návrh na příměří v Gaze poté, co Izrael nařídil evakuaci Rafahu před útokem. Izrael dohodu odmítl

Izrael zahájil bombardování města Rafáh: LIVE UPDATES: IDF says its began precision strikes against Hamas targets in eastern Rafah https://t.co/jG4bFdoGHr— Haaretz.com (@haaretzcom) May 6, 2024 Hamás oznámil přijetí dohody o příměří: BREAKING: Hamas announces it has accepted an Egyptian-Qatari proposal for a cease-fire. https://t.co/JlByDCIG9V— The Associated Press (@AP) May 6, 2024 JERUZALÉM (AP) - Hamás v pondělí oznámil, že přijal egyptsko-katarský návrh na zastavení sedm měsíců trvající války s Izraelem v Gaze, a to několik hodin poté, co Izrael nařídil asi 100 000 Palestinců, aby se začali evakuovat z jižního města Rafáh, čímž naznačil, že by se mohla blížit pozemní invaze, jíž dlouho vyhrožuje.Izrael „stále plánuje pokračovat v invazi do RafáhuIzrael podle zpráv stále plánuje pokračovat v 90denním plánu invaze do Rafáhu, kterou se Washington zavázal zastavit.Válečný kabinet země se rozhodl pokračovat v operacích, aby zajistil propuštění rukojmích.V pondělí to řekl agentuře Reuters americký představitel obeznámený s jednáním o příměří mezi Hamásem a Izraelem, který uvedl, že Izrael bude pokračovat v plánech invaze.„Zdá se, že Netanjahu a válečný kabinet nepřistupují k poslední fázi jednání (s Hamásem) v dobré víře,“ řekl tento úředník agentuře Reuters a požádal, aby nebyl jmenován kvůli citlivosti této záležitosti. V minulých dnech egyptští představitelé a představitelé Hamásu uvedli, že příměří by se uskutečnilo v několika etapách, během nichž by Hamás propustil rukojmí, která drží, výměnou za stažení izraelských vojsk z Gazy.Aktualizace: Izraelské zpravodajské zdroje uvádějí, že izraelští představitelé vážně neuvažují o příměří, s nímž Hamás souhlasil.Izraelský zpravodajský server N12 News uvádí, že vysocí izraelští představitelé neberou dohodu vážně a domnívají se, že jde o „dalekosáhlý“ návrh, který je pro Izrael nepřijatelný.Přijetí dohody Hamásem „se jeví jako lest“, říká izraelský představitelPřinášíme celé vyjádření izraelského představitele, který pro agenturu Reuters označil příměří, s nímž Hamás souhlasil, za „změkčenou“ verzi.Úředník hovořil s agenturou Reuters pod podmínkou zachování anonymity.Zdá se, že jde o lest, která má z Izraele udělat stranu odmítající dohodu...Izraelský představitel uvedl, že Hamás přijal „zmírněnou“ verzi egyptského návrhu, kterou Izrael neschvaluje, informovala agentura Reuters.Úředník dodal, že oznámení Hamásu o přijaté dohodě se jeví jako „lest“, aby to vypadalo, že Izrael odmítá dohodu o příměří.Izraelská média rovněž informovala, že Izrael pravděpodobně nepřijme dohodu o příměří v Gaze, která je rovněž označována za „jednostrannou“.- USA potvrdily, že Hamás „reagoval“ na návrh příměříMluvčí ministerstva zahraničí Miller na dotaz ohledně oznámení Hamásu, že přijal dohodu o příměří, potvrdil, že Hamás „vydal odpověď“.„Tuto odpověď nyní přezkoumáváme a diskutujeme o ní s našimi partnery v regionu,“ řekl Miller.„Nadále věříme, že dohoda o rukojmích je v nejlepším zájmu izraelského lidu. Je v nejlepším zájmu palestinského lidu,“ dodal Miller s tím, že dohoda by rovněž zajistila pomoc Gaze.- Mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller dnes uvedl, že Spojené státy jsou „značně znepokojeny“ tím, že Izrael zastavil činnost Al-Džazíry v zemi, den poté, co izraelské úřady provedly razii v jeruzalémském hotelu, který sloužil jako místní kancelář této televizní stanice.Washington se domnívá, že Al-Džazíra vlastněná Katarem by měla mít možnost v Izraeli působit, dodal Miller.- Mluvčí USA řekl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu.Miller uvedl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu, protože by „dramaticky“ zvýšila utrpení lidí v Palestině.„Nemůžeme podpořit operaci v Rafáhu, jak je v současné době zamýšlena,“ řekl Miller a dodal, že postoj USA se v tomto ohledu nezměnil.„Domníváme se, že vojenská operace v Rafáhu by právě teď dramaticky zvýšila utrpení palestinského lidu... dramaticky by narušila dodávky humanitární pomoci,“ dodal.Spojené státy budou o reakci Hamásu na návrh příměří v nejbližších hodinách jednat se spojenci na Blízkém východě, řekl novinářům mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller.Izraelský představitel uvedl, že nebylo dosaženo žádné dohody o příměří, přestože palestinská militantní skupina Hamás v pondělí uvedla, že přijala návrh egyptských a katarských zprostředkovatelů.- Dohoda o příměří, s níž Hamás souhlasil, bude probíhat ve třech fázíchPředstavitel Hamásu uvedl, že dohoda o příměří, na které se dohodli, proběhne ve třech fázích, informovala agentura Reuters.Zástupce šéfa Hamásu Khalil Al-Hayya uvedl, že každá fáze dohody trvá 42 dní.V první fázi dohody dojde k výměně izraelsko-palestinských vězňů, která zahrnuje i izraelské civilisty.Druhá fáze nařizuje Izraeli, aby se z Gazy zcela stáhl.Miller uvedl, že příměří je stále „naprosto dosažitelné“, a to na pozadí smíšeného přijetí ze strany Izraele po posledním oznámení Hamásu, že dohodu o příměří přijal.„Příměří je naprosto dosažitelné,“ řekl Miller a dodal, že USA podporují samostatnou dohodu, která by dosáhla okamžitého příměří a propuštění rukojmích držených Hamásem.Miller se o odmítl vyjádřit k tomu, co nazval „reakcí“ Hamásu na dohodu o příměří, neboť ta se stále přezkoumává.

Čas načtení: 2024-05-13 17:49:18

NY Fed: Inflační výhled se zvyšuje v obavách z růstu nákladů na bydlení, zdravotní péči a vzdělání

Podle průzkumu New York Fedu se v dubnu zvýšila inflační očekávání amerických spotřebitelů a to v krátkodobém a dlouhodobém výhledu. Inflační očekávání spotřebitelů se pro horizont 1 roku zvýšila o 0,3% na růst o 3,3%, což je nejvýše od loňského...

Čas načtení: 2024-06-07 12:58:18

Simulace zvýšila šanci, že pralidé byli vytrvalostními lovci

TLDR: Dlouhý běh za kořistí ji sice může uštvat, ale je kaloricky náročný i pro lovce. Podle nové práce se The post Simulace zvýšila šanci, že pralidé byli vytrvalostními lovci appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-06-13 09:04:00

Žebříček Kantar BrandZ 2024: společnost Haier se již šestý rok po sobě stala vedoucí značkou ekosystému internetu věcí

Čching-tao (Čína) 13. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Haier, nejúspěšnější společnost v oblasti domácích spotřebičů, se opět jako jediná značka z ekosystému internetu věcí (IoT) umístila na žebříčku nejhodnotnějších celosvětových značek Kantar BrandZ pro rok 2024. Tohoto úspěchu dosáhla již pošesté po sobě. Tento úspěch potvrzuje trvalé celosvětové prvenství a inovace společnosti Haier v oblasti integrace technologií s řešeními zaměřenými na uživatele.Oznámení společnosti Kantar poukazuje na významný trend zásadnější integrace technologií se značkami, zrychlenou globalizaci značek i větší důraz na hodnocení udržitelnosti. Celková hodnota stovky nejvýznamnějších světových značek se meziročně zvýšila o 20 % na hodnotu 8,3 bilionu dolarů, a přibližuje se tak maximu, které bylo zaznamenáno v roce 2022. Od vzniku tohoto žebříčku v roce 2006 narostla celková hodnota značek těchto předních světových společností o úctyhodných 474 %, přičemž jejich vstupní hodnota se zvýšila ze 4 na 19 miliard dolarů, což představuje nárůst o 354 %.Za úspěchy společnosti Haier stojí trvalý růst a inovaceSetrvalý vzestup společnosti Haier v žebříčku, od jejího debutu na 89. místě v roce 2019 až po letošní 58. místo, odráží výrazný nárůst hodnoty této značky, za který vděčí inovacím v oblasti ekosystémů na bázi internetu věcí. Ve fiskálním roce 2023 vykázala společnost Haier velice dobré finanční výsledky. Její celosvětové tržby dosáhly hodnoty 371,8 miliardy RMB (52,3 miliardy USD), přičemž celkový zisk dosáhl částky 26,7 miliardy RMB (3,76 miliardy USD). Zhou Yunjie, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Haier Group, připisuje úspěchy této značky její strategii v oblasti ekosystémů, která stabilizuje, motivuje a akceleruje kvalitní rozvoj společnosti.„Společnost Haier je tvůrcem a hlavním zastáncem zcela nového paradigmatu v tomto ekosystému, který se zaměřuje na prosazování nových přístupů a originálních technologií. Tím, že tato společnost svými technologickými inovacemi inspiruje inovace v rámci celého oboru, udává současně také směr globálního oborového rozvoje," konstatovala Doreen Wangová, generální ředitelka společnosti Kantar China a globální ředitelka platformy BrandZ. „Společnost Haier jako vůbec první společnost v této oblasti představila inteligentní interakční motor, který nabízí neomezené možnosti pro zlepšení vztahu s uživateli a rozvoj průmyslu s ekologickými partnery, což vede k neustálému zvyšování hodnoty značky i jejího hodnocení."Zaměření na dvě hlavní oblasti podporuje posilování kvalitního oborového rozvojeSpolečnost Haier je lídrem v oblasti budování značky v rámci ekosystému, a to v celosvětovém měřítku, a usiluje o navazování dlouhodobých zákaznických vztahů prostřednictvím aktivní interakce s uživateli a zdokonalování jejich zážitku.• Její luxusní značka Casarte je příkladem toho, jak se této společnosti daří udržovat si vedoucí pozici prostřednictvím špičkových inovativních nabídek, které během sedmi let zaznamenaly třináctinásobný nárůst a překonaly tak oborové průměry ve všech cenových kategoriích i po stránce všech ukazatelů růstu podílu na trhu.• Založením průmyslové internetové platformy COSMOPlat, kterou skupina Haier vytvořila a která reprezentuje iniciativu „velké podniky spoluvytvářejí, menší podniky sdílejí", vybudovala ekosystémy v celkem 15 oborech, například v chemickém průmyslu, v oblasti výroby forem či v automobilovém průmyslu. V současné době spolupracuje s více než 900.000 firmami, pomohla více než 160.000 podniků a vypracovala ucelený přístup k využití možností digitálních technologií, který se vztahuje na podniky, průmyslové parky, odvětví ve výsledku i na městské oblasti.• V oblasti zdravotnictví, která je založena na vědecké kreativitě a digitální inteligenci, se strategicky zaměřuje na vědy o živé přírodě, klinickou medicínu a biotechnologie. V těchto oborech nabízí nestandardní řešení, a to ve spolupráci s více než 60 mezinárodními organizacemi. Tato spolupráce umožňuje tyto služby nabízet v řadě zemí a přispívá k dalšímu rozvoji mezinárodního ekosystému veřejného zdraví.Tím, že se společnosti Haier podařilo již pošesté po sobě získat pozici jediné globální ekosystémové značky internetu věcí na seznamu nejhodnotnějších celosvětových značek Kantar BrandZ pro rok 2024, tato společnost prokazuje nejen svou schopnost být lídrem paradigmatu značek v rámci ekosystémů, ale také svou odolnost a schopnost zachování konzistentního růstu po celých 40 let existence od svého založení v roce 1984.O společnosti Haier GroupHaier Group byla založena v roce 1984 a je nejvýznamnějším světovým poskytovatelem řešení pro lepší život a digitální transformaci. V souladu s heslem „Více tvorby, více možností" se za všech okolností zaměřujeme především na uživatele, využíváme originálních technologií a naše obchodní aktivity se zaměřují na dvě hlavní oblasti: inteligentní bydlení a průmyslový internet. Po celém světě jsme vybudovali celkem 10 výzkumných a vývojových center a 143 výrobních závodů. Jsme jedinou světovou značkou z ekosystému internetu věcí, které se již šest let po sobě podařilo umístit v žebříčku nejhodnotnějších globálních značek Kantar BrandZ Top 100, a již 15 let se také držíme na prvním místě žebříčku Euromonitor Global Major Appliances Brand.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2436795/Haier_Leads_Sixth_Consecutive_Year_Premier_IoT_Ecosystem_Brand.jpg KONTAKT: pr@haier.com 

Čas načtení: 2024-06-17 09:34:51

Čína rychle rozšiřuje jaderný arzenál. Posílila i KLDR, uvádí zpráva

Čína za poslední rok výrazně zvětšila svůj jaderný arzenál, počet jaderných hlavic zvýšila ze 410 na 500, uvádí se v pravidelné zprávě Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) o počtu jaderných zbraní ve světě. Počet hlavic za rok zvýšila i Severní Korea. Nyní jich má podle SIPRI asi 50, tedy dvacet více.

Čas načtení: 2024-06-17 09:32:00

Čína rychle rozšiřuje jaderný arzenál. Posílila i KLDR, uvádí zpráva

Čína za poslední rok výrazně zvětšila svůj jaderný arzenál, počet jaderných hlavic zvýšila ze 410 na 500, uvádí se v pravidelné zprávě Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) o počtu jaderných zbraní ve světě. Počet hlavic za rok zvýšila i Severní Korea. Nyní jich má podle SIPRI asi 50, tedy dvacet více.

Čas načtení: 2024-08-02 15:36:58

Škoda za první půlrok 2024 zvýšila provozní zisk na 1,149 miliardy eur, dodala zákazníkům také skoro o 4 % víc aut

Škoda Auto dosáhla za prvních šest měsíců letošního roku solidních prodejních a hospodářských výsledků, čímž prokázala odolnost a flexibilitu v tržním prostředí s řadou výzev. Silnou pozici značky dokazují klíčové finanční ukazatele: tržby 13,652 miliardy eur zůstávají na úrovni prvního pololetí roku 2023 (−0,7 %), provozní zisk vzrostl na 1,149 mld. eur (+26,1 %) a […]

Čas načtení: 2024-08-25 15:39:00

Letenky jsou příliš levné, říká expertka na cestování. Destinace už to nezvládají

Overturismus neboli přemíra návštěvníků dělá problémy lidem v nejedné turistické destinaci. Místní se bouří například v Benátkách či v Barceloně i na dalších místech. S přemírou cestovatelů souvisí například i drahé bydlení, jenže na příjmech z turismu jsou často postavené ekonomiky celých států. "V posledních letech se obrovsky zvýšila letecká doprava. Levné společnosti nabízejí letenky za směšné ceny, zvýšila se i železniční oprava," popisuje některé z příčin overturismu expertka na cestovní ruch Nora Dolanská z Metropolitní univerzity Praha v pořadu Za pět minut dvanáct na TV Nova.