Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-10-10 10:12:46

Stanislav Češka: Při psaní každé knížky myslím především na čtenáře, který investuje svůj čas do mého příběhu

Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka, jsou tři série detektivní tvorby spisovatele Stanislava Češky, který je také autorem pohádek O Mlsálkovi a knížky O plyšáčcích, která čeká na vydání. Třináctý příběh ze série Zločiny na Velké Moravě, nazvaný Případ mrtvého krále a věnovaný úmrtí krále Svatopluka, vychází před Vánoci.    Vyrůstal jste ve Šlapanicích u Brna a své první literární pokusy jste zaznamenal na škole, když jste psal poezii, texty písniček a krátké povídky. Už tehdy vás psaní bavilo? Čím jste chtěl být a jak vzpomínáte na své dětství? Na dětská léta ve Šlapanicích, městě východně od Brna s necelými 8000 obyvatel, vzpomínám moc rád. Odstěhovali jsme se odsud v roce 1969, když rodiče dostali družstevní byt v nově budovaném krásném brněnském sídlišti Lesná. Tehdy jsem chodil do osmé třídy ve šlapanické základce a mohl přestoupit do nové, supermoderní školy v Brně-Lesné. Ovšem k údivu všech kolem mě jsem to odmítl, byl za exota a půldruhého roku brzy vstával a pozdě odpoledne se vracel domů, protože jsem denně strávil dvě hodiny v autobusech a trolejbusech brněnské MHD cestami mezi Lesnou a Šlapanicemi. V té tehdy obstarožní šlapanické škole jsem se prostě mezi spolužáky a vynikajícími učiteli, kteří nám toho dali strašně moc, cítil náramně dobře. A do dneška na Šlapanice a jejich základní školu vzpomínám moc rád a rád se tam vracím. I když dnes už to je většinou pouze na hrob rodičů. Pokud jde o to psaní, tak v dobách základky to bylo spíš čtení všeho možného. Číst jsem uměl už při nástupu do první třídy a třeba v takových deseti letech se zájmem louskal příběhy Raymonda Chandlera. Ovšem četl jsem všechno možné. Ke psaní jsem se dostal až v dobách studií na brněnském gymnáziu na Křenové ulici. Byly to ovšem spíš takové neumělé pokusy – básničky, texty písniček na školní ples, také mi jednou četli povídku v brněnském rozhlase. Pak s maturitou tyhle pokusy ustaly. No, a čím jsem chtěl být? Už od dětských let mě moc bavilo vše kolem trolejbusů, autobusů, tramvají a vlaků. A potom také vše kolem cestování a poznávání cizích zemí. Ovšem nebyl jsem nějak vyhraněný humanitně nebo technicky. Když se blížil konec mých středoškolských studií a já se rozhodoval, co dál, měl jsem takové tři favority – studium geografie, žurnalistiky a matematiky, či fyziky. Všechno ovšem dopadlo trochu jinak.   Po gymnáziu v Brně jste vystudoval technickou kybernetiku na VUT v Brně a řadu let jste působil jako softwarový specialista a nějakou dobu jste pobýval také ve Vídni. Co Vvs přivedlo právě ke studiu tohoto oboru?   Do mých úvah o dalším studiu zasáhl strýc, který byl profesorem na strojní fakultě brněnské techniky. Upozornil mě na tehdy nový obor na elektrofakultě VUT Brno, technickou kybernetiku. S tím, že se jedná sice o jeden z tehdy nejtěžších vysokoškolských oborů, který nebude jednoduché vystudovat, mimochodem víc matematiky se tehdy učilo snad pouze na odborné matematice na univerzitě, ovšem pokud to zvládnu, budu mít o zajímavou budoucnost postaráno, jak mi strýc řekl. Byl to moudrý muž a já posléze pochopil, jak dobře jsem udělal, když jsem se řídil jeho radou. Toto studium opravdu lehké nebylo a jeho „specialitou“ bylo také to, že když jste „přežili prosívací síto“ v prvním ročníku, čekalo vás něco podobného ještě jednou v ročníku třetím, kde se začala učit tzv. „teorie řízení“, tedy řízení technologických procesů. To bylo něco, co se nedalo naučit, to jste museli pochopit a zkouška byla přímo „lahůdkou“. Několik hodin jste počítali návrh nějakého řídícího průmyslového systému, načež vás čekala ústní část, kde vás vyučující důkladně „rozebral“ a neomylně poznal, jestli „na to máte“. Nicméně studium to bylo náramně zajímavé, které nám skutečně dalo dobré základy pro náš další odborný život. Měl jsem navíc i to štěstí, že prvních deset let, co jsem pracoval doma, jsem uplatnil přesně to, co jsem se na technice naučil. Byl jsem například jedním z otců prvního plně automatického stroje, barvicího aparátu, v československém vlnařském průmyslu, který jsme vyvinuli na dnes už neexistujícím Výzkumném ústavu vlnařském, kde jsem tehdy pracoval. No, a když jsem posléze strávil osmnáct let u jednoho velkého mezinárodního koncernu ve Vídni, pracoval jsem už v trochu jiném oboru, ovšem díky základům z domova jsem s tím neměl nejmenší problém. Důkazem kvality studia v 70. letech na brněnské elektrofakultě bylo i to, že jsem si na přání zaměstnavatele také bez problémů nostrifikoval svůj inženýrský diplom na vídeňské Technické univerzitě.   K psaní jste se vrátil a napsal 26 pohádek o zajíčkovi a jeho kamarádech v knize O Mlsálkovi a na vydání čeká knížka O plyšáčcích s deseti příběhy sourozenců Haničky a Staníčka a jejich plyšových přátel. Jak se vám píše pro děti?  K tomu návratu došlo někdy v 80. letech minulého století, po seznámení s mojí manželkou, kdy vznikly pohádky o zajíčkovi Mlsálkovi. Nejprve jich bylo osm. Když je manželka četla dětem ve školce, kde učila, a pohádky se dětem líbily, psal jsem další, až jich nakonec bylo dvacet šest. Při tom psaní jsem ovšem zjistil, že psaní pro děti, pokud k němu tedy přistupujete zodpovědně, je ta nejtěžší spisovatelská disciplína. Musíte si dávat pozor na každé slovo. Příběh by měl být alespoň trochu výchovný, ovšem ne moc, aby děti nenudil. Měl by je především pobavit. A musíte si také dávat pozor na slovník, který používáte. Dobrá pohádka by měla přispět i k tomu, aby si děti rozšířily a osvěžily slovní zásobu. Když jsem ty pohádky napsal, narazil jsem ovšem na drobnou potíž. Věděl jsem, že jsou dobré, protože mi to jednak potvrdila jako expertka v oboru má paní jako učitelka, ovšem především měly úspěch u dětí. Opačné to však bylo u nakladatelů. Vzhledem k tomu, že jsem nevládl ani penězi, ani styky, nikdo o pohádky neměl zájem. Nakonec se však na mě usmálo štěstí, když začátkem tisíciletí začínalo vysílat Rádio Proglas. Tam pohádky moc krásně načetli a od té doby už několikrát reprízovali se slušným ohlasem u svých malých posluchačů. Část těch pohádek posléze zpracovali i v TV Noe.   Jako spisovatel jste se představil v roce 2010 knihou Starožitná smrt a tehdy se poprvé také objevil soukromý detektiv Stanislav Berka, který svůj zatím poslední 13. případ řeší v knize Smrt místostarosty (2020). Co vás přivedlo k psaní detektivek a jak se zrodil Stanislav Berka? Máte spolu něco společného kromě křestního jména Stanislav? Nápad na psaní detektivek a prvních 40 stran Starožitné smrti vznikl už ve Vídni. Když jsem napsal 26 pohádek, tedy povídek, řekl jsem si, že se zkusím pustit do románu. A když jsem přemýšlel, o čem budu psát, bylo rozhodnutí jednoduché – detektivka. Protože ten žánr miluji. A protože mám rád americkou drsnou školu, tak jsem si řekl, že zkusím napsat knihu tak, jak ji mám rád, ovšem „po brněnsku“. Protože prostě nemám rád takové to hraní si na světovost, když u nás vznikne detektivka „severská“ nebo třeba „z New Yorku“. Jsme prostě, jací jsme a měli bychom psát po našem a o sobě, protože v Americe nebo ve Skandinávii je dost místních autorů. Navíc jsem se rozhodl, že se mé knihy musí co nejvíc blížit realitě a musím se vystříhat nepřesností a někdy i pitomostí, kterými se detektivky mnohdy jen hemží. Takže jsem si něco nastudoval o policejní práci a při psaní mám vždy po ruce vysokoškolské učebnice kriminalistiky, soudního lékařství a případně i literaturu z jiných oborů, kterých se mé případy týkají. Když třeba „vraždím“ jedem, vždy si nastuduji maximum o dané problematice. A tak se zrodil Standa Berka. Bývalý šéf brněnské mordparty, který v turbulentních 90. letech podobně jako mnoho jiných schopných policistů znechucený věčnými „reformami“ od sboru odešel a stal se soukromým detektivem. Nechtěl jsem ovšem upadnout do obvyklých klišé žánru, takže Berka není chudý, rozvedený alkoholik, který je na kordy s policií, jak tomu zhusta u románových „soukromých oček“ bývá. Naopak, díky svému soukromničení můj Berka přišel k velkému majetku, takže může pracovat pro radost a dělat, co jej baví. Žije ve spokojeném vztahu se svojí partnerkou a se svými bývalými kolegy udržuje ty nejlepší vztahy a v posledních románech se dokonce k policii vrací. Tenhle odklon od klišé žánru mi mimochodem vytkl před lety jakýsi literární vědátor ve své bakalářské práci a dost mě tím pobavil. Původně jsem zamýšlel takovou hru se čtenářem v tom, že se Berka nebude jmenovat Berka, nýbrž Češka. Ovšem pak jsem zůstal pouze u stejného křestního jména. A společného toho máme dost, oba léta žijeme spokojeně se svojí partnerkou, Berka s přítelkyní, já s manželkou, oba máme rádi ony autobusy, trolejbusy, tramvaje, vlaky a jejich modely, oba máme rádi dobré jídlo a pití a oba také máme podobný náhled na svět kolem nás. Pouze má kariéra u policie trvala na rozdíl od Berky pouhou asi jednu minutu, což by bylo na jiné vyprávění.   Další detektivní sérii jste, díky svému velkému zájmu o historii, nazval Zločiny na Velké Moravě, kdy se v historické detektivce Případ úzké dýky v roce 2012 poprvé představili kníže Slavomír a jeho přítel viking Erik a svůj nejnovější případ řeší v knize Případ mrtvého krále, která vychází letos. Proč jste si vybral právě období Velké Moravy? Odpověď je jednoduchá. Když vyšly první dva příběhy Standy Berky Starožitná smrt a Hořká smrt a setkaly se vcelku se slušným ohlasem, řekl jsem si, že zkusím zabrousit také do žánru historické detektivky, která zažívá docela rozkvět. A protože jsem Moravan, Brňan, zajímám se nejen o politiku, kriminalistiku, ale i historii, vždy mě štvalo to, že Velká Morava je v dějepise takovou polozapomenutou kapitolkou mezi Sámem a svatým Václavem. A že pro většinu lidí začínají dějiny našeho státu někdy v desátém století na pražském Hradě. Jenže už o pěkných pár let dřív tu byla mocná říše s centry na Moravě a Slovensku, která se za dob krále Svatopluka stala dost významným hráčem i v celoevropském měřítku. A historie Velkomoravské říše pro nás může být poučná i dnes po téměř 1200 letech. Je totiž příkladem vlastenectví svých obyvatel, kteří dokázali obětovat své životy ve věčných bojích s Franky a posléze i Maďary za svobodu a suverenitu své země. Je ale také ukázkou toho, jak politikaření a bezohledný kariérismus některých jedinců dokáže škodit a ubližovat. A také je hodno našeho obdivu to, jaká umělecká díla tehdy dokázali naši předci vytvořit. Jak píše docent Galuška, úrovně řemeslné výroby, jaká byla na Velké Moravě, se v Čechách dosáhlo snad až o tři sta let později. K tomu všemu je historie té doby, byť o ní nevíme mnoho, nebo možná právě proto, prošpikována řadou tajemství. Jako je třeba to, které zmiňuji v 10. dílu svých velkomoravských příběhů Případu českého knížete. Že totiž možná Přemyslovci jsou vlastně potomci Mojmírovců, vládců Velké Moravy. Tedy, aby bylo jasno, zdůrazňuji to „možná“ a netvrdím, že tomu tak opravdu bylo. Bližší vysvětlení čtenář najde v historickém doslovu na závěr knihy. A tak jsem se rozhodl, že nebudu psát klasické historické detektivky, na jaké jsou čtenáři zvyklí. Že vytvořím sérii příběhů, které vás provedou nejvýznamnějšími padesáti lety historie Velkomoravské říše. Vždy si zde vezmu nějakou významnou historickou událost, kolem které vystavím kriminální příběh, který vám tu dobu zábavným způsobem přiblíží. Průvodci vám bude dvojice přátel – mojmírovský kníže Slavomír, skutečně zmiňovaný ve Fuldských letopisech, a viking Erik, věrný Slavomírův druh. Každou knihu vždy navíc uzavírá historický doslov, ve kterém čtenáři prozradím, co vzniklo v mé fantazii a jaká byla historická skutečnost.   Letos před Vánoci by měl vyjít třináctý díl této série Případ mrtvého krále věnovaný úmrtí krále Svatopluka.   Třetí série Brněnská mordparta vyšetřuje je inspirovaná současnými případy, které řeší brněnská krajská kriminálka v čele s šéfem Jaroslavem Motlem, která má zatím šest příběhů od Nezralé vraždy z roku 2016 po Oprávněnou vraždu (2020). Co vás přivedlo k psaní této série, v níž se inspirujete případy, které se odehrály v současné době? Už jsem řekl, že se ve svých knihách, současných i historických, snažím maximálně držet reality. V pátém Berkově příběhu, románu Krutá smrt zavedlo Berku vyšetřování do Bad Tölzu v Bavorsku. Potřeboval jsem si ujasnit práci bavorské kriminálky, abych o ní prostě nepsal nesmysly. Poslal jsem tedy zdvořilý dotaz prostřednictvím webového formuláře bavorské policie. Do dvou dnů mi přišla odpověď od šéfa „Polizeiinspektion“, tedy obvodního policejního oddělení z Bad Tölzu. Evidentně pobavený vrchní komisař mi ochotně zodpověděl mé dotazy a já mu pak napsal věnování do knížky, které jsem mu po vydání knihy ofotil a poslal, načež následovalo nadšené poděkování pana vrchního komisaře. O dva příběhy dál to potom byla Smrt z minulosti, která se odehrává v současnosti, ale také na konci 80. let minulého století, kdy byl mladý Berka už náčelníkem brněnské krajské mordparty v tehdy Veřejné bezpečnosti. Mám čtyřdílné Dějiny četnictva a policie, ze kterých jsem vyčetl tehdejší organizaci kriminálky u Veřejné bezpečnosti. Román se týká také Státní bezpečnosti, o které jsem literaturu také našel, takže se čtenář třeba podívá do skutečné kanceláře náčelníka II. správy StB. Jenže jsem zjistil, že vlastně nevím, jaká je struktura kriminálky dnes. Policie ČR sice má rozsáhlé webové stránky, ovšem tohle tam není. Tak jsem si řekl, že když mi odpověděla bavorská policie, jistě se na mě nevykašle policie jihomoravská. A nezklamal jsem se. Odpověď s požadovanými informacemi přišla od paní tiskové mluvčí do půl hodiny! A za dva dny následoval telefonát od šéfa brněnské mordparty, tedy brněnského „1. oddělení“, který mě pozval na návštěvu. Vzal jsem na ukázku pět svých románů s detektivem Berkou. Za dva týdny jsem přišel znovu a kolem mě se posadil pan plukovník a čtyři jeho kolegové, kteří mě zahrnuli chválou, až jsem se červenal. A od té doby si už tykáme a já chodím na brněnskou mordpartu na návštěvy více méně pravidelně. Skutečné případy brněnských kriminalistů se staly také inspirací pro některé z románů o detektivu Berkovi   Knížky vám vynesly také několik ocenění jak v literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce (3. cena za knihu Starožitná smrt v 6. ročníku, opět 3 cena v 8. ročníku za knihu Mnohomluvná smrt a kniha Hořká smrt vyhrála 7. ročník soutěže). Případ úzké dýky získal 3. místo v 2. ročníku literární soutěže nakladatelství MOBA Brněnský dukát. Co pro vás tato ocenění znamenají? Píše se vám lépe současná nebo historická detektivka? Ocenění jistě potěší. Co si budeme nalhávat, pochvala je milá. Ovšem, a teď nechci, aby to znělo namyšleně, ale co vám je platné hejno cen, když si vaše knihy nenajdou čtenáře. Knihy prostě nemůžete psát pro ceny nebo pro kritiky. Knihy se píší pro lidi, kteří si je půjčí v knihovně, dokonce do nich investují vlastní peníze a koupí si je v obchodě, a hlavně věnují čas jejich četbě. A já při psaní každé knížky myslím především právě na toho čtenáře, či čtenářku investující svůj čas a peníze do mého příběhu, cítím před nimi velkou zodpovědnost a snažím se je nezklamat. Ovšem pro mě to první ocenění románu Starožitná smrt mělo význam přímo osudový, protože odměnou byla smlouva na vydání románu. A já tak měl to štěstí, že jsem mohl nastartovat svoji spisovatelskou kariéru. Pokud jde o to, jaká detektivka se píše lépe. Samozřejmě ta současná a vymyšlená. Pokud jde o příběhy historické, vzhledem k tomu, že jsem elektroinženýr a pouze historik-amatér, znamená pro mě historická detektivka někdy i přímo detektivní práci navíc s nastudováním příslušných reálií.   Knížky věnujete své manželce Hance, která, jak jste někde řekl, je vašim prvním čtenářem a rádcem, ale i přísným a zároveň laskavým kritikem…  Přesně tak. Jak říkám, každý umělec potřebuje svoji múzu. Tou mojí múzou je má paní, se kterou se známe 37 let a letos před Vánoci oslavíme 36 let našeho manželství. Moje Hanka mi nejen poskytuje cenné rady a připomínky k mému psaní a je také vždy prvním čtenářem mých románů. Ona také vlastně může za to, že jsem spisovatel. Když jsme totiž byli v roce 1983 na svém třetím rande, vraceli jsme se vlakem z Nedvědice z výletu na hrad Pernštejn. Já se tehdy kasal, že dokážu promluvit na jakékoliv téma, aniž bych o něm něco věděl. Což je pravda, ukecaný jsem od mala. Hanka, už tehdy učitelka mateřské školy, mi řekla, ať jí na místě, v kupé vlaku, vymyslím pohádku. A tak vznikl Mlsálek. Původně to ovšem byl dospělý zajíc, postava vcelku odpudivá, opilec, přímo ožrala, odpovědný vedoucí hospody Pod drnem. Jeli jsme totiž zrovna kolem jakéhosi pole. A později se potom ten opilec zmenšil a stal se z něj roztomilý zajíček, jedno oušku nahoru, druhé dolů, student zaječí mateřské školy.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? No jéje. Teď jsem už v penzi, takže bych odpočíval pořád. Do práce mě ovšem spolehlivě dokope blížící se termín u nakladatele. Rád chodím po procházkách, kolem Brna je moc pěkně. Také se rád podívám na zajímavý film, či seriál, hlavně detektivku. A manželka ze mě má legraci, když jí vždycky vysvětluji, že to či ono je pitomost a dělá se to jinak. Také se rád věnuji svému už zmiňovanému koníčku, hromadné dopravě a jejím dějinám. Což znamená, že se s chutí probírám také odbornými časopisy a knihami z oblasti dopravy. Čas si najdu také na zajímavou detektivku nebo jiný román. A samozřejmě je svátkem pro mě i moji paní výlet někam za Velkou Moravou.       Stanislav Češka se narodil v Brně 30. dubna 1955. Vystudoval technickou kybernetiku na Elektrofakultě VUT v Brně. Pracoval jako softwarový specialista a od roku 2010 je spisovatel detektivek. Série – Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka. Napsal 26 pohádek o zajíčkovi (O Mlsálkovi) a na vydání čekají pohádky O plyšáčcích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-10 07:50:32

Ženu v Zelenči srazilo na poli auto a zemřela. Policie to vyšetřuje jako vraždu

Kriminální policie vyšetřuje případ usmrcení žen automobilem na poli v oblasti mezi obcemi Mstětice a Zelenč nedaleko Prahy, ke kterému došlo v sobotu. Muže, který ženu srazil autem, zadrželi policisté, píše iDNES. The post Ženu v Zelenči srazilo na poli auto a zemřela. Policie to vyšetřuje jako vraždu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-11-27 09:39:07

MIMORIADNE: Kontrolný úrad vyšetruje mobilné siete. TOTO na Slovensku chýba a je to veľký problém!

Protimonopolný úrad (PMÚ) vyšetruje veľkoobchodný prístup k mobilným sieťam pre mobilných virtuálnych operátorov (MVNO). The post MIMORIADNE: Kontrolný úrad vyšetruje mobilné siete. TOTO na Slovensku chýba a je to veľký problém! appeared first on AndroidPortal.sk.

Čas načtení: 2018-10-08 11:58:58

Polícia vyšetruje pokus o vraždu v Michalovskom okrese

Mladík dobil dôchodkyňu a v bezvládnom stave ju nechal ležať v komore rodinného domu. Predtým, ako z miesta činu odišiel, s úmyslom ženu usmrtiť pustil plyn.

Čas načtení: 2024-03-02 14:19:00

Německo čelí úniku armádních informací. Týká se i možnosti dodávky střel Taurus na Ukrajinu

Německo vyšetřuje závažný únik informací z armády, oznámil kancléř ScholzNěmecko vyšetřuje závažný únik informací z jednání vysoce postavených příslušníků svého letectva, oznámil dnes kancléř Olaf Scholz. Zvukový záznam asi třicetiminutového rozhovoru v pátek uveřejnila šéfredaktorka ruské televize RT Margarita Simonjanová. Záznam se mimo jiné týkal toho, jak Ukrajina ve válce s Ruskem využívá německé zbraně, píše agentura DPA.

Čas načtení: 2024-03-16 09:00:00

Letadlo Boeing společnosti United Airlines ztratilo za letu vnější panel

 FAA vyšetřuje ztrátu panelu před bezpečným přistáním Boeingu 737-800 v Oregonu Americký Federální úřad pro letectví vyšetřuje, jak je možné, že  letoun Boeing 737-800 společnosti United Airlines ztratil vnější panel před bezpečným přistáním v Oregonu.Let 433 společnosti United přistál na letišti v Medfordu v pátek kolem 13.45 hodin se 139 cestujícími a šesti členy posádky po odletu ze San Francisca, uvedl FAA a letecká společnost.FAA uvedl, že kontrola 25 let starého letadla po přistání provedená leteckou společností odhalila chybějící panel. Společnost United uvedla, že rovněž zahájí vyšetřování. Uvedla, že nebyla vyhlášena žádná mimořádná situace, protože během letu nic nenasvědčovalo poškození.

Čas načtení: 2024-03-24 09:00:00

19 Palestinců bylo zabito při izraelském útoku, když čekali na humanitární pomoc v Gaze

19 Palestinců bylo zabito při izraelském útoku, když čekali na pomoc v Gaze, sdělují média řízená HamásemIzraelská armáda tvrdí, že incident vyšetřuje, ale v původním prohlášení tvrdí, že "nedošlo k žádnému incidentu", kdy by izraelské síly střílely na lidi v konvoji s pomocí - 32 226 zabitých Palestinců - ministerstvo zdravotnictví v GazePodle denní bilance ministerstva zdravotnictví Gazy bylo od 7. října, kdy začala izraelská vojenská ofenzíva v Gaze, zabito 32 226 Palestinců a 74 518 jich bylo zraněno.Za posledních 24 hodin bylo zabito 84 Palestinců a 106 jich bylo zraněno, dodalo ministerstvo ve svém prohlášení.Média řízená Hamásem uvedla, že v sobotu bylo ve městě Gaza zabito 19 Palestinců a několik dalších bylo zraněno na Kuvajtském kruhovém objezdu, když čekali na nákladní auta s humanitární pomocí, uvedla agentura Reuters."Přežili jsme smrt, stříleli na nás, je mnoho mrtvých, je mnoho zraněných, málem jsme zemřeli, abychom sehnali našim dětem něco k jídlu," řekl Alaa al-Khoudary, obyvatel města Gazy, který se právě vracel z kruhového objezdu s taškou s pomocí.Izraelská armáda uvedla, že incident se vyšetřuje, ale "podle předběžných zjištění nedošlo k žádnému leteckému útoku na konvoj ani nebyly zjištěny incidenty, kdy by jednotky IDF střílely na lidi v konvoji s pomocí"."IDF umožnily konvoji s pomocí doručit potraviny lidem v severní Gaze. Při příjezdu k určenému distribučnímu místu byl konvoj zadržen a vyrabován stovkami obyvatel Gazy, severně od humanitárního koridoru," uvádí se v prohlášení izraelské armády.Více než 100 Palestinců bylo zabito koncem minulého měsíce poté, co izraelské síly zahájily palbu, když se zoufale hladoví lidé shlukli kolem konvoje s humanitární pomocí poblíž města Gazy.

Čas načtení: 2024-06-11 12:49:00

Kuriózní nehoda v Semilech. Nákladní auto s bagrem na korbě se zaseklo o most

Policie v Semilech vyšetřuje kuriózní nehodu nákladního auta, které převáželo na korbě bagr. Šofér špatně odhadl výšku nákladu a narazil do mostu. Událost na hodinu zablokovala provoz. Policie incident vyšetřuje a řidiči nákladního auta uložila pokutu.

Čas načtení: 2024-06-20 10:00:00

Británie: Volební kampaň konzervativců se propadá do skandálů

Neuvěřitelně, už dva kandidáty britské Konzervativní strany na poslance v blížících se všeobecných volbách vyšetřuje britský regulační orgán pro sázky. Už druhý kandidát, tedy nyní kandidátka, podala sázku ohledně toho, kdy se budou konat britské všeobeecné volby. Bohužel však oba tito kandidáti měli těsné kontakty na vedení strany, takže to věděli. Ze stejných důvodů byl právě vyhozen z úřadu britského premiéra v Downing Street jeden tamější bezpečák, protože si také podal sázku, že "podle jeho názoru" budou volby v červenci. Druhého kandidáta za stranu toryů "vyšetřuje" regulátor hazardních her, informuje BBCBBC jmenovala Lauru Saundersovou, kandidátku toryů, kterou prověřuje regulátor hazardních her kvůli sázce týkající se načasování parlamentních voleb.Chris Mason, politický redaktor BBC, prozradil, že dotyčnou kandidátkou toryů je Laura Saundersová, kandidátka strany v severozápadním Bristolu, která pro torye pracuje od roku 2015. Je také manželkou ředitele stranických kampaní Tonyho Lee.Minulý týden se nejbližší parlamentní poradce Rishiho Sunaka Craig Williams omluvil za to, že tři dny před tím, než premiér oznámil termín voleb, uzavřel sázku na červencové volby ve výši 100 liber. Měl vyhrát 500 liber. .Podrobnosti v angličtině ZDE

Čas načtení: 2024-06-27 05:51:00

V Německu porodila 11letá dívka, chtěla dítě se svým otčímem

Jedenáctiletá dívka v okrese Siegen-Wittgenstein ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko přivedla na svět dítě. Případ vyšetřuje tamější policie, otcem dítěte je dívčin nevlastní otec. Zda s ní měl pohlavní styk, policie vyšetřuje.

Čas načtení: 2024-07-30 15:14:00

Policie vyšetřuje smrtící útok na dětské akci s tématem Taylor Swift. Hudebnice uvedla, že byla „v šoku“

Velká Británie - Policie vyšetřující smrtící útok na dětskou akci s tématikou Taylor Swift v přímořském městě Southport ve Velké Británii uvedla, že pátrá po motivu, protože hudebnice uvedla, že byla „v šoku“. „Vyšetřování je v počáteční fázi a motiv incidentu zůstává nejasný,“ uvedla v pondělí vrchní konstábl policie v Merseyside Serena Kennedyová. The post Policie vyšetřuje smrtící útok na dětské akci s tématem Taylor Swift. Hudebnice uvedla, že byla „v šoku“ first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-10-07 16:02:10

Európsky súdny dvor vyšetruje Facebook. Nemôže používať údaje o používateľoch „neobmedzene“. Neuveríš, kde ťa ešte sleduje

Súdny dvor Európskej únie v tlačovej správe približuje prípad, ktorý sa týka Facebooku a iných, podobných sociálnych sietí. Tie podľa názoru rakúskeho súdu ... The post Európsky súdny dvor vyšetruje Facebook. Nemôže používať údaje o používateľoch „neobmedzene“. Neuveríš, kde ťa ešte sleduje appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-10-21 15:06:06

Kdo je zodpovědný za 20 tisíc úmrtí v pandemii? Slovensko vyšetřuje

SLOVENSKO – V rámci protikorupční jednotky Úřadu pro boj proti organizovanému zločinu bude zřízen specializovaný vyšetřovací tým, který bude zkoumat řízení pandemie a podezření... Článek Kdo je zodpovědný za 20 tisíc úmrtí v pandemii? Slovensko vyšetřuje se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-02-18 09:08:00

Horner podle německých médií podnikl právní kroky proti De Telegraaf

Red Bull i nadále vyšetřuje šéfa stejnojmenného týmu. Christian Horner je obviněn z nevhodného chování vůči zaměstnanci.

Čas načtení: 2024-02-16 18:34:00

Právníci Hornera chtěli obvinění z posílání nevhodných zpráv urovnat vysokým odškodněním, píše De Telegraaf

Red Bull nadále vyšetřuje Christiana Hornera kvůli nevhodnému chování. Šéf Red Bullu byl včera přítomen na prezentaci vozu RB20.

Čas načtení: 2024-02-16 20:32:23

Turecké úřady zintenzivňují razie proti lidem podezřelým z vazeb na teroristický Islámský stát

Stoupenci takzvaného Islámského státu (IS) dále rozšiřují své působení severně od Sýrie a Iráku. Tuto radikální teroristickou skupinu nyní intenzivně vyšetřuje Turecko. Podle tamních bezpečnostních zdrojů protiteroristická policie mimo jiné zadržela podezřelého ruského občana, údajného člena IS, jenž pracoval na stavbě jaderné elektrárny Akkuyu. V posledních dvou týdnech zajistily úřady mnoho dalších osob podezřelých z vazeb na IS. Teroristická organizace se koncem ledna přihlásila také k útoku na katolický kostel v Istanbulu, při kterém dva radikálové zastřelili jednoho člověka.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:16

„Mesiáš“ Parsifal Imanuel či guru Jára. Českem otřásl nejeden případ krutosti, který sekty provází

Městský soud v Praze nyní rozplétá složitou kauzu kolem gurua Richarda Š. z Kutné Hory, kterého údajně na jeho přání sprovodily ze světa dvě jeho následovnice. Policie v případu vyšetřuje další dvě podezřelá úmrtí. Tato sekta předčila téměř vše, co...

Čas načtení: 2021-08-18 13:59:33

Deset skutečných příběhů, které otřásly českým školstvím. Česká televize uvádí nový seriál Ochránce

Aleš Pelán v podání herce Lukáše Vaculíka je oblíbeným učitelem na střední škole. Šikana kolegyně ho donutí uvědomit si, že každý někdy potřebuje zastání. Učitelka, které se utopí žák na výletě. Rodiče dětí tyranizovaných nezvladatelným spolužákem. Dívka, co nikdy nechodila do školy. Vychovatelky diagnostického ústavu, jimž chovanec zavraždí kolegyni… Tyto a další případy bude hlavní hrdina nového desetidílného seriálu České televize vyšetřovat coby školský ombudsman vždy v neděli od 20.10 hodin na ČT1. Poprvé 5. září. „Nejen školskému prostředí, ale i vzdělávání jako takovému se Česká televize věnuje dlouhodobě a intenzivně. Nejvíce se to projevilo v době pandemie, kdy jsme skoro ze dne na den přišli s novými pořady, které pomáhaly jak dětem, tak rodičům i učitelům. Pedagogů je v České republice kolem sto padesáti tisíc. Několik stovek z nich jsme již oslovili, byli to naši první a velmi důležití diváci. Společně s Učitelskou platformou jsme je pozvali na projekce a následné diskuse. Reakce, které jsme dosud získali, nás velmi těší. Na otázku, jaké slovo náš nový seriál vystihuje, nejčastěji padala bezmoc, zodpovědnost, úzkost a úplně nejhojněji – realita. Myslím, že lepší hodnocení si tvůrci nemohli přát,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. „Jsem syn učitelky, moje sestra je učitelka. Tomáš Feřtek se věnuje školství roky. Matěj Podzimek má oba rodiče učitele. Všichni jsme rodiče. Školství je oblast, o které nevznikl seriál snad desítky let. Je to oblast, ve které se denně děje malé i velké bezpráví. Řekli jsme si, že o tom snad víme dost, máme dost velkou osobní i profesní zkušenost, abychom se zkusili zastat těch, kteří tahají za kratší konec a mají pocit, že o tom nikdo neví. Ví,“ popisuje vývoj vzniku projektu Michal Reitler, v jehož tvůrčí producentské skupině vznikl. Deset skutečných příběhů, které otřásly českým školstvím vyšetřuje Aleš Pelán. I když není policista, ale učitel. Nemá za sebou policejní aparát, jen dlouholetou pedagogickou praxi, která ho naučila vnímat potřeby druhých. A taky jejich práva, jež nutně nemusí být v rozporu s právy druhé nebo třetí strany – jen se jimi musí zabývat empatický člověk, a ne instituce typu inspekce nebo soudu. „On pro mě představuje trochu rozporuplnou figuru: sám se neustále vydává na cesty, kde řeší něčí problémy, přitom si však není schopen vyřešit svůj vlastní život. Jde sice o člověka, který má dobré záměry a myslí to upřímně, akorát zjišťuje, že nic není nakonec tak, jak si představoval,“ popisuje svou roli Vaculík. Herec se po třech letech pracovně opět setkal s režisérkou Terezou Kopáčovou. „Zkušenost z Metanolu mi dala jistotu, že je schopen hrát jinak, než jak je běžně zažitý, a že je za takové ‚posouvání‘ dokonce rád. Tedy že se zvládne proměnit i do charakterově složitého intelektuála akademického typu, což je pro Lukáše v podstatě čistý protiúkol. Můžu dodat, že i přes vysoká očekávání nás Lukáš zase překvapil. Byl ještě obětavější a pozitivnější, než jsme si vůbec dovedli přestavit. A jak zkonstatoval Michal Reitler nad hotovým posledním dílem: Zdá se, že je to Lukášova životní role. V objemu, síle a – doufejme – i v dosahu,“ říká Kopáčová, která režírovala šest epizod Ochránce. Další čtyři vedl Tomáš Mašín. Na scénářích k jednotlivým dílům pracovali dva autoři. Úkolem Matěje Podzimka bylo soustředit se na vztahové drama, na trojrozměrnost postav. Aby všechno profesní bylo zároveň osobní. Konkrétní materiály pak sbíral Tomáš Feřtek. „Shromáždil jsem případy, které opravdu nějakým způsobem pohnuly či hýbou školstvím, historky, které jsem sledoval jako novinář, a z nich jsem pak vybíral ty, které nesly nějaké podstatné zobecnitelné téma,“ vysvětluje Feřtek. A kreativní producent Reitler dodává: „Chceme vzdát respekt k práci učitelů. Jsou pod tlakem systému, rodičů, poslední dobou i dětí a samozřejmě i pod vlastním pochybnostmi o potřebnosti. Téměř každá kauza nabízí vhled do nějaké oblasti, ve které může učitel uvíznout. Ve spolupráci s ČT edu připravujeme doporučující materiály, jak takovým situacím předejít či jak zmírnit následky, bránit se. Naše kauzy se staly a stanou se znovu.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-11 08:47:30

Peníze nesmrdí, korupce kvete

Navazuji na článek kolegy – člena spolku Chamurappi Oldřich Heina Peníze nesmrdí, který vyšel před pár dny na webu Literarky.cz. Autor v něm uvedl pojem „svaz známých“ jako nástroje k uplatnění korupčních vlivů. Kdo se dlouhodobě zajímá o dění v trestním řízení, pravděpodobně mi přisvědčí, že jím zmiňovaná uskupení občas vznikají. Někdy o nich lidé mluví jako o „místních mafiích“.   Někdy se jedná o ustálené, dlouhodobě působící struktury, jindy vznikají účelově, dočasně, nabaleny na trestní případy, jejichž účastníci mají prostředky, použitelné k ovlivnění vykonavatelů spravedlnosti. Mohou působit jak k odvrácení ohrožení trestním řízením, tak k jeho prosazení. K jejich uvedení do pohybu nejsou vždy nezbytné peníze nebo jiné statky, ale může to být i ctižádost nebo prostá škodolibost. Příkladem budiž vyvolání trestního řízení pro údajné křivé svědectví proti nemohoucí osmdesátníci, jež slouží pouze k potýrání rodiny věřitele, ale přesto vedené s plnou vervou. Ve „svazech známých“ se spolčují lidé z různých pozic: například policista je propojený přes manželku se státním zastupitelstvím, státní zastupitelství přes rodinné svazky zase s vyšším patrem policejních struktur. Policie se může propojit s místní složkou GIBS přes bývalé policisty, kteří do ní přešli. K dokonalosti slouží propojení s insolvenčním správcem, exekutory a vykonavatelem dražeb. Báječně se „svazu známých“ daří, když se „u piva“ podaří do něj vlákat soudce. Ti všichni se navíc propojují všelijak křížově. Když se na takové uskupení napojí mocný místní „kmotr“ pomocí bývalého policisty, kterému po odchodu od sboru zajistil teplé místo, snadno ovlivní běh trestního řízení. Může se pak dít ledacos, například obžalovaný se po letech sice domůže zprošťujícího rozsudku, ale mezitím již dohodnutý zájemce koupil jeho majetek v dražbě „za hubičku“. Stavět se „svazu známých“ do cesty je téměř beznadějné. Občánek podá státnímu zastupitelství podnět k vykonání dohledu nad policií, ale vyřízení se ujme manželka kamaráda napadeného vyšetřovatele a postup policie „posvětí“. Občánek podá trestní oznámení příslušné služebně GIBS, ale do té mezitím přešel policista, na kterého si stěžuje a ten pak vyšetřuje sám sebe. Občánek chodí v bludném kruhu, opakovaně si stěžuje, nakonec se dočká vyrozumění, že na další obsahově shodné podněty už nedostane odpověď. V zoufalosti jej napadne poslat stížnost „věrchušce“. Často se stane, že odpověď dlouho nepřichází a opakování podání na tom nic nemění. Je-li příliš dotěrný, nakonec dostane vyrozumění od stížností napadeného útvaru, že v jeho podáních se nevyskytovalo upozornění, že požaduje odpověď, proto úřad mlčel. Ale v zájmu dobré správy mu napadený úřada přece jen blahosklonně sdělí, že jeho stížnost byla bezdůvodná. Občánek teprve pak pochopí, že je zavedeným zvykem, že stížnosti se posílají napadeným útvarům k vyjádření. Sám na sobě nikdo chybu nevidí, takže „nahoru“ putuje vysvětlení, že stížnost byla bezpředmětná a stěžovatel se ničeho nedomůže. V tomto ohledu zaslouží zvláštní uznání postup centrály NCOZ, která trestní oznámení, směřující mimo jiné proti soudcům, podezřelým z nadržování sprostým zločincům, postoupila postiženému soudu, snad aby si podezřelí mohli v klidu připravit obhajobu. Když občánek pochopí, že marně válčí proti „svazu známých“, bláhově ho napadne, že hradby souručenství korupčníků by mohl prorazit pouze zásah zvenčí, a to z nejvyššího patra. Vydá se tam. Kdysi, asi tak před deseti a více lety, by možná skutečně dosáhl požadovaného setkání a něco by vyřídil, nebo by velký šéf aspoň předstíral porozumění. Od té doby se rozbujelo papalášství, jež činí některé vysoké šéfy nedostupnými. Mají své kerbery, kteří k nim občanskou chátru nepustí. Papaláši mají přece svých starostí dost i bez občanských prudičů. Je třeba je chránit před přetěžováním a ušetřit je „jobovek“, kterými by se museli zabývat. Nejlépe opevněný je ředitel BIS, jemuž ani nelze poslat žádost o setkání cestou datových schránek. Jakýsi vnitřní útvar BIS sice zprávu přijme, ale pak poučí odesílatele, že na vyřizování takových žádostí má BIS zvláštní útvar, jejž je třeba oslovit způsobem popsaným na internetových stránkách BIS. Na základě zkušeností s policií, státním zastupitelstvím a GIBS bych čekal, že obsluha datové schránky doručí dopis vnitřní cestou příslušnému útvaru. To by ale asi bylo svou jednoduchostí zpravodajců nedůstojné. Případy korupcí ovlivněných řízení patrně není mnoho. Ale vyskytují se a jsou překážkou vedení férového procesu. Působí obrovské škody hmotné i morální. Přivádějí do vězení nevinné lidi, a naopak umožňují darebákům únik před spravedlností. Pokud se postiženým nepodaří získat pomoc mimo obvod působnosti „svazu známých“, spravedlnosti se nedočkají. V jejich neprospěch účinkují ustanovení právních předpisů o místní a věcné příslušnosti, jejichž prolomení je neobyčejně obtížné. Navzdory téměř beznadějné situaci je na místě nevzdávat se a bojovat až do posledního náboje. Cum spiro spero. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-13 10:52:33

Past, která ničí životy. Životopisný film České televize zachycuje trpký osud Jiřiny Štěpničkové

Jednu z nejvýraznějších hereček si zkraje padesátých let Státní bezpečnost vybrala jako svou další oběť, vylákala ji na falešnou hranici při vyprovokovaném útěku a zatkla. Trpký osud velké prvorepublikové hvězdy odsouzené v zinscenovaném procesu k dlouhému pobytu ve vězení vypráví nový snímek Viktora Polesného se Zuzanou Stivínovou v hlavní roli. Film o životě Jiřiny Štěpničkové s příznačným názvem Past uvede ČT1 v neděli 16. února ve 20.10 hod. Stála na prknech Národního divadla, později se stala jednou z tváří Vinohradského. Byla přední filmovou hvězdou, která se objevila po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového nebo Hugo Haase. Nesehnula se ani pod nacistickou okupací a nikdy nevystoupila v německy mluveném filmu. Ztvárnila Maryšu, Muzikantskou Lidušku i Viktorku, její doménou se staly role osudových a osudem zkoušených žen. Po narození syna Jiřího se rozhodla pro výběr lepších podmínek k životu a chtěla začátkem padesátých let emigrovat. Místo vysněného života ale přišlo zatčení, dlouhé vězení a odloučení od dítěte. Byl pro ni žádán trest nejvyšší, nakonec „vyklouzla“ jen s patnácti lety vězení, z nichž si odpykala deset. K práci, kterou milovala, se nakonec vrátila, nikdy ale nenavázala tam, kde skončila. „To bylo pro mě nejsložitější – zachytit její návrat k filmu, protože jsem musela hrát herečku, která je jistě výborná, ale po dlouhé nucené pauze hraje jinak. Ne špatně, ale jakoby zastarale, prostě ta propast byla veliká,“ říká představitelka hlavní role Zuzana Stivínová. Televizní film vykresluje na pozadí tragického osudu české herecké ikony dobu, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad osudy lidí a ti, kteří se nepřidali k davu, byli ostrakizováni a ponižováni. Vedle příběhu Štěpničkové vypráví paralelní dějová linka o osudu mladého herce Oldřicha Švestky, který do divadla nastoupí těsně před Jiřininým pokusem překonat hranice. Další pohled diváka zavede do života estébáka Bohumila Doubka, jenž celý případ vyšetřuje a herečku vyslýchá.  „Postava vyšetřovatele StB Doubka je pro herce zdánlivě velmi vděčnou rolí zrůdného záporáka, ti se hrají skvěle. Ale tím, že příběh o paní Štěpničkové je skutečný, nechtěl jsem hrát jen dalšího zlého oplzlého estébáka. Chtěl jsem pochopit, jak je možné, že někdo byl schopný zničit té ženě život tím, že na ni ušil zločin, který nespáchala. Považoval ji opravdu za nepřítele? Věřil tak moc režimu? Nebo se ho i sám bál? Měl tak vymletou hlavu školeními a propagandou? Byl takový kariérista? Nevěřím, že tehdy byli lidé jiní než dnes. Ale doba jiná byla. A je dobré se k tomu vracet a přemýšlet nad tím. Protože dějiny se opakují,“ říká herec Igor Orozovič. Zuzana Stivínová při tvorbě role vycházela z dostupných historických pramenů. Zdrojem informací jí byli také pamětníci, zejména Jiřiny vlastní syn Jiří. „Nejdřív jsem Jirkovi napsal dopis, plný omluv, úzkostí a obav z toho, že se bude dívat na svůj vlastní příběh. Jirka scénář číst odmítl, po několika stránkách – kde je popsaný onen útěk, musel text odložit, protože ty vzpomínky pro něj byly bolestné. Známe se léta a on mi vyjádřil plnou důvěru. Ale po čase se se mnou sešel, dlouho jsme si povídali a hodně zajímavého jsem se dozvěděl. Dokonce mi nabídl ten batůžek, ve kterém ho máma na té hranici nesla. Nezanedbatelné bylo, že se s ním sešla i Zuzana Stivínová, a to bylo pro nás hodně podnětné,“ říká režisér Viktor Polesný. {loadmodule mod_tags_similar,Související}