Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-16 00:01:26

Vídeň – co navštívit v hlavním městě Rakouska

Pokud chcete vyjet na 1-2 denní výlet a ideálně do zahraničí, Vídeň by pro vás mohla být tou správnou volbou. Na své si zde přijde určitě každý, je to za humy a k vidění je toho spousta. Podle informací z jednoho nejmenovaného časopisu vychází Vídeň ve srovnání se všemi světovými metropolemi jako vůbec nejlepší město ... Celý článek > Příspěvek Vídeň – co navštívit v hlavním městě Rakouska pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2024-12-30 17:28:00

Proč je od ledna do března nejlepší čas navštívit Zanzibar?

Nahánějí vám venkovní teploty hrůzu a raději byste se vydali na dovolenou k moři? Vyrazte na Zanzibar. Ideální doba k jeho návštěvě právě nastala. Od ledna do března je Zanzibar rájem na zemi Průzračné moře, nekonečné pláže s bílým pískem a teploty, které přímo lákají ke koupání. Takové podmínky panují na ostrově Zanzibar od ledna ... The post Proč je od ledna do března nejlepší čas navštívit Zanzibar? first appeared on SuprŽena.cz.

Čas načtení: 2019-11-07 20:19:19

Carmen Kornová: Dcery nové doby (ukázka z knihy)

Hamburská spisovatelka Carmen Kornová píše knihy už třicet let, ale teprve před třemi roky se stala slavnou – když opustila žánr detektivky a dětské literatury a napřela úsilí na románovou fresku Dcery nové doby, v níž zachytila nejtemnější období německé historie. Jde o ságu čtyř přítelkyň odehrávající se v Hamburku od roku 1919 až do přelomu století. Kornová je dnes označována za „německou Ferrante“. Rok 1900 se v Německu vyznačoval mimořádně vysokou porodností. Jako by to množství předznamenalo, že přijdou ztráty. Henny Godhusenová je jednou z oněch dětí narozených na přelomu století. Bylo jí teprve osmnáct, když přišel mír. Nyní je přesvědčena, že válečné hrůzy jsou navždy pryč. Na jaře 1919 se plna elánu začne školit jako porodní asistentka na klinice v hamburské čtvrti Uhlenhorst. Mísí se zde střední třída s dělníky, bohatí i chudí. Avšak lidé, kteří se pro Henny stanou v životě nejdůležitějšími, jsou její vrstevnice – Käthe, Ida a Lina. Slova písně Beatles „You gotta carry that weight for a long time“ vystihují úděl Dcer nové doby. Všechny ženy jsou limitovány konvenčními hranicemi své doby. Lina, jež touží stát se učitelkou, musí zůstat svobodná. Naproti tomu Ida se kvůli půjčce svého otce snaží vydržet v manželství s nemilovaným věřitelem. Vzpurná Käthe, otevřená socialistickým myšlenkám, se provdá, aby se svým partnerem získali byt. A Henny se vdává, protože je těhotná... První svazek trilogie se odehrává od roku 1919 do prosince 1948. Kornová po celou dobu vzdává poctu Hamburku, kde se odehrává většina děje. Díky ní poznáváme podobu města, jež dnes už neexistuje.   Ukázka z knihy DUBEN 1933 Henny nadzvedla dětský kočárek, aby zdolala vysoký schod do obchodu s textilem. SA-man ji sice zachytil jen koutkem oka, ale pokročil kupředu a pokusil se jí postavit do cesty.      „Víte, že tohle je židovský obchod?“      Pohlédla do téměř dětského obličeje, který jí připadal známý.      „K dnešnímu dni vyzval vůdce k bojkotu židovských obchodů. Nenakupujte u Židů.“      Hlas mladého muže se důležitostí přímo chvěl. Teď ho poznala. Syn Lüderových. „Pusť mě dál, Gustave. Co má tenhle žvást znamenat?“      Gustav zaváhal. „Henny Godhusenová,“ řekl pak. Už dávno ne. Teď se z ní stala Henny Lührová. Jak nechávala ta jména za sebou. Jen zvuk a kouř.      „Ví tvá matka, že jsi tady?“ Gustav zvedl hlavu tak prudce, že mu málem spadla čepice uniformy. „Tohle si vyprošuju.“      „Tak mě pusť dovnitř k Simonovi. Potřebuju nové povlaky na polštáře.“      Gustav Lüder se rozhlédl. Nablízku nebyl žádný další nacista. V Herderově ulici bylo jen málo židovských obchodů. Nejbližší byl obchod Moritze Jaffeho poblíž Humboldtovy ulice.      Gustav pohnul bradou a naznačil, aby si pospíšila a co nejrychleji zmizela v Simonově obchodu s textilem.      „Mohl bys mi podržet dveře,“ řekla Henny, „abych se tam dostala s kočárkem.“      Ohromilo ho to natolik, že to, oč ho požádala, doopravdy udělal.      Simonovi sotva mohli uvěřit tomu, že esaman podrží zákaznici dveře. Nejraději by byli vyběhli Henny vstříc, ale netroufali si vyjít zpoza pultu. Gustav však už zmizel, jako by se mohl v krámu, který znal od dětství, nakazit dýmějovým morem.      Paní Simonová měla uplakané oči a popotahovala, když vystupovala po žebříku, aby mohla vytáhnout zásuvku s povlaky na polštáře. „Máme je taky lemované krajkou,“ řekla.      „Vezmu si dva z těch obyčejných.“ V kočárku se začal vrtět Klaus, který scénu přede dveřmi prospal, a posadil se.      „Ten už bude brzy na kočárek příliš velký,“ prohodil Simon.      Henny přikývla. Chlapec rostl a rostl, a přitom mu ještě ani nebylo půldruhého roku. Marike byla v tomhle věku ještě trpaslíček. Zase jednou šlo v jejím životě všechno příliš rychle. Sňatek. Těhotenství.      A teď tedy ještě Hitler, který vyhrál březnové volby. Henny volila SPD a pocítila přitom velkou touhu po Ludovi. Nechtěla vědět, komu dal Ernst svůj hlas, doufala, že to byla alespoň nacionální DVP.      Paní Simonová zabalila povlaky a Henny zaplatila. Pan Simon byl rozpačitý, když jí předával malý balíček. „Je to jen šáteček,“ řekl, „ale ta nejlepší bavlna.“      „Za co?“ divila se Henny.      „Že jste byla tak laskavá a přišla dnes do krámu.“      Henny pocítila horkost v obličeji. „To nemůžu přijmout,“ řekla. „To je přece samozřejmost. Kupuju u vás už celá léta.“      „Vezměte si to jako poděkování za ta léta věrnosti.“      „Vy jste přece paní Petersová,“ ozvala se paní Simonová.      „To ano, ale už dva roky se jmenuju Lührová. Jak to půjde dál s vaším obchodem?“      „Ten blázinec přece nemůže trvat dlouho. Můj muž chce k příbuzným do Holandska, ale pak budeme sedět v Maastrichtu, zatímco Hitler už bude za horama. Vždyť bychom se toho obchodu vzdali docela zadarmo.“      „Heleno,“ zarazil ji přísně Simon.      „Já vaší zákaznicí zůstanu.“      Tentokrát to byla Helene Simonová, kdo jí podržel dveře. Gustav jako by se rozplynul. Ale onoho 1. dubna 1933 to nemělo být tak jednoduché všude.   Den před svou svatbou si Henny stáhla z prstu granátový prsten a uložila jej do krabičky z třešňového dřeva. Nebylo to v oněch dnech jediné loučení, Ernst totiž prohlásil, že nechce žít v Canalstrasse, ale chce vstoupit na neprobádané území.      To pak našli v jednom z pětiposchoďových domů v ulici Mundsburger Damm. Čtyři velké pokoje. Světlé. Ve třetím poschodí. S jedním balkonem vpředu a jedním vzadu. Takřka velkoměšťácké. Blízko k Lině a ke klinice Finkenau, jen pro Ernsta se cesta ke škole do Bachovy ulice prodloužila.      Henny tlačila kočárek z Herderovy ulice na Winterhuder Weg a pocítila lítost, když míjela svůj starý byt. Sama vlastně život nežila, ale život žil ji. A přitom měla už v devatenácti vlastní plán.      Chlapec v kočárku se pokoušel vstát, dobře, že ho drží popruhy, jinak by spadl po hlavě na cestu.      Přála si vůbec tohle dítě? Ne. Ale milovala je, stejně jako milovala Marike. Osud se jí zvrátil.      Všechno se obrátilo. Käthe měla starost, že Rudiho plně pohltil vír KPD. Nepodporovala to vlastně ona sama, když být komunistou ještě nebylo životu nebezpečné?      Na rohu Hamburské ulice zašla Henny k Mordhorstovi, koupila žemli pro Klause a franzbrötchen pro Ernsta a Marike. Malý natahoval ručky po sáčku, to dítě mělo pořád hlad. K Elsinu potěšení, protože o Marike stále říkala, že je mlsná.      Za půl hodiny přijde Marike z Lerchenfeldu, kde byla právě zapsána do sexty, ne však do třídy k její tetě, neboť Lina učila na nejvyšším stupni.      Ernst by už měl být doma, v sobotu učil jen čtyři hodiny, a to pak mohl převzít Klause, když Henny odcházela do služby do Finkenau. V ostatních případech hlídala dítě její matka, stejně jako předtím hlídala vnučku.      Dvě děti. Jeden manžel. Velký byt. Důvěrně známá práce. Daří se jí dobře? Henny nevěděla. Možná věřila tomu, že by mohla politiku ze svého života vytěsnit, ale měla dojem, že se jí to nedaří. Henny se nových časů bála.   „Chtěl bych vám říct, že je to pro mě těžké, milý kolego Landmanne. Není tajemstvím, že si vás velice vážím. Ale mám svázané ruce. Včera vstoupil v platnost nový zákon.“      „Hned si sbalím své věci,“ řekl Kurt Landmann.      Jeho šéf však zvedl odmítavě ruku. „Prosím vás, abyste zůstal do konce dubna. Neměli bychom uskutečňovat to, co si noví pánové vymysleli, ještě rychleji, a je tu navíc pár věcí, které musíme vyřídit.“      Landmann váhal. Proč by se měl potulovat pod gilotinou?      „Vy sám jste v listopadu navrhoval, abychom přijali dva nové kolegy. Doktor Kolb z Marburgu je bohužel také mojžíšovského vyznání, takže už ani on nepřichází v úvahu. Kolega z Bonnu může nastoupit až k 1. červnu.“      Pohled Kurta Landmanna přednostu kliniky míjel, lékař se díval velkým oknem ven do ulice Finkenau. Zdálo se, že se ničím rušit nenechá.      „Možná bychom si mohli společně promluvit o nových kandidátech ještě před Velikonocemi.“      Landmann zvedl zrak. Těch jemnocitných pět minut už asi uplynulo. Měl by snad hledat svého nástupce?      „Máte nějaký plán B? Leccos se přece dalo tušit už od třicátého ledna.“      Landmann zavrtěl hlavou. Už řadu let měl temné tušení, ale že za pár měsíců po Hitlerově nástupu k moci přijde o své místo vedoucího lékaře na Finkenau, ho nikdy nenapadlo.      Jeho šéf se zvedl. Bylo načase udělat totéž.      Kurt Landmann se chopil napřažené ruky.   Theo Unger seděl na studeném kameni okenní římsy. Nepomáhá snad vyhledávat nová místa, když se člověku děje něco nepříjemného? Jako kdyby vysoká římsa zaručovala perspektivu toho, co se přihodilo, perspektivu, kterou židle před Landmannovým psacím stolem nemohla poskytnout. Vzpomněl si, jak Elisabeth strávila polovinu noci opřená o topení 232 v salonu, když přišla zpráva o smrtelném onemocnění jejího otce.      „Zákon na znovuobnovení profesionálního úřednického povolání,“ řekl Landmann, jako kdyby si mumlal formulku pro namíchání jedu.      „Tenhle název je jen hanebné zastírání,“ prohodil Unger. „Právě vidíš, že jsem budoucnost neviděl dostatečně černě.“      „Co teď uděláš?“      Landmann pokrčil rameny. Unger se na římse protáhl. „Platí tenhle zákaz zaměstnání taky pro samostatné lékaře?“ zeptal se.      „Ještě ne. Jen pro ty na klinikách.“      „Dovedl by sis představit, že bys ordinoval jako venkovský lékař v Duvenstedtu?“      Kurt Landmann na něj překvapeně pohlédl.       „Víš přece, že mému otci docházejí síly. Uvítal by, kdybych přišel k němu do ordinace. Ale já jsem pevně rozhodnutý, že to neudělám.“      „A ty si myslíš, že si tvůj otec vezme v těchhle časech do své ordinace židovského lékaře a nechá ho ošetřovat své pacienty?“      Teď jen neváhat. Unger si právě uvědomil, že už jednou otec důvěřivě přijal židovskou snachu. Vše bylo v pořádku a jeho rodiče měli Elisabeth opravdu rádi.      „Promluvím s ním, pokud si to dokážeš představit. Nebo bys radši odešel do zahraničí? Do Curychu nebo do Vídně?“      „Letos mi bude jedenapadesát a začínám být domácky založený,“ odpověděl Landmann. „Radost z cestování se ztrácí.“      „Tak já tedy se starým pánem promluvím,“ slíbil Unger.   Käthe ani nic jiného nečekala. Místo brože Spolku německých porodních asistentek teď blůzu Hildegard Dunkhaseové zdobil odznak strany. Ovzduší se od nástupu Dunkhaseové sotva zlepšilo, jen málokdo s ní spolupracoval rád, ale od chvíle, kdy Hitler zcela a dokonale ovládl národ, byla ve vrcholné formě.      V sesterně rozdávala přihlášky do Říšského spolku německých porodních asistentek, který byl po sjednocování odborových svazů nyní jedinou stavovskou organizací a ohlašoval školení k otázkám průzkumu dědičnosti a k rasovým otázkám.      S doktorem Landmannem přestala komunikovat hned při uchopení moci v lednu, ale zvěst o jeho propuštění, která se nyní šířila chodbami i sály kliniky, v ní vyvolala jízlivý smích. „Dobře, že se už nedotkne žádného německého chlapce ani děvčete,“ prohlásila, když Henny v posledním okamžiku zadržela Käthinu ruku, která se ji chystala uhodit. Výraz triumfu ve tváři Dunkhaseové jí neunikl.      „Dostáváš se do velkého nebezpečí, Käthe,“ varovala ji Henny, když stály samy před svými skříňkami. „Oni tě už určitě mají v merku. Od požáru Říšského sněmu jsou úplně bez sebe.“      „Přece nemůžu být zticha.“      „Dunkhaseová tě rozkrájí na kousky, osolí si tě, opepří a zbaští k snídani, jakmile jí k tomu dáš příležitost.“      „Rudi dostal dnes v noci nové instrukce z Moskvy. Všichni pracují na tom, aby Hitlera svrhli. Nemůže to dlouho trvat.“      Henny s ukazovákem na rtech varovala, jako kdyby poslouchaly i stěny.      „Strkají taky u vás pod dveře letáky?“ zeptala se tiše.      „Poslouchá moskevský rozhlas. Tam dávají kódované instrukce. Podle nich se pak tvoří a rozdávají letáky.“ Käthe šeptala.      „V Městském domě už došlo k ošklivému týrání. Obchodníci v ulici Am Neuen Wall si stěžovali na křik.“      Henny nechtěla vědět, odkud o tom Käthe ví. Vlastně chtěla, aby Käthe mlčela, jako by pak ty hrůzy neexistovaly.      „Přijď třeba někdy k nám,“ navrhla Käthe. „To si pak můžeme zase otevřeně promluvit. U tebe doma asi nejsem příliš vítaná. Když si pomyslím, jak báječně nám kdysi bývalo ve čtyřech. Ty a já. Rudi a Lud.“      Člověk si štěstí uvědomí většinou až příliš pozdě.      „Jak to tady půjde dále bez Landmanna?“ uvažovala Käthe. Ten nad ní držel svou ochrannou ruku. Ale nejen proto jí bude chybět. Byl to duchovní bratr, jehož teď ztratila.      „U Friedländera už jsou nějaké problémy?“ zajímala se Henny. „Nemyslíš, že budou muset podnik zavřít a že Rudi přijde o práci?“      „Zatím ještě všechno běží. Nejvíc se ho dotklo, že zakázali noviny Hamburger Echo. Tam se totiž vyučil.“      „Do jakých časů jsem to jen Klause porodila? Možná to od tebe bylo chytré, žes neměla děti.“      „Svěřím ti tajemství, ale nech si je pro sebe, Henny.“ Käthe se obrátila a podívala se přítelkyni do tváře. „Já děti mít nemůžu. Zprasila mě jedna andělíčkářka.“      Čtrnáct let o tom mlčela, ale náhle cítila potřebu se někomu svěřit. Jako kdyby chtěla mít čistý stůl.      „Ty jsi byla u andělíčkářky? A kdy to bylo?“      „Poté co jsem se poprvé vyspala s Rudim. To jsme samým vzrušením nedávali pozor. Potom už si bral kondomy. Ty si pak klidně mohl odpustit, jenže já jsem se to dozvěděla, až když jsme se o dítě pokoušeli. Ale Rudi o tom neví.“      „Nechala ses vyšetřit Landmannem?“      Käthe zavrtěla hlavou. „Byla jsem jinde.“      Henny myslela na ordinaci v Emilienstrasse a na pesar, který Ludovi zamlčela. Byla to nově získaná moc, kterou tu ženy využívaly. Vedla ta moc nutně ke zneužití?        „Andělíčkářku by mi Rudi nikdy neodpustil,“ přiznala Käthe, „to, že jsem se našeho dítěte zbavila. On by se býval nejradši oženil, hned jak jsme se seznámili.“       „Mělas mu to říct.“      Käthe zavrtěla hlavou. „Ty jsi svému Ludovi taky hned nenalila čistého vína.“      „A mám kvůli tomu dodnes moc špatné svědomí,“ přiznala Henny.      Dveře se otevřely a do jejich napjatých tváří hleděla Hildegard Dunkhaseová. „To se tedy trápíte jaksepatří,“ řekla. „A vás, paní Odefeyová, vás se taky ještě zbavíme.“   Louise zatajila dech. „Přece ne kvůli mně?“ zeptala se, když se konečně nadechla.      „Proč kvůli tobě?“      „Protože jsem teď jako malomocná.“      „Blbost. To nemá s tebou vůbec nic společného,“ ujistila ji Lina.      „Nedávno mi řekl jeden z jevištních dělníků, že vypadám židovsky,“ řekla Louise. „Nenamlouvej si tedy, že tu žiju se svou blonďatou nevěstou inkognito.“      „Vypadáš, jako bys svému otci z oka vypadla.“      „Tady aspoň vidíš, jak je to všechno k zbláznění. Proč jsi musela opustit Lerchenfeld?“      Teď to byla zase Lina, kdo se zhluboka nadechl. „Podle nového zákona smějí na gymnáziích učit jen pedagogové s univerzitním vzděláním, a já jsem absolvovala pouze vyšší učitelský seminář. Tím je postižena polovina vyučujících.“      „Vždyť v září budeš v tomhle podniku už třetí rok.“      „Jenže teď jsou tady náckové a přijímají nové zákony.“      Louise se posadila na korálově červenou pohovku, založila si ruce a podepřela jimi bradu. Byla to její myslitelská pozice. „Člověče!“ řekla.      Že by nové heslo?      „Můžu se pokusit o návrat na školu v Telemannově ulici. Nebo na školu v Lichtwarku. Jenže o to usiluje hodně lidí. Tím zákonem totiž není postižen jen Lerchenfeld.“      „A co kdybychom odešly do Londýna? Možná by pro nás Hugh a Tom ve svém nakladatelství něco měli.“      „Představuješ si to jednodušší, než to je. A vůbec. Ty se v Thalii přece cítíš dobře.“      „Kdo ví, jak dlouho ještě. V uměleckých kruzích se hodně emigruje.“      Lina vrtěla hlavou. Emigrace, to pro ni nebylo. Pro ni znamenalo všechno zdejší až příliš mnoho. Henny, Marike a Klaus, které pořád považovala za svou rodinu. Tenhle finančně únosný byt s výhledem na kanál. A Louise navíc nepatřila mezi ohrožené. Vždyť jeden z rodičů byl árijského původu. Ach, s jakou samozřejmostí už uvažuje v těchto pitomých termínech.      „Pozvala jsem Kurta na Zelený čtvrtek,“ oznámila Louise. „Řekla jsem si, že by to byl vhodný den na společné setkání. Ježíš si sedá se svými učedníky ke stolu a tak.“      „Ale k poslední večeři. Je snad tohle dobré znamení?“      „Ale co. Obstarám pochutiny a něco dobrého k pití.“      „Hodně ho to vzalo?“      „Znáš Kurta. Ten všechno odbude posměchem.“      „Přežije tvá matka tyhle časy dobře?“      „Doufám. Má mého otce.“ Louisin hlas zazněl drsně. To všechno bylo absurdní divadlo.   Všechny ty zajíčky a pestrá vajíčka chtěla Guste o Velikonocích schovat na zahradě. Spolu s ní koupil Bunge ty sladkosti v cukrárně v ulici Eppendorfer Baum. Uvnitř dvě staré Židovky, pořád ještě vyděšené z příslušníků SS, kteří 1. dubna stáli před jejich obchodem. Aby se lidem nahnal strach. Bunge vždycky zastával názor, že je třeba být velkorysý, a to ve všech oblastech. Co by pak člověku zbylo jiného než se uchýlit do soukromí? Tady venku už to všechno nemělo žádný šarm.      Guste se dala do práce. Jako vždy. Ne že by nové pány na sebe nevhodně upozorňovala. Ve srovnání s tím byl císař ještě velikán. Vždyť mnohé z toho, co člověk považoval už za překonané, by se v těchto dnech mohlo pokládat za užitečné.      V podkrovním pokojíku, nejmenším v domě, žil mladík, který na sebe hloupě upoutal pozornost hnědých pánů v Berlíně. „Guste, Guste,“ říkal Bunge, „aby nám nakonec nešlo o krk, jako tomu chudákovi Marinusovi.“ Mladý Holanďan, kterého obvinili ze založení požáru Říšského sněmu. Tam se jistě ušpinilo taky hodně dalších rukou.      Carl Christian Bunge ochutnal několik z těch čokoládových vajíček, která Guste skladovala v dubové kredenci v jídelně, ale ta mohl ještě nahradit, vždyť Velikonoce měly být až příští neděli. Nejlepší byla ta plněná koňakem.      Ida by koupila velké pralinkové vejce u Hübnera v ulici Am Neuen Wall. Jejich vztah však ještě nebyl pochován, i když ona a Campmann, jak se zdálo, žili oddělení od stolu i lože. Milý zeť byl na nejlepší cestě udělat ještě větší kariéru. Pohřben byl dosud pouze jeho vztah s Veverkou.      Ach, tohle krokantové vejce ale bylo dobré. Hned zítra zajde do cukrárny v ulici Eppendorfer Baum, aby si nikdo téhle jeho chtivosti během postní doby nevšiml. Pak by mohl navštívit Mommeho u Heymanna. Jen ať chlapec ví, že má o něm dobré mínění. Jako jeho mecenáš nebo patriarcha. V těchto rolích se cítil dobře, i když byl spíše nemajetným mecenášem. Skutečnou vůdkyní zůstávala Guste. Matka rodu, líp by se ani nedala charakterizovat.   Myslí si Ida snad, že on si peníze tiskne? Campmann nechápal, kolik jich dokáže utratit. Možná to bere jako odškodnění za to, že má milenku, tak jako jiné ženy vyžadují šperky a kožešiny. Ida chce hotové peníze a říká tomu apanáž.      Nejprve si myslel, že je strká tomu zkrachovanci Bungemu. Ale ten žil, jak se zdálo, především díky majitelce penzionu. Gramofonová deska, kterou vyprodukoval, stála v její skříňce s deskami, ale dozněla jako všechno, s čím jeho tchán po válce začal.      Campmann čekal u páté koleje na hlavním nádraží a díval se na hodiny. Právě ohlásili, že vlak má dvouminutové zpoždění. Pokud bude od příštího měsíce Létající Holanďan jezdit podle jízdního řádu, bylo by to od Lehrtského nádraží už jen 142 minut a Joan by byla u něho ještě rychleji, právě tak jako on v Berlíně.      Včera večer ho Ida doprovázela na slavnostní večeři do hotelu Vier Jahreszeiten. To dělala, když pozvánka zněla na Dr. Friedricha Campmanna s chotí. Ida vysokou společnost milovala, bez ohledu na to, co říkala. Tato vystoupení plná lesku jí jistě seděla víc než postávání v chudobné obývací kuchyni a přebalování kojenců. Vždyť také manželky dalších bankéřů a hospodářských veličin se ujímaly charitativních úkolů. Jen ať Ida koupá kojence, na okolí to působí příznivě. Už ho kvůli tomu oslovilo několik pánů.      Ohlásili příjezd vlaku z Berlína a Joan vzápětí vystupovala z jídelního vozu. Seděla většinou tam, nikoli v kupé, byl to prostě její vrtoch. Ty její vrtochy a rozmary mu imponovaly ještě i po třech letech, třebaže ho Joanina touha bavit se, která cílila především na noční kluby v okolí ulice Reeperbahn, začínala unavovat. Nové pruderní ohlašování, že nahota a dokonce prostituce se mohou provozovat už jen v plném utajení, bylo skutečně ryzím pokrytectvím.      Včera večer mu jeden z rejdařů podstrčil adresu. Nejlepší striptýz. Ne to pošetilé lovení karet, při němž se udicí lovily hrací karty, které měla tanečnice připevněné na těle drobnými magnetky, až tu nakonec stála nahá.      Jako první krok si nechal rezervovat jednu z oddělených místností v ústřicovém baru Cölln’s. Joan ústřice milovala. On ostatně vícekrát zaslechl, že si ženy ústřic cení. Pravděpodobně si v některém z ilustrovaných magazínů přečetly, že vysoký obsah bílkovin dopomůže k zářivé pleti. Jinak si tu vášeň pro tu slizkost nedokázal vysvětlit a sám dával přednost kaviáru.      Dnes večer se však na své oblíbené jídlo v Cölln’s těšil. Biftek z prostředku svíčkové se světlou cibulkou a opečenými bramborami. Dodávalo to sílu, kterou mohl potřebovat pro noci v hotelu Jacob v ulici Elbchaussee. Dost daleko od Hofwegu a promenády Jungfernstieg.      Pak ho Joan svlékne a bude mu říkat můj sladký nácku. Od té doby, co byl Hitler u moci, se její němčina zhoršila. Možná se tak chtěla distancovat.      Ach. A už byla tady. Ve svém přiléhavém kostýmku vypadala úchvatně. Campmann jí zamával a přidržel si krempu svého měkkého klobouku.   Spisovatelka a novinářka Carmen Kornová (1952) je dcerou hudebního skladatele Heinze Korna a dětství strávila v Kolíně nad Rýnem. Po studiu žurnalistiky na škole Henriho Hannena pracovala jako redaktorka časopisu Stern, později také týdeníku Die Zeit. Zároveň se začala věnovat psaní knih, je autorkou mnoha kriminálních románů, za něž získala několik ocenění, a knih pro děti. Již čtyřicet let žije v hamburské čtvrti Uhlenhorst, ve které se usadila a jejíž historií se dlouhodobě zabývá. Carmen Kornová je vdaná za novináře a překladatele Petera Christiana Hubschmida a má dvě dospělé děti.   Z německého originálu Töchter einer neuen Zeit, vydaného nakladatelstvím Rowohlt Verlag GmbH v Reinbeku roku 2016, přeložila Zlata Kufnerová, 416 stran, nakladatelství PROSTOR 2019, první vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-08 21:09:00

TCL Europe oslavuje partnerství s evropskými fotbalovými kluby před začátkem sportovního léta

Paříž 8. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost TCL, přední značka spotřební elektroniky a druhá nejlepší značka televizorů na světě, hrdě blahopřeje svým oficiálním partnerům z řad evropských fotbalových reprezentací – Španělsku, Itálii, Německu, Polsku, České republice a Slovensku – k cestě na nejlepší evropský fotbalový turnaj. Obývací pokoje se brzy změní k nepoznání, protože se rodiny i přátelé sejdou ke sledování zápasů svých národních týmů během nejočekávanější fotbalové události tohoto léta – jde o příležitost pro každého hráče i každého fanouška jít do toho naplno. Kouzlo fotbalu si vychutnají miliony lidí v domácnostech po celé Evropě.Oslava partnerství s národními týmy Společnost TCL se zavázala posílit svou přítomnost v Evropě díky podpoře nejlepších národních fotbalových reprezentací. Jako prémiový partner Královské španělské fotbalové federace (RFEF) přináší TCL energii a odhodlání španělského týmu neboli La Roja všem fanouškům. V Itálii je TCL partnerem Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC), což přináší lepší zážitek ze sledování zápasů fanouškům jejího týmu zvaného Azzurri. Společnost TCL působí i v Německu, kde podporuje Německý fotbalový svaz (DFB) jako oficiální partner a její špičkové zobrazovací technologie přinášejí inspiraci všem tamním fanouškům. I sponzorování polské fotbalové reprezentace podtrhuje věrnost značky TCL evropskému fotbalu. Partnerství s národními týmy České republiky a Slovenska zároveň odráží poslání společnosti TCL poskytovat pohlcující zážitky ze sledování fotbalu a inspirovat k velkým výkonům prostřednictvím sportu.Inspirace ke skvělým výkonům pomocí sportu Cíl společnosti TCL inspirovat ke skvělým výkonům je patrný ze všech těchto partnerství a zdůrazňuje její závazek přenést sílu sportu do srdcí a životů lidí ze všech koutů světa. Společnost TCL využívá možnosti technologií, aby sledování sportovních přenosů zpříjemnila a byly díky ní zábavnější než kdykoli předtím. Chce lidi spojit, aby významné okamžiky oslavili pohromadě a vychutnali si radost z jedné z nejzábavnějších kratochvílí v životě.„Spolupráce s těmito ikonickými týmy umožňuje společnosti TCL zdůraznit své poslání demokratizovat technologie," říká Stefan Streit, CMO společnosti TCL Europe. „Těšíme se na úžasné sportovní léto a přejeme našim týmům hodně štěstí. Naše sponzorování je víc než jen partnerství; jde o spojení s našimi zákazníky prostřednictvím vášně a vzrušení z fotbalu. Všechny tyto týmy hrdě podporujeme a těšíme se, že fanouškům poskytneme ten nejlepší divácký zážitek, aby byl každý okamžik nezapomenutelný."Kromě národních fotbalových týmů společnost TCL hrdě podporuje i týmy klubů, například anglický Arsenal nebo švédský klub Djurgården IF, a je také partnerem francouzského fotbalisty Kingsleyho Comana. Tato partnerství jsou dalším důkazem oddanosti společnosti TCL sportovnímu duchu a vynikajícím výkonům v různých sportech a ukazují, že jejím cílem je přiblížit fanouškům důležité dění a zlepšit jejich zážitek ze sledování. Na oslavu spouští společnost TCL na mnoha trzích rozsáhlé marketingové kampaně s propagačními akcemi a nabídkami na vylepšení televizí v domácnostech, aby letos v létě umožnily ještě lepší zážitek ze sledování.Spojení sportu a technologie pro nejlepší výkon a jedinečné emoce Jako značka, jejímž posláním je inspirovat ke skvělým výkonům, se TCL snaží propagovat a podporovat sport, který odráží její nejdůležitější hodnoty, jako je týmový duch, přátelství, vášeň a výkon.Svět sportu se díky technologiím a inovacím, které nám dnes umožňují ukazovat na obrazovce stále působivější výkony a výjimečné sportovní události, velmi rozvinul.V roce 2024 společnost TCL rozšířila své portfolio televizorů o další modely Mini LED a QLED TV a přinesla nové technologie pro zvýšení výkonu obrazu ideální pro sledování sportovních událostí. Pro umocnění pohlcujícího zážitku, jako by se diváci ocitli přímo na stadionu, představila společnost TCL svůj nejnovější 115" televizor QD-Mini LED TV, který díky mimořádně velké obrazovce, živým barvám a výjimečné čistotě nastavuje novou laťku pro domácí zábavu.„Náš závazek ve společnosti TCL přesahuje rámec vývoje a dodávek vysoce kvalitních a technologicky vyspělých produktů. Snažíme se uživatelům poskytovat nové zážitky, které je denně inspirují k dosažení skvělých výkonů. Sport je pro toto poslání ideálním nástrojem. Naším cílem je přenést vzrušení a emoce ze sportu do domácností všech diváků prostřednictvím našich špičkových a cenově dostupných technologií," dodal Stefan Streit.Důraz společnosti TCL na inovace se projevuje také v široké nabídce chytrých telefonů, tabletů a připojených zařízení s mnoha různými funkcemi, které využívají technologii TCL NXTPAPER a sílu technologie 5G, aby se plně integrovaly do rozsáhlého ekosystému chytrých zařízení TCL.Objevte další produkty, které vám v létě zpříjemní sportovní zážitky: https://www.tcl.com/eu/enO společnosti TCLSpolečnost TCL je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a předním aktérem v celosvětovém televizním průmyslu. Od svého založení v roce 1981 rozšířila své působení na více než 160 světových trhů. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky, od televizorů přes audio zařízení až po chytré domácí spotřebiče.Webové stránky společnosti TCL můžete navštívit na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2432973/TCL_Europe_Football_National_Teams.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2432974/TCL_QD_Mini_LED_TV_1.jpg KONTAKT: EU PR, eupr@tcl.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-03-04 17:43:08

Tip na výlet – Amethyst Welt v rakouské Maissau

Máte rádi minerály a vyhledáváte je nejen pro jejich krásu, ale také energii, kterou v sobě nesou? A je zároveň vašim velkým favoritem mezi drahými kameny ametyst? Potom se určitě zajeďte podívat do dolnorakouského městečka Maissau. Čeká tu na vás úžasný Amethyst Welt – Ametystový svět – muzeum i volnočasový park postavený na jedné z nejsilnějších ametystových žil na světě. Proč je právě ametyst tak oblíbený minerál? Ametyst je pro mnohé jedním z nejkrásnějších drahokamů vůbec. Prakticky se jedná o fialově zbarvenou odrůdu křemene. Vyzařuje z něj obrovská ochranná síla a moc. Je to jednoznačně kámen s vysokými spirituálními vibracemi. V psychické a fyzické rovině napomáhá soustředění, rozvíjí intuici, zmírňuje bolesti, zahání stres a navozuje klid. V hojné míře se proto používá i v ozdobách a špercích z drahých kamenů. Věděli jste například, že ametyst byl také oblíbeným kamenem císaře Karla IV.? Nechal jej proto společně s dalšími polodrahokamy vsadit dokonce i do Svatováclavské koruny, korunovačního kříže i jiných relikvií Svatováclavského pokladu. Protože Karel IV. byl pravděpodobně přesvědčen o meditativních účincích ametystu, nechal jím obložit i všechny stěny v kapli sv. Kateřiny na Karlštejně, kam chodil rád rozjímat s Bohem. Pláty ametystu jakožto obkladů na stěnách nalezneme díky císaři taktéž v kapli sv. Kříže na Karlštejně a v kapli sv. Víta na Hradčanech. Ametystová výzdoba obou kaplí měla údajně připodobnit biblický Nebeský Jeruzalém a jeho hradby. Kam za ametystem v Čechách a na Moravě Pokud jste mineralogové a dobrodruzi zároveň, možná už budete mít dávno ty nejlepší lokality, jež skrývají tento fialový klenot, prozkoumány. Mezi nejznámější naleziště ametystu u nás patří nebo alespoň patřily Krušné hory, místa okolo Kozákova v Českém ráji, sever Jeseníků, Vysočina (Kojatín a Bochovice na Třebíčsku), okolí Milevska (Jickovice kousek od Zvíkovského podhradí) či Slavkovský les na Karlovarsku. Možná patříte k těm, kdo jsou schopni na procházce v lese či na poli s virgulí v ruce najít a prokopat se k té nejlepší ametystové žíle vůbec. Jestliže se k takovým znalcům neřadíte, nezoufejte. Za ametystem můžete kdykoli vyrazit na některou z proslulých burz minerálům, které se pravidelně konají např. v Tišnově, Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích, Plzni, České Lípě, Sokolově, Příbrami atd. A pokud to nemáte daleko do Rakouska, můžete si udělat krásný výlet za humna do Rakouska, kde na vás čeká zábavní svět Amethyst Welt. Co je Amethyst Welt Maissau? Amethyst Welt – v překladu Ametystový svět – bude zážitkem nejen pro všechny milovníky drahých kamenů, ale pro celou rodinu. Jedná se o určitý druh zážitkového parku uzpůsobeného dětem i dospělým. Park byl vybudován na volně dostupné ametystové žíle a to ne jen tak ledajaké. Již v roce 1845 byla v oblasti Maissau při těžbě kamene náhodou objevena velká ametystová žíla tzv. pásového ametystu, jedinečná svého druhu. Rakušané tento typ ametystu nazývají doslova „chodbičkový nebo náramkový“ ametyst, zřejmě proto, že prorůstající žíla tvoří v křemeni pravidelné do fialova zbarvené proužky. Tyto „pásové“ ametysty jsou velice vzácné a na světě se nachází pouhých asi 20 nalezišť. Z nichž jedno je právě v Maissau. A kdeže to je? Městečko Maissau leží v Dolním Rakousku mezi městy Hollabrunn a Krems an der Donau. Nejblíže to sem budou mít obyvatelé jižní Moravy, ze Znojma je to do Maissau jen nějakých 50 minut jízdy autem.   Největší zpřístupněná ametystová cesta V Ametystovém světě se nudit nebudete. Čeká vás zde zajímavá prohlídka muzea ametystu a také jiných vystavených drahokamů v celé své kráse. Součástí prohlídky je také expozice upozorňující na roli ametystů a drahých kamenů vůbec v historii léčitelství. Budete zde vtaženi hluboko do historie ametystu, do dob faraonů, králů i císařů až po slavnou Hildegardu z Bindenu, uvidíte, že ametyst provázel lidstvo téměř od nepaměti. Dozvíte se, jak vzácné minerály před více než 280 miliony let vůbec vznikly. Ametystové ložisko se vyznačuje vysokými vibracemi, jejichž frekvence je prý stejná jako frekvence lidského mozku. Pobyt v blízkosti ametystu tak stimuluje hypofýzu k produkci kladných hormonů (serotonin, oxytocin) a navozuje pocity štěstí. Ne náhodou již v roce 1350 přírodovědec Konrad von Megenberg nadšeně prohlásil, že „ametyst rozptyluje špatné myšlenky a navozuje dobré myšlení“. Ten hlavní tahák je ale právě samotná ametystová štola. Nejenže ji s průvodcem budete moci navštívit a obdivovat velkolepé 40metrové pásy ametystu ukryté v 12metrové hloubce. A co je ještě lepší, za poplatek si pak můžete ametysty sami najít a vykopat v ametystovém rýžovišti. Tahle aktivita se bude líbit zejména dětem. Nářadí vám zde půjčí. Vytěžený ametyst si můžete nechat obrousit a vyleštit. Pokud nic nenajdete, nemusíte být zklamáni. Při odchodu dostanete jeden ametyst na památku s sebou domů. Pastvou pro duši i oči je i samotný park, ve kterém se Amethyst Welt nachází. Mnoho zeleně, upravených cestiček, květin, vodních prvků, laviček, odpočívadel… to vše láká k příjemné relaxaci v energeticky harmonickém prostředí. A co děti, mají se kde zabavit? Ametystový svět je rodinným parkem, který je připraven i pro malé návštěvníky. Děti si tu tak během prohlídky mohou vytěžit svůj ametyst, zahrát na malé detektivy, vydolovat si vlastní drahokamy nebo se vyřádit na obřím hřišti. Jelikož však osobní zkušenost vydá nad tisíce slov, bude nejlepší, pokud se do Ametystového světa vypravíte sami a necháte se vtáhnout do mocné energie těchto úžasných krystalů. Všechny důležité informace naleznete přímo na webových stránkách zde. Dokonce je připraven i leták v češtině. Zdroj textu i obrázků: amethystwelt.at   © 2024 Klevetnice.cz

Čas načtení: 2024-02-16 19:00:00

Ještě horší než Praha. Chceš byt v Berlíně? Ukaž diplomy a stoupni si do fronty

Co v Berlíně navštívit? A jaké jsou tu nejlepší kavárny nebo snad galerie a noční kluby? Zeptejte se lidí, kteří tu žili. Věřím, že vám každý odpoví trochu jinak. Je však jedna věc, na které se shodneme my všichni cizinci, kteří jsme v Berlíně prožili nějakou část života: hledat si nájemní byt v téhle metropoli všech hipsterů je peklo. Peklo, které nechcete znovu zažít.

Čas načtení: 2019-11-10 09:10:34

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád bydlel! „Nejspíš dostal byt po své mamince a teď tam bydlí buď sám nebo se svou rodinou.“ „Chtěla bych mu poslat dopis. To by snad šlo, co myslíte?“ „Tady máš papír, propisku a obálku. Mám to tady přichystaný pořád, když objednávám nějaké věci do školy. Já jdu teď obhlédnout šatny, jestli je všechno v pořádku, a ty můžeš v klidu psát.“ A tak jsem psala. Trochu rozpačitě, protože jsem si místy nevěděla rady, jak by měl takový dopis vypadat, ale snažila jsem se co nejlépe to šlo. Dneska už se dopisy tak moc nepíšou. Lidé si posílají maily nebo zprávy přes mobil. Hodně si volají. Ale aby si napsali psaní rukou a poslali poštou s opravdovou nalepenou známkou, to už se jen tak nevidí. Marek v té době asi psal dopisy normálně, přemýšlela jsem u toho. Když tehdy nebyly ani počítače, ani mobily. „Ahoj Marku, nevím, jestli si na mě budeš pamatovat. Já jsem Markéta, ta holka z budoucnosti. Spolu s Alčou jsme se viděli před pár minutami. Dal jsi nám tenhle meč a adresu a já jsem si pak uvědomila, když jsem se vrátila domů, že jsme si toho za tak krátkou dobu moc neřekli. Ani jsme si nezahráli žádnou hru, za to jsme ale zachránili toho pejska, a proto to bylo opravdu nejlepší odpoledne, co jsem zažila. Doufám, že se máš dobře a že jsi byl u moře, jak sis přál. S pozdravem Markéta.“ Nadepsala jsem ještě obálku, pak do ní dala přeložený list a meč. Líbil se mi, chtěla bych si ho nechat, ale napadlo mě: to bude Marek koukat, až ho uvidí! To si pak určitě musí vzpomenout! Na poštu jsme šla společně s Alčou, ale ne přímo ze školy. Nejprve jsme si zašly domů pro pár peněz a po pravdě: měly jsme příšerný hlad. Tolik hodin už jsme nejedly! Malá odměna v podobě čokolády nás vůbec nezasytila. A tak jsme jedly a jedly, jako bychom snad do břicha nedaly nic k snědku už několik dlouhých let! Na poště paní za přepážkou se zeptala, zdali si přejeme dopis poslat doporučeně. „Co to přesně znamená?“ zeptala jsem se. „Že si adresát vyzvedne dopis proti podpisu. Je to tvůj kamarád?“ Příkývla jsem a nechala jsme poslat dopis doporučeně. Pak byly ale následující dny jak na trní. S dopisy to teda vůbec není jako s mobilem. To je pěkná zkouška trpělivosti, dumala jsem. Přišlo psaní už Markovi? Jak se to může dozvědět? Přečetl si ho? Vzpomněl si? Viděl ten meč? „Markét, já ti nevím. Došel vůbec ten dopis?“ myslela Alča na to samé. „Jak dlouho budeme muset čekat?“ A to uběhly jen dva dny! „Pane školníku, to se nedá vydržet.“ Už jsem byla celá rozčílená. „Jak to lidi dříve dělali, když si mohli jen posílat dopisy?“ „Tak za dob Markova dětství přece už byly telefony.“ „Jo, já vím. S kabelem. Přišroubovaným do zdi. Co myslíte, pane školníku, odepíše mi? Kdybych tak dokázal myslet na něco jiného!“ Ono to není tak jednoduché: když se na něco čeká, jako by se ten čas strašně pomalu vlekl. Ale třeba takové prázdniny utečou strašně rychle! Kdepak je ta spravedlnost? Ale pak se to stalo. Trvalo to jenom týden, ale měly jsme pocit, jako by to byla celá věčnost. Nakonec byl ve schránce dopis v pěkně tlusté obálce. Našla jsem v ní i fotografii. Věděla jsem, že Marek už není žádný kluk, ale stejně mě to překvapilo, jak teď vypadá jako dospělý chlap. Má trochu prošedivělé vlasy a vousy a na fotce se společně usmíval s klukem, skoro stejně starým jako byl tehdy on. Byl Markovi docela podobný. Kdyby se dalo takhle skákat v čase, řekla bych, jako by to byli bratři. „Milá Markétko! Ani nevíš, jakou jsi mi udělala ohromnou radost! Od té doby uběhlo už tolik vody. Často jsem si říkal, jestli se to všechno doopravdy stalo a já si vás jen nevymyslel. Tu korunu jsem si nechal na památku. I když jich je kolem už nespočet, tahle je stále jediná. Taky si pamatuji, jak jsi tenkrát mluvila o svobodě. Připadala jsi mi strašně odvážná. Dnes mi to přijde normální, ale dříve se hodně lidí bálo něco říct nahlas. A u moře jsme byli už několikrát. Chtěl bych ti také představit svého syna. Jmenuje se stejně jako já. Marek. Pokud dobře počítám, měl by být ve věku, jako tenkrát já, když jsme se potkali. Jako by se čas opakoval. Můj syn teď může prožívat dětství ve stejném světě, v jakém žiješ ty a v jakém jsem tě chtěl tehdy navštívit. Posílám ti zpátky meč. Vyvrtal jsem do něj dírku a protáhl provázek. Můžeš ho nosit na krku jako talisman. Zůstaň prosím tou správnou holkou, jakou si pamatuji. Pozdravuj taky Alču. Užili jsme si společně neuvěřitelné a sotva opakovatelné odpoledne. Jsi skutečně bohaté děvče, Markétko, když máš tak dobrou kamarádku. Každé dítě, každý člověk si zaslouží mít nejlepšího kamaráda, se kterým může sdílet ta nejúžasnější dobrodružství. Jsem opravdu rád, že jsem vás poznal. S pozdravem Marek.”

Čas načtení: 2021-06-24 09:00:00

Nejlepší destinace v Evropě, které musíte navštívit

Poslední rok cestování vůbec nepřál, navíc jsme byli v zimě zavření doma, a tak si všichni zasloužíme pořádnou dovolenou. Chcete někam vyrazit, ale bojíte se destinací v Asii, protože nikdo nemůže vědět, jak se pandemie bude dál vyvíjet? Nevadí. Spoustu muziky za málo peněz si můžete užít i u našich ...

Čas načtení: 2010-11-15 12:00:00

Levné letenky – poznejte svět za hubičku

I přesto, že levné letenky jsou na našem trhu už nějaký ten pátek, ne každý cestuje více a těchto nabídek využívá. Jsou přitom tou nejlepší cestou, jak si dopřát nezapomenutelné zážitky ze zahraničních cest a jak navštívit místa, o kterých už dlouho sníme. Prodloužený víkend Levné letenky jsou skv ...

Čas načtení: 2015-08-06 20:39:46

Top 10 nejhezčích měst USA

Po dlouhé úvaze jsme se rozhodli vyhodnotit níže zmíněná města jako nejlepší, která jsme v USA navštívili. Jedná se o náš subjektivní názor, se kterým ne každý bude souhlasit. U každého města vám napíšeme, které atrakce nebo památky navštívit a proč se nám zrovna toto město líbilo. Žebříček je sepsán tak, jak jsme danými městy […]

Čas načtení: 2024-05-16 00:01:26

Vídeň – co navštívit v hlavním městě Rakouska

Pokud chcete vyjet na 1-2 denní výlet a ideálně do zahraničí, Vídeň by pro vás mohla být tou správnou volbou. Na své si zde přijde určitě každý, je to za humy a k vidění je toho spousta. Podle informací z jednoho nejmenovaného časopisu vychází Vídeň ve srovnání se všemi světovými metropolemi jako vůbec nejlepší město ... Celý článek > Příspěvek Vídeň – co navštívit v hlavním městě Rakouska pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2023-09-22 22:47:37

5 nejkrásnějších hradů v Čechách, které musíte navštívit!

Cestování po nádherných místech nemusí probíhat jen v zahraničí. Výlety po Čechách jsou stejně krásné. Musíte si jen vybrat ta správná místa. Jestli chcete spojit procházku přírodou a historii, měli byste vyrazit na hrady a zámky. Na hrady se podíváme v tomto článku. Kromě toho můžete navštívit i několik nádherných a jedinečných zámků. Mezi nejhezčí patří: […] Článek 5 nejkrásnějších hradů v Čechách, které musíte navštívit! se nejdříve objevil na STAR magazín.

Čas načtení: 2021-05-31 19:50:53

Plzeňské interiéry Adolfa Loose pozvou návštěvníky během června i do běžně nepřístupných prostor

Do plzeňských interiérů od světoznámého architekta Adolfa Loose se letos návštěvníci kvůli protiepidemickým opatřením ještě nepodívali. To se změní o prvním červnovém víkendu, kdy se zájemci budou moci opět vydat na dvě pravidelné prohlídkové trasy. K nim během června přibude také možnost navštívit i běžně nepřístupný Apartmán Richarda Hirsche a byt rodiny Huga Semlera, který je otevřený jen příležitostně. Realizace výjimečného architekta, brněnského rodáka Adolfa Loose, najdeme ve Vídni, Paříži, Plzni, Montreux, Hrušovanech u Brna nebo Semmeringu. Právě v Plzni se ale hned po Vídni zachovalo nejvíce Loosových realizací, které už téměř půl roku nebylo možné kvůli protiepidemickým opatřením navštívit. V pátek 4. června se budou milovníci architektury a designu moci vydat na dvě prohlídkové trasy, které je provedou po třech interiérech, bytu manželů Krausových, bytu Voglových a Brummelově domě, který jako jediný zůstal ve vlastnictví rodiny původních majitelů. Nabídku obohatí další trasa se dvěma interiéry, které jsou přístupné pouze výjimečně. Prvním z nich bude byt rodiny Huga Semlera, který je možné navštívit jen několikrát do roka a také apartmán Richarda Hirsche, který se nachází v novorenesančním domě Viléma a Marty Hirschových v Plachého 6 a široké veřejnosti se letos otevře poprvé. „Do interiéru, který byl součástí prvního Loosem upravovaného bytu v Plzni, se návštěvníci budou moci poprvé podívat 19. června, a pak zhruba jednou měsíčně až do podzimu. V případě zájmu přidáme další termíny, prozradila Anna Gaierová, která má projekt Adolf Loos Plzeň na starosti. Lákadel bude v letošní sezóně víc. „V bytě Krausových v Bendově 10 se objeví nový exponát, a to křesílko, které ve 30. letech v malé sérii vyrobila firma THUN. Adolf Loos jedno z nich umístil před krb v salonu v bytě rodiny Huga Semlera, což je vidět na dochovaných fotografiích. Tuto stoličku se nám letos podařilo zakoupit v internetové aukci a návštěvníci si ji budou moci prohlédnout v bytě Krausových, do budoucna by se ale měla „vrátit“ do původního interiéru do domu Huga a Heleny Semlerových, který se v budoucnu dočká renovace,“ doplnila Gaierová. Další novinkou je krátké propagační video Adolf Loos Plzeň: Vydejte se za osudy unikátních interiérů. „Promovideo z produkce studia Petrohrad jsme jako městská organizace Plzeň – TURISMUS, provozovatel plzeňských Loosových interiérů, přihlásili do národního kola soutěže festivalu Tourfilm 2021, pořádané agenturou CzechTourism. Nejenže oslovil porotu, ve které zasedli mimo jiné i ředitel Febiofestu Kamil Spáčil a ředitelka Zlín Film Festivalu Jarmila Záhorová, ale obstál i v konkurenci stovky tuzemských a zahraničních spotů propagujících Českou republiku a získal hlavní cenu,“ dodala Gaierová. Pro propagační spot byly použity záběry z připravovaného, technicky výjimečného filmu Pohodlné století, který mapuje příběhy plzeňských interiérů Adolfa Loose, jejich poválečnou historii i osudy původních obyvatel. Dosavadní propagační videa se soustředila především na architektonickou hodnotu interiérů. Tentokrát potenciální návštěvníci mají možnost vidět, že za každým z Loosových plzeňských děl se skrývají i silné příběhy. Ty těmto luxusním prvorepublikovým bytům dodávají nezaměnitelnou atmosféru, kterou je možné zažít na vlastní kůži právě během pravidelných komentovaných prohlídek. Kdo se bude chtít vydat na obhlídku Loosových interiérů „po vlastní ose“, ten si může v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky zakoupit útlou publikaci věnovanou všem Loosovým plzeňským realizacím – dochovaným, přístupným, nepřístupným i těm zaniklým. Autorem Průvodce po díle Adolfa Loose a jeho spolupracovníků v Plzni je historik architektury Petr Klíma ze spolku Pěstuj prostor. „Průvodce s mapkou a historickými i současnými fotografiemi je určený široké veřejnosti. Kromě popisu dvanácti interiérů tam zájemci najdou i životopis Adolfa Loose a jeho pěti spolupracovníků. Publikace je dostání v českém, anglickém i německém jazyce,“ uvedl Klíma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-01-05 12:18:19

Ostrov Hvar – základní informace + co tam navštívit

Pro Řeky je známý jako Pharos, pro Italy Lesina, pro nás je to ostrov Hvar. Ostrov Hvar je oficiálně znám jako nejslunečnější ostrov Chorvatska. Díky slunečnému počasí se nazývá také Madeira Jadranu. Hvar je čtvrtý největší ostrov v Jaderském moři a je současně nejdelší (68 km). Ostrov Hvar je díky počasí navštěvován nejen v létě,… Přečíst » The post Ostrov Hvar – základní informace + co tam navštívit appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2023-01-04 20:57:47

Ostrov Cres v Chorvatsku – základní informace + co tam navštívit

V severní části Kvarnerského zálivu leží Cres, chorvatský ostrov, na který se snadno dostanete trajektem z Rijeky nebo ostrova Krk. Ostrov Cres, pokrytý hustými lesy, se může pochlubit divokou přírodní přitažlivostí skrytých zátok, tyčících se útesů a starobylých měst na kopcích. Nízko rostoucí vegetace pokrývá západní část ostrova, zatímco východní strana je bohatá na listnaté… Přečíst » The post Ostrov Cres v Chorvatsku – základní informace + co tam navštívit appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2023-01-04 12:57:12

Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit?

Crikvenica se nachází u ústí potoka Dubračina v zálivu Kvarner, který je považován za nejkrásnější část Chorvatského pobřeží – jen 35 km od města Rijeka. Pláž v Crikvenici byla vytvořena nánosy písku z řeky. Město bylo pojmenováno po Paulínském klášteře, který založil kněz Nikola IV Frankopan v roce 1412 při ústí řeky Dubračina do moře.… Přečíst » The post Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2022-12-30 13:58:59

Omiš a Omišská riviéra – co tam vidět, navštívit a dělat?

Omiš v Chorvatsku je úchvatná oblast v srdci Dalmácie. Nádherná Omišská riviéra, která se nachází mezi známým přístavním městem Split a oblíbenou prázdninovou oblastí Makarska, okouzluje své návštěvníky nádhernými plážemi, spoustou přírody a výjimečně krásnými atrakcemi. Podél malebného pobřeží můžete zažít mnoho a prozkoumat mnoho úžasných míst. Kromě okouzlujícího starého města a hradu jsou nejdůležitějšími… Přečíst » The post Omiš a Omišská riviéra – co tam vidět, navštívit a dělat? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2023-01-05 12:18:19

Ostrov Hvar – základní informace + co tam navštívit

Pro Řeky je známý jako Pharos, pro Italy Lesina, pro nás je to ostrov Hvar. Ostrov Hvar je oficiálně znám jako nejslunečnější ostrov Chorvatska. Díky slunečnému počasí se nazývá také Madeira Jadranu. Hvar je čtvrtý největší ostrov v Jaderském moři a je současně nejdelší (68 km). Ostrov Hvar je díky počasí navštěvován nejen v létě,… Přečíst » The post Ostrov Hvar – základní informace + co tam navštívit appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2023-01-04 20:57:47

Ostrov Cres v Chorvatsku – základní informace + co tam navštívit

V severní části Kvarnerského zálivu leží Cres, chorvatský ostrov, na který se snadno dostanete trajektem z Rijeky nebo ostrova Krk. Ostrov Cres, pokrytý hustými lesy, se může pochlubit divokou přírodní přitažlivostí skrytých zátok, tyčících se útesů a starobylých měst na kopcích. Nízko rostoucí vegetace pokrývá západní část ostrova, zatímco východní strana je bohatá na listnaté… Přečíst » The post Ostrov Cres v Chorvatsku – základní informace + co tam navštívit appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2023-01-04 12:57:12

Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit?

Crikvenica se nachází u ústí potoka Dubračina v zálivu Kvarner, který je považován za nejkrásnější část Chorvatského pobřeží – jen 35 km od města Rijeka. Pláž v Crikvenici byla vytvořena nánosy písku z řeky. Město bylo pojmenováno po Paulínském klášteře, který založil kněz Nikola IV Frankopan v roce 1412 při ústí řeky Dubračina do moře.… Přečíst » The post Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2022-12-30 13:58:59

Omiš a Omišská riviéra – co tam vidět, navštívit a dělat?

Omiš v Chorvatsku je úchvatná oblast v srdci Dalmácie. Nádherná Omišská riviéra, která se nachází mezi známým přístavním městem Split a oblíbenou prázdninovou oblastí Makarska, okouzluje své návštěvníky nádhernými plážemi, spoustou přírody a výjimečně krásnými atrakcemi. Podél malebného pobřeží můžete zažít mnoho a prozkoumat mnoho úžasných míst. Kromě okouzlujícího starého města a hradu jsou nejdůležitějšími… Přečíst » The post Omiš a Omišská riviéra – co tam vidět, navštívit a dělat? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2013-11-21 14:20:00

Maxa Reality

Popredná profesionálna realitná kancelária MAXA REALITY s. r. o. s 5 ročnou pôsobnosťou na slovenskom trhu je zameraná na sprostredkovanie kúpy, predaja, nájmu komerčných a rezidenčných nehnuteľností. Jej inzertný portál disponuje s viac ako 2300 aktuálnymi ponukami. Hľadáte alebo naopak ponúkate na predaj dom, byt či pozemky, prenajímate chaty, pracovné priestory či garáže? Ste na správnom mieste. Široká škála inzerátov zameraná na všetky regióny Slovenska ako napríklad Prievidza, Prešov či Malacky Vám rýchlo a jednoducho ponúkne aktuálne nehnuteľnosti určené na predaj alebo prenájom. Profesionálne vyškolený tým realitných maklérov Vám poskytne všetky služby v oblasti vypracovania kúpno-predajných, darovacích a nájomných zmlúv, ako aj pomoc pri vybavovaní hypotekárnych úverov. Už nebudete musieť tráviť dlhé hodiny pred internetom a hľadať tie správne ponuky. Stačí navštíviť jednu z pobočiek spoločnosti prípadne navštíviť internetovú stránku maxareality.sk a prezrieť si aktuálne ponuky. Prehľadnosť a veľké množstvo aktuálnych inzerátov Vám zabezpečí predaj či kúpu nehnuteľnosti, podľa Vašich predstáv.  MAXA REALITY s. r. o. – Váš spoľahlivý partner.

Čas načtení: 2023-12-30 13:50:56

Prohlídka miniatur v Kowarech - Přehled památek Dolního Slezska

V malém městečku Kowary rozkládajícím se pod hřebenem Krkonoš je jedna velmi oblíbená turistická atrakce - Park miniatur památek Dolního Slezska. Pokud máte v plánu Dolní Slezsko více prozkoumat je to ideální první zastávka, kde můžete nabrat inspiraci, které památky by jste mohli v Dolním Slezsku navštívit. Mimo to je zde ještě několik pěkných památek těsně za hranicemi Polska v Čechách či v Sasku. Miniatur je zde opravdu celá řada, takže tento park určitě stojí za to navštívit.

Čas načtení: 2022-11-03 07:00:00

Toužíte navštívit Spojené arabské emiráty? Nyní je na to skvělý čas!

To, že dávno skončilo léto, neznamená, že musíte odnést cestovní zavazadla do sklepa a až do jara se smutně koukat na svůj pas. Existují destinace, které si nejlépe užijete právě na podzim. Kdy je ten správný čas navštívit Spojené arabské emiráty? Pokud nechcete cestovat v době, kdy jsou zde dav ...

Čas načtení: 2022-03-10 07:00:00

Vydejte se na jaře k našim sousedům

Německo je co by kamenem dohodil, sice se tam nedají navštívit pohádkové pláže jako v Tichomoří, ale i naši sousedé po levici mají co nabídnout. Ne jen pohádkový zámek, či vyhlášené slavnosti piva na podzim. Na jaře zde můžete navštívit spoustu míst. Seznam těch nejhezčích jsme pro vás sepsali, abyc ...

Čas načtení: 2022-03-30 09:19:52

Jean-Jacques Annaud o svém filmu Notre-Dame v plamenech: Uvěřil jsem, že je katedrála moje milenka

Film Notre-Dame v plamenech – hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy při nebezpečné záchraně symbolu Paříže přijde do českých kin 21. dubna. Nervy drásající snímek režíroval držitel Oscara a matador světové kinematografie Jean-Jacques Annaud, který má na svém kontě filmy Jméno růže, Nepřítel před branami či Sedm let v Tibetu. Film v neúnavném tempu rekonstruuje události 15. dubna 2019, kdy katedrálu Notre-Dame zachvátily plameny a celý svět toho byl v přímém přenosu svědkem. Spolu s hasiči se vydáváme do míst, která zůstala divákům obrazovek skrytá – přímo do nitra hořící budovy. Snímek tak nabízí téměř fyzický zážitek, který nikoho nenechá chladným. Režisér a scenárista snímku Jean-Jacques Annaud se soustředí na věrohodné zachycení boje s nekontrolovatelným živlem, ale především upozorňuje na nezměrnou odvahu a obětavost záchranných sborů. Bez jejich nasazení by nejznámější katedrála světa lehla popelem. Jak se mu film točil a s jakými obtížemi se při tom musel vyrovnat, odpovídá Annaud v následujícím rozhovoru.   Neuvěřitelný příběh tohoto filmu pro vás ve skutečnosti začal 15. dubna 2019, v den požáru pařížské katedrály Notre-Dame… Byl jsem pár dní ve Vendée, v domě, kde nefungovala televize. Když jsem zapnul rádio, abych si poslechl projev prezidenta Macrona, dozvěděl jsem se o tragédii, která se v Notre-Dame odehrávala. Tehdy jsem tam tedy nebyl. Ale ta představa… Znám katedrálu velmi dobře. Jako dítě jsem si tam rozbil foťák, když jsem si v ní fotil Démona u galerie Chimera.   Později vás k myšlence natočit o této tragédii film nasměrovalo pozvání na oběd… Generální ředitel společnosti Pathé, Jérôme Seydoux, mi zavolal koncem prosince. Předložil mi nabídku, která mě překvapila. Měl na mysli velkolepý film složený z archivních záběrů a pohlcujícího zvuku požáru Notre-Dame. Zpočátku jsem se obával, že tohle není dostatečné pro 90minutovou stopáž. Ale odešel jsem s obálkou plnou dokumentace, včetně článků ve francouzštině a angličtině. Než jsem šel spát, tak jsem se na to podíval. A zůstal u toho do ranních hodin. A učinil rozhodnutí…   Co vás v těch materiálech přesvědčilo? To, co jsem v nich přečetl, bylo nepředstavitelné. Fascinující kaskáda neúspěchů, překážek. Naprosto nepravděpodobné, přesto pravdivé. Bylo to, jak číst fiktivní scénář. V hlavní roli: mezinárodní hvězda, pařížská katedrála Notre-Dame. Její protivník: impozantní a charismatický démon, oheň. A mezi nimi obyčejní mladí lidé připraveni položit své životy za záchranu „kamenů“. Akce na stříbrném plátně, o které by mohl snít každý scenárista. Vizuální opera s napětím, dramatem, velkorysostí. Všechno mi přišlo divoké, grandiózní a hluboce lidské. Pak jsem potřeboval ověřit fakta těchto mimořádných událostí a zaměřit se na přesnost. Věděl jsem, že budu muset posbírat hodně informací, svědectví a hypotéz od těch, kteří tyhle devastující hodiny prožili…   Jak jste postupoval? Předně jsem se rozhodl držet faktů a zachovat chronologii událostí. Nejtěžší bylo určit přesně časovou osu vývoje. Porovnáváním různých svědectví jsem zjistil, že každý měl svou verzi, kdy se objevil kouř, kdy poprvé plameny a kdy dorazili hasiči. Pochopil jsem, že v takovou chvíli nikdo neměl čas dívat se na hodinky. Dal jsem Thomasi Bidegainovi prvotní verzi scénáře. „Jak mohu k tomuhle přispět?“, zeptal se mě po přečtení. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji kritické oko drsného kritika a cenný vhled talentovaného autora.   Když jste procházel události z 15. dubna 2019, jaká překvapení jste odhalil? Požár byl zjištěn na začátku mše na Velikonoční pondělí v 18:17 hod. odpoledne, ale hasiči dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Byl to první pracovní den v Notre-Dame pro novou protipožární hlídku, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a pro něj se objevil nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod.   Zůstává ožehavá otázka: co bylo přesnou příčinou požáru? Dnes, po téměř třech letech, stále nemáme oficiální odpověď… Šetření stále probíhá. Film nikdy nebyl zamýšlen jako investigativní. Nabízí různé pravděpodobné příčiny, ale důkazy chybí. Notre-Dame v plamenech se zabývá detaily, které známe. Je to sága o záchraně katedrály. Vyprávíme, jak byla katedrála zachráněna, ne jak nebo proč byla téměř zničena.   Film je velkolepou freskou, ve které hraje Notre-Dame hlavní roli. Podařilo se vám natočit několik scén uvnitř katedrály, ale museli jste také ve studiu vytvořit částečnou repliku… Budova zůstala nepřístupná kvůli přítomnosti olova a riziku zborcení. A v každém případě jsme potřebovali budovu zaplnit kouřem, podlahu pokrýt popelem a prachem, shazovat tuny hořícího dřeva a kamenů. Postavili jsme repliku. Plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek. V měřítku 1:1 jsme postavili velkou část hlavní lodi, točitá schodiště, vnější ochozy, krovy severní příčné lodi a také vnitřek zvonice v závěrečné scéně. Zkrátka všechny části katedrály, která byla katastrofou nejvíce postižena a které jsme pro natáčení požáru potřebovali.   Z hasičů, kteří zachraňují Notre-Dame, děláte hrdiny příběhu, hlavně ze šesti mladých, kteří byli první, kdo bojovali s plameny… Dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých sedm metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku. Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700 °C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200 °C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kilogramů vybavení na zádech, 15 kilogramů hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku!   Svědectví hasičů byla pro film zásadní...   Přípravy filmu a práce na dokumentaci probíhaly během pandemie, při prvním lockdownu. Jean-Yves Asselin, můj výkonný producent, zprostředkoval schůzky se členy BSPP (Pařížský hasičský sbor). Totéž platí pro pařížskou radnici: Anne Hidalgová nám dala velmi brzy vědět, že přístup na náměstí Notre-Dame bude během natáčení možný. Florence Parlyová (ministryně ozbrojených sil, která dohlíží na pařížské hasičské sbory), stejně jako policejní prefekt Didier Lallement nám vyšli vstříc a zajistili uzávěru ulic.   To, co při sledování vašeho filmu zaujme, je neuvěřitelná krása obrazů požáru požírajícího Notre-Dame. Tak děsivé a zároveň tak fascinující! Souhlasím: Gotická architektura a plameny tvoří velmi fotogenický pár! Od očitých svědků jsme poslouchali vyprávění o příjezdu prvních zásahových týmů do okolí Notre-Dame. Požár už požíral střešní trámy a tavil střechu. Všichni popisovali apokalyptickou scénu se zuřivým ohněm. Oheň byl tak silný, že stoupající žár vynášel do vzduchu uhlíky a žhavé částečky, které pak dopadaly na náměstí někdy i mnohem dál. Popel unášený větrem spadl až za Musée d’Orsay! Chrliči chrlili sírově zbarvené výpary a doslova zvraceli olovo z roztavené střechy... Všichni mi říkali: první, co je zasáhlo (toto slovo používám schválně), byly žhnoucí uhlíky, které pršely na jejich přilby a praskaly pod nohama.   Jedním z vrcholů této přípravy bylo vaše setkání s generálem Georgelinem, kterého francouzský prezident pověřil dohledem nad prací na přestavbě Notre-Dame. To bylo v květnu 2020... Pan generál Georgelin je úžasný muž! Než jsme ho stihli požádat, navrhl, abychom s Jérômem Seydouxem (producent) navštívili vyhořelou katedrálu. Navlékli jsme si proto ochranné pomůcky a masky a následovali generála. Detailně nám popisoval stav budovy po katastrofě. Dojemná a fascinující návštěva. Možnost procházet se hlavní lodí, arkýři a chórem mi umožnila si vše ohledně natáčení v hlavě ujasnit. Architekti ve středověku, kteří vynalezli gotickou architekturu, spoléhali výhradně na klenby a ohnivzdornou maltu, která je pokrývala. Cílem bylo předejít katastrofám, které postihly stavby z doby karolínské renesance, při nichž stěny podpíraly střechu přímo, bez tohoto neocenitelného zpomalovače hoření. V průběhu staletí tvořily pozoruhodnou ochranu proti požáru. Zřícení věže prorazilo klenbu a zapálilo hořlavé výpary, které se nahromadily pod hlavní lodí. Díky gotické konstrukci bylo vše odsáto vzhůru, jako komínem. Podle některých odborníků právě to zabránilo velké explozi a zachránilo Notre-Dame.   Musel jste ale udělat víc, než jen navštívit poškozenou katedrálu… Ano, jakmile byl na jaře 2020 lockdown zrušen, rozhodl jsem se navštívit několik katedrál ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (zhruba 90 kilometrů severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – jejich prostudování mi při práci na filmu velmi pomohly. Umožnily mi se co nejvíce přiblížit realitě. Dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie... Sestavil jsem obrovský katalog možných míst natáčení. Pak jsem musel vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu. Tehdy jsem si uvědomil (poté, co jsem zdolal tisíce schodů v katedrálách, od jejich lodí až po jejich zvonice), jak blízko byli hasiči v Notre-Dame k tomu, aby jejich mise skončila totální zkázou. Točitá schodiště jsou někdy tak úzká, že se museli svléknout a pak se protáhnout stísněnými průchody, aby dosáhli k požáru.   Měli bychom také mluvit o obsazení vašeho filmu. Rozhodli jste oslovit zkušené herce, ale ne hvězdy, které jsou divákům velmi známé. Muži a ženy, kteří zachránili Notre-Dame, jsou anonymní hrdinové – a chtějí jimi zůstat. Bylo by nevhodné, aby je hrály hvězdy, které jsou příliš známé a rozpoznatelné. Abych zdůraznil rozdílnost mezi dokumentárním a hraným filmem, rozhodl jsem se nenajmout skutečné hasiče, kteří byli hrdiny 15. dubna. To pro mě byla hranice svobody a kreativity, kterou jsem si chtěl zachovat. Na druhé straně vyvstala otázka týkající se rolí veřejně známých, politických a vojenských postav, jejichž tváře diváci znají, a kteří byli toho večera a noci přítomni: prezident Emmanuel Macron, pařížská starostka Anne Hidalgová, pařížský prefekt Didier Lallement, generál Jean-Claude Gallet, generál Jean-Marie Gontier, šéf pařížských hasičů atd. Pro některé z nich jsem se rozhodl vložit do filmu skutečné záběry, pořízené turisty, novináři nebo samotnými hasiči. Tyto záběry, natočené v žáru okamžiku, zvyšují důvěryhodnost. U některých z nich, jako je generál Gallet a generál Gontier, kteří vedou rozsáhlé dialogy, jsem se spolehnul na umělce s úspěšnou kariérou v televizi a divadle. Diváci poznají třeba tyto herce: Samuel Labarthe, Chloé Jouannet, Pierre Lottin, Jérémie Laheurte, Jean-Paul Bordes, Ava Baya, Vassili Schneider a Jules Sadoughi.   Promluvme si o kulisách a výběru ateliérů. Pro projekt takového rozsahu jste museli najít vhodná místa. Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena. Proto ve Francii…   Jak jste postupovali při stavbě kulis? Kanceláře jsme si zřídili v Cité du Cinéma, zabíraly celé patro. Kresby, makety, 3D modely – požádal jsem o několik zmenšených verzí replik Notre-Dame a její zvonice, vyrobených z kartonu a jako „dřevěné stavebnice“. Každá z replik vyžadovala několik týdnů práce. To mi umožnilo představit si umístění kamer, úhly snímání herců, segmenty, které mají být zapáleny, kudy vést vodu, či kde umístit nouzové východy. Pečlivá příprava nám ušetřila značný čas, když se pak natáčelo ve skutečných katedrálách nebo v postavených kulisách. Náš štáb vyvinul speciální ohnivzdorné kamery, schopné odolat žáru požárů. Museli jsme najmou hodně řemeslníků: truhlářů, štukatérů, železářů, sklenářů, malířů, atd. Všichni byli skutečnými znalci svého umění, kteří nemají často příležitost stavět gotické sloupy a klenby. Provedli jsme mnoho pokusů, abychom našli správný způsob, jak reprodukovat tavení ohněm rozžhaveného olova kapajícího ze střech na zem nebo na helmy hasičů.   V Notre-Dame v plamenech jsou scény požáru pustošícího střešní konstrukci katedrály obzvláště realistické. Jak jste je točili? Střešní konstrukce Notre-Dame byla vyrobena z dubových trámů. Některé z nich byly více než 900 let staré. Tohle byl světový unikát, který byl při požáru v roce 2019 zničen. Museli jsme to replikovat ve scéně, která se odehrává v severním prostoru katedrály, kde hasiči zasahovali nejdříve. Scény jsou velmi dramatické a velkolepé. Nejprve jsme nechali vymodelovat střešní konstrukci ve 3D a dle toho ji postavili. Tato scéna byla postavena v Bry-sur-Marne a my ji pak zapálili. Zvony byly vyrobeny ze zesílené sádry a během natáčení vydržely teploty 400 °C.   První natáčecí den byl 9. března 2021. Jak na něj vzpomínáte? Konečně! Bylo to v Bourges, kde jsme strávili týden natáčením úvodní scény uvnitř katedrály, která ukazuje davy návštěvníků v Notre-Dame. Chtěl jsem ve scéně vyzdvihnout kakofonii jazyků, to množství turistů všech národností: Španělů, Italů, Angličanů, Němců, Číňanů, Japonců, Maďarů, Kanaďanů, Rusů atd. Potom jsme cestovali do Sens. Katedrála v Sens má totiž podlahovou dlažbu, která je totožná s tou v Notre-Dame. V Sens jsme natočili i schody vedoucí do zvonice: posledních 50 z 350 schodů je v extrémně úzké spirále.   Jednou z nejpozoruhodnějších scén ve filmu je zhroucení věže a klenby. Ta se točila ve studiu v Cité du Cinéma. Bylo 5. dubna 2021. Opravdu velmi významný den. Byla to improvizovaná rekonstrukce, protože v Notre-Dame nebyly žádné kamery, které by tento okamžik zaznamenaly. Ve skutečnosti klenba spadla z výšky 40 metrů. Na dlažbu katedrály spadlo 500 tun hořících trámů, malty a kamene. Ve filmu tato scéna trvá asi minutu a 30 vteřin. Ale příprava zabrala týdny! Největší studio v Cité du Cinéma jsme vybavili tak, abychom měli pro pád výšku asi 20 metrů a 70m³ hořících materiálů. Ve stanovený čas bylo vše zapáleno a od té chvíle jsme měli minutu a 15 sekund, než se žár a kouř stanou nekontrolovatelné a nebezpečné. Oheň se plně rozhořel po 30 sekundách, takže nám zbývalo jen 40 sekund na natočení scény. Takže jsme natáčeli na 12 kamer najednou z různých úhlů. Některé z nich byly umístěny uprostřed plamenů, chráněny žáruvzdornými ocelovými boxy s ventilací. Všechny kamery vydržely. Intenzita žáru částečně poškodila strop ateliéru. Naštěstí jsme měli dobré pojištění.   O měsíc později jste mohli točit na náměstí před Notre-Dame… Ano, přímo před palisádami, které ohraničovaly nebezpečnou oblast, za kterou neměl skoro nikdo přístup. Byla to důležitá fáze filmu. Měli jsme komparsisty, hasičská vozidla, zájezdové autobusy, ale i štáb, kamery, bedny s vybavením, ventilátory, dýmovnice a další stroje. To také znamenalo zábor části čtvrti a okolních ulic. Měli jsme také výjimečné povolení natáčet uvnitř Notre-Dame. Bylo nás asi třicet (místo obvyklých zhruba 150 členů štábu) a vyšli jsme velmi dojatí. Procházeli jsme částmi katedrály, které ještě byly poseté ohořelými uhlíky, troskami trámů, mezi stěnami zčernalými kouřem, pokrytými kapkami ztuhlého olova. Byl to ochromující pocit. Notre-Dame je moje hvězda. Vyprávím příběh o tragických hodinách, během kterých málem zemřela. Úžasná zpráva je, že katedrála přežila. Stále stojí. Dlužil jsem jí říct pravdu o tom, co se jí skutečně stalo. Bylo mou povinností to udělat s citem a respektem.   A pak přišlo to nejemotivnější: mohli jste natáčet uvnitř samotné katedrály... Mysleli jsme si, že to nebude možné. Samozřejmě to bylo s velmi malým štábem a na omezenou dobu poté, co jsme se podřídili extrémním bezpečnostním opatřením: naše ochranné obleky proti olovu a kostýmy herců musely být ihned po skončení natočení scény svlečeny a odvezeny ke spálení.   Na jaře 2021 jste také na sociálních sítích spustili výzvu ke sběru fotografií a videí natočených turisty a kolemjdoucími během požáru. Cílem bylo vložit tyto autentické záběry do vašeho filmu. Obdrželi jsme více než šest tisíc videí a fotografií... Na snímcích natočených na mobilní telefony jsem viděl spoustu detailů, které jsem potřeboval. Dostal jsem také záběry davu shromážděného na mostech, jak zpívá hymnu. Dostal jsem i záběry ze zahraničí, natáčené poté, když byla katastrofa oznámena v médiích, protože celý svět sledoval událost živě. Od Číny a Austrálie po Spojené státy, Anglii a Island, požár Notre-Dame se dostal do hlavních zpráv všude.   Zpět do studia v květnu 2021, tentokrát v Bry-sur-Marne pro další zásadní moment filmu… Ano, oheň v galerii severní příčné lodi. Zde jsme opět postavili kulisy ve skutečném měřítku… Do této galerie se dostalo prvních šest vyslaných hasičů. Na místo dorazili po více než hodině od zjištění. Byli konfrontováni s obrovskými plameny, které se vymkly kontrole. Měli žalostně nedostatečné vybavení. Kulisy byly vysoká několik desítek metrů. V Bry byla vytvořena přesná replika. Střechu jsme znovu vytvořili ve čtyřech verzích zobrazujících čtyři fáze požáru až do jejího zničení. Nejnáročnější bylo dobře skrýt potrubí, které vedlo kouř a oheň nahoru a podél falešné galerie. Každý plamen byl poháněn nastavitelnou tryskou, která byla dálkově ovládána. Barva ohně musela být červená, ne modrá. Ventilátory musely směrovat kouř správnou rychlostí a správným směrem. V závislosti na fázi požáru byl kouř nejprve bílý, pak černý a nakonec žlutý. Pro herce to byl velmi nebezpečný okamžik natáčení, protože výpary, bez ohledu na to, co děláte nebo jak předvídáte, jsou toxické. Žár v této scéně dosahoval teplot až 540 °C. Samozřejmě jsem hercům výslovně řekl, aby se vrátili a ukryli, jakmile bude vedro nesnesitelné. Měli jsme tým hasičů pro případ, že by se věci vymkly kontrole.   Co se týče postprodukce, jak velká část filmu vyžadovala zvláštní efekty? Prací v rámci postprodukce byla pověřena francouzská společnost Mikros, a to pod dohledem našeho VFX koordinátora a supervizora Laurense Ehrmanna. Šlo o zhruba čtvrtinu záběrů, tedy asi 400 záběru z celkových 1500 až 1600. U poloviny z nich šlo o vymazání bezpečnostních kabelů držících herce nebo trubek vedoucích vodu a plyn použitých na place. Druhá polovina práce byla složitější. Museli přidat kouř v pozadí nebo plameny, když to na place nebylo možné nebo příliš nebezpečné.   Toto dlouhé a strhující dobrodružství je téměř u konce. Notre-Dame v plamenech se chystá do kin. Jak se zpětně díváte na tuhle odyseu, která vlastně začala jednoho večera v dubnu 2019? Tohle období v mém životě bylo velmi zvláštní. Vždy poslouchám svůj vnitřní hlas. Od chvíle, kdy jsem začal číst materiály, které mi dal Jérôme Seydoux, jsem byl tímto příběhem uchvácen, fascinován a překvapen. Každé ráno, od hledání vhodných míst až po natáčení, včetně přípravy, castingu a postprodukce, jsem se probouzel s touhou vyskočit z postele a ponořit se do začátku nového dne. Dojemné je, že chodím kolem Notre-Dame téměř každý den. Mohu jen stát na balkoně svého pařížského bytu, abych ji viděl na druhém břehu Seiny. Pořád na ni mluvím a říkám jí „miláčku“! Ptám se jí: "Jak se dnes máš?" Ze všech hereček, které jsem měl to štěstí režírovat, je Notre-Dame bezpochyby nejdůstojnější, ale také nejkřehčí. Je krásná jako vždy. Nejznámější katedrála na světě bude ještě dlouho procházet opravami. Týden po týdnu vidím pokroky na tomhle obrovském a jedinečném historickém staveništi. Ušla dlouhou cestu, ale stále stojí. Její příběh bude žít dlouho po mém a našem. Jsem šťastný, že jsem na krátkou chvíli uvěřil, že jsem její milenec.

Čas načtení: 2021-11-15 09:53:42

Veletržní palác hostí Digitální blízkost a Cenu empatie

V Národní galerii Praha ve Veletržním paláci lze navštívit hned dva nové výstavní projekty. Prvním z nich je výstava Digitální blízkost reflektující intimitu a odcizení v době pokročilých komunikačních technologií, druhým prezentace prací vítězek nově vzniklé Ceny Empatie, Romany Drdové a Lenky Záhorkové. Displej se stal tím, čeho se naše ruce nejčastěji dotýkají, nezřídka jako první věci po probuzení. Technologie a intimita, dvě tradičně protikladné oblasti, se dnes pevně propojily a vzájemně zásadně ovlivnily. Technologie vstoupila hluboko do našeho soukromí. Stala se objektem naší péče a touhy, partnerem dialogu a každodenní oporou, ale také nebezpečným důvěrníkem. Výstava Digitální blízkost se zabývá proměnou vnímání našeho soukromí a intimity po virtuální zkušenosti zesílené pandemií a jejím vlivem na lidské vztahy. Prostřednictvím děl mladých umělců si klade otázku, zdali bude další vývoj odpovídat spíše duchu dystopických sci-fi filmů, nebo nám virtuální propojenost naopak pomůže vyřešit alespoň některé palčivé problémy dnešního světa. Do nejasných vizí blízkosti v post-digitálním světě dává nahlédnout devět současných umělců: Darja Bajagić, Ivana Bašić, Louisa Gagliardi, Lola Gonzàlez, Daiga Grantina, Rachel Maclean, Pakui Hardware, Viktor Timofeev a Tenant of Culture. Výstava je k vidění v mezaninu Veletržního paláce až do 10. července příštího roku. V Malé dvoraně se současně probíhá výstava prezentující nově vzniklou Cenu Empatie, kterou NGP vypsala ve spolupráci s Komerční bankou. Vítězné projekty Romany Drdové a Lenky Záhorkové tvoří intermediální instalace na pomezí výtvarného umění a designu, reflektující dnešní sociální, ekologické a konzumeristické problémy. Romana Drdová se zabývá tématem upcyclingu a znovuvyužití především marketingového materiálu jako prostředku pro tvůrčí činnost. Lenka Záhorková vytváří mezigenerační dialog pro uchování unikátních životních zkušeností seniorů, které zvěčnila v dekoru porcelánového nádobí. Oba projekty tak nacházejí pro nepotřebný materiál nové poslání spočívající ve sdílení životních hodnot. Navštívit je bude možné do 13. února 2022. Vyhlašované ocenění si klade za cíl podpořit realizaci uměleckých projektů, které přesahují hranice výtvarného umění a zapojují širokou veřejnost do otázek nezbytných pro soužití v rámci měnícího se společenského i životního prostředí. Cena Empatie zdůrazňuje potenciální společenskou roli umělce a dopad umění v kontextu reálného života, kde má empatie nezpochybnitelné místo. „Těší mne, že se do Veletržního paláce díky těmto projektům vrací více života, a věřím, že zaujmou nejen mladší generace návštěvníků. Intimita je velmi citlivé téma, které ve společnosti dlouhodobě rezonuje. Ztráta intimity v souvislosti s rozvojem virtuálního života se prohloubila vlivem všech protipandemických omezení. Cena Empatie tematizuje i neméně důležitou udržitelnost, ke které si dnešní společnost hledá cesty,“ říká generální ředitelka NGP, Alicja Knast.

Čas načtení: 2021-08-01 11:34:32

Festival Open House Praha nabídne k prohlídce 80 budov, doprovodný program začíná už v pondělí

Organizátoři festivalu Open House Praha zvou od pondělí 2. srpna na celou řadu doprovodných programů: komentované procházky městem, plavbu na historickém parníku, debaty, projížďky Kotěrovou tramvají i tanec v netradičních prostorách. O víkendu 7. a 8. srpna pak bude zpřístupněno 80 budov a prostor po celé Praze. Výběr z doprovodného programu Po řece na kolesovém parníku Vltava bude možné se plavit v úterý 3. srpna od 17.00 hodin a dozvědět se více o tom, jak řeka formovala život a podobu hlavního města a jaké technické stavby se na nábřeží a v blízkém okolí řeky nacházejí. Ve středu 4. srpna si organizátoři Open House Praha připravili hned několik akcí. U příležitosti 130 let od vzniku budovy Průmyslového paláce se bude možné zúčastnit od 18.00 hodin komentované procházky s předsedou představenstva Výstaviště Praha a zjistit více o tom, jakými změnami tento rozsáhlý areál aktuálně prochází. Fanoušci urbexu mohou od 20.00 hodin zavítat na tribunu Velkého strahovského stadionu na netradiční letní projekci filmu Central Bus Station, o jednom z největších autobusových nádraží světa v Izraeli. Projekci předchází debata na téma opuštěných staveb, které měly velké ambice, ale svoji funkci nenaplnily. Milovníci umění si pak mohou vychutnat komponovaný večer, který spojuje současný tanec a architekturu a odehraje se rovněž ve středu od 20.30 hodin v Laichterově domě, jedné z klíčových staveb pražské architektonické moderny od Jana Kotěry, jehož 150. výročí narození si letos připomínáme. Ve čtvrtek od 17.00 hodin se pak uskuteční prohlídky nově vznikajícího domu pro umění a kulturu Kunsthalle Praha, na které naváže diskuse s ředitelkou Kunsthalle Praha a architekty. Připravena je i speciální projížďka Kotěrovou tramvají po Praze s architektem Zdeňkem Lukešem a další komentované procházky či prohlídky budov. Kompletní seznam akcí je k nalezení ZDE. Hlavní program Festival Open House Praha nabídne o víkendu 7. a 8. srpna k návštěvě 80 budov a prostorů a z toho 26 novinek, které se v programu objevují vůbec poprvé. Budovy budou otevřeny pro návštěvníky, až na některé výjimky, od 10.00 do 18.00 hodin a prohlídky zde budou odbavovány v malých skupinách většinou průběžně po celý den. Poprvé se otevře například barokní zahrada Černínského paláce na Hradčanech, kaple a vybrané prostory Klárova ústavu slepců na Malé Straně nebo Lowitův vodní mlýn v Libni. Z technických staveb si mohou návštěvníci užít prohlídku například Vršovické vodárny v Michli od Jana Kotěry nebo Zengerovy transformační stanice, dnes sídla Kunsthalle Praha. Ti, kteří chtějí nahlédnout do pražského podzemí, mohou navštívit protiatomové kryty v Národním zemědělském muzeu, Hotelu International Praha nebo Boutique Hotelu Jalta. V dejvickém kampusu se otevřou budovy hned několika institucí, novinkou je Fakulta stavební ČVUT v Praze, kde bude k vidění například oceňovaná rekonstrukce Ateliéru D nebo obří hala Vodohospodářského centra. Zástupci šetrné architektury reprezentují pak například AFI City ve Vysočanech nebo kampus ČSOB v Radlicích (budovy NHQ i SHQ). Milovníci originálních designových prostor by neměli minout coworking Spaces Albatros v bývalém domě dětské knihy a nakladatelství Albatros na Národní třídě. Ze sakrálních prostorů bude možné navštívit například Novou libeňskou synagogu či Husův sbor Vršovice. Příkladem nepřehlédnutelné funkcionalistické architektury je Hasičský dům či palác ARA. Samostatným tematickým okruhem jsou umělecké prostory a ateliéry, který představí například ateliér Olgoj Chorchoj, Šalounův ateliér, budoucí Dům tance nebo Uměleckou zahradu. Celý program i včetně možnosti filtrování je ZDE.  Víkendový program pro děti Speciální prohlídky pro rodiny s dětmi (od pěti let), se uskuteční o víkendu celkem v deseti otevřených budovách. Děti se podívají například do funkcionalistického paláce ARA, Trmalovy vily od Jana Kotěry, dozvědí se, kde se rodí plány Prahy, prohlédnou si tiskařské stroje či basketbalové hřiště na střeše Areálu Podkovářská, poznají kubistické stavby na Rašínově nábřeží nebo nahlédnou do trezoru v Petschkově paláci. Připravena bude tradičně i otevřená lego dílna v prostorách Centra pro architekturu a plánování města (CAMP), kde si nadšenci všech generací mohou postavit dům svých snů. Na menší stavitele čeká dílnička s duplo kostkami. Na prohlídky se není třeba registrovat. Kompletní programy pro děti jsou k dispozici ZDE.  Prohlídky pro osoby se zdravotním postižením Mottem festivalu je Architektura pro všechny a ani letos nebudou chybět prohlídky pro osoby se zrakovým a sluchovým postižením. K prohlídkám pro nevidomé budou připraveny haptické urbanistické plány a půdorysy osmi budov a jejich okolí, 3D modely budov a popisy tras ke všem zpřístupněným objektům. Ve spolupráci s Nadačním fondem ČRo Světluška projdou dobrovolníci speciálním školením pro tyto specifické prohlídky. „Nově jsme do příprav těchto speciálních prohlídek zapojili studentky a studenty Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci (FUA TUL), kteří v rámci svých školních projektů vymodelovali a vytiskli 3D modely vybraných budov. Jejich práce tak bude mít další využití,” říká ředitelka festivalu Andrea Šenkyříková. Lidé se sluchovým postižením si budou moci prohlédnout celkem pět vybraných budov z programu a připraveno bude pro ně tlumočení výkladu do českého znakového jazyka se simultánním přepisem. Více o těchto programech a jeho partnerech ZDE.  Orientace na festivalu Festivalové infocentrum se v letošním roce nachází na Malém náměstí 4, v Praze 1 a je otevřeno od 2. srpna ve všedních dnech od 10.00 do 18.00 hodin a o víkendu od 9.00 do 19.00 hodin. Díky spolupráci s portálem Mapy.cz jsou všechny budovy k nalezení při vyhledání pod heslem Open House Praha, a to jak na webu, tak v příslušné aplikaci. Pro účast na festivalu i jeho doprovodných akcích je nutné mít s sebou doklad o bezinfekčnosti. Další praktické informace k organizaci festivalu jsou k dispozici na ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-07 21:03:46

Ve Winternitzově vile představí zahraniční architekty působící v českých zemích v letech 1902 až 1935

Výstava s názvem „Mezinárodní styl“ představí kurátorský výběr nejvýznamnějších i zcela zapomenutých projektů, které zanechali na území našeho státu význační představitelé evropského modernismu včetně Josefa Hoffmanna, Marta Stama, Ericha Mendelsohna, Jacquese Groaga, Thilo Schodera, Heinricha Lauterbacha nebo Ludwiga Miese van der Rohe v období do roku 1935. Winternitzova vila v Praze 5 od Adolfa Loose tvoří přirozenou součást celé výstavy, kterou je zde možné navštívit od 13. června do 12. září. „Od ledna do dubna 2021 jsme se s fotografem Tomášem Součkem rozhodli navštívit rozmanitá místa naší republiky a objevit a zdokumentovat současný stav významných i zcela zapomenutých staveb, které u nás v první polovině dvacátého století navrhli a postavili zahraniční architekti. Výstavou oslavujeme diverzitu a intenzívní výměnu myšlenek a přístupů, které na tehdejší architektonické scéně panovaly,“ přibližuje koncept výstavy její kurátor, teoretik architektury a publicista Adam Štěch. Výstava představuje 17 architektonických realizací od stejného počtu tvůrců. Snímky známého fotografa Tomáše Součka a Adama Štěcha zachytily vybrané objekty v jejich současném stavu. U tvůrců, kteří mají na našem území více realizací, vybrali vždy ty, které patří k těm méně známým. Výsledkem je konzistentní fotografická esej mapující slavné i nepříliš známé projekty od špičkových architektů, jejichž osudy jsou velmi rozmanité a jejichž národnostní zařazení je někdy velmi složité. Dílo Adolfa Loose zde zastupuje sama Winternitzova vila. „Touto expozicí zahajujeme jakousi novou etapu výstav ve vile. Přál jsem si, aby výstavy korespondovaly s prostorem a měly jednotnou linku. Oboje přišlo v rámci setkání s kreativní skupinou OKOLO, které je mimo jiné laureátem Czech Grand Design 2012. Oslovil jsem kurátora Adama Štěcha, který mě zaujal svým nadšením do architektury. Adam přinesl jasný a originální výstavní koncept na několik let dopředu, oceňovaný grafik Matěj Činčera zase jedinečné grafické zpracování,“ popisuje ředitel Winternitzovy vily David Cysař. Vilu si od architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty nechal roku 1932 postavit pražský právník JUDr. Josef Winternitz jako rodinný dům pro svoji manželku Jenny, dceru Suzannu a syna Petra. Jedná se o poslední Loosovu realizovanou stavbu, dokončenou nedlouho po známé Müllerově vile, s níž ji spojuje řada prvků – mimo jiné i způsob členění (tzv. Raumplan), který byl pro Loose obecně charakteristický. Od října 2018 je vila zařazena do mezinárodní sítě slavných domů světa Iconic Houses. Součástí výstavy kurátora Adama Štěcha je i přednáškový cyklus, který se bude jednotlivým architektům a jejich stavbám věnovat detailněji. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-24 13:48:03

Proč navštívit Brémy? Město vás okouzlí bohatou historií, architekturou i atmosférou

Nevíte, kam vyrazit s partnerem či kamarádkami na eurovíkend? Navštivte německé Brémy a nechte se pohltit jejich historií, přečtěte si pověsti, jež jsou s nimi spojené a obdivujte zajímavou architekturu. Významné obchodní centrum Brémy leží na severu Německa a jedná se o město, ve kterém se zapadlé uličky střídají s širokými bulváry a historie na ... The post Proč navštívit Brémy? Město vás okouzlí bohatou historií, architekturou i atmosférou first appeared on SuprŽena.cz.