Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-31 08:58:13

Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory

Akciové trhy znovu čelí vysoké volatilitě, což může být pro začínající investory náročné na pochopení a rozhodování. Index VIX, často označovaný jako „index strachu“, si během včerejší seance připsal 9... The post Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení:

Základy podnikání - online kurz

[skoleni-kurzy.eu] Cíle kurzu: Online kurz Základy podnikání je ideální přípravou pro začínající podnikatele. Jak bude probíhat? Sestavíte vlastní podnikatelský plán. Naučíte se orientovat v problematice daní, daňové evidence. Zaměříte se na marketing, komunikaci a také na právní rovinu podnikání. Vše na základě znalostí a zkušeností spolupracujících podnikatelů v daných oborech. Popis: Máte podnikatelský nápad? Chcete rozjet novou firmu? Studujte kurz Základy podnikání online. Komu je kurz určen ...Centrum služeb pro podnikání s.r.o.

Čas načtení: 2024-12-31 08:58:13

Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory

Akciové trhy znovu čelí vysoké volatilitě, což může být pro začínající investory náročné na pochopení a rozhodování. Index VIX, často označovaný jako „index strachu“, si během včerejší seance připsal 9... The post Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-02-01 14:43:11

„Snažím se být zamčená 24/7“ – ROZHOVOR se Sissy Mia o latexu, klíckách, feminizaci, …

Téma feminizace a sissy nás evidentně zajímá, protože máme za sebou další vyzpovídanou českou sissy. Tentokrát je to Mia, kterou jsme poznali na Instagramu… A rozhodně si připravte na čtení dostatek času, delší rozhovor jsme tu ještě neměli. A dle počtu dotazů od fanoušků / čtenářů (na konci textu) to téma zajímá nejen nás! V […] Článek „Snažím se být zamčená 24/7“ – ROZHOVOR se Sissy Mia o latexu, klíckách, feminizaci, … je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: ROZHOVOR se začínající českou pornoherečkou Lady Dee „Mám občas attention whore chvilky.“ ROZHOVOR s modelkou Black. nejen o Onlyfans „Správná sissy nemá limity a udělá vše, co se jí řekne“ – ROZHOVOR se Sissy Luckou nejen o feminizaci, zamykání a službě cizím mužům

Čas načtení: 2020-12-10 01:33:52

Zakladatelka projektu Odstartujte svoji knihu Veronika Matysová: Byl to nejlepší nápad v mém životě

Láska ke knížkám a četba ji přivedla k psaní a dnes je Veronika Matysová nejen spisovatelka, ale snaží se svými zkušenosti i pomáhat druhým a v rámci projektu Odstartujete svoji knihu vede kurzy tvůrčího psaní. Vydala již sedm knížek a na nové pod názvem Hodina psodava právě pracuje. Věnuje se multilaterální diplomacii a momentálně působí v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v Paříži.   Odmalička jste ráda četla. Někdy kolem třinácti let jste začala vymýšlet příběhy kreslením. Zkusila jste také komiks… A pak přišly vaše knižní nedokončené pokusy Hanka, Dvojčata, Roman a hvězdy, Poslední den na slunci, Dilema. A knížku Když jsou na to dva jste již dokončila. Co se stalo s těmito „pokusy“? Vydala jste je, nebo zůstaly v šuplíku? Pokusy skutečně zůstaly pouze pokusy. Všechny mám dodnes schované a jsou pro mne velmi cenné, ale dopsat jsem se je už nepokoušela. Od chvíle, co jsem pochopila klíč k dopsání knihy, jsem už psala knížky nové.   Vystudovala jste moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Proč jste si vybrala tento obor? Hned po střední škole jsem začala pracovat jako novinářka, ještě předtím, než jsem šla na vysokou školu. Chtěla jsem si tenkrát od studia trochu odpočinout a načerpat praktické zkušenosti. Dostala jsem nabídku nastoupit do zahraničního zpravodajství redakce tehdy existující České tiskové agentury. Začít studovat moderní dějiny bylo tím nejlogičtějším krokem. Dění ve světě odjakživa velmi zajímalo, ale když člověk nezná historii, současnost nechápe tak dobře.   V roce 2000 jste vydala první knížku pro děti a mládež Nikki, vrať se. Následovaly další a knihu pro dospělé Pouštní včela jste vydala v roce 2017. A na cestě je další Hodina psodava. O čem bude? Někde jste řekla, že hodně témat k vám přichází ve snu … Hodina psodava se odehrává na smyšlené planetě Fromor a vypráví o nenávisti mezi dvěma znepřátelenými rasami, která se stane osudnou jedné dospívající dívce. Psodav je zvíře z tohoto smyšleného světa, který v příběhu hraje významnou roli. Všechny mé ostatní knihy se odehrávají ve světě skutečném a zjevně už jsem si od něj trochu potřebovala odpočinout. A ano, témata ke mně často přicházejí ve snu, ale zrovna toto jsem vymyslela bez pomoci podvědomí.   Přeložila jste na tři desítky knih z angličtiny, jak knížky pro děti, současné romány, detektivky i literaturu faktu. Co nejraději překládáte a jak jste se k překladům knížek dostala? K překladům jsem se dostala v samých začátcích své kariéry, ještě před internetem, takže bylo mnohem těžší dopátrat se některých významů než dnes. Začala jsem s tím kvůli přivýdělku, ale rychle se mi to zalíbilo. Dnes už knihy nepřekládám, protože nejde vše stíhat – zaměřuji se na psaní vlastních knih a zároveň na předávání této své vášně ostatním v rámci on-line kurzů. Ale prozradím vám, že připravuji nejen kurz o tom, jak knihu napsat, ale i jak ji přeložit. Zatím nemá datum, ale předpokládám, že ho spustím příští rok na podzim.   V roce 2016 jste založila projekt Odstartujte svoji knihu, kterým pomáháte začínajícím autorům. Jaké jsou výsledky? A ohlasy? Projekt Odstartujte svoji knihu je to nejlepší, co mě kdy v životě napadlo udělat. Jeho srdcem je facebooková skupina se stejným názvem, která už dnes má už přes pět tisíc členů a skvěle to v ní žije. Scházejí se tam začínající i pokročilejší spisovatelé a navzájem sdílejí rady, tipy, inspiraci i motivaci.   Vedete také kurzy tvůrčího psaní. Kde a jak je možné se přihlásit a jaký je o ně zájem? Kurzy jsou součástí projektu Odstartujte svoji knihu. O nových nabídkách informuji vždy na webu, ve stejnojmenné facebookové skupině i na FB stránce Napiš svou první knihu. V první polovině prosince proběhne další předprodej kurzu KLÍČ k napsání knihy pro začínající spisovatele. Kurz bude mít podobu pětidenní výzvy, která bude probíhat v uzavřené facebookové skupině. Po pět večerů proběhne živé vysílání, ve kterém členy kurzu seznámím s jednoduchou a přehlednou metodou, jak položit pevné základy knihy a už se nebát o její dokončení. V první vlně předprodeje se už přihlásily přes čtyři desítky lidí, takže tam bude skvělý skupinový drajv. To by bylo, aby z toho nevzniklo čtyřicet nových knih!   Pracovala jste jako novinářka a od roku 2005 se věnujete diplomacii. Kde všude jste působila? V dobách své novinářské kariéry jsem se zaměřovala na prostor bývalé Jugoslávie, kterému se dnes říká západní Balkán. Bylo to krátce po rozpadu Jugoslávie a mne velmi zajímalo tamní politické dění i osudy lidí. Zpravodajství jsem tak posílala z Bosny a Hercegoviny, ze Srbska, z Kosova i dalších balkánských zemí a regionů. Diplomacie mne nejprve zavedla do Bruselu do centrály Severoatlantické aliance (NATO), kde jsem hájila zájmy České republiky. Tam jsem setrvala sedm let. Posléze mě cesta zavedla do Paříže, kde se opět věnuji multilaterální diplomacii a působím v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.   A co ráda čtěte vy? Někde jste řekla, že všechno možné… Přesně tak, všechno možné. Jednotící prvek je, že ráda čtu v češtině, tedy i překladovou literaturu. Filmy a seriály mám ráda v původním znění, ale při čtení si nejvíce užiji mateřský jazyk. Teď mám zrovna období thrillerů typu Kříďák nebo Čtvrtá opice, ale vždy si ráda přečtu třeba Haruki Murakamiho, Delphine de Vigan či původní české autory jako Patrika Hartla.   A co čas na lenošení a nic nedělání. Umíte to?   Přiznám se, že moc ne. I když si čtu nebo sleduji Netflix, soustředím se na skladbu příběhu, použité dialogy a cokoli dalšího, co pak mohu předávat svým studentům v kurzech o psaní knih. Ale tohle své poslání miluji, a tak to svým způsobem zároveň odpočinek je.   Veronika Matysová se narodila v Praze 18. dubna 1976. Vystudovala moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Přeložila řadu knih z angličtiny, věnuje se diplomacii, napsala šest knížek pro děti a mládež (Nikki, vrať se, Patricie, Míša v síti, Pavoučí příběhy, Příběhy pavoučka Alfonse, Poplach v Tabulkově) a knihu Pouštní včela pro dospělé. Pracuje na další pod názvem Hodina psodava. Vede kurzy tvůrčího psaní v rámci projektu Odstartujte svoji knihu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-07-30 12:52:49

Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth vyhlásila vítěze

Šestý ročník mezinárodní překladatelské soutěže Cena Susanny Roth (CSR) organizované Českými centry (ČC) a Českým literárním centrem (ČLC) zná své vítěze. Více než stovka účastníků se v 16 zemích z Evropy a Asie utkala o nejlepší překlady úryvku knihy Veroniky Bendové Vytěženej kraj do místních jazyků. Nejsilnější zastoupení co do počtu přihlášených již tradičně vykázalo Polsko. Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth pro začínající zahraniční překladatele z českého jazyka ve věku do 40 let se letos uskutečnila pošesté, přičemž již čtvrtým rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra, sekcí Moravské zemské knihovny. Soutěžním textem, který ze současné české prózy vybrala odborná komise složená z literárních kritiků, překladatelů a organizátorů soutěže, se letos stal úryvek z novely Veroniky Bendové Vytěženej kraj (Fra, 2019) situované do oblasti severu Čech opředené tajemstvím i bolestnými šrámy nedávné historie. „Že byla ukázka z mé knihy vybraná jako soutěžní text pro začínající překladatele v rámci Ceny Susanny Roth, beru nejen jako ocenění, kterého si vážím, ale taky mě to donutilo přemýšlet, jestli vlastně dokážu napsat univerzálně srozumitelný příběh, potažmo zda a jak moc jsou naše problémy vůbec univerzální; jestli jsou česká témata přenositelná ještě do jiného než středoevropského prostředí. No a kromě toho člověk cítí jistý bláhový ostych, když si představuje, jak kdosi na druhé straně kontinentu u svého stolu pomalu přebírá váš text, slovíčko po slovíčku jako korálky růžence, a věnuje mu pozornost, kterou mu nevěnoval ani ten nejpečlivější kritik,“ řekla k tomu Veronika Bendová. Do soutěže se přihlásilo celkem 104 účastníků ze 13 evropských zemí a Japonska. Největší zájem o soutěž byl v Polsku, Rusku, Německu a na Ukrajině. Zásluhou zapojení vybraných zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí ČR se soutěž konala i v teritoriích, kde ČC nemají svá zahraniční zastoupení – v Chorvatsku a Litvě. Patrně i z důvodu pandemie covid-19 se letos v Bělorusku a Severní Makedonii nepřihlásili žádní soutěžící. Nejlepší překlad nebyl vyhlášen ani v Německu, kde byla udělena dvě druhá místa. „Každý překladatel dává ve svém jazyku knize do vínku další život. Tato profesní soutěž je důležitou platformou pro kontakt s překladateli a bohemisty po celém světě, především pak v Evropě. Pomáhá nováčkům v osvojení překladatelství a dává příležitost talentovaným získat podporu už v počátcích jejich práce. A to je nesmírně důležité, protože bez překladatelů by česká literatura v zahraničí nikdy nenašla cestu ke svým čtenářům,“ říká vedoucí Českého literárního centra Martin Krafl. „Význam této soutěže spočívá především v podpoře nové překladatelské generace v zahraničí. Řada laureátů CSR z minulých let již má za sebou knižní překlady současné i klasické české Postupně tak vzniká síť profesionálních příznivců češtiny,“ dodává Anna Hrabáčková, koordinátorka projektu za Česká centra. Překladatelé jako hlavní cenu získávají cestu do České republiky, kde se zúčastní překladatelského workshopu v Praze a následně také Bohemistického semináře, který pořádá Moravská zemská knihovna. Letošní program byl kvůli pandemii odložen na rok 2021, ale skupina vítězných překladatelů se v létě dvakrát potká s organizátory alespoň virtuálně a poslechne si on-line přednášku na předem vybrané literární téma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-29 10:26:52

Michaela Kalivodová: Mnoho lidí z naší generace se vyznačuje ne moc dobrou pracovní morálkou

Když jsme se s Michaelou Kalivodovou – tehdy ještě Kašičkovou – potkávali jako studenti bohemistiky na FF UK, netušil jsem, že na rozdíl od většiny z nás v sobě najde odvahu vstoupit na spisovatelskou dráhu. Nedávno k její básnické prvotině a knížce pro děti přibyla próza Dokud jsme mladí (Nakladatelství Petr Štengl 2019), jejíž civilnost, autenticita i otevřenost působí v dnešní době sázející spíše na historická témata, exotické motivy a formální experimenty osvěžujícím dojmem.   Na sklonku minulého roku ti vyšla u Petra Štengla již druhá kniha, próza Dokud jsme mladí. Kde jsi na její psaní brala coby matka malé holčičky, které budou v létě dva roky, potřebný čas a klid? Trvalo to, začala jsem ještě dlouho před otěhotněním. Pak jsem psala, když jsem po některém z frekventovaných nočních kojení nemohla zabrat. Jinak se věnuji výhradně dceři.   Knize jsi dala podtitul „črty“, v němž se odráží její fragmentarizovaná forma. Protagonisty tvého vyprávění jsou však stále titíž lidé, spjatí rodinnými či přátelskými vazbami. Proč jsi o nich nenapsala klasickou novelu či román? Byl to takový pokus o něco jiného.   Jak už název knihy napovídá, stěžejní roli v ní hraje mladší generace, převážně třicátníci, k nimž se řadí i trojice kamarádek Linda, Majda a Míša, což jsou v podstatě tvé vrstevnice. Co podle tebe vaši generaci charakterizuje? Mám pocit – ale je to skutečně jen pocit, protože to nemám podložené žádným relevantním výzkumem, jen pozorováním okolí a povídáním si s lidmi – že naše generace byla tlačena rodiči nebo pedagogy do výkonů všeho druhu, protože se toho po revoluci naskytlo tolik. „Hlavně ať umíš s počítačem, hlavně se uč jazyky, ještě tohle, ještě tamto, taky sporty, teď se můžete dostat kamkoliv, my nesměli nic…“ Pak mám dojem, že z naší strany se vynořila jakási revolta, přesvědčení, že se na to „musíš“ vykašlat – mnoho lidí z naší generace se vyznačuje ne moc dobrou pracovní morálkou, dost lidí užívá drogy, byť „jenom“ rekreačně, chceme cestovat, pozdě se zakládají rodiny a vztahy mají někdy charakter tak trochu jako na Woodstocku. Nebo třeba mnozí nehledáme svobodu takto uměle a v omamných látkách a volné lásce, ale prostě po ní toužíme. I děti, myslím, vychováváme volněji. Kdyby dneska nějaká matka veřejně přiznala, že dítě v půl roce přivazuje k nočníku, aby se nemusela starat o pleny, což se dřív dělávalo, koukalo by se na ni jako na macechu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jelikož píšeš o své generaci a objevují se tu i skutečné postavy a reálie spjaté s tvým studiem na FF UK, nemohu se nezeptat, do jaké míry je tvé vyprávění autobiografické a která postava z tebe případně dostala do vínku nejvíc?  Ještě se k tomu dostanu, mám povahu podobnou Lindě z Dokud jsme mladí. V jedné pasáži je jí líto i dědy v triku FUCK FAKE FRIENDS, prostinké paní, která si nemůže koupit litografii, feťáků v MHD, Ilonky, protože jí Adéla zatajila krabičku na svačinu, synovce, že se musí spokojit s laciným oblekem do tanečních, protože si ho mamka nemohla dovolit koupit v luxusním obchodě BANDI. Tímhle způsobem prožívám svět i já. Ale můj životní styl není totožný s tím Lindiným. Přesněji řečeno, problémy neřeším konzumací alkoholu, ale na konstelace stejně jako ona docházím.   Líčení osudů svých hrdinů zpestřuješ střídáním časových rovin a také vypravěčských perspektiv (včetně dětských), což jim dodává na plastičnosti. Jak obtížné bylo poskládat výslednou mozaiku? Bylo to obtížné zejména proto, že neumím moc počítat, jak by potvrdil Milan Coufal, matikář z Karlínského gymnázia, čímž se mu omlouvám za to, že na výuku někoho, jako jsem já, musel plýtvat celé čtyři roky energií. (smích) Musela jsem spočítat, aby to časově vycházelo a tak dál.   Co mě jako čtenáře knihy Dokud jsme mladí dost mrzelo, byla nedbalá redakce textu, kde zůstalo množství chyb či překlepů. Jistě nejsem jediný, kdo je zaregistroval? Byla bych velmi nerada, kdyby to vrhlo stín na Nakladatelství Petr Štengl. Za případné nedostatky nesu vinu já osobně, že jsem si nezajistila lepší redakci a korekturu jakožto spolupracovnice nakladatelství a členka týmu. Čili neviňte z toho prosím nakladatelství a Petra Štengla, ale mě. Petr Štengl se totiž jinak vyznačuje tím, že textům svých autorů věnuje kvalitní péči.   Tvůj styl psaní se vyznačuje výraznou civilností, syrovostí jazyka i dialogů a značnou otevřeností v popisu mezilidských vztahů (i napříč generacemi), které nijak nepřikrášluješ. Trochu mi to připomínalo filmy Bohdana Slámy, ze současných tuzemských prozaiků pak mimo jiné Petru Soukupovou nebo Miroslava Pecha... Ano, Sláma, to je typ filmů, které vyhledávám. A i tebou zmínění literární tvůrci patří mezi mé nejoblíbenější.   Jak nasvědčuje téma tvé bakalářské práce, věnova-né proměnám recepce románu Jana Pelce ...a bude hůř, blízký je ti rovněž český underground. Co dalšího z naší i světové kultury tě formovalo? Snad by se dalo říct, že všechno, co jsem přečetla, mě nějakým způsobem formovalo – něco jsem se snažila okopírovat. Jakožto začínající autor podobně jako Ondra, postava z Dokud jsme mladí, podléhám literárním svodům a nedokážu se zcela ubránit tendenci obdivovaného autora ve svých textech následovat, něco mě zase naopak formovalo tím způsobem, že tak jako dotyčné dílo bych si coby autor rozhodně nepřála vyznít. V tom „kopírovacím“ smyslu mě formoval jistě Hrabal, tebou vzpomenutý český underground, beatnici, také písňové texty vzniklé v této době, myslím, že i současná česká literatura, touha psát třeba právě jako zmíněný Miroslav Pech, jednu dobu jsem byla fascinovaná knihou Kanička pošmodrchaná Jany Jiráskové, moc se mi líbí také už vzpomínaná produkce Petry Soukupové, Ivana Jemelky…   A co ti jako autorce vlastně dalo studium bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze? Já jsem si odtamtud odnesl spíše ostych psát o literatuře, o vlastních literárních ambicích pak ani nehovořím... Nízké sebevědomí při vlastním psaní, ostych psát o literatuře, ale snad vzhledem k náročnému studiu a s tím souvisejícímu překonávání překážek i touhu oboje zvládnout. Studium mi rozšířilo obzory, a i když jsem byla o zkouškovém naštvaná, že není čas na studentský život a že musím strávit noc čtením, jsem vděčná všem pedagogům za vštípení jakéhosi jiného způsobu čtení než toho konzumního.   Jako vystudované bohemistky se tě musím zeptat, čím se dnes živíš, respektive co jsi dělala před nástupem na mateřskou, potažmo rodičovskou dovolenou? Odpovědi na tuhle otázku bývají leckdy překvapivé, málokdo zůstane alespoň jednou nohou v oboru... Pomáhala jsem a pomáhám Petru Štenglovi v nakladatelství. Také jsem působila jako asistentka v půvabné Galerii La Femme, která se odráží v knize Dokud jsme mladí. Ráda bych je touto cestou pozdravila a také zdravím manželskou dvojici Miroslava Jiránka a Viktorii Ban-Jiránkovou, fantastické výtvarníky, kteří tam pravidelně vystavují a kteří se stali jakýmsi volným předobrazem rodičů Ondry z mé knížky. Také jsem díky jazykové vybavenosti pečovala o zahraniční klientelu na klinice asistované reprodukce IVF CUBE, kde jsem s obdivem pozorovala, kolik párů dokáže tým doktorky Višňové obohatit o vytoužený přírůstek. Ještě zmíním, že jsem se léta věnovala dětem jako pedagog volného času nebo oddílová vedoucí, doteď jezdím na tábory, už i s dcerou.   Ty jsi ovšem literárně debutovala jako básnířka, a to v roce 2016 sbírkou Největší kočka z tohohle kanclu. I tady se vlastně jednalo o „črty“ ze života hlavní hrdinky – totiž ženského lyrického subjektu –, které ve výsledku působily nadmíru autenticky, ba přímo odžitě. Jaká byla geneze tvé prvotiny? A stále píšeš básně? Ano, v roce 2019 mi vyšla ilustrovaná knížka básniček pro děti Medový medvídek v nakladatelství Agentura Krigl. Také občas napíšu skeptickou básničku pro Sisyfos. A ke genezi Největší kočky z tohohle kanclu: Říkám, že jsem si tu knížku napsala, abych měla pocit, že se někdo má hůř než já. Což lyrický subjekt nepochybně splňuje. To je vtip, i když je fakt, že jsem prožívala nějaké horší období. Ale teď – až na hypersenzitivitu a některé s tím spojené potíže – vedu naplněný život, s novou mateřskou rolí bych řekla, že život přímo krásný.   Také v tvé nové próze se objevuje začínající básník, který si v jednu chvíli posteskne nad tím, že přes kladnou recenzi na iLiteratuře si jeho knížky kupují stejně jen rodinní příslušníci a kamarádi. Má podle tebe literární kritika dnes nějaký vliv na prodejnost titulů? A čteš ty sama recenze svých knih? Literární kritika má podle mě vliv na prodejnost. O čem se píše a mluví, to si udržuje jakousi životnost. A čtu recenze svých knih, i když mě to bolívá, protože dobrý recenzent nutně odhalí, že jsem nevypsaný autor, autor trpící spoustou nedostatků, které možná zmizí časem, možná nikdy… A jsem upřímně vděčná za každou konstruktivní a třeba veskrze negativní reflexi.   Ptám se i proto, že ty sama jsi na již zmíněném webu iLiteratura.cz zrecenzovala několik básnických sbírek. Jako by vskutku platila rozšířená představa, že o poezii u nás píšou převážně zase jen básníci. Také se setkávám převážně s recenzemi básnických sbírek od básníků. Jsou to jistě specifické a cenné reflexe. Doufejme ale, že tomu tak není výhradně, že se pozornosti básníků dostává i z per jiných osob, aby se utvořila skutečně pestrá mozaika recepce díla.   Některé motivy ze sbírky se objevují i v tvé nové knize, třeba sklon ke zbytečným starostem o každého a o všechno. Také jím trpíš? Dnes mají lidé spíše tendenci nestarat se o nikoho a o nic... Možná za touto tendencí stojí snaha chránit sebe a své nejbližší, postavit kolem sebe komfortní zónu, nepřipouštět si problémy ostatních. Řekla bych, že dnešní chování nás, čerstvě dospělých lidí, rodičů i mnoha dalších sociálních skupin limitují, či dokonce a priori definují existenční problémy související převážně se sháněním bydlení, zajištěním hypotéky a podobně. Nemáme už kapacitu starat se o druhé v takové míře, jakou bychom jim ve snadnější životní situaci třeba rádi poskytli. Ovšem jak už tu padlo, já sklonem ke zbytečným obavám o každého a o všechno trpím stejně jako moje Linda. Je to danajský dar, ale pořád dar, protože myslím, že jsem díky tomu schopná empatie, kterou mám skutečně mimořádně vyvinutou a která mi usnadňuje komunikaci s lidmi. Troufám si říct, že dokážu odhalit jejich nejniternější pocity a pracovat s tím. Myslím, že obstojně. Akorát když se tím tak trochu chlubím manželovi, směje se: „Máme tady senzibila!“   A jak se na tvé psaní dívá tvoje nejbližší okolí? Rodiče, sestra a další členové mé rozvětvené první rodiny mi asi fandí. Manžel je programátor a přečetl akorát něco od Bukowského. Teď jsem se mu snažila vnutit i českou literaturu, konkrétně Valmez Forever od Zdeny Koláčka, kde jsem detekovala jasnou inspiraci právě Bukowským. Manžel si prohlédl obálku s fotkou autora, kterou jsem mu doslova nacpala před obličej s tím, že má vlasy jako ten Koláček a ať si to teda přečte. Ale tím jeho kontakt s knihou skončil. Takže v mé současné rodině se moje psaní neprožívá. Ovšem dcera bude, jak se zatím zdá, vášnivá čtenářka po mně. {/mprestriction}  Michaela Kalivodová (*1990) absolvovala bakalářský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikovala v internetovém magazínu Dobrá adresa, knižně debutovala v roce 2016 ještě pod dívčím jménem Kašičková básnickou sbírkou Největší kočka z tohohle kanclu v Nakladatelství Petr Štengl. V roce 2019 jí vyšla knížka pro děti Medový medvídek v nakladatelství Agentura Krigl a počátkem letošního roku próza Dokud jsme mladí v Nakladatelství Petr Štengl. Žije s manželem a dcerou v Praze.

Čas načtení: 2019-09-08 10:27:35

Alena Wagnerová: Cestou životem (ukázka z knihy)

Jak nezapomínat a jak obstát sám před sebou. To jsou dvě základní otázky, které předkládá kniha Cestou životem spisovatelky Aleny Wagnerové. Je však nutno dodat: ve 20. století. Toto století bylo nejen velmi dlouhé, ale také přinášelo spoustu nebezpečí, strašných chvil, včetně svodů typu: Když půjdeš s námi, budeš se mít líp… Alena Wagnerová je známa svými knihami o životě Mileny Jesenské, Sidonie Nádherné či Franze Kafky. Povídková sbírka Cestou životem se dá považovat za autorčino celoživotní ohlédnutí V těchto povídkách najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, které odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má charakter dokumentárního záznamu. V povídce A kohout třikrát zazpíval je jednou z hlavních postav velitel terezínské Malé pevnosti Jöckel, jenž se marně snaží zachránit jemu tak sympatickou vězenkyni, která se stala hospodyní v jeho domě. Na to, aby změnil rozsudek smrti této komunistky, je však příliš malý pán: „Podepsán Karl Hermann Frank. Jak se pak v táboře rozneslo, napřed tomu nikdo nechtěl věřit, Jöckela ta zpráva zdrtila. Ale nebylo zbytí, rozkaz splnit musel. Sám toho ale nebyl schopen a vymyslel si, že budou předstírat její propuštění a rozsudek přitom na ní vykonají tak, aby si toho nebyla vědoma. Provedením pověřil svého zástupce Schmidta. Ten jí propuštění druhý den ráno přišel oznámit, a když pak se svými věcmi šla po schodech dolů k východu z domu, on za ní, zastřelil ji na posledním schodě ranou do týla.“ Ukázka z knihy Zahrada se spisovateli      Bylo to někdy v polovině šedesátých let, v době, která se už otvírala k pražskému jaru, aniž jsme to tehdy věděli, když jsem dostala své první literární stipendium. Po takovém uznání své práce jsem už sice dávno toužila, když jsem jej ale konečně dosáhla, způsobilo mi víc starosti než radosti, protože jsem je cítila jako závazek do budoucna. Psaní, které bylo dosud jen mou osobní záležitostí, z níž jsem nemusela nikomu skládat účty, se teď stalo činností tak říkajíc s právem veřejnosti, kdy mne kdekdo mohl volat k zodpovědnosti za to, co jsem napsala a zda jsem tím splnila to, co ode mne bylo očekáváno. A toho jsem se bála.      Patřila jsem tehdy do kruhu mladých takzvaných začínajících autorů, kteří byli občas svoláváni k setkáním, kde se organizovanými diskusemi, vzájemným předčítáním svých prací a jejich kritikou připravovali na své spisovatelské povolání. Za začínající autorku se ovšem považuji i dnes, přestože už nejsem mladá a uveřejnila jsem už řadu knih. Ale jako autorka, jen zřídka se odvažuji označit se jako spisovatelka, přestože neustále něco spisuji, se cítím být stále ještě začátečnicí. Protože s každou novou knihou se i já sama ocitám znovu na začátku, vydána na milost a nemilost všem nejistotám psaní.      A nikdy nevím, zda se mi větu, kterou jsem právě začala, podaří také dokončit.      Stipendium, které jsem dostala, mi zajistilo obživu na dva měsíce a bylo spojeno s pobytem v domově spisovatelů. To bylo pro mne ještě daleko důležitější než samotné stipendium, protože jsem tehdy v Praze neměla kde bydlet.      Domov spisovatelů, kde jsem měla strávit dva měsíce, se nacházel v zámku nedaleko Prahy a patřil před válkou šlechtické rodině Colloredo-Mannsfeld. O zámku a spisovatelích, kteří tu bydleli, kolovalo mnoho historek, které jsem samozřejmě znala i já. Povídalo se, že spisovatelé si tam za státní peníze žijí na vysoké noze a nemusí za své pobyty nic platit, jen když píší takové knihy, jaké se od nich očekávají. Kdykoliv mohou dostat zálohy na práce, které ještě nenapsali, a jestliže své literární plány nakonec neuskuteční, nemusejí poskytnuté zálohy ani vracet. Dluhy některých tak jdou už do milionů.      Spisovatelé žijící na zámku se sice v kulturní obci netěšili zvlášť dobré pověsti, větší roli než morální odsudek v tom ale hrála závist. Právě ti, kteří jejich údajně zkorumpovaný způsob života nejvíc odsuzovali, tím spíš projevovali své rozhořčení nad tím, že jim se podobných výhod nedostalo.      Protože zámek platil za svého druhu spisovatelské nebe. Ačkoliv spisovatelští obyvatelé zámku nebyli nijak zvlášť oblíbeni, byli nicméně respektováni jako lidé, kteří byli nahoře a měli úspěch, ať už jej dosáhli jakýmkoliv způsobem. Jako kdyby úspěch sám je dělal hodnými úcty. Byli prostě nahoře, a tím měli na své straně právo i morálku.      A tak především pro začínající autory bylo otázkou prestiže mít přístup do zámku, což ovšem nevylučovalo, aby obyvatele zámku zároveň nekritizovali a neodsuzovali pro jejich způsob života. Ale přístup do zámku, kterého se autorům dostávalo teprve od určitého stupně jejich proniknutí do literárního světa, znamenal, že se s člověkem jako s autorem vážně počítá a je na nejlepší cestě do klubu vyvolených. Kromě toho umožňoval dostat se k dalším historkám a klepům o zámeckých prominentech, které mohl rozšiřovat dál a demonstrovat tak jak svou zasvěcenost, tak svoji distanci od toho, co se v zámku dělo.      Tak jako mnozí, byla jsem i já ve svých pocitech vůči zámku rozpolcená. Na jedné straně jsem ve stipendiu s pobytem v domově spisovatelů viděla své zhodnocení jako autorky, na druhé straně mne znepokojovalo pomyšlení, že bych tím mohla být počítána k tamější společnosti. Protože to jsem v žádném případě nechtěla.      Po uznání a úspěchu jsem samozřejmě toužila i já. Chtěla jsem se někým stát, něco znamenat, být slyšena, podílet se na vytváření světa, v němž jsem žila. Chtěla jsem psát dobré knihy, zaujímat postoj k věcem veřejným, mít vliv na jejich uspořádání. Chtěla jsem, aby můj hlas byl slyšen, působit ve společnosti, do níž jsem patřila, a přispívat k jejím proměnám. To všechno jsem chtěla. Má potíž spočívala v tom, že to bylo možné jen v rámci daném státem, který jsem odmítala. To bylo mé dilema a můj problém.      Jistě, byla bych se potřebovala jen poněkud přizpůsobit, potlačit své výhrady, nebo je aspoň neříkat nahlas, a byla bych mohla beze všeho dosáhnout úspěchu. Takových případů byla kolem mne celá řada.      V mé představě bylo ale povolání spisovatele něčím zvláštním, nesrovnatelným s jinými povoláními. Bylo to něco výjimečného, poslání, které člověka zavazovalo k pravdě podřízené zvlášť přísným etickým zásadám. Jestliže se jim člověk zpronevěřil, mohlo to pro něho mít nedozírné důsledky. Ne snad navenek, ale vnitřně. Mohlo to znamenat ztrátu schopnosti psát, pro spisovatele ten nejtěžší možný trest. Protože talent, i když se zdál být něčím vrozeným, byl člověku jen propůjčen a mohl mu být kdykoliv zase odňat. O tom jsem alespoň byla pevně přesvědčena.      Přísně vzato, v dané situaci by bylo bývalo jedině správné nechtít mít žádný úspěch, stáhnout se do soukromí a psát knihy jen pro sebe. Jenomže bylo tak nesmírně těžké se onomu vnitřnímu puzení po veřejnosti, potřebě se vyslovit a dojít sluchu ubránit a nehledat skulinu, která člověka mohla z této úžiny vyvést, neohlížet se, ba zoufale nehledat možnost, která by člověka z této tísně vyvedla. Třeba přece jen existovala možnost, řešení, cesta, jak vysokým morálním nárokům spisovatelského povolání dostát, uspokojit svou potřebu tvořit, a přitom neuškodit své duši.      To byly otázky, které mne zaměstnávaly. Odpověď na ně jsem si slibovala i od svého pobytu v domově spisovatelů. Kde jinde, když ne zde, v místě s nejvyšší možnou hustotou spisovatelů na čtvereční metr, jsem ji také měla hledat?      Plna naděje i obav jsem tak jednoho dne stanula ve vrátnici zámku, a protože mne zde nikdo neznal, představila jsem se jako nová stipendistka. Od správy zámku jsem dostala přidělen pokoj v druhém patře čtyřhranné zámecké věže. Byl to nevelký pokoj, jehož zařízení sestávalo ze široké postele zřejmě ze zámeckého inventáře, starodávného vyřezávaného šatníku, umývadla a psacího stolu, umístěného v hlubokém výklenku okna vedoucího do dvora. Ve věži byly, jak jsem snadno zjistila, kromě mého ještě další tři pokoje různé velikosti, obývané píšícími kolegy. Můj byl zřejmě ten nejmenší. K pokoji příslušející koupelna a toaleta byly přístupné přes chodbu. Zpočátku mi to připadalo nepohodlné, ale cesta na toaletu se pro mne rychle ukázala jako pravé dobrodiní, když jsem nevěděla jak dál a nechtěla to ani sama sobě přiznat.      V přízemí zámku byla jídelna, která byla celý den otevřena a v níž se zámečtí hosté scházeli k snídaním, obědům a večeřím. Byla vybavena malými stolky pro čtyři osoby s volným zasedacím pořádkem, takže si mimo dobu oběda každý mohl sednout, kam chtěl, nebo kde bylo právě místo. To platilo s výjimkou velkého podlouhlého stolu stojícího vlevo od vchodu do jídelny. Ten byl vyhrazen skupině prominentů, starousedlíků, kteří na zámku buď stále bydleli, nebo zde měli své dlouhodobě pronajaté pokoje. Většina z nich začala mít úspěchy a publikovat v době, kdy mnozí jiní autoři svá díla vydávat nemohli, a někteří z nich byli navíc jen pro své přesvědčení odsouzeni k dlouholetým žalářům, jeden dokonce k trestu smrti.      Tyto doby sice už patřily minulosti, takže u stolů v jídelně teď sedali i někteří z odsouzených, kteří byli mezitím propuštěni a rehabilitováni, zatímco někdejší prominenti ztratili mnoho ze svého dřívějšího postavení. Přesto ale ještě stále patřili k mocným a chovali se zde se samozřejmostí domácích pánů, kdežto ti druzí zůstávali i teď jen hosty. Proto také někteří autoři žádostivě hleděli ke stolu prominentů a velmi se snažili zaujmout u něj místo, aby si tím dodali významu. Protože kdo zde seděl, měl své místo v literatuře zaručeno.      První dny po příjezdu pro mne nebylo snadné překročit práh jídelny. Bála jsem se, že na mne jako na nováčka všichni upřou oči a na první pohled ve mně poznají začátečnici. Když jsem ale zjistila, že si mne kromě číšníka, který mne pozdravil a vybídl, abych si vybrala místo, nikdo nevšiml, nebylo to pro mne méně deprimující. Nikoho jsem tu neznala, protože jsem ještě sama byla naprosto neznámá a nevýznamná. Abych překlenula svou nejistotu, zvykla jsem si rychle projít sálem a sednout si ke stolu v rohu jídelny, záda chráněná zdí. Brzy jsem ale zjistila, že mé místo v rohu místnosti je prvotřídní pozorovatelna. A protože jsem nebyla pro nikoho zajímavá, takže nikdo necítil potřebu se přede mnou přetvařovat, mohla jsem, kryta svou nevýznamností, všechny hosty v jídelně naprosto nerušeně pozorovat, jako bych byla neviditelná. Spisovatelé přicházeli a odcházeli, a protože mne neviděli, vydávali se mi všanc takoví, jací byli.      Zatímco společnost u malých stolků se neustále střídala, osazenstvo velkého stolu se prakticky neměnilo. Jak jsem brzy zjistila, podařilo se pouze jednomu mladému autorovi získat u stolu prominentů stálé místo. Byl to inženýr chemie z průmyslového města v severočeském pohraničí, který měl se svými romány o lidech z chemického kombinátu, v němž pracoval, velký úspěch jak u čtenářů, tak u kritiky. Aby dostál své čerstvé slávě, snažil se chovat jako člověk, který všechno ví, všemu rozumí a je o všem informován. Mně ale připadal jako velký černý mravenec, který je neustále zaměstnán tím, aby ovládl svých šest noh. Jeho knihy se mi příliš nelíbily, ale tím víc mne znepokojoval jeho úspěch. Byl jen o čtyři roky starší než já, a už známý a uznaný spisovatel. Jak jsem brzy zjistila, bydlel také on ve věži, v pokoji naproti mému.      Víc než úspěšný inženýr chemie mne ale znepokojoval a zajímal jiný spisovatel, kterého bylo možno téměř v kterékoliv denní době vidět, jak osaměle sedí na čelní straně stolu prominentů, jako by hledal společnost a zároveň se jí chtěl vyhnout. Byl to bezpochyby nejen ten nejznámější, ale i nejvýznamnější spisovatel mezi obyvateli zámku a já sama jsem znala jeho jméno od té doby, co jsem uměla slabikovat písmena na hřbetech knih v knihovně svých rodičů. Malý, podsaditý, s kulatou hlavou končící v mohutném podbradku měl tělesné formy spokojeného člověka. A přesto jako by byl obklopen aurou smutku a melancholie. Když tak osaměle seděl u velikého stolu, mohl se člověk domnívat, že právě vstal od psacího stolu, aby si udělal malou přestávku. Všeobecně se ale vědělo, že psát nemůže, řadu let už nenapsal ani řádku a žije na dluh fondu spisovatelů, který mu vyplácí stále nové zálohy na neexistující díla. Byl to právě on, kdo nejvíc přispěl ke špatné pověsti spisovatelů na zámku. A byl to on, kdo byl míněn, když se šuškalo o spisovatelích, kteří se nechají vydržovat státem.      Nebylo to ještě tak dávno, kdy byl jako předseda svazu spisovatelů a člen ústředního výboru mocným, obávaným, mnohými nenáviděným mužem. Na svědomí sice nikoho neměl, ale nikdy se taky nezastal nikoho z odsouzených kolegů ani se nepokusil v jejich prospěch intervenovat. Místo na čelní straně stolu prominentů bylo ale teď všechno, co zbylo z jeho dřívější slávy. A nebylo nikoho, kdo skutečnost, že nemohl psát, nespojoval s jeho dřívější pozicí na straně moci. Choval se sice stejně jako ostatní lidé, chodil, jedl, pil, bavil se s druhými, a dokonce se někdy i smál, ale člověk měl přesto pocit, že všechny tyto úkony provádí jen prázdná slupka člověka, kterým kdysi byl.      Jistě že mnozí z jeho kolegů cítili uspokojení nad jeho pádem a v duchu se z toho těšili. Ve mně ale pohled na něj, jak tu seděl až do morku kostí obnažený ve své autorské nemohoucnosti, vzbuzoval jen soucit a strach. Protože jeho příběh se mohl stát i příběhem mým, kdybych se někdy zpronevěřila zásadám spisovatelského povolání.      Často jsem se sama sebe ptala, proč právě on byl tak tvrdě potrestán. U stolu prominentů seděli přece i jiní, kteří se stejně jako on nezastali ohrožených kolegů a nevystoupili na jejich obranu a stejně tak podepsali prohlášení, která vyžadovala přísné a ještě přísnější tresty pro domnělé viníky. Ti ale psali a publikovali dál bez jakékoliv vnitřní překážky. Mělo to snad znamenat, že tvrdost trestu odpovídala míře talentu? Nebo to byl výraz jeho přece jen citlivého svědomí, které nakonec nevydrželo tlak, kterému se sám vystavil? Takže spíš, než že byl svržen, se propadl sám do sebe, jako by se i v tom nakonec projevila síla jeho spisovatelského obdaření.      Odvahu zasazovat se o ohrožené spisovatele měl ze spisovatelů, kteří žili na zámku, jen jediný. Byl to už nemladý člověk spíš drobné postavy a neklidných pohybů, s hlavou ne nepodobnou čertům z pohádek, nohama fotbalisty a srdcem dítěte. Po úrazu nemohl ani on už psát, to ale nebylo důležité, protože on sám každým svým slovem svět kolem sebe proměňoval v báseň, přestože v životě nenapsal jedinou strofu.      Jeho dílo stejně jako on sám už náleželo minulému času. Ještě si ji ale stále nesl v sobě, tu vizi lepšího světa, o který se ve svém mládí zasazoval a který se mezitím stal neblahou skutečností. Snad právě proto tolik pil, aby unesl dějiny a zklamání, které mu připravily.      Ačkoliv to byl významný spisovatel, nepatřil mezi prominenty a ze svého přesvědčení neměl nikdy žádné výhody. Každé ráno prošel jako čistý bloud jídelnou a sledován posměšnými pohledy prominentů rozhazoval od stolu ke stolu drobná čtyřverší a laskavá slova, jako by tím chtěl něco napravit. Když jednoho dne obdařil jedním ze svých ranních pozdravů i mne, byla jsem nejen překvapena, ale nedovedla si to ani vysvětlit. Že jsem sice nevýznamná, ale nicméně mladá žena, mne nenapadlo.      Ze svého pozorovacího stanoviště v rohu jídelny jsem nenabyla dojmu, že by na pověstech, které o životě v zámku kolovaly na veřejnosti, bylo něco pravdy. Nekonaly se tu žádné pitky ani hlučné zábavy, slavilo se jen zřídka a nikdy se, pokud jsem to mohla posoudit, nepilo přes míru. Spíš než bohémy zdál se být zámek obydlen měšťáky. Hodně se tu sice klábosilo, ale téměř nediskutovalo a už vůbec ne, jak jsem očekávala, o literatuře. Jak se zdálo, literatura spisovatele na zámku nijak zvlášť nezajímala. {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Jediné, o čem se pravidelně diskutovalo, byly televizní pořady, jejichž sledování bylo jakýmsi každovečerním rituálem, jemuž v obrovském křesle stojícím přímo před televizorem předsedala zasloužilá a všeobecně uznávaná překladatelka z francouzštiny, která s elegantním gestem, jako by v ruce držela pero, kouřila jednu cigaretu za druhou, až se zdálo, že z nich saje úsudek o tom, co právě viděla na obrazovce.      Jak jsem ale brzy zjistila, na zámku přece jen existovalo něco jako intimní život a odehrával se dokonce v mém nejbližším okolí. Přibližně dvakrát v týdnu, když jsem šla odpoledne na procházku, stála na prádelníku vedle dveří pokoje proti mně, v němž bydlel onen spisovatelsky úspěšný inženýr chemie, na stříbrném podnose pečlivě aranžovaná studená mísa. Pak jsem si mohla být jista, že na schodech, ve dvoře, nebo nejpozději u vrátnice v průjezdu potkám vyparáděnou mladou ženu, která nejistě, ale odhodlaně směřuje ke vchodu do věže. Byla to pokaždé jiná mladá žena, ale všechny si byly k nerozeznání podobné svým krokem plným dychtivého očekávání stejně jako bílými pečlivě vyžehlenými blůzami s mnoha volánky, nakadeřenými vlasy a svou očividnou snahou zalíbit se a udělat dojem. Člověk si je mohl snadno splést s kuchyňskými pomocnicemi, které sem přišly hledat práci, kdyby v jejich obličejích nebylo vepsáno tolik naděje, s níž by se nikdo neucházel o místo v kuchyni.      Když jsem se pak po dvou hodinách vracela zpátky, téměř vždycky jsem v bráně potkala tutéž mladou ženu, pomačkanou blůzu se zplihlými volánky nedbale zastrčenou do sukně, rozcuchané vlasy nepozorně stažené do uzlu a obličej, z něhož jako by bylo vymazáno očekávání, se kterým sem přede dvěma hodinami směřovala. A na prádelníku vedle dveří do inženýrova pokoje ležela stříbrná mísa, na níž se válelo několik unavených listů salátu a zbytků petržele.       Samozřejmě že jsem si předsevzala, že dva měsíce v domově spisovatelů využiji ke psaní. Čas k práci tu byl také bohatě vyměřen. Nejvíc času a úsilí mě ale stálo překonávání pocitu mé vlastní nedostatečnosti. Každá věta, kterou jsem napsala, a já jsem psala po větách, ne v odstavcích, se mi dřív či později přestala líbit, některá spojení mi připadala nesmyslná hned. A když mi napadla vhodná formulace, ukázalo se nejpozději při jejím napsání, že se ve větě dvakrát opakuje totéž slovo. Co mi připadalo dobré večer, bylo ráno k ničemu, co se mi líbilo ráno, neobstálo večer, jako by záleželo i na tom, z které strany na popsanou stránku dopadne denní světlo.      Hodiny jsem tak často seděla jako ochromená strachem z prázdného papíru a čekala na první větu. Lépe se mi dařilo, když jsem psala mezi řádky na už popsané stránky. Ze všeho nejraději jsem ale popisovala útržky papíru, pomačkané obálky z dopisů nebo umolousané malé kartičky, které se už dlouho válely někde na mém psacím stole, na nichž se zřejmě časem a stupněm jejich ušmudlanosti odpor prázdné plochy snížil na minimum.   Alena Wagnerová (1936), spisovatelka, orální historička a editorka, se narodila v Brně a od roku 1969 žije v Německu. Publikuje od šedesátých let, zejména sociologické studie, eseje a prózu. Píše česky i německy. Je autorkou biografií Sidonie Nádherné (2010), české a evropské osobnosti, jejíž život se odehrával na pozadí první poloviny 20. století, jejího bratra Johannese (2014) pohybujícího se v okruhu Franze Kafky a české novinářky Mileny Jesenské (1996). Kniha V ohnisku nepokoje (2003) obohacuje kafkovskou literaturu o pohled na spisovatelovu rodinu. Próza Dvojitá kaple (1991) je autorčiným osobním vyznáním a popisuje její cestu sebepoznání. V textu Co by dělal Čech v Alsasku? (2011) sleduje alsaskou stopu Jiřího Weila. Žena za socialismu (2017) je překladem sociologické monografie vydané původně v Německu. Dlouhodobě a systematicky se zabývá česko-německými vztahy. Připomeňme rozhovory s Němci a Čechy ze Sudet – Odsunuté vzpomínky (1993) a Neodsunuté vzpomínky (2001) nebo publikaci o německých odpůrcích nacismu v Československu A zapomenuti vejdeme do dějin (2010).   Nakladatelství PROSTOR, 2019, 224 stran, 1. vydání

Čas načtení:

Funkce a vzorce v MS Excel

[skoleni-kurzy.eu] Používáte v Excelu pouze funkci SUMA a ostatní funkce jsou pro vás poněkud vzdálenými pojmy? Během tohoto semináře porozumíte dalším jednoduchým i složitým funkcím včetně funkcí vnořených. Na semináři se budeme věnovat také práci s maticovými i strukturovanými vzorci, což jsou oblasti, které nejsou mezi uživateli obecně známé, ale zefektivní každou vaši práci na maximum. Usnadněte si práci s daty – naučte se efektivně pracovat s funkcemi v Excelu. * Úvod k funkcím a vzorcům: • adresace – princip relativní, absolutní a smíšené adresy, • sledování závislostí ve vzorcích, • definování názvů oblastí, • zmnožený vstup – vstup vzorcem či hodnotou do více polí najednou, • dynamická tabulka a strukturované vzorce vzorce s hranatými závorkami ], • maticové vzorce vzorce se složenými závorkami }. Funkce: • obecně o funkcích, • vnořené funkce • matematické funkce SUMA, ZAOKROUHLIT, SUBTOTAL, SOUČIN.SKALÁRNÍ, SEQUENCE,… • statistické funkce POČET, PRŮMĚR, COUNTIF, COUNTIFS, SUMIF, SUMIFS, AVERAGEIF, AVERAGEIFS, MINIFS, MAXIFS, MEDIAN,… • vyhledávací funkce VYHLEDAT, SVYHLEDAT, VVYHLEDAT, POZVYHLEDAT, XLOOKUP, INDEX, NEPŘÍMÝ.ODKAZ, FILTER, SORT, UNIQUE,… • logické funkce KDYŽ, A, NEBO, IFERRROR, IFS, SWITCH,.., • informační funkce funkce začínající na JE, např. JE.TEXT, JE.ČÍSLO,… • pro práci s datem a časem DNES, NYNÍ, DATUM, DEN, MĚSÍC, ROK, ČAS, HODINA, MINUTA, SEKUNDA, WEEKNUM, EDATE, DATEDIF, WORKDAY, NEWORKDAYS,…, • textové funkce CONCANTENATE, ČÁST, ZLEVA, ZPRAVA, HLEDAT, NAHRADIT, TEXTJOIN, HODNOTA.NA.TEXT, HODNOTA,…, • databázové funkce funkce začínající na D, např.DSUMA, DPOČET, DPRŮMĚR,…, • chybová hlášení, • vyhodnocení vzorce. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-04-17 09:10:15

Řidičák na zkoušku se netýká jen mladých. Nevyhne se mu žádný začínající řidič, ale ani ti zkušenější

Od ledna letošního roku spustilo ministerstvo dopravy sytém takzvaného řidičáku na zkoušku. Ten začínajícím řidičům umožní první dva roky po získání řidičáku jezdit jen v takzvaném testovacím období. Málokdo ale ví, že se řidičák na zkoušku netýká jen mladých a jen těch, kteří s řízením čerstvě začínají, ale všech. I ti, co už řidičák mají […]

Čas načtení: 2024-05-25 18:33:28

Počítač pro začínající programátory

Mnoho lidí začíná s programováním a jejich starý počítač jim už nestačí a na nový počítač nemají dostatek peněz, je si sice možné i koupit sestavené levné počítače ale jejich výkon odpovídá malé ceně. Základem sestavy je vždy základní deska zde se moc nevyplatí šetřit, na ostatním už je možné ušetřit aniž bychom tím snižovali… Číst dále »Počítač pro začínající programátory

Čas načtení: 2024-07-08 09:59:37

Nemají čas, a už vůbec ne peníze, i tak jsou spokojení. Začínající startupisté se vymykají normě

Proč tomu tak je, zkoumala dvojice výzkumníků z VŠE. Zároveň upozorňuje, že podnikání je životní náplň, která ale umí být toxická. Článek Nemají čas, a už vůbec ne peníze, i tak jsou spokojení. Začínající startupisté se vymykají normě se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-09-20 06:35:26

Deník začínající elektrocyklistky ve městě aneb Jak jsem zdolávala Prahu s automatickou převodovkou

Na bicyklu jsem řadu let neseděla a cesta do kopce mě děsí, i když jdu pěšky. Natož v pedálech. Týden jsem testovala, jestli to změní elektrokolo. Článek Deník začínající elektrocyklistky ve městě aneb Jak jsem zdolávala Prahu s automatickou převodovkou se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-25 08:19:00

Soutěž WSOT Copy Trading Fest společnosti Bybit nabízí investorům do kryptoměn cenový fond 100.000 USDT

Dubai (SAE) 25. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Bybit, druhá největší kryptoměnová burza na světě podle objemu obchodů, oznamuje konání akce WSOT Copy Trading Fest a zve obchodníky s kryptoměnami a investory, aby se zúčastnili soutěže o podíl na úžasném cenovém fondu 100.000 USDT. Akce, která potrvá do 31. října 2024, nabízí účastníkům možnost předvést své odborné znalosti nebo využít strategie špičkových obchodníků.Soutěž World Series of Trading (WSOT) 2024 představuje pátý ročník této důležité události v oblasti obchodování s kryptoměnami známé tím, že spojuje obchodníky z celého světa. Letošní ročník WSOT nabízí celkový cenový fond až 10,000.000 USDT, paralelní Copy Trading Fest k tomu přidává jedinečnou soutěž pro zkušené i začínající obchodníky.Všem obchodníkům na míru• Pro zkušené obchodníky:Soutěžte jako Master Trader a vymýšlejte vítězné strategie, abyste získali výhru z cenového fondu 100.000 USDT. 50 nejlepších obchodníků s titulem Master Trader s nejvyšším PnL si mezi sebe rozdělí 50.000 USDT.• Pro nové a začínající investory:Zúčastněte se jako Follower a kopírujte strategie zkušených Master Traders, můžete tak maximalizovat svoje výnosy i bez pokročilých technických dovedností. 100 nejlepších obchodníků podle PnL s titulem Follower si rozdělí dalších 50.000 USDT.Jak se soutěže zúčastnit• Vyberte si roli: Rozhodněte se, zda budete obchody vést jako Master Trader, nebo je kopírovat jako Follower.• Naplňte kritéria způsobilosti: Abyste získali nárok na odměnu, proveďte během akce obchody o minimálním objemu 50.000 USD.• Získejte co nejlepší PnL: Do vaší pozice na žebříčku se započítávají realizované i nerealizované zisky.• Rychlá výplata odměn: Všechny ceny budou připsány na účet Bybit Rewards Hub do 10 dnů po skončení akce.Využijte svou příležitost ještě dnes!Ať už se chcete blýsknout svým uměním, nebo vydělávat pasivně sledováním zkušených obchodníků, soutěž WSOT Copy Trading Fest vám přinese napínavou, transparentní a obohacující zkušenost. Komunita obchodníků už je jako na trní, právě teď je proto nejvyšší čas se zapojit a získat svůj podíl z cenového fondu 100.000 USDT.#Bybit / #TheCryptoArk / #WSOT2024O společnosti BybitBybit je druhou největší kryptoměnovou burzou na světě podle objemu obchodů a obsluhuje více než 50 milionů uživatelů. Burza založená v roce 2018 poskytuje profesionální platformu pro investory a obchodníky v oblasti kryptoměn s ultrarychlým párovacím systémem, nepřetržitým zákaznickým servisem a vícejazyčnou komunitní podporou. Společnost Bybit je hrdým partnerem týmu Oracle Red Bull Racing, úřadujících šampionů poháru konstruktérů i jezdců Formule 1.Pro více informací navštivte tiskové centrum Bybit PressS dotazy médií se laskavě obracejte na adresu media@bybit.comDalší informace najdete na adrese https://www.bybit.comAktuální informace můžete sledovat prostřednictvím komunit a sociálních sítí společnosti BybitDiscord | Facebook | Instagram | LinkedIn | Reddit | Telegram | TikTok | X (Twitter) | YoutubeFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2539299/Bybit_s_WSOT_Copy_Trading_Fest_Offers_100_000_USDT_Prize.jpg Logo – https://mma.prnewswire.com/media/2267288/Logo.jpg 

Čas načtení: 2024-11-18 11:06:00

Program Hello CleanTech 3.0 vytvoří jedinečné spojení mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru

Praha 18. listopadu 2024 (PROTEXT) - Velmi očekávaný třetí ročník programu Hello CleanTech, který pořádá společnost EIT InnoEnergy, nyní začíná přijímat přihlášky, což představuje klíčový okamžik pro inovace v oblasti čistých technologií v Evropě. V návaznosti na pozoruhodný úspěch předchozího ročníku, který představil téměř 300 průkopnických řešení a do kterého se zapojilo téměř 50 předních představitelů průmyslu, je Hello CleanTech 3.0 připraven katalyzovat další vlnu průlomových udržitelných technologií.Tento rok EIT InnoEnergy vytváří jedinečný most mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru. Umožňuje také účastníkům získat odbornou podporu v oblasti rozvoje podnikání a technologií a získat finanční prostředky, včetně přístupu k předním fondům rizikového kapitálu. Mezi partnery programu patří např: AGH University of Science and Technology, Beamline, Boryszew Group, Chemovator, cofunder zone, Commercialization Reactor, Doral, E44, Enerco, Green Brother, Impact Prosper, InCarbZero, Inci, InnoAGH, Jagellonská univerzita, ORLEN Skylight, ORLEN VC, OVHcloud, Qemetica, Sabanci ARF Almost Ready to Fly, Silesian University of Technology, South Poland Cleantech Cluster, Vestbee, WEG a World Fund.Program Hello Cleantech nabízí začínajícím podnikům skutečné příležitosti navázat kontakt s investory a vedoucími představiteli v oboru a urychlit tak jejich cestu k získání finančních prostředků a partnerství. Program umožňuje společnostem v rané fázi vývoje diskutovat a testovat své technologie s klíčovými partnery z oboru, čímž jim poskytuje reálné ověření a zpětnou vazbu. Kromě toho propojení s finančními partnery a průběžné investiční diskuse, které náš program zprostředkovává, zajišťují, že začínající firmy jsou dobře připraveny a mají pozici pro budoucí růst, říká Marcin Lewenstein, Innovation Officer a Thematic Field Leader ve společnosti EIT InnoEnergy.Program se zaměřuje na osm strategických odvětví, která mají zásadní význam pro inovace v oblasti čistých technologií:• Skladování energie: Revoluční přístupy k účinnému a ekologickému uchovávání energie• Kritické suroviny: Řešení nové generace pro udržitelné hospodaření se zdroji• Zelené molekuly: Pokročilé systémy pro výrobu čistého vodíku a aplikace obnovitelných plynů• Dekarbonizace průmyslu: Průlomové technologie pro snižování emisí uhlíku v průmyslu• Oběhové hospodářství a bioekonomika: Inovativní řešení pro přeměnu odpadu na hodnotu a udržitelná materiálová řešení• Digitální řešení: Inteligentní technologie optimalizující účinnost zdrojů v různých odvětvích• Řešení pro datová centra: Špičkové přístupy k udržitelné digitální infrastruktuře• Další inovace: Převratná řešení mimo tradiční kategorieVybraní inovátoři dostanou bezprecedentní příležitosti k urychlení svého růstu. Účastníci získají přímý přístup ke specializovaným službám partnerů programu a budou moci využívat odborného mentoringu spojeného s technickým vedením po celou dobu své cesty. Prostřednictvím EIT InnoEnergy a partnerů budou mít účastníci na dosah ruky urychlené investiční příležitosti a také potenciální přístup k průmyslovým testovacím zařízením pro ověření svých řešení. Program také otevírá dveře k cenným kontaktům s globálními sítěmi rizikového kapitálu a vrcholí příležitostí představit inovace na exkluzivním Demo Day, kde účastníci předvedou svá řešení klíčovým osobám s rozhodovací pravomocí v průmyslu.Program Hello CleanTech se stal základním kamenem evropských inovací v oblasti čistých technologií. Jedinečná struktura programu zajišťuje, že každé inovativní řešení najde svého ideálního partnera - ať už je to investor, zákazník nebo strategický partner. Partneři budou předložené projekty posuzovat individuálně a vytvoří tak příležitosti pro přímou spolupráci se s nadějnými podniky.Kdo by se měl přihlásit? Hledáme ambiciózní začínající podniky, podnikatele, výzkumné pracovníky a inovátory, kteří vyvíjejí technologická řešení s velkým dopadem. Ať už se zabýváte revolučním skladováním energie nebo průkopnickými přístupy k průmyslové udržitelnosti, Hello CleanTech 3.0 vám nabízí platformu pro rozšíření vašeho dopadu.Jste připraveni změnit budoucnost?Přihlaste se do 10. prosince 2024. Navštivte https://www.hellocleantech.com/ a připojte se k přední evropské komunitě pro inovace v oblasti čistých technologií. Zdroj: 2020 Communications s.r.o. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2023-12-13 07:50:14

Jan Čenský o neopětované lásce k Ivaně Andrlové: Nevšimla si mě ani v posteli

Třicet let šťastně ženatý herec a moderátor Jan Čenský (61) dodnes nezapomíná na svoji velkou studentskou lásku. Bylo mu třiadvacet, když se zamiloval do tehdy začínající herečky a spolužačky Ivany Andrlové (61). Ta ale fešákovi s mužnou postavou nikdy nepodlehla.

Čas načtení: 2024-01-16 17:30:00

Test Nvidia GeForce RTX 4070 Super FE: Připravte se, sešup cen je tu!

Nvidia dnes uvádí na trh novou GeForce RTX 4070 Super. Stojí stejně jako RTX 4070 při uvedení, a přitom je jen o trochu pomalejší než RTX 4070 Ti, za níž jste ještě před nedávnem museli dát přes 21 tisíc. Novinka s cenovkou začínající na 16 500 korun tak ovlivní ceny grafických karet v širokém okolí a také jejich ceny budou muset níž.

Čas načtení: 2023-05-12 20:08:31

Nejtezsi a nejkrasnejsi vec na rozjizdeni firmy

Kdo podnika vi jak unavne je resit kazdodenni nekoncici problemy. Nejhorsi je apatie, kdy treba u zacinajici firmy  bojujete doslova o preziti  a kolem sebe vidite apatii a nezajem. Samozrejme to nikoho nezajima, ze bojujete o ten zivot firmy. Urednikum, kteri vam hazou klacky pod nohy je uplne jedno jestli vase firma zkrachuje. To stejne … Continue reading Nejtezsi a nejkrasnejsi vec na rozjizdeni firmy →

Čas načtení: 2008-07-27 00:00:00

Kiks TYO x Yuko Ishida – "What The Girl" tee

Kiks TYO to jsou trička, japonské modelky a tenisky. Tentokrát opustil Kiks TYO Aki Hoshino a před foťák nahnal mladou začínající modelku Yuko Ishida. Yuko na novém modelu trička od Kiks TYO drží boty Nike Dunk SB Low a po řadě fotek s Aki Hoshino tituluje nový model trička příznačně na What The Gi ...

Čas načtení: 2009-03-04 00:00:00

Upír z Feratu

Sci-fi horor o automobilu poháněném lidskou krví. Začínající automobilová závodnice Mima má možnost jezdit s mimořádně kvalitním vozem, který však funguje na neobvyklé palivo - na lidskou krev.

Čas načtení: 2013-12-30 00:00:00

Vybíráme postel – pět nápadů na kvalitní spánek

Postel bývá jakýmsi krásným symbolem vztahů, ať už přátelských, nebo manželských. Jedná se o natolik nutný kus nábytku, že se bez něj žádná začínající domácnost neobejde. I v mém životě nastal tento velký zlom. Po studentských létech strávených na matracích a po prvních garsoniérách, kde jsme vše vy ...

Čas načtení: 2022-08-10 12:00:00

Co je SEO a jak vám s ním pomohou PPP systémy?

Pokud se ptáte na tyto a další podobné otázky, čtete správný článek. Každá, i sebemenší společnost dnes potřebuje online marketing. Vyznat se v nabídce na trhu je složité i pro zkušeného marketéra. Ne všechny začínající firmy si mohou dovolit platit experty na SEO, online marketing a PPC. Jedinou mo ...