Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2015-02-10 11:00:00

Nike Air Max 1 PRM QS / Colorway Valentine’s Day

Jestliže máte rádi kultovní model Nike Air Max 1, tak vás nejspíš potěšil následující release, který se ovšem k nám příliš nedostal. Jedná se o model Nike Air Max 1 PRM QS s pojmenováním Valentine’s Day. Exkluzivní barevná kombinace je vybavena netradičními prvky, všimněte si především umístění lo ...

Čas načtení: 2012-02-25 13:00:00

Nike Air Force 1 XXX Pearl / Další pecka nemine ČR!

Určitě jste již postřehli, že teniskové legendě Nike Air Force One je tento rok už třicet let, k této události byl také vytvořen exkluzivní pack s názvem XXX a my si nyní připomeneme jeho kompletní znění a znovu teniskám poblahopřejeme. Kromě dvou stylových verzí Low s netradičními materiály se v  ...

Čas načtení: 2011-09-18 00:00:00

Burton Photographer Series / Nádobí pohromadě

Značka Burton je známá i svými netradičními batohy, které každou sezónu vyráží do obchodů v různých provedeních a barvách, ovšem tentokrát se designéři Burton zaměřili pouze na jednu skupinu lidí. Zmiňovanou skupinou příznivců Burton bude fotografové, pro které byla představena kolekce kvalitní a ...

Čas načtení: 2011-08-28 13:00:00

Fydelity na Freshlabels.cz / Hudba v báglu

S rozhodně netradičními batohy přišla značka Fydelity, která chtěla dát prostor lidem, jež se rádi dělí s ulicí o svou oblíbenou hudbu. Zapomeňte na pouštění písniček z mobilu, nyní je tu firma Fydelity a její hudební batohy. Do obchodu Freshlabels.cz právě dorazilo několik exkluzivních báglů a ta ...

Čas načtení: 2012-03-23 00:00:00

Designované věšáky: Vyberte si z bohaté nabídky!

Chcete oživit nudnou chodbu či prázdné místo vedle skříně? Hledáte nějaké zajímavé doplňky do bytu? Oživte svůj interiér netradičními věšáky! Věšáky jsou nejhlavnější část u vchodových dveří nebo v chodbách, kde jako první upoutají vaši návštěvu. Když pověsíte jejich bundy na originální a designové ...

Čas načtení: 2012-03-19 00:00:00

Kuchyňské doplňky: S ptačím vzorem do kuchyně

Jaro už pomalu klepe na dveře a s netradičními bytovými doplňky ho můžete pustit k sobě domů ještě o něco dřívěji. Vyzdobte si svůj byt dekorací ve veselých barvách a tvarech, který váš byt osvěží a rozradostní. Tyto dekorace ale můžete používat také pro letní grilování, párty s přáteli nebo dětské ...

Čas načtení: 2009-07-03 13:00:00

Konferenční stolky Adiho Fainera překvapí nejen netradičními názvy modelů

Izraelský designér Adi Fainer představil svoji nejnovější kolekci konferenčních stolků, jejichž společným rysem je harmonie, jednoduchost a elegance. Jednotlivé stolky pojmenoval netradičními názvy, pro které se v češtině těžko hledá vhodný překlad. Kolekce zahrnuje pojmenování Walk Like an Egyptia ...

Čas načtení: 2014-01-10 15:00:00

Pánské flanelové košile – to pravé do zimního počasí

Možná jsme je s nelibostí nosili jako děti, možná jsme se do nich (my ženy) rády oblékaly po milostných nocích a snad je dnes všichni vyhledáváme s nečekanou radostí jako velký fabion trend – pánské flanelové košile jsou zpět a jsou trendy! Se vzorem tartanu i s netradičními motivy, patří mezi must- ...

Čas načtení: 2024-02-12 15:00:00

Petr Janda je fanouškem zahradničení

Muzikant Petr Janda netrpělivě vyhlíží jaro. Těší se, až vyrazí na zahradu, sedne na traktůrek a bude mít posekaný trávník jako na fotbale. Aby mu zimní čas rychleji utíkal, dorazil s dcerou Martou do trojské botanické zahrady mezi exotickou květenu ozvláštněnou netradičními prvky.

Čas načtení: 2024-02-17 11:34:07

Nejdivnější přísadou je krevetová pasta, míní tvůrkyně zvláštních čokolád

Označuje se za vášnivou dobrodružku z Lysic. A právem. Štěpánka Trenz sice na vysoké škole v Praze studovala sochařství, ale už od střední cestovala a poznávala svět. Na jedné ze svých poutí ji napadlo udělat oblíbené pamlsky zajímavější a mnohostranná tvůrkyně se tak rozhodla vyrobit Divné čokolády s netradičními příchutěmi.

Čas načtení: 2020-09-05 16:08:35

Jak si strýčkové Adolf a Josif zazpívali

Srandička pro sobotní odpoledne, aspoň zdánlivá – Deep Fake, kompletně digitálně zfalšované video. Základní verze, na kterou jsem narazil, představuje jako účinkující Hitlera a Stalina. Ale kdo má rád současnou politiku, může se podívat i na verzi s momentálními světovými lídry. Když ale začnete uvažovat nad důsledky téhle technologie, zase taková legrace to není. S videem se samozřejmě dá už dlouho manipulovat, a to hlavně vhodným sestříháním. Oběť jedné takové manipulace se nedávno dohodla na mimosoudním vyrovnání s CNN i s Washington Postem, protože virální videa z události nezachycovala velmi podstatné předešlé okamžiky. A čtyřminutové video, které loni na jaře sestřelilo rakouskou vládu, bylo sestřihem z téměř sedmihodinového záznamu, jehož kompletní přepis je o něco míň morálně černobílý. Ale možnost totálně nafejkovat něco, co dotyčná osoba nikdy neřekla a neudělala, je přeci jen silnější kafe. Zejména pokud takové legrácky bude jednoho dne možno dělat v reálném čase a na běžném počítači, bez mimořádné výpočetní síly. Ani si netroufám odhadovat, s čím vším různé vynalézavé mozky přijdou. Porno se všelijakými netradičními účastníky bude asi to nejmenší. Falšování videí je samozřejmě, stejně jako skoro všechny technické pokroky, provázeno „bojem kulky se štítem“. Stejně jako falšovací techniky se rozvíjí i detekce falešných videí. Ale nejlepším cílem zdokonalené kulky není člověk se štítem, ale někdo, kdo ten štít nemá. Případně se mu nechce jej používat a tahat s sebou, nebo mu nevěří. Zkuste třeba nějakému tomu zuřivému davu v Pákistánu vysvětlit, že to virální video, na kterém známý politik nebo umělec pošlapal a poplival korán, je něčí fake. Nebudou vás poslouchat a pokud dostanou dotyčného do rukou, bude s ním ámen. A západní svět vůči tomu nemusí být o nic více imunní než ten orientální. Jestliže současné nepokoje v USA, největší za poslední desítky let, byly odstartovány – pravým – videem ze zatýkání a následné smrti George Floyda, přirozená myšlenka je, co všechno by šlo způsobit dobře udělaným videem falešným. Po dlouhá léta se na sociálních sítích skrze krátká videa a krátké výkřiky kultivuje atmosféra instant outrage, okamžité zuřivosti, takže globální publikum je dobře předpřipraveno k nějakému tomu běsnění na povel. Možná nejenom za klávesnicí, ale i na ulici, jak to vidíme v Americe teď. Jiným důsledkem bude další nárůst paranoii. V seznamu podezřelých jevů přibude zase jedna položka, které se nedá věřit. A možná nejen v případě médií všeho druhu, ale i v soukromé či pracovní komunikaci. Za éry covidové jsme si zvykli na práci na dálku a na videokonference. Hodně firem u toho zůstane, protože je to levnější než platit lidem letenky a hotely. A někteří zaměstnanci rádi přejdou na vzdálený režim a odstěhují se někam na venkov, kde je ještě čistý vzduch a na nákup psí boudy si tam nemusíte vzít milionovou hypotéku. No jo, ale když si ve světě, kde deep fake půjde udělat na počkání, zavoláte s panem Novákem z dodavatelské firmy z Brna, třeba s vámi nemluví pan Novák, ale někdo, kdo jenom jako Novák vypadá a zní („čajznout“ někomu heslo ke Skypu nemusí být až tak nemožné). A chce se dopídit nějaké neveřejné informace nebo z vás vypáčit něco kompromitujícího… Znáte-li původního Nováka dobře, nejspíš to poznáte. Ale pokud jste ho za život potkali dvakrát, kdo ví. A to ještě předpokládáme, že jste duševně fit a ve střehu, což každý není. „Šmejdi“ prodávající hrnce a matrace za šílené částky vesměs existují jen díky zhoršené kognitivní schopnosti svých obětí. Ti samí lidé by byli perfektním terčem pro podvody typu „zoufalá vnučka mi volá po Skypu, že potřebuje deset tisíc, jinak ji zavřou“, které do určité míry fungovaly i po telefonu a s videem budou ještě efektivnější. Vždyť přeci vidím její tvář, je to ona. Nikolivěk, není. Lidské bytosti jsou hodně závislé na poznávání tváří a hlasů, jsme v tom dobří už jako kojenci a spoléháme na tuto schopnost miliony let. Technologie deep fake tyhle naše vrozené obvody poněkud zkratuje. Dá se s tím žít, jako ostatně skoro se vším, ale za cenu zvýšené podezřívavosti – úměrné tomu, jak levné a snadné to bude. Kladné stránky tenhle vývoj snad bude mít taky, zvlášť pokud by deep fake byl v budoucnu doprovázen i lepší schopností imitovat skutečnou osobnost. Docela rád bych si pokecal aspoň se simulovaným Sókratem. Třeba to jednoho dne půjde. Ale můžeme-li soudit podle současné YouTube a spol., bude se vám takový simulovaný Sókratés pokoušet prodat nějaké akční zboží z Alzy.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-18 08:08:22

15. Festival krátkých filmů Praha zavítá do Kanady, objeví pravý ženský svět, představí VR kino a sveze vás na skejtu

Od 22. do 26. ledna se v pražských kinech Světozor, Pilotů a Oko uskuteční 15. ročník Festivalu krátkých filmů Praha. Nabídne opět to nejlepší z nejnovější světové produkce, nejzajímavější filmy českých tvůrců, půlnoční program s netradičními průvodci, dětské filmy i vizuální experimenty. A navíc také nejlepší kanadské filmy posledních let, poněkud odlehčený pohled na věci poslední, možná trochu šokantní výlet do světa žen v režii něžného pohlaví, VR kino, divokou vyjížďku na skejtech i program krátkých filmů pro seniory. Prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiří Bartoška k festivalovému výročí uvádí: „Festival krátkých filmů Praha, Prague Shorts, kterému s nadsázkou říkáme „pražské šortky“ se letos koná již po patnácté. Před těmi patnácti roky jsme zvážili, že během velmi bohatého programu karlovarského festivalu opravdu nedokážeme představit všechno, co bychom chtěli. Zároveň jsme věděli, že existuje zajímavá nabídka krátkých filmů, o nichž se mezi diváky tolik neví. A z toho vzešel nápad uspořádat sesterský festival, zaměřený právě na krátkometrážní tvorbu. Diváci si za ty roky Šortky oblíbili a z festivalu se stala skvělá tradice.“ V Mezinárodní soutěži se letos představí v pěti programech 25 filmů velmi rozmanitých žánrů. Jde o výběr, v němž se potkávají filmy ověnčené již řadou festivalových cen s úplnými novinkami. Výrazným rysem letošní soutěže je pak zvýšená hladina humoru a poněkud neobvyklých námětů. Jako ochutnávku letošního festivalového programu lze brát výběr z divácky nejlákavějších filmů napříč programovými sekcemi, jež se představí divákům v rámci novinky, zahajovacího programu v Bio Oko, ve středu 22. ledna od 20 hodin. Další novinkou je VR kino v Národní technické knihovně. Od 23. do 25. ledna od 13:00 do 20:00 mohou diváci zdarma zažít novou formu filmového zážitku, protože ve foyer Národní technické knihovny na tři dny vznikne kino s nabídkou filmových projektů ve virtuální realitě. Program Země mezi moři představí nejlepější kanadské krátké filmy posledních patnácti let. Mezi sedmi tituly diváci najdou třeba i řadou cen ověnčenou temnou grotesku Další patro Dennise Villeneuvea (Blade Runner 2049), snímek kultovního režiséra Guye Madina Accidence nebo festivalově suverénně nejúspěšnější kanadský krátký film poslední doby, Šelma Jeremyho Comteho. O tom, že se dá o posledních věcech vyprávět s otevřeností, hravostí a humorem, pojednává tématická sekce Prach prachu. Dozvíte se, jak vypadá posmrtný život kosmonauta nebo jaké to je uspořádat si pohřeb ještě zaživa. Pětice filmů, jež všechny do jednoho napsaly a natočily ženy, se představí v bloku Naprosto úžasná. Hrdinky těchto kraťasů skutečně nepůsobí ani trochu jako princezny a s předsudky si v těchto příbězích hlavu rozhodně nikdo neláme. Fenoménu skejťáků se věnují kraťasy a klipy v pásmu Frontside/Backside, v němž nebude chybět ani příspěvek k tématu z rukou legendy skatevideí, videoklipů a autorského filmu Spikea Jonzeho. V programu již tradičně diváci i letos najdou oblíbenou Brutal Relax Show plnou půlnoční titulů i nekorektního humoru, LABO, nabízející filmy co – spíš než vyprávět příběhy – chtějí být vizuálním zážitkem a nezřídka proto překračují hranice medií. Na program Pragueshorts dětem se mohou děti od 3 do 6 let a jejich rodiče těšit v sobotu 25. ledna od 15:00 v Bio Oko a o den později, 26. ledna od 15:00, v kině Aero. Více ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-11 04:40:02

Všechnu moc imaginaci!

Po dvou básnických sbírkách a dvojici povídkových knih přichází talentovaný spisovatel Pavel Bušta s poutavou a hravou prózou Lobotomík. Útlou knihu doprovázenou osobitými ilustracemi Davida Cajthamla vydává nakladatelství Argo.    Lobotomík je vaší první delší vydanou prózou. Co vás inspirovalo k napsání díla „na rozhraní moderní pohádky s psychedelickými prvky a dystopické novely“, jak praví anotace? Hlavní postava vznikla vlastně náhodou – automaticky jsem si kreslil v grafickém programu, načež jsem zjistil, že jsem nakreslil právě Lobotomíka s kouskem mozku vyčnívajícím z hlavy. Hned mi začala naskakovat první kapitola, tak jsem ji zapsal. Původně mělo jít o komiksový scénář, ale záhy jsem usoudil, že s takovým typem textu nemám dost zkušeností. Ačkoli jsem se poté při psaní i nadále držel jisté stručnosti, vzhledem k absenci vizuální složky jsem potřeboval být o dost popisnější. A ta psychedelie a dystopie? Ty pravděpodobně způsobila spála, kterou jsem v té době onemocněl. Dospělé moc nepotkává, mě si bohužel vybrala. Několik dní jsem zažíval vysoké horečky a z nedostatku spánku i skoro halucinační stavy, takže jsem měl později z čeho čerpat.   Netradičními hrdiny vašeho fantastického příběhu jsou mladík se ztrátou paměti, jeho přítelkyně Darja s poruchou slzných kanálků a antropomorfizovaný pavouk jménem Reginald, kteří na útěku z ústavu zažívají nevšední dobrodružství – třeba uvnitř psychovelryby. Očividně oplýváte bujnou imaginací... Realistická próza autorovi zapovídá absurdity určitého typu, které jsem si v Lobotomíkově světě mohl naopak dopřát vrchovatou měrou. Chvílemi jsem se musel krotit, ale v zásadě jsem zažíval skutečnou radost z tvorby, nejspíš dosud největší u mých dosavadních knih. To vše asi vyplývá z mé potřeby unikat všednosti, která se mi do života vkrádá. Vstanete, vyčistíte si zuby, jdete do práce, vráží do vás lidé v metru... tak jako kompenzace vznikne vzducholoď, kterou řídí kvantoví roztoči. Zároveň jsem měl odmala poměrně zvláštní a živé sny, z nichž se dá čerpat. Kdysi jsem trochu ovládal lucidní snění, ale to bylo dřív, když jsem byl v tomto ohledu disciplinovanější.   Obzvláště vděčnou postavou je posledně jmenovaný Reg, který se často ujímá role zkušenějšího průvodce svých lidských společníků. Psaní jeho osobitých replik jste si patrně dost užíval. Reg je postava, kterou jeho kamarádi zkrátka potřebují. Jestliže ostatními zmítají spíše nejistoty, strach nebo smutek, on si ví vždycky rady. Nic pro něj není nemožné, neustále se stará o to, aby cesta pokračovala, a přestože vystupuje excentricky, neupřednostňuje sebe před ostatními. V podstatě je to typický průvodce iniciačním příběhem. Jako má Arthur Dent ze Stopařova průvodce po galaxii Forda Prefecta, má Lobotomík Rega. Rozdíl spočívá především v počtu končetin. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} S tématem normality a šílenství jste si pohrával už ve své povídkové sbírce s příznačným názvem Sigmundovy můry (2015), nominované na cenu Magnesia Litera. Není zvláštní, jak málo toho člověk dodnes ví o fungování a potenciálu vlastního mozku? S tím nemůžu než souhlasit. Stačí se podívat na jedno z horkých témat současnosti, antidepresiva. Přestože je každodenně užívá tak ohromné množství lidí na celé planetě, nedokážou se vědci pořádně shodnout, proč vlastně fungují. Ačkoli od návalů všelijakých humorů a pouštění žilou se medicína posunula o světelné roky, pořád je na poli lidské mysli spousta zakopaného. Určité aspekty intelektu jsou pro nás – alespoň nyní – nepochopitelné. Nebylo by na škodu, kdyby na to lidé čas od času pomysleli. Třeba ve chvílích, kdy cítí neodbytnou potřebu vysvětlovat všem ostatním, že by se měli chovat podle jediné pravdy, která se z nějakého záhadného důvodu vyjevila právě jim.   Vaši novou knihu lze přiřadit k nepočetné, avšak o to zajímavější linii literatury, k jejímž představitelům patřili kupříkladu Ladislav Klíma, Josef Váchal nebo Lewis Carroll. Není to fantasy v pravém slova smyslu, ale o fantastické bytosti a výjevy tu není nouze...  Myslím, že tito autoři zkoumají především existenciální témata, s nimiž se většina z nás potýká. Fantaskní bytosti a bizarní výjevy pak slouží pouze jako možnost nahlédnout „věci lidské“ z nečekaného úhlu. To, že prim hraje představivost, pak jejich úvahy vůbec nezlehčuje, často právě naopak. Sám bych se po bok těchto autorů nikdy neodvážil zařadit, ale rád si namlouvám, že máme společnou trochu hravosti a smysl pro absurditu. Prostě: všechnu moc imaginaci!   U kolébky Lobotomíka stál nepochybně také surrealismus. Při jeho četbě mi vytanul na mysli třeba román Jakuba Effenbergera a Pavla R. Vejrážky Tam někde (2013), s nímž jej kromě vysoké míry imaginativnosti a leitmotivu putování spojuje i všudypřítomný absurdní humor a grotesknost.  Jak už jsem zmínil, když je všednosti příliš, propadá člověk zoufalství. Z toho důvodu vnímám surrealismus jako jedno z možných nápravných opatření. Donutí vás odbočit z vyjetých cest a znovu naslouchat potřebám, které jste z nějakého důvodu pohřbili a snažíte se je nevnímat. Fantazie není jen eskapismus, ale reálná a hodnotná součást života. To přináší příjemně nebezpečnou myšlenku, že jakýkoli únik mysli není horší volbou než takzvaný normální život. To už si musíme všichni nějak přebrat sami.   A stejně jako v případě výše zmíněného titulu představují významnou složku vaší knihy ilustrace, jejichž autorem je výtvarník, hudebník a spisovatel David Cajthaml. Jak k této spolupráci došlo a co říkáte na její výsledek? Davida mi doporučila Saša Švolíková, technická redaktorka z Arga. Přiznám se, že z dřívějška jsem znal spíš jeho kapelu DekadentFabrik, ale jeho kresby a linoryty mě okamžitě zaujaly. David je ohromně produktivní a je fascinující sledovat jeho každodenní tvorbu, kterou zaznamenává na sociálních sítích. V případě Lobotomíka si přečetl text, já jsem navrhl místa, kde bych rád měl ilustrace, a on je vytvořil tak, že z nich čiší přesně ty emoce, jaké jsem si představoval. Obdivuju jeho kreativitu a těší mě, že očividně pochopil, co jsem chtěl Lobotomíkem říct.   Pokud nezůstaneme jen u literatury, kde dále hledáte inspiraci pro své psaní? Třeba název nemocnice Violet  Hill ve vaší knize se zdá být aluzí na počítačovou hru (potažmo komiks a film) Silent Hill... Zrovna v tomto případu jde o kombinaci názvů Silent Hill a Violet Hill. Rychlé vysvětlivky: Silent Hill symbolizuje ponurou atmosféru a beznaděj, v anglické nemocnici Violet Hill je zase poměrně známé oddělení pro osoby s duševními poruchami. Violet Hill je navíc místo, které se nachází jen pár minut chůze od slavné Abbey Road, kde se Beatles před padesáti lety vyfotili na svou stejnojmennou desku. Například v textu jejich písně Strawberry Fields Forever najdete spoustu odkazů zrovna na Lobotomíka. Nehledě na to, že píseň napsal John Lennon o sirotčinci. A takhle by se dalo pokračovat... sice riskuju, že takové odkazy budu chápat jen já sám, ale často jsou v knize narážky mnohem zřetelnější. Třeba podobně znějící jména dvou postav jsou přesmyčkou dvou velmi známých postav fantasy žánru, takže čtenář může dopředu odhadnout, jak to s nimi skončí. Abych se vrátil k původní otázce, podněty k tvorbě hledám kromě filmů a literatury především v hudbě. Při psaní si občas pouštím zahraniční kapely (čeština by mě moc rozptylovala), jejichž vyznění ladí se záměrem textu. U Lobotomíka jsem takhle skrz naskrz poslouchal skupinu Tiamat, jejichž styl se pohybuje kdesi mezi doom metalem až gotickým rockem. Inspirace však číhá všude, donedávna jsem ji hledal i na tapetě v mém předchozím bydlišti. Její vzory byly tak neurčité, že je stačilo pár minut pozorně sledovat a vyvstávaly mi před očima podivné postavy, k nimž jsem si vymýšlel příběhy.   Možná to už není aktuální, ale dočetl jsem se, že máte cosi společného s projektem Česká kniha. Jak se obecně díváte na význam tuzemských literárních ocenění?  Vlastně od založení jsem pomáhal s organizací ocenění, k dnešnímu dni se moje spolupráce spíše utlumila. Na česká literární ocenění nemám příliš vyhraněný názor. Některé ceny mají větší smysl, jiné méně. Pokaždé jsem rád, když se do povědomí širší veřejnosti dostane autor, který si to zaslouží a nepatří úplně mezi ty „profláklé“. Obecně si myslím, že v rámci české literární scény se většina lidí zná, což je trochu problém. Ačkoli se mohou porotci sebevíce snažit o nestrannost, vždy bude výsledek ovlivněn stávajícími vztahy. To se však v České republice dá tvrdit asi o jakémkoli ocenění, nejen o těch knižních. Přesto si nemyslím, že má smysl každoročně se rozčilovat nad tím, kdo se zase do výběru porotců nedostal. Určitě je dobré o všem s nadhledem diskutovat, ale to je tak vše.   A na čem nyní pracujete? Věnujete se nadále i poezii? Při psaní Lobotomíka jsem zároveň začal psát krátké pohádky pro neposlušné děti (a jejich unavené rodiče). Při psaní jsem vycházel z toho, že jako dítě jsem měl nejradši pohádky trochu temné a poťouchlé. Poezii se také věnuji, jen v daleko menším měřítku než dříve. Ačkoli to bude znít jako stereotyp, básně jsem vždycky bral spíše jako terapii, takže když nyní prožívám relativně klidné a spokojené období života, nemám v tomto směru příliš inspirace. Mám rozepsaný i jeden delší text, ale sám v současnosti nedokážu odhadnout, kdy a zda ho dokončím. V poslední době hledám čas na psaní čím dál obtížněji. Musím upřímně smeknout před všemi, kteří si ho dokážou najít, aniž by trpěl jejich osobní život. {/mprestriction}  Pavel Bušta (*1991) prožil dětství v Radotíně a po absolvování malostranského Gymnázia Jana Nerudy vystudoval obor Studium humanitní vzdělanosti na Univerzitě Karlově v Praze. Knižně debutoval v roce 2011 povídkovým souborem Expres Praha – Radotín, po níž následovala básnická sbírka Dvojtváří (2013). Za povídkovou knihu Sigmundovy můry (2015) byl nominován na cenu Magnesia Litera v prozaické kategorii. V roce 2016 mu vyšla druhá básnická sbírka Jednadvacátý století. Příležitostně publikuje knižní recenze a rozhovory (mj. na webu iLiteratura.cz). Jeho novou prózu Lobotomík připravuje k vydání nakladatelství Argo.

Čas načtení: 2024-03-05 10:52:09

Oblečeni pro úspěch: investiční potenciál luxusních značek

Jedna z nedávných analýz společnosti Wonderinterest se zabývala netradičními investicemi do závodů. Tentokrát se podíváme na módu.

Čas načtení: 2024-03-30 00:00:00

Nesnadný život kurýrů. Bojují s počasím a stresem, zato i zhubnou

Ulice jich brázdí tisíce, někteří sedí v autech, jiní za řídítky kol nebo motorek. Jak se vyrovnávají s počasím, časovým stresem i netradičními požadavky zákazníků, se redakce iDNES.cz ptala tří zaměstnanců spedičních nebo rozvážkových firem.

Čas načtení: 2024-04-28 07:08:26

Agáta popsala svůj narozeninový standard: Rodinu jsem vycvičila. Když nemám ráno u postele dort, je zle

Influencerka Agáta Hanychová slaví devětatřicáté narozeniny. Sice je neoslaví tak, jak původně chtěla, tedy na dovolené v Albánii, ale i tak si je jistě užije doma s rodinou. Před nedávnem trojnásobná matka popsala, co je v její narozeninový den u ní doma nutností. Od rodiny prý vyžaduje gratulace, dort a dárky hned po ránu, než vstane z postele. Tento zvyk prý zavedla její matka Veronika Žilková, která každému ze svých dětí přála s dortem už v posteli a navíc dítě, které v »Žilkovic« rodině slavilo narozeniny, nemuselo jít do školy. O narozeninových zvycích promluvila někdejší vicemiss v podcastu »Agáta a Ornella«. Českým lvem oceněná herečka Veronika Žilková překvapuje své děti a vnoučata netradičními dárky dodnes. Pro vnuka Kryšpína připravila k jeho 12. narozeninám parádní zážitek, o němž pro ŽivotvČesku.cz promluvila.

Čas načtení: 2024-05-02 10:00:49

Armor 26 Ultra. Vyzyvatel Nokie 3310 s baterií 15600 mAh a 121 dB reproduktorem

Značka Ulefone je známá svými netradičními a odolnými telefony Pravě teď zahajuje prodej novinky Armor 26 Ultra s velkou výdrží Telefon je k dispozici i ve verzi s analogovou vysílačkou Ulefone odhalil svůj nový robustní smartphone Armor 26 Ultra s podporou 5G, který přichází ve dvou variantách – standardní a s integrovanou vysílačkou. Tento model […] Celý článek si můžete přečíst na Armor 26 Ultra. Vyzyvatel Nokie 3310 s baterií 15600 mAh a 121 dB reproduktorem

Čas načtení:

Chrudimská muzejní noc láká na videomapping i oživlou historii

V pátek 24. května 2024 můžete zažít již XIX. ročník Chrudimské muzejní noci. Společná akce všech tří chrudimských muzeí, k nimž se letos připojuje i Národní geopark Železné hory, nabídne od 17 do 23:30 hodin atraktivní program s netradičními prohlídkami, tvořivými dílnami, hudbou a divadelním představením pro děti. Na návštěvníky navíc čeká i videomapping nebo nevšední výlet do historie.

Čas načtení: 2024-05-23 22:14:46

Workshop Jak naložit s úrodou v Krafferově zahradě

Nevíte, jak naložit s úrodou? S fermentací a dalšími netradičními... | Jindřichův Hradec - (2024-06-09 15:00:00 - 2024-06-09 00:00:00)

Čas načtení: 2024-07-12 13:15:00

Kabongo, „jiný“ dynamit Plzně: Chci být nejlepší! Bude tlačit na Vašulína?

PŘÍMO Z RAKOUSKA | Na hřišti nelze přehlédnout. Hustá kštice, robustní, osvalená postava. Christophe Kabongo (20) může být plzeňským letním přestupovým ternem. Okamžitě zapadl do kabiny Viktorie, v přípravě už nasázel pět gólů a nenápadně se tlačí mezi kandidáty na základní sestavu. „V každém klubu, kde jsem, chci být nejlepší,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz český mládežnický reprezentant s netradičními kořeny i životním osudem.