Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-08 14:26:00

Za razií v Ostravě jsou podvody se zakázkami. Obvinění čelí pět lidí a firma

Policie po pondělním zásahu na moravskoslezském hejtmanství v Ostravě obvinila firmu a pět lidí. Je mezi nimi i bývalý náměstek hejtmana Jakub Unucka. Kriminalisté si odnesli dokumentaci k některým veřejným zakázkám. Celkem v pondělí zadrželi osm lidí.

Čas načtení: 2024-10-15 10:24:00

Nebyl jsem obviněn, moje odstoupení by bylo zbytečné, řekl šéf DPP Witowski

Generální ředitel pražského dopravního podniku (DPP) Petr Witowski po pondělním zásahu policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) v sídle podniku řekl, že nebyl z ničeho obviněn. V sídle podniku podle svých slov celý den podával vysvětlení. Policie podle pražského vrchního státního zastupitelství obvinila kvůli veřejným zakázkám v DPP 13 lidí, primátorův náměstek Zdeněk Hřib (Piráti) vyzval Witowského k odstoupení.

Čas načtení: 2024-10-15 10:57:00

Šéf DPP Witowski: Obviněn nejsem. Hřibovy výzvy k rezignaci jsou podle něj předčasné

Generální ředitel pražského dopravního podniku (DPP) Petr Witowski říká, že nečelí žádnému obvinění. Po pondělním zásahu policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) v sídle podniku celý den podával vysvětlení. Policie podle pražského vrchního státního zastupitelství obvinila kvůli veřejným zakázkám v DPP 13 lidí, primátorův náměstek Zdeněk Hřib (Piráti) kvůli kauze vyzval Witowského k odstoupení. Ten podobné výroky označil za předčasné a zbytečné.

Čas načtení: 2024-12-16 16:31:00

Korupce na pardubické radnici? Policie obvinila pět lidí kvůli dopravním zakázkám

Policie obvinila pět lidí kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky. Kancelář tehdejšího vedoucího odboru Vladimíra Bakajsy policisté prohledávali v lednu 2022.

Čas načtení: 2024-12-16 16:17:51

Pět obviněných kvůli veřejným zakázkám v Pardubicích

Policie obvinila pět lidí kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky. Kancelář tehdejšího vedoucího odboru Vladimíra Bakajsy policisté prohledávali v lednu 2022.

Čas načtení: 2024-12-16 16:22:00

Policie obvinila pět lidí kvůli zakázkám na odboru dopravy Pardubic

Pardubice - Policie obvinila pět lidí kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky. Kancelář...

Čas načtení: 2024-12-16 16:26:55

Policie obvinila pět lidí kvůli zakázkám na odboru dopravy Pardubic

Policie obvinila pět lidí kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky. Kancelář tehdejšího vedoucího odboru Vladimíra Bakajsy policisté prohledávali v lednu 2022.

Čas načtení: 2024-12-16 16:40:00

Policie obvinila pět lidí kvůli zakázkám na odboru dopravy Pardubic

Kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže obvinila policie pět lidí. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky.

Čas načtení: 2024-12-16 16:26:55

Policie obvinila čtyři lidi a firmu kvůli zakázkám na odboru dopravy Pardubic

Policie obvinila čtyři lidi a firmu kvůli veřejným zakázkám a porušení pravidel hospodářské soutěže. Případ se vztahuje k odboru dopravy pardubické radnice. Prověřování trvalo téměř tři roky. Kancelář tehdejšího vedoucího odboru Vladimíra Bakajsy policisté prohledávali v lednu 2022.

Čas načtení: 2024-02-20 06:29:06

Učí se plavat v knihařském byznysu. Od bankrotu se Češi dostali až k zakázkám pro Marvel či Netflix

Knihařská a papírenská výroba nezní možná moc sexy, Paterovi ale vybudovali firmu, která patří mezi špičku v oboru. Nyní posilují na evropském trhu. Článek Učí se plavat v knihařském byznysu. Od bankrotu se Češi dostali až k zakázkám pro Marvel či Netflix se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2021-01-09 16:42:36

Eseje v knize Vyžebrat, vypůjčit, ukrást ilustrují život současného newyorského spisovatele

Víte, jaké to je, když člověk v patnácti uteče z domova, aby se vydal na dráhu spisovatele? Krátce po dvacítce si uděláte delší výlet do Argentiny, kde se setkáte s Borgesem, jenže jsou sedmdesátá léta, situace je politicky nestabilní a vaše přítelkyně skončí ve vězení? Když se vaši bratři po smrti otce rozhodnou prodat rodinný podnik, kovosběrnu, pýchu vašeho otce, imigranta z východoevropského štetlu? Chtěli byste vědět, jak vypadá každodenní život spisovatele, který se musí věnovat různým zakázkám, jako je psaní scénáře k dokumentu o golfu, hře, o které nic nevíte a kterou jste nikdy nehráli, nebo filmu, který nikdy nebude natočen? Jak velká je to frustrace, když se zdá, že váš román bude už už vydán, aby z toho nakonec na poslední chvíli sešlo? Krátké eseje v knize Vyžebrat, vypůjčit, ukrást Michaela Greenberga na rozmanitá témata ilustrují život současného newyorského spisovatele. Většina se odehrává na pozadí tohoto velkoměsta s jeho nepřebernou šíří lidských osudů, dostane se v nich proto pohledu ze všech stran a úhlů.   Ukázka z knihy Spisovatelova burza OD VYDÁNÍ MÉ KNIHY před pár týdny se mi schéma dní trávených u překližkového stolu v rohu ložnice na Západní 108. ulici změnilo. Zaprvé je tu takzvaná spisovatelova burza, Amazon. Není jasné, jestli je to touha po povzbuzení nebo sebetrýzni, co mě nutí několikrát za den přerušit, co právě dělám, a podívat se na žebříček prodeje. Bývá aktualizován každou hodinu — představuje neustále kolísající verdikt ohromného otevřeného trhu neviditelných obchodníků, kde každý nějakou dobu rozvažuje nad personalizovanou stránkou Amazonu a pak kliká na možnost „přidat do košíku“, přičemž přeskakuje mou knihu ve prospěch jiné. I když se vaše umístění vyšplhá o pár příček výše, cítíte se jako Mravenec Z ze stejnojmenného filmu, který naříká, že je v miliontičlenné rodině prostředním potomkem.      A ničemu nepomůže ani to, když si zákazníci, kteří si knihu zakoupili, dají tu práci napsat recenzi. „Naprosto vědomě podbízivé,“ praví ta nejnovější na účet zápasu mé dcery s duševním onemocněním. „Nevyhazujte peníze,“ varuje další. „Takový příběh můžu mimoděk vyslechnout v metru.“ Jednoho čtenáře znechutil způsob, jakým sebou „smolařský vypravěč“ nechává „slovně zametat dominujícími ženskými postavami, vykreslovanými jako bohyně v metaforách ne okatých, nýbrž určených k podprahovému vštípení“.      Zrovna když začínám odvykat závislosti na Amazonu, nadejde čas odletět na západní pobřeží na týdenní čtecí šňůru. První zastávka je v Laguně v jižní Kalifornii. Pár minut mi trvá, než pochopím, že jsem v knihkupectví. Regály jsou napěchované látkovými nákupními taškami, kalendáři, přáníčky, plyšovými zvířaty, plastovými těžítky s imitací padajících sněhových vloček a vánočními cukrovinkami, ačkoli je ještě září. Organizátorka, poddajná mladá žena s oranžovými vlasy a silným zlatým kroužkem v nose, mě vede do patra, kde jsou knihy. „Byli jsme zvoleni nejlepším nezávislým knihkupectvím roku 2008,“ chlubí se, „kvůli všem těm doplňkům, které vedeme. Je to způsob, jak přežít.“      Na čtení dorazí pět lidí, včetně postarší ženy, jež celou dobu popíjí z hrnečku se Santa Clausem (z výprodeje v přízemí) a čte si knihu s názvem Dewey — kocour z knihovny o kotěti, které někdo hodil do boxu na vracení knih v malé iowské knihovně a jež knihovnici — jeho nálezkyni — následně obohatilo život.      Můj hotel je nepříjemně luxusní, všude samé prostitutky na lovu, extravagantní kytice, mramorové stolky a nejasně poznatelné celebrity, které přiváží a odváží nekonečná řada aut se šoféry. Žena s účesem à la Eva Peronová mi podává flétnu se šampaňským a poukaz na třicetiminutovou masáž obličeje v hotelových lázních. Na jednom prstu spočtu, kolik jsem v Laguně prodal knih, a lámu si hlavu, jak jen to jde dohromady s rostoucími výdaji.      Ráno dělám ve svém pokoji rozhovor do rozhlasového kontaktního pořadu jedné rokenrolové stanice vysílající ze San Fernando Valley. „Takže abych v tom měl jasno,“ praví moderátor pořadu Tommy, „jednoho dne jste se probudil a vaše dcera byla šílená? To je síla, člověče. Řekněte nám, co se stalo.“ Lopotím se s nějakým vysvětlením, když vtom Tommy vyštěkne: „Tak tady to přerušíme“ a nahradí mě v éteru přívalem reklam na pneumatiky, úvěry pro majitele nemovitosti, místo na hřbitově a pojištění auta.      Kvečeru už jsem v sanfranciském zálivu na ostrově Alameda, správně ulítlém příjemném místě, které o sobě tvrdí, že tam se ve dvacátých letech, v době, kdy sloužilo jako přímořské letovisko pro jednodenní výletníky ze San Franciska, zrodil nanuk na tyčce a panenka Kewpie. Dnes je večer první prezidentské debaty. Jdu se na ni podívat do ústředí alamedské demokratické strany, kde se v úzké, vydýchané prostoře v přízemí s vchodem z hlavního tahu tísní halasící houf lidí. Promítá se v bledých barvách na pomačkané prostěradlo zavěšené na protilehlé stěně. Debata připomíná němý film; po každém výroku se v publiku vzedme vlna sykotu a povzbuzujících pokřiků. Skamarádím se s mužem stojícím vedle, kapitánem remorkéru, který ke shromážděné společnosti zahřímá, že po debatě budu mít v knihkupectví za rohem čtení. Dorazím tam s desítkami obamovců v závěsu — tváře jim planou vzrušením z výkonu jejich kandidáta a jsou dychtiví vyslechnout můj příběh.      Poslední zastávka je v okrese Sonoma, osmdesát kilometrů severně od San Franciska, vinařské oblasti a epicentru americké potravinové revoluce – „místně vypěstované plodiny, umělecky připravené“. K večeři: ústřice na nestabilním lůžku z wasabi-pastinákového pyré se succotash z fazolí pinto za doprovodu reprodukované „zenové“ hudby. V 7.30 děsivá hotelová snídaně: strata z máslové dýně, kozí sýr Laura Chenel, rybízové beurre noisette a glazovaná karotka. Číšník vyjmenuje všechny chuťové přísady v pokrmu a „poručí“, ať si nechám chutnat.      Čtení se koná v hezkém knihkupectví v Petalumě, „hlavním kuřecím městě Ameriky“, zdejší krajina je holá, barvy okru. Po skončení mě pozve jeden muž s hlasem Orsona Wellese a vzděláním z Harvardu na drink do baru přes ulici. Povídá mi, že píše do japonského dámského časopisu sloupek o „věšteckém umění“. Jeho hlavním zájmem jsou runy, starodávné severské písmo odvozené ze skalních rytin starší části střední doby bronzové používané jako „vodítko šamanů a kmenových vůdců po celé Evropě“.      Podá mi svou knihu, sbírku „runové moudrosti“, jeden výrok na každé stránce: „kniha proměn, jako I-ťing, ale zaměřená spíše na duchovní život než na politický úspěch a moc.“      Namátkou ji otevře. „Krmte svou víru a budete do hloubky vyživeni; krmte své pochyby a ony vás vyhladoví.“ Pak řekne, abych i já nalistoval nějakou stránku — knížku přitom drží v dlani, jako by ukazoval karetní trik. Jednu stránku vyberu a on nahlas, teatrálním hlasem, najednou s irsky modulovaným přízvukem, čte: „Čeká vás zima duchovního života. Můžete se ocitnout zapletení v situaci, k jejímž důsledkům jste ve skutečnosti slepý. Možná nebudete schopní dělat nic jiného než se podrobit, vzdát, dokonce budete muset obětovat některou dlouho chovanou touhu.“      Můj nový přítel se odmlčí, aby mě nechal sílu proroctví vstřebat, a pak se zeptá, na jaké příčce žebříčku u Amazonu se nacházím.   Nakladatelství Dybbuk, 2020, 192 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-10 21:47:52

Festival v Bayreuthu – tradice a její zlomy

Festivalovou budovu v Bayreuthu („Stodolu“, jak ji označuji místní: „Scheune“) nechal Richard Wagner (skladatel jej vypracoval sám společně s architektem Otou Brückwaldem) na tzv. „Zeleném vrchu“ („Grüner Hügel“) vzdáleném asi dva kilometry od centra města na dodnes téměř nezastaveném předměstí. K divadlu stoupáme přes krásný park se starými stromy. Po pravé straně pod kopcem mineme umělé jezírko, ve kterém by se líbilo i českému vodníkovi. Dá se tu nejen příjemně posedět, můžeme si tu i klidně lehnout do trávy na jeho břehu. Jdeme-li dále směrem k festivalové budově, narazíme na řady velkých panelů s fotografiemi, jmény, životopisy a historickými pojednáními. Jde o zvláštní výstavu. Trochu připomene berlínský památník obětem holokaustu v blízkosti německého parlamentu („Bundestagu“) v Berlíně. I zde si festival vystavuje svoji hanbu, a to tak, aby každý věděl a aby se nezapomnělo: „Verstummte Stimmen“ („Oněmělé – popřípadě umlčené – hlasy“) se jmenuje. Tato výstava je tu již několik let a zdá se, že se stane výstavou permanentní. Kurátor výstavy Hannes Heer to tak alespoň vyjednal s radnicí. Nejenže je poučná a návštěvníky festivalu, i když zřejmě s různými pocity, hojně sledovaná. S typicky německou důkladností se zabývá rasismem obráceným proti židovským spoluobčanům, konkrétně umělcům, kteří v Bayreuthu působili. Ten byl součástí Bayreuthského festivalu žel od jeho samého počátku - tedy od dob samotného Wagnera (viz jeho spis o židovství v hudbě). A to vzdor pozoruhodné skutečnosti, že na druhou stranu sám Wagner od počátku festivalu spolupracoval s mnichovským kapelníkem židovského původu Hermannem Levim (výborně a s velkou ironií je zpracována tato spolupráce a zřejmě rozporuplné přátelství v poslední inscenaci Mistrů pěvců Norimberských, která se letos opět na festivalu objeví). Dědictví antisemitismu Je skutečností, že Židé byli ve Wagnerově době diskriminováni i na jiných operních domech, ale, jak bylo zjištěno posledním vyhodnocením archivů (2012), nikde neměl antisemitismus tak silnou ideologickou podporu, jako právě ve „Stodole“. A to především působením Wagnerovy ženy a pozdější vdovy Cosimy. Ta festival (Wagnerův nápad, všechny festivaly vznikly později a tak je Wagner vlastně otcem všech pozdějších festivalů!) stabilizovala a po léta řídila. Při tom mimo jiné vydávala instrukce, aby pokud možno, pro určité role nebyl angažován zpěvák tzv. neárijského původu (to je vlastně docela dobré a dá se říci s určitou ironií jako bonmot: árie může zpívat jen árijec, že?). Ideologické základy přinášel Wagnerův zeť, publicista anglického původu Houston Stewart Chamberlain, který se v Bayreuthu usadil a mimo jiné pod vlivem Gobineua (četbu mu doporučila sama Cosima) napsal 1989 – opakovaně, obzvláště po 33. roce vydávané – standardní dílo nacistické ideologie Grundlagen des 19. Jahrhunderts, česky Základy devatenáctého století (český překlad následoval dokonce jako vůbec první do cizího jazyka). Po první světové válce navštěvoval festival soustavně Adolf Hitler (v té souvislosti je docela zajímavé, že později - podle pamětníků - již jako „vůdce“ zakázal po městě zpívat nacistické odrhovačky, konkrétně Horst Wessel Lied). Hitler byl osobním přítelem Winifred, vdovy po synovi Richarda Wagnera Siegfriedovi, vášnivé nacistky anglického původu. Během vlády nacistů se konaly i festivalová představení pro vojáky věrné režimu. To vše je na výstavě velice názorně zdokumentováno (až na ten Hitlerův zákaz). Výstava je ale především připomínkou těch, kteří z takzvaných rasových důvodů museli festival opustit, byli během vlády nacistů pronásledováni, uprchli z Německa a okupovaných území (nalezneme mezi nimi i české umělce) nebo dokonce ztratili v nacistických koncentračních táborech život. Téměř každému z nich je věnován vlastní panel. Vzpomínkové panely těch posledně jmenovaných obklopují bustu samotného Richarda Wagnera. Ten má tedy doopravdy „hezký výhled“. Je velkou zásluhou současného ředitelství a jmenovitě nejspíš pravě pravnučky samotného Richarda Wagnera Kathariny Wagnerové, která se rozhodla veškerá spojení její rodiny s nacionálním socialismem odhalit, že se tato výstava mohla uskutečnit. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Wagnerova busta pochází od vynikajícího německého sochaře Arno Brekera. I ten byl spojen s nacismem a samotným Hitlerem protěžován (tvořil velice „realisticky“). dokonce spolu navštívili okupovanou Paříž. Z jejich návštěvy existuje slavná fotografie před Eifellovkou (ještě se Speerem), všichni v uniformách nejspíš od Bosse. Na druhou stranu je ale pravda, že Breker, který znal město z předválečných časů a měl tu řadu osobních přátel, a to i mezi moderními – tedy z pohledu nacistické estetiky zvrhlými (entartete) umělci, se za ně, konkrétně za Picassa, osobně zasadil. To mu dopomohlo po pádu nacismu k rychlé denacifikaci a tedy i k novým významným a lukrativním zakázkám. A tak vytvořil nejen během vlády nacistů bustu Hitlera, ale později i Adenauera, S. Dalího, ba dokonce portréty Reagana a Bushe. Všechny busty v parku na Zeleném vrchu, tedy Franze Liszta a Cosimy Wagnerové (umístěné paralelně k manželovi na druhé straně parku přes příjezdovou silnici k budově wagnerovských slavností) s jejími nepřehlédnutelnými krásnými semitskými rysy jsou jím vytvořeny až po válce. Kráčíme-li tedy na zelený vrch, prožíváme výrazně kontrastní program. Změny se netrpí Stejně jako v samotné festivalové budově, která je celá zachovaná tak, jak tomu bylo za samotného Wagnera, který asi musel při stavbě omezit výlohy – tedy i s velmi nepohodlnými sedadly (vylepšenými v nedávné době sametem) s jakýmisi dýhovými poloopěradly sahajícími někam ke kříži, takže si mnozí návštěvníci, aby je při dlouhých produkcích moc nebolela záda, nosí s sebou polštáře. Do Bayreuthu se nechodí bavit, tam se chodí trpět, slyšel jsem v jednom z úvodů k představení (tyto úvody se konají pravidelně dopoledne a stojí za to je navštívit – je to ale možné jen s platnou vstupenkou na dotyčné představení). Prostor postrádá klimatizaci, což za pravidelných veder bývá přímo vražedné. Změny se prý netrpí nejen z piety k mistrovi, ale i ze strachu, že by každá změna mohla poškodit zcela speciální akustiku objektu. Před divadlem je prostranná terasa, na které se už dlouho před začátkem představení prochází elegantně oblečení návštěvníci: páni vesměs v černém, dámy často ve výrazných a především dosti drahých róbách. Mnozí přišli pěšky, cestou shora popsanou: poněvadž představení začínají (krom těch nově zavedených pro děti) už ve čtyři hodiny odpoledne, vydávají se tito návštěvníci na cestu hned po obědě, takže je můžeme vidět před představeními v jejich „poutnických“, slavnostních černých oděvech i v ulicích města. Dnes již nevystupují z limuzín či taxíků na příjezdové silnici nalevo, poněvadž ta je odpoledne z bezpečnostních důvodů po teroristických útocích v Nizze a na dalších místech uzavřena. Nalevo od nově zrenovované budovy postával dlouho i starý kiosek, jaký bychom spíše očekávali na nějakém provinčním nádraží než na tak prominentním místě. Připomene, že Wagner koncipoval hry jako v podstatě lidovou zábavu – za festivalovou budovou byly prý dokonce lavice a stoly, jaké bývají na letních bavorských „lidovkách“ nebo v pivních zahrádkách. Na tomto místě se prodávají wagnerovské materiály – mimo jiné nahrávky starších inscenací. Na stejné straně postávají také překupníci vstupenek (v minulých sezonách jich ředitelství vychytalo několik stovek) a především ti, na které se v předprodeji nedostalo – donedávna trvalo až deset let, než se zájemcům podařilo získat regulérní vstupenky (Wagner sám chtěl, aby jeho festival byl přístupný i finančně každému a i to se snaží jeho potomci udržovat – vstupenky jsou výrazně levnější než třeba v Salcburku a dokonce je lze získat přes některé organizace se slevou). Poněvadž návštěvníci jsou spíše konzervativního ražení, snížila se nástupem výrazně avantgardních inscenací čekací doba „jen“ na několik let. Někteří vášniví zájemci – takoví ti „chudší milionáři“ – polehávali před pokladnou přes noc ve spacím pytli, to aby byli první na místě, až se pokladna otevře a – možná – začne vrácené vstupenky prodávat. V posledních letech jsem je kupodivu neviděl, prý bylo snazší se na festival dostat. Pravda je, že zjara bývají v prodeji paušální turistické nabídky na některé inscenace i s ubytováním a penzí za necelých 5000 eur. Z pravé strany budovy jsou lavičky, kiosky s občerstvením, poměrně luxusní restaurace (ta, v níž se před časem pod spolkovou kancléřkou podlomila židle) a další služby. Jedna z nich je dost zajímavá – půjčování kukátek. Richardovi Wagnerovi svého času předvedl jeden bayreuthský optik kukátko a Wagnera, který jím prý ke své radosti mohl vidět na dálku grál na jevišti, nadchlo natolik, že mu udělil doživotní licenci na půjčování kukátek. Ta se přenášela na jeho potomky až donedávna, tedy do nástupu současného ředitelství, které v rámci dalších reforem půjčovnu z budovy vypudilo. Pozoruhodné není jen, že festivalová budova vznikla podle návrhů samotného Wagnera. K jeho dalším „vynálezům“ patří totiž překrytí orchestru, čímž vzniká zcela speciální „bayreuthský“ hudební tón: v jiných prostorách, operních domech, zní Wagnerova hudba jinak – vzhledem k enormnímu muzikálnímu obsazení (přes sto hudebníků, některé instrumenty nechal Wagner speciálně postavit, například pokroucenou harfu v Mistrech pěvcích Norimberských ) zní jednoduše řečeno hlučněji. Navíc mu zřejmě při nápadu vytvořit překrytý orchestr šlo – jako dramatikovi – i o to, aby se diváci soustředili na děj na jevišti a pohled do orchestru neodváděl jejich pozornost. V praxi to také znamená, že se dirigent slavnostně obléká až na děkovačku. Nekonvenční inscenace pro konzervativní diváky Kde je tu ale ten kontrastní program? Na jevišti. Tam se hrají vesměs velice nekonvenční inscenace pro v zásadě konzervativní diváky. Po válce nebylo snadné „hry“ (německy je festival označen jako „Festspiele“, tedy slavnostní hry, česky se označují někdy jako Hudební slavnosti v Bayreuthu) silně poznamenané nacistickou minulostí obnovit. Bayreuth byl navíc silně postižen bombardováním. Budova festivalového divadla ale přežila. Denacifikaci zahájili krátce po válce bratři Wieland a Wolfgang Wagnerovi, ti dva chlapci, co sedí na známé fotografii „strýčkovi Wolfovi“, jak se u Wagnerů říkalo A. Hitlerovi, na kolenou. K dobru jejich matky lze říci, že svého vlivu v Třetí říši využila i k tomu, aby se zasadila za některé oběti nacismu spojené nějakým způsobem s festivalem – což kupodivu na výstavě a ani v nově otevřeném Muzeu Richarda Wagnera není tematizováno. Je to nejspíš její zatvrzelostí (nikdy se „nepřekabátila“), speciálně pokud šlo o Hitlera. Až do své smrti v roce 1980 ho nepřestala zbožňovat, její obdiv neznal mezí a nikdy se o něm kriticky nevyjádřila, i když „strašné věci, které se děly“ přiznávala, sám jsem jí slyšel v tomto smyslu hovořit v televizi. Ale ještě 1975 ve filmovém rozhovoru, který s ní natočil Hans-Jürgen Syberberg, řekla: „Kdyby teď vešel do dveří, byla bych tak, tak, tak šťastná...“ Poté jí syn Wolfgang (znovu, zákaz měla už po válce) zakázal přístup na festival. Tematizována není ale ani skutečnost (alespoň jsem nic takového nenašel), že Wagnerova vnučka Friedelind se postavila tvrdě proti – jak tvrdila – „zneužívání“ jména svého dědečka (Wagner byl nejen antisemita „starého typu“ asi jako třeba Jan Neruda, ale i revolucionář), nacistické Německo opustila a (stejně jako Thomas Mann, který Wagnera obdivoval, ale „hry“ označil za dvorní Hitlerovo divadlo) působila v americkém protinacistickém vysílači. Friedelind, která byla ovšem během války pro rodinu zátěží, dostala opakovaně návrhy, vrátit se do (nacistického) Německa. Vždy ovšem odmítla. V roce 2010 přinesl představení o ní a jejím speciálním postavení v rodině Wagnerů festival v Avignonu. Po válce se celkem logicky očekávalo, že hry obnoví právě ona. Ředitelem se ale stal Wieland, o němž se nedá říci, že by – ať již z přesvědčení či jiných důvodů – svých „dobrých“ styků ve Třetí říši nevyužíval. Ten se „překabátit“ stačil. Po válce bydlel ve (vybombardované) Wagnerově vile Wahnfried a nechal si dokonce mezi sebou a svou matkou, která žila hned naproti v tzv. Siegfriedově domě, postavit zeď. Takzvaný „Nový Bayreuth“ zahájil vlastní oslavovanou inscenací Parsifala v roce 1951. Později inscenoval i na dalších divadlech a spolu s Felsensteinem patřil k významným operním režisérům poválečného Německa, k těm, co proměnili operu ve skutečné divadlo. Prohlásil, že Wagner nepatří pod památkovou péči a odpovídajícím způsobem jej inscenoval. Až do své náhlé smrti v roce 1966 zůstal střídavě spolu s bratrem Wolfgangem výlučným režisérem Wagnerovských her. Spolu také vytvořili systém repertoáru, který přetrvává dodnes. Tedy že každý rok se objevuje nové nastudování jedné ze samotným R. Wagnerem „kanonizovaných“ oper – přičemž jedna starší inscenace scénu opouští. Tři své první opery – Die Feen (Víly, podle Gozziho pohádkové hry La donna serpente), Das Liebesverbot (Zákaz lásky, podle Shakespearovy komedie Veta za vetu) i svou první úspěšně provedenou operu Rienzi – Wagner totiž ve zralém věku jako „hříchy mládí“ zavrhl a nařídil, aby se tato díla na festivalu v Bayreuthu nehrála (řekl bych, že k vlastní škodě, neboť právě například Víly zajímavě předjímají jeho pozdější hudební práce). První dílo, na které se zákaz nevztahuje, je Létající Holanďan. Poslední inscenace jej přinesla ve značně zcizující formě – Holanďan byl ztracen v síti internetu. Wolfgang Wagner po Wielandově smrti otevřel Bayreuth i jiným, z velké části velice avantgardním a prominantním německým i evropským režisérům. Například Patrice Chéreau vytvořil v roce 1976 převratný, dodnes legendární Prsten Nibelungův – děj posunul do období počátků průmyslové revoluce. Převratná byla i inscenace Mistrů pěvců norimberských K. Wagnerové, v níž jsme mohli vidět v nečekaných okamžicích i hajlování. Tím vznikl další kontrast – mezi dodržováním Wagnerova předpisu, pokud jde o repertoár, operami samotnými (s Wagnerem pečlivě opoznámkovanými librety) a jejich inscenacemi, které se pochopitelně od původního Wagnerova konceptu značně liší. Je myslím dobré všechny tyto a další souvislosti znát, chceme-li pochopit i inscenační smysl jednotlivých produkcí. Z nastudování, která jsem měl v Bayreuthu možnost vidět, na mne nejvíce zapůsobil předposlední a tedy samozřejmě bohužel již stažený Parsifal v režii Stefana Herheima. Ten, aniž by opeře „ublížil“, ji znásilnil (jako to třeba udělala i samotná Katarina Wagnerová, současná spoluředitelka festivalu s Mistry pěvci) ji použil jako projekční plochu německých dějin od Wagnerova dětství po současnost. Bylo to pozoruhodné divadlo na jevišti a zároveň i v geniově hlavě. Jako by – na začátku představení malý – Wagner pozdější historické události dovedl snít: jeho můry, znázorňující dramata, tragédie a hrůzy, především minulého století, ale i naději a konsolidaci po poražení zla, reprezentovaného na jevišti pochodujícími nacisty a obrovskou maketou hakenkreuze. Nezapomenutelná je pro mne vlna protestů, výkřiky a pískání, když se nahoře ve středu jeviště tento evidentně publikem nenáviděný symbol objevil a nepředstírané nadšení, když jej Parsifal sestřelil. A když se v rudé záři válečného konfliktu rozpadl na prach. Ovšem musím dodat, že z pohledu současnosti a posledních mezinárodních zkušeností, vyzníval až příliš optimisticky. Protože jde jak vidno často o enormní posuny v obsahu oper, bylo by jistě k prospěchu věci, kdyby se v Bayreuthu odhodlali k dalšímu zlomu v tradici a byly tu, stejně jako prakticky ve všech operních domech, promítány titulky. V příštím textu se autor vrátí k některým důležitým inscenacím z posledních let.

Čas načtení: 2024-03-13 10:30:00

V tradiční evropské továrně Fordu se výroba zastavila ještě dřív, než měla. 3 500 lidí je doma, firmu to stojí 25 milionů denně

Všechno by mohlo být jinak, kdyby Ford nevsadil místo zákazníků na politicky tlačené řešení. Takto se sám stává obětí úpadku celého sektoru, neboť dodavatelé značky odmítají pracovat právě kvůli mizejícím zakázkám a z toho vyplývajícím propouštěním. (Petr Prokopec)

Čas načtení: 2024-04-08 10:20:54

Nové průmyslové zakázky dávají lehce optimistický výhled do nejbližších měsíců

Únorová čísla z průmyslu po slabším začátku letošního roku příjemně překvapila, a to hlavně díky novým zakázkám. Průmyslová produkce v únoru oproti lednu vzrostla o 1,9 % a v meziročním srovnání se zvýšila o 0,7 %.

Čas načtení: 2024-04-09 12:30:00

Policejní zásah v Liberci: Jde o zakázky stavební firmy Syner

Na liberecké radnici od rána zasahují detektivové NCOZ. Ve dvou budovách úřadu hledají podle dostupných informací materiály k veřejným zakázkám.

Čas načtení: 2024-04-18 16:10:00

Ministerstvo zdravotnictví představilo své Doporučení pro nákupy potravin do nemocnic

Zástupci Ministerstva zdravotnictví společně s členy poradního týmu ministra zdravotnictví k veřejným zakázkám a členy Meziresortní pracovní skupiny pro institucionální stravování uspořádali první seminář k představení „Doporučení Ministerstva

Čas načtení: 2024-04-22 09:41:31

Poláci se kvůli českým stavebním zakázkám učí intenzivně česky

Stavbaři polské společnosti Budimex se kvůli českých stavebním zakázkám učí intenzivně česky. Poláci začali v dubnu stavět úsek D 35 ze Džbánova do Litomyšle, vyhráli tendr na dostavbu D 11 z Královce do Trutnova, jenž ale český antimonopolní úřad z části zrušil, a cílí na poslední část D 11 z Trutnova do Jaroměře. Polská firma hraje o miliardy korun, v čemž by čeština mohla pomoci.

Čas načtení: 2024-06-01 07:53:13

Policie zajistila v korupční kauze majetek obviněného manažera

Manažerovi obviněnému za korupci kvůli zakázkám nemocnic na Ústecku zablokovali policisté na účtu částku 925 tisíc korun. Jde o peníze, které získal z prodeje bytu krátce poté, co byl zadržen.

Čas načtení: 2024-06-11 12:00:00

Český Ness má za sebou nejúspěšnější rok v historii

Přední český systémový integrátor Ness Czech pod vedením Martina Silvičky vloni zažil jeden z nejúspěšnějších roků ve své historii. Díky novým zakázkám společnost, která dodává velké IT projekty ve státním i v soukromém sektoru, dosáhla meziročního zvýšení příjmů o 33 % na téměř jednu miliardu korun. Letos plánuje další expanzi.

Čas načtení: 2024-07-08 09:07:44

Hodinový manžel je dražší než řemeslník, udělá ale víc druhů práce

Práce všeho druhu. Tak by se dalo charakterizovat povolání hodinového manžela. Nabídku služeb mají širokou, v tom je jejich hlavní výhoda. Přijedou i kvůli drobným zakázkám, které se běžným řemeslníkům nevyplatí. Ti šikovnější opraví či nainstalují téměř cokoliv. Člověk si ale trochu připlatí.

Čas načtení: 2024-07-18 11:56:00

Výroba léků se zase stěhuje do Evropy. Pro naši dopravní firmu je to šance

Kladenské dopravní společnosti VCHD Cargo se loni meziročně podařilo zvýšit tržby téměř na 1,3 miliardy korun, a to díky zakázkám na německém trhu. VCHD Cargo v Německu působí prostřednictvím dvou dceřiných firem. Dynamicky roste hlavně Völker...

Čas načtení: 2024-07-18 11:56:00

Výroba léků se zase stěhuje do Evropy. Pro naši dopravní firmu je to šance

Kladenské dopravní společnosti VCHD Cargo se loni meziročně podařilo zvýšit tržby téměř na 1,3 miliardy korun, a to díky zakázkám na německém trhu. VCHD Cargo v Německu působí prostřednictvím dvou dceřiných firem. Dynamicky roste hlavně Völker...

Čas načtení: 2024-07-22 00:00:00

Sociální bydlení nemusí být hrůza. Tady na to jdou jinak: kvalitní, trvanlivé a nízkonákladové

Projekty sociálního bydlení zpravidla nepatří mezi architekty ke zrovna oblíbeným zakázkám. Nikdo sice otevřeně nepochybuje o jejich užitečnosti, potřebnosti či nutnosti. Ale kulantně řečeno, pojí se s nimi mnohé dodatečné komplikace, které mají ve výsledku tendence ubírat z pozitivní reputace těch, co je navrhovali.

Čas načtení: 2024-07-25 15:49:48

David Oršulík a Jan Bořuta jmenováni seniorními advokáty ROWAN LEGAL

Advokátní kancelář ROWAN LEGAL povýšila v červenci do pozice seniorních advokátů Davida Oršulíka a Jana Bořutu. David Oršulík se zabývá zejména soutěžním právem a bankovní a finanční regulací, Jan Bořuta se věnuje nemovitostnímu právu a veřejným zakázkám.

Čas načtení: 2024-08-12 15:43:00

Zprávy ze Severu: Radní v Chomutově řeší obviněného primátora Marka Hrabáče z hnutí ANO

Radní Chomutova řeší situaci ve vedení města. Kvůli zmanipulovaným veřejným zakázkám a úplatkářství totiž okresní soud poslal do vazby primátora Marka Hrabáče z hnutí ANO. Během dopoledne se mimořádně sešla rada i předsedové všech politických klubů.

Čas načtení: 2024-09-02 21:15:00

21:15 Reportéři ČT

Rozsáhlá korupce v krajích – kvůli zmanipulovaným zakázkám jsou obvinění podnikatelé i politici. Unikátní pohled na cestu z drogové závislosti a na lidi, kteří s takovými problémy pomáhají.[online]

Čas načtení: 2024-09-17 14:14:44

Na pražském magistrátu zasahuje Národní centrála proti organizovanému zločinu

Podle zjištění si detektivové na magistrát a Technickou správu komunikací přišli pro dokumenty ke stavebním zakázkám.

Čas načtení: 2024-09-17 14:40:32

Deník N: V budovách pražského magistrátu zasahují policisté z NCOZ

V budovách pražského magistrátu zasahuje Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). Deníku N to potvrdil mluvčí Jaroslav Ibehej. Server Neovlivni.cz na síti X uvedl, že podle jeho zjištění si detektivové na magistrát a Technickou správu komunikací (TSK) přišli pro dokumenty ke stavebním zakázkám. Podle serveru iDNES.cz se to kromě stavebních zakázek týká i zakázek Operátora ICT (OICT), které souvisejí s náměstkem pro dopravu Zdeňkem Hřibem (Piráti). Podle mluvčího magistrátu Tadeáše Provazníka však nejde o zásah, ale pouze o součinnost při vyšetřování.

Čas načtení: 2024-10-03 10:11:54

Nahrává dozimetrovým firmám, práce šéfa magistrátu je špatná, tvrdí Hřib

Pražský náměstek pro dopravu a exprimátor Zdeněk Hřib (Piráti) řešil v poslední době hned několik kauz: faktury pro městskou IT firmu, zásah policie na magistrátu kvůli zakázkám na pražské mosty nebo zpoždění stavby metra D.