Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-08 20:36:00

SUPCON představuje přelomový transformátor TPT

Chang-čou (Čína) 8. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) – Vytváření průmyslových inteligentních motorů, přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací: Společnost SUPCON představuje přelomový transformátor s časovým přednastavením (TPT) Společnost SUPCON představila 5. června v Singapuru svůj přelomový model TPT (Time-series Pre-trained Transformer), první model časových řad s AI, který byl představen globálním klientům a odstartoval svou plnou průmyslovou aplikaci. Dr. Wenyue Ding, vedoucí vědecký pracovník společnosti SUPCON, představil produkt v rámci tématu „Objevování nových hranic průmyslové umělé inteligence". Model TPT je založen na generativním algoritmu AI a při svém tréninku integruje rozsáhlá data o výrobě, operacích, procesech, zařízeních a kvalitě napříč odvětvími. Značně vylepšuje efektivitu modelování, sjednocuje průmyslové aplikace a demonstruje adaptivní schopnosti v různých jednotkách a podmínkách, čímž umožňuje vysoce přesné a spolehlivé aplikace s uzavřenou smyčkou. Společnost TPT je připravena zaujmout místo v čele urychlování komplexní inteligentizace ve zpracovatelském průmyslu. Podrobné zkoumání hlavních průmyslových scénářů V posledních letech si umělá inteligence získala celosvětovou pozornost a s příchodem obsahu generovaného umělou inteligencí (Artificial Intelligence Generated Content – AIGC) jsme vstoupili do éry umělé inteligence. Nyní zkoumáme využití AI v průmyslových scénářích s cílem zlepšit efektivitu výroby a řešit průmyslové výzvy. Průmyslový provozní proces se však převážně zaznamenává a charakterizuje prostřednictvím časových řad dat, zatímco stávající modely AI nejsou schopny řešit základní problémy, jako jsou varování před abnormálními situacemi, optimalizace provozu a řízení či analýza krizových míst. Průlomový model TPT společnosti SUPCON – první transformátor s časovou řadou předtrénovaných dat ve zpracovatelském průmyslu – způsobí revoluci ve využívání dat a bude hnací silou udržitelného průmyslového rozvoje jako nová generace průmyslového inteligentního motoru. Kromě toho se jedná o pozoruhodný milník ve snaze společnosti SUPCON získat výhodu „AI+data" a rozvíjet inovace a implementace AI. Víceúčelové, obecné a spolehlivé řešení Model TPT společnosti SUPCON se vyznačuje třemi vlastnostmi: víceúčelovostí, obecností a spolehlivostí. Víceúčelovost: Model TPT integruje simulaci a predikci pro různé průmyslové úlohy pomocí tréninku s různými předpověďmi cyklů a dynamickými simulacemi ustáleného stavu, takže si efektivně poradí s komplexními scénáři sjednocením analýzy, optimalizace a řízení. Obecnost: Model TPT shromažďuje obrovské množství dat pro předběžné školení a učí se zákony průmyslového provozu. Dá se opakovaně používat v různých jednotkách a podmínkách, což dokazuje skvělou schopnost adaptace. Spolehlivost: Model TPT nabízí vyšší přesnost a inkluzivitu než tradiční modely umělé inteligence a umožňuje přesné řízení pro optimalizovanou výrobu v uzavřených smyčkách v průmyslových jednotkách. Přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací V průmyslovém odvětví model TPT zcela změní tradiční fragmentované průmyslové aplikace a data, přičemž přejde z tradičního režimu „N modelů + N aplikací" na nové paradigma „TPT + 1 software" v závodě. Aplikace modelu TPT společnosti SUPCON přinesly průlomové výsledky v různých jednotkách, které se zabývají výrobou chloru a alkalických hydroxidů, tepelnými elektrárnami a petrochemickými závody. TPT vybavuje tyto výrobní jednotky „inteligentním mozkem", který jim umožňuje autonomně „myslet" a „komunikovat" jako odborníci a současně monitorovat a optimalizovat provoz jednotky. Tím se dosáhne cílů na poli zlepšení efektivity, stabilního provozu a zvýšení zisku, což v konečném důsledku vyřeší nevyřešené problémy. Společnost SUPCON v současné době urychluje svoje snahy v oblasti technologií AI a díky svému novému poslání a vizi se chce stát lídrem na poli průmyslové umělé inteligence. Společnost se zavázala k podpoře udržitelného průmyslového rozvoje prostřednictvím umělé inteligence a k zahájení nové éry zpracovatelského průmyslu směrem k AGI. Celosvětové uvedení modulu TPT na trh a jeho následné rozsáhlé průmyslové aplikace jsou nepochybně významným milníkem na této velké transformační cestě. KONTAKT: Luna Xiong, xiongyuzhi@supcon.com

Čas načtení: 2024-10-11 12:57:00

Síťové potíže sužují každý měsíc téměř polovinu průmyslových firem

Praha 11. října 2024 (PROTEXT) - Každý třetí průmyslový podnik se pravidelně potýká s problémy se sítí, přičemž celých 45 % podniků je musí řešit několikrát měsíčně, zatímco pouze 12 % respondentů uvedlo, že k tomu dochází nanejvýš jednou ročně. Na tato znepokojivá zjištění upozorňuje zpráva společnosti Kaspersky, která zkoumala problémy bezpečnosti sítí a informací, jimž čelí podniky s geograficky rozptýlenými pracovišti.Průmyslové podniky mívají často geograficky rozptýlenou infrastrukturu – jejich továrny, pobočky a další kritická zařízení se nacházejí na různých místech. To může působit řadu potíží, jako jsou logistické problémy, komunikační bariéry nebo složitější koordinace operací, udržování jednotných standardů kvality a zajišťování souladu s místními předpisy.Kromě těchto potíží se průmyslové podniky s více pobočkami obvykle potýkají i s problémy s IT infrastrukturou a bezpečností informací. Podle zprávy společnosti Kaspersky s názvem Managing geographically distributed businesses: challenges and solutions (Řízení geograficky rozptýlených podniků: problémy a řešení) považuje 49 % výrobních podniků za nejnáročnější úkol efektivní odhalování a řešení kybernetických bezpečnostních incidentů. Obtížné je také monitorování implementace bezpečnostních opatření (46 %) a vytváření konzistentní bezpečnostní politiky (42 %)[1].Pravidelné problémy se sítí, jako jsou poruchy nebo výpadky sítě, špatné fungování služeb a aplikací nebo nedostatečná kapacita připojení, přiznává téměř 30 % respondentů. Z nich se s těmito problémy potýká 38 % jednou až třikrát měsíčně, 28 % každých pár měsíců a 7 % dokonce každý týden.Pokud jde o dobu potřebnou k obnovení funkčnosti sítě po poruše nebo výpadku, většina respondentů (74 %) uvedla, že to zvládají za 1 až 5 hodin, 15 % to trvá maximálně 1 hodinu, ale 10 % s tím stráví dokonce až celý pracovní den. Takové výpadky pak vedou ke značným finančním ztrátám i poškození pověsti podniku. Mohou stát řádově tisíce dolarů za minutu, přičemž tato částka může při déle trvajícím výpadku ještě narůstat. Proto je důležité, aby se podniky snažily možným výpadkům sítě předcházet a v případě jejich vzniku byly schopny je rychle odstranit.„Problémy se sítí v průmyslových podnicích vedou často ke zpoždění prací, poklesu úrovně výroby, finančním ztrátám a ohrožení dobré pověsti. Při výpadku sítě dochází k přerušení komunikace a provozních procesů, zaměstnanci ztrácejí přístup k důležitým informacím, a to vše vede k poklesu produktivity, a dokonce k narušení důvěry zákazníků. Proto by podniky měly svoje důležité systémy dobře chránit, aby zajistily kontinuitu provozu. Pochopením potenciálních příčin síťových problémů a včasným zavedením strategických opatření mohou podniky s těmito problémy bojovat a zabezpečit všechny procesy,“ říká Maxim Kaminsky, business development manager pro technologii SASE (Secure Access Service Edge) ve společnosti Kaspersky.K minimalizaci možnosti vzniku síťových problémů a vytvoření spolehlivé komplexní ochrany všech aktiv a procesů v průmyslových podnicích společnost Kaspersky doporučuje:Používejte platformy typu OT XDR, jako je například Kaspersky Industrial CyberSecurity (KICS), která nabízí centralizovanou správu aktiv a rizik, bezpečnostní audit, kontrolu plnění bezpečnostních standardů a bezkonkurenční škálovatelnost pro zajištění spolehlivé ochrany průmyslových sítí a automatizačních systémů. Díky nedávné aktualizaci nyní podporuje až 100 monitorovacích bodů a přináší neomezené možnosti pro budování nové softwarově definované sítě mezi podnikovými pobočkami.Pokud váš podnik požaduje samostatné řešení pro správu podnikové sítě z jediné konzole, využijte specializované řešení, jako je například Kaspersky SD-WAN. Tento produkt integruje oddělené komunikační kanály a síťové funkce napříč podnikovými pobočkami a zlepšuje funkčnost aplikací. To usnadňuje budování spolehlivých sítí a udržování provozu geograficky rozdělených podniků.Potřebujete-li pokročilou ochranu, lze obě řešení kombinovat. Integrace Kaspersky SD-WAN a Kaspersky Industrial CyberSecurity for Networks umožňuje podnikům přenášet kopii provozu průmyslové sítě, aby mohly vytvořit centralizovaný systém monitorování a ochrany. Součinnost obou produktů umožňuje škálovat distribuované infrastruktury, poskytovat vysoce kvalitní síťové služby a upřednostňovat provoz centralizovaných systémů pro řízení a monitorování výrobních procesů a zařízení (ICS/SCADA).Chcete-li si přečíst celou zprávu Managing geographically distributed businesses: challenges and solutions, navštivte tyto webové stránky. [1] Průzkum poskytuje hlubší vhled do problémů v oblasti bezpečnosti sítí a informací, kterým čelí geograficky rozptýlené podniky, a poukazuje na řešení, která organizace používají k překonání těchto obtíží. Společnost Kaspersky se v rámci tohoto průzkumu dotazovala 1 000 respondentů z 20 zemí (Brazílie, Chile, Kolumbie, Mexiko, USA, Francie, Německo, Velká Británie, Španělsko, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Turecko, Spojené arabské emiráty, Rusko, Singapur, Čína, Japonsko, Indie, Indonésie, Malajsie). Zdroj: Kaspersky  

Čas načtení: 2021-11-17 13:10:30

Teď už máme na pašeráky aneb Jak může prosperita posilovat migraci

Jedna z věcí, která poněkud zamořuje debatu o imigraci do Evropy, je tendence příznivců Willkommenskultur prezentovat ty nově příchozí lidi jako oběti chudoby, války, násilí, diskriminace, zotročování a následně morálně odsuzovat každého, kdo jim nechce automaticky přispěchat na pomoc. K tomu občas uslyšíte průpovídku o tom, že kdyby Evropa pomáhala řešit problémy přímo na místě, třeba bychom dnes nebyli tak obohacováni. Částečně tomu nahrává skutečnost, že po několika nocích strávených někde v lese bude víceméně každý vypadat jako bezdomovec, i kdyby to před týdnem byl ředitel Živnobanky. Tím se bezprostřední vizuální dojem, že přece musí jít o ubožáky, posiluje. Kdyby dotyční přestali aspoň na chvíli házet kameny po Polácích a tvářili se adekvátně sklesle, videonahrávky by byly jednoznačně na jejich straně. To je ovšem poněkud v rozporu se skutečností, že cena za „běloruskou cestu“ se odhaduje mezi 12 a 15 tisíci eur na osobu (Deutsche Welle) a turecké „šedé pasy“ vycházely na pět až osm tisíc eur, než policie příslušný úřednický kartel rozbila (RTL). I kdyby se na to skládala celá rodina, je to dost peněz. Výrazně více, než co si v souvislosti s rozvojovým světem představujeme. Mám opačnou hypotézu: chudáky u hranic nevidíme víceméně vůbec. Ti opravdu musejí utíkat pěšky nebo na rezavém náklaďáku, což znamená, že dorazí nanejvýš do sousedního státu. K tomu, zaplatit si letenku přes čtvrt světa a následně služby pašeráků (ať státních či soukromých), potřebujete být docela ve vatě. A logický důsledek této hypotézy, velice nepříjemný, je ten, že jak bude životní úroveň v rozvojovém světě růst, bude si tuhle službu moci dovolit podstatně více lidí. Jinými slovy, ne chudoba, ale umírněná prosperita bude hybatelem další migrace. A vůbec, pojďme se podívat na Bangladéš. Je to zajímavý studijní případ. Jak se žije v Bangladéši? Bangladéšané tvoří významné procento v některých migračních proudech směřujících do Evropy. Podle zpráv OSN (například PDF zde) je jich na africko-italské cestě mezi 16 až 18 procenty, takže jsou tam buď vůbec nejčastější nebo druhou nejčastější státní příslušností. Řecko nedávno označilo Bangladéš za bezpečnou zemi a oznámilo záměr vracet Bangladéšany připlouvající z Turecka takříkajíc šmahem. Přitom podíváte-li se na mapu nebo glóbus, z Bangladéše je to do Evropy zatraceně daleko. Tak co se vůbec děje v Bangladéši? To dost záleží na tom, jakou sadu fakt si vyberete k prezentaci. Vypravěč hlubokých lidských příběhů bude líčit situaci asi takto: „Bangladéš začal svoji existenci jako jedna z nejchudších zemí světa, navíc značně poničená brutální osvobozovací válkou proti Pákistánu. V bývalé britské kolonii žije přes 160 milionů lidí, jejich domovy jsou ohroženy budoucím stoupáním mořské hladiny a častým výskytem tornád. Dělníci a dělnice jsou vykořisťováni. Politicky je země nestabilní a trpí i kriminalitou, jsme tedy povinni jim otevřít náruč bez ptaní.“ Fakticky se tomu líčení nedá nic vytknout, ale existují i jiná fakta, která se do obrázku trpící země tolik nehodí. Bangladéš silně investoval do vzdělání mladé generace a daří se mu poměrně radikálně snižovat negramotnost (mezi lety 2007 a 2019 spadla z téměř poloviny obyvatelstva na čtvrtinu). Celkem 98 procent bangladéšských dětí dnes dokončí základní školu. V redukci hmotné bídy jde o jednu z nejúspěšnějších zemí na světě. Průměrná doba dožití vzrostla na 73 let a průměrný počet dětí na ženu klesl letos konečně pod dvě, což už jsou víceméně evropské hodnoty. Ekonomický růst Bangladéše je setrvale vysoký a předhání i Čínu, HDP na hlavu se během posledních deseti let více než zdvojnásobilo. Stát není – na rozdíl třeba od Pákistánu – vysloveně zamořen islámským fundamentalismem, i když svoje problémy v tomto směru také má. Dívky mají otevřený přístup ke vzdělání včetně vysokého a na středních školách už dokonce tvoří mírnou většinu. Šaríjské principy se udržují v rodinném právu, ale brutální tělesné tresty typu sekání rukou a kamenování jsou dávno zakázány. Země má velmi silný textilní průmysl, což historicky bývá první průmyslové odvětví, které zahajuje celkovou industrializaci ekonomiky (tahle závislost už funguje od 18. století, první byl Manchester). Vzhledem k tomu, že leží hned u moře, a to na půl cesty mezi Evropou a Čínou a nedaleko od miliardové Indie, je o snadnou dopravu a odbyt tamních výrobků postaráno. Dosud celkem nízké mzdy a skutečnost, že Bangladéš nemá žádné mocenské ambice na světové scéně, znamenají, že země bude mít při stěhování levné výroby z Číny (která začíná být příliš drahá, a navíc strategicky riskantní) značnou výhodu. Pokušení migrace Tohle všechno už nezní tak pesimisticky, což? Z hlediska vývoje v rozvojovém světě je Bangladéš vlastně vzorný žák. V případě zlepšování tamních podmínek nejde o náhodný výkyv, ale o dlouhodobý trend udržující se minimálně od roku 2000. Pokud se něco nestane a Bangladéš se bude vyvíjet stejným způsobem jako dosud, někdy kolem roku 2060 to bude země se stejnou životní úrovní jako Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Ty taky začaly extrémně nízko a šly nahoru po velmi podobné trajektorii. Dnes jsou to průmyslové a vědeckotechnické velmoci, které musíme prosit o to, aby vyráběly pokud možno ještě více čipů. Nicméně Bangladéšané nám stejně zaplňují čluny do Evropy, kdežto Korejci a Tchaj-wanci tak v roce 1970 nečinili. Co to? Moje vysvětlení zní, že důvodem je právě kombinace relativně levné a frekventované letecké dopravy se snadnou dostupností informací o tom, jak je jinde skvěle. To dřív nefungovalo a mladí Korejci či Tchaj-wanci neměli možnost tak snadno migrovat jinam. Leč jste-li dnes dvacetiletý Mohamed z Dháky, stačí vám chvíle surfení na smartphonu k tomu, abyste docela dobře věděl, že Dháka má k Mnichovu, co se životní úrovně týče, pořád ještě daleko. A v tu chvíli si buď můžete vybrat, zda a) dalších čtyřicet let strávíte budováním prosperity ve své zemi a užijete si lepšího životního standardu jako stařešina (možná, pokud se nic nezvrhne), nebo b) si zaplatíte ty pašerácké služby a budete žít ve vyspělé a bohaté zemi hned. A vzhledem k tomu, že vaše vlast už není tak chudá, jako dřív bývala, si všechny ty poplatky a úplatky můžete dovolit. V takové situaci by bylo divné, kdyby si všichni vybrali možnost a). A vzhledem k tomu, že Bangladéšanů je opravdu 160 milionů, tak i relativně malé procento těch, kdo zvolí b), znamená početné zástupy zájemců o život v Evropě. Netvrdím, že bychom měli sabotovat ekonomický rozvoj třetího světa. Naopak, jen ať se jim daří a ať rostou. Ale čekat od toho, že migrační tlaky oslábnou, to mi přijde jako naivní myšlenka. Naše hranice budeme muset zabezpečit tak jako tak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-01-16 16:54:26

Záviš Kalandra zůstává aktuální i dnes

Nedávno uplynulý rok byl rokem bilancování. Mimo jiná výročí jsme si připomněli i jedno z nejchmurnějších – sedmdesáté výročí politického procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice zahájeného 31. května 1950 v soudní budově na pražském Pankráci, který vešel do historie jako proces s Miladou Horákovu a spol. Bylo v něm souzeno třináct obžalovaných; padly vysoké tresty včetně nejvyššího – trestu smrti. Kromě Milady Horákové k němu byly odsouzeny i tři další nevinné oběti, mezi nimi i novinář a historik Záviš Kalandra. Právě vydaná kniha Zvon svobody (poprvé vyšla ve slovenštině v roce 1948, nakladatelství Sumbalon ji nyní vydalo česky) připomíná Kalandru jako významného intelektuála, autora několika pozoruhodných děl. Záviš Kalandra se narodil v roce 1902 v lékařské rodině ve Frenštátě pod Radhoštěm, maturoval ve Valašském Mezeřičí a ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě UK. Přibližně od roku 1927 působil jako novinář, přispíval především do Rudého práva a levicové Tvorby, kterou redigoval Julius Fučík a v jejíž redakční radě působil Ladislav Novomeský, Karel Teige, Marie Majerová, Milena Krejcarová-Jesenská, Ladislav Štoll i Jaroslav Seifert. Záviš Kalandra se hlásil k avantgardě, k surrealistům; jeho přítel Karel Teige ho jistě v mnohém ovlivnil, často se spolu scházeli ve známé pražské kavárně Metro na Národní třídě, oblíbeným místem jak Štýrského, Toyen a celé avantgardy. Literární kritik Václav Černý vzpomíná, že Záviš Kalandra, historik, vysoce inteligentní a sympatický, poctivý chlapík, byl v Kostufru, Komunistické studentské frakci, čelnou osobností (Paměti I. 1921–1938, Atlantis, 1994). Už v předválečné době však Kalandra upadl u Gottwalda v nemilost: jedním z hlavních důvodů bylo, že Kalandra hned od počátku důrazně kritizoval stalinistické moskevské procesy. Odveta přišla rychle, po sedmém stranickém sjezdu v roce 1936 byl pro svoje postoje z Komunistické strany Československa vyloučen. V polovině ledna 1937 se Kalandra a Teige zúčastnili večeru klubu Přítomnost, který se konal u příležitosti vydání českého překladu knihy Andrého Gida Návrat ze Sovětského svazu (1936), v níž autor popsal otřesnou sovětskou realitu; Kalandra, Teige, malíř Guttmann, Slavík a básník Noha souhlasili s Gidem, proti byl Štoll, Clementis, Pujmanová i Václavek (Réa Michalová, Karel Teige, Kapitán avantgardy, Kant, 2016). V knize Anti-Gide, která vyšla hned v roce 1937, čteme jízlivá slova jejího autora Stanislava K. Neumanna: Náš pracující člověk neuvěří dnes nebo zítra Záviši Kalandrovi a Karlu Teigemu, poněvadž měšťácká intelektuálština je mu dokonale cizí. A o kousek dál píše o hromadné kalandrovštině, kterou Neumann považuje za toliko nepříjemnou jako vši. (Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí, 1937). Pro úplnost dodávám, že Stanislav K. Neumann zemřel už v roce 1947. Záviš Kalandra, jen o málo mladší než S. K. Neumann, si nenávist svých vrstevníků vysloužil už tím, že kritizoval socialistický realismus. Považoval ho za neblahý produkt stalinistického režimu, hrubým způsobem paralyzující tvůrčí svobodu. Krátce po vyloučení z KSČ začal spolupracovat s nekomunistickým tiskem, své statě a glosy publikoval především u Peroutky v jeho Přítomnosti, a dokonce založil i protistalinistický časopis Proletář. Tím si vysloužil titul „trockista“, ačkoliv jím ve skutečnosti nebyl – naopak sám s trockisty často a ostře polemizoval. Během okupace, přestože už nebyl členem KSČ, nebyl ušetřen nacistické perzekuce. Zatklo ho gestapo, kterému jen zázrakem uniklo, že byl členem odbojové skupiny V boj; Kalandra přežil koncentrák Sachsenhausen, Flossenbürg i Ravensbrück i pochod smrti do Schwerinu. Po osvobození se vrátil do Prahy a pokračoval v historickém bádání i publikační tvorbě. V listopadu 1949 však byl opět zatčen, StB ho zatkla jako trockistu, žaloba ho vinila, že sabotoval základní zájmy průmyslu, údajně tak činil prostřednictvím anglické tlumočnice, své přítelkyně Mary Bakerové, které předával své špionážní (sic) zprávy. Justiční vražda v inscenovaném procesu byla dokonána 27. června 1950, ze čtveřice odsouzených k trestu smrti šel na popraviště Záviš Kalandra jako první. Jeho žena, malířka Ludmila Rambousková-Kalandrová, vyčerpaná a zlomená i tím, že Klement Gottwald, kterého znala osobně, zamítl její žádost o milost, byť její manžel patřil kdysi k těm, kteří ho podporovali, zemřela na infarkt v roce 1952. A za násilnou smrt lze považovat i náhlé úmrtí Karla Teigeho; zasažen smrtí svého přítele, denně očekával i svoje zatčení. Teige zemřel rovněž na infarkt 1. října 1951. Den nato, 2. října, spáchaly sebevraždu jeho životní družka Josefina Nevařilová i dlouholetá milenka Eva Ebertová… Ale zpět k útlé knize Zvon svobody, jejíž název nepochybně inspiroval básník Josef Miloslav Hurban svým veršem Bije zvon svobody, /slyšte jej národy, / kdo jej nemiluje, zalituje. Dílo podobající se eseji je rozděleno do jedenácti kapitol, svůj závěrečný komentář nazval Martin Kučera Záviš Kalandra: iluze a skutečnost. Dílo je, jak Kučera píše, jedním z nejcennějších rezultátů českého marxistického historického myšlení vůbec. Hned v první kapitole Soud nad dějinami přináší autor zasvěcený pohled na emancipační snahy Slováků v období, kdy se formovaly moderní evropské národy, zajímá se o úsilí slovenského národa, o jeho uznání za plnou národní svébytnost, především za odstranění feudálního útlaku. A Kalandra v této kapitole připomíná, že maďarské Uhersko, které Kossuth chtěl vidět zářit jako „hvězdu na evropském nebi“, není možné poznat věru jinak než v rámci revoluční Evropy 1948. A právě roku 1948 věnuje autor velkou pozornost, napjatému vztahu mezi Maďary a Slováky. Kalandrovo dílo ani po dlouhých letech od svého vzniku na aktuálnosti mnoho neztratilo. Kalandra, levicový intelektuál, brojí ve Zvonu svobody i proti stávajícím sociálním poměrům, ostře na stránkách své knih kritizuje jen zdánlivě filantropické zákonodárství, chudinské zákony přikazující farnostem, aby se o příslušníka chudiny postaraly alespoň do té míry, aby neumřel hlady… A tehdy, jak píše, to byla přímá výzva pro agrární a průmyslové chlebodárce, aby vypláceli mzdy nedosahující ani životního minima. Zaměstnanci na půdě i v továrnách tak přestávali být skutečnými dělníky a stávali se důchodci péče o chudé. Kalandra tak přináší ve své knize cenné zamyšlení nejen nad fenoménem chudoby, ale i vlastní podstatou lidství. Jeho zájem je dokonce širší, analyzuje, formuluje i temné poměry ve Francii, panující zejména v průmyslových městech, navazuje tak na dílo ekonoma a politika vicomta Albana de Villeneuve-Bergemonta, který žil v Paříži v letech 1784 až 1850. Osobnost, jež vešla do francouzských dějin jako noble catholique, jako jeden z prvních, který kritizoval nelidské vykořisťování v manufakturách, zejména dětskou práci, a přispěl tak k přijetí prvních sociálních zákonů, právě pokud jde o legislativní úpravu dětské práce. Je autorem mnoha děl, jejichž základem byl catholicisme sociale, za všechna jmenuji alespoň Économie politique chrétienne z roku 1834, o kterou se Kalandra ve svém Zvonu svobody na několika místech opírá. Ve čtvrté kapitole nazvané Špatná stránka píše: V roce 1817 bylo z šedesáti sedmi tisíc pařížských dělníků dvacet dva tisíc bez práce – téměř celá třetina. Ale i plně zaměstnaní žili většinou v bídě; v nejprůmyslovějším kraji Francie, v Lille a okolí, dva dělníci z pěti nemohli vyžít ze svých mezd a šestina všeho obyvatelstva byla odkázána na chudinské podpory. (…) Kvalifikovaný dělník se tenkrát dožíval průměrně 28 let, dítě pomocného dělníka mělo matematickou naději dožít se devíti let. A na témže místě cituje Villeneuva-Bergamonta: Nová šlechta byla mnohem despotičtější a tisíckrát tvrdší, než byla šlechta středověká. (…) Obratem čarovného proutku narostly obrovské majetky. Tak vzniklo průmyslové poddanství. (…) Nevím, kdo dnes věnuje pozornost chudobě, pravice i levice tento problém pohodlně přesunula do kategorie nepodstatného stejně jako jiné sociální jevy, což může být stejně jako kdysi skrytá hrozba pro celou společnost… Zájem mnohých intelektuálů je soustředěn spíše na transakce politické, na zisk a spotřebu. Neúspěch je chápán jako důsledek lenosti. I přesto, že chudoba všude roste a prohlubuje se. A zvětšuje se i rozsah epidemií i jiných chorob s ní souvisejících. Svědomí vzalo za své. A myšlení klouže často jen po povrchu. Právě v tomto kontextu vyniká Zvon svobody svojí skvělou analýzou sociálních poměrů, a nejen českých a slovenských. Také Kalandrův přínos k české slovakistice je zcela zásadní, a to jak ve směru historickém a ekonomickém, tak i uměleckém. S přesností sobě vlastní dokázal zhodnotit i poměry v Rusku, varoval před rozpínavou politikou tamních vládců a ten obraz komparoval s nacionálně českým, maďarským a speciálně slovenským prostředím, jak v závěru zdůrazňuje Martin Kučera. Záviš Kalandra byl pozoruhodnou osobností, nastínil politickou situaci i sociální problémy lidského bytí, člověka ve vztahu ke společnosti, ke světu. Starostlivost o lidskou bytost v kontextu velkých i malých dějin byla pro něj typická. Jeho dílo je nadčasové. To, že bylo kdysi zavrženo, na tom nic nemění. Naopak. Zvon svobody má mnoho co říci každé generaci, i té dnešní. Tragické je, že jeho autor se stal obětí doby, kdy vzniklo, doby, která se navíc právě holedbala tím, že sociální problémy řeší. Záviš Kalandra však s námi svým dílem zůstává i v našem čase. A odolal tak zkáze. Kniha vychází ve zrevidované podobě a se zasvěceným komentářem, jak už kdysi doporučil slovenský básník a výtvarník Albert Marenčín. Historik Martin Kučera, dlouhodobě se zabývající českými a slovenskými dějinami stejně jako Kalandra, se ujal práce editora a dílo doprovodil svým zasvěceným komentářem.   Záviš Kalandra, Zvon svobody, Sumbalon 2020, editor Martin Kučera {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-11-14 17:27:00

Privátní síť pro připojení bezpilotních letounů na bázi 5G-A umožní město budoucnosti

Peking 14. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Ve starobylém, životem pulzujícím městě Nanking započala nová éra dronů létajících v nízkých nadmořských výškách.Na obloze nad Nankingem se stále častěji prohánějí drony. Plní různé úkoly: efektivní logistiku a distribuci, čímž dodávají městským obchodním aktivitám nový impulz. Dokáží přesně zmapovat terén, díky čemuž zajišťují podrobné údaje pro městské plánování a výstavbu. V naléhavých případech šetří čas a pomáhají zachraňovat lidské životy.Díky rychlému rozvoji sektoru se z bezpilotních leteckých prostředků, které byly dříve vnímány jako spotřební zboží, postupně staly průmyslové nástroje. Vznikly také bezpilotní letecké prostředky připojené do sítě. U těchto leteckých prostředků se nemusí řešit problémy s izolovanými zdroji informací či omezeným přenosem obrazu. Pomocí síťových signálů totiž rozšiřují signál, stávají se spolehlivým pozorovatelem děním dole na zemi a postupně nacházejí uplatnění ve všech oblastech života.Aby byla zajištěna bezpečnost a efektivita letů síťových bezpilotních leteckých prostředků v nízkých nadmořských výškách, město Nanking pro ně už delší dobu vytváří potřebnou infrastrukturu. Konkrétní řešení základen vycházejí z charakteru terénu a podmínek v jednotlivých lokalitách, aby kontinuita signálu ve vzdušném prostoru zůstala neporušena. Zároveň jsou pravidelně testovány a optimalizovány frekvence a sklony těchto základen v Nankingu. Referenční ukazatel přijímané síly signálu ve vzdušném prostoru (RSRP) v Nankingu překonává hranici -95 a odstup signálu od šumu (SINR) je 5, což zaručuje, že sítě v různých oblastech či trasách splňují požadavky pro lety v nízkých nadmořských výškách.Společnost China Telecom vybudovala pro správu bezpilotních leteckých prostředků v síti 5G integrovanou cloudovou platformu. Tato platforma se zakládá na zdrojích cloudové sítě, technologii e-surfing nebula, která je soustředěna na okraj a konec cloudové sítě. Platforma má špičkový systém řízení letů, který dokáže řešit problémy, jako je dálkové ovládání, živý obraz a správa dat. China Telecom chce z této platformy vybudovat profesionální cloudovou platformu pro řízení letů bezpilotních leteckých prostředků, která bude mít i průmyslové využití a budou v ní zakomponované i nástroje umělé inteligence. Platforma je kompatibilní se všemi druhy bezpilotních leteckých prostředků i krytů těchto prostředků. Platforma spravuje a řídí bezpilotní letecké prostředky, které do ní byly začleněny. Díky vytvoření této platformy lze u bezpilotních leteckých prostředků v síti 5G zavést inteligentní dohled a správu pro let v nízkých nadmořských výškách, což celkově pomáhá lety standardizovat a zlepšit efektivitu a bezpečnost městské správy.Společnost Nanjing Telecom zkoumala využití milimetrových vln sítě 5G-A při detekci bezpilotních leteckých prostředků a vytvořila pokročilý systém pro sledování letů v nízkých nadmořských výškách. Systém umožňuje zachytit polohu a stav leteckých prostředků v reálném čase. Společnost zároveň nechala řadu pracovníků vyškolit na pozici vedoucího letového provozu pro lety v nízkých nadmořských výškách i na pozice dalšího technického personálu. Díky tomu se oblast letu v nízkých nadmořských výškách bude moct udržitelně rozvíjet.Díky výše uvedenému technickému zázemí mohlo oficiálně vzlétnout první bezpilotní letadlo sítě 5G s názvem Little Blue Whale, které bude sloužit v rámci systému hromadné dopravy města Nanking. Letadlo započalo svou cestu v Horse Group Transfer Center. Využití bezpilotních leteckých prostředků v nízkých nadmořských výškách pro potřeby veřejné dopravy počítá s propojením sítě 5G, inteligentní sítě v nízkých nadmořských výškách a dalších digitálních technologií s vozy, trasami a zastávkami hromadné dopravy, což nastartuje další vývoj a nové scénáře produktivních řešení.Pro modernizaci a prostorový model bezpečnostního systému správy měst je klíčové policejní letectvo, které poskytuje účinnou a inteligentní podporu. Tradiční policie čelí v současné době čtyřem problémům. Zaprvé, nedokáže rychle porozumět, co se děje, protože využívá jen vysílačky a mobilní telefony. Zadruhé, pracovníci policie na místo činu dorážejí se zpožděním a cestu na místo činu komplikují environmentální důvody i zácpy na silnicích. Zatřetí, práce v nepřehledném terénu je náročná. Pracovníci policie mají v horských oblastech či v noci problém zatýkat podezřelé, prohledávat terén i zachraňovat oběti. Začtvrté, sledovací zařízení policie jsou jen na některých místech, nedokáží zachytit všechno, a policie proto nemá realistickou představu, co se děje. Policejní navigační systémy jsou proto klíčovým bodem pro budoucí vývoj veřejné bezpečnosti. Ve spolupráci s oddělením veřejné bezpečnosti vznikl projekt, který dává bezpilotní letecké prostředky policii k dispozici. Platforma bezpilotních leteckých prostředků je součástí intranetu oddělení veřejné bezpečnosti. Tím se docílí přenosu obrazu v reálném čase a také se zajistí ochrana dat. Zároveň jsou v Nankingu rozmístěny kryty a drony by měly preferenčně směřovat do krytů na policejních stanicích. Aktuálně je domluvená zakázka na bezpilotní letecké prostředky v hodnotě 28 milionů jüanů.Půvabné město Nanking se díky dronům stává průkopníkem nových trendů v rozvoji měst a oblasti inovací. Předpokládá se, že jak se bude technologie dronů postupně rozvíjet a jak bude přibývat možností jejich využití, najde se pro ně v Nankingu další, někdy i překvapivé uplatnění.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2556428/A_based_UAV_network_connection_private_network_enabling_city_future.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2556429/image_5032577_27344132.jpg  KONTAKT: Hua Zhang, zhanghua111@chinatelecom.cn    

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

DOMÁCÍ KVAŠENÍ JE HLAVNĚ O RADOSTI

Se Zuzanou Ouhrabkovou ze Zkvašeno.cz o iniciační knize amerického hipíka a probouzení „vnitřního šíleného vědce“ při fermentaci   Stačila jste se už naobědvat? Stihla jsem si skočit na takový rychlooběd, kuře s rýží. Chápu, jste v jednom kole. Na gymnáziu, kde působíte jako školní psycholožka, máte přípravný týden před zahájením výuky a za chvíli vám začíná další ze série porad. Ale stejně bych si ve vašem případě představovala spíš oběd v duchu fermentariánství: třeba domácí kimčchi zajídané kváskovým chlebem a zapíjené sladovou limonádou nebo kefírem. Ano, to by bylo pěkné. Já si ale jídlo do krabiček s sebou připravuji jen výjimečně, a když už, tak ne nutně se zkvašenou zeleninou. Zkrátka se běžně stravuji v normálních restauracích. Podniky s nabídkou fermentovaných jídel a nápojů u nás chybějí? Ale ony existují, například i tady blízko školy bistro Goodlok, které se hodně zaměřuje na kvašení. A spousta podniků má dnes fermentovaná jídla jako součást širší nabídky, experimentuje s nimi například Ambiente. Současně třeba takovou kávu nevyrobíte bez fermentace, je to nedílná součást procesu, kterým v menší či větší míře prochází vždycky. Postavit ale nabídku jen na kvašených potravinách a nápojích nedává smysl, nebylo by to prostě zajímavé. Kvašením a psaním o něm se sice zabýváte ve svém volném čase, nicméně už přes deset let jste výraznou propagátorkou na zdejší „zkvašeno“ scéně. Výživa je hlavně o pestrosti, ta je klíčem ke střevní mikrobiotě s jejími pestrými funkcemi. Takže fermentované potraviny nejsou jediný správný směr, jak se stravovat. Jsou jedním – avšak velmi důležitým – dílkem mozaiky. Může za to Polsko Kdy jste se s kvašením „potkala“? A co je vůbec terminologicky správnější – kvašení, nebo fermentace? Oba výrazy jsou v pořádku a já mezi nimi volně přeskakuji, občas je proložím ještě třetím výrazem – kysání. Ale zpět k vaší otázce: může za to Polsko. Po studiích psychologie a nějakém čase stráveném v Brně jsem „utekla“ do Jeseníku. Do Polska je odtamtud kousek, takže jsem tam občas jezdila. Naprosto klíčové pro mě bylo ochutnání polského boršče v Landeku, takovém krásně omšelém lázeňském městečku. To bylo v roce 2010. Poláci jsou tímhle procesem známí? Fermentují mnohem víc než my tady, je to tím, že Polsko bylo vždycky zaměřené spíš zemědělsky a taky bylo chudší, takže tradice kvašení se tam udržela, běžně koupíte v každé zelenině třeba šťávu ze zkvašené řepy. A právě tenhle řepný kvas je základem jejich boršče – barszcz czerwony s těstovinovými „oušky“, něco jako tortellinkami. Jeho chuť mě doslova uchvátila, chutná jinak než klasický boršč, takže jsem začala na internetu pátrat, jak se připravuje. A pátrání, respektive slova fermentace a kvašení ve vyhledávači mě přivedla až ke knize amerického hipíka Sandora Katze Síla přírodní fermentace. Tahle kniha není klasická kuchařka, je to přímo iniciační text. V čem je iniciační? Spíš než kuchařka je to manifest, do jisté míry snad i anarchistický, kde se kvašení a recepty prolínají se sociologií, biologií a se spoustou poznatků z jiných kultur včetně kultury DIY, „do it yourself“, udělej si sám. Vše je propojené. Katz, brooklynský Žid, dnes šedesátník, žije v zemědělské komunitě v Jižní Karolíně. V osmdesátých letech, kdy mu byl diagnostikován AIDS, začal experimentovat s fermentací. Neznamená to, že by mu fermentované potraviny nahradily klasickou léčbu, i když léky, které jsou dnes, v té době nebyly – a Sandor Katz je tu pořád. Jeho kniha je něco jako Bible pro lidi, kteří se pouštějí do podobného kutilství, experimentování… Propadla jsem tomu taky. Začala jsem pak psát blog a založila stránky Zkvašeno.cz, to bylo někdy v roce 2012. A Katzovu knihu jsem přeložila do češtiny, vyšla tady poprvé před osmi lety. Jak si vysvětlujete v posledních letech strmě stoupající zájem o fermentované potraviny? Může za to právě Sandor Katz, který učí lidi nebát se v naší sterilní době mikrobů, v tom spočívá jeho anarchie, vzpoura proti průmyslově vyráběným potravinám a důraz na lokálnost, jednoduchost. Zpočátku jeho kniha oslovila americkou alternativní scénu, později se toho chytly špičkové osobnosti gastroscény jako hvězdný šéfkuchař René Redzepi, majitel slavné dánské restaurace Noma. A ta vlna vyšší gastronomie, zároveň v uvolněnější formě s důrazem na udržitelnost, lokálnost a nové chutě, se pak rozjela tak, že dnes je z fermentování trend. Co kvašení přináší vám? Dává prostor mému vnitřnímu šílenému vědci, jak s oblibou říkám. Člověk neustále rozvíjí svoje znalosti o tom, jak funguje lidské tělo, jaká je role bakterií v něm. Recepty jsou v tomhle případě jen návodem, nemusíte se jimi řídit, kvašení je o experimentování, kdy nevíte, jak to dopadne, zároveň o jednoduchosti, kdy při mléčném kvašení stačí nakrájet zeleninu, prosolit, zamezit přístupu vzduchu a počkat, co z toho vyjde. Jde taky o tvořivost a hravost, kdy vyzkoušet se dá ledacos, je to i o hledání dalších cest a při dnešních možnostech internetu hodně o nahlédnutí do celého světa. Člověk se tak může posouvat pořád kupředu a u toho si vyjít do luk a hájů. Jako teď v druhé půlce srpna na našem workshopu Bublatorium na Kuksu – jednoduše nasbírat plody a nechat je zkvasit. Co konkrétně jste na Bublatoriu kvasili? Všechno, čeho je teď ve vrcholné sezoně spousta: špendlíky, hrušky, přidávali jsme k tomu byliny z okolí Kuksu… A kvasili jsme také to, co lidé přinesli – rajčata, cukety, holubinky se zelím, ty vyšly velmi dobře. Nebo máčená jablka, kdy se spadaná kyselá jablka ve dvouprocentním slaném nálevu doplní rozvařenými bezinkami, zázvorem, česnekem a pelyňkem černobýlem. S receptem přišla polská kolegyně Magda Jotes, takto se jablka kvasí v Polsku a na Ukrajině. Tu chuť neumím k ničemu přirovnat, ale věřte, že máčená jablka jsou výborná. Ostatně celý workshop byl přímo umělecký projekt, byli jsme tam jako umělecká rezidence multižánrového festivalu a lidem se to hodně líbilo. Radost z experimentování a tvoření je určitě skvělá, ale nezanedbatelný je asi hlavně zdravotní přínos kvašených potravin. V čem? Především v tom, že jíte pestřeji a ve větší míře zeleninu, ovoce, obiloviny, luštěniny, semínka, ořechy, houby, případně mořské řasy, tělu dodáváte více vlákniny do vaší mikroflóry. Běžný středoevropský člověk sní okolo 10–12 gramů vlákniny denně, ideálních je však 30 gramů. Dost často se také skloňují „přátelské bakterie“, což je ovšem téma na přednášku, protože tak jednoduché to není. Ne všechny jsou přátelské, většina je dokonce patogenní, naštěstí většina bakterií zhyne v žaludku v trávicích kyselinách, to je první síto pro mikroorganismy, jež se do těla dostanou zvenčí. Ty, co přežijí žaludek, nemusejí přežít dvanácterník. Zároveň jsou mikrobi důležití pro lidskou imunitu, jsou součástí mikroflóry tlustého střeva každého člověka. Takže ano, dostávejme do těla skutečné jídlo, není potřeba, aby to byla „probiotika“, jak na nás útočí reklama. Důležité je už od dětství neizolovat se od bakterií kolem nás – počínaje domácím mazlíčkem, šťouráním se v půdě na zahrádce či zakousnutím se do spadlého jablka ze stromu, aniž ho běžíme okamžitě opláchnout. Takže vás i trochu dráždí současná glorifikace kvašení coby něčeho zázračně zdravého? Přesně tak, jakmile se začne o něčem říkat, že je lékem na všechny neduhy, pak je to hlavně marketingová linka. V tu chvíli jsem ostražitá. Ano, kvašené potraviny jsou prokazatelně zdravé, a pokud máte zdravotní problémy, mohou vám udělat dobře. Ale třeba taky ne. S Vláďou Sojkou, se kterým píšeme blog Zkvašeno.cz a společně jsme vydali kuchařku, se snažíme téhle lince vyhnout. Klademe důraz na to, že zkvašené potraviny jsou především chutné a jejich tvorba a konzumace má přinášet radost, že jsem účastníkem skvělého procesu, kdy něco nakrájíte, vložíte do sklenice a ono se to promění v něco mnohem zajímavějšího. Včetně radosti z toho, že spolupracuji s ekosystémem, že se učím porozumět určitému rytmu. Jen proto, že se někde píše o tom, že kimčchi je nejzdravější jídlo na světě, nemám za povinnost ho sníst půl kila denně, i když mi třeba nechutná, protože mi smrdí po rybách, je pálivé a je v něm moc česneku. Na to jsem neměla odvahu Kvašení se týká všech kultur, národů, v podstatě celého světa a sahá hlavně do historie, kdy generace našich předků dokázaly využít každou věc z přírody a zároveň ji uchovat. Daří se nacházet nové a inovativní postupy? Ano, inovace jsou poměrně intenzivní – díky propojenosti internetem je mnohem snazší se dostat k tomu, jak Japonci kvasí to a to nebo co dělají Inuité s rybami, a vyzkoušet to ve zdejších podmínkách. Může se tak podařit nacházet nové, neotřelé chutě. V okamžiku, kdy se naučíte pracovat s kropidlákem rýžovým, tedy s plísní Aspergillus oryzae, která se používá v Asii k fermentaci sójových bobů pro výrobu sójové omáčky a miso a k výrobě saké, můžete to vyzkoušet na čemkoli, co vás napadne. A když se to nepovede, zkrátka to vyhodíte na kompost. Současně ale pořád jde o práci s „živým prostředím“, kdy předvídatelnost mikrobiálních aktivit nemusí být stoprocentní. Mikrobi jsou mikrobi, dělají to, k čemu jsou uzpůsobeni. Chtějí se rozmnožit a bránit si svoje zdroje potravy. Že v rámci této činnosti produkují alkohol, kyselinu nebo třeba penicilin, to se prostě děje. Poté co Louis Pasteur prokázal, že nemoci, hniloba a záněty jsou způsobeny živými mikroorganismy, začala se věda věnovat převážně tomu, čím nám škodí. Zároveň se ukázalo, že jsou základní podmínkou toho, aby vůbec fungoval život, aby se rozkládala odumřelá hmota na humus. Sandor Katz mimo jiné říká, že kvašení, které využíváme pro výrobu potravin, je pouhou „manipulací se smrtí“, kdy tvořením něčeho jedlého za pomoci soli a zamezení přístupu vzduchu jen oddalujeme moment, kdy se surovina přemění v humus. Kvasit jde téměř všechno. Co nejde zkvasit? Jakmile máme organickou hmotu, jde zpracovat mikrobiálně, nicméně byly už objeveny bakterie, mutantní enzymy, které se živí plasty. Někde se kvasilo méně, někde více, čím to bylo dáno? Základem kvašení je sůl a obchod se solí je součástí evropské civilizace – po jantarové stezce se nedopravoval jen jantar, ale sůl z Hallstattu nebo z polských solných dolů. Jde o to, že potraviny se neuchovávaly jen kvašením, konzervovalo se i jinými způsoby, třeba zaléváním do sádla, ale také se sušilo, zavařovalo, udilo… V českých zemích se kvasilo hlavně zelí, okurky, mléko a sýry, samozřejmě používal se chlebový kvásek a kvasilo se pivo a další alkohol. Tradice kvašení je hlavně na východ od nás, v Polsku, na Ukrajině, v Pobaltí, Rusku, ale taky na Balkáně nebo ve Středomoří. Mistry ve fermentování jsou  pak bez diskuse země jako Čína, Korea a Japonsko.  V severských zemích se kvasily a kvasí také ryby. Ano, včetně slavného surströmmingu, to jsou fermentovaní, v podstatě shnilí sledi. Pokrm pro silné povahy. Já jsem zatím vyzkoušela jen rybí omáčku, na zásaditě fermentované ryby jsem neměla dosud odvahu, stejně tak na fermentované půlené ovčí hlavy, oceňovanou islandskou pochoutku. Vy fermentujete třeba i ajvar. Proč? Jednoduše proto, že ho nemusím zavařovat. Se zavařováním je moc práce, takže také třeba místo zavařených okurek dělám kvašené okurky. Ne ty klasické, velké „máčáky“, které jsou příliš měkké, ale malé rychlokvašky, které zůstanou báječně křupavé. Stačí je dát do skleniček, přidat trochu koření a sůl a zalít vodou. Já jsem se vydala cestou jen jedné suroviny, na podzim naložím dvacet kilo zelí, abych ho měla v únoru takříkajíc plné zuby. Co byste mi poradila, abych kvašení vzala na milost? Zkuste jiné chutě. Do zelí přidejte třeba mrkev a ptačí jeřabiny, ty „nejedlé“, jsou zajímavé. Jejich trpkost mikrobi rozloží, ale chuť tam zůstane. Dobrou službu udělají také pevnější světlé houby, holubinky nebo růžovky. Dostanete tam pátou chuť, umami, takže primárně to bude kysané zelí, ale bude o ni bohatší, výraznější. Také je možné naplnit zelím papriky, sladké nebo trochu pálivé, kdy se zelí smíchá se solí a česnekem, papriky s ním se vloží do sklenic a volný prostor se ještě „vycpe“ zelím. Těch variant je nesčetně. A není nutné toho dělat dvacet kilo. Změna paradigmatu Společnost se dnes kvůli jídlu hodně drolí a každý výživový směr je svými stoupenci až urputně obhajován. Kvašení to nejspíš taky postihlo. Ano, už jsme o tom mluvily, fermentace je v současnosti prezentována jako něco, co vám zaručí šťastný, věčný a zdravý život a odstraní klidně i nadměrnou kučeravost vlasů, pokud tomu uvěříte. Bohužel to tak ještě chvíli bude, než jej vystřídá jiný trend, ke kterému se bude vzhlížet. Zároveň je biochemie zabývající se mikroorganismy v souvislosti s lidským tělem obrovsky zajímavý vědní obor. A jsem přesvědčená, že je to obor, který ve svém vývoji bude měnit v této souvislosti paradigmata například o lidské psychice, protože mikrobiom v trávicím traktu je propojen také s mozkem. Každopádně je asi dobře, že se lidé zajímají o původ potravin, snaží se jíst zdravě, o jídle přemýšlejí. To je určitě v pořádku. Na druhou stranu se stává, že se za tím mnohdy skrývá určitá nejistota, kdy skrze jídlo chce člověk získat iluzi kontroly – když budu jíst tohle a tohle, budu zdravý. Pokud jídlo provází úzkost z toho, že něco dělám špatně, že selhávám, a upínám se ze všech sil ke zdravé stravě, tak to nefunguje. Ostatně ortorexie je zařazena obdobně jako anorexie mezi psychická onemocnění související s příjmem potravy. Hranice mezi rozhodnutím jíst zdravě, vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám a posedlostí zdravou stravou může být v době, kdy jsme zavaleni reklamami a „zaručenými“ návody na internetu, velmi tenká. Proto jsme na našem blogu odolali pokušení psát výživová doporučení. Co vám nyní kvasí doma? Zrovna teď jen kombucha a taky kukuřice, takové ty malé křupavé klasy. Asi bych to na sebe neměla prozrazovat, ale byl to polní pych na Kuksu, pár jsem si jich tam utrhla.    Zdroj:Respekt

Čas načtení: 2024-05-02 11:05:00

Host Dopoledne pod Ještědem: Irena Šedivá: nutriční poradkyně

Téma: Obezita na vzestupu. Průmyslově zpracované potraviny, časté stravování ve fastfoodech, sladké nápoje a nedostatek pohybu způsobují nejen obezitu, ale při nezdravé výživě riskujeme i zánět střev. Stále častější zdravotní problémy postihují nejen dospělou populaci, ale i děti. S nutriční poradkyní Irenou Šedivou se hodinu před polednem zaměříme na složení průmyslově zpracovaných potravin, dozvíme se, co způsobuje závislost některých nezdravých potravin, a řekneme si, jak nastartovat zdravější jídelníček.

Čas načtení: 2024-03-26 22:27:00

Huawei Cloud na veletrhu KubeCon EU 2024: příchod inteligentní éry díky nepřetržitým inovacím s otevřeným zdrojovým kódem

Paříž (Francie) 26. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Na veletrhu KubeCon + CloudNativeCon Europe 2024, který se konal 21. března v Paříži, zdůraznil Dennis Gu, hlavní architekt ve společnosti Huawei Cloud, ve svém hlavním projevu s názvem "Nativní cloudové technologie a technologie umělé inteligence: příchod inteligentní éry díky nepřetržitým inovacím s otevřeným zdrojovým kódem", že integrace nativních cloudových technologií a technologií umělé inteligence má zásadní význam pro transformaci průmyslu. Společnost Huawei Cloud plánuje pokračovat v inovacích projektů s otevřeným zdrojovým kódem a spolupracovat s vývojáři, s cílem otevřít dveře pro příchod inteligentní éry.Umělá inteligence představuje klíčovou výzvu pro paradigma nativního cloudu.Cloudové technologie v posledních letech způsobily revoluci v tradičních IT systémech a urychlily digitální pokrok v oblastech, jako jsou internet a vládní služby. Nativní cloud díky správě mikroslužeb přinesl nové možnosti, jako jsou bleskový prodej a agilní provoz, například DevOps. Tyto změny mají zásadní dopad na životy lidí i rychlý růst a široké přijetí umělé inteligence, včetně rozsáhlých modelů, se staly základem průmyslové inteligence.Podle průzkumu společnosti Epoch z roku 2023 se výpočetní výkon potřebný pro základní modely zvyšuje každých 18 měsíců desetinásobně, což je pětkrát rychleji než tempo růstu předpovězené Moorovým zákonem pro obecné výpočty. Vznik tohoto "nového Moorova zákona" v důsledku umělé inteligence a převaha rozsáhlých modelů umělé inteligence představuje výzvu pro technologie nativního cloudu. Dennis Gu ve svém projevu nastínil následující klíčové body:• Nízké průměrné využití GPU/NPU zvyšuje náklady na trénování a odvozování umělé inteligence.• Častá selhání velkých tréninkových shluků modelu snižují efektivitu tréninku.• Složitá konfigurace rozsáhlých modelů má za následek vysoké nároky na vývoj umělé inteligence.• Ruku v ruce s nasazením rozsáhlého odvozování umělé inteligence přichází riziko nepředvídatelného zpoždění přístupu koncových uživatelů a objevují se potenciální problémy s ochranou osobních údajů.Inovace v oblasti umělé inteligence ze strany společnosti Huawei Cloud nabízí vývojářům nápady, jak řešit různé výzvy.Rostoucí velikost modelů umělé inteligence vyžaduje více výpočetní kapacity, což představuje výzvu pro technologie nativního cloudu, ale také nabízí příležitosti pro inovace v tomto odvětví. Dennis Gu se podělil o příběhy týkající se inovací v oblasti umělé inteligence společnosti Huawei Cloud a nabídl vývojářům referenční bod pro řešení výzev.Společnost Huawei Cloud pomocí KubeEdge – cloudové nativní platformy pro edge computing – vytvořila platformu pro plánování a správu více robotů. Pomocí této platformy mohou uživatelé s využitím příkazů v přirozeném jazyce říkat platformě, co má dělat, a systém bude koordinovat několik robotů na okraji ve snaze splnit složité úkoly. Systém je navržen s třídílnou architekturou (cloud, okrajový uzel a robot), která řeší problémy, jako je porozumění přirozenému jazyku, efektivní plánování a správa více robotů či správa přístupu k robotům různých typů. Prostřednictvím rozsáhlých modelů provádí příkazy v přirozeném jazyce a předvídá dopravu, přiděluje úkoly a plánuje trasy. Třídílná architektura výrazným způsobem zvyšuje flexibilitu robotické platformy, zlepšuje efektivitu řízení o 25 %, zkracuje dobu potřebnou pro nasazení systému o 30 % a zkracuje dobu potřebnou pro nasazení nových robotů z měsíců na pouhé dny.Hlavní službou jedné z předních platforem pro sdílení obsahu v Číně, kterou využívá více než 100 milionů aktivních uživatelů měsíčně, jsou doporučení na domovské stránce. Tato funkce vychází z modelu s téměř 100 miliardami parametrů. K trénování tohoto modelu platforma využívá tréninkový clutser s tisíci výpočetními uzly, včetně stovek ps a pracovníků na jednu tréninkovou úlohu. Existuje proto velká poptávka po lepším plánování topologie, vysokém výkonu a velké propustnosti. Volcano, projekt s otevřeným zdrojovým kódem, rozšiřuje podporu pro úlohy umělé inteligence nebo strojového učení v systému Kubernetes a nabízí řadu zásad pro správu úloh a pokročilé plánování. Volcano zahrnuje algoritmy, jako je plánování s ohledem na topologii, plnění přihrádek a plánování s ohledem na dohodu o úrovni služeb (SLA), což vede k 20% zlepšení celkového výkonu tréninku a výraznému snížení složitosti provozu a údržby platformy.Bezserverová umělá inteligence stojí v čele vývoje nativního cloudu.Řada podniků a vývojářů čelí výzvě, jak efektivně a spolehlivě provozovat aplikace umělé inteligence a zároveň minimalizovat provozní náklady. Společnost Huawei Cloud přišla s řešením tohoto problému, když identifikovala klíčové požadavky na cloudové nativní platformy umělé inteligence a zavedla nový koncept nazvaný Serverless AI.Dennis Gu během svého vystoupení vysvětlil, že bezserverová umělá inteligence je navržena tak, aby zjednodušila složité úlohy trénování a odvozování pomocí inteligentního doporučování paralelních zásad, což vývojářům usnadňuje její používání. Obsahuje také funkci automatického rozšíření adaptivního GPU/NPU dynamicky upravující přidělování prostředků na základě změn pracovní zátěže v reálném čase a zajišťující efektivní provádění úloh. Kromě toho je v bezserverové umělé inteligenci k dispozici bezporuchový clutser GPU/NPU, takže se již vývojáři nemusí obávat, že by hardwarové poruchy mohly přerušit služby. A co je nejdůležitější, bezserverová umělá inteligence je kompatibilní s běžnými architekturami umělé inteligence, takže vývojáři mohou snadno integrovat své stávající nástroje a modely umělé inteligence.Bezserverová umělá inteligence je také velmi významným pokrokem pro poskytovatele cloudových služeb. Bezserverová umělá inteligence přináší řadu výhod, jako jsou lepší využití GPU/NPU, efektivnější hybridní pracovní zátěž pro trénování, odvozování a vývoj i ekologicky šetrné výpočty díky lepší energetické účinnosti, takže můžete ušetřit peníze za elektřinu. Bezserverová umělá inteligence navíc umožňuje sdílení GPU/NPU mezi více nájemci v různých prostorech nebo v různém čase, což zvyšuje míru opětovného využití prostředků. Nejdůležitějším aspektem bezserverové umělé inteligence je její schopnost zajišťovat garantovanou kvalitu služeb (QoS) a SLA pro úlohy školení i odvozování, což zajišťuje stabilní a velmi kvalitní služby.Bezserverová umělá inteligence využívá flexibilní vrstvu plánování prostředků, která je postavena na virtualizovaném operačním systému. Tato vrstva zapouzdřuje základní funkce aplikačních rámců do vrstvy zprostředkování aplikačních prostředků. Dennis Gu představil referenční architekturu pro bezserverovou umělou inteligenci. Domnívá se, že tento návrh architektury umožňuje bezserverové umělé inteligenci automatické řízení rozsáhlých zdrojů. To zahrnuje přesnou analýzu vzorců využití prostředků, sdílení prostředků z heterogenních hardwarových fondů a zajištění odolnosti proti chybám během úloh tréninku umělé inteligence skrze virtualizaci GPU/NPU a živou migraci zátěže. Kromě toho vícerozměrné plánování a adaptivní pružné škálování zlepšují využití prostředků.Techničtí odborníci ze společnosti Huawei Cloud na dílčím fóru poznamenali, že počet úloh spojených s umělou inteligencí nebo strojovým učením, které běží na platformě Kubernetes, neustále roste. Výsledkem je, že řada společností buduje platformy umělé inteligence nativního cloudu na několika clutserech Kubernetes, které jsou rozmístěny v datových centrech a na různých typech GPU. Aplikace Karmada a Volcano zvládají inteligentně plánovat pracovní zátěž GPU ve více clusterech, podporují přenos chyb a zajišťují konzistenci a efektivitu v rámci clusterů i mezi nimi. Kromě toho mohou vyvažovat využití prostředků v celém systému a kvalitu služeb pracovních úloh s různými prioritami, aby se vypořádaly s výzvami správy rozsáhlých a heterogenních prostředí GPU.Karmada nabízí okamžitou a spolehlivou automatickou správu aplikací ve scénářích s více cloudy a hybridními cloudy. Stále více uživatelů pomocí aplikace Karmada vytváří přizpůsobitelná a efektivní řešení v produkčních prostředích. Aplikace Karmada byla v roce 2023 oficiálně povýšena na inkubační projekt CNCF a komunita se těší, že se k ní připojí další partneři a vývojáři.Volcano Gang Scheduling je řešení pro scénáře distribuovaného tréninku umělé inteligence a velkých dat, přičemž řeší problémy nekonečného čekání a slepých uliček v distribuovaných tréninkových úlohách. Zásluhou topologie úloh a plánování s ohledem na vstupy a výstupy se minimalizuje zpoždění přenosu distribuovaných tréninkových úloh, čímž se tréninkový výkon zlepší o 31 %. Kromě toho minResources řeší spor o zdroje mezi ovladačem Spark a spouštěčem ve scénářích s vysokou souběžností, optimalizuje stupeň paralelismu a zvyšuje výkon o 39,9 %.Dennis Gu je přesvědčen, že klíčem ke zvýšení produktivity umělé inteligence je agilita cloudových technologií a inovace heterogenních výpočetních platforem umělé inteligence. Společnost Huawei Cloud se věnuje inovacím s otevřeným zdrojovým kódem a prostřednictvím spolupráce s kolegy z oboru se snaží nastolit novou éru inteligence.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2370741/Dennis_Gu_Chief_Architect_Huawei_Cloud.jpg KONTAKT: Lavanda Wang, lavanda.wang@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07

Proč je válka

Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.

Čas načtení: 2021-03-05 10:49:10

Liberalismus opět umírá. Jak ho resuscitovat? Na to se snaží odpovědět kniha Liberalismus: Krize, prameny, přísliby

Liberální hodnoty jsou dnes v ohrožení, jelikož v ně občané liberální části světa přestávají věřit. Američané si prvního neliberálního prezidenta zvolili v roce 2016. Donald Trump si našel mimořádně vnímavé publikum. Hospodářsky motivovaný hněv obrátil voliče stejně jako v Evropě proti stávajícímu systému a pocit vyvlastněnosti podnítil nacionalistickou reakci vůči přistěhovalcům, uprchlíkům, domácím menšinám, cizincům a liberálům, kteří jakoby hájí tyto lidi odjinud proti (bílým) Američanům. Konečně pak měl Trump též jedinečnou příležitost k tomu, aby využil úpadku víry ve fakta, vědu a rozum. Trumpova lhostejnost k pravdě by ho o generaci dřív vystavila posměchu, avšak v roce 2016 našel publikum, jež po jeho alternativních realitách lačnilo. Nejenom Američané, ale všichni občané Západu žijí ve světě, v němž (jakkoli chápaný) liberalismus čelí ze strany iliberalismu fatálnímu ohrožení. Přese všechny zásadní vzájemné rozdíly mají George W. Bush a Barack Obama společného víc, než jeden či druhý sdílí s Donaldem Trumpem, ale též s Viktorem Orbánem či Jarosławem Kaczyńským, autokratickými populisty, kteří ovládli politiku Maďarska a Polska. Americký novinář a spisovatel James Traub (1954) vyrostl ve světě konsenzuálního liberalismu. Spolu s většinou příslušníků své generace měl za to, že politický život je omezen na výkyvy mezi levicí a pravicí. Liberálové a konzervativci byli přesvědčeni, že největší hrozbou pro americkou budoucnost je ten druhý. „Mýlili se. Největší hrozba spočívá v tom, že se násilí a nenávist stanou normálem, že odvrhneme vědu, fakta i sám rozum a že přikročíme k marginalizaci a pronásledování menšin. Dvacáté století názorně ukazuje, že od populismu k autoritářství vede velice krátká cesta,“ píše Traub ve své knize Liberalismus. Krize, prameny, přísliby. Další z titulů, jež pojednávají o svobodě a brání ji, vydává PROSTOR. Traub se rozhodl pojmout svoji knihu jako historii jedné ideje, nikoli diagnózu náhlého ochoření; není totiž možné porozumět krizi, v níž jsme se ocitli, pokud nechápeme, co vlastně liberalismus je a jak vznikl. Jak se liberalismus domohl onoho konsenzuálního postavení, jemuž se po podstatnou část 20. století těšil? Co tuto podporu nalomilo? Vymizely materiální podmínky, díky nimž se liberalismus stal vírou většiny? Podkopali liberalismus konzervativci? Propadli liberálové názorové dezorientaci? Traub zkoumá vývoj liberalismu prostřednictvím myšlenek předních filozofů. Jeho průzkum vrcholí poválečnými triumfy liberalismu proti fašismu a posléze komunismu v Evropě a prosazováním občanských práv ve Spojených státech, kde se stal americkým „občanským náboženstvím“. Poté mapuje úpadek liberalismu v době sociálních a regulujících států. Dalším zásahem byla globalizace, jež přinesla západním pracujícím ekonomické otřesy a nejistotu. V závěrečné části knihy si autor klade otázku, jak lze poučení z minulosti liberalismu využít pro záchranu jeho budoucnosti. Traubova analýza osvětluje jak lidskost liberalismu, tak jeho aroganci.   Ukázka z knihy úvod V čem tkví význam liberalismu Narodil jsem se v roce 1954 a v té době Američané používali slovo „liberální“ k označení víceméně všeho, co považovali za své dobré vlastnosti. „Američané řadí liberalismus mezi základní životní předpoklady,“ napsal tehdy historik Arthur Schlesinger jr. „Američan je z principu gradualista: je přesvědčen, že takřka všechny problémy se dají vyřešit rozumem a diskusí, a věří, že není mnoho problémů, které by se vyřešit nedaly.“ Liberalismus znamenal totéž co optimismus, racionalismus, pragmatismus, sekularismus. Spíše než o politickou platformu se jednalo o rys národní povahy. V knize Liberální tradice v Americe z roku 1955 přišel jiný proslulý harvardský historik Louis Hartz s postřehem, že v Americe nikdy nevznikla celostátní liberální strana. Byla by totiž nadbytečná: Amerika – prohlásil Hartz po vzoru Alexise de Tocquevilla – se liberální narodila. Tehdejší prezident Dwight Eisenhower byl samozřejmě republikán, avšak jeho zvolením byl jen stvrzen liberální konsenzus: platforma Republikánské strany přijatá v roce 1952 totiž poprvé akceptovala programy Rooseveltova Nového údělu včetně systému sociálního pojištění. Přes všechny nepochybné neshody, jež obě strany oddělovaly, vyznávali republikáni i demokraté obecnou víru ve svobodný trh, byli v rozumné míře odhodláni využít státu k ochraně občanů v obtížném postavení a k podpoře obecného blaha a sdíleli základní, bytostnou úctu k individuálním právům.      Vyrůstal jsem v Americe, v níž jako by všichni a všechno byli liberální. Můj otec volil republikány, avšak liberální republikány. Matka měla členskou legitimaci naprosto marginální newyorské Liberální strany. Podle politické doktríny, která platila u nás doma, byli jedinými skutečnými zloduchy oni blázni, kteří se sdružovali v krajně pravicové Společnosti Johna Birche, založené výrobcem cukrovinek Robertem Welchem. Měli jsme zakázáno jíst karamely Sugar Babies, protože je vyráběl Welch. K proniknutí potrhlých cvoků do blízkosti centra americké společnosti došlo jedinkrát: v roce 1964, když republikáni nominovali na prezidenta arizonského senátora Barryho Goldwatera, který byl pro porážku komunismu podle všeho ochoten rozpoutat třetí světovou válku. „Extremismus při obraně svobody není vada,“ tvrdil Goldwater. Jenomže komunismus – na rozdíl od extremismu – naši svobodu neohrožoval. Při bohoslužbě u příležitosti židovského Nového roku, konané několik týdnů před volbami, nás rabín v mé synagoze na newyorském předměstí, který jinak o velkých svátcích o politice nikdy nemluvil, snažně prosil, ať hlasujeme pro prezidenta Lyndona Johnsona. To se také stalo a Goldwater utrpěl zdrcující porážku, jež působila dojmem, že se společnost razantně vzepřela antiliberalismu.      Skutečnost však byla podstatně složitější. Goldwater propojil zuřivý studenoválečný konzervatismus s tradicí protietatistického tržního liberalismu, jehož původ bylo možné vysledovat až k Adamu Smithovi či dokonce Johnu Lockovi. V roce 1980 se prezidentem stal Goldwaterův efektivní blíženec Ronald Reagan. Po celé období mé dospělosti si tito pravicoví liberálové, kteří pro sebe používali označení „konzervativci“, směňovali moc s levicovými liberály, kteří se obvykle označovali za „progresivisty“. Když Francis Fukuyama přišel v roce 1989 se slavnou úvahou, že dějiny jsou u konce, jelikož liberalismus porazil všechny své ideologické protivníky, měl tím na mysli tento starší a širší význam. Předěl mezi demokraty a republikány byl v roce 1989 mnohem hlubší než v roce 1954, nicméně obě strany byly dědičkami liberální tradice.      Dnes ale svět pravice a levice, na který jsme byli zvyklí, působí skoro stejně starosvětsky jako poválečný konsenzus. Nejenom Američané, ale všichni občané Západu žijí ve světě, v němž (jakkoli chápaný) liberalismus čelí ze strany iliberalismu fatálnímu ohrožení. Přese všechny zásadní vzájemné rozdíly mají George W. Bush a Barack Obama společného víc, než jeden či druhý sdílí s Donaldem Trumpem, ale též s Viktorem Orbánem či Jarosławem Kaczyńským, autokratickými populisty, kteří ovládli politiku Maďarska a Polska. Trump si v roce 2016 úspěšně vydobyl nominaci za institucionální stranu konzervativismu, svobodného trhu a malé vlády, přitom se ale otevřeně vysmíval údajným pozitivům svobodného obchodu a sliboval, že ochrání sociální pojištění a zdravotní pojištění Medicare. S gustem bořil pilíře liberálního konsenzu, jejichž pevnost konzervativci do té doby narušovali jen skrytě. Tento plutokratický populista neobchodoval s nadějí, ale se strachem, barvitě líčil rizika, jež jeho bělošskému publiku hrozí od barevných a zvlášť od přistěhovalců, vyzýval k násilí proti protestujícím a vymýšlel si, jak se mu to zrovna hodilo. Pokud voliči chtěli za prezidenta konzervativce, mohli si vybrat některého ze sedmnácti Trumpových rivalů; ty však Trump snadno smetl. Následně vládne v plném souladu se svou kampaní – a přinejmenším do doby, kdy píšu tyto řádky, zůstal miláčkem své strany.      Rozmach neliberalismu či iliberalismu je nejintenzivnějším politickým šokem mého života – a příčinou, proč bylo Trumpovo zvolení tak absolutně nečekané, je právě fakt, že jsem vyrostl ve světě konsenzuálního liberalismu. Spolu s většinou příslušníků mé generace a nejspíš i s většinou politiků jsem měl za to, že politický život je omezen na výkyvy mezi levicí a pravicí. Liberálové a konzervativci byli přesvědčeni, že největší hrozbou pro americkou budoucnost je ten druhý. Mýlili se. Největší hrozba spočívá v tom, že se násilí a nenávist stanou normálem, že odvrhneme vědu, fakta i sám rozum a že přikročíme k marginalizaci a pronásledování menšin. Dvacáté století názorně ukazuje, že od populismu k autoritářství vede velice krátká cesta.      Když tedy vyšlo najevo, že existuje život i mimo hranice liberalismu, je třeba se zamyslet nad tím, co je na dědictví liberalismu cenného a co můžeme ztratit. Zaprvé si musíme uvědomit, co je a co není liberalismus. Jsme zvyklí mluvit o „liberální demokracii“, jako by šlo o pleonasmus, tj. jako by liberalismus byl nutně demokratický a demokracie nutně liberální. Liberalismus ale vznikl jako způsob, jak korigovat vládu většiny. James Madison je autorem proslulého varování před riziky „tyranie většiny“ a jeho formulace rezonuje v dílech velkých liberálních myslitelů poloviny 19. století Alexise de Tocquevilla a Johna Stuarta Milla. Neexistuje žádný neochvějný důvod, proč by se nijak neomezované právo na svobodu slova nebo právo jednat podle svého, pokud tím neškodíte druhým, mělo těšit přízni většiny. Některé zcela základní liberální principy – například ochrana práv politických menšin a všech dalších menšin – se okamžitému zájmu většiny příčí.      Někteří raní liberálové pohlíželi na možnost smíru individuálních svobod s jakkoli pojatou vládou většiny s hlubokou skepsí. Jiní – včetně amerických otců zakladatelů – měli za to, že svoboda a rovnost jsou slučitelné. Mnohé mechanismy, jež spojujeme s demokracií jako takovou, například dělba moci, slouží k omezení možného dosahu demokratického státu, a chrání tak každého jednoho z nás před námi všemi. Avšak formálními strukturami se téma nevyčerpává. Mill i Tocqueville by prohlásili, že v poslední instanci nejvíc záleží na hodnotách a zvycích – „normách“, jak bychom řekli dnes –, nikoli na výslovně formulovaných pravidlech. Například svoboda slova přežije, jen pokud jsou lidé připraveni k její obhajobě. V tom tkví hlavní lekce z rozmachu totalitarismu ve 20. století. Výmarská republika sice byla po formální stránce liberální a demokratická, avšak německý lid nakonec svolil, že se svých svobod vzdá ve jménu ohromného kolektivního cíle. Děsivá zkušenost totalitarismu byla pro velké liberály v polovině století, především pro Isaiaha Berlina, dokladem toho, jak mohou zvrácení vůdci strhnout k tyranii celé národy. Liberalismus byl vratší, než vypadal; pokud je vyvinut dostatečný tlak, mohou se lidé domněle ustálených názorů zříct.      Liberalismus a vláda většiny si navzájem stanovují hranice. Fungují, resp. měly by fungovat jako vzájemné svědomí. Liberalismus, který se prostě a jednoduše poddává vůli většiny, ani nestojí za obhajobu. Zároveň ale liberalismus předpokládá úctu k jednotlivci a jeho schopnosti vybrat si vlastní cestu. Liberalismus bez demokratické podpory skončí jako elitismus: liberálové pak naříkají nad ignorantstvím mas a běžný občan reaguje resentimentem, jehož umějí cyničtí politici velmi dobře využít. V této situaci se dnes liberálové nacházejí.   Rozhodl jsem se pojmout tuto knihu jako historii jedné ideje, nikoli diagnózu náhlého ochoření; není totiž možné porozumět krizi, v níž jsme se ocitli, pokud nechápeme, co vlastně liberalismus je a jak vznikl. Jak se liberalismus domohl onoho konsenzuálního postavení, jemuž se po podstatnou část 20. století těšil? Co tuto podporu nalomilo? Vymizely materiální podmínky, díky nimž se liberalismus stal vírou většiny? Podkopali liberalismus konzervativci? Propadli liberálové názorové dezorientaci? Moje kniha rozhodně není první historií liberalismu – nicméně dokonce i učený spis Edmunda Fawcetta Liberalismus: život jedné ideje, vydaný zcela nedávno v roce 2014, je sepsán z bezpečného ústraní vzájemného střetu různých liberalismů. Dnes, kdy ideji hrozí vymření, na ni pohlížíme odlišně. Pochopíme-li, jak se liberalismus zrodil a vyvíjel, pomůže nám to zachránit tuto ideu před pohrdáním, kterým ji zdeformovali konzervativci, i od triumfální prázdnoty, jež zastírala její smysl v období studené války.      Oprostit se od problému vnitřní prázdnoty – tedy představy, že cokoli je dobré, je eo ipso liberalismus – není snadné. Liberalismus totiž trpí konceptuální mlhavostí. Vykazuje menší vnitřní soudržnost než rigidně kodifikované pravověří, například komunismus, byť je na druhou stranu soudržnější než pouhá nálada, například romantismus. Stejně jako jeho dvojče jménem konzervativismus je označení liberalismus natolik lákavé, že setrvalo v užívání i přesto, že se kontext, v němž se ho užívalo, drasticky proměnil – dokonce do té míry, že se za pravé dědice liberální tradice považují zastánci radikálně odlišných názorů. I když však liberalismus postrádá důslednou vnitřní logiku, má jistou taxonomii, tedy soustavu vztahových druhů, jejichž geny vycházejí z jednoho společného předka.      Východiskem liberalismu je myšlenka omezené vlády. Jak prohlásil Locke, suverenita náleží lidu a lid svým vládcům v omezené míře svou moc postupuje. (Mnoho liberálů ale odmítá Lockovu metaforu smlouvy a také jeho víru v přirozené právo.) Všechny formy absolutní moci se vůči této premise proviňují. Jedinou spolehlivou ochranou proti absolutismu jsou pravidla a instituce, které omezují moc státu, tedy dělba moci, volený zákonodárný sbor, oddaný zásadám otevřené a veřejně vedené diskuse, a nezávislé soudnictví. Konstituční liberalismus se od této obecnější myšlenky omezené vlády odlišuje pochopením, že absolutní moc nemůže být přiřčena ani exekutivě, ani „lidu“. Legislativní supremacie za Francouzské revoluce byla pro svobodu stejným nebezpečím jako předchozí absolutní monarchie. Stát musí být uspořádán tak, aby jednotlivce chránil před všemi podobami svévolné moci – tento axiom je výslovně vyjádřen v Listině práv Ústavy Spojených států. Takovýto stát dokonce ani nemusí být demokratický v tom smyslu, že by moc byla přidělována pomocí pravidelně konaných voleb všech občanů. A nemusí být ani republikánský: Ludvík Filip přijal v roce 1830 francouzský trůn v rámci liberálního ústavního zřízení.      Jestliže konstitučnímu liberalismu jde o vztah mezi státem a jedincem, pak osobní liberalismus vymezuje oblast nedotknutelných osobních práv. Osobní liberalismus je odvozen od moderního chápání lidského já. Američtí otcové zakladatelé, prosycení římským smyslem pro vlast a občanství, považovali jedince za veřejné bytosti, obdařené nejenom právy, ale také občanskými povinnostmi. Teprve poté, co toto klasicistní smýšlení v 19. století vystřídal romantismus, začali být jedinci považováni za subjekty oddané vlastnímu rozvíjení. Prvním politickým myslitelem, který svou liberální vizi opřel o toto moderní vnímání osoby a následně podal systémovou definici obsahu, jenž spadá do chráněné oblasti jednotlivce, byl John Stuart Mill. V eseji O svobodě z roku 1861 podal Mill obhajobu takřka neomezené svobody vyjadřování, ale i chování – aneb jeho slovy: „experimentů s životními možnostmi“ (experiments of living). Hrozbou, jíž se obával především, nebyl stát, nýbrž „společnost“ s jejím tlakem na konformitu. Moderní liberálové s Millem sdílejí myšlenku, že žádný konkrétní způsob života není neotřesitelně správný, rozmanitost myšlenek i životních stylů je pro společnost prospěšná, a pokud se poddáme diktátům společnosti, omezíme tím to nejcennější: naše zcela jednotlivé já. Isaiah Berlin zavedl pro Millovo pojetí práva mluvit, uvažovat a jednat, jak se nám zachce, termín „negativní svoboda“.      Základem ekonomického liberalismu je Lockova teze, že důvodem, proč lidé tvoří společenství, je ochrana vlastního majetku. Sobecký zájem není hřích, nýbrž přirozený zákon. V následujícím století k tomu Adam Smith připojil myšlenku, že nejefektivnějším prostředkem, jak tuto přirozenou touhu po zisku podnítit, je autoregulativní tržní mechanismus, řízený „neviditelnou rukou“, která ze sobeckého zájmu činí nástroj kolektivního prospěchu. Valná část anglického myšlení v 19. století byla formována tímto propojením svobody s ekonomickým sobectvím. Ve 20. století se téže myšlenky ujali rakouští myslitelé, mimo jiné Friedrich Hayek, podle něhož jsou cestou k fašismu dokonce i ona skromná omezení svobody, jež provedly demokratické režimy ve dvacátých a třicátých letech. Následně byl liberalismus svobodného trhu zpopularizován přičiněním amerických neokonzervativců a principem vládnutí se stal díky Ronaldu Reaganovi a Margaret Thatcherové. Nauka o volném trhu je zdaleka nejsilnější příčinou, proč termín „liberalismus“ propadl pojmovým nejasnostem: jednak pozdější liberálové vnímají stát mnohem velkoryseji než stoupenci F. Hayeka, jehož proto považují za konzervativce, jednak mnoho liberálů volného trhu skutečně zastává klasické konzervativní postoje k otázkám zahraniční i sociální politiky.      Konečně pak politický liberalismus, jenž je splynutím všech rozmanitých významů liberalismu, představoval vládnoucí doktrínu i občanské náboženství světa, v němž jsem vyrůstal. Vytyčoval ono „životodárné ohnisko“ (vital center), o němž ve své apologii liberalismu z roku 1949 hovořil Schlesinger, tedy sekulární, pragmatický, racionální a optimistický střed mezi zlověstnými absolutismy levice i pravice. Toto specificky americké pojetí liberalismu má kořeny v období kolem první světové války, kdy se deklarovaní progresivisté, v jejichž očích začal ekonomický liberalismus představovat chatrnou ideologickou zástěrku brutálního sociálního darwinismu velkoobchodníků a velkoprůmyslníků, uzavřeli spojenectví s liberálními stoupenci prezidenta Woodrowa Wilsona a do jisté míry došlo u obou skupin k přechodu na spojencovo stanovisko. Politický liberalismus akceptuje, že volné trhy dokážou zajistit hromadný blahobyt, ale současně využívá státu k utlumení tržních excesů a k zajištění klíčových aspektů veřejného blaha, především vzdělání a zdravotní péče, starobního a sociálního pojištění, železnic a silnic. Vrcholným souběhem obou proudů se stal Franklin Delano Roosevelt. V mezinárodním ohledu spočívalo uspořádání po druhé světové válce, formované a dominované mocí Spojených států, na amerických liberálních zásadách: víře v právní stát namísto hrubé moci a víře v instituce namísto jednotlivců, víře ve volný tok zboží a myšlenek a hluboké nedůvěře vůči kolektivismu a rozbujelému státu.      V domě liberalismu není prostě jen mnoho příbytků; je v něm mnoho svářejících se frakcí. Levicoví liberálové považují liberály volného trhu za slouhy plutokracie, libertariánští liberálové považují liberální stoupence Demokratické strany za socialisty v přestrojení. Obě skupiny mají dobré důvody pro názor, že ti druzí odvrhli jisté ústřední aspekty liberálního kréda. Přesto mezi nimi existuje jistá reálná shoda. Všichni liberálové vycházejí z přesvědčení, že jedinci mají bytostné právo na to, aby ostatní ctili jejich osobní rozhodnutí, a stát tedy musí tato rozhodnutí respektovat bez ohledu na to, zda se těší přízni většiny. Liberálové se stavějí – přinejmenším ve veřejné sféře – skepticky k myšlence transcendentálního dobra: víru nevkládají v žádné zjevení a v univerzální nauky, nýbrž v diskusi a politický střet. Jelikož jsou liberálové přesvědčeni, že lidská povaha nikdy není fixní, a jednotlivci tedy mohou svou situaci zlepšit, pohlížejí na vyhlídky lidstva obecně vzato s optimismem. Jestliže někdo tyto názory nebo tento temperament nesdílí, neměl by být označován za liberála. Někdy jde o socialistu, někdy o komunistu, někdy o konzervativce, někdy o stoupence totality – a někdy jde o neliberální demokraty.   Tvrdit, že Západ postupoval směrem ke stále většímu liberalismu, je pokřivením dějin. Zaprvé tento vývoj probíhal v angloamerické oblasti mnohem plynuleji než na kontinentu. Zadruhé se celé rozsáhlé části Evropy víceméně liberální vládě vzepřely a podlehly uhrančivosti fašismu. (Levicový totalitarismus komunismu zapustil kořeny v hluboce neliberální ruské půdě.) Fukuyamova teze však přinejmenším v době, kdy s ní přišel, dávala průchod pocitu, že po období krize liberalismus nakonec zvítězil nad svými hlavními protivníky. Nejprve zmizel fašismus, pak komunismus. Liberalismus se znovu uchytil v zemích, odkud předtím vymizel, a začal se nově prosazovat v Jižní Koreji, na Tchaj-wanu, v Indii či v Turecku.      Dějiny, které tu popisuji, zaznamenávají vzestup, adaptaci a šíření jedné ideje. Ve druhé polovině 20. století se liberalismus stal státním náboženstvím nejmocnější země na světě. Američtí liberálové v období studené války slučovali odpor vůči totalitarismu, jak byl vlastní Isaiahu Berlinovi, Karlu Popperovi a dalším, s aktivistickým liberalismem, jak jim jej odkázal FDR. Snaha rozšířit přínos liberálního státu tak, aby zahrnul i vyloučené vrstvy, přiměl Demokratickou stranu k tomu, aby přijala plášť boje za občanská práva. V době, kdy byl na zenitu, se stal liberalismus označením pro občanská práva a pro program boje s chudobou prezidenta Johnsona. V roce 1964 se zdálo, že Spojené státy dosáhly liberálního snu a vědí, jak současně chránit svobodu a posilovat rovnost.      Pak se ale sepětí liberalismu s americkou veřejností přetrhlo – a tato ztráta klade našemu dnešku pronikavé otázky. Scházela prostě bílým Američanům vůle k tomu, aby černochům přiřkli plnou rovnoprávnost? Jinými slovy, spočíval liberální konsenzus na tiché dohodě, že je určen „jen pro bílé“? Nebo liberálové ztratili ze zřetele víru v jednotlivce a upustili od skepse vůči státu? Začali se Američané štítit liberálního sociálního inženýrství? Kyvadlo se totiž zhouplo v opačném směru a sedmdesátá i osmdesátá léta přihlížela rozmachu nové nauky, která stát považovala za parazita, jenž požírá individuální iniciativu a ekonomickou svobodu, skýtající klíč k plnému osobnímu naplnění a celonárodní obrodě. Spojené státy vstoupily do fáze, v níž spolu o moc zápasily levicový a pravicový liberalismus; a skutečnost, že si levicoví liberálové z podstatné části osvojili slovník a někdy i program apoštolů volného trhu, byl argumentem pro názor, že pravicoví liberálové možná prohráli v několika bitvách, avšak vyhráli válku.      Ze zpětného pohledu možná triumf tržní ideologie připravil scénu pro naše nynější útrapy. Politika volného trhu způsobila akceleraci globálních sil, které už tehdy vyostřovaly hospodářskou nerovnost. Díky ekonomickému růstu a společenské mobilitě byla nerovnost po jistou dobu snesitelná, avšak tento výtah do vyšších pater se nyní zpomalil a zastavil. Drastický hospodářský pokles roku 2008 udeřil ve chvíli, kdy si už Američané začali klást otázku, zda je pro ně stávající systém stejně přínosný, jako byl pro generaci jejich rodičů. Moderní liberalismus závisel na očekávání stále jasnější budoucnosti, a hospodářské i psychologické základy této víry se nyní zhroutily.      V téže době vpustili republikáni do národněpolitického krevního oběhu bakterii iliberalismu. Strana se aktivně podbízela konzervativním evangelikálním voličům, kteří nikdy nepřijali sekulární stát a nerespektovali sekulární uvažování. Tito voliči se velice záhy stali jádrem Republikánské strany. Vyznávání absolutních hodnot mělo za důsledek, že své odpůrce nepovažovali jen za pomýlené, ale vyloženě za nelegitimní. Tito voliči byli pro dosažení stranické převahy ochotni akceptovat v zásadě jakékoli prostředky – a k využívání tohoto radikálního temperamentu se s radostí připojili i sekulární republikáni.      Zavržení liberalismu bylo jako neviditelný podzemní požár, který najednou propukl všem na očích. V knize zkoumám rozmach tohoto vzteku v Evropě i ve Spojených státech. Příčiny se překrývají, ale nejsou totožné. Stejně tak měla krize liberalismu odlišný průběh ve východní a v západní Evropě. Ve východní Evropě liberalismus nezapustil hlubší kořeny a tamější občané, na něž sekulární, racionalistická a mnohojazyčná západní kultura působila cize, se ohlíželi za dobami skutečné či domnělé národní slávy a za náboženskými a nacionalistickými pilíři starých pořádků. V západní Evropě vládou liberalismu společně otřásl pokles průmyslové výroby a kulturní vykořeněnost početného přistěhovalectví především z islámského světa. Stejně jako rasové otázky rozpoltily americkou společnost, stala se v posledních letech kulturní ranou Evropy imigrace a uprchlictví.   Američané si prvního neliberálního prezidenta zvolili v roce 2016. Donald Trump má mimořádné populistické a demagogické nadání, současně ale také našel mimořádně vnímavé publikum. Hospodářsky motivovaný hněv obrátil voliče stejně jako v Evropě proti stávajícímu systému a pocit vyvlastněnosti podnítil nacionalistickou reakci vůči přistěhovalcům, uprchlíkům, domácím menšinám, cizincům a liberálům, kteří jakoby hájí tyto lidi odjinud proti (bílým) Američanům. Konečně pak měl Trump též jedinečnou příležitost k tomu, aby využil úpadku víry ve fakta, vědu a rozum. Trumpova nestoudná lhostejnost k pravdě by ho o generaci dřív vystavila posměchu, avšak v roce 2016 našel publikum, jež po jeho alternativních realitách lačnilo.      Dnes žasnu, jak je možné, že jsem se spolu s ostatními cítil tak bezstarostně, zatímco nenávist k liberalismu dosahovala bodu varu. Zpětně si teď uvědomuji, že jsem projevoval symptom liberální odtažitosti. Jakožto novinář jsem strávil mnoho let psaním o celostátní politice, programech městské správy i reformě školství, ohniscích nekonečných prudkých bitev mezi levicí a pravicí. Přibližně před dvaceti lety jsem se začal specializovat na zahraniční politiku a mezinárodní záležitosti, jež se s rozmachem „humanitárních intervencí“ a podobných doktrín též staly arénou morálních dramat. Před deseti lety jsem začal učit v kampusu Newyorské univerzity v Abú Dhabí, jenž – řečeno slovy téže instituce – představuje ústřední ohnisko této „globální univerzitní sítě“. Spolu s ostatními příslušníky kosmopolitní vrstvy jsem se snadno přesouval z místa na místo. Uvažoval jsem a dosti často psal o americké snaze formovat svět k obrazu svému vývozem svých liberálně-demokratických ideálů. Nebyl jsem si jist, zda je taková změna možná, ale nenapadlo mě pochybovat, zda vlastně Američané v tyto ideály stále ještě věří.      Uniklo mi, že se sám kosmopolitismus – tedy hodnotový systém globalizovaného světa – stal pramenem hluboké zášti. Spontánně jsem přikyvoval, když prezidentský kandidát Barack Obama prohlásil, že dělničtí voliči „visí na zbraních nebo náboženství nebo antipatii vůči lidem, kteří se od nich odlišují, nebo na odmítání imigrantů nebo na odmítání volného obchodu, aby si tak vysvětlili svoje frustrace“. Nepřátelství vůči liberalismu nepředstavovalo světonázor, nýbrž patologický příznak. Kosmopolitní liberálové sklízeli plody volného obchodu, početnější imigrace a plynulého pohybu lidí a myšlenek, zkrátka globalizace. Týž systém uvrhával miliony lidí do zaostalosti.      V závěrečné části knihy si kladu otázku, jak lze poučení z minulosti liberalismu využít pro záchranu jeho budoucnosti. Liberalismus dokázal přetrvat v adaptacích; jak se tedy musí adaptovat na globalizovaný, postindustriální a podle všeho „popravdivostní“ svět? Mám za to, že liberálové neuspějí, pokud se pokusí prostě a jen zmobilizovat svou polovici USA proti polovici, která hlasovala pro Donalda Trumpa. Liberálové musí na Trumpův populistický nacionalismus odpovědět afirmativním nacionalismem, který oslovuje občany USA jakožto celek. To bude vyžadovat vážnou sebereflexi: tytéž globalizované síly, jež většina liberálů vychvaluje, totiž mnoha Američanům přinesly skutečnou újmu – a tito lidé liberály nenávidí pro jejich privilegované postavení. Liberálové se budou muset rozhodnout mezi neustálými nároky marginalizovaných skupin na uznání jejich zvláštních identit a nutností promlouvat k celému americkému lidu. Spojení „liberální nacionalismus“ může působit jako vnitřně rozporné, ale je tomu tak pouze tehdy, pokud liberalismus zploštíme na čistý a bezmyšlenkovitý individualismus. Moderní liberalismus musí najít rovnováhu mezi našimi individuálními právy a povinnostmi vůči společenství. V tom spočívá dědictví i budoucnost této velkolepé nauky.   kapitola první Ochránit lid před lidem Nejprve musíte vládě umožnit, aby omezovala ovládané, a poté ji donutit, aby se omezovala sama. — James Madison Na podzim roku 1878 Alexander Hamilton vyzval Jamese Madisona (a Johna Jaye) ke společnému sepsání série statí, jež dnes známe pod označením Listy federalistů. Hamiltonovým cílem bylo obhájit krátce předtím sestavenou a ratifikovanou Ústavu Spojených států před kritiky, kteří považovali silnou centrální vládu za výzvu k nastolení nové tyranie, takřka stejně tíživé jako ta, která předtím doléhala na kolonie. Madison se na formulaci Ústavy podílel více než kdo jiný a upřímně sdílel Hamiltonovo přesvědčení (označované za „federalismus“), že ústřední vláda musí být nadřazena státům. Proti Hamiltonovi však byl mnohem vášnivěji oddán svobodě jednotlivce. Newyorský finanční kouzelník Hamilton si představoval mocný centralizovaný stát, který by po čase mohl rovnocenně soutěžit s evropskými monarchiemi. Naproti tomu Madison dospěl k paradoxnímu závěru, že jedině robustní ústřední vláda může zvládnout řídit konfliktní zájmy, které v každém početném a rychle se rozšiřujícím národě nutně působí, a ochránit tak elementární občanské právo mluvit a smýšlet, jak se komu zlíbí.      V 51. listu Madison ukázal, že dělba vládní moci na zákonodárnou, exekutivní a soudní větev spolu se sdílením moci federálními a státními jurisdikcemi vládě brání narušovat občanské svobody. To samo o sobě nebylo nijak zvláštní: nauku o dělbě moci považovali za písmo svaté jak arcifederalisté typu Hamiltona nebo Johna Adamse, tak stoupenci minimálního státu, jako byl Thomas Jefferson. Madison však zašel o krok dál a přednesl tezi, která se obecnému vlasteneckému mínění příčila: napsal, že v republice nestačí „střežit společnost před útlakem ze strany vládců“, nýbrž stejně tak je nutné „chránit jednu část společnosti před nespravedlností ze strany jiné části“. Jelikož „různé skupiny občanů mají přirozeně různé zájmy“, může se stát, že většina spojená sdíleným zájmem začne ohrožovat práva menšiny.      Jelikož liberalismus postrádá jakýkoli přísně kodifikovaný myšlenkový obsah, lze s jeho dějinami začít – podle toho, v čem vidíme podstatu liberalismu – na mnoha místech. Někteří si za východisko volí republikánské myslitele ve starověkém Římě, pro jiné jím je John Locke nebo i Thomas Hobbes, podle nichž suverenita netkví v panovnících, ale v obyčejných lidech, a pro další zase myslitelé francouzského osvícenství, mimo jiné Jean-Jacques Rousseau a markýz de Condorcet, kteří hájili lidská práva proti absolutismu. Nikdo z amerických otců zakladatelů se nepovažoval za „liberála“, nicméně všichni vyznávali suverenitu lidu a nedotknutelnost individuální svobody. A o napětí mezi těmito dvěma principy a o mechanismech nutných ke smíru mezi svobodou a rovností nikdo z nich nepřemýšlel tak hluboce jako Madison.      Madisonova otázka v 51. listu zněla: Jak lze lid ochránit před lidem? Je možné – uvedl – přiřknout nějakému externímu útvaru či jednotlivci pravomoc vetovat vůli většiny, avšak tím by se lid vzdal své suverenity. Alternativní řešení je součástí aktivit „svobodné vlády“: dokud je stát dostatečně rozsáhlý a vnitřně rozmanitý, zabrání nástupu panovačné většiny čirá zájmová rozmanitost obyvatel, pokud je jí ponecháno volné pole. Přirozená tendence zveličovat vlastní význam může posloužit demokracii: zřízení „musí být takové, aby se jedna ctižádost stavěla proti druhé“, napsal Madison.      Madisonovým polemickým cílem, kvůli němuž ho Hamilton zverboval, bylo prokázat, že robustní stát vprostřed rozsáhlé a sjednocené republiky svobodu nejenom neohrožuje, ale naopak ji chrání. V tomto boji federalisté jednou provždy zvítězili; nikdo už dnes netvrdí (jak to generaci před americkými otci zakladateli činil francouzský myslitel Montesquieu), že republika musí být kompaktní a homogenní. Jedenapadesátou stať v Listech federalistů dnes čteme jako jedno z prvních zachycení nezbytného napětí mezi povinností ctít demokratickou většinu a imperativem chránit individuální svobody a práva menšin. Odpověď, již Madison podal, už dnes není zcela přesvědčivá: vidíme totiž, že bohatství a moc může na politickém trhu – stejně jako na trhu ekonomickém – zajistit nespravedlivou převahu a umožnit, aby „ctižádosti“ málokterých převážily nad ctižádostmi mnohých. Nicméně napětí, jež Madison pojmenoval, zůstává pro liberální uvažování klíčové. Tím, jak velice moderně přijal boj různých zájmů, se odlišil od svých vrstevníků, kterým na mysli tanul stát řízený jediným a poznatelným veřejným blahem.      Dnes Madisona nepovažujeme za giganta v jedné řadě s Washingtonem, Jeffersonem, Adamsem či Hamiltonem. I na svou dobu byl malý (měřil něco přes 160 centimetrů), v mládí trpěl přehnaným ostychem a i v dospělosti mluvil před posluchači skoro nesrozumitelně tiše. Přestože strávil celý profesní život jako politik, nesnášel kampaně. Dokázal ale uzavírat pevná přátelství; jeho dopisy jsou prosyceny vstřícností. Měl blízký vztah ke svým mentorům Washingtonovi a Jeffersonovi, ale též k vrstevníkům včetně bouřlivého Hamiltona. Díky schopnosti zvládnout komplexní problémy, duševní vyrovnanosti a ochotě nechat zazářit druhé se stal pro Ústavní konvent nepostradatelným. „Je to velice skromný a mimořádně sympatický muž,“ prohlásil o něm William Pierce, kolegadelegát ze státu Georgia. Pro Jeffersona i Washingtona byl Madison nepostradatelným rádcem, pokud jde o subtilní posouzení jednotlivců, otázek i politických tendencí. U málokoho se tehdy i dnes spojuje tak obsáhlé vzdělání s pronikavými politickými instinkty.      Madison byl bytostný racionalista. U Novoangličanů Johna Adamse či jeho syna Johna Quincyho Adamse se osvícenská oddanost rozumu spojovala s pronikavým kalvinistickým přesvědčením o lidské upadlosti a hříšnosti. Revoluční předáci v přímořské Virginii žili ve svého druhu pastorálních Aténách, umožněných prací otroků, a měli sklon k volnomyšlenkářství. Madison se narodil roku 1751 v bohaté plantážnické rodině nedaleko virginských Blue Ridge Mountains a jeho náboženská víra byla mizivá či nulová. V nejstarších dochovaných dopisech působí dojmem pobaveného pozorovatele lidských pošetilostí, avšak jedna věc ho přiváděla k zuřivosti, totiž „ďábelský, v pekle zplozený princip“ náboženského útisku (jak v roce 1774 napsal svému blízkému příteli Williamu Bradfordovi, spolužákovi z Princetonu). Anglikánské duchovenstvo uvrhlo do žaláře několik baptistických kněží, usvědčených z kacířství. „Náboženská poroba svírá a oslabuje mysl,“ napsal Madison Bradfordovi, „a zbavuje ji schopností pro jakýkoli ušlechtilý podnik, jakýkoli širší rozhled.“      Diskuse ohledně svobody svědomí poutala Madisonův zájem i poté, co se přidal na stranu revoluce. Ještě jako mladíček se stal spolupracovníkem George Masona, který v téže době, kdy Thomas Jefferson psal Deklaraci nezávislosti, zformuloval Virginskou deklaraci práv. Masonův apel na náboženskou snášenlivost Madison posílil vložením věty: „Všichni lidé mají právo na úplné a svobodné praktikování“ svých náboženských názorů. To bylo pro delegáty podle všeho příliš velké sousto, jelikož ustanovení bylo nutné zmírnit a výsledná formulace zněla: „Všichni lidé mají právo na … svobodné provádění náboženství podle toho, co jim velí svědomí.“ O deset let později Madison na tyto řádky odkázal v petici proti úmyslu virginského shromáždění dotovat náboženskou výchovu. Pokud má zákonodárný sbor právo přebít takto fundamentální svobodu, napsal Madison, pak je nutno uznat, že „mohou řídit svobodu tisku, mohou zrušit porotní soud a mohou spolknout exekutivní i soudní pravomoci státu“. Hyperbolické vyjadřování je dokladem, jak vypjatě byl Madison oddán svobodě jednotlivce.      Stejně jako Jefferson byl i Madison bezmezně zvídavým encyklopedickým učencem. V roce 1785 zaslal Jeffersonovi seznam knih, u nichž doufal, že by mu je adresát mohl opatřit v Paříži, kde diplomaticky reprezentoval nový stát: „pojednání o starověkých či novodobých federálních republikách“, jež by mu pomohla s obhajobou federalismu, dále knihy „o mezinárodním právu a o přírodozpytu i politické historii Nového světa“, „Pascalovy Listy venkovanovi“, španělského přírodovědce a cestovatele po Novém světě „dona Ullou v originále, co nejlepší edici Linného“ a jeden francouzský cestopis z Číny, „určitě velice zajímavý“. Avšak mentalita obou mužů byla extrémně odlišná. Jefferson byl „Olympan“, odtažitý muž, jehož rozpory mezi světem jeho představ a okolní skutečností zneklidňovaly jen občas; naproti tomu Madison byl pragmatik a podrobný pozorovatel světa, který měl před očima. Když mu Jefferson téhož roku zaslal z pařížských výšin dopis s šokujícím návrhem, aby vždy jednou za 34 let byly zrušeny všechny dluhy a přepsány všechny zákony, jelikož jedna generace nemá poutat druhou, Madison sice vzdal uctivý hold „vznešeným pravdám“, jež se odhalily v přítelových spekulativních úvahách, avšak současně je hodlal prozkoumat „obnaženým zrakem běžného politika“. Upozornil, že ono přetrvávání pravidel v čase, na něž si Jefferson naříká, je naopak zdrojem legitimity. „Pokud se neprojevuje žádný jednoznačný nesouhlas, je možné odvodit … mlčenlivý souhlas.“ Spravedlnost nevyvstává z abstraktní filozofie, nýbrž z žité zkušenosti.      Madison chápal, že je možné být oddán věci svobody, ale přitom nepropadnout slepé víře v ni. Revoluce byla zčásti hnána uhlířskou vírou ve svobodu jakožto protiklad moci. Američtí vlastenci, zlákaní „paranoidní nedůvěrou vůči moci“, která byla vlastní anglickým radikálním whigům, považovali (slovy historika Gordona Wooda z jeho knihy Utvoření americké republiky, 1776–1787) „jakékoli nakupení politické moci, byť sebemenší a dílčí, za děsivě tyranské“. Člověk je přirozený, stát je umělý: nepochází od člověka, nýbrž stojí proti němu. Jak napsal Thomas Paine ve spisku Common Sense, který pomohl roznítit plamen revoluce: „Vláda je – stejně jako oděv – odznakem ztracené nevinnosti; královské paláce jsou zbudovány na troskách rajských besídek.“      To bylo příhodné heslo k rozdmýchání vzpoury proti imperiální mocnosti, avšak jako vodítko autonomní vlády bylo vcelku bezcenné. Zkušenost porevolučních let včetně takzvané Shaysovy rebelie v letech 1786–1787, což bylo ozbrojené povstání statkářů zatížených zničujícími dluhy proti vládě a soudům státu Massachusetts, byla pro mnoho otců zakladatelů důkazem, že demokracie představuje pro svobodu včetně práva na majetek svébytná rizika. Madison byl v tomto směru zvláště prozíravý. Jak napsal v jednom z řady fascinujících dopisů Jeffersonovi: „V našem typu vládnutí náleží skutečná moc většině společenství a vpádu do soukromých práv je nutno se především obávat nikoli od vládních aktů, jež by se příčily smýšlení voličů, nýbrž od skutků, v nichž je vláda pouhým nástrojem většinového počtu voličů.“ To, co zde Madison popisuje, bychom dnes označili za populismus.      Madison chápal, že „lid“ jsou nakonec prostě lidé: nikoli ctnostná abstrakce, nýbrž soubor jednotlivců s vlastními zájmy. Nicméně na rozdíl od Hamiltona, který na obyčejného člověka pohlížel pesimisticky, nebo Adamse, který se „davu“ obával natolik, že v Rozpravách o Davilovi prosazoval exekutivu, jež by ztělesňovala „monarchický princip“, se Madison instinktivně přikláněl na stranu občana proti mocenskému útisku. Vzájemné odlišnosti bolestně vyšly najevo v roce 1791, když Thomas Paine v návaznosti na Francouzskou revoluci sepsal Lidská práva, horoucí manifest, jenž hájí revoluční davové násilí a vyhlašuje, že „národu“ „vždy náleží bytostné, nenapadnutelné právo zrušit jakoukoli podobu vlády, kterou shledá nevyhovující“. Jefferson nadšený Francouzskou revolucí i Paineovou výzvou do zbraně poskytl pro americké vydání knihy svého druhu reklamní přípis, v němž vyjádřil naději, že Paineova stať vyvrátí „politické hereze, jež mezi námi vyrašily“. Jednalo se o průhlednou narážku na údajnou slabost pro monarchii u viceprezidenta Adamse. John Quincy Adams přispěchal na otcovu obranu se sérií úvah vyděšených revolučním násilím natolik, že by jejich autorem klidně mohl být konzervativní filozof Edmund Burke. Rozkol mezi Jeffersonem a Adamsem se nezahojil ani po desítkách let. Madison se klonil k Jeffersonovi a Paineovi. Byl nadšen, když mu Francie v roce 1793 udělila čestné občanství, přestože v té době už hlavním nástrojem lidové vůle byla gilotina. Rizika, jež představuje „lid“, Madison podle všeho vnímal ve Spojených státech mnohem bystřeji než ve Francii.   Americký novinář a spisovatel James Traub (1954) přispíval čtyřicet let do předních periodik včetně The New Yorker a The New York Times Magazine. V současné době vyučuje zahraniční politiku a intelektuální dějiny na New York University a na New York University Abu Dhabi a píše sloupky a stati pro americký zpravodajský magazín Foreign Policy.   Z anglického originálu What Was Liberalism? The Past, Present, and Promise of a Noble Idea, vydaného nakladatelstvím Basic Books – Hachette Book Group v New Yorku roku 2020, přeložil Martin Pokorný, 368 stran, vydalo nakladatelství Prostor roku 2021 {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-08 20:36:00

SUPCON představuje přelomový transformátor TPT

Chang-čou (Čína) 8. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) – Vytváření průmyslových inteligentních motorů, přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací: Společnost SUPCON představuje přelomový transformátor s časovým přednastavením (TPT) Společnost SUPCON představila 5. června v Singapuru svůj přelomový model TPT (Time-series Pre-trained Transformer), první model časových řad s AI, který byl představen globálním klientům a odstartoval svou plnou průmyslovou aplikaci. Dr. Wenyue Ding, vedoucí vědecký pracovník společnosti SUPCON, představil produkt v rámci tématu „Objevování nových hranic průmyslové umělé inteligence". Model TPT je založen na generativním algoritmu AI a při svém tréninku integruje rozsáhlá data o výrobě, operacích, procesech, zařízeních a kvalitě napříč odvětvími. Značně vylepšuje efektivitu modelování, sjednocuje průmyslové aplikace a demonstruje adaptivní schopnosti v různých jednotkách a podmínkách, čímž umožňuje vysoce přesné a spolehlivé aplikace s uzavřenou smyčkou. Společnost TPT je připravena zaujmout místo v čele urychlování komplexní inteligentizace ve zpracovatelském průmyslu. Podrobné zkoumání hlavních průmyslových scénářů V posledních letech si umělá inteligence získala celosvětovou pozornost a s příchodem obsahu generovaného umělou inteligencí (Artificial Intelligence Generated Content – AIGC) jsme vstoupili do éry umělé inteligence. Nyní zkoumáme využití AI v průmyslových scénářích s cílem zlepšit efektivitu výroby a řešit průmyslové výzvy. Průmyslový provozní proces se však převážně zaznamenává a charakterizuje prostřednictvím časových řad dat, zatímco stávající modely AI nejsou schopny řešit základní problémy, jako jsou varování před abnormálními situacemi, optimalizace provozu a řízení či analýza krizových míst. Průlomový model TPT společnosti SUPCON – první transformátor s časovou řadou předtrénovaných dat ve zpracovatelském průmyslu – způsobí revoluci ve využívání dat a bude hnací silou udržitelného průmyslového rozvoje jako nová generace průmyslového inteligentního motoru. Kromě toho se jedná o pozoruhodný milník ve snaze společnosti SUPCON získat výhodu „AI+data" a rozvíjet inovace a implementace AI. Víceúčelové, obecné a spolehlivé řešení Model TPT společnosti SUPCON se vyznačuje třemi vlastnostmi: víceúčelovostí, obecností a spolehlivostí. Víceúčelovost: Model TPT integruje simulaci a predikci pro různé průmyslové úlohy pomocí tréninku s různými předpověďmi cyklů a dynamickými simulacemi ustáleného stavu, takže si efektivně poradí s komplexními scénáři sjednocením analýzy, optimalizace a řízení. Obecnost: Model TPT shromažďuje obrovské množství dat pro předběžné školení a učí se zákony průmyslového provozu. Dá se opakovaně používat v různých jednotkách a podmínkách, což dokazuje skvělou schopnost adaptace. Spolehlivost: Model TPT nabízí vyšší přesnost a inkluzivitu než tradiční modely umělé inteligence a umožňuje přesné řízení pro optimalizovanou výrobu v uzavřených smyčkách v průmyslových jednotkách. Přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací V průmyslovém odvětví model TPT zcela změní tradiční fragmentované průmyslové aplikace a data, přičemž přejde z tradičního režimu „N modelů + N aplikací" na nové paradigma „TPT + 1 software" v závodě. Aplikace modelu TPT společnosti SUPCON přinesly průlomové výsledky v různých jednotkách, které se zabývají výrobou chloru a alkalických hydroxidů, tepelnými elektrárnami a petrochemickými závody. TPT vybavuje tyto výrobní jednotky „inteligentním mozkem", který jim umožňuje autonomně „myslet" a „komunikovat" jako odborníci a současně monitorovat a optimalizovat provoz jednotky. Tím se dosáhne cílů na poli zlepšení efektivity, stabilního provozu a zvýšení zisku, což v konečném důsledku vyřeší nevyřešené problémy. Společnost SUPCON v současné době urychluje svoje snahy v oblasti technologií AI a díky svému novému poslání a vizi se chce stát lídrem na poli průmyslové umělé inteligence. Společnost se zavázala k podpoře udržitelného průmyslového rozvoje prostřednictvím umělé inteligence a k zahájení nové éry zpracovatelského průmyslu směrem k AGI. Celosvětové uvedení modulu TPT na trh a jeho následné rozsáhlé průmyslové aplikace jsou nepochybně významným milníkem na této velké transformační cestě. KONTAKT: Luna Xiong, xiongyuzhi@supcon.com

Čas načtení: 2024-04-23 10:45:00

Případová studie Digital Resources: Správa IT ve společnosti BPS Průmyslové Služby, s.r.o.

Praha 23. dubna 2024 (PROTEXT) - Máme pro Vás novou případovou studii!BPS Průmyslové Služby, s.r.o. je dodavatelem manipulační techniky a zastupuje na českém trhu značku jednoho z jejích největších výrobců na světě – Cat® Lift Trucks. Dlouhodobě spolupracuje se společností Digital Resources a.s., která je jejím dodavatelem služeb v oblasti informačních technologií a CRM systému Intuo – Company Intelligence, pomocí kterého BPS Průmyslové Služby, s.r.o. řídí své obchodní, marketingové i servisní procesy.Pro chod IT společnost BPS Průmyslové Služby, s.r.o. provozovala vlastní servery ve své kanceláři. Lokální (on-premises) infrastruktura však přestala být dostačující, a to zejména z důvodu nevhodnosti prostředí, ve kterém se servery nacházely, a s tím souvisejících potíží s dodávkou elektřiny a chlazení. V okamžiku, kdy skončila životnost stávajících serverů, se společnost rozhodla zvážit různé varianty řešení nové infrastruktury.Zajímá Vás, jak probíhal výběr nové infrastruktury a proč si společnost BPS Průmyslové služby vybrala právě variantu umístění vlastního serveru do datacentra MasterDC?Dozvíte se v naší nové případové studii!PŘÍPADOVÁ STUDIE ZDARMA KE STAŽENÍ ZDEO Digital Resources a.s.Digital Resources je dodavatelem podnikových informačních systémů a IT služeb. Na trhu informačních technologií působíme od roku 1997 a zaměřujeme se na 4 klíčové oblasti: DMS, CRM, ERP a IT služby. Aktuálně jsme Global TOP 10 partnerem DMS M-Files s působností v 19 zemích Evropy. Ve svém portfoliu máme také vlastní CRM systém Intuo - Company Intelligence, který pomáhá zefektivnit jakékoliv procesy ve firmě.Mezi zákazníky Digital Resources patří například Americká obchodní komora, Bayer, Britská obchodní komora, Compas Automatizace, ČEZ ESCO, Deloitte Central Europe Limited, Glatzová & Co., KKCG, Medesa, Medicton Group, PETROF, PHOENIX lékárenský velkoobchod, PKS Stavby, PRK Partners, Řanda Havel Legal, Skils advokátní kancelář, SPOLCHEMIE a další.Více o Digital Resources na www.digres.cz.Zdroj: Dital Resources ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-07-11 07:19:00

Co mají správně jíst děti - výživové doporučení

Již od narození je důležité, čím je dítě živeno. Propagátoři umělé kojenecké stravy a speciálních potravin udělali víc škody, než užitku a pomáhají tak pouze potravinářskému průmyslu. Výsledek vidíme kolem nás - obézní děti s potravinovými alergiemi. Jak se tedy mají děti správně stravovat? Hlavně přirozeně!Mateřské mléko je jednoznačně mnohem prospěšnější než jakékoliv jeho náhrady. Zelenina, ovoce a kaše jsou primárně zdrojem sacharidů, které by bylo prospěšnější omezovat, a mnohé děti nepotřebují stravu mixovat ani být krmeny, ale mohou se stravovat samy a jíst celé potraviny. Vylučte, nebo alespoň omezte cukr a obiloviny ze stravy svého dítěte. Podávejte skutečné výživově bohaté potraviny. Žádný přidaný cukr, žádné rafinované obiloviny a žádné vysoce průmyslově upravované produkty.Výživné tuky, které dobře sytí a chutnají, byly neférově démonizovány, zatímco nevyživující cukry, které podporují obezitu a ničí zdraví, byly ponechány bez omezení. Epidemie nadváhy a cukrovky přišla se zvýšením konzumace obilovin, rostlinných olejů, margarínů a s omezením konzumace masa, vajec a másla, přesně jak nám odborníci od osmdesátých let minulého století radili. V únoru 2015 došlo v americkém dietetickém doporučení ke zmírnění postoje k tukům, zcela bylo zrušeno doporučení omezovat cholesterol ve stravě, které bylo platné po mnoho let. Kupujte lokální sezónní potraviny nejvyšší kvality – biopotraviny.Upřednostňujte živočišné produkty od zvířat, která se volně pasou.Skutečné jídlo řaďte vždy nad průmyslově zpracované produkty.Pro těhotné Sója a lněná semínka obsahují látky, které do jisté míry působí jako estrogen. Lněné semínko proto v těhotenství jezte jen s opatrností, sóju neodporučujeme vůbec.Kofein také pro jistotu konzumujte opatrně, max. 300 mg denně, tj. 1-2 šálky kávy.Užívání antibiotik poškozuje střevní mikrobiom. Děti maminek léčených v těhotenství antibiotiky mají později vyšší riziko obezity. Pokud se vyskytne problém,. na který vám lékař předepíše antibiotika, volte přírodní formu. Za mě jednoznačně Euniké Pink Grape, který lze užívat i ve vysokém stádiu těhotenství.Těhotným ženám a malým dětem doporučuji stravu založenou na skutečných potravinách, jako je maso a vejce.Kojenci a příkrmy, 6-12 měsícůPrvních 24 měsíců života potřebuje dítě pro vývoj mozku zejména tuky, vitamíny, železo, jód, zinek a selen. Mateřské mléko je strava s vysokým obsahem tuku, jeho příjem vede ke ketóze, která pomáhá růstu a vývoji mozku kojence.Tradiční podávání kaší z bílé rýže nemá z hlediska zdravotní prospěšnosti opodstatnění. Ve skutečnosti je rýžová kaše nutričně deficitní, neobsahuje skoro nic mimo neesenciálních sacharidů. Játra, sardinky nebo vejce jsou mnohonásobně výživnější. Děti, které vyrostly na obilných kaších a mléce, později preferují bílé pečivo, těstoviny, bramborové lupínky a mléko. Hledají vysoce průmyslově upravované nekompletní potraviny s vysokým obsahem sacharidů.Od 6. měsíce kojenci potřebují přijímat více než 90 procent železa z příkrmů a nejlepším zdrojem železa je maso. Proto je mnohem lepší podávat dítěti maso a malé množství jater než pyré ze zeleniny a ovoce. Vejce jsou ideální pro první příkrmy. Kojenci by měli dostávat denně maso, ryby nebo drůbež, a to podle individuální potřeby. Batolata, 1-3 roky Asi 60 procent mozku tvoří tuky. Když má dítě do 6 let omezený příjem vitamínu B12, což je stav běžný u veganů a možný u vegetariánů, mohou se související potíže projevit až o roky později, a to třeba v podobě narušení kognitivních schopností v dospívání. Proto podávejte dítěti živočišné potraviny v každém jídle.Děti nepotřebují sladkosti. Dítě to samo o sobě neví, nepřichází na svět s touhou po sladkostech, dokud mu je neoznačíme a nepodáváme. Teenageři od 13ti letPotřebují spoustu spánku a energie a hlavně dostatek železa a vitamínu B12. Co říct na závěr?Mnohé současné nejběžnější zdravotní potíže jsou spojovány s nadbytkem cukrů ve stravě. Je bez diskuze, že přislazování, sladkosti, krekry a chipsy nikomu neprospívají. I průmyslově zpracované obiloviny, jako jsou třeba výrobky z bílé mouky, bílá rýže, těstoviny a pečivo, se také rozkládají na úplně stejné cukry, jaké dodávají sladkosti. Dětem jenom může prospět strava bez sladkostí a průmyslově zpracovaných obilovin. Co taky stále doporučuji, je zakládat stravu na skutečných kvalitních potravinách. Důraz je kladen na význam tuků a živočišných bílkovin. S dostatkem kvalitních živočišných potravin je strava výživově bohatší a snadněji díky ní zajistíme živiny a vyhneme se nadbytku riskantních sacharidů.

Čas načtení: 2024-10-01 13:55:00

Společnost SUPCON navštívila vládní delegace Kazachstánu

Chang-čou (Čína) 1. října 2024(PROTEXT/PRNewswire) - Dne 26. září navštívila společnost SUPCON delegace Ministerstva digitálního rozvoje, inovací a leteckého průmyslu Republiky Kazachstán pod vedením ministra Madiyeva Zhaslana. Delegaci srdečně přivítal předseda a prezident společnosti SUPCON, pan Cui Shan.Představitelé vlády Kazachstánu vyjádřili společnosti SUPCON své uznání a ocenili úroveň její odbornosti a inovací v oblasti inteligentní výroby, digitální transformace a průmyslové umělé inteligence.Ministr Madiyev Zhaslan projevil živý zájem o technologie průmyslové AI společnosti SUPCON, zejména o jejich využití v inteligentních a nízkouhlíkových zařízeních. Se zájmem také očekává rozsáhlou spolupráci se společností SUPCON v různých sektorech ekonomiky Kazachstánu.Cui Shan zdůraznil, že jako přední aktér v oblasti průmyslové AI s celosvětovou působností společnost SUPCON zúročí své technologické kvality, aby vyhověla požadavkům a trendům rozvoje kazachstánského průmyslu a dodala nový impuls průmyslové digitalizaci země.Společnost SUPCON založila v roce 2023 v Kazachstánu dceřinou společnost jako své regionální ústředí pro Střední Asii a vytvořila zde lokalizovaný provozní systém. Také v budoucnu hodlá SUPCON dále investovat do dlouhodobého rozvoje středoasijského regionu a přispívat svými znalostmi a kvalitami k průmyslové digitální transformaci v Kazachstánu i mimo něj.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2518470/image_5022684_18905906.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2518471/1.jpgKONTAKT: Xiaojie Su, suxiaojie@supcon.com 

Čas načtení: 2024-06-09 10:00:00

V Singapuru proběhla globální konference

Singapur a Chang-čou 9. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Tvoříme budoucnost na čele pokroku: V Singapuru proběhla globální konference s představením produktů SUPCON 2024 5. června v Singapuru úspěšně proběhla globální konference s představením produktů společnosti SUPCON 2024 (SUPCON Global Product Launch Conference 2024) nazvaná „Tvoříme budoucnost na čele pokroku" (Pioneering Progress, Shaping Tomorrow). Na této akci se oficiálně představily dva převratné nové produkty společnosti SUPCON: první univerzální řídicí systém UCS (Universal Control System) a první model časové řady ve zpracovatelském průmyslu TPT (Time-Series Pre-trained Transformer). Obě novinky nyní nacházejí plné průmyslové využití. Na konferenci se sešlo téměř 300 oborových expertů, včetně zástupců předních progresivních podniků, nadnárodních organizací a akademických sdružení z téměř 20 zemí a regionů, aby se zde věnovali novým perspektivám digitální transformace a vysoce kvalitního udržitelného rozvoje pro zpracovatelský průmysl v éře umělé inteligence. Cui Shan, předseda představenstva a prezident společnosti SUPCON na akci vystoupil s poutavou přednáškou nazvanou „Zapojením AI k chytřejšímu průmyslu", v níž představil globálním zákazníkům vývoj, obchodní uspořádání, hlavní konkurenční výhody a tržní podíl společnosti SUPCON. Společnost využila výdobytky nejnovější technologické revoluce k vytvoření špičkové architektury inteligentních provozů „1+2+N" a nejmodernějšího technologického systému klíčových produktů „4 Data Platform + 1 AI Engine". Díky chytrým řešením pro bezpečnost („AI+Safety"), kvalitu („AI+Quality"), ekologii („AI+Green") a výnosy („AI+Profit") je SUPCON průkopníkem vývoje průmyslové umělé inteligence a směřuje na pozici globálního lídra s cílem využít možnosti AI k podpoře udržitelného růstu v průmyslu. Viceprezidentka mezinárodní obchodní divize SUPCON International Business Mercy Zhangová na konferenci oficiálně představila univerzální řídící systém UCS (Universal Control System), který představuje průlomovou novinku pro sektor automatizace. Systém UCS, který se jako první na světě pyšní první minimalistickou architekturou „cloud-síť-okraj" (cloud-network-edge) a softwarově definovanou, plně digitalizovanou cloudovou technologií, přináší revoluci do 50 let staré tradiční architektury technologie distribuovaných řídicích systémů (distributed control system, DCS). Tato inovace umožňuje dosáhnout pozoruhodných úspor nákladů, včetně 90% redukce plochy, 80% redukce spotřeby měděných kabelů a 50% zkrácení doby realizace projektu. Dr. Wenyue Ding, hlavní odborný výzkumník společnosti SUPCON, představil technologii TPT, která slibuje převrat pro tradičně roztříštěné průmyslové aplikace a data. TPT, který přechází z tradičního režimu provozů "N modelů + N aplikací" na nové paradigma "TPT + 1 software", se může pochlubit hned třemi výhodami - multifunkčností, univerzálností a spolehlivostí. Aplikace TPT od společnosti SUPCON již mají na kontě průlomy v nejrůznějších sektorech, jako je například výroba chloru a alkalických hydroxidů, tepelné elektrárny či petrochemický průmysl. Na akci dále vystoupil prezident Singapursko-čínské obchodní asociace Duoshen Wu, výkonný předseda Výboru pro vědeckotechnickou spolupráci mezi Čínou a zeměmi ASEAN Xuemin Li a člen stálého výboru stranického výboru a zástupce generálního tajemníka Čínské federace ropného a chemického průmyslu Guanglian Pang se srdečnými gratulacemi pro společnost SUPCON. Nechyběli ani zástupci předních organizací a společností, jako jsou NAMUR, OPAF, Saudi Aramco, Pertamina, Wanhua a Dell, kteří se zaměřili na nejmodernější produktové technologie a aplikace ve zpracovatelském průmyslu a podělili se o zasvěcené pohledy na klíčová témata, jako je umělá inteligence v průmyslu, big data a cloudové služby. Účastnicky vysoce oceňovaná konference byla ukázkou nasazení a schopností společnosti SUPCON na poli průkopnických inovací v produktových technologiích a jejich aplikacích. Znovu také vyzdvihla její odhodlání prosazovat automatizaci a digitální transformaci zpracovatelského průmyslu. Společnost SUPCON stojí v čele éry průmyslové umělé inteligence – a je připravena spolupracovat s globálními partnery na utváření budoucnosti tohoto odvětví. KONTAKT: Luna Xiong, xiongyuzhi@supcon.com

Čas načtení: 2024-07-24 14:53:00

Nová éra v solárních inspekcích díky FVE na MAX!

Praha 24. července 2024 (PROTEXT) - Maximální výkon a minimum starostí, to přináší služba FVE na MAX, kterou právě spustila společnost DroneTech. Jedná se o jedinečné a efektivní řešení v monitorování a optimalizaci fotovoltaických elektráren. Pro malé i velké průmyslové elektrárny to znamená úsporu času a nákladů. Inspekce, kterou provádí pomocí průmyslových dronů a vyhodnocuje umělou inteligencí, je nesrovnatelně rychlejší, efektivnější a hlavně přesnější. Tato služba nemá v Evropě konkurenci.FVE na MAX je spojení expertního know-how, špičkových průmyslových dronů a moderního AI systému. Službu mohou využít, jak velké průmyslové elektrárny o velikosti několika tisíců panelů, tak domácnosti, které si nainstalovaly menší FVE na svůj rodinný dům. "Vytvořili jsme něco unikátního, protože jsme přesvědčeni, že technologie mění svět k lepšímu a jsou tady od toho, aby lidem usnadnily život. Nejnovější trendy v technologickém světě pravidelně sledujeme, ale zároveň je formujeme a implementujeme,” sděluje Ondřej Staněk, majitel společnosti DroneTech, která službu FVE na MAX uvedla na český trh.FVE na MAX svojí metodou dokáže odhalit několikanásobně více závad, než umožňují aktuální postupy na trhu, a poskytnout tak reálný odhad ztrát. "Z našich realizací vyplývá, že odhalíme 7,97krát více závad než všechny dosavadní metody. Najdeme anomálie, které snižují výkon FVE průměrně o 2,69 %, což může u starší elektrárny s instalovaným výkonem 1 MWp znamenat ztrátu až 400.000 Kč ročně,“ vysvětluje Staněk.Tato jedinečná služba pomáhá s optimalizací výkonu při efektivním plánování údržby fotovoltaické elektrárny. "Díky online reportu získají naši zákazníci jednoduše přehled o stavu jejich elektrárny, které lze v online prostředí používat na počítači, telefonu nebo tabletu. Najdou zde všechny identifikované závady, rozdělené do kategorií dle jejich závažnosti pro lepší plánování oprav, dostanou i schéma, kde se problematické panely nacházejí a nechybí zde ani odhadovaný výčet ušlého zisku,“ dodává Ondřej Staněk.Sběr dat pomocí dronůSběr dat probíhá pomocí profesionálních poloautonomních dronů, které jsou vybaveny speciálními typy kamer a snímačů. Jedná se o drony od 900gramových až po velké se vzletovou hmotností přes šest kg. Vybaveny jsou termálními a multispektrálními kamerami a speciálními snímači pro průmyslové využití a jejich senzory zachytí každý kritický bod a závadu na solárních panelech. Pro provoz těchto dronů je nutné oprávnění vydané Úřadem pro civilní letectví. Konkrétně se jedná o Oprávnění k letu v kategorii Specific.Pořizování snímků pomocí dronů je časově nesrovnatelně méně náročné než pomocí lidské síly. "Při inspekci elektrárny se 7000 panely na střeše průmyslové haly počítal zadavatel původně s tím, že kontrola prováděna běžnou technikou zabere několik dní. Nám trvalo nasbírat data za zhruba 60 minut. To vše za konstantních světelných podmínek a bez bezpečnostního rizika pro personál,“ uvádí Martin Doležal, technický ředitel FVE na MAX. Díky dronům dostává klient konzistentní data při stejných podmínkách, kdy je stejný osvit, stejná teplota, stejná poloha slunce. Nezanedbatelnou výhodou je i bezpečnost při pořizování dat, kdy se musí nafotit panely na nedostupných místech, např. na střeše.AI v hlavní roliData se vyhodnocují a analyzují pomocí pokročilé umělé inteligence a sofistikovaných algoritmů, které přinášejí přesné výsledky a odhalí a lokalizují anomálie na panelech. Majitel elektrárny pak dostane jasnou informaci o poškození, typech chyb nebo neefektivně fungujících panelech. Zdroj: Vanilla PRČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2022-03-07 19:47:59

V seriálu ČT uvidíte gobelínovou manufakturu ve Valašském Meziříčí, Schwarzenberský plavební kanál či orloj a viadukt v Kryštofově údolí

Technické a průmyslové památky jsou fascinující a dokazují i vynalézavost našich předků. Šlo kdysi o stavby účelové, které v mnoha případech oplývají estetickou kvalitou, jiné ji nabyly s postupem času, ale mnohé nyní po letech stagnování a chátrání třeba hledají svůj nový účel – staly se z nich muzea daného řemesla, rozrostly se, případně slouží svými výjimečnými prostory jako místo pro kulturní akce. Herec Tomáš Hanák se vypraví do všech čtrnácti krajů republiky a představí Technické památky českých zemí. Poprvé ve středu 9. března ve 21:45 hodin na ČT2. „Chceme divákům nabídnout alternativní cestopis a ukázat jim, že u nás nejsou jen hrady, zámky a krásná příroda, ale že naše technické a průmyslové dějiny zasadily do krajiny i spoustu staveb a úkazů, které stojí za to navštívit. Vybírali jsme i místa spojená se zajímavým příběhem nebo takové objekty, které třeba ztratily svoji původní roli, začaly chátrat, ale podařilo se je zachránit, i když některé dnes slouží k jiným účelům. Zároveň nám záleželo na tom, aby vypovídaly také o historii průmyslu daného kraje a zároveň byly přístupné návštěvníkům,“ vysvětluje režisér Jakub Wehrenberg. Gobelínová manufaktura ve Valašském Meziříčí, Schwarzenberský plavební kanál, orloj a viadukt v Kryštofově údolí nebo vodojem na Žlutém kopci v Brně. To je jen zlomek míst, které Tomáš Hanák v roli průvodce pořadu představí. Nechybí mezi nimi mlýny, elektrárny, mosty, železnice, rozhledny, vysílače a další průmyslové objekty. Mnohé z nich jsou dostupné veřejnosti a přináší svědectví o umu a vynalézavosti našich předků. Výběr moderátora nebyl náhodný. Kromě toho, že se sám o technické památky zajímá, před několika lety zrekonstruoval nádražní sklad v Nižboru z roku 1876, kterému vdechl nový život. A právě tady, ve Středočeském kraji, celý cyklus začíná. „Do moderování mě už musí hodně přemlouvat, ale když mi volali s nabídkou na cyklus o technických památkách, neváhal jsem příliš dlouho. Mám k nim odjakživa velmi blízko. Bavilo mě to dětinské nadšení, se kterým se celý štáb do natáčení pouštěl. Byli jsme jako malí kluci. Nestane se vám každý den, že řídíte parní válec, fáráte v dole nebo uvádíte do provozu jedinečnou parní elektrárnu. Doufám, že pořad poslouží jako tipy na výlety pro celé rodiny a diváci si neřeknou, že je tam toho Hanáka moc," říká Hanák. Cílem seriálu Technické památky českých zemí je nejen představit nejdůležitější technologické pamětihodnosti, ale i inspirovat diváky, kam na jaře nebo v létě vyrazit na výlet.

Čas načtení: 2024-06-24 07:31:00

Diskuse v Tchien-ťinu o pokrocích v oblasti umělé inteligence

Peking 24. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Zpráva deníku China Daily:Éra umělé inteligence ještě více zdůrazní postavení Číny jako světové průmyslové velmoci, protože rozvoj technologií umělé inteligence v Číně dále postupuje a digitalizace výrobního průmyslu prochází dalším rozvojem, uvedli v pátek podnikatelé a odborníci.Uvedli také, že rozvoj inteligentních technologií v Číně změní podobu mnoha průmyslových odvětví a vytvoří další příležitosti pro růst podniků doma i v zahraničí.Tyto skutečnosti zmínili v rámci kulatého stolu „CEO: Grow with China", který společně uspořádaly deník China Daily, propagační oddělení Městského výboru Komunistické strany Číny v Tchien-ťinu a Úřad pro průmyslové a informační technologie v Tchien-ťinu.Diskuse byla uspořádána jako doprovodná akce probíhajícího veletrhu World Intelligence Expo 2024, který byl ve čtvrtek zahájen v Tchien-ťinu.„Technologie umělé inteligence a (další) inovativní technologie se v Číně budou ubírat správným směrem," uvedl Rani Jarkas, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Cedrus Group, který věří, že se Čína do roku 2030 až 2035 stane v této oblasti světovou špičkou.„Je zcela zřejmé, že vedle investic do rozšíření kapacity jsme svědky také rozsáhlejší automatizace a využívání digitálních výrobních technik. To jsou kroky, které můžeme již nyní sledovat v našem dodavatelském řetězci v Číně," konstatoval Julian MacCormac, regionální ředitel společnosti Rolls-Royce pro oblast Velké Číny.Wei Jianguo, bývalý náměstek čínského ministra obchodu, uvedl, že v současné době probíhá restrukturalizace světového výrobního sektoru. Celý tento sektor směřuje k větší digitalizaci, inteligentnějším technologiím a nízkouhlíkovému provozu, ale také k zajištění vyšší kvality služeb.„Dá se předpokládat, že digitalizace bude i nadále podporovat modernizaci čínského průmyslu a inteligentní výrobu. Očekává se, že Čína přispěje k celosvětovému průmyslovému i hospodářskému rozvoji," uvedl Zhao Zhongxiu, prezident Univerzity mezinárodního obchodu a ekonomie v Pekingu.Lan Jun, generální ředitel společnosti Agela & Phenomenex China, uvedl, že díky vládní podpoře a poptávce na trhu je Čína v oblasti inteligentních technologií připravena na svou stále důležitější roli na celosvětové scéně.Představitelé předních podniků a odborníci u kulatého stolu podrobně diskutovali o nových modelech a motivačních faktorech rozvoje inteligentního průmyslu a inteligentní výroby v Tchien-ťinu. Jsou přesvědčeni, že kvalitní rozvoj tohoto města bude mít za následek vznik více příležitostí pro čínské i zahraniční společnosti.Huang Yanxiang, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti CarbonNewture, k tomu uvedl, že bezuhlíkový přístav s inteligentními technologiemi a nízkouhlíkové průmyslové parky v Tchien-ťinu jsou typickými příklady integrace ekologických postupů a technologií do výrobních procesů s cílem zvyšování konkurenceschopnosti.Společnost Cedrus Group v nové oblasti Pin-chaj v Tchien-ťinu nedávno založila fond pro využití potenciálu investiční spolupráce v oblasti biomedicíny.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2444790/China_Daily.jpgKONTAKT: Ma Chuan, machuan@chinadaily.com.cn 

Čas načtení: 2024-07-30 10:48:03

Jaké průmyslové váhy má český specialista v nabídce?

Váhy mají celou řadu využití. Používají se například k ověření hmotnosti zboží při jeho přijímání a expedici. Pomáhají také při kontrole kvality výrobků, aby se zajistilo, že odpovídají stanoveným hmotnostním specifikacím. Využití najdou i při inventarizací zásob nebo například pro dávkování a míchání. Právě proto jich existuje tolik typů. Na průmyslové váhy všeho druhu se specializuje česká […] The post Jaké průmyslové váhy má český specialista v nabídce? first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-23 07:28:00

Společnost WT Microelectronics nasazuje platformu „AI Software Platform Solution" společnosti MICROIP, která umožňuje přizpůsobení modelů AI pro průmyslová zařízení IoT Edge společnosti MediaTek

Tchaj-pej 23. srpna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost MICROIP na mezinárodním veletrhu 2024 Taipei International Industrial Automation Exhibition oznámila, že se společnost WT Microelectronics rozhodla nasadit její řešení umělé inteligence „AI Software Platform Solution". Toto řešení bude použito v prvním průmyslové variantě řešení AI x Remote I/O, založeném na platformě Genio IoT s procesory MT8390/MT8370 společnosti MediaTek, určenými pro průmyslové použití s širokým teplotním rozsahem. Tyto procesory, vyráběné procesem TSMC 6 nm, jsou vybaveny dvoujádrovou architekturou ARM Cortex-A78 a šestijádrovou/čtyřjádrovou architekturou ARM Cortex-A55 a disponují neuronovými procesory (NPU) 4,0TOPs/3,2TOPs. Dosahují tak optimální rovnováhy mezi vysokým výkonem a nízkou spotřebou energie. Jsou vhodné zejména pro produkty v oblasti průmyslové automatizace, které vyžadují funkce umělé inteligence, možnost zpracování obrazu a videa či vysoký výpočetní výkon.Předseda představenstva společnosti MICROIP Dr. James Yang k tomu řekl: „Jsme nadšeni, že se společnost WT Microelectronics rozhodla nasadit platformu AI Software Platform Solution společnosti MICROIP a potvrdila tak naši vedoucí pozici v oblasti technologií umělé inteligence. Společnost MICROIP se i nadále snaží poskytovat klientům komplexní služby, od výběru čipů a hardwarové platformy pro využití v oblasti umělé inteligence až po integraci systémového softwaru a hardwaru, a pomáhá jim tak zachovat si na rychle se měnícím trhu konkurenceschopnost."Skutečnost, že se společnost WT Microelectronics rozhodla právě pro produkt „AI Software Platform Solution" společnosti MICROIP, jí umožní poskytovat komplexní služby pro přizpůsobení modelů AI pro průmyslová zařízení IoT edge. Zákazníci tak získají možnost rychle nasadit produkty s umělou inteligencí v reálných situacích, což výrazně zkracuje dobu uvedení na trh a zároveň podstatně snižuje investice do personálu pro obsluhu AI a zdrojů pro výzkum a vývoj. Výrobek bude od 21. do 24. srpna k vidění v prostorách výstaviště Nangang Exhibition Center v hale číslo 1 ve 4. patře na stánku N1002.O společnosti MICROIPSpolečnost MICROIP byla založena na Tchaj-wanu a zaměřuje se na služby v oblasti návrhu integrovaných obvodů, umělé inteligence a platforem pro licencování duševního vlastnictví. Snaží se pomáhat zákazníkům při vývoji zakázkových čipů, čímž výrazně zkracuje dobu vývoje a snižuje náklady. Platforma pro licencování duševního vlastnictví umožňuje společnostem nakupovat a využívat dosud nevypoužívané duševní vlastnictví, což přispívá k urychlení procesu návrhu a zvýšení hodnoty duševního vlastnictví. Další informace naleznete na oficiálních webových stránkách společnosti MICROIP: www.micro-ip.com Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2486388/Dr__James_Yang__Chairman_of_MICROIP.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2486391/MICROIP__WT_Microelectronics__and_MediaTek_Collaborate_to_Launch_the_Smart_IoT_Genio_IoT_Platform.jpg Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2428123/Microip_Inc_Logo.jpg KONTAKT: Peter Wang, oddělení pro styk s veřejností, peter.wang@micro-ip.com 

Čas načtení: 2024-09-05 08:01:00

Siemens propojuje IT a OT. Výhodou je vyšší efektivita a udržitelnost

Praha 5. září 2024 (PROTEXT) - Na MSV 2024 společnost Siemens představí nejnovější produkty a řešení, které se zaměřují na propojení informačních (IT) a výrobních technologií (OT). Spojení mezi OT a IT spočívá v integraci systémů, které spravují a zpracovávají data (IT), se systémy, které řídí průmyslové operace (OT).Toto spojení usnadňuje sdílení dat v reálném čase, čímž zvyšuje efektivitu a optimalizuje rozhodovací procesy v různých průmyslových odvětvích. Expozice Siemens je součástí stánku NCP 4.0, pavilon F.Propojení IT a OT technologií má řadu přínosů: umožňuje založit rozhodování na spolehlivých datech, zvyšuje produktivitu a udržitelnost výroby a optimalizuje inovační procesy průmyslových firem. „Propojení IT a OT umožňuje hladký tok dat od senzorů až po cloud, což zjednodušuje výrobu a zvyšuje její flexibilitu i bezpečnost. Když do světa OT přineseme principy IT a efektivně využijeme data z provozu, dosáhneme modulární, udržitelné a lépe zabezpečené produkce. Konvergence IT a OT také umožňuje rychleji reagovat na změny a přizpůsobit výrobu novým požadavkům, což našim zákazníkům přináší konkurenční výhodu,“ popisuje výhody principu Eduard Palíšek, generální ředitel společnosti Siemens Česká republika a Siemens Digital Industries Česká republika.Digitální dvojče: základ IT/OT konvergenceSymbolem propojení světa IT a OT je digitální dvojče, které bude Siemens demonstrovat na řadě produktů i partnerských referencí, které ukazují význam partnerské sítě společnosti. Ve světové premiéře se představí CNC soustruh DynaTurn společnosti DynamiTech, který je osazen novým řídicím systémem Sinumerik 828D vybaveným nativním digitálním dvojčetem.Návštěvníci se seznámí také s digitálním dvojčetem pracoviště S200MT/10m od společnosti ŠMT, které je určené zejména pro opracování rotorů elektrických generátorů. Pracoviště je řízeno novým řídícím systémem Sinumerik ONE včetně řešení RunMyRobot direct control. Složitost pracoviště, jeho programování, množství příslušenství, robotická výměna nástrojů a predikce možných kolizí vyžaduje vytvoření digitálního dvojčete, na kterém lze tyto skutečnosti v předstihu odladit a případně korigovat. Digitální dvojče lze využít i při optimalizaci generovaného NC programu.Umělá inteligence v průmyslových aplikacíchZásadní výhodou propojených IT a OT technologií je možnost v řešeních a technologiích plně využít možností umělé inteligence. Poprvé v České republice Siemens ukáže řídicí systém Simatic Robot Pick AI, určený pro šestiosé roboty, které provádějí tzv. vychystávací operace. Simatic Robot Pick AI je předem vytrénovaný software založený na hlubokém učení pro aplikace třídění a manipulace s předměty vykonávané robotem. Přináší přesné a spolehlivé body pro manipulaci prováděnou robotem v reálném čase bez nutnosti dodatečného CAD tréninku. Simatic Robot Pick AI představuje důležitý milník v manipulaci libovolných předmětů, díky prvkům AI dokáže tento systém naučit roboty spolehlivě a přesně uchopovat a umísťovat rozličné objekty na různá místa a do různých obalů, což jsou schopnosti ideální například pro intralogistiku (sklady, e-commerce).Českým návštěvníkům se v premiéře představí i Siemens Industrial Copilot – řešení pro využití umělé inteligence např. při výrobě, které dokáže optimalizovat výrobu a nastavovat její parametry bez hluboké znalosti programování. První generativní AI asistent pro průmyslové inženýrství umožňuje uživatelům výrazně snížit pracovní zátěž díky delegaci opakujících se úkolů v programování na Siemens Industrial Copilot.Umělou inteligenci lze využít i v oblasti údržby. Důkazem je i řešení PSA (Predictive Service Analyzer for Converters and Motors) – analyzátor prediktivního servisu pro měniče a motory. Díky včasné detekci kritického stavu, kterou řešení na bázi AI nabízí, lze snížit neplánované náklady na údržbu a maximalizovat výkonnost pohonů v téměř jakékoliv průmyslové aplikaci. Bezpečné nakládání s daty zajišťuje instalace v prostředí Edge.Software Senseye je cloudové řešení pro prediktivní údržbu, které využívá umělou inteligenci pro automatizaci analýzy datových a fyzikálních signálů ze všech typů strojů. Řešení je snadno škálovatelné, od jednotek strojů po celé výrobní celky dokáže identifikovat problémové stavy, minimalizovat prostoje, a tím snižovat provozní náklady a zvyšovat udržitelnost výroby.Kybernetická bezpečnost na prvním místěZajištění kybernetické bezpečnosti je zásadní předpoklad, aby firmy mohly plně využít přínosy IT/OT konvergence. K tomu je třeba hluboké znalosti specifik kybernetické bezpečnosti v prostředí výrobních technologií, která se od oblasti IT v mnohém odlišují. Proto Siemens na MSV představí i odborné konzultační a poradenské služby, které mohou výrazně napomoci i k úspěšné implementaci směrnice NIS 2.Nedílným prvkem kybernetické bezpečnosti je zabezpečená konektivita a komunikace. Součástí expozice Siemens jsou i systémy vzdálené správy a software SINEC, které nabízejí bezpečné řešení vzdálené komunikace pro výrobní i zpracovatelský průmysl. Tato řešení umožňují vysokokapacitní a zabezpečený přístup ke strojům a zařízením kdekoliv na světě a plně odpovídají požadavkům směrnice NIS 2. Centrální správu všech VPN připojení ke strojům umožňuje platforma vzdálené správy SINEMA Remote Connect, která zajišťuje logování všech uživatelů včetně dvoufaktorové autentifikace a poskytuje snadný vzdálený přístup pro vzdálenou údržbu a teleservis.Sdílení zkušeností a vzděláváníPřítomnost společnosti Siemens na Mezinárodním strojírenském veletrhu se neomezuje jen na vlastní expozici. Již tradičně je Siemens partnerem soutěže mladých strojařů v CNC programování, pro kterou připravil úlohu s názvem „Kontrolní kus“. Zvláštností letošního ročníku soutěže je rozšíření bloku, kde programování doplní i úkol měření. Realistické prostředí programu Run MyVirtual Machine bude soutěžícím významným pomocníkem.O své zkušenosti, názory a vize se odborníci z českého Siemensu podělí v rámci tzv. Digital stage, kde budou i s partnery prezentovat a diskutovat řadu témat od kybernetické bezpečnosti ve výrobě po průmyslovou umělou inteligenci.Více na www.siemens.cz/msv.Kontakt:Mariana Kellerovámedia relations / tisková mluvčíSiemens, s.r.o.mariana.kellerova@siemens.comČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-10-11 12:57:00

Síťové potíže sužují každý měsíc téměř polovinu průmyslových firem

Praha 11. října 2024 (PROTEXT) - Každý třetí průmyslový podnik se pravidelně potýká s problémy se sítí, přičemž celých 45 % podniků je musí řešit několikrát měsíčně, zatímco pouze 12 % respondentů uvedlo, že k tomu dochází nanejvýš jednou ročně. Na tato znepokojivá zjištění upozorňuje zpráva společnosti Kaspersky, která zkoumala problémy bezpečnosti sítí a informací, jimž čelí podniky s geograficky rozptýlenými pracovišti.Průmyslové podniky mívají často geograficky rozptýlenou infrastrukturu – jejich továrny, pobočky a další kritická zařízení se nacházejí na různých místech. To může působit řadu potíží, jako jsou logistické problémy, komunikační bariéry nebo složitější koordinace operací, udržování jednotných standardů kvality a zajišťování souladu s místními předpisy.Kromě těchto potíží se průmyslové podniky s více pobočkami obvykle potýkají i s problémy s IT infrastrukturou a bezpečností informací. Podle zprávy společnosti Kaspersky s názvem Managing geographically distributed businesses: challenges and solutions (Řízení geograficky rozptýlených podniků: problémy a řešení) považuje 49 % výrobních podniků za nejnáročnější úkol efektivní odhalování a řešení kybernetických bezpečnostních incidentů. Obtížné je také monitorování implementace bezpečnostních opatření (46 %) a vytváření konzistentní bezpečnostní politiky (42 %)[1].Pravidelné problémy se sítí, jako jsou poruchy nebo výpadky sítě, špatné fungování služeb a aplikací nebo nedostatečná kapacita připojení, přiznává téměř 30 % respondentů. Z nich se s těmito problémy potýká 38 % jednou až třikrát měsíčně, 28 % každých pár měsíců a 7 % dokonce každý týden.Pokud jde o dobu potřebnou k obnovení funkčnosti sítě po poruše nebo výpadku, většina respondentů (74 %) uvedla, že to zvládají za 1 až 5 hodin, 15 % to trvá maximálně 1 hodinu, ale 10 % s tím stráví dokonce až celý pracovní den. Takové výpadky pak vedou ke značným finančním ztrátám i poškození pověsti podniku. Mohou stát řádově tisíce dolarů za minutu, přičemž tato částka může při déle trvajícím výpadku ještě narůstat. Proto je důležité, aby se podniky snažily možným výpadkům sítě předcházet a v případě jejich vzniku byly schopny je rychle odstranit.„Problémy se sítí v průmyslových podnicích vedou často ke zpoždění prací, poklesu úrovně výroby, finančním ztrátám a ohrožení dobré pověsti. Při výpadku sítě dochází k přerušení komunikace a provozních procesů, zaměstnanci ztrácejí přístup k důležitým informacím, a to vše vede k poklesu produktivity, a dokonce k narušení důvěry zákazníků. Proto by podniky měly svoje důležité systémy dobře chránit, aby zajistily kontinuitu provozu. Pochopením potenciálních příčin síťových problémů a včasným zavedením strategických opatření mohou podniky s těmito problémy bojovat a zabezpečit všechny procesy,“ říká Maxim Kaminsky, business development manager pro technologii SASE (Secure Access Service Edge) ve společnosti Kaspersky.K minimalizaci možnosti vzniku síťových problémů a vytvoření spolehlivé komplexní ochrany všech aktiv a procesů v průmyslových podnicích společnost Kaspersky doporučuje:Používejte platformy typu OT XDR, jako je například Kaspersky Industrial CyberSecurity (KICS), která nabízí centralizovanou správu aktiv a rizik, bezpečnostní audit, kontrolu plnění bezpečnostních standardů a bezkonkurenční škálovatelnost pro zajištění spolehlivé ochrany průmyslových sítí a automatizačních systémů. Díky nedávné aktualizaci nyní podporuje až 100 monitorovacích bodů a přináší neomezené možnosti pro budování nové softwarově definované sítě mezi podnikovými pobočkami.Pokud váš podnik požaduje samostatné řešení pro správu podnikové sítě z jediné konzole, využijte specializované řešení, jako je například Kaspersky SD-WAN. Tento produkt integruje oddělené komunikační kanály a síťové funkce napříč podnikovými pobočkami a zlepšuje funkčnost aplikací. To usnadňuje budování spolehlivých sítí a udržování provozu geograficky rozdělených podniků.Potřebujete-li pokročilou ochranu, lze obě řešení kombinovat. Integrace Kaspersky SD-WAN a Kaspersky Industrial CyberSecurity for Networks umožňuje podnikům přenášet kopii provozu průmyslové sítě, aby mohly vytvořit centralizovaný systém monitorování a ochrany. Součinnost obou produktů umožňuje škálovat distribuované infrastruktury, poskytovat vysoce kvalitní síťové služby a upřednostňovat provoz centralizovaných systémů pro řízení a monitorování výrobních procesů a zařízení (ICS/SCADA).Chcete-li si přečíst celou zprávu Managing geographically distributed businesses: challenges and solutions, navštivte tyto webové stránky. [1] Průzkum poskytuje hlubší vhled do problémů v oblasti bezpečnosti sítí a informací, kterým čelí geograficky rozptýlené podniky, a poukazuje na řešení, která organizace používají k překonání těchto obtíží. Společnost Kaspersky se v rámci tohoto průzkumu dotazovala 1 000 respondentů z 20 zemí (Brazílie, Chile, Kolumbie, Mexiko, USA, Francie, Německo, Velká Británie, Španělsko, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Turecko, Spojené arabské emiráty, Rusko, Singapur, Čína, Japonsko, Indie, Indonésie, Malajsie). Zdroj: Kaspersky  

Čas načtení: 2024-10-17 07:44:00

GITEX GLOBAL 2024: Společnost Huawei uvádí na trh řadu průmyslových digitálních a inteligentních transformačních řešení a stěžejních produktů

Dubaj (Spojené arabské emiráty) 17. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei se jako diamantový sponzor účastní veletrhu GITEX GLOBAL 2024, jehož tématem je urychlení průmyslové digitalizace a inteligence. Společnost Huawei uspořádala Industrial Digital and Intelligent Transformation Summit a představila společná řešení s partnery pro deset průmyslových odvětví a řadu nových stěžejních produktů, které mají zákazníkům pomoci při zvyšování digitální a inteligentní transformace.Neustále inovujeme, abychom pomohli zákazníkům uspět, podpořili místní partnery a kultivovali lokální talentyÚvodní slovo na summitu pronesl senior viceprezident společnosti Huawei pro prodej a služby v oblasti ICT Li Peng: „Spojujeme naše silné stránky v oblasti sítí, úložišť, výpočetní techniky, cloudu a energetiky a spolupracujeme s partnery na budování nové digitální a inteligentní infrastruktury."Li Peng podrobně popsal, jak společnost Huawei zavedla do praxe referenční architekturu pro inteligentní transformaci průmyslových odvětví, aby zákazníkům poskytla špičková a přizpůsobivá řešení.„Tyto úspěchy by nebyly možné bez našich partnerů," dodal Li Peng. Jsme odhodláni budovat zdravý, otevřený a vzájemně výhodný partnerský ekosystém. Založili jsme také 14 laboratoří OpenLabs po celém světě, abychom podpořili společné inovace s místními partnery.Li Peng popsal, jak společnost Huawei nepřetržitě inovuje, aby svým partnerům poskytovala efektivní řešení, atraktivní produkty, komplexní služby pro podporu podnikání a efektivní digitální platformy, které jim pomohou nezávisle, snadno a efektivněji sloužit malým a středním podnikům.Na závěr popsal úsilí společnosti Huawei o rozvoj místních digitálních talentů a rozvoj průmyslového ekosystému, který je klíčový pro podporu udržitelného rozvoje. „Společnost Huawei je připravena a ochotna spojit své síly s dalšími zákazníky a partnery, aby umožnila průmyslovou digitální a inteligentní transformaci a přinesla více výhod do života a práce lidí na celém světě."Zrychlení průmyslové digitalizace a sdílení dat pro skokový nárůst produktivityLeo Chen, senior viceprezident a prezident pro podnikový prodej společnosti Huawei, během svého projevu zdůraznil, že umělá inteligence a 5G-A patří k technologiím nové generace, které jsou hnací silou čtvrté průmyslové revoluce, jež povede k výraznému skoku v produktivitě. Tato transformace však přináší také výzvy v oblasti infrastruktury, průmyslových aplikací a ekosystémů. Společnost Huawei je odhodlána využít své jedinečné výhody, aby pomohla zákazníkům a partnerům uspět v inteligentní éře.Společnost Huawei bude i nadále využívat své komplexní schopnosti v oblasti konektivity, úložišť, výpočetní techniky a cloudu, aby pomohla průmyslovým odvětvím při budování ICT infrastruktury připravené na využívání umělé inteligence.Společnost Huawei zveřejnila bílou knihu Amplifying Industrial Digitalization & Intelligence Practice , která obsahuje více než 100 příběhů úspěchu, na které se mohou zákazníci odvolávat při vlastní transformaci.Společnost Huawei plánuje posílit systém spolupráce mezi Huawei a partnery a rozvíjet digitální a inteligentní ekosystém talentů. Společnost Huawei vyvinula společně s IDC nový Globální digitální index (GDI), který zákazníkům nabízí kvantitativní ukazatele hodnocení transformace.Budování ICT infrastruktury nové generaceViceprezident společnosti Huawei pro marketing a prodej řešení v oblasti ICT David Shi, zdůraznil, že pro úspěch podniků v inteligentní éře je důležité vybudovat solidní ICT infrastrukturu. Zdůraznil dva klíčové body pro urychlení této transformace: urychlení popularizace ICT infrastruktury a urychlení monetizace. „Pouze v úzké spolupráci s našimi zákazníky a partnery můžeme skutečně přinést inteligenci do všech průmyslových odvětví," uvedl Shi.Urychlení popularizace infrastruktury ICT umožňuje většímu počtu partnerů a zákazníků bezproblémovou integraci, přístup a využívání infrastruktury ICT, která se tak může vyvíjet společně s potřebami podniku. Společnost Huawei navrhla čtyři zásady pro zjednodušení budování a používání ICT: infrastruktury: snadná integrace, přístup, používání a rozvoj. Ty usnadňují široké využití ICT infrastruktury v obvyklých scénářích, jako jsou kampusy, sítě WAN a datová centra.Společnost Huawei vydala stěžejní produkty a portfolia a vyvinula produkty HUAWEI eKit, které slouží jako výkonný nástroj pro digitální transformaci, protože umožňují efektivnější integraci a používání.Urychlení monetizace znamená urychlení inovací služeb a vytváření hodnot prostřednictvím technologií, integraci technologií a scénářů a spolupráci při budování prosperujícího partnerského ekosystému, který podporuje neustálý obchodní růst.Společnost Huawei ve spolupráci s partnery představila digitální a inteligentní transformační řešení pro deset průmyslových odvětví, včetně národního vládního cloudového řešení, řešení pro kultivaci talentů v oblasti ICT atd.Společný růst a vítězství v inteligentní éřeIniciativa „SHAPE" společnosti Huawei podporuje partnery v pěti klíčových oblastech: udržení vedoucí pozice, zdokonalování společných inovací s partnery, rozvoj schopností partnerů, optimalizace vzájemné spolupráce a rozšiřování příležitostí pro růst.„Společně s našimi partnery se snažíme budovat kulturu zaměřenou na zákazníka, dodržovat zásadu společného prospěchu, integrity a dodržování pravidel, podporovat zdravé obchodní prostředí a společně růst, abychom pomohli zákazníkům úspěšně zahájit digitální a inteligentní transformaci," řekl Ernest Zhang, prezident divize Global Partner, Commercial & Distribution, Enterprise Sales, Huawei.„Spolupráce se společností Huawei znamená více příležitostí k růstu, vyšší efektivitu provozu, vyšší obchodní marži a silnější schopnost připravit se na nástup umělé inteligence," řekl Ernest Zhang.Více informací najdete na https://e.huawei.com/ae/events/branding/gitex.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2532073/image.jpgKONTAKT: hwebgcomms@huawei.com 

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

DOMÁCÍ KVAŠENÍ JE HLAVNĚ O RADOSTI

Se Zuzanou Ouhrabkovou ze Zkvašeno.cz o iniciační knize amerického hipíka a probouzení „vnitřního šíleného vědce“ při fermentaci   Stačila jste se už naobědvat? Stihla jsem si skočit na takový rychlooběd, kuře s rýží. Chápu, jste v jednom kole. Na gymnáziu, kde působíte jako školní psycholožka, máte přípravný týden před zahájením výuky a za chvíli vám začíná další ze série porad. Ale stejně bych si ve vašem případě představovala spíš oběd v duchu fermentariánství: třeba domácí kimčchi zajídané kváskovým chlebem a zapíjené sladovou limonádou nebo kefírem. Ano, to by bylo pěkné. Já si ale jídlo do krabiček s sebou připravuji jen výjimečně, a když už, tak ne nutně se zkvašenou zeleninou. Zkrátka se běžně stravuji v normálních restauracích. Podniky s nabídkou fermentovaných jídel a nápojů u nás chybějí? Ale ony existují, například i tady blízko školy bistro Goodlok, které se hodně zaměřuje na kvašení. A spousta podniků má dnes fermentovaná jídla jako součást širší nabídky, experimentuje s nimi například Ambiente. Současně třeba takovou kávu nevyrobíte bez fermentace, je to nedílná součást procesu, kterým v menší či větší míře prochází vždycky. Postavit ale nabídku jen na kvašených potravinách a nápojích nedává smysl, nebylo by to prostě zajímavé. Kvašením a psaním o něm se sice zabýváte ve svém volném čase, nicméně už přes deset let jste výraznou propagátorkou na zdejší „zkvašeno“ scéně. Výživa je hlavně o pestrosti, ta je klíčem ke střevní mikrobiotě s jejími pestrými funkcemi. Takže fermentované potraviny nejsou jediný správný směr, jak se stravovat. Jsou jedním – avšak velmi důležitým – dílkem mozaiky. Může za to Polsko Kdy jste se s kvašením „potkala“? A co je vůbec terminologicky správnější – kvašení, nebo fermentace? Oba výrazy jsou v pořádku a já mezi nimi volně přeskakuji, občas je proložím ještě třetím výrazem – kysání. Ale zpět k vaší otázce: může za to Polsko. Po studiích psychologie a nějakém čase stráveném v Brně jsem „utekla“ do Jeseníku. Do Polska je odtamtud kousek, takže jsem tam občas jezdila. Naprosto klíčové pro mě bylo ochutnání polského boršče v Landeku, takovém krásně omšelém lázeňském městečku. To bylo v roce 2010. Poláci jsou tímhle procesem známí? Fermentují mnohem víc než my tady, je to tím, že Polsko bylo vždycky zaměřené spíš zemědělsky a taky bylo chudší, takže tradice kvašení se tam udržela, běžně koupíte v každé zelenině třeba šťávu ze zkvašené řepy. A právě tenhle řepný kvas je základem jejich boršče – barszcz czerwony s těstovinovými „oušky“, něco jako tortellinkami. Jeho chuť mě doslova uchvátila, chutná jinak než klasický boršč, takže jsem začala na internetu pátrat, jak se připravuje. A pátrání, respektive slova fermentace a kvašení ve vyhledávači mě přivedla až ke knize amerického hipíka Sandora Katze Síla přírodní fermentace. Tahle kniha není klasická kuchařka, je to přímo iniciační text. V čem je iniciační? Spíš než kuchařka je to manifest, do jisté míry snad i anarchistický, kde se kvašení a recepty prolínají se sociologií, biologií a se spoustou poznatků z jiných kultur včetně kultury DIY, „do it yourself“, udělej si sám. Vše je propojené. Katz, brooklynský Žid, dnes šedesátník, žije v zemědělské komunitě v Jižní Karolíně. V osmdesátých letech, kdy mu byl diagnostikován AIDS, začal experimentovat s fermentací. Neznamená to, že by mu fermentované potraviny nahradily klasickou léčbu, i když léky, které jsou dnes, v té době nebyly – a Sandor Katz je tu pořád. Jeho kniha je něco jako Bible pro lidi, kteří se pouštějí do podobného kutilství, experimentování… Propadla jsem tomu taky. Začala jsem pak psát blog a založila stránky Zkvašeno.cz, to bylo někdy v roce 2012. A Katzovu knihu jsem přeložila do češtiny, vyšla tady poprvé před osmi lety. Jak si vysvětlujete v posledních letech strmě stoupající zájem o fermentované potraviny? Může za to právě Sandor Katz, který učí lidi nebát se v naší sterilní době mikrobů, v tom spočívá jeho anarchie, vzpoura proti průmyslově vyráběným potravinám a důraz na lokálnost, jednoduchost. Zpočátku jeho kniha oslovila americkou alternativní scénu, později se toho chytly špičkové osobnosti gastroscény jako hvězdný šéfkuchař René Redzepi, majitel slavné dánské restaurace Noma. A ta vlna vyšší gastronomie, zároveň v uvolněnější formě s důrazem na udržitelnost, lokálnost a nové chutě, se pak rozjela tak, že dnes je z fermentování trend. Co kvašení přináší vám? Dává prostor mému vnitřnímu šílenému vědci, jak s oblibou říkám. Člověk neustále rozvíjí svoje znalosti o tom, jak funguje lidské tělo, jaká je role bakterií v něm. Recepty jsou v tomhle případě jen návodem, nemusíte se jimi řídit, kvašení je o experimentování, kdy nevíte, jak to dopadne, zároveň o jednoduchosti, kdy při mléčném kvašení stačí nakrájet zeleninu, prosolit, zamezit přístupu vzduchu a počkat, co z toho vyjde. Jde taky o tvořivost a hravost, kdy vyzkoušet se dá ledacos, je to i o hledání dalších cest a při dnešních možnostech internetu hodně o nahlédnutí do celého světa. Člověk se tak může posouvat pořád kupředu a u toho si vyjít do luk a hájů. Jako teď v druhé půlce srpna na našem workshopu Bublatorium na Kuksu – jednoduše nasbírat plody a nechat je zkvasit. Co konkrétně jste na Bublatoriu kvasili? Všechno, čeho je teď ve vrcholné sezoně spousta: špendlíky, hrušky, přidávali jsme k tomu byliny z okolí Kuksu… A kvasili jsme také to, co lidé přinesli – rajčata, cukety, holubinky se zelím, ty vyšly velmi dobře. Nebo máčená jablka, kdy se spadaná kyselá jablka ve dvouprocentním slaném nálevu doplní rozvařenými bezinkami, zázvorem, česnekem a pelyňkem černobýlem. S receptem přišla polská kolegyně Magda Jotes, takto se jablka kvasí v Polsku a na Ukrajině. Tu chuť neumím k ničemu přirovnat, ale věřte, že máčená jablka jsou výborná. Ostatně celý workshop byl přímo umělecký projekt, byli jsme tam jako umělecká rezidence multižánrového festivalu a lidem se to hodně líbilo. Radost z experimentování a tvoření je určitě skvělá, ale nezanedbatelný je asi hlavně zdravotní přínos kvašených potravin. V čem? Především v tom, že jíte pestřeji a ve větší míře zeleninu, ovoce, obiloviny, luštěniny, semínka, ořechy, houby, případně mořské řasy, tělu dodáváte více vlákniny do vaší mikroflóry. Běžný středoevropský člověk sní okolo 10–12 gramů vlákniny denně, ideálních je však 30 gramů. Dost často se také skloňují „přátelské bakterie“, což je ovšem téma na přednášku, protože tak jednoduché to není. Ne všechny jsou přátelské, většina je dokonce patogenní, naštěstí většina bakterií zhyne v žaludku v trávicích kyselinách, to je první síto pro mikroorganismy, jež se do těla dostanou zvenčí. Ty, co přežijí žaludek, nemusejí přežít dvanácterník. Zároveň jsou mikrobi důležití pro lidskou imunitu, jsou součástí mikroflóry tlustého střeva každého člověka. Takže ano, dostávejme do těla skutečné jídlo, není potřeba, aby to byla „probiotika“, jak na nás útočí reklama. Důležité je už od dětství neizolovat se od bakterií kolem nás – počínaje domácím mazlíčkem, šťouráním se v půdě na zahrádce či zakousnutím se do spadlého jablka ze stromu, aniž ho běžíme okamžitě opláchnout. Takže vás i trochu dráždí současná glorifikace kvašení coby něčeho zázračně zdravého? Přesně tak, jakmile se začne o něčem říkat, že je lékem na všechny neduhy, pak je to hlavně marketingová linka. V tu chvíli jsem ostražitá. Ano, kvašené potraviny jsou prokazatelně zdravé, a pokud máte zdravotní problémy, mohou vám udělat dobře. Ale třeba taky ne. S Vláďou Sojkou, se kterým píšeme blog Zkvašeno.cz a společně jsme vydali kuchařku, se snažíme téhle lince vyhnout. Klademe důraz na to, že zkvašené potraviny jsou především chutné a jejich tvorba a konzumace má přinášet radost, že jsem účastníkem skvělého procesu, kdy něco nakrájíte, vložíte do sklenice a ono se to promění v něco mnohem zajímavějšího. Včetně radosti z toho, že spolupracuji s ekosystémem, že se učím porozumět určitému rytmu. Jen proto, že se někde píše o tom, že kimčchi je nejzdravější jídlo na světě, nemám za povinnost ho sníst půl kila denně, i když mi třeba nechutná, protože mi smrdí po rybách, je pálivé a je v něm moc česneku. Na to jsem neměla odvahu Kvašení se týká všech kultur, národů, v podstatě celého světa a sahá hlavně do historie, kdy generace našich předků dokázaly využít každou věc z přírody a zároveň ji uchovat. Daří se nacházet nové a inovativní postupy? Ano, inovace jsou poměrně intenzivní – díky propojenosti internetem je mnohem snazší se dostat k tomu, jak Japonci kvasí to a to nebo co dělají Inuité s rybami, a vyzkoušet to ve zdejších podmínkách. Může se tak podařit nacházet nové, neotřelé chutě. V okamžiku, kdy se naučíte pracovat s kropidlákem rýžovým, tedy s plísní Aspergillus oryzae, která se používá v Asii k fermentaci sójových bobů pro výrobu sójové omáčky a miso a k výrobě saké, můžete to vyzkoušet na čemkoli, co vás napadne. A když se to nepovede, zkrátka to vyhodíte na kompost. Současně ale pořád jde o práci s „živým prostředím“, kdy předvídatelnost mikrobiálních aktivit nemusí být stoprocentní. Mikrobi jsou mikrobi, dělají to, k čemu jsou uzpůsobeni. Chtějí se rozmnožit a bránit si svoje zdroje potravy. Že v rámci této činnosti produkují alkohol, kyselinu nebo třeba penicilin, to se prostě děje. Poté co Louis Pasteur prokázal, že nemoci, hniloba a záněty jsou způsobeny živými mikroorganismy, začala se věda věnovat převážně tomu, čím nám škodí. Zároveň se ukázalo, že jsou základní podmínkou toho, aby vůbec fungoval život, aby se rozkládala odumřelá hmota na humus. Sandor Katz mimo jiné říká, že kvašení, které využíváme pro výrobu potravin, je pouhou „manipulací se smrtí“, kdy tvořením něčeho jedlého za pomoci soli a zamezení přístupu vzduchu jen oddalujeme moment, kdy se surovina přemění v humus. Kvasit jde téměř všechno. Co nejde zkvasit? Jakmile máme organickou hmotu, jde zpracovat mikrobiálně, nicméně byly už objeveny bakterie, mutantní enzymy, které se živí plasty. Někde se kvasilo méně, někde více, čím to bylo dáno? Základem kvašení je sůl a obchod se solí je součástí evropské civilizace – po jantarové stezce se nedopravoval jen jantar, ale sůl z Hallstattu nebo z polských solných dolů. Jde o to, že potraviny se neuchovávaly jen kvašením, konzervovalo se i jinými způsoby, třeba zaléváním do sádla, ale také se sušilo, zavařovalo, udilo… V českých zemích se kvasilo hlavně zelí, okurky, mléko a sýry, samozřejmě používal se chlebový kvásek a kvasilo se pivo a další alkohol. Tradice kvašení je hlavně na východ od nás, v Polsku, na Ukrajině, v Pobaltí, Rusku, ale taky na Balkáně nebo ve Středomoří. Mistry ve fermentování jsou  pak bez diskuse země jako Čína, Korea a Japonsko.  V severských zemích se kvasily a kvasí také ryby. Ano, včetně slavného surströmmingu, to jsou fermentovaní, v podstatě shnilí sledi. Pokrm pro silné povahy. Já jsem zatím vyzkoušela jen rybí omáčku, na zásaditě fermentované ryby jsem neměla dosud odvahu, stejně tak na fermentované půlené ovčí hlavy, oceňovanou islandskou pochoutku. Vy fermentujete třeba i ajvar. Proč? Jednoduše proto, že ho nemusím zavařovat. Se zavařováním je moc práce, takže také třeba místo zavařených okurek dělám kvašené okurky. Ne ty klasické, velké „máčáky“, které jsou příliš měkké, ale malé rychlokvašky, které zůstanou báječně křupavé. Stačí je dát do skleniček, přidat trochu koření a sůl a zalít vodou. Já jsem se vydala cestou jen jedné suroviny, na podzim naložím dvacet kilo zelí, abych ho měla v únoru takříkajíc plné zuby. Co byste mi poradila, abych kvašení vzala na milost? Zkuste jiné chutě. Do zelí přidejte třeba mrkev a ptačí jeřabiny, ty „nejedlé“, jsou zajímavé. Jejich trpkost mikrobi rozloží, ale chuť tam zůstane. Dobrou službu udělají také pevnější světlé houby, holubinky nebo růžovky. Dostanete tam pátou chuť, umami, takže primárně to bude kysané zelí, ale bude o ni bohatší, výraznější. Také je možné naplnit zelím papriky, sladké nebo trochu pálivé, kdy se zelí smíchá se solí a česnekem, papriky s ním se vloží do sklenic a volný prostor se ještě „vycpe“ zelím. Těch variant je nesčetně. A není nutné toho dělat dvacet kilo. Změna paradigmatu Společnost se dnes kvůli jídlu hodně drolí a každý výživový směr je svými stoupenci až urputně obhajován. Kvašení to nejspíš taky postihlo. Ano, už jsme o tom mluvily, fermentace je v současnosti prezentována jako něco, co vám zaručí šťastný, věčný a zdravý život a odstraní klidně i nadměrnou kučeravost vlasů, pokud tomu uvěříte. Bohužel to tak ještě chvíli bude, než jej vystřídá jiný trend, ke kterému se bude vzhlížet. Zároveň je biochemie zabývající se mikroorganismy v souvislosti s lidským tělem obrovsky zajímavý vědní obor. A jsem přesvědčená, že je to obor, který ve svém vývoji bude měnit v této souvislosti paradigmata například o lidské psychice, protože mikrobiom v trávicím traktu je propojen také s mozkem. Každopádně je asi dobře, že se lidé zajímají o původ potravin, snaží se jíst zdravě, o jídle přemýšlejí. To je určitě v pořádku. Na druhou stranu se stává, že se za tím mnohdy skrývá určitá nejistota, kdy skrze jídlo chce člověk získat iluzi kontroly – když budu jíst tohle a tohle, budu zdravý. Pokud jídlo provází úzkost z toho, že něco dělám špatně, že selhávám, a upínám se ze všech sil ke zdravé stravě, tak to nefunguje. Ostatně ortorexie je zařazena obdobně jako anorexie mezi psychická onemocnění související s příjmem potravy. Hranice mezi rozhodnutím jíst zdravě, vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám a posedlostí zdravou stravou může být v době, kdy jsme zavaleni reklamami a „zaručenými“ návody na internetu, velmi tenká. Proto jsme na našem blogu odolali pokušení psát výživová doporučení. Co vám nyní kvasí doma? Zrovna teď jen kombucha a taky kukuřice, takové ty malé křupavé klasy. Asi bych to na sebe neměla prozrazovat, ale byl to polní pych na Kuksu, pár jsem si jich tam utrhla.    Zdroj:Respekt

Čas načtení: 2021-11-17 13:10:30

Teď už máme na pašeráky aneb Jak může prosperita posilovat migraci

Jedna z věcí, která poněkud zamořuje debatu o imigraci do Evropy, je tendence příznivců Willkommenskultur prezentovat ty nově příchozí lidi jako oběti chudoby, války, násilí, diskriminace, zotročování a následně morálně odsuzovat každého, kdo jim nechce automaticky přispěchat na pomoc. K tomu občas uslyšíte průpovídku o tom, že kdyby Evropa pomáhala řešit problémy přímo na místě, třeba bychom dnes nebyli tak obohacováni. Částečně tomu nahrává skutečnost, že po několika nocích strávených někde v lese bude víceméně každý vypadat jako bezdomovec, i kdyby to před týdnem byl ředitel Živnobanky. Tím se bezprostřední vizuální dojem, že přece musí jít o ubožáky, posiluje. Kdyby dotyční přestali aspoň na chvíli házet kameny po Polácích a tvářili se adekvátně sklesle, videonahrávky by byly jednoznačně na jejich straně. To je ovšem poněkud v rozporu se skutečností, že cena za „běloruskou cestu“ se odhaduje mezi 12 a 15 tisíci eur na osobu (Deutsche Welle) a turecké „šedé pasy“ vycházely na pět až osm tisíc eur, než policie příslušný úřednický kartel rozbila (RTL). I kdyby se na to skládala celá rodina, je to dost peněz. Výrazně více, než co si v souvislosti s rozvojovým světem představujeme. Mám opačnou hypotézu: chudáky u hranic nevidíme víceméně vůbec. Ti opravdu musejí utíkat pěšky nebo na rezavém náklaďáku, což znamená, že dorazí nanejvýš do sousedního státu. K tomu, zaplatit si letenku přes čtvrt světa a následně služby pašeráků (ať státních či soukromých), potřebujete být docela ve vatě. A logický důsledek této hypotézy, velice nepříjemný, je ten, že jak bude životní úroveň v rozvojovém světě růst, bude si tuhle službu moci dovolit podstatně více lidí. Jinými slovy, ne chudoba, ale umírněná prosperita bude hybatelem další migrace. A vůbec, pojďme se podívat na Bangladéš. Je to zajímavý studijní případ. Jak se žije v Bangladéši? Bangladéšané tvoří významné procento v některých migračních proudech směřujících do Evropy. Podle zpráv OSN (například PDF zde) je jich na africko-italské cestě mezi 16 až 18 procenty, takže jsou tam buď vůbec nejčastější nebo druhou nejčastější státní příslušností. Řecko nedávno označilo Bangladéš za bezpečnou zemi a oznámilo záměr vracet Bangladéšany připlouvající z Turecka takříkajíc šmahem. Přitom podíváte-li se na mapu nebo glóbus, z Bangladéše je to do Evropy zatraceně daleko. Tak co se vůbec děje v Bangladéši? To dost záleží na tom, jakou sadu fakt si vyberete k prezentaci. Vypravěč hlubokých lidských příběhů bude líčit situaci asi takto: „Bangladéš začal svoji existenci jako jedna z nejchudších zemí světa, navíc značně poničená brutální osvobozovací válkou proti Pákistánu. V bývalé britské kolonii žije přes 160 milionů lidí, jejich domovy jsou ohroženy budoucím stoupáním mořské hladiny a častým výskytem tornád. Dělníci a dělnice jsou vykořisťováni. Politicky je země nestabilní a trpí i kriminalitou, jsme tedy povinni jim otevřít náruč bez ptaní.“ Fakticky se tomu líčení nedá nic vytknout, ale existují i jiná fakta, která se do obrázku trpící země tolik nehodí. Bangladéš silně investoval do vzdělání mladé generace a daří se mu poměrně radikálně snižovat negramotnost (mezi lety 2007 a 2019 spadla z téměř poloviny obyvatelstva na čtvrtinu). Celkem 98 procent bangladéšských dětí dnes dokončí základní školu. V redukci hmotné bídy jde o jednu z nejúspěšnějších zemí na světě. Průměrná doba dožití vzrostla na 73 let a průměrný počet dětí na ženu klesl letos konečně pod dvě, což už jsou víceméně evropské hodnoty. Ekonomický růst Bangladéše je setrvale vysoký a předhání i Čínu, HDP na hlavu se během posledních deseti let více než zdvojnásobilo. Stát není – na rozdíl třeba od Pákistánu – vysloveně zamořen islámským fundamentalismem, i když svoje problémy v tomto směru také má. Dívky mají otevřený přístup ke vzdělání včetně vysokého a na středních školách už dokonce tvoří mírnou většinu. Šaríjské principy se udržují v rodinném právu, ale brutální tělesné tresty typu sekání rukou a kamenování jsou dávno zakázány. Země má velmi silný textilní průmysl, což historicky bývá první průmyslové odvětví, které zahajuje celkovou industrializaci ekonomiky (tahle závislost už funguje od 18. století, první byl Manchester). Vzhledem k tomu, že leží hned u moře, a to na půl cesty mezi Evropou a Čínou a nedaleko od miliardové Indie, je o snadnou dopravu a odbyt tamních výrobků postaráno. Dosud celkem nízké mzdy a skutečnost, že Bangladéš nemá žádné mocenské ambice na světové scéně, znamenají, že země bude mít při stěhování levné výroby z Číny (která začíná být příliš drahá, a navíc strategicky riskantní) značnou výhodu. Pokušení migrace Tohle všechno už nezní tak pesimisticky, což? Z hlediska vývoje v rozvojovém světě je Bangladéš vlastně vzorný žák. V případě zlepšování tamních podmínek nejde o náhodný výkyv, ale o dlouhodobý trend udržující se minimálně od roku 2000. Pokud se něco nestane a Bangladéš se bude vyvíjet stejným způsobem jako dosud, někdy kolem roku 2060 to bude země se stejnou životní úrovní jako Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Ty taky začaly extrémně nízko a šly nahoru po velmi podobné trajektorii. Dnes jsou to průmyslové a vědeckotechnické velmoci, které musíme prosit o to, aby vyráběly pokud možno ještě více čipů. Nicméně Bangladéšané nám stejně zaplňují čluny do Evropy, kdežto Korejci a Tchaj-wanci tak v roce 1970 nečinili. Co to? Moje vysvětlení zní, že důvodem je právě kombinace relativně levné a frekventované letecké dopravy se snadnou dostupností informací o tom, jak je jinde skvěle. To dřív nefungovalo a mladí Korejci či Tchaj-wanci neměli možnost tak snadno migrovat jinam. Leč jste-li dnes dvacetiletý Mohamed z Dháky, stačí vám chvíle surfení na smartphonu k tomu, abyste docela dobře věděl, že Dháka má k Mnichovu, co se životní úrovně týče, pořád ještě daleko. A v tu chvíli si buď můžete vybrat, zda a) dalších čtyřicet let strávíte budováním prosperity ve své zemi a užijete si lepšího životního standardu jako stařešina (možná, pokud se nic nezvrhne), nebo b) si zaplatíte ty pašerácké služby a budete žít ve vyspělé a bohaté zemi hned. A vzhledem k tomu, že vaše vlast už není tak chudá, jako dřív bývala, si všechny ty poplatky a úplatky můžete dovolit. V takové situaci by bylo divné, kdyby si všichni vybrali možnost a). A vzhledem k tomu, že Bangladéšanů je opravdu 160 milionů, tak i relativně malé procento těch, kdo zvolí b), znamená početné zástupy zájemců o život v Evropě. Netvrdím, že bychom měli sabotovat ekonomický rozvoj třetího světa. Naopak, jen ať se jim daří a ať rostou. Ale čekat od toho, že migrační tlaky oslábnou, to mi přijde jako naivní myšlenka. Naše hranice budeme muset zabezpečit tak jako tak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-01-16 16:54:26

Záviš Kalandra zůstává aktuální i dnes

Nedávno uplynulý rok byl rokem bilancování. Mimo jiná výročí jsme si připomněli i jedno z nejchmurnějších – sedmdesáté výročí politického procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice zahájeného 31. května 1950 v soudní budově na pražském Pankráci, který vešel do historie jako proces s Miladou Horákovu a spol. Bylo v něm souzeno třináct obžalovaných; padly vysoké tresty včetně nejvyššího – trestu smrti. Kromě Milady Horákové k němu byly odsouzeny i tři další nevinné oběti, mezi nimi i novinář a historik Záviš Kalandra. Právě vydaná kniha Zvon svobody (poprvé vyšla ve slovenštině v roce 1948, nakladatelství Sumbalon ji nyní vydalo česky) připomíná Kalandru jako významného intelektuála, autora několika pozoruhodných děl. Záviš Kalandra se narodil v roce 1902 v lékařské rodině ve Frenštátě pod Radhoštěm, maturoval ve Valašském Mezeřičí a ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě UK. Přibližně od roku 1927 působil jako novinář, přispíval především do Rudého práva a levicové Tvorby, kterou redigoval Julius Fučík a v jejíž redakční radě působil Ladislav Novomeský, Karel Teige, Marie Majerová, Milena Krejcarová-Jesenská, Ladislav Štoll i Jaroslav Seifert. Záviš Kalandra se hlásil k avantgardě, k surrealistům; jeho přítel Karel Teige ho jistě v mnohém ovlivnil, často se spolu scházeli ve známé pražské kavárně Metro na Národní třídě, oblíbeným místem jak Štýrského, Toyen a celé avantgardy. Literární kritik Václav Černý vzpomíná, že Záviš Kalandra, historik, vysoce inteligentní a sympatický, poctivý chlapík, byl v Kostufru, Komunistické studentské frakci, čelnou osobností (Paměti I. 1921–1938, Atlantis, 1994). Už v předválečné době však Kalandra upadl u Gottwalda v nemilost: jedním z hlavních důvodů bylo, že Kalandra hned od počátku důrazně kritizoval stalinistické moskevské procesy. Odveta přišla rychle, po sedmém stranickém sjezdu v roce 1936 byl pro svoje postoje z Komunistické strany Československa vyloučen. V polovině ledna 1937 se Kalandra a Teige zúčastnili večeru klubu Přítomnost, který se konal u příležitosti vydání českého překladu knihy Andrého Gida Návrat ze Sovětského svazu (1936), v níž autor popsal otřesnou sovětskou realitu; Kalandra, Teige, malíř Guttmann, Slavík a básník Noha souhlasili s Gidem, proti byl Štoll, Clementis, Pujmanová i Václavek (Réa Michalová, Karel Teige, Kapitán avantgardy, Kant, 2016). V knize Anti-Gide, která vyšla hned v roce 1937, čteme jízlivá slova jejího autora Stanislava K. Neumanna: Náš pracující člověk neuvěří dnes nebo zítra Záviši Kalandrovi a Karlu Teigemu, poněvadž měšťácká intelektuálština je mu dokonale cizí. A o kousek dál píše o hromadné kalandrovštině, kterou Neumann považuje za toliko nepříjemnou jako vši. (Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí, 1937). Pro úplnost dodávám, že Stanislav K. Neumann zemřel už v roce 1947. Záviš Kalandra, jen o málo mladší než S. K. Neumann, si nenávist svých vrstevníků vysloužil už tím, že kritizoval socialistický realismus. Považoval ho za neblahý produkt stalinistického režimu, hrubým způsobem paralyzující tvůrčí svobodu. Krátce po vyloučení z KSČ začal spolupracovat s nekomunistickým tiskem, své statě a glosy publikoval především u Peroutky v jeho Přítomnosti, a dokonce založil i protistalinistický časopis Proletář. Tím si vysloužil titul „trockista“, ačkoliv jím ve skutečnosti nebyl – naopak sám s trockisty často a ostře polemizoval. Během okupace, přestože už nebyl členem KSČ, nebyl ušetřen nacistické perzekuce. Zatklo ho gestapo, kterému jen zázrakem uniklo, že byl členem odbojové skupiny V boj; Kalandra přežil koncentrák Sachsenhausen, Flossenbürg i Ravensbrück i pochod smrti do Schwerinu. Po osvobození se vrátil do Prahy a pokračoval v historickém bádání i publikační tvorbě. V listopadu 1949 však byl opět zatčen, StB ho zatkla jako trockistu, žaloba ho vinila, že sabotoval základní zájmy průmyslu, údajně tak činil prostřednictvím anglické tlumočnice, své přítelkyně Mary Bakerové, které předával své špionážní (sic) zprávy. Justiční vražda v inscenovaném procesu byla dokonána 27. června 1950, ze čtveřice odsouzených k trestu smrti šel na popraviště Záviš Kalandra jako první. Jeho žena, malířka Ludmila Rambousková-Kalandrová, vyčerpaná a zlomená i tím, že Klement Gottwald, kterého znala osobně, zamítl její žádost o milost, byť její manžel patřil kdysi k těm, kteří ho podporovali, zemřela na infarkt v roce 1952. A za násilnou smrt lze považovat i náhlé úmrtí Karla Teigeho; zasažen smrtí svého přítele, denně očekával i svoje zatčení. Teige zemřel rovněž na infarkt 1. října 1951. Den nato, 2. října, spáchaly sebevraždu jeho životní družka Josefina Nevařilová i dlouholetá milenka Eva Ebertová… Ale zpět k útlé knize Zvon svobody, jejíž název nepochybně inspiroval básník Josef Miloslav Hurban svým veršem Bije zvon svobody, /slyšte jej národy, / kdo jej nemiluje, zalituje. Dílo podobající se eseji je rozděleno do jedenácti kapitol, svůj závěrečný komentář nazval Martin Kučera Záviš Kalandra: iluze a skutečnost. Dílo je, jak Kučera píše, jedním z nejcennějších rezultátů českého marxistického historického myšlení vůbec. Hned v první kapitole Soud nad dějinami přináší autor zasvěcený pohled na emancipační snahy Slováků v období, kdy se formovaly moderní evropské národy, zajímá se o úsilí slovenského národa, o jeho uznání za plnou národní svébytnost, především za odstranění feudálního útlaku. A Kalandra v této kapitole připomíná, že maďarské Uhersko, které Kossuth chtěl vidět zářit jako „hvězdu na evropském nebi“, není možné poznat věru jinak než v rámci revoluční Evropy 1948. A právě roku 1948 věnuje autor velkou pozornost, napjatému vztahu mezi Maďary a Slováky. Kalandrovo dílo ani po dlouhých letech od svého vzniku na aktuálnosti mnoho neztratilo. Kalandra, levicový intelektuál, brojí ve Zvonu svobody i proti stávajícím sociálním poměrům, ostře na stránkách své knih kritizuje jen zdánlivě filantropické zákonodárství, chudinské zákony přikazující farnostem, aby se o příslušníka chudiny postaraly alespoň do té míry, aby neumřel hlady… A tehdy, jak píše, to byla přímá výzva pro agrární a průmyslové chlebodárce, aby vypláceli mzdy nedosahující ani životního minima. Zaměstnanci na půdě i v továrnách tak přestávali být skutečnými dělníky a stávali se důchodci péče o chudé. Kalandra tak přináší ve své knize cenné zamyšlení nejen nad fenoménem chudoby, ale i vlastní podstatou lidství. Jeho zájem je dokonce širší, analyzuje, formuluje i temné poměry ve Francii, panující zejména v průmyslových městech, navazuje tak na dílo ekonoma a politika vicomta Albana de Villeneuve-Bergemonta, který žil v Paříži v letech 1784 až 1850. Osobnost, jež vešla do francouzských dějin jako noble catholique, jako jeden z prvních, který kritizoval nelidské vykořisťování v manufakturách, zejména dětskou práci, a přispěl tak k přijetí prvních sociálních zákonů, právě pokud jde o legislativní úpravu dětské práce. Je autorem mnoha děl, jejichž základem byl catholicisme sociale, za všechna jmenuji alespoň Économie politique chrétienne z roku 1834, o kterou se Kalandra ve svém Zvonu svobody na několika místech opírá. Ve čtvrté kapitole nazvané Špatná stránka píše: V roce 1817 bylo z šedesáti sedmi tisíc pařížských dělníků dvacet dva tisíc bez práce – téměř celá třetina. Ale i plně zaměstnaní žili většinou v bídě; v nejprůmyslovějším kraji Francie, v Lille a okolí, dva dělníci z pěti nemohli vyžít ze svých mezd a šestina všeho obyvatelstva byla odkázána na chudinské podpory. (…) Kvalifikovaný dělník se tenkrát dožíval průměrně 28 let, dítě pomocného dělníka mělo matematickou naději dožít se devíti let. A na témže místě cituje Villeneuva-Bergamonta: Nová šlechta byla mnohem despotičtější a tisíckrát tvrdší, než byla šlechta středověká. (…) Obratem čarovného proutku narostly obrovské majetky. Tak vzniklo průmyslové poddanství. (…) Nevím, kdo dnes věnuje pozornost chudobě, pravice i levice tento problém pohodlně přesunula do kategorie nepodstatného stejně jako jiné sociální jevy, což může být stejně jako kdysi skrytá hrozba pro celou společnost… Zájem mnohých intelektuálů je soustředěn spíše na transakce politické, na zisk a spotřebu. Neúspěch je chápán jako důsledek lenosti. I přesto, že chudoba všude roste a prohlubuje se. A zvětšuje se i rozsah epidemií i jiných chorob s ní souvisejících. Svědomí vzalo za své. A myšlení klouže často jen po povrchu. Právě v tomto kontextu vyniká Zvon svobody svojí skvělou analýzou sociálních poměrů, a nejen českých a slovenských. Také Kalandrův přínos k české slovakistice je zcela zásadní, a to jak ve směru historickém a ekonomickém, tak i uměleckém. S přesností sobě vlastní dokázal zhodnotit i poměry v Rusku, varoval před rozpínavou politikou tamních vládců a ten obraz komparoval s nacionálně českým, maďarským a speciálně slovenským prostředím, jak v závěru zdůrazňuje Martin Kučera. Záviš Kalandra byl pozoruhodnou osobností, nastínil politickou situaci i sociální problémy lidského bytí, člověka ve vztahu ke společnosti, ke světu. Starostlivost o lidskou bytost v kontextu velkých i malých dějin byla pro něj typická. Jeho dílo je nadčasové. To, že bylo kdysi zavrženo, na tom nic nemění. Naopak. Zvon svobody má mnoho co říci každé generaci, i té dnešní. Tragické je, že jeho autor se stal obětí doby, kdy vzniklo, doby, která se navíc právě holedbala tím, že sociální problémy řeší. Záviš Kalandra však s námi svým dílem zůstává i v našem čase. A odolal tak zkáze. Kniha vychází ve zrevidované podobě a se zasvěceným komentářem, jak už kdysi doporučil slovenský básník a výtvarník Albert Marenčín. Historik Martin Kučera, dlouhodobě se zabývající českými a slovenskými dějinami stejně jako Kalandra, se ujal práce editora a dílo doprovodil svým zasvěceným komentářem.   Záviš Kalandra, Zvon svobody, Sumbalon 2020, editor Martin Kučera {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-07 10:54:06

Ženy s paletou v 19. století

Výtvarnice musely v průběhu 19. věku čelit nejen svojí tradičně slabší sociální pozici, ale i nemožnosti studovat na akademiích. První významnější umělkyně začátku století jsou tak diletantky aristokratického původu. Později se na poli výtvarné tvorby výrazně uplatňují ženy, které pocházejí z uměleckého prostředí – dcery svých otců. Kolem poloviny století vzrůstají počty malířek především díky novým možnostem edukace v této oblasti, jakými jsou výuka kreslení na soukromých ústavech pro dívky. Avšak odepření akademického vzdělání dívkám vedlo po celé 19. století k odlivu umělkyň do zahraničí, kde mohly svobodně studovat a později i nalézt uplatnění. Ženy se v 19. století také tradičně setkávaly s požadavkem na tvorbu „specifického ženského umění“, které by se nějakým způsobem odlišovalo od toho „mužského“. Později postupně docházelo k pozvolnému „povýšení“ tradičních rukodělných ženských prací (tzv. výšivka či malba na porcelán) k zařazení do sektoru výtvarného umění – tzv. užitého umění. Dnes se například textilní výtvarnictví běžně vyučuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jeho význam není zpochybňován. Až roku 1904 proběhla anketa týkající se ženského uměleckého studia na pražské akademii, která se setkala s rozporuplnými reakcemi. K tehdejším velkým odpůrcům studia žen patřily přední umělecké osobnosti, jako byli Vojtěch Hynais či Hanuš Schwaiger. Josef Václav Myslbek připouštěl osoby „něžného pohlaví“ pouze jako hospitantky, ne tedy v řádném studiu. Jedním z argumentů bylo tvrzení, že ženy možnosti studia na akademii „zneužijí“ a místo toho, aby se věnovaly malbě květin či ornamentů, „tedy tématům jim vlastním“, budou zkoušet kresbu historických námětů či dokonce aktů, což podle dobových norem nepříslušelo jejich naturelu. Dvojí morální standard byl tedy i na počátku 20. století stále v kurzu a ženy se otevření pražské akademie výtvarných umění dočkaly až s příchodem první republiky, kdy nastala skutečná rovnost pohlaví a získaly i volební právo. Možnosti uměleckého vzdělávání dívek v průběhu 19. století nebyly velké. Kolem poloviny století vzrůstají počty malířek především díky výuce kreslení na soukromých vzdělávacích ústavech pro dívky. Jedním z příkladů je výuka kreslení v Budči, škole založené Karlem Slavojem Amerlingem, kde ji ve 40. letech vedl tehdy v Praze pobývající slovenský malíř Josef Božetěch Klemens. Kreslení bylo později vyučováno i na Průmyslové dívčí škole, o jejíž založení se přičinila Marie Riegrová Palacká, dále na Městské dívčí škole či roku 1871 založené Obchodní a průmyslové škole dívčí, jež byla součástí Ženského výrobního spolku s čelními představitelkami – Karolínou Světlou a Žofií Podlipskou. Svoji vlastní školu kreslení pro dívky měla i Amálie Mánesová, sestra Quida a Josefa Mánesa a dcera Antonína Mánesa, který ji přesvědčil, aby se nevěnovala figurální tvorbě tak, jak ona sama si přála, ale aby svůj štětec zasvětila malbě krajinných scenérií. Amálie Mánesová se svými bratry nejen tvořila, ale také se o ně starala a rezignovala na svůj osobní život. Odmítla nabídku k sňatku se sochařem Václavem Levým, u kterého se domnívala, že chce beztak jen těžit z jejího rodového jména a raději zůstala svobodná a bezdětná. Velké osobnosti malířské tvorby lze mezi ženami hledat v generaci narozené po druhé polovině 19. století. Jsou jimi nepochybně Zdenka Braunerová, malířka a designérka Marie Luisa Kirschner, v Itálii žijící Antonie Brandejsová, jejíž díla se dnes na aukcích běžně prodávají za šesticiferné částky, či Helena Emingerová nebo Hermína Laukotová. Mnohé výtvarnice se nikdy neprovdaly, což byl i případ předčasně zemřelé Pepy Mařákové, dcery vynikajícího krajináře Julia Mařáka. Josefína Mařáková rozvíjela svůj talent především na poli figurální tvorby. Známý je její dvojportrét, na kterém zobrazuje sebe s paletou v ruce, obracející se pohledem na svého otce u malířského stojanu. I přesto, že mezi její mecenáše patřil například Josef Hlávka, stojí její dílo ve stínu jejího slavného a váženého otce, profesora pražské akademie, který ji v její tvorbě podporoval a byl jejím prvním učitelem. Avšak krátký život, který jí byl dán, a doba, v níž se narodila, neumožnila vetší rozvinutí jejího talentu a nenalezla tak širší ocenění u laické i odborné veřejnosti. {loadmodule mod_tags_similar,Související} V osobním životě byla snad šťastnější Anna Boudová Suchardová, česká malířka květin, keramička a textilní výtvarnice, jež byla dcerou sochaře Antonína Suchardy a sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardy. Vdala se za výtvarníka a profesora kreslení na kladenském gymnasiu Aloise Boudu a byla matkou známého ilustrátora Cyrila Boudy. Podobně na tom byla Berta Libscherová Havlíčková, provdaná za právníka Františka Liebschera, která se věnovala zejména pedagogické činnosti. Stojaté vody pražského rybníčku rozvířila ke konci 19. století výstava berlínské dekadentní malířky Anny Costenoblové s názvem Tragédie ženy, jež představovala osobitým způsobem touhy i erotické představy něžného pohlaví a značně tak zamávala s tradičním vnímáním „ženského světa“. Exhibice zaznamenala rozporuplné reakce, a to i u žen kritiček. Zatímco spisovatelka Teréza Nováková na stránkách Ženského listu projevila značné pochopení pro tvorbu této autorky, Renáta Tyršová spatřovala ve výstavě úpadek kultury. Skutečně první výstava českých žen výtvarnic se poté konala až roku 1911 v Turnově, kde byly zastoupeny jak žijící, tak zesnulé tvůrkyně, mezi nimi nechyběla ani výše zmíněná Amálie Mánesová či Zdenka Braunerová. Uměnímilovní čtenáři se mohou o tematice žen v umění dozvědět více na přednášce Výtvarné umělkyně 19. století v českých zemích v Náprstkově muzeu 26. září v 18 hod. Přednáška se koná jako doprovodný program k výstavě Vlastním hlasem, která se zaměřuje na představení emancipace žen ve společnosti.

Čas načtení: 2024-02-29 15:53:00

Společnost Huawei uvádí na trh deset průmyslových digitálních a inteligentních transformačních řešení doplněných o řadu nových stěžejních produktů

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Během veletrhu MWC Barcelona 2024 uspořádala společnost Huawei konferenci Huawei Industrial Digital and Intelligent Transformation Summit. Společnost Huawei uvedla na trh deset průmyslových digitálních a inteligentních transformačních řešení, jakož i řadu nových stěžejních produktů s cílem uspokojit potřeby zákazníků v různých fázích průmyslové transformace.Li Peng, korporátní senior viceprezident a prezident pro prodej a služby ICT společnosti Huawei, prohlásil: "Od informačního věku až po věk digitalizace – každá transformace přinesla obrovské možnosti. Nyní vstupujeme do inteligentního světa a nejlepším způsobem, jak předvídat budoucnost, bude ji vytvořit. Společnost Huawei zdvojnásobí své úsilí a nabídne více produktů a řešení inteligentní digitální infrastruktury, které urychlí inteligentní transformaci průmyslových odvětví. Budeme tvrdě pracovat, abychom na této cestě byli spolehlivým partnerem pro ostatní."Digitalizace průmyslu je klíčovým krokem k přijetí inteligentního světaPodle společnosti Huawei je klíčovým krokem k přijetí inteligentního světa průmyslová digitalizace. Průmyslová digitalizace nyní vstupuje do hlubokých vod a Leo Chen, prezident podnikového prodeje společnosti Huawei, poukázal na to, že musíme koordinovaně řídit výkon "výpočetní, přenosové i úložné" kapacity dat, integrovat data z různých scénářů do jediného jednotného cloudového datového základu a oslovit více tradičních průmyslových odvětví a klíčových podniků, aby bylo možné podpořit celou řadu průmyslových zákazníků na jejich cestě k digitalizaci a přijetí inteligentního světa.Slovy Lea Chena: "'Fázový přechod' je termín z fyziky, který lze použít k popisu revolučního účinku digitální a inteligentní transformace – to znamená, že přinese nejen vyšší úroveň růstu, ale také zcela novou ekonomickou dynamiku. Dosažením vyšší míry efektivity a produktivity můžeme v konečném důsledku vytvořit lepší život pro každého. Jsme plně odhodláni spolupracovat se všemi stranami na urychlení digitální transformace ve všech odvětvích a na přijetí inteligentního světa."Společnost Huawei oficiálně uvádí na trh deset průmyslových digitálních a inteligentních transformačních řešení doplněných o řadu nových stěžejních produktůPro velké průmyslové zákazníky s různorodými službami a komplexními scénáři připravila společnost Huawei deset průmyslových digitálních a inteligentních řešení. Konkrétně jde o řešení National Cloud Solution 2.0, Smart City, Smart Classroom 3.0, Medical Technology Digitalization, Digital CORE, Intelligent Factory, Smart Airport Fully Connected Fiber Network, Perimeter Security with Fiber Sensing, Smart Railway Perimeter Detection, ITS 2.0, Intelligent Power Distribution (IDS) a Oil and Gas Pipeline Safety Management Solutions. Kromě toho společnost Huawei vydala několik portfolií produktů, včetně digitální platformy Campus a řešení Multilayer Ransomware Protection (MRP) 2.0 a Perimeter Protection Site.Při řešení potřeb malých a středně velkých zákazníků s relativně jednoduchými obchodními scénáři využívá společnost Huawei své špičkové postupy a ve spolupráci s partnery vytváří otevřená, nenáročná řešení přizpůsobená konkrétním scénářům, která se vyznačují vysokou nákladovou efektivitou, diferencovaným vedením a bohatou servisovatelností. Tato iniciativa pomáhá malým a středním podnikům dosáhnout jejich cílů v oblasti digitální a inteligentní transformace, a to prostřednictvím více než 30 řešení založených na scénářích vyvinutých ve spolupráci s partnery.Pro malé a mikro zákazníky s jednoduchými scénáři uvedla společnost Huawei v roce 2023 značku HUAWEI eKit. Během konference představila značka HUAWEI eKit nové produkty pro kanceláře malých a středních podniků, levné hotely, základní a střední školy, komerční obchody, kliniky, komunitní nemocnice, nemovitosti, restaurace atd.Kromě toho společnost Huawei uvedla na trh nové zásadní produkty v oblasti datových komunikací, optických sítí, datových úložišť a lehkého konvergovaného provozu a údržby.David Shi, viceprezident společnosti Huawei pro marketing a prodej ICT řešení, vysvětloval: "Společnost Huawei si uvědomuje, že každý zákazník má své specifické potřeby a výzvy. S pokračující digitální a inteligentní transformací se společnost Huawei ve snaze vyhovět potřebám zákazníků věnuje vývoji špičkových, ekologických a nízkouhlíkových produktů a řešení založených na konkrétních scénářích."Společnost Huawei spolupracuje s partnery na vytvoření světlé budoucnosti pro inteligentní světErnest Zhang – prezident pro globální partnery, komerční a distribuční služby a podnikový prodej ve společnosti Huawei – řekl: "Společnost Huawei bude i nadále spolupracovat s partnery a dodržovat zásady 'sdílené výhody jako mostu, integrity jako základu a pravidel jako záruky'. Budeme neustále optimalizovat zásady rozvoje partnerů, budovat zdravá a oboustranně výhodná partnerství a spojovat síly pro společnou éru úspěchu."Další informace najdete na adrese https://e.huawei.com/eu/events/branding/mwc?ic_medium=hwdc&ic_source=ebg_%2001MHQHQ244VU01S&ic_content=news KONTAKT: hwebgcomms@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-03-07 08:38:00

ZTT je lídrem inovací na veletrhu MWC v Barceloně: Formování budoucnosti konektivity

Barcelona (Španělsko) 7. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Nedávno se v Barceloně konal největší světový veletrh MWC zaměřený na konektivitu, na kterém se sešli klíčoví hráči a nejnovější inovace z celosvětového odvětví mobilních komunikací. Společnost Jiangsu Zhongtian Technology („ZTT") na této akci představila své vedoucí postavení a inovace v dynamické oblasti globálních informačních a komunikačních technologií (ICT).Společnost ZTT, která je pevně odhodlána realizovat sen o inteligentním připojení, představila průlomové pokroky v oblasti infrastruktury a služeb ICT. V éře výpočetního výkonu buduje společnost ZTT nové paradigma plně optického síťového základu. Díky nabídce optických vláken, která snižují ztráty signálu, optickým kabelům s vysokým počtem jader a špičkovým optickým modulům přináší společnost ZTT revoluci v oblasti konektivity tím, že poskytuje mimořádně velkou šířku pásma a připravuje půdu pro vysokorychlostní propojení 400G a více.V oblasti bezdrátové komunikace – zejména na poli technologie 5G – představila společnost ZTT řadu řešení, která mají zákazníkům umožnit pokročilé možnosti bezdrátové komunikace. Společnost ZTT je lídrem na cestě k rychlejšímu, pohodlnějšímu a ekologicky udržitelnému připojení v digitálním věku – od speciálních netěsných kabelů až po ekologické antény 5G a optoelektronická hybridní kabelová řešení.Předváděné technologie, mezi něž patří například základnové stanice s lehkou zelenou energií a systémy záložního napájení z lithiových baterií, podtrhují závazek společnosti ZTT nejen vůči technologickým inovacím, ale také vůči udržitelnosti. Díky nabídce ekologičtějších alternativ a řešení s nižšími emisemi uhlíku je společnost ZTT lídrem ekologičtějšího přístupu k bezdrátové komunikační infrastruktuře.Společnost ZTT, celosvětový lídr v oblasti ICT infrastruktury a služeb, stále posouvá hranice možností a zavádí novou éru konektivity, která se vyznačuje rychlostí, efektivitou a udržitelností. Společnost ZTT je díky svému neochvějnému úsilí o inovace zaměřené na zákazníky připravena utvářet budoucnost inteligentního připojení, udávat nové standardy a připravovat půdu pro propojenější svět.O společnosti ZTE: ZTT Group (celý název: Jiangsu Zhongtian Technology Co., Ltd.) má diverzifikované průmyslové portfolio, které zahrnuje námořní zařízení, obnovitelné zdroje energie, nové materiály, inteligentní sítě, komunikační řešení a další diverzifikované průmyslové produkty. S 80 globálními dceřinými společnostmi a více než 16.000 zaměstnanci je ZTT jedním z největších vyspělých výrobních podniků v Číně a je zařazena mezi 500 největších čínských podniků.Společnost ZTT se pyšní celosvětovou působností skrze 44 kanceláří a 14 marketingových center v zahraničí a pět zahraničních závodů v Indii, Brazílii, Indonésii, Maroku a Turecku. Výrobky společnosti se vyvážejí do více než 160 zemí a regionů a v roce 2023 společnost ZTT překonala v tržbách hranici 13,5 miliardy USD.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2354817/1.jpgKONTAKT: Nicole Qian, +86-13809082927, nicole.qian@zttcable.com 

Čas načtení: 2024-03-09 17:18:59

Hasiči likvidují požár ve firmě na Mostecku, evakuováno bylo sto zaměstnanců

Sedm jednotek hasičů zalarmoval v sobotu odpoledne požár vzduchotechniky ve firmě Nemak v průmyslové zóně Joseph v Havrani na Mostecku. Před jejich příjezdem závod v průmyslové zóně opustilo zhruba 100 zaměstnanců.