Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-28 15:15:00

Komentář: Trestat bezdomovce za „životní styl“ by bylo nedůstojné. Nás všech

Senátor Zdeněk Hraba (ODS) chce řešit bezdomovectví a bezpečnost na ulicích. Uvažuje o tom, že by z bezdomovectví, které ohrožuje veřejný pořádek, vznikl trestný čin. To není dobrý nápad.

Čas načtení: 2024-12-03 00:01:00

Vinohradská 12: Patří bezdomovci do vězení?

Lidé bez domova. Jednomu politikovi smrdí v metru, druhý by je chtěl postavit mimo zákon. Jak správně řešit otázku bezdomovectví? A umíme to v Česku? Téma pro Elišku Černou, která působí na Katedře sociální práce Ostravské univerzity, ale žije a otázce bezdomovectví se věnuje v Brně. Ptá se Matěj Skalický.

Čas načtení: 2024-12-24 11:20:00

Důvěra místo podmínek: Ředitelka neziskovky rozdala čtyři miliony bezdomovcům

Jana Hamplová rozdělila čtyři miliony korun mezi čtyřicet lidí bez domova. Peníze si půjčila, přesto věří, že projekt ukáže, že důvěra a podpora mohou být efektivní cestou, jak řešit bezdomovectví. Výsledky budou známé v roce 2025.

Čas načtení: 2020-11-05 19:31:38

U knihovny s Petrem Bílkem: O středoevropanství jako prokletí a mytologii reklam na čisticí prostředky

Drzé pravdy Davida Zábranského se nekrotí před nahotou a o totemické komponenty demokracie si klidně opírají smeták a Baarův Jan Cimbura nám připomíná, že bychom neměli ztrácet schopnost nechat se oslovit lidskou autenticitou ani v literatuře.   David Zábranský: Republika (Větrné mlýny 2020) Čas našich životů překrývaný s důslednou zlomyslností Májinými závoji politických aktualit. Lidé přicházející na svět s předem danými parametry jako automobily různých značek z výrobní linky. Ani celoživotní úsilí nezbaví lidské exempláře cejchu místa, kde se narodily, kým byly vychovány a s kým vyrostly. Lidem z Východu se točí pohled věčně a marně na Západ nebo na Jih. Středoevropanství jako prokletí a nerozlomitelné pouto. Zábranský hbitě zaznamenává politické události v současných Čechách i na Slovensku a jeho šikovný talent je vyostřuje v provokaci. Groteska a někdy i málo vkusná karikatura ho baví, nenechává se krotit kompoziční kázní, ani konvenční motivickou skladbou prózy. Jeho drzé pravdy se nekrotí před nahotou a o totemické komponenty demokracie si klidně opírají smeták. Tak čteme, že investigativní žurnalistika zhusta se pídí jen po dokladech podpírajících předpojatosti pátračů, že tu neplatí presumpce neviny, že osobní averze jsou nejlepší navigací. Povýtce privátní motivace novinářů se povyšují na nosné principy demokracie, a dokonce za její obnovu a posilování. Viz zvolení bývalé manželky šéfredaktora úhlavního média za prezidentku. Z přesvícené scény médií a politiky bolí oči, a přede všemi ty, které čekaly literaturu.   Friedrich Nietzsche: Zrození tragédie čili helénství a pesimismus (Elektronické vydání v Městské knihovně Praha, 24. září 2019/ překlad Otokar Fischer) „Odkud plyne umělci povinnost, aby se přizpůsoboval moci, jejíž síla tkví jen v její početnosti?“ Kniha vznikla v letech 1870 až 1871, autor nemohl tudíž tušit nic o tlaku mas, jemuž je umění v dnešní době podrobováno, nic o lajcích a množství přátel na sociálních sítích, nic o influencerech, kteří jako v drtičích citrusových plodů pouštějí šťávu k vteřinovému použití a věčnému zapomenutí. Doba bez mýtu je bezdomovectví, praví klasik, a ani umění v ní nedosáhne dále a výš než k nápodobě jevů a uctívání jejich jedinečnosti bez zřetele k univerzalitě života a její potřebnosti. Mýty počínající heroickými vášněmi a boji se přestěhovaly dnes do mytologie reklam na čisticí prostředky, ve kterých svádějí svůj boj detergenty s nečistotami. Mýtus vystřídala věda, tragický pocit života vplynul do optimistické vize stále efektivnějšího ovládání přírody a nakonec jejího nahrazení dokonalými technologiemi. Co s námi bude, až se i tento příkrov mámení rozplyne?   Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura (Elektronické vydání v Městské knihovně Praha, 3. listopad 2011) Už vidím ten pošklebek ironie. Cimbura? A v tomto kontextu? Cosi chatrně starožitného, soucitně ironicky chápaného, dětinská naivita. Promíjím všem, protože tím dosvědčují, že tento román nikdy v životě neměli v rukou. Kdo postál u kostelíka v Krtni, kdo se zasnil pod ořechem před farou v Ořechu, kdo si prošel Baarův domek v Klenčí, měl by pokračovat na cestě k lidské tváři těchto krajin, měl by, šťastně pootevřen určitému typu češství, bez předsudků a školských strusek začít číst Baarovy texty. Literatura zemité opravdovosti sice zpočátku vyžaduje jistou dávku vůle k nudě, ale když člověk zapomene na svůj dnešní zpovrchnělý vkus, na svou závislost na zábavnosti, na svou zpovykanost ironií, na ohoblovanou češtinu, na progresivismus, rozevře se před ním pevná stupnice pozitivních hodnot ovládaných opratěmi selství. Moudrá vyváženost vztahu člověka k přírodě je zde až klasicky sošná. Autorova náboženskost je daleka katolické ofenzívnosti, má blízko k proudům francouzského písemnictví, jak je známe pak později například do Jeana Giona. Topos Putimi vám každý štamgast hbitě spojí se Švejkem a jeho anabází, se svíčkou v poledne byste ale museli hledat někoho, kdo není rodák a kdo si vybaví ten představový komplex, jenž na tímto místem vztyčil J. Š. Baar svým Cimburou. Neměli bychom ztrácet schopnost nechat se oslovit lidskou autenticitou ani v literatuře. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-22 16:08:09

Janusovská tvář Etiopie v historickém údobí „Covid-19“

Současná Etiopie, stižená celosvětovou hrozbou zhoubného viru Covid-19, odhaluje dvojí „daímōnickou“ tvář. Právě v globálním měřítku se jistě nejedná o jev ojedinělý, a už vůbec ne výjimečný. Zkušeností psané pravidlo stále platí: čím propastnější jsou sociální rozdíly mezi lidmi, úměrně tomu narůstá disproporce mezi reálnými opatřeními mocenských struktur vlády a sociální realitou, v níž lidé bezprostředně žijí – v níž „obcují“. Tento obecný společenský nesoulad se dotýká také současné Etiopie, která jako většina zemí světa zažívá globální pandemii koronaviru svým vlastním způsobem a ve svých vlastních specifických podmínkách. I když počet potvrzených případů nakažených tímto zhoubným virem nepřekročil ve stále lidnatější (už více než stomiliónové) Etiopii zatím počet devadesáti osob, její vláda reaguje na vzniklou krizovou situaci zcela adekvátně, evropským úhlem pohledu, řekněme, v tempu přiměřeném zdejším africkým možnostem. Vláda nechce Etiopii izolovat od ostatních zemí Během března byly uzavřeny školy včetně univerzit, zavedla se preventivní čtrnáctidenní karanténa pro všechny, kdo přicestovali do země z ciziny. Během druhého dubnového týdne situace vykulminovala do tzv. „stavu ohrožení“. Následně pak přibyly další formální omezující nařízení, jež je povinen každý, kdo v Etiopii žije, bezezbytku a důsledně dodržovat – všechny druhy setkání, ať už politického či náboženského charakteru, byly omezeny počtem čtyř osob, nelze si potřásat rukou a stanovil se maximální počet přepravovaných osob pro autobusy, vlaky i taxíky a úměrně tomu se navýšily ceny jízdného; zakázaly se návštěvy věznic (kromě zasílání potravin), barů či kin atd., v restauracích a kavárnách mohou sdílet společný stůl pouze tři osoby ve stanovené vzdálenosti dvou dospělých kroků. Nelze se už svobodně pohybovat přes hranici sousedních zemí, ale ani v tomto celospolečenském nouzovém stavu vyhodit nájemníka na ulici, zvyšovat nájemné nebo propouštět z práce; byl zamezen přístup do sportovních areálů a zrušeny sportovní aktivity s výjimkou provozování her do dvou osob. Stanovila se vzdálenost mezi lidmi poskytujícími služby i rozestupy ve frontách a povinnost nošení ochranných roušek v místech, kde jsou tyto služby poskytovány; nicméně strategicky klíčové úřady, dále pak zemědělství a stavebnictví musí dle uvážlivého rozhodnutí vlády zůstat v provozu. Byl vyhlášen striktní zákaz všech druhů informací, které by populaci děsily a médiím byl proto udělen zákaz chovat se senzacechtivě; příslušným úřadům bylo uděleno nařízení zaměřit zvýšenou pozornost na místa, kde se opakovaně stojí ve frontách a úřadům samým pak povinnost redukovat počet zaměstnanců, někteří budou pracovat z domova. Musí být plynule zajištěn transport pracujících do zaměstnání; nemocní mají povinnost se hlásit u příslušných zdravotnických institucí; zařízení na mytí rukou musí být instalováno mimo areál, který poskytuje služby, byla stanovena také přísná hygienická nařízení v hotelích; soudy musí zůstat nadále v činnosti a vězňům umožněn nepřerušený styk s právníky; stát přislíbil podporu boje proti antivirové kampani a bude omezena účast na pohřebních ceremoniích; občané se bez výjimky musí řídit obecnými pokyny úřadů. Etiopský premiér a nositel Nobelovy ceny míru Abiy Ahmed vyzval všechny občany k dodržování těchto opatření. V jeho důsledku má docházet k postupné eliminaci porušování zákona a pořádku tam, kde účinnost opatření nelze kontrolovat běžnými orgány činnými v trestním řízení, a to právě v rozsahu, jenž souvisí s výskytem takovéhoto specifického druhu virové epidemie. Vláda však soustavně opakuje, že nechce Etiopii izolovat od ostatních zemí, provést jakýsi „lockdown“ jako jinde v Africe, včetně Ugandy, Rwandy a Mauriciu. Důvod je podle premiéra Abiyho více než prozaicky zřejmý – odpovídá neblahé etiopské realitě. Podle jeho vlastních slov v zemi „existuje velké množství občanů bez domova. Dokonce ani ti, kteří domovy mají, se musí každý den potkávat“. A opravdu. Tím je prostě vystiženo skutečné a všudypřítomné gró problému dnešní Etiopie. Vnitrozemní perla východoafrického rohu Projížděli jste touto zvláštní členitou zemí, okouzlil vás patrně nejen nezaměnitelný a důstojně působivý hornatý ráz této starobylé a monumentálními historickými památkami prodchnuté křesťanské země, která své kulturní počátky a vlivy datuje už od časů židovského krále Šalamouna. Tato hrdá vnitrozemní perla východoafrického rohu, jíž se nikdy nepodařilo kolonizovat a v níž se v mnoha ohledech ještě doslova zastavil čas, je zemí původního pohybu, tepu života, jenž méně plánuje a je více ponořen do své každodenní přítomnosti. Tento neproměněný životní styl lze jako pradávný sen nejlépe sledovat na etiopských vesnicích s jejich typickými, povýtce kulatými domky s doškovými střechami bez komínů, které po staletí nezměnily svůj vzhled a sotva je možné na jejich rozhodném stavebním rázu dohledat stopy pokroku. Civilizační proměnu spíše připomíná všudypřítomný vlnitý plech, který ne vždy vkusně, ale o to více ryze účelně doplňuje vnější vizuální tvářnost moderní Etiopie, ať už v podobě ohrad pozemků, vlastních obytných domů, krámků s rozmanitým zbožím, pouličních kavárniček i jídelen nebo také kostelů a mešit. Většina lidí každodenně neúnavně pěšky nebo za doprovodu svých věrných oslíků či hrbatých krav „zebu“ a snad zřídka také místními taxíky – indickými motorovými trojkolkami nazývanými „tuk-tuk“ – proudí od vesnice k vesnici či do okolních (v současnosti už jen převážně nepůvodních eukalyptových) lesů a obstarávají si každodenní potravu a topivo na její skromnou přípravu či jeho prodej. Třeba i několika rozlehlým vesnicím je k dispozici jen jeden zdroj vody, který slouží hlavně ženám, ale také jejich dětem jako každodenní místo bezprostředního potkání a výměny nezbytných informací. Tento pospolný způsob života je zde hluboko zakořeněn a lze jej pozorovat na každém kroku, jedno zda během živé komunikace před nebo při nákupu zboží, při pojídání tradiční „indžary“ (každodenní součásti etiopské kuchyně) či u popíjení výtečné „buny“, chuťově nezaměnitelné etiopské kávy připravované vždy čerstvě a v obřadním duchu na žhnoucím dřevném uhlí. Podobně, ač v mnoha ohledech intenzivněji a v rytmu vyšší životní dynamiky, k tomuto bezprostřednímu každodennímu úzkému mezilidskému styku dochází ve větších městech. Nejde však jen o nutnost hromadného užívání jednoho zdroje vody několika domácnostmi, ale také o všudypřítomný problém bezdomovectví, jímž jsou postiženy v nemalé míře právě děti. Tento sílící společenský jev lze soustředěně pozorovat právě ve zdejší metropoli Addis Abebě. Osudu odevzdaní a zanedbaní lidé se pohybují jako temné varovné stíny mezi auty, jež semafory přinutili vyčkat na zelenou, a požadují svou denní almužnu, asi jediný zdroj nejisté obživy. I oni se museli přizpůsobit proměňující se situaci – začali používat odříznuté PET lahve na nedbale upevněné dřevěné násadě nebo gumové rukavice, aby jim někdo soucitně a často s pocitem nevýslovného studu přispěl, buď v podobě jídla, nebo skromné finanční částky. A to vše v nedostatečně fungujícím zdravotnickém systému, o celkovém hygienickém stavu v zemi ani nemluvě. Virus nezná ani hranice, ani slitování To si etiopská vláda v čele s mladým charismatickým premiérem dobře uvědomuje. Stejně dobře ví, jak nelehké je v zemi s tak starými a stále živými konzervativními tradicemi něco zásadního ze dne na den prosazovat a měnit. Je to velká a dlouhodobá výzva pro Etiopii, jejíž odvrácenou tvář poodhalila jako hlubokou jizvu v plné nahotě plíživými kroky se prohlubující pandemie Covid-19. Jak postupovat dál, když je právě v této zvlášť pohnuté době třeba nalézat neodkladná řešení? Lze se důvodně domnívat, že dlouhodobě vážnou sociální situaci v zemi bude třeba neodkladně řešit nejen lokálně, ale vskutku za vzájemného globálního přispění čili „glokálně“. Bude nutné zcela nově promýšlet i směřovat stávající programově-pracovní režim světových humanitárních organizací a hledat vhodnější a dostupnější cesty, jak za přímé podpory světových velmocí i jednotlivých států, kterým není „člověčenský“ přístup tradičně cizí, této virové hrozbě účinněji čelit. Na pozadí vzniklé pandemie nemůžeme už odhlížet od skutečnosti, že jsme také a v této nahnuté době především „občany“ svobodné vůle a že tento zhoubný a bezohledný virus nezná ani hranice, ani slitování. Právě v této tíživé situaci, jíž současná demokratizující se Etiopie prochází, se naléhavěji otevírá kýžený prostor pro interkulturní dialog, pro takovou možnost všestranného a odpovědného diskurzu, který bude s to daleko úžeji kvalitativně propojit co nejširší profesní spektrum nezávislých a zainteresovaných lidí dobré vůle, jimiž v mezinárodním měřítku, nejen v rámci jednotlivých států, disponujeme. Stejně tak už dnes nelze nevidět, že tento problém nemá jen stránku formálně-ekonomickou, jejímž prvořadým úkolem je generovat zisky a v jejíž zaslepeném neutuchajícím tempu nevratně dochází k rozevírání pomyslných nůžek mezi bohatými a chudými. Dotýká se našeho nejvlastnějšího smyslu bytí, jež není ničím jiným, než sférou naší nejvnitřnější existence – uvědomělého přesvědčení v důstojný a odpovědný život nás i příštích generací. Do těchto bytostně lidských snah bude třeba stále důsledněji zapojovat i potencionální účastníky z řad poučených humanitních vědců. Právě oni by měli ruku v ruce s pozitivní politikou vytvářet potřebný prostor lidské důvěry a vzájemného porozumění. Obnovení víry v tyto výchozí a zhola odcizené principiální postoje je právě v údobí nejistoty o naší budoucí existenci a obav z nedozírných následků koronavirové epidemie v současnosti snad nejvíce zapotřebí.   Autor článku, který je nyní na tříměsíčním výzkumném pobytu v Etiopii, doplňuje sérii deseti článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy svým textem o etiopských podmínkách.

Čas načtení: 2024-03-16 18:00:00

Jako v Harry Potterovi. „Okupace změnila Krym k nepoznání,“ říká rodačka

Plakáty s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ruskými vojáky a písmenem Z, ale také bezdomovectví a neustálý strach. Rodačka z Jalty a aktivistka Marija Suljalina popisuje Krym po deseti letech ruské okupace.

Čas načtení: 2024-04-09 05:00:00

Jurečkova superdávka pro milion Čechů. Experti varují: Přinese superprůšvih?

Před několika dny představil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) reformu sociálních dávek. Místo čtyř z nich vznikne jedna. Není ale prý jisté, zda změny nepřinesou jen další problémy těm nejzranitelnějším. Proto například z Charity ČR bubnují na poplach. Obávají se zvýšeného nárůstu bezdomovectví, kriminality i epidemií nemocí.

Čas načtení: 2024-04-30 10:00:00

Muž, který proměnil svůj domov v ubytovnu pro bezdomovce

Mnozí xenofobové v ČR říkají o bezdomovcích, nebo lidem kteří podporují uprchlíky: Tak si je vezměte k sobě domů! Připomeňme, že Česko má nejhorší, vládou neřešený, problém s bezdomovectvím ze všech zemí středovýchodní Evropy. Guardian publikoval ve své rubrice The Long Read (Dlouhé čtení) rozsáhlý materiál o pozoruhodném muži, s historií bezdomovectví, narkomanie, drobné zločinnosti a občasných pobytů ve vězení, který se rozhodl v Manchesteru, kde žije, poskytovat bezdomovcům možnost přespávat v jeho bytě. S neuvěřitelně pozitivními výsledky.Zde je pár citátů z předlouhého článku:

Čas načtení: 2024-05-05 08:30:00

Jak to vidí...: Ester Pacltová, spoluzakladatelka a ředitelka organizace Místní místním

Jsou velká města dostatečně přívětivá vůči sociálně slabším? Jak funguje solidární síť podniků, které nabízejí základní služby lidem v nouzi nebo bez domova? Proč by měly radnice takové podniky podporovat? Co přivedlo Ester Pacltovou k problematice bezdomovectví? Jak lidé bez domova vnímají majoritní společnost? Mají i oni stereotypy? Jaká systémová opatření by podle Ester Pacltové mohla jejich situaci zlepšit? Mělo by být samozřejmostí nalít komukoli sklenici vody?

Čas načtení: 2024-05-12 18:44:00

Los Angeles se topí v bezdomovectví. Řešením může být nepodmíněný příjem

Los Angeles bylo kdysi dávno vzorem moderního města, kterým se Amerika chlubila. V posledních letech se však potýká s nepolevujícím problémem bezdomovectví. Mnohé čtvrti jsou poseté stany lidí bez domova, mezi nimiž roste kriminalita i počet drogově závislých. Některé studie tvrdí, že řešením je nepodmíněný příjem.

Čas načtení: 2024-06-04 12:31:42

Letem světem: bez domova, s bublinou, rakety, transformátory a odolnost

Když se řekne člověk bez domova, tak si hodně lidí představí život na ulici. Hlavní formou bezdomovectví jsou ale lidé žijící v dočasných ubytovacích zařízeních. Mezi vyspělými státy je nejvíce lidí na ulici v USA, tak v celkovém počtu lidí bez...

Čas načtení: 2024-08-21 10:00:00

Počet lidí, kteří žijí na ulici, je v ČR největší ze všech rozvinutých zemí

Podíl lidí, kteří žijí na ulici, je v 🇨🇿 největší ze všech rozvinutých zemí: v roce 2022 to bylo přes 9 tisíc lidí. Celkem u nás trpí nějakou formou bezdomovectví téměř 105 tisíc lidí, v přepočtu na počet obyvatel třetí nejhorší výsledek ze všech zemí OECD. pic.twitter.com/hXoLNpAz5O— @mmt_cz (@mmt_cz) August 19, 2024

Čas načtení: 2024-09-09 09:50:29

Český stát nechal zranitelné uprchlíky napospas. Potřebují pomoc nás všech

K 1. 9. 2024 skončil systém nouzového ubytování pro ukrajinské uprchlíky ze zranitelných skupin, kteří si kvůli věku či zdravotnímu stavu nemohou vydělat na komerční ubytování. Hrozí jim tak propad do ještě větší chudoby a bezdomovectví.

Čas načtení: 2024-11-01 09:00:00

Polévka jako pomoc. Food not Bombs vaří lidem bez přístřeší v Hradci už 15 let

S tím, jak se zkracují dny a klesají teploty, nastává pro lidi bez domova nejtěžší období. A Marek Haltuf a další dobré duše z hradecké pobočky Food not Bombs dobře ví, jakou pomoc může znamenat i obyčejná horká polévka. Podle Marka lidí bez přístřeší a potřebných rapidně přibývá: „K našim strávníkům též přibyly rodiny s malými dětmi, to je opravdu tristní,“ říká.Jídlo jako pomoc, jídlo místo zbraní. Organizace Food not Bombs (FNB) působí v Hradci Králové již zhruba patnáct let. U jejího zrodu stál Marek Haltuf, profesí je sociální pracovník a problematice bezdomovectví se věnuje dlouhodobě. „Hradeckou Food not Bombs jsem zhruba před patnácti letech zakládal. Jelikož nemáme žádnou hierarchii, moje role je stejná jako u všech ostatních. Udělat si čas, navařit a pak rozdat teplé jídlo,“ přibližuje Marek svou pozici ve FNB. Jediné, v čem se jeho role liší, je prý to, že je pamětník, píše Michaela Horynová v Hradeckém deníku.

Čas načtení: 2024-11-06 14:52:00

Praha se chystá na zimní krizi: Tisícům lidí bez domova pomáhá Armáda spásy, zapojit se může i veřejnost

S klesajícími teplotami přichází i nelehká zima pro tisíce lidí bez domova, kteří v Praze i jiných městech bojují o přežití na ulicích. Armáda spásy a další organizace už od jara připravují podpůrné programy, které zahrnují noclehárny, terénní služby a přímou pomoc. Podle ředitelky Centra sociálních služeb Karla Larssona Šárky Bauerové čelí bezdomovectví v Praze až 30 tisíc lidí, včetně těch, kteří žijí v provizorních podmínkách na ubytovnách. Zapojit se může i veřejnost – prostřednictvím tzv. Nocleženek mohou lidem bez domova darovat bezpečné přenocování a základní péči v zimních měsících.

Čas načtení: 2024-11-20 08:46:00

Zprávy ze Severu: Teplice představily koncepci pro řešení bezdomovectví. Podle ní potřebují ubytovnu nebo noclehárnu

V Teplicích žije na ulici kolem 90 lidí. Zjistili to během ročního průzkumu odborníci z Centra pro společenské otázky. Pro město poté vypracovali možná řešení pro problematiku bezdomovectví. Mezi důležité cíle patří umožnit lidem bez domova pracovat.

Čas načtení: 2024-11-27 10:02:00

Senátor Hraba: Bezdomovci se stávají nejen sociální, ale hlavně bezpečnostní problém

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k bezdomovectví.

Čas načtení: 2024-11-27 16:30:00

Senátor chce posílat bezdomovce do vězení. „Ohrožují obyvatele,“ říká Hraba

Azylový dům a veřejné práce, nebo vězení. Senátor Zdeněk Hraba (ODS a TOP 09) sepisuje zákon, který zakáže bezdomovectví v Česku.

Čas načtení: 2024-11-28 10:43:00

Do práce, nebo vězení. Bezdomovectví má být trestný čin, navrhuje senátor

Senátor Zdeněk Hraba (ODS) pracuje na návrhu zákona, který chce zakázat bezdomovectví. Lidé na ulici buď začnou pracovat a vydělají si na bydlení, nebo skončí ve vězení. Hrabův návrh kritizují lidskoprávní organizace. Podle nich se takový zákon, který chce posílat lidi za mříže, prodraží.

Čas načtení: 2024-11-28 11:04:00

Do práce, nebo vězení. Bezdomovectví má být trestný čin, navrhuje senátor

Senátor Zdeněk Hraba (ODS) pracuje na návrhu zákona, který chce zakázat bezdomovectví. Lidé na ulici buď začnou pracovat a vydělají si na bydlení, nebo skončí ve vězení. Hrabův návrh kritizují lidskoprávní organizace. Podle nich se takový zákon, který chce posílat lidi za mříže, prodraží.