Aktuální Zprávy

Olomouc porazila v dohrávce Slovácko 2:1 a poskočila do první šestky

Olomouc - Fotbalisté Olomouce v dohrávce 15. kola první ligy porazili v přesilovce po obratu Slovácko 2:1 a poskočili na šesté místo tabulky. Hosty poslal ve 40. minutě do vedení Michal Kohút, ale...

---=1=---

Čas načtení: 2024-03-04 18:41:00

Béčku Sigmy pomohli hráči z áčka. Jihlava padla 0:3, trefil se i Singhateh

Fotbalisté Jihlavy podlehli v dohrávce 17. kola druhé ligy v Olomouci tamnímu „béčku“ vysoko 0:3. Vysočina nevyužila zaváhání týmů z čela tabulky a místo možného posunu na třetí místo, které znamená baráž o nejvyšší soutěž, zůstala na páté pozici. Rezerva Hanáků poskočila na 10. příčku.

Čas načtení: 2024-03-04 19:11:00

Jihlava podlehla olomouckému béčku a ve druhé lize zůstala pátá

Jihlavští fotbalisté podlehli v dohrávce 17. kola druhé ligy v Olomouci béčku Sigmy vysoko 0:3. Nevyužili zaváhání týmů z čela tabulky a místo možného posunu na třetí místo, které znamená baráž o nejvyšší soutěž, zůstali na páté pozici. Rezerva Hanáků poskočila na 10. příčku.

Čas načtení: 2024-03-04 18:48:17

Jihlava v dohrávce podlehla a ve druhé lize zůstala pátá

Čas načtení: 2024-03-04 19:11:00

Jihlava podlehla olomouckému béčku a ve druhé lize zůstala pátá

Čas načtení: 2024-08-07 19:37:06

Rezerva Baníku v druhé lize porazila třetí Varnsdorf

Fotbalisté Ostravy B v dohrávce 2. kola druhé ligy porazili Varnsdorf 2:0. Zatímco Severočeši nevyužili šanci předstihnout vedoucí Zlín a zůstali třetí, rezerva Baníku se na ně bodově dotáhla a z dvanácté příčky v tabulce poskočila až na čtvrtou.

Čas načtení: 2024-11-27 19:39:00

Dohrávka pro Sigmu. Kliment proti Slovácku úřadoval a Olomouc je v první šestce

Olomouc v dohrávce 15. kola první ligy porazila v přesilovce po obratu Slovácko 2:1 a poskočila na šesté místo tabulky. Hosty poslal ve 40. minutě do vedení Michal Kohút, ale po změně stran otočili stav nejlepší střelec soutěže Jan Kliment s Jakubem Pokorným. Tým z Uherského Hradiště dohrával v devíti bez vyloučených Matyáše Kozáka a Merchase Doskiho.

Čas načtení: 2024-12-05 06:39:02

Jiný šálek čaje. Slavia si k nám ale nepojede pro jednoduché body, míní Boula

Zatím to mají v této sezoně s českou špičkou jedna jedna. Doma nestačili na Plzeň (1:3), po deseti letech ale fotbalisté Baníku dobyli pražskou Letnou (3:1). V dohrávce 8. kola vyzvou ve čtvrtek svěřenci trenéra Pavla Hapala na svém stadionu v Ostravě-Vítkovicích aktuálně nejlepší ligový tým Slavii Praha (od 17.30 hodin). A budou chtít potvrdit skvělý podzim, navázat na víkendovou výhru nad Karvinou a vrátit se na třetí příčku v tabulce, kam v úterý poskočila Sparta.

---===---

Čas načtení: 2024-06-12 10:10:00

Apple první s hodnotou bilionu dolarů

Praha/Londýn 12. června 2024 (PROTEXT) - Apple se stává první značkou s hodnotou billionu dolarů • Nejhodnotnější značky světa se zotavují s 20% růstem. • NVIDIA se veze na vlně umělé inteligence a dostává se do Top 10 megabrandů Podle nejnovější zprávy Kantar BrandZ Most Valuable Global Brands Report 2024 dosáhla společnost Apple historického milníku – stala se první značkou na světě s hodnotou bilionu dolarů. Apple si tak udržel první místo již třetí rok po sobě, čímž se zařadil mezi technologické giganty jako Google, Microsoft a Amazon. Tyto společnosti dokazují, jak důležitou roli technologie hrají v našem každodenním životě. Mezi první pěticí se stále drží i McDonald's, který díky neustálým inovacím, včetně využití umělé inteligence pro dynamické jídelní lístky a předvídání objednávek, ukazuje, že i netechnologické značky mohou růst za pomocí moderních technologií. Společnost NVIDIA, představující narůstající vliv AI v našem každodenním životě, poskočila o 18 míst a nyní je na 6. pozici s nárůstem hodnoty značky o 178 %. Do Top 10 se po roční absenci vrací Facebook a poprvé se zde objevuje i Oracle. Zpráva BrandZ 2024 také zdůrazňuje odolnost značek na předních místech žebříčku. Celková hodnota Global Top 100 vzrostla o 20 % a dosáhla 8,3 bilionu dolarů, což je blízko rekordu z roku 2022, kdy činila 8,7 bilionu dolarů. Od roku 2006 vzrostla hodnota značek v Global Top 100 o 474 %. Mezní hodnota pro vstup do Top 100 se zvýšila o 354 %, z původních 4 miliard USD na 19 miliard USD. Tento růst podtrhuje neustálou sílu a adaptabilitu předních světových značek v rychle se měnícím globálním trhu. Kantar BrandZ Top 10 nejhodnotnějších globálních značek 2024 Žebříček 2024 Značka Hodnota značky 2024 (US$ M) Meziroční změna (%) 1 Apple 1,015,900 15% 2 Google 753,474 30% 3 Microsoft 712,883 42% 4 Amazon 576,622 23% 5 McDonald's 221,902 16% 6 NVIDIA 201,840 178% 7 Visa 188,929 12% 8 Facebook 166,751 79% 9 Oracle 145,498 58% 10 Tencent 135,215 -4% Celková hodnota globálních TOP 100 = 8,3 bilionu dolarů; +20% Martin Guerrieria, vedoucí oddělení Kantar BrandZ, vysvětluje: „S hodnotou 1 bilionu dolarů Apple prokázal svou odolnost vůči náročným tržním podmínkám. Prémiové ceny jsou ospravedlněny tím, že značky, které jsou smysluplné (meaningful) , odlišné (different) a výrazné (salient), nejlépe přečkávají globální ekonomické zvraty. Naše zpráva pro rok 2024 ukazuje, že silné značky prosperují i přes globální ekonomickou nejistotu. Značky investující do umělé inteligence letos zaznamenávají pozoruhodné zisky díky lepší zákaznické zkušenosti. Efektivní marketing může mít mnoho podob – od skvělého obsahu, přes inovace, až po promyšlenou cenotvorbu a mediální strategii. Klíčové je, že investice do efektivního marketingu zlepšují vnímání spotřebitelů a zvyšují hodnotu značky, což přispívá k trvalému obchodnímu úspěchu." Nejvýkonnější společnosti zdůrazňují umělou inteligenci a hodnotu pro spotřebitele Vedle společnosti NVIDIA dosáhly působivých zisků také AI-titáni Adobe a AMD, kteří si zajistily místo mezi 20 nejrychleji rostoucími společnostmi s nárůstem hodnoty značky o 66 %, resp. 53 %. Společně s oživením růstu společností Instagram, Facebook a Uber tyto firmy ukazují, jak technologické inovace mohou podpořit zapojení spotřebitelů a urychlit růst. Úspěšné příběhy napříč žebříčky kategorií V žebříčku 13 kategorií se objevují výrazné posuny napříč různými průmyslovými odvětvími, které ukazují na různé faktory přispívající ke zvýšení hodnoty značky: - Alkohol: Corona se stala nejcennější značkou piva. Klíčovými faktory jejího úspěchu byly soustavné zrychlování růstu v celosvětovém měřítku a pronikání na rostoucí trhy, jako jsou Brazílie, Čína a Jihoafrická republika, při současném zachování její silné pozice v Mexiku. - Oděvy: Nike si udržuje pozici značky č. 1 v oblasti oděvů, ale konkurence v tomto odvětví stále roste. Zara zaznamenala 47% růst a poskočila o 24 míst na 70. příčku v Global Top 100. Lululemon se díky inovativnímu přístupu ke sportovnímu oblečení a závazku kvality dostal poprvé do Global Top 100 s 24% nárůstem hodnoty značky. - Luxus: Louis Vuitton zůstává nejhodnotnější značkou v kategorii luxusu s hodnotou 130 miliard dolarů. Hermès exceloval posílením své exkluzivity a prémiové cenotvorby, což vedlo k úspěchu na americkém i čínském trhu a 23% růstu hodnoty značky. - Média a zábava: Netflix se posunul z 6. na 4. místo v této kategorii. Hodnota značky vzrostla o 51 % díky výraznému nárůstu počtu předplatitelů a omezení sdílení hesel. Tímto krokem Netflix ukázal svou důvěru v loajalitu a sílu svých zákazníků. - Maloobchod: Amazon zůstává nejhodnotnější maloobchodní značkou s nárůstem hodnoty o 6 %. Tento růst byl podpořen inovacemi v oblasti dostupnosti produktů a přizpůsobením cen měnícím se potřebám zákazníků. Dobré výsledky zaznamenaly také obchody Lowe's, Aldi, TJ Maxx a regionální e-commerce giganti Pinduoduo a Mercado Libre. Zpráva Kantar BrandZ Most Valuable Global Brands 2024, včetně žebříčků Global Top 100 a 13 kategorií, je nyní k dispozici. Pro rychlé srovnání výkonnosti značek v různých kategoriích můžete využít bezplatný interaktivní nástroj BrandSnapshot od společnosti Kantar, který poskytuje informace o 14.000 značkách. Více informací naleznete zde. O Kantar BrandZ: Kantar BrandZ je globální standard pro hodnocení hodnoty značky, který kvantifikuje přínos značek k finanční výkonnosti společnosti. Každoroční globální a lokální žebříčky hodnocení značek Kantar kombinují přísně analyzované finanční údaje s rozsáhlým výzkumem hodnoty značky. Od roku 1998 poskytuje BrandZ vedoucím představitelům společností poznatky o budování značek na základě rozhovorů se 4,3 milionu spotřebitelů u 21.000 značek na 54 trzích. Více informací o Kantar BrandZ naleznete zde. O společnosti Kantar: Kantar je přední světová společnost v oblasti marketingových dat a analýz a klíčový partner předních světových značek. Spojujeme rozsáhlé údaje o postojích a chování lidí s hlubokými odbornými znalostmi a pokročilou analytikou, abychom odhalili, jak lidé myslí a jednají. Pomáháme našim klientům pochopit, co se stalo a proč, a jak vytvářet marketingové strategie, které budou formovat jejich budoucnost Kontakt: Luboš Rezler lubos.rezler@kantar.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2014-04-14 19:46:00

Kapitán a nováček trefili důležitou záchranářskou výhru Zbrojovky

Brno - Zbrojovka v důležitém záchranářském souboji zvítězila nad Sigmou Olomouc a poskočila na desáté místo tabulky. V průběhu druhého poločasu začalo nad městským stadionem v Srbské ulici hustě pršet a padaly i kroupy. Hlavní rozhodčí Nenadál proto zápas v 53. minutě na devět minut přerušil. V 71. minutě poslal domácí do vedení kapitán Pavel Zavadil z přímého kopu. Druhý gól přidal v závěru střídající Malík po patnácti sekundách na hřišti. Sigma má po prohře na sestupové místo náskok pouhé dva body.

Čas načtení: 2021-08-10 19:39:36

Staré a nové migrační fronty: Turecko, Litva

Je na čase se na chvíli vrátit k migrační krizi. Zastavíme se na dvou místech, jednom starém známém a druhém, o kterém před pár měsíci v souvislosti s migrací ještě nikdo neslyšel. Turecko, které leží na spojnici mezi hustě osídlenou střední a jižní Asií na straně jedné a Evropou na straně druhé, je přirozenou tranzitní zemí pro ilegální imigraci. Navíc Turecko sousedí s Irákem a Sýrií, které ve 21. století vygenerovaly běženců celé zástupy. Počet migrantů přítomných v Turecku činí nyní odhadem čtyři miliony, tedy necelých pět procent obyvatelstva země. Valná většina jich pochází ze Sýrie. Turci nejsou z migrantů nadšení Ačkoliv Turecko je součástí islámského světa, ze kterého pochází i většina těchto čtyř milionů lidí, nedá se říci, že by mezi Turky a migranty panovala velká láska. Toto je například výsledek průzkumu z roku 2017 na téma „Mají být Syřané posláni zpátky domů, až válka skončí?“, roztříděný podle voličů jednotlivých tureckých stran. (HDP je převážně kurdská strana a řada běženců jsou Kurdové, proto asi ten relativně nízký, jen 75procetní výsledek.) Určitá část Syřanů už se také z Turecka domů vrátila, což turecká vláda prezentuje jako jejich dobrovolné rozhodnutí, ale třeba to tak také není (Amnesty International, kterou já osobně beru se zhruba stejnou rezervou jako Erdoğana, tvrdí opak). Hlavní opoziční strana CHP, která se hlásí k sekulárnímu odkazu zakladatele země Atatürka, si stěžuje, že Erdoğan rozdal turecké občanství zhruba 150 tisícům Syřanů, patrně proto, aby se stali voliči jeho strany. 150 tisíc voličů vypadá vůči 85 milionům tureckých občanů jako malé množství, ale pokud se koncentrují v několika málo regionech, mohli by i v tomto počtu mít výrazný vliv na výsledky místních voleb. Předseda CHP Kemal Kılıçdaroğlu před pár dny zveřejnil poměrně útočnou řeč, ve které varuje před přívalem půl milionu až milionu Afghánců a kritizuje Evropu za to, že výměnou za peníze si dělá z Turecka improvizované vězení. (Přepis důležitých bodů řeči v turečtině, automatický překlad do angličtiny.) Jádrem jeho sdělení je, že on už takové ponižující smlouvy s Evropou uzavírat nebude. Pozice hlídačů cizích zájmů je pro Turecko ponižující Nuže, není jisté, zda Erdoğan příští volby, plánované na rok 2023, opravdu prohraje. Hvězda jeho slávy za poslední léta nepochybně poněkud pohasla, jeho strana AKP ztratila kontrolu nad dvěma největšími městy země (Istanbulem a Ankarou) a provádět volební podfuky v Turecku není až tak jednoduché jako v mnoha jiných zemích. Ale pokud je tedy skutečně prohraje, CHP bude v nové vládě pravděpodobně hrát vedoucí roli. Kılıçdaroğluova řeč opět upozorňuje na ten samý problém, o kterém jsem psal několikrát: nelze outsourcovat ochranu vlastních hranic cizím státům, za peníze ani jinak, a smlouvy tohoto typu jsou jen dočasným odkladem dlouhodobého problému. Pro Turky je milionová přítomnost Arabů či Afghánců v jejich zemi skoro stejným zdrojem konfliktů jako pro Evropany. I když se nám zdálky může jevit, že Turecko je součástí toho samého velkého islámského světa, už i kulturní rozdíl mezi Tureckem a Sýrií je značný; mezi Tureckem a Afghánistánem pak leží asi tak tisíc let civilizačního rozdílu. Pro bývalý imperiální národ, který kdysi vládl území od Budapeště po Mekku, je navíc pozice hlídačů cizích zájmů poněkud ponižující, a tento pocit je přesně tím, na co sekulární lídr Kılıçdaroğlu u svých voličů hraje. Nejsem si ale jist, zda je EU na tuto situaci schopna adekvátně reagovat. Hlavní vliv na směřování evropské politiky mají Francie a Německo. V případě Macrona, který chce také za rok vyhrát volby, si umím představit realistický přístup, ale v Německu jsou teď velmi silní Zelení, kteří po podzimních volbách možná půjdou i do vlády. A i když jádrem jejich voličské podpory jsou témata kolem klimatických změn, migrační a azylová politika Zelených je stále podobně lunatická jako bývala. Je to jen pár dní, co jejich kandidátka na kancléřský úřad Annalena Baerbock prohlásila v rozhovoru s německo-tureckým spolkem TGD, že požadují vznik nového ministerstva pro imigraci; prý je nutno oddělit imigrační agendu od ministerstva vnitra coby bezpečnostního resortu. Nová horká hranice vznikla v Litvě Zastavení číslo dva: Litva. Země, která donedávna stála stranou velkých migračních proudů, až do chvíle, než se běloruský vládce Lukašenko rozhodl vozit do Minsku celá letadla plná Iráčanů, kteří se pak přes litevskou (a nyní čerstvě i lotyšskou) hranici snaží dostat dál do Evropy. Samozřejmě to rozhodnutí nepadlo ve vakuu, ale z Lukašenkovy strany jde o odplatu za nedávno zavedené evropské sankce. Na litevské území dorazilo během léta několik tisíc migrantů a Litva na to odpověděla značným zpřísněním imigračních pravidel; tím ovšem ty tisíce lidí z jejího teritoria nezmizely. Po diplomatickém nátlaku EU se Irák rozhodl před pár dny pozastavit letecký provoz do Běloruska a dokonce vyslal do Minsku letadlo pro ty své občany, kteří by se chtěli dobrovolně vrátit; není ale patrné, jestli pozastavení leteckých spojů platí natrvalo. Litevský ministr zahraničí tvrdí, že Lukašenko se po přerušení irácké trasy snaží vyjednávat s Marokem a Pákistánem, kde by zájemců o cestu do Evropy bylo jistě dost. Toto nové bojiště migrační krize je zajímavé hned z několika důvodů. Za prvé je litevská vláda, na rozdíl od dejme tomu té maďarské, vcelku mainstreamovým evropským kabinetem, který se s Bruselem nikdy nedostával do velkých konfliktů. Také je vidět, že ze strany EU nenásleduje žádná kritika vůči litevskému postupu – jenž zahrnuje mimo jiné stavbu plotu na hranicích a vytlačovaní migrantů zpět do Běloruska. Neziskové organizace zabývající se migrací si samozřejmě stěžují, ale oficiální kruhy nikoliv, naopak EU vyzývá členské státy, aby Litvu v krizi podpořily. To je velký rozdíl oproti roku 2015, kdy Maďaři v podobné situaci schytávali tvrdou kritiku. (Tehdejší rakouský kancléř Feymann dokonce nepřímo přirovnal maďarskou politiku k holokaustu.) Za druhé, zrovna tuto hranici nebude lehké zajistit. Litvu jsem procestoval jako turista a ty lesy jsou tam opravdu hluboké, je to taková evropská Kanada. Můžete klidně jet dvacet kilometrů lesem a nepotkat ani jednu vesnici. V litevských lesích se za Stalina schovávali protisovětští partyzáni a dodnes tam žije poměrně početná populace vlků. Tady bude důkladná obrana hranice vyžadovat enormní množství materiálu – a zrovna v době, kdy cena oceli na světovém trhu poskočila výrazně nahoru – jakož i lidí a dalšího vybavení. (V nouzi ovšem poznáte přítele a Estonci nedávno darovali Litvě 100 kilometrů ostnatého drátu, to zahřeje u srdce!) Pokrytectví Evropy Za třetí, zase je jednou vidět, že ta pokrytecká rozkročenost, při které se Evropa na jednu stranu neochvějně drží zastaralých úmluv o poskytování azylu a na druhou stranu si vesměs uvědomuje, že v dnešních podmínkách (mnohonásobně více lidí v chudých zemích světa, daleko levnější a snazší cestování mezi kontinenty, okamžitý přenos informací, sociální státy daleko štědřejší než v roce 1950.) je nemůže neomezeně plnit, vede k tomu, že vás může vydírat každý šašek. Nebýt toho, tak by desetimilionové a nepříliš bohaté Bělorusko ve světových mocenských hrách nehrálo vůbec žádnou roli, leda jako nárazníková země mezi dvěma bloky. Za čtvrté doufám, i když ne s úplně velkým optimismem, že by právě tato situace mohla vést k tomu, že určitý typ lidí aspoň trochu přehodnotí svoje stanoviska. Který? Ten typ, který na jakoukoliv kritickou zmínku o ilegální imigraci reaguje tím, že musíte být agent Kremlu a ruský šváb. Jestliže se Lukašenko snaží na hranice EU dovážet mladé muže z Iráku a Pákistánu, patrně to není proto, aby nás obohatil. Za páté, jaký že je přesně rozdíl mezi cestujícími, kteří letí z Bagdádu do Minsku letadlem, a těmi, kteří putují z libyjského pobřeží coby zákazníci pašeráckých mafií na člunech? Ti první mají pohodlnější a bezpečnější cestu, to nepochybně. Jestli za ni platí více, těžko říci, k oficiálnímu ceníku se nedostanete. Ale pokud považujeme Lukašenkovu činnost za druh hybridní války – což upřímně řečeno je – neměla by tedy být za hybridní válečnici považována i kapitánka Carola Racketeová, které se před necelými dvěma lety dostalo v Evropském parlamentu potlesku? Nechce se mi totiž věřit, že při té své záchranné činnosti nikdy s libyjskými pašeráky lidí neprohodila ani slovíčko a vždycky byla na potřebném místě čirou náhodou, jakýmsi vnuknutím shůry. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-10 18:03:38

Devatenáct spisovatelů vyhlásilo válku koronavirové pandemii

„Co může dělat spisovatel v čase pandemie, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtenáři se nejezdí?“ přemítá v úvodu sbírky povídek a esejů Za oknem její editor, spisovatel Aleš Palán. Přišel s nápadem oslovit 19 autorů, kteří napíšou 19 textů, jak epidemie a izolace ovlivňují jednotlivce a společnost. Vznikla kniha, jejíž autoři se vzdali honorářů a 19 procent z její prodejní ceny směřuje na boj proti nemoci covid-19. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Nemladšího (Jana Němce) dělí od nejstaršího (Jiřího Kratochvila) čtyřicet jedna let. Vedle domácích autorů přispěli svými texty též američtí spisovatelé Paul Auster, mj. autor scénáře ke kultovnímu filmu Kouř (Smoke), a Mark Slouka, syn českého emigranta, novináře a politologa prof. Zdenka Slouky. Kniha začíná příběhem Paula Austera Stanislavští vlci o osudu ukrajinského města, jehož židovské obyvatelstvo bylo postupně decimováno Sověty a Němci, aby ho nakonec obsadily vlčí smečky. Bianca Bellová (Láska všechno překoná) se noří do historie, na ostrov bránící se zoufale morové epidemii. Zuzana Dostálová (Na prahu dvou cest) nahlíží na život během karantény očima mladého muže, jenž sbírá odvahu opustit byt a „jít pro potravu, vstříc starým časům, vstříc nákaze a zkaženým duším“. V textech Lidmily Kábrtové (Za oknem) a Olgy Stehlíkové (Je to o šoupnutí vedle) se stará žena a mladý muž ochromeni děsem z nákazy fatálně izolují od okolního světa. Pavla Horáková vypráví příběh slovácké vesnice, na niž před sto pětašedesáti lety udeřila cholera. Osud českého mladíka Pavouka z povídky Pavla Kosatíka Vlak do Leningradu zásadně poznamená rychlík, který v bolševickém Sovětském svazu poskytoval skromné útočiště milencům. Romanopisec a dramatik Jiří Kratochvil (Jen host) vede dialog s tajuplným bezdomovcem připomínajícím Smrt z Bergmanovy Sedmé pečetě. Alena Mornštajnová (Ošklivá sobota) rozvíjí motiv ze svého bestselleru Hana, přivádí čtenáře do Valašského Meziříčí v roce 1954, kdy ho zasáhla epidemie tyfu, a nechává Hanu kupovat věnečky. Jan Němec v Krátké eseji o nenapsaných povídkách přemítá mj. o možnosti pro společnost začít po pandemii novou etapu, emancipovat se od vlastního ega. Jiří Padevět v povídce Tráva se mu pletla pod nohy zůstává věrný svému oblíbenému tématu poválečné historie a připomíná epidemii zloby a násilí. Kosmopolitní Iva Pekárková (Do který země patříš?), kterou jarní karanténa uvěznila v Norsku, filozofuje nad právem jedince vybrat si život v zemi, po níž touží, neboli „hrát si s glóbusem jako s barevným nafukovacím míčem“. Markéta Pilátová, jež má zkušenosti se životem v Jižní Americe, umístila povídku Poslední lidé do chilského Chaiténu, kde po výbuchu sopky zůstali jen kovboj José v gumákách značky Bata a jeho milá. Martin Sichinger (Kouzelné okénko) se v čase koronavirové karantény zatoulá na hřbitov obětí epidemie španělské chřipky. Americký spisovatel Mark Slouka, jenž se na prahu šedesátky přestěhoval z USA do Prahy, v eseji Malý bratr srovnává rodnou zemi s Českem a posuzuje americkou a českou reakci na pandemii covid-19. Petr Stančík (Kar v karanténě) nechává svého komisaře Durmana, známého z románu Mlýn na mumie, vyšetřovat zločin během epidemie cholery. Jan Štifter (Jemnými tahy) oživuje umělce Silvia posedlého malováním dívky, která při morové epidemii před třemi sty lety ztratila manžela a syny. Miloš Urban (Krátká perspektiva) se během karantény hádá s bývalou ženou alespoň přes videochat. V apokalyptickém příběhu Michala Vrby Dotek zmítá světem smrtelná epidemie, jíž neuniknou ani hlavní hrdinové otec s dcerou… Ukázka z knihy Michal Vrba: Dotek Měsíc svítil jasně, když zamkl zadní dveře domu. Vytáhl pomalu klíč ze zámku, chvíli si jej prohlížel, jak se leskne mezi prsty. Na okamžik ho napadlo zastrčit si ho do kapsy kalhot, ale pak s ním prudce hodil do vysoké trávy na úzkém dvorku a vykročil po cestičce z dlaždic mezi pruhy neudržovaných záhonů. Úkosem pohlédl na ten vlevo, na kterém z plevele vyčnívala podlouhlá hromádka navršené čerstvé hlíny. Zabočil k ní a poklekl, zavřel oči a pohladil hlínu dlaní. Vzal jednu hrudku a rozdrolil ji mezi prsty. Poté vstal a vešel pod přístřešek pergoly a krbu. Sundal ze zad plátěný batoh, jenž byl naplněn k bachratosti, jako by v něm byl nafouknutý plážový míč. Přezky popruhů cinkly o betonovou zem. Otočil se ze zvyku obezřetně k domu, ale okna všech pěti oddílů řadového domu zůstávala lhostejně temná. Všechna včetně toho, z něhož vyšel. Nikdo tu už není. Polkl nasucho a celý se otřásl. Rychle se však vzpamatoval a otevřel veřej velkého sekretáře určeného pro potřeby víkendových sezení v pergole. Potmě nahmatal balík modré kruhové plachty na přikrývání bazénu, vykulil ji ven a z obvodových oček vytáhl silnou šňůru na stahování. Oboje položil na zem k batohu, stejně jako plastový kanystr s kohoutkem, který původně stál v rohu na nízké stoličce. Zběžně prohledal sekretář. Příbory, talíře, skleničky, obracečka ke grilu, slánka, krabice kostek cukru, mlíčka do kafe, párátka. Chybí tu jenom křupky! Ty zatracený, zkurvený křupky! Zařvalo to v něm, ale věcně pokračoval v hledání. Ve spodním šuplíku objevil tři krabičky cigaret a láhev drahého rumu, dávný dárek k jeho narozeninám. Úplně jsem zapomněl, užasl, že to tady je! Po celou dobu tady byl poklad! Teď už je to jedno, ale hodit se bude. Zasunul cigarety, láhev, cukr a slánku do plachty, z koše u krbu vzal vidlici na opékání a z rohu pergoly bytelné dřevěné pádlo. Došel dozadu k plotu, odsunul petlici na brance a otevřel ji dokořán. Vrátil se na dvorek, kde na straně, opřená našikmo o pletivový plot, ležela v trávě zarostlá plastová kánoe. Otočil ji a měsíc osvětlil tmavou siluetu místa, kde byla jen hlína, brouci, pavouci a žížaly. Kdy jsme to naposledy byli na vodě? Není to zase tak dlouho! Tři roky? Pět? Ale jako by to bylo sto... Chytil loď za okraj a protáhl ji nastojato dvířky. Naházel do ní připravené věci a k bužírkovému očku na přídi uvázal šnůru z bazénové plachty. Před sebou měl rozlehlou, stříbrným světlem ozářenou plochu louky. Asi kilometr za ní temněly vedle sebe kmeny topolů, které nyní vypadaly jako jednolitá hradba. Stáhl si rukáv mikiny přes dlaň, aby jej šnůra neřezala, a vykročil. Loď ztěžklá nákladem, především kanystrem s vodou, se na dlaždicích ve dvířkách vzepřela tahu, ale poté vplula do rosou navlhlé, kluzké traviny. Po třetině vzdálenosti k topolům se zadýchaně zastavil. Ohlédl se a strnule se díval na obrysy jejich řadovky, na obrysy okolních krajních domů malého města, na vyčuhující horní patra dvou paneláků, na věž kostela i trčící černý prst komína bývalého cukrovaru. Svit velkého měsíce byl jediným zdrojem, jenž osvětloval důvěrně známé panoráma. Bejvalo to živý, co lidí jsem tady znal! To bejval můj domov. Teď vypadá jako černá stavebnice z kostek, kterou dítě zapomnělo zbořit, a kostky uklidit. Zbytečná věc bez užitku. Jak dlouho tady bude stát, než se rozsype? Než po nějaký bouřce půlka shoří? Zavrtěl hlavou. Čekal od sebe nějaké dojetí, pohnutí, ale nic. Chtěl už jen být co nejdál odsud. Nevěděl, kolik má času. Nečum tam, radši si uchovej, jak město vypadalo, když v něm byli lidi. A moje... Nechal šnůru, aby se zařízla do ovázané dlaně, a táhl loď s nákladem bez přestávky až k Cidlině... 2 Stál u okna v jejím pokoji v horním patře, když uviděl toho kluka. Ten malej hajzl neměl ani roušku, motal se podél zadních plotů a klopýtal bodláčím rumiště. Zastavil se kousek od jejich pergoly. Na něco koukal, pak popošel a naklonil se dovnitř. Přes stříšku teď na toho mizeru neviděl. Prudce otevřel okno a zařval. Pak utíkal dolů do sklepa k zadním dveřím a přes zahrádku, ale kluk už byl pryč. Zato tam stála jeho holčička s vyděšenýma očima. Stála nehnutě u sekretáře, on se zastavil na prahu, opřel se o sloupek a prudce vydechoval. „Cos tady dělala?!“ zařval vztekle, ale v tom vzteku byl jen strach o ni, „viděl jsem tě! Bylas tady a byl tady ještě někdo! Nějakej malej parchant, co chtěl krást!“ „Říkal... říkal...,“ brada se jí třásla a zorničky měla rozšířené hrůzou, „že maj doma hlad a ven z města že se jet nedá. Já, já... Byl to jen takovej malej kluk... Nebylo mu dobře a měl hlad. Dala jsem mu křupky ze skříňky... a... a já, já –“ zalykala se pláčem. Chtěl vybuchnout ještě víc, ale cosi jej mátlo. Něco, co v její tváři nepatřilo strachu z otce... Vykročil k ní. „Stůj, tati! Nechoď ke mně!“ zaječela nečekaně a tak hlasitě, až se rázem polekala vlastního hlasu a přešla do naléhavého šepotu, „nepřibližuj se ke mně, prosím!“ Nikdy! Nikdy s ním takhle jeho holčička nemluvila! A už vůbec ne od smrti matky. Ohromeně se zarazil a zbledl. „Co... cože? Proč jako?“ vzmohl se jen, ale cítil, jak mu celé tělo tuhne. Začala rychle drmolit třesoucím se hlasem: „Tati, já... musela jsem vodemknout tím malým klíčkem skříňku, tak jsem si sundala rukavici. A pak jsem vzala křupky a dala mu je. Von si je vzal a druhou rukou... Tati, von...,“ zoufale vzlykla a musela se nadechnout, „von mi ji vzal a políbil. Jako poděkování, chápeš? Dotknul se mě. Von si asi myslel, že mám na ní rukavici. Pak se tak divně zašklebil, když viděl, že ne... a když se ode mě otáčel, uviděla jsem, že, že –“ rozplakala se a otec s očima rozšířenýma hrůzou zachroptěl pro sebe, co věděl od okamžiku, kdy na něj křikla, aby se nepřibližoval: „– mu tekla z ucha krev...“ 3 Cidlina byla skoro prázdná a líně jí protékal sotva potůček. Za měsíce sucha v korytu vyrostla spousta vodního rostlinstva od plazících se travin splývajících s proudem v nízkém sloupci vody až po stojaté rákosy. Podíval se po proudu a viděl rovný, zarostlý klín v krajině. Zaplavila ho bezmoc a posadila na příď kánoe. To už ji můžu rovnou táhnout po louce... Ale před Chlumcem, to je deset kilometrů, je jez, tam nabere řeka tah a vodu. A za jezem se to konečně hne! A pak pojedu! Nahmatal v plachtě od bazénu rum, mocně se napil, a aniž se zul nebo jen vyhrnul nohavice, stáhl loď po svahu do řeky. Do řeky, která tam teď nebyla. Nebyl si jistý, jestli kánoi nadnáší alespoň nějaká voda, nebo její dno jen klouže po vlhkých chomáčích vodní trávy. Omotal si šnůru a udělal dva kroky, při třetím už nevytáhl tenisku z bahna, vyzula se a on se překotil a padl po břiše do vody. Zarytou botu se ani nesnažil hledat. Táhl loď úmorné tři hodiny bez přestávky. Bláto mu brzy stáhlo i druhou botu i obě ponožky. Několikrát musel hustý rákos obejít. Jednou zkusil proklouznout po šikmém svahu koryta, ale kánoe se převrhla a vysypané věci nasákly tím zbytkem vody, co v řece ještě zůstal. Minul osadu Vysočany, temnou stejně jako městečko, jež opustil, když tu voda náhle vystoupala až ke kolenům a příď lodi ho nečekaně drkla zezadu do lýtek. Půjde to! Támhle za ohybem už zkusím naskočit a třeba se jen odrážet! Za ohbím řeky byl v korytu padlý velký dub. Je podřezanej, někomu blbě spadnul, ušklíbl se. Dub vytvořil hráz a za ním byla Cidlina zas jen tekoucí kaluží. Vylezl na břeh, posadil se a opřel se vyčerpaně o pařez. Zavřel oči a zhluboka vydechoval, až se dech stával mělčím a on únavou usnul. 4 Dotek kůže fungoval jako jediný, zato stoprocentní přenašeč. Byla mladá a dosud zdravá. Snad proto vydrželo tělo vzdorovat celé čtyři dny od kontaktu s klukem. O dva víc, než bylo běžné. Prvních osmačtyřicet hodin byla dokonce schopná pohybu. Viděl i případy, které trvaly od dotyku do konce jen několik hodin. Ležela ve svém pokoji na lůžku a on byl celou dobu s ní. Seděl na židli dva metry od lůžka, víc mu nedovolovala. Na svůj věk i postupně se horšící stav byla nečekaně rázná a nesmlouvavá. Najednou tolik podobná své matce! Rozkazovala, povzbuzovala, dokonce ho utěšovala... Nepustila jej ovšem k sobě ani v okamžicích záchvatů bolesti, nevzala si od něho nic, dokud si nezkontrolovala rukavice na jeho rukách. Zoufale ji chtěl obejmout, ale zbývalo jen zoufalství. Seděl na židli, podával jí tu mokrý ručník, tu jídlo, sklenici vody nebo nějaké prášky bůhví na co, které našel v krabici léků. „Tati?“ zašeptala uprostřed druhé noci. Trhl sebou na židli, neboť na okamžik únavou sám usnul. „Copak, holčičko?“ „Nezůstávej tady, až umřu. Ne, nic neříkej! Nechci poslouchat lži, že se uzdravím. Zkus se dostat pryč. Nahoru na sever. Nějak se tam dostaň! Kvůli mně. Musíš!“ „Nesmysl. Kam bych šel? Nechci! Naposledy byla hranice podle rádia skoro až u Baltu a v Dánsku. Silnice jsou plný zátarasů, jak postupně ustupovali a izolovali, a k tomu jsou všude převrácený auta a stromy vod tý pitomý vichřice. Ta to všechno podělala. Propásli jsme svoji šanci! Propásli! A vůbec! Nemel nesmysly. Budu tady.“ „Ne, nezůstaneš tady, rozumíš? Já nechci! Počkej! Náhodou – vede tam ještě jedna cesta, tati. Po vodě, chápeš? A ty mi slíbíš, že to aspoň zkusíš,“ zaprosila a dodala docela tvrdě: „Slíbíš mi to, teď hned! Budeš přísahat, jinak... jinak už tě nechci vidět!“ 5 Nevzbudilo ho slunce, ale bolest. Ležel vedle pařezu a měl pocit, že to intenzivní bodání ve svalech celého těla přišlo okamžitě a bez nástupu. Jako by se na něj naráz navalila tuna země. Hlava se mu točila a zrak citlivých očí se rozostřoval. S absolutním vypětím se zapřel o pařez a postavil na vratké nohy. V uších mu hučelo. Obzor osvětlený slabým jasem úsvitu se mu před očima vlnil. Předklonil se a zapřel rukama o kolena. Bolest ochromovala tělo i mysl a on se skrz ni těžce prodíral zpátky ke zbytkům vědomí. Po několika minutách v nezměněné poloze bolest konečně povolila. Napřímil se a udělal několik prkenných kroků po břehu. Já... já musím... Otočil se, doklopýtal k provazu na svahu a celou vahou svého těla táhl o kmen opřenou loď na břeh. Neustal v tahu a vlekl ji dál kolem pařezu podle břehu. Pak přišla další vlna bolesti a byla stejně silná. Upadl na všechny čtyři. Když záchvat odezněl, zůstal bezmocně klečet. Další dvě hodiny atak bolesti nepřišel. Stáhl kánoi do vody, které bylo nyní přeci jen trochu víc než prorostlé zeleně, a vedl ji pádlem zapřeným o sedátko. Už by mohl i nasednout, ale nešlo by tu pořádně pádlovat. Motavou chůzí to bude zatím lepší. Byl vyděšený z intenzity toho, co před chvílí zažil. V těle, které nyní už zase fungovalo, stále jako echo doznívala bolest. Bolelo ho úplně všechno. Ale úplně nejhorší byl ten příšerný mokvavý pocit v uších. 6 Byl konec. Po jejím posledním záchvatu, ve kterém ho stále držela očima a gesty na distanc, ač byla sotva při vědomí, vyšel z pokoje a na dřevěných schodech do přízemí se sesunul na zem a plakal dlouhé hodiny. Pak v něm vzplál vztek. Jako pominutý šel do kuchyně pro kudlu, že najde rodinu toho malýho parchanta! Ale v kuchyni na prázdné lednici byla magnetem přichycená fotka. Z ní na něho hleděla ona. Zastavil se v půli kroku a chytil si oběma rukama hlavu, jako by ji chtěl rozdrtit. Vykopal na bývalém záhonu jámu. Ve sklepě našel starý trampský batoh a do něho si zabalil na cestu. Celé odpoledne seděl v jídelně u stolu a bez hnutí zíral nepřítomně na bílou zeď. Když nadešel soumrak, vystoupal tiše po schodech. Ležela tam v šeru, jako by spala. Přistoupil k lůžku a poklekl. Pohladil jí holou paži, ale cítil na konečcích prstů jen klopýtavé drhnutí gumy. Našpulil rty, přimhouřil oči a zavrtěl hlavou. Pomalu si stáhl gumové rukavice a pohodil je na podlahu. „Jsi moje malá holčička. Víš to, že jo?“ zašeptal a pohladil ji po hebkých vlasech. „Já vím, že jsi. Nezlob se, že tohle dělám... nezlob se, holčičko... já musím... ať si je to naše poslední společná věc, ale já musím... O nic jinýho už nestojím. Ale nemysli si – já pojedu, pojedu pryč, protože jsi to chtěla, protože jsem ti to slíbil... jen proto,“ a znovu ji něžně pohladil po tváři. „Jsi moje malá holčička... vždycky budeš...“ Naklonil se nad ni a políbil ji na studené čelo. Poté zabalil tělo do prostěradla, snesl na zahradu a pohřbil tak, jak si sama přála. 7 Už byl daleko za mostem silnice, co vedla k Lukové, a vody bylo na jízdu stále málo. Tady dříve bejvalo vody! Slunce pálilo nad hlavou a vesnice na obou stranách, Luková a Mlékosrby, pár set metrů vzdálené, byly tiché a netečné. Vepředu napravo za mírnou terénní vlnou, v místech, kde tušil Chlumec, spatřil v dálce stoupající černý dým. Náhle se rovný sloup kouře zklikatil jako blesk. To se znovu vrátil záchvat, který zatřásl jím i obrazem na sítnici. Zkroutil se a napůl padl do lodi. Kánoe s ním zvolna poodplula o několik metrů a pak se zastavila o skrytou hranu pod vodou. Když se mu částečně vrátilo vědomí, pochopil ze ztuhlosti těla, že dál už po svých nedojde. Ležel přehnutý přes dřevěné sedátko s obličejem přitisknutým ke dnu lodi. Bylo mu jasné, že jak byla jeho holčička odolná a vydržela celé čtyři dny, on se naopak nedožije ani druhého. Už teď mu strnuly nohy a bránily se pohnout, což přicházelo až ve třech čtvrtích celkového průběhu. Znal to až příliš dobře. Hlava mu třeštila. Zavřel pálící oči. A to jsem si myslel, napadlo jej s bolestnou trpkostí, že dojedu alespoň k Labi, do Poděbrad nebo až do Nymburka. Nebo kdyby jen na Žehuň, na ten pět kilometrů dlouhej rybník, tam si dám cigáro a ten rum... a dál ať se děje cokoliv. Na tisíc kilometrů po řece na sever jsem se stejně nechystal. Je to jedno. To už je pryč... Nedostanu se dál, než kam bych jindy došel za dvě hodiny pěšky. Nebo za deset minut autem od našeho domu. Byl tvrdý chlap, ale teď vzlykal bodavou bolestí. Rychlejší průběh přinášel intenzivnější utrpení. Přece však vyprostil horní část těla z lodi a svezl se na kolena do vody. Loď poskočila a málem mu ujela pod rukama. Chytil ji, natáhl se přes okraj. Vystrčil ven batoh a s cáknutím pleskla do vody i plachta. Nakonec ztuhlé ruce vytáhly z kánoe kanystr s vodou. Loď se vyhoupla nad hladinu jako splávek. Převalil se dovnitř, sedl až na dno a hrana sedátka se mu zaryla do zad. Všechno v něm vibrovalo, jako by každé vlákno svalů procházelo samostatnou torturou. Skrz napůl zavřená víčka zaznamenal, jak se kolem něho mihl silný stvol rákosu. Loď konečně plula po vodě. 8 Když se naposledy probral záškuby křečí, bylo ještě světlo prvního dne. Ležel v lodi zkroucený na zádech a v polovědomí jím prostupovala bolest podobná ohni. Skrz mázdru v očích prohlédl, že loď je na hladině opřená o železný rošt. Za ním se ozývalo hučení. Byl u jezu na kraji Chlumce. Na ocelové lávce přemosťující jez stály dvě postavy. Návalem nové bolesti stiskl oči. Loď sebou náhle trhla, naklonila se a drhla po svahu břehu. Z mlhy uslyšel mužské hlasy: „Opatrně, Fando, ať se ho nějak nedotkneš.“ „Neboj, Tome, neboj, takovejch jsem tady natahal... Ale už dlouho sem žádnej nepřijel. Tenhle je ničemnej, nic u sebe nemá. Necháš ho tak? Stejně vypadá, že už je hotovo, akorát vyplejtváš patronu.“ „To zas ne, nejsem nelida. Jako každýho... Přeci ho nezahrabeme živýho. I když nám ten vůl mohl zaneřádit vodu, budu k němu jako k vostatním. Kdoví, kam se chtěl dostat, blázen... A hele, tady vepředu je flaška. Nějakej rum! Tak aspoň něco! Díky, kamaráde!“ Bolest byla strašlivá a paralyzovala ho tak, že už nemohl nijak reagovat. Někdo převrátil loď a on padl bezvládně do trávy. Někde vzadu v hlavě se naposledy vzepjala mysl – Holčičko! Moje malá holčičko! Do zkrvavených uší mu pronikl neznámý, skoro konejšivý hlas: „Ať je ti země lehká, člověče. Neboj, už ti bude jen líp...“ Cosi hlasitě cvaklo. „Fando, běž radši ještě kousek stranou!“ A najednou už nebyla bolest. Najednou už nebylo nic... Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020, 212 stran, v českém jazyce vydání první. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 20:15:00

Litvínov přestřílel Motor a je zpět ve čtyřce. Kaše zakončil bláznivý duel kuriózním gólem

Litvínov odskočil na 6:0, Motor snížil na 4:6, ale hosté berou vítězství 7:4. Bláznivá předehrávka 48. hokejové extraligy s jedenácti góly patřila hostující Vervě, která díky výhře na jihu Čech opět poskočila do nejlepší čtyřky tabulky, která zajišťuje přímý postup do čtvrtfinále play-off. Dvě branky a asistenci si připsal Ondřej Kaše, ale jeho bratr David uzavřel skóre kuriózní trefou z vhazování v obranném pásmu při hře domácích bez brankáře.

Čas načtení: 2024-03-04 18:41:00

Béčku Sigmy pomohli hráči z áčka. Jihlava padla 0:3, trefil se i Singhateh

Čas načtení: 2024-03-04 19:11:00

Jihlava podlehla olomouckému béčku a ve druhé lize zůstala pátá

Čas načtení: 2024-03-04 18:48:17

Jihlava v dohrávce podlehla a ve druhé lize zůstala pátá

Čas načtení: 2024-03-04 19:11:00

Jihlava podlehla olomouckému béčku a ve druhé lize zůstala pátá

Čas načtení: 2024-03-10 17:31:00

Biatlon ONLINE: stíhačky v Soldier Hollow, Davidová v desítce, mohla i výš

Biatlonový Světový pohár v americkém Soldier Hollow dnes uzavírá svůj program stíhacími závody. Mezi biatlonistkami si na 10km trati polepšila Markéta Davidová, když se z 11. příčky posouvala skoro k boji o medaile, ale dvě chyby stačily nakonec na deváté místo, Tereza Voborníková poskočila na 12. pozici. Biatlonisty čeká 12,5km trať od 18:50 a se ztrátou zhruba minuty a půl do ní vyrazí Michal Krčmář a Jakub Štvrtecký, z posledního 60. místa se zkusí posunout Vítězslav Hornig. Závod sledujte v podrobných ONLINE reportážích na iSport.cz!

Čas načtení: 2024-03-10 19:30:00

Davidová ve stíhačce skočila do desítky, mohla být i výš. Muži propadli

Markéta Davidová má na konci sezonu solidní formu. Ve stíhačce v Soldier Hollow poskočila z 11. místa na deváté, čímž vyrovnala své nejlepší umístění v aktuálním ročníku. A to mohla myslet i výš, kdyby na dvou závěrečných střeleckých položkách neudělala vždy jednu chybu. Mužům se stíhačka vůbec nevydařila, nejlepší byl nakonec 49. Jakub Štvrtecký, Michal Krčmář nastřádal celkem osm chyb. Zvítězili Nor Johannes Thingnes Bö a Francouzka Lou Jeanmonnotová.

Čas načtení: 2024-03-31 17:01:00

Ostrava zametla s Teplicemi a posunula se na čtvrté místo, Boleslav spasil v nastavení Jawo

Můj dům, můj hrad. Všechna nedělní ligová utkání ovládla domácí mužstva. Ostrava deklasovala Teplice 4:1 a poskočila na čtvrtou pozici před Slovácko, Hradec Králové udolal poslední Karvinou 2:1 a Mladá Boleslav porazila gólem Lamina Jawa z páté minuty nastaveného času Zlín 3:2. Podrobnosti připravujeme.

Čas načtení: 2024-03-31 17:01:00

Sparta po výhře v Budějovicích zůstává v čele ligy, Ostrava zametla s Teplicemi

Spartě stačil k vítězství proti posledním Českým Budějovicím jediný gól, který zařídil Veljko Birmančevič. Sparťané si tak udrželi jednobodový náskok v čele tabulky před Slavií. Ostrava deklasovala Teplice 4:1 a poskočila na čtvrtou pozici před Slovácko, Hradec Králové udolal poslední Karvinou 2:1 a Mladá Boleslav porazila gólem Lamina Jawa z páté minuty nastaveného času Zlín 3:2.

Čas načtení: 2024-04-04 10:22:09

Čeští fotbalisté si ve světovém žebříčku FIFA polepšili

Čeští fotbalisté se po dvou březnových výhrách v přípravných zápasech posunuli v žebříčku reprezentací FIFA o čtyři pozice na 36. místo a jsou nejvýše od předloňského října. Pořadí národních týmů nadále vévodí mistři světa Argentinci před poraženým finalistou předloňského šampionátu Francií, na třetí příčku poskočila Belgie. FIFA zveřejnila nové vydání žebříčku na svých internetových stránkách.

Čas načtení: 2024-04-04 11:12:00

Čeští fotbalisté si v žebříčku FIFA polepšili na 36. místo, stále vede Argentina

Čas načtení: 2024-04-11 09:00:00

Přijde další zvýšení sazeb? Americká inflace už zase zrychluje, investoři jsou nervózní

Taková americká inflační čísla globální trh s vládními dluhopisy nechtěl vidět. Inflace v USA totiž v březnu stejně jako v únoru poskočila meziměsíčně o vysokých 0,4 procenta. Meziroční celková inflace pak zrychlila z 3,2 procenta na 3,5 procenta a...

Čas načtení: 2024-04-17 09:31:00

Po téměř letních teplotách o víkendu vegetace doslova poskočila ve svém vývoji. Kvést začaly třeba jahodníky, pryskyřníky nebo hluchavky. Butonizují trávy, ale dominantním alergenem je stále pyl břízy. (video)

Čas načtení: 2024-04-22 09:00:00

Kapitola 3 – Ditin skorotriumf (nová restaurovaná verze s obrázky!)

„Ták a jde se na věc,“ poskočila si Ema zvesela. „Copak, copak, Chardová? Koukáš, kde bys letos přezimovala? Nebo nemáte doma čím topit?“ Ema od pootevřeného modrého kontejneru okamžitě poodstoupila a ohlédla se ve směru hlasu. Patřil Ditě. Ta se … Celý příspěvek →

Čas načtení: 2024-04-30 10:55:48

Čínský konkurent iPadu podražil, stále je ale citelně levnější než tablet od Applu

Před týdnem skončila zaváděcí sleva na nový tablet Xiaomi Pad 6S Pro 12.4, který se netají tím, že jde po krku iPadu Pro od Applu. I když cena novinky poskočila o tisícovku směrem vzhůru, stále jde o atraktivnější nabídku než v případě modelu od amerického technologického gigantu, alespoň tedy co se ceny týče.

Čas načtení: 2024-05-08 20:40:00

Vyškov padl, Dukla vyhrála, o víkendu může slavit postup. Další krach Brna

Fotbalisté Dukly zvítězili ve vloženém 27. kole druhé ligy v Chrudimi 2:0 a po příštím utkání už mohou slavit návrat do nejvyšší soutěže. Pražané využili nečekané porážky Vyškova s Jihlavou 0:1 a z prvního místa v tabulce mají před třetími Moravany už sedmibodový náskok. Na druhou příčku poskočila po vítězství 3:0 ve Vlašimi olomoucká rezerva, která ztrácí na Duklu pět bodů, ale kvůli účasti A-mužstva Sigmy v lize mezi elitu projít nemůže. Blízko sestupu je poslední Kroměříž.