Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2015-05-01 00:00:00

Trend jara 2015: puntík!

Jaro už je tu a v plné parádě. Vyšňořte se i vy! Jedním z mnoha dalších trendů letošní jarní sezóny 2015 bude roztomilý puntík. Budete si ho moci dopřát na jakémkoli druhu oblečení. Na šatech, kalhotách, topech, sukních, košilích i módních doplňcích. Neexistuje snad žádný kousek, na kterém by se pun ...

Čas načtení: 2012-09-06 00:00:00

Výrazné kontrastní límce jsou in!

Letos na podzim se stává nejzajímavějším doplňkem límec. Můžete se jednat o kontrastní límec na košilích, šatech nebo kabátech, který je k oděvu přišitý napevno nebo mnohem lepší je límec, kterým samostatně můžete doplňovat jednoduchá trička nebo šaty. Barevný límec Kontrastní barevné límce jsou z ...

Čas načtení: 2010-09-07 00:00:00

Košile na míru, to pravé pro Vás!

To, že mužům nejvíce sluší košile, ví jistě většina žen a některým mužům to také docvaklo. Muži v košilích jsou prostě sexy a pánové je ocení a využijí nejen při dělání dojmu na ženy, ale i v práci nebo při různých společenských akcích, kde je košile a oblek samozřejmostí. Aby však muž v košili vyp ...

Čas načtení: 2015-05-22 00:00:00

Móda do kanceláře. Nuda se dá oživit doplňky

Do práce se samozřejmě musíme obléknout vhodně. To ovšem neznamená, že musíte chodit do kanceláře pouze v nudných kalhotových kostýmech nebo bílých košilích se sukní. Elegantně a trendy můžete vypadat i v pohodlných a ležérních outfitech. Při nákupu přemýšlejte Možná patříte mezi ty, které nakupuj ...

Čas načtení: 2009-10-17 00:00:00

Dámské košile: Za zábavou i do práce

Klasické košile nosí ženy již desítky let. Základní, ale také typickou barvou košil byla čistě bílá. Bílá představuje něžnost, čistotu a eleganci. Dnes barevné variace neznají meze, a tak denně potkáváme ženy ve fialových, růžových, zelených a žlutých košilích. Košile jsou úžasné především v tom, ž ...

Čas načtení: 2021-12-05 19:31:59

Jedna věta o Petru Uhlovi

Zemřel Petr Uhl, velký syn českého národa, mezi jehož předky byli i Němci, on sám po rozpadu státu – snad z vrozeného kverulantství – zvolil slovenské občanství, cítil se jako Rom, byl považován za trockistu (to byla jedna z mála oblastí, kde prý zanechal vzdoru, i když to nebyla pravda, protože to byl jen důsledek jeho přátelství s trockisty), svého času byl vídán dokonce i na undergroundových akcích, po propuštění z druhého kriminálu dokonce chodil ve veselých hipíckých košilích a vesele se i choval, což bylo neuvěřitelné, protože z předešlých patnácti let odseděl nadvakrát celkem devět let v kriminálu, aniž by cokoliv spáchal, a v tom druhém procesu byl režimem „oceněn“ neboli oflastrován více než Václav Havel, přičemž cosi v té pokřivené logice bylo ale signifikantní, protože – jak jsem pak po létech zjistil – mezi svými odpůrci požíval značně vysokého respektu, snad ještě většího, než mezi „svými“, protože jeho vlajkovou hodnotou byla solidarita, což je proti totalitarizujícím režimům všelikého ražení ta nejúčinnější zbraň, která ale hodně bolí vlastně obě strany, a s tím zlobením nepřestal ani po změně režimu a ve stylu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných založil ještě Výbor na obranu Marcely Urbanové, trýzněné v souvislosti s podivnými aktivitami Jiřího Čunka, kteroužto kauzu státní aparát radši nenechal dojít k soudu, protože by se v té souvislosti možná přišlo na více a dostalo by se ještě na jiné, a v sázce byla dokonce prý až „stabilita vlády“, a tak Petr Uhl zlobil a zlobil a s přáteli se přel a s nepřáteli se přel a byl někdy až nespravedlivě spravedlivý a bylo to s ním mnohdy těžké, ale na druhou stranu, málokteré setkání v životě bylo tak přínosné a inspirující a vydatné a poučné, že to prostě stálo za to, potkat a potýkat se s tímto člověkem, který asi nikoho nenechal chladným, buď v člověku potěšil srdce, nebo mu uvařil žluč, na což byl zvyklý a reagoval na to způsobem možná vzdáleně podobným křižovnické škole čistého humoru bez vtipu, ovšem přenesené do právnické roviny, což byla Petrova specialita a vysloužil si za to od Mirka Antla přídomek „inženýr práv“, což opět nebylo bez respektu, přičemž ty náznaky jeho specifického právnického fundamentalismu nesou samozřejmě francouzskou stopu, která je bytostně evropská, ale i elegantní, stejně jako Petrova celoživotní láska k všemu francouzsky mluvenému a mnohému odtamtud pocházejícímu, díky čemuž to byl právě on kdo do českého prostředí přinesl například hudbu Diny Vierny, což bylo něco naprosto nepravděpodobného, ale stalo se to všechno a ještě mnoho jiného, na co si zase vzpomenou jiní, prostě nebýt Petra, svět by nebyl tak zajímavý a náročný ale i zábavný, což bylo i důvodem tohoto mého vděčného lamentování, protože svět bude o mnoho chudší a nám nezbývá, než se potěšit představou, jak Petr Uhl nyní někde zase dělá dusno a vysvětluje, že lidská práva přece smrtí nekončí – ?!!

Čas načtení: 2021-11-26 11:30:18

Pomník a pomníčky umučeným

Už předcházející kniha Františka R. Krause Povídky ze srabové čtvrti, zmizelý svět židovské Prahy, vyvolala velký čtenářský zájem. Ediční projekt přinesl navzdory trvale nepříznivým finančním podmínkám, zejména v nakladatelské sféře, malému nakladateli Cattacan, kde kniha loni vyšla, rovněž nezanedbatelný úspěch. Následujícího roku 2021 vychází u stejného nakladatele další kniha téhož autora A přiveď zpět naše roztroušené…, název odkazuje k modlitbě, k proroctví Izaiáše, a jak ve své předmluvě píše Tomáš Kraus, který k vydání dílo svého otce připravil, není jen modlitba, je to především pomník umučeným, vlastně několik desítek pomníčků. A pokud v té modlitbě a výzvě slyšíme ozvěny raného sionismu, není to jistě náhoda. František R. Kraus (1903–1967) byl novinář židovského původu i účastník protinacistického odboje, obě jeho knihy vyšly s velkým časovým zpožděním, původně měly vyjít hned krátce po válce, ale k tomu z nejrůznějších důvodů, především politických, nedošlo. Možná si některý z českých čtenářů vybaví i jeho povídku Profesor Robert Guttmann, malíř z Prahy, která už vyšla v Židovské ročence 1965/1966 a v reedici ve sbírce časopiseckých šoa povídek z let 1945–1989 s názvem Tobě zahynouti nedám… (Akropolis, 2017). Geťák a berušky Zatímco první kniha Povídky ze srabové čtvrti jsou půvabné toulky zmizelou židovskou Prahou, připomenutí jejích obyvatel, míst, kudy vedly jejich cesty i osudy, následující dílo Přiveď zpět naše roztroušené… je dílo jiné, zachycuje v krátkých příbězích tragický osud Židů, jejich každodenní život v Auchwitzu. Pro úplnost připomínám, že jde o dobu, kdy i české fašistické gardy ve svých jezdeckých pumpkách, bílých košilích a černých vázankách pochodovaly pražskými i mimopražskými ulicemi a hlasitě vyřvávaly svůj nenávistný antisemitismus; neblaze vynikali zvláště mladí vlajkaři, Gajda a nedostudovaný medik Jan Rys-Rozsévač. Ale zpět k poslední vydané knize Františka R. Krause, která je rozdělena do čtyř velkých kapitol: Praha, Terezín, Osvětim a Domů. Zároveň je doplněna slovníčkem, výrazy koncentráčnického žargonu, uvádím jen namátkou, berušky jsou německé pracovnice v ghettu, které třídily zavazadla nově příchozích, geťák znamenal člen táborové hlídky a ghettoinsás v této mluvě byl zase obyvatel ghetta. V závěrečné části knihy je také uveden výklad k plánu terezínského ghetta. Texty, psané věcně ve stylu krátkých reportáží hluboce zasahují, cituji ze čtvrté kapitoly, z povídky Zpověď z 99 hříchů: Děti jsem vždy miloval. (…) Dnes? Na ulici mne vždy již nechávají chladným. Nevšímám si jich. Viděl jsem jich příliš mnoho batolit se do plynu. (…) Osvětimské děti! Nikdy na vás nezapomenu. (…) V Praze bylo do roku 1938 patnáct tisíc židovských dětí. Vrátilo se jich 28. (…) A poté prosba, Všemohoucí: A přiveď zpět naše roztroušené! O kousek dál píše Kraus také o malíři Adolfu Liebscherovi, který měl v ulici V Kolkovně, kde tehdy autor bydlel, svůj ateliér a který byl první, kdo mu dal do duše začátky jeho ideálů. Bylo mi šest, a již jsem celý den seděl u starého, trošku pokřiveného pána… a… maloval jsem.  Hříchy začínají: umění, hudba, zpěv, divadlo, sport, příroda… a Bůh!  Ilustrace zesilují čtenářský prožitek První i druhou knihu doprovázejí působivé ilustrace Ivana Bukovského, absolventa prestižní střední výtvarné školy na Hollarově náměstí v Praze, později Akademie výtvarných umění. Černobílé celostránkové ilustrace tvoří svébytnou součást obou knih a silně zesilují čtenářský prožitek; ilustrace jsou jakousi vlastní legendou doprovázející zmíněná literární díla. Není pochyb o tom, že Kraus a Bukovský mají k sobě blízko. Bukovský objevil svého autora sice až po jeho smrti, ale to na věci nic nemění. Jejich umělecká souhra připomíná, jak kdysi Max Jacob vydal svoji první básnickou sbírkou Kalíšek na kostky a jeho přítel Pablo Picasso ji ilustroval. Max Jacob umírá v březnu roku 1944 v koncentráku Drançy u Paříže jako oběť antisemitského běsnění. František R. Kraus a rodiče Ivana Bukovského měli více štěstí, spřátelili se v terezínském ghettu. A zázrakem přežili i Auschwitz. A jak připomíná Tomáš Kraus, editor knihy svého otce: jejich přátelství pokračuje v osobách jejich synů.   František R. Kraus, A přiveď zpět naše roztroušené…, Cattacan, 2021

Čas načtení: 2024-03-27 09:00:00

Kryje Meloni záda novým italským černokošiláčům?

Jedné teplé lednové noci Římané zinscenovali oživení své fašistické minulosti. Na akci na jižním předměstí Acca Larentia připomínající tři fašistické mladíky zabité v roce 1978 byly stovky mužů v tmavých košilích vyfotografovány, jak hajlují. Incident byl okamžitě odsouzen liberály. Opoziční lídryně Elly Schlein řekla, že jí to připomíná rok 1924, kdy Mussolini upevnil své držení moci. Sama premiérka však mlčela – jak jen mohla. Ještě v roce 2021 Giorgia Meloni skutečně ocenila oběti vražd z roku 1978 a jejich smrt označila za "tragédii, kde nebyl nikdy nalezen žádný viník" a za "ránu, která se nikdy nezahojila", píše Andrea Valentino.

Čas načtení: 2024-06-24 15:31:00

Na Berounku vypluli voraři na tradičním pramenu ze smrkových klád

Jako za starých časů. Chlapi v košilích a vestách, s čapkou na hlavě a šátkem kolem krku, kalhoty vykasané ke kolenům. Takřka po dvou stoletích byl v pátek odpoledne spuštěn na Berounku pravý nefalšovaný vor postavený tradičními technologiemi a postupy.

Čas načtení: 2024-06-28 05:13:00

Kočovné Romy při vzniku písně Magic Gypsies provázel dron i vrtulník

Chlapi v bílých košilích a černých kalhotách jako tuláci s nástroji v krajině. Samozřejmě s kloboukem na hlavě. Ženy v pestrých kacabajkách a suknicích v zářivých barvách. Bohatě nalepené řasy, oringle v uších, náramky a prsteny.

Čas načtení: 2024-12-05 05:30:00

Místo práce naschvály. K čemu to slouží? Babiš bude dnes hostem Deníku

Z billboardů se na lidi usmívají Petr Fiala nebo Karel Havlíček v bílých košilích. A přesvědčují voliče, jak dnem i nocí pracují pro jejich blaho. Předseda vlády a ODS to vyčíslil i matematicky: „Všechny krize jsme zvládli. Jsem hrdý na to, co se v těch třech letech podařilo udělat. Plníme 93 procent cílů, které jsme si dali v programovém prohlášení.“ Lid to evidentně není schopen ocenit, a tak ve všech průzkumech volebních preferencí suverénně vede hnutí ANO a ODS ztrácí. A tak Andrej Babiš zatápí pod kotlem. 

Čas načtení: 2024-12-05 05:30:00

Místo práce naschvály. K čemu to slouží? Babiš bude dnes hostem Deníku

Z billboardů se na lidi usmívají Petr Fiala nebo Karel Havlíček v bílých košilích. A přesvědčují voliče, jak dnem i nocí pracují pro jejich blaho. Předseda vlády a ODS to vyčíslil i matematicky: „Všechny krize jsme zvládli. Jsem hrdý na to, co se v těch třech letech podařilo udělat. Plníme 93 procent cílů, které jsme si dali v programovém prohlášení.“ Lid to evidentně není schopen ocenit, a tak ve všech průzkumech volebních preferencí suverénně vede hnutí ANO a ODS ztrácí. A tak Andrej Babiš zatápí pod kotlem.