Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-12 09:32:00

Nové sjezdovky ve Špindlu se osvědčily, propojování areálu bude pokračovat

Nové páteřní sjezdovky Přehradní a Lesní, které před letošní zimou na Hromovce a Medvědíně vybudoval Skiareál ve Špindlerově Mlýně, přilákaly do krkonošského střediska ve srovnání s minulými sezonami tisíce lyžařů navíc. Provozovatel věří, že propojování bude pokračovat co nejrychleji.

Čas načtení: 2024-03-24 18:21:00

V Krkonoších ve Š. Mlýně, Peci a na Č. hoře o víkendu lyžovalo zhruba 3000 lidí

Špindlerův Mlýn (Trutnovsko) - V Krkonoších se dál lyžuje ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou a na Černé hoře u Janských Lázní. O víkendu střediska navštívilo asi 3000 lyžařů. Celkem areály lyžařům...

Čas načtení: 2024-11-24 11:00:00

Letadlem na lyže. Češi častěji vyráží do hor v Bulharsku nebo Turecku

Několik stovek klientů týdně vyšlou tuto zimu české cestovní kanceláře na lyže do Bulharska nebo Turecka. Prodeje těchto leteckých zájezdů podle oslovených kanceláří pozvolna rostou. Tamní horské areály jsou totiž podle nich cenově dostupnější alternativou k tradičním lyžařským destinacím. Cestovní kanceláře klienty lákají právě na rychlé letecké spojení a srovnatelnou úroveň služeb. Hlavním cílem českých lyžařů ale zůstávají tuzemská a alpská horská střediska.

Čas načtení: 2024-12-08 22:19:00

V Krkonoších odstartovala lyžařská sezona, Špindlerův Mlýn přivítal 5500 lidí

Velká lyžařská střediska v hradeckém kraji zahájila sezonu. Například do skicentra Špindlerův Mlýn v Krkonoších od pátku do neděle přijelo okolo 5500 lyžařů. Areál nabízí 15 kilometrů sjezdovek.

Čas načtení: 2021-08-28 19:46:29

Eva Černošová: Mé záliby se prolínají s mou prací, a to je velké požehnání

Zájem o psaní se u ní projevil již v dětství, když psala básničky a pohádky. Brzy jí také učarovala hudba a obě tyto lásky jí zůstaly. Působí jako učitelka českého jazyka, dějepisu a tvůrčího psaní na Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové. Zpívá ve sboru i sólově a jako spisovatelka píše Eva Černošová prózu i poezii, je předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů a u vydavatele čeká na vydání soubor jejich fejetonů a povídek Jak jsem nenapsala knihu.   Psát jste se naučila již v pěti letech, a tak jste si začala psát první básničky a pohádky. Na ZŠ se vaše práce umísťovaly na prvních místech literárních soutěží, jako byla například soutěž Svět očima dětí. Co vás ještě bavilo a jak jste prožívala své dětství?  Kromě literatury mi učarovala hudba, a to mi tedy zůstalo dodnes. Zpívala jsem, také tancovala a chtěla hrát na housle. K tomuto nástroji jsem se nedostala, ale tatínek měl doma akordeon. Začala jsem tedy hrát na něj, podle sluchu. Mohlo to být někdy celkem vtipné, akordeon jsem ještě ani neunesla, museli mi ho položit do klína a na dětské besídce jsem spustila mimo jiné píseň, kterou jsem měla dobře odposlechnutou: „Počkej, ty budeš litovat, až poznáš svět.“ Rodinný přítel (hudebník) si všiml, že mám talent, a začala jsem se učit na piano. Hrála jsem na piano a na kytaru. Ale vše mělo svůj čas, když jsem byla malá, měli jsme málo peněz, takže nebylo ani na hudební nástroj, ani na pořádné hudební vzdělání. Jeden nástroj mívá však člověk vždy při sobě. A nemusí ho ani kupovat – tím kouzelným nástrojem je hlas. Takže ve zpěvu mi nic nebránilo. Dětství jsem také prožívala hodně venku a mezi zvířaty, rodiče měli hospodářství. A to dalo mému dětství i celému životu úžasný rozměr. Jsem venkovanka spjatá s přírodou, půdou. Naučila jsem se dojit kozy, sekat trávu kosou, poznávat stádia zralosti obilí… Naši sice neměli peníze, ale dali nám toho mnohem víc… Jsem vděčná za to, jaké dětství jsem měla.    Po gymnáziu jste vystudovala PF Univerzity v Hradci Králové a přispívala do studentského časopisu Viselec. Někde jste řekla, že jste chtěla být učitelkou nebo veterinářkou. Co nakonec rozhodlo, že je z vás učitelka a nelitovala jste svého rozhodnutí? Ano, to souvisí s tím mým dětstvím mezi zvířaty. Měli jsme jednoho koně, krávy, ovce, kozy, prasata, králíky, drůbež, kočky, psy – zejména kvůli kravám byl skoro členem naší rodiny také veterinář. Pomáhala jsem mu, pomáhala jsem zvířatům, až jsem se stala jakousi jeho „asistentkou“, četla jsem Jamese Herriota a chtěla se stát veterinářkou. To mi bylo nějakých deset, dvanáct. Ale pak přišly těžké a stinné stránky povolání zvěrolékaře, které považuji za jedno z nejtěžších dodnes. Náš veterinář dobře viděl, že právě pro tyhle stránky jeho profese předpoklady nemám – těžko bych mohla usmrtit zvíře, zkoušela jsem zachraňovat i raněné brouky. Takže mne ke změně plánů přivedl on sám. Pak jsem tedy ještě váhala mezi povoláním dětské lékařky a učitelky. Teprve v maturitním ročníku na gymnáziu jsem se rozhodla definitivně, i když se mě tou dobou mí učitelé snažili směrovat ke studiu práv, asi proto, že mi vždycky šel dějepis. Svého rozhodnutí dodnes nelituji. Mne práce se studenty opravdu baví a je se mnou – podle ohlasů – asi taky.   Po studiích jste nastoupila jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové, kde máte také hodiny tvůrčího psaní. Co vás na práci „paní“ učitelky baví a jak vás to ovlivňuje při psaní?   Baví mne toho moc. Člověk při takové práci nejen učí, ale také se toho tolik učí sám! Každý den. Studenti jsou zvídaví, mají spoustu otázek, zajímavých postřehů, vidí věci z jiného úhlu, a to vás obohatí. Baví mne objevovat u studentů talent a podporovat je. Mám velkou radost, když vidím, že mají jinou startovní čáru, než jsem měla já. A pokud k tomu mohu přispět i já sama, je ta radost o to větší. Určitě mě to ovlivňuje i při psaní, jako všechno, co prožívám.    V roce 2006 jste vydala svoji první knížku Nezdálo se mi nic, Andante Cantabile. V roce 2012 vám vyšla knížka Věci, které se snadno zapomenou, jejíž obálka je vytvořena podle předlohy zápisníku vašeho dědečka. Pak o pět let vyšla Vypravěčka. A co další knížka? Jen upřesním, že ten zápisník patřil pradědečkovi. No, mezitím vyšly ještě nějaké básničky, ale asi se ptáte na knihu prozaickou? Věřím, že do konce roku vyjde. Už je u nakladatele a jmenuje se Jak jsem nenapsala knihu. Jedná se o soubor humoristických fejetonů a povídek. Vznikala průběžně, některé texty jsou staršího data, jiné vznikly nedávno. Pojítkem celé knihy jsou mé pokusy o humoristickou tvorbu, které jsem doposud vždycky vzdala. Psát humor je opravdu oříšek, doufám, že konečně uzrál ke správnému rozlousknutí. Čtenáři se v knize dozvědí mimo jiné hodně o mém dětství, o mé učitelské profesi i o roli, kterou považuji za tu nejdůležitější, které se mi dostalo, a tou je role mateřská.   Vyšly vám také dvě básnické sbírky – Tyhle moje řeky a Uprostřed noci zpěv. Kde nacházíte inspiraci, o čem budete psát? Je vám bližší poezie nebo próza? Nebo má pro vás obojí své kouzlo? Děkuji, to je dobrá otázka. Inspiraci nacházím docela prostě ve svém životě i ve světě kolem mne. Vnímám jej a pozoruji, naslouchám… Když mne něco osloví, dám se do psaní. Obojí pro mne má své kouzlo. Docent Jan Dvořák (můj skvělý učitel a prozaik) mi tenkrát řekl, když jsem se mu svěřila, že píšu i básně, že psát poezii je pro prozaika cesta do pekel. Pak si mé básně přečetl a řekl, že ne vždycky… Něco lépe vyjádříte prózou, něco zase básněmi. Obzvlášť u básní jsem „skoupější na slovo“. A nechám je uzrát. Abych do světa nechrlila i to, co poezie není.   Jak to máte se čtením, máte nějakého literárního favorita, kterého ráda čtěte nebo žánr? Mám jich hodně. I mezi autory od nás, z východních Čech. Takže jich teď spíš mnohem víc nejmenuji. Ze současných českých autorů mne momentálně napadá Antonín Bajaja, Jiří Hájíček, Alena Mornštajnová, Jana Poncarová, Zdeněk Svěrák. Mými zahraničními stálicemi jsou určitě Umberto Eco, Gabriel García Márquez, ze současníků třeba Orhan Pamuk. V poezii jsou mými favority Vladimír Holan, František Hrubín, Bohuslav Reynek, Jan Skácel… Byl by to dlouhý seznam. A z žánrů? To bude snazší říct obráceně. Nejsem tak úplně na fantasy, sci-fi a na horory. Ale když je někdo dobře napíše…   Autorem ilustrací a obálek všech vašich knih je váš manžel výtvarník a grafik Jan Černoš. Jak se vám spolu pracuje? Spolupracuje se nám výborně, aspoň doufám, že to tak vidí i on. Více o naší spolupráci píšu také na svém webu. Je to někdy napínavé a každopádně nádherné, jako naše manželství. Poznáváme se a rosteme spolu už řadu let. On je mým prvním kritikem, já zase tím jeho. Nikdo nezná mou tvorbu a můj život lépe; když čte mé příběhy, vidí obrazy, které patří i jemu… A ano, je ilustrátorem všech mých knih, kromě té poslední – humoristická kniha bude mít jiného výtvarníka. Navrhl ho právě můj muž a myslím, že vybral skvěle.   Jste předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů. Jak jste se k této funkci dostala a co vše to obnáší? Dostala jsem se k ní poněkud nečekaně a nejdřív jsem se jí i zalekla. Středisko procházelo tou dobou krizí. Před členskou schůzí mne oslovili členové tehdejšího výboru, zda bych do nového výboru také kandidovala. Zvažovala jsem to a rozhodla se souhlasit. To, že mne nově zvolený výbor ze svého středu vybere jako předsedkyni, jsem ale opravdu nečekala a z počátku jsem nikterak nadšená nebyla. Ale středisko netvoří jeden člověk, jsou tam lidé, na které se můžete spolehnout, pracujeme společně. Ta funkce obnáší práci administrativní, která mne nijak zvlášť nebaví, pak ale také setkávání s jinými autory, pořádání autorských čtení, besed, podporu začínajících autorů, a to za to organizační úsilí stojí. Teď na podzim nás čeká Východočeský umělecký maraton, chystáme celu řadu akcí, křest sborníku, účast na 31. Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě atd. Vše je ale zatím tak trochu „ve hvězdách“. Vloni z našich plánů kvůli covidu sešlo, uvidíme, co nás čeká letos.    Někde jste řekla, že psaní je vašim velkým koníčkem, stejně také je jím i hudba a zpěv. Zpíváte v nechanickém sboru Cantus feminae, pro který píšete také texty, ve školním sboru Gybon i sólově. A co další koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ráda vařím, peču, čtu, chodím do přírody. Volných chvílí v posledních letech moc nemám, ale já vlastně žiju tím, co mne baví. Mé záliby se prolínají s mou prací, a to je velké požehnání.   Eva Černošová se narodila se 13. července 1982 v Pardubicích jako Eva Kulhánková a vyrůstala v Popovicích. Vystudovala Královohradeckou univerzitu. Učí český jazyk a dějepis na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové, kde vede rovněž hodiny tvůrčího psaní. Působí také jako spisovatelka, knihovnice a zpívá ve sboru Cantus feminae i sólově. Píše poezii i prózu. Od roku 2014 je předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů. Napsala knihy Nezdálo se mi nic, Andante Cantabile, Věci, které se snadno zapomenou, Tyhle moje řeky (sbírka básní), Vypravěčka, Uprostřed noci zpěv (poezie). Její manžel, malíř a grafik, Jan Černoš vytváří ilustrace a obaly jejich knih. S rodinou žije v Nechanicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-15 00:10:20

ESA bude mít řídící středisko jako z budoucnosti

14. května podepsala Evropská kosmická agentura smlouvu s architektonickou kanceláří H2S Architekten sídlící v Darmstadtu. Smlouva se týká výstavby nového futuristického střediska pro řízení kosmických misí, které vyroste v areálu střediska ESOC. Přípravy na stavbu nové budovy započnou v příštím roce. „Nové provozní středisko ESA bude efektivní, udržitelné, přizpůsobitelné a přístupné,“ vyjmenovává výhody ředitel oddělení provozu ESA a šéf střediska ESOC, Rolf Densing a dodává: „Nová budova zajistí Evropě nepřerušenou schopnost realizovat své nejambicióznější vesmírné mise, a bude sloužit jako inspirativní okno do světa provozu kosmických misí pro odborníky, veřejnost a rozhodovací orgány.“

Čas načtení: 2024-12-12 08:54:00

Projekt Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity pomáhá sluchově postiženým. T-Mobile jej podpořil v rámci výzvy „Česko bez předsudků“

Praha 12. prosince 2024 (PROTEXT) - Lidé se sluchovým hendikepem, kterých jsou v české populaci statisíce, často bojují s předsudky. Nejen pro ně Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity vytváří tzv. hybridní knihy. Jde o elektronický publikační formát, v němž jsou informace přístupné skutečně pro každého, a to i ve formě videa ve znakovém jazyce. Projekt podpořila i společnost T-Mobile v rámci grantové výzvy „Česko bez předsudků“, na které procesně spolupracovala Nadace VIA a organizace In IUSTITIA. Podpořená kniha poskytne primárně neslyšícím informace o předsudečném násilí a obraně proti němu v českém znakovém jazyce. Projekt má zároveň upozornit, že lidé se sluchovým postižením se o sebe dovedou postarat a žijí plnohodnotný život – stačí, když při tom nebudou muset čelit předsudkům a diskriminaci.  Letos během února a března byla T-Mobilem otevřena grantová výzva Česko bez předsudků. Zapojily se do ní neziskové organizace, neformální skupiny a akademická pracoviště vyvíjející projekty ve prospěch skupin ohrožených předsudečným násilím, věnujícím se osvětě, vzdělávání nebo motivaci k nahlašování těchto skutků. Dle organizace In IUSTITIA jsou nejčastěji předsudečným násilím ohroženi lidé z důvodu své etnicity (Romové), národnosti (Ukrajinci), sexuální orientace (LGBTQ+), pohlaví (ženy) či zdravotního postižení. V rámci výzvy bylo podpořeno celkem osm organizací a projektů částkou celkem 1 500 000 korun.Mezi jednu z těchto osmi iniciativ patří projekt Střediska Teiresiás pod Masarykovou univerzitou. To se zaměřuje na pomoc studentům se specifickými potřebami. Díky grantu ve výši 200 000 korun zde vznikla hybridní kniha zaměřená na předsudečné násilí. Pomocí překladu do českého znakového jazyka je text přístupný i těm, u nichž jde o hlavní komunikační jazyk a ten český jim nemusí být bezpečně srozumitelný.„Přišel jsem o sluch až jako náctiletý. V podstatě jsem v komunitě sluchově postižených ve výhodě, protože mateřský jazyk je pro mě čeština. Více než deset tisíc neslyšících Čechů to má ovšem jinak. Kvůli závažné sluchové vadě v raném věku neměli možnost si osvojit český jazyk v dostatečné míře, na rozdíl od jazyka znakového – ten je vizuální. Znakový jazyk však má jinou gramatickou strukturu než čeština, proto je pro ně čeština většinou jazykem, který se učí až jako druhý, de facto cizí,“ říká Alexandr Zvonek, vedoucí realizačního týmu. „Pro neslyšící od narození nebo raného věku, pokud nemají možnost vnímat mluvenou řeč, je proto nejvhodnější se při rozvoji komunikace orientovat na znakový jazyk. Ten si mohou snadno a rychle osvojit, rozvíjí se komunikační interakce, a tím i intelektové schopnosti. Bohužel až do devadesátých let u nás nebylo využívání znakového jazyka oficiálně podporováno a ve školách využíváno. Neslyšící děti se tak musely učit jazyk, který prakticky nemohly smyslově vnímat, a co hůř, v tomto nedostatečně osvojeném jazyce se musely i vzdělávat. To znamenalo výrazný deficit, jenž jim v konečném důsledku i ztěžoval společenské uplatnění.“ Kniha, která v rámci projektu vzniká, bude zejména neslyšící srozumitelně informovat o problematice předsudečného násilí, obraně vůči němu, prevenci i dostupnosti podpory. Distribuována bude prostřednictvím neziskových organizací, škol i sociálních sítí. Prelingvální neslyšící (nikdy neslyšeli nebo ztratili sluch dříve, než si osvojili mluvený jazyk) a sluchově postižení (širší skupina čítající statisíce lidí jen v Česku) se totiž i dnes navzdory výraznému zlepšení oproti minulosti setkávají s předsudečným násilím – může jít o slovní útoky nebo přecházení jejich potřeb, například odepření tlumočení do znakového jazyka, když o něj neslyšící požádá nebo s sebou tlumočníka dokonce přivede. Závažná je také diskriminace v zaměstnaní – přidělování podřadné práce neodpovídající kvalifikaci, finanční ohodnocení neodpovídající kvalifikaci nebo vyloučení z pracovního kolektivu. Problematika se přitom netýká jen neslyšících – dopadá i na stovky tisíc sluchově postižených lidi v Česku. Hybridní překlad tam, kde je porozumění zásadní Hybridní knihy v sobě zahrnují běžnou textovou podobu, ale také audiostopu, a především videozáznam, kde text prezentuje mluvčí znakového jazyka. Díky tomu je sdělení přístupné komukoli, kdo ovládá český nebo český znakový jazyk. To je nezbytné u dokumentů, kde je klíčové přesné porozumění textu.„Díky technologiím máme nyní možnost nabídnout neslyšícím text v jejich mateřském jazyce. Jedná se však o časově i finančně náročnou činnost, překlad jediné stránky zabere přibližně pět hodin času a zaměstná několik specialistů, zvlášť když se jedná o odbornou literaturu. Naše studio i odbornost jsme schopni nabídnout komukoli, kdo projeví zájem o překlady do českého znakového jazyka,“ říká Alexandr Zvonek a doplňuje: „Sluchově postižení se totiž zpravidla netrápí tím, že neslyší, ale trápí se bariérami, které jsou v jejich okolí a dají se odstranit. Naštěstí se už dnes často odstraňují – třeba titulky u pořadů v televizi, zajištění tlumočení do znakového jazyka nebo simultánního přepisu mluvené řeči. Hybridní knihy jsou dalším nástrojem pro překonání bariér a je naším zájmem, aby jich bylo co nejvíce.“ Odstraňování komunikačních bariér je zásadním tématem i pro iniciátora výzvy Česko bez předsudků, společnost T-Mobile. „Komunikace je v DNA naší společnosti, proto se pečlivě věnujeme i souvisejícím humánním otázkám, například snižování předsudečného násilí. Projekt Střediska Teiresiás v sobě snoubí obě tyto roviny a my jsme rádi, že můžeme společně s Nadací Via a organizací In IUSTITIA, která projektu poskytuje odbornou garanci, pomoci odstraňovat komunikační bariéry a dát lidem do rukou informace, jež potřebují, aby mohli žít kvalitnější život,“ říká Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile. „Zároveň si uvědomujeme šíři dopadu projektu – s rostoucím věkem dožití bude sluchově postižených osob stále přibývat – je tedy důležité zvyšovat povědomí o této problematice.“Na portálu Střediska Teiresiás jsou knihy dostupné zejména lidem se specifickými potřebami. Význam srozumitelných informací, včetně těch v českém znakovém jazyce, je ale mnohem širší – smysl dává rozšíření například směrem k právním dokumentům a běžnému úřednímu styku, kde neporozumění textu může mít neblahé následky. Omezení pro rychlejší přibývání publikací v hybridním formátu je nyní především finanční.Více o projektu a možné pomoci zde: www.teiresias.muni.cz Věděli jste, že?Znakový jazyk není a nemůže být univerzální. Proto i drtivá většina národů má svůj vlastní jazyk, a to i ten znakový. V Evropě a v USA byly ovlivněny francouzským znakovým jazykem, který se začal pro vzdělávací účely používat nejdříve. Přesto jsou mezi nimi určité podobnosti. A právě ty umožňují v mezinárodním styku neslyšících používat umělý systém, tzv. mezinárodní znakový systém. Ten je v komunitě neslyšících uživatelsky úspěšnější než univerzální jazyk esperanto mezi slyšícími.   ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení:

Lyžařská sezóna je v plném proudu!

Letošní zimní sezóna je zatím, co se týče sněhové pokrývky, velmi bohatá. Skvělé lyžařské podmínky hlásí nejen alpská střediska, ale také střediska v Jesenikách, Krkonoších, Krušných horách i Beskydec

Čas načtení: 2021-02-10 18:24:10

Inženýrky lidských duší bezohledně zvítězily

V článku Inženýrky lidských duší z OSPOD škodí dětem i matce jsem psal o boji podmínečně propuštěné odsouzené Bibiany proti svěření jejích dětí Karolínky a Romana do ústavní péče. Sociální pracovnice Jana Součková a kurátorka Lucie Čermáková z OSPOD Praha 5 to začaly prosazovat, když se ukázalo, že pěstounka, ustavená před lety s jejich souhlasem, o ně pečuje nežádoucím způsobem. Dosáhly vydání předběžných opatření soudem. Návrat matky z vězení je nezastavil, ač se okamžitě začala hlásit o práva svá i dětí, fakticky převzala péči o ně. Na předání Romana do ústavní péče dámy bezpodmínečně trvaly, ačkoli v té době nechodil do školy a nedopouštěl se žádných nepravostí, jimiž by se mohl stát nebezpečným pro své okolí. Vynutily si jeho nástup do Diagnostického ústavu dne 26. ledna 2021.  Připomínám, že Bibiana měla příslib nadační podpory na nájemné ve výši 30 tisíc Kč, ale po návštěvě Součkové v nadaci přišla o 10 tisíc. Jednala o přijetí syna do ambulanční péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, ale kvůli iniciativě kurátorky Čermákové se tato cesta uzavřela.  Bibiana se proti předběžným opatřením odvolala. Tím ovšem nezastavila vykonatelnost rozhodnutí. Dělala si nicméně naději, že odvolací soud jí přizná nárok na přednostní úlohu v péči o děti. Ve skutečnosti mu stačilo sedm kalendářních dní na vydání usnesení z 28. ledna, jímž OSPOD vyhověl. Odůvodnění převzal od OSPOD bez výhrad a pohrdl právy matky, protože nedokázala za dva měsíce napravit zhoubné výsledky víceleté péče pěstounky, schválené OSPOD. Argumentace OSPOD spočívá až na drobnosti v závadovém chování chlapce v době života u pěstounky. Paradoxně ve stejnou dobu se Bibianě po řadě ústrků a ponižování od pronajímatelů bytů podařilo pronajmout si malý byt, takže její podmínky pro dohled nad synem se zlepšily. Chudá samoživitelka Bibiana tedy vinou Součkové přišla o 10 tisíc Kč nadační podpory, vinou Čermákové nemohla své dítě svěřit do péče uznávaného odborného pracoviště podle svého výběru, a posléze musela syna doprovodit do ústavu, do něhož by jej dobrovolně nikdy nezavedla. Tím příběh neskončil. Roman žil v poslední době ve velmi přívětivém rodinném prostředí. Přechod do neosobního ústavního prostředí zřejmě nezvládl. Po dvou dnech z ústavu uprchl. A to je konečný výsledek usilování Jany Součkové a Lucie Čermákové: V současném mrazivém počasí se někde potuluje 14letý chlapec a nikdo neví, kde se skrývá před zimou a čím se živí. Není vyloučeno, že v nouzi si obživu zajistí trestnou činností. Neví o něm ani širší rodina. Neví se ani, zda vůbec žije. Nemuselo se to stát, kdyby se inženýrky dětských duší nevměšovaly do jednání matky o jeho umístění do ambulantní péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, odkud by se na noc vracel do navyklého prostředí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-11 10:15:02

Stanislav Bukovský: Ti, co jen vysedávají v kavárnách a s obyčejnými lidmi nepřijdou do styku, se těžko naučí mluvit normálně

Stanislav Bukovský (*13. 4. 1944) sbírá vzpomínky pamětníků na 1. a 2. světovou válku a domácích i zahraničních odbojářů. Něco publikoval v periodiku Národní osvobození a v roce 2010 vydal Plzeňský kraj knihu Svědectví pamětníků druhé světové války, kde má příspěvky Nepolapitelný Jan (o Janu Smudkovi) a Čekání na smrt. V letech 2014 a 2016 mu dvakrát vyšla publikace Příběhy z války. V roce 2015 práce Bojovali za nás. Ke stému výročí výbuchu bolevecké muničky vytvořil knihu Plzeň a Bolevec za Velké války (2017) a 2018 následovaly publikace Vlastenecká obec Chrást – odboj za německé okupace českých zemí v době druhé světové války a Josef Soběslav Bukovský – účastník odboje v době okupace českých zemí nacistickým Německem (ta je o Stanislavově otci). V edici Ulita mu nakladatelství Pro libris vydalo v roce 2014 knížku O (ne)nápravě věcí veřejných a v roce 2016 vydal jako Kalendář plzeňský své Pohádky. S Antonínem Lněničkou navíc bibliofilsky zveřejňovali Stanislavovy texty s Antonínovými ilustracemi: v roce 2006 básně Člověče nezlob se, v roce 2015 Pohádky, v roce 2016 Bajky, v roce 2018 dílo František Kořínek – americký rychlozazdívač cihlářských pecí a v roce 2019 to byla již pátá bibliofilie Proměny. Měsíčník PLŽ, vydávaný Knihovnou města Plzně, zveřejnil během let řadu příspěvků Stanislava Bukovského a on přispěl kapitolou do knihy Moje republika 1918–2018 vydané Střediskem západočeských spisovatelů (2018). Do třetího dílu Dějin města Plzně (2018) napsal stať o domácím odboji a pro Plzeň jako takovou připravil přes 40 výstav o historických událostech a významných osobnostech.   Jsi muž více profesí. Výtvarník, člen Střediska spisovatelů, kurátor výstav, sběratel, autor faktografických knih, historik. A také čtenář. Z dětství samozřejmě znám Verna a jinou dobrodružnou literaturu, ale mnohé se dřív nedalo jen tak sehnat. A když už jsme začali o tomhle, loni zemřel můj přítel, doktor Miroslav Tícha. Dříve bydlel v Plzni, pak v Praze i ve Starém Plzenci, kde trávili s manželkou každé léto. Byl to nesmírný vzdělanec a majitel rozsáhlé knihovny. Právě on mi kdysi dávno půjčoval knihy, které vyšly jen před válkou a tehdy ještě ne znovu. Například Odyssea, Dubliňany, Portrét mladého umělce od Jamese Joyce. Čítal jsem také knihy o válce a mám rád i jiné, od Franze Kafky či Ladislava Klímy. Taky k těm se ale za mého mládí nebylo snadné dostat. V oblibě mám i klasiky, jakými byli Rais, Baar nebo Ota Pavel.   Dnes už čteš méně? Možná. Víš, mám rád Boženu Němcovou a hlavně Babičku. Udivuje mě, že čeština v její době byla v útlumu a ona najednou začala psát tak, že dodneška se člověk nestačí divit.   Pokyn shůry. Asi to bylo spíše tím, že poslouchala, jak lidé mluví. Protože ti, co jen vysedávají v kavárnách a s obyčejnými lidmi nepřijdou do styku, se normálně mluvit těžko naučí. To dovedli i Hašek nebo Hrabal. Pracoval jsem delší dobu v cihelně a dodneška vzpomínám, jak trefně a poeticky, byť neslušně, se tam lidé dokázali mezi sebou bavit. Chvílemi to byly až básně, dokonce některé průpovídky se rýmovaly. Němcové pomohl její styk se vzdělanci; tuším, že Nebeský jí dával stylistické lekce. Nakonec patřila mezi ty nejlepší.   Co tví oblíbení zahraniční autoři? Hemingway a Remarque byli pro mě v raném mládí zjevením. Předtím jsem četl knihy o válce hlavně od ruských autorů jako Tolstoj, Šolochov, Někrasov, Erenburg, Alexandr Bek. Včetně tendenčně kýčovitých. Za mého dětství byly knihovny plné knih ruských autorů a četl jsem je rád, hlavně ty od klasiků ruské literatury. Později mě ohromila Rudá jízda od Isaaka Babela a pro srovnání jsem si přečetl taktéž Rudou jízdu od maršála Buďonného.   Kdo z nich z toho vychází lépe? Pochopitelně ten první. Ale pak se objevily knihy západní provenience, také jsem je četl s chutí. Předtím byl dostupný London, Twain... Hemingway, to už byla vzácnost, těžko se sháněl. Půjčovali jsme si navzájem, kdo co měl. Ale za pár let už nebyl problém sehnat cokoliv od Hemingwaye, Steibecka, Faulknera... A přišla Hellerova Hlava XXII a mnoho dalšího, ale o válce stejně dokázal napsat jednu z nejlepších knih Jaroslav Hašek. Švejka a Babičku si občas přečtu: kdo ví, pokolikáté už!?   A jak ses stal výtvarníkem? Odmalička jsem si kreslil. Kromě toho, že jsem se v mládí také intenzivně věnoval sportu. Táta byl nesmírně technicky zdatný, až vynálezce, a byl by chtěl, abych ho v tom následoval. Byl i velmi sečtělý a výborný hudebník i sváteční malíř a v mládí sportovec. Občas mě nechal na jím rozmalovaný obraz někde něco namalovat. Za války byl zavřený za protinacistický odboj a měl pak podlomené zdraví. Když mi bylo dvanáct let, musel odejít do invalidního důchodu. Naše rodina se octla v dluzích. Táta rozhodl, abych šel na strojnickou průmyslovku. Po jejím dokončení jsem se stal konstruktérem ve Škodovce, ale přesto jsem se celý život paralelně věnoval výtvarné tvorbě. Výtvarné vzdělání jsem si doplnil samostudiem, seznámil jsem se s některými výtvarníky a leccos od nich pochytil. V dětství jsem chodil do LŠU a Lumír Topinka tam učil své žáky nejen umění, ale také řemeslo. Podle mého mínění to byl dobrý pedagog.   Mě Topinka učil malovat rok, když jsem byl dítě. Na které další výtvarníky rád vzpomínáš a kteří byli a jsou tvými přáteli? V mládí jsem chodil do výtvarného kroužku, který měl základnu v ateliéru pod střechou Měšťanské besedy. Vedl to tam malíř Emil Seidl a sekundoval mu Ladislav Drnec. Tam jsem poznal Jirku Degla, jednoho ze zakládajících členů naší výtvarné skupiny Intensit.   Kdy vznikla? V roce 1967 při tehdejším klubu mládeže Dominik. Někteří členové již zemřeli, ale scházíme se a společně vystavujeme doposud, například loni v Doubravce. Vůdčí osobností skupiny je dodnes Antonín Lněnička, teoretikem byl již nežijící František Trčka. Po prověrkách, při nichž se hodnotila loajalita k režimu v krizovém roce 1968, jsem byl nucen opustit Škodovku, a právě Františku Trčkovi se podařilo dostat mě v roce 1973 jako výstavního technika na Plzeňské výstavnictví, kde tehdy ve stejné funkci pracoval. Roku 1977 Antonín Lněnička založil Keramické středisko při cihelně v Plzni-Černicích. Přizval mě ke spolupráci. Vyráběli jsme tam spolu keramické artefakty, především na hrady a zámky a převážně podle zadání tehdejšího zahradního architekta Krajského střediska státní památkové péče inženýra Karla Drhovského. Keramické středisko zaniklo začátkem devadesátých let a od roku 1992 jsem výtvarníkem na volné noze. Během života jsem se přátelil s mnoha výtvarnými umělci a navštěvoval je v ateliérech. Například nadšeného regionálního patriota a historika, malíře a grafika Vladimíra Havlice; protinacistického odbojáře a po válce opět pronásledovaného, originálního malíře a bodrého vypravěče Vladimíra Modrého; v normalizaci zavrženého, noblesního malíře Jiřího Kovaříka; talentovaného Zdeňka Živného; normalizací též postiženého sochaře a řezbáře Václava Kašpara v Žákavé, organizátora proslulých dřevěných seminářů, jichž se účastnili i někteří páni profesoři z Prahy nebo malíře a restaurátora Miroslava Zikmunda. V jeho ateliéru se člověk octl jakoby v jiném světě. Kromě malířů tam chodili nejrůznější osobnosti, jako třeba parapsycholog, astrolog, jasnovidec, grafolog. A lidé, kteří prošli z politických důvodů kriminálem. Po vstupu do jeho ateliéru mohl mít člověk dojem, že se octl v době alchymistů a dávných mystiků a kumštýřů. Myslím, že by se tam líbilo i Františku Kupkovi. Tyto ateliéry a jejich mimořádní majitelé na mě působili značně inspirativně. Začátkem let sedmdesátých jsem založil tzv. Album největších umělců světa všech dob a manželé Kocourkovi mi pro něj nafotografovali umělce pocházející vesměs z Plzně a okolí. V jubilejním roce 2018 byly zvětšené fotografie vystaveny v Západočeské galerii.   Nestane-li se nic horšího, stát bude podle zákona uhrazovat ztráty, které lidem vznikly kvůli vyhlášení zvláštnímu stavu za pandemie. Zvýší se patrně daně a možná se budou tisknout peníze... To je taky jedna z věcí, co mi vrtá hlavou. Stát se samozřejmě ještě víc zadluží. Ale nevím, kde se berou peníze, co si je státy napůjčovaly a ještě napůjčují. Všechny jsou zadlužené a ty nejbohatší, jako USA či Japonsko, jsou zadlužené nejvíc. Američané prý dluží hlavně Číně, ale Čína je taky zadlužená. Všichni jsou nakonec zadlužení a dluhy se nedají splatit. A přitom těm, co všem půjčili, ony peníze nechybí; docela dobře se bez nich obejdou a žádní lichváři nebankrotují. A začnou-li bankrotovat, státy u bank zadlužené jim pomohou. Dají jim peníze, aby si je pak zase mohly půjčit. A svět, ač je předlužený, se nehroutí. Lze si půjčovat donekonečna? Tisknou-li se skutečně nové a nové peníze, tak by svět neuvěřitelně zbohatl, kdyby v tiskárnách cenin dělali přesčasy. V USA to tak dělají. A když se to někomu nelíbí a nechce už třeba prodávat ropu za dolary, uvalí na něj sankce. Občas zasáhnou vojensky. A co je to za mocnost – USA? Vláda? Banky? A čí jsou ty banky? Bohatých Američanů, nadnárodních magnátů či mimozemšťanů? Čerti vědí.   Dost radši o tom, ať něco nechytíme! Co ty – a sport? Za mého dětství se za největší sekáče považovali ti, kteří byli nejlepší právě ve sportu, a vůbec nezáleželo na tom, jak je kdo oblečen. Dobře se učit neškodilo, ale dobře hrát fotbal a hokej, to bylo víc.   A nezlobit? To bylo mezi kamarády spíš na závadu. Ale já jsem ve fotbalu a hokeji k nejlepším nepatřil. Zato jsem v dětství a mládí řadu let provozoval tenis, řecko-římský zápas, lyžování a gymnastiku. Pak jsem se dal na rychlostní kanoistiku; tam jsem uspěl nejvíc. Mým starším partnerem byl Petr Vyleta, teď je to mimo jiné znalec díla Jaroslava Foglara. Díky němu a s ním jsem se na deblkajaku stal několikanásobným krajským přeborníkem.   Jak tuším, tvé skromné ambice tím nekončily. Ne. Měl jsem v plánu vyjet si první výkonnostní třídu, dostat se na vojně do Dukly a třeba i stoupat k vyšším metám, ale protože jsem jen krátce mohl jezdit za muže a na vojnu mě povolali místo v září už na začátku srpna, nepovedlo se mi to. Po vojně jsem už provozoval sport jen rekreačně. Na Berounku jsem s kamarády na kanoi vyrazil naposledy před deseti lety (2010), ale kde je při vodácké turistice romantika z časů mého mládí? Ani sport už není, jako býval. Ve všech jeho odvětvích, kterým jsem se věnoval, bylo na jednom z předních míst kamarádství. Vítězit je hezké, ale mít kamarády ještě hezčí; ale to dnes asi už neplatí. S kamarády z Intensitu jsme však ještě donedávna chodili na celodenní výlety do přírody.   Co ty a Plzeň? Rod Bukovských pochází z jižních Čech, po celá staletí žili mí předci až po mého dědečka Josefa Bukovského v Soběslavi. Já jsem se ale už narodil v Plzni, v rodinném domku na Slovanech, který postavil můj dědeček Jaroslav Bouška a kde žiji dodnes. Jako plzeňský patriot jsem se svými přáteli založil na začátku 90. let Spolek za starou Plzeň. Stal jsem se jeho jednatelem. Prvním předsedou byl akademický malíř Jiří Kovařík, po jeho smrti akademický malíř Vladimír Havlic a po jeho odchodu inženýr Pavel Domanický. Především v 90. letech zasáhl Spolek významně do ochrany plzeňských památek. K našemu velkému úspěchu patřilo obnovené vydávání vlastivědného časopisu Plzeňsko. Šéfredaktorem byl Vladimír Havlic. Bohužel po několika letech a stejně jako v meziválečném období zašel časopis z finančních důvodů na úbytě. Vztah mám i k širšímu regionu Plzeňska, především k Brdům a jako snad každý k Šumavě. Jako poctu Brdům a také za války popravenému básníku Karlu Vokáčovi jsem před lety namaloval cyklus dvanácti měsíců inspirovaný jeho knihou Pohádky brdských hor.   Cení si takového renesančního chlapíka vůbec svět? Byl jsem oceněn ministerstvem obrany za péči o válečné hroby, Československou obcí legionářskou za zásluhy o obnovu a šíření legionářských tradic, Krajským velitelstvím Plzeň za vzájemnou spolupráci a podporu vojenských tradic a obdržel jsem i několik dalších ocenění podobného rázu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-20 07:05:15

Trochu dražší vysílačky neb Povedená soutěž Generálního ředitelství cel

V roce 2017 vypsalo Generální ředitelství cel soutěž na nákup vysílaček za téměř 35 milionů korun. O žádnou soutěž však nešlo, zadávací podmínky byly totiž ušity na míru jen jedinému dodavateli, firmě KonekTel. Cena chystaného obchodu byla nejméně trojnásobně předražena. Cílem Kverulanta bylo zrušení fingované soutěže, a to se mu podařilo, když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na základě jeho podání v září 2018 soutěž zrušil. Následně celníci vypsali novou, skutečně férovou soutěž, a tu vyhrála firma GES-ELECTRONICS s cenou 15 milionů korun.  V roce 2017 vypsalo Generální ředitelství cel soutěž na nákup vysílaček. To bylo zrušeno a pak znovu vyhlášeno s termínem pro podání nabídek do 16. ledna 2018. V obou případech byly zadávací podmínky ušity na míru jen jedinému dodavateli vysílaček firmě KonekTel. A nikdo jiný se také do soutěže nepřihlásil. K úspěšné účasti v soutěži bylo třeba potvrzení výrobce, že uchazeč vůbec může vysílačky zadavateli dodat. Už tato podmínka, dle Kverulantových informací, vyloučila všechny ostatní partnery Motorola, protože nikdo jiný než KonekTel by býval potvrzení výrobce stejně nedostal. Podmínka obsahující předložení prohlášení o shodě dodávaných zařízení na trh EU vylučuje všechny další výrobce, protože technologii P25 do EU dodává pouze Motorola. Další těžko splnitelnou podmínkou pro dodavatele z ostatních zemí EU je existence servisního střediska na území ČR. Za diskriminační lze považovat i požadavek na dodání vzorků, které by pro potenciální dodavatele znamenalo nutnost velké a nejisté investice do technologie s velmi omezeným uplatněním.  Jde o milióny  Ve specifikaci zakázky je dodávka 360 kusů ručních vysílaček a dodání a montáž 260 kusů vozidlových vysílaček za předpokládanou cenu 56 milionů korun. To vše ve vskutku speciálním standardu P25, který používají bezpečnostní složky v USA a který v ČR prodává jen firma KonekTel. V Evropě se pro tento účel používají jiné systémy, zejména technologie DMR a TETRA. Tyto technologie jsou zcela srovnatelné, schopné P25 plně nahradit a díky konkurenci mohou být i výrazně levnější. Celníci kdysi patrně dostali několik vysílaček systému Motorola P25 darem od ambasády USA, ale již dávno nastal čas se ze závislosti na jediném dodavateli vymanit. Závislost na jediném dodavateli se nejen v české kotlině stala takovým fenoménem, že pro ni existuje speciální termín, „vendor lock-in“. Na celém výběrovém řízení byla také velmi podezřelá skutečnost, že podle specifikace radiostanic uvedené v zadávací dokumentaci není k vysílačkám poptávána funkce šifrování, GPS ani ManDown (funkce „ležící muž“ aktivuje nouzový stav v případě, že se vysílačka dostane do vodorovné nebo převrácené polohy a setrvá v ní po určitou dobu). Celníci pouze požadují, aby vysílačky měly možnost tyto funkce v budoucnu doplnit. Patrně i velký fanoušek otevřenosti státní správy bude souhlasit, že funkcionalita šifrování je pro celníky naprosto klíčová. Radiostanice pro systém P25 lze velmi pohodlně odposlouchávat skenerem v ceně cca 12 tisíc korun. Pokud si tedy celníci skutečně koupili vysílačky od KonekTelu, nejspíš by následovalo výběrové řízení na zabezpečení nových vysílaček proti odposlechu. A jediným možným dodavatelem by byl naprosto nepřekvapivě nejspíš opět pouze KonekTel. Mimochodem, radiostanice již zmíněného systému DMR, které jsou rovněž používány bezpečnostními složkami, mají digitální šifrování jako základní funkci, kterou není třeba zvlášť připlácet. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Půjdeme před soud?  V únoru 2018 Kverulantovi přišel dopis, ve kterém mu advokátní kancelář KonekTelu vyhrožuje soudní žalobou, pokud tuto kauzu ze svých stránek do osmy dnů nestáhne a neuveřejní KonekTelem předepsanou omluvu. Ani jedno z toho Kverulant samozřejmě neudělal, a pokud by ho KonekTel skutečně žaloval, nebyla by to patrně první podobná soudní pře, kterou by Kverulant vyhrál. Kverulant se v lednu 2018 obrátil na generálního ředitele Generálního ředitelství cel Milana Poulíčka a v dopise ho požádal, aby výběrové řízení zrušil. Ten Kverulanta požádal o schůzku a společně se svými podřízenými tendr na vysílačky obhajoval. Kverulanta však brigádní generál Poulíček a ani jeho podřízení naprosto nepřesvědčili, a proto podal podnět k zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, přestože ho poplatek za podnět k antimonopolnímu úřadu přišel na 10 tisíc korun. Kverulant doufal, že ÚOHS nařídí celníkům fingovanou soutěž zrušit, a to se také stalo. To ale nebylo to jediné, na co Kverulant antimonopolní úřad upozornil. Zákon o zadávání veřejných zakázek od října 2016 zakázal zadávat veřejné zakázky společnosti s nezaknihovanými akciemi. Požadavek na zaknihování akcií uchazečů, které jsou akciovými společnostmi, byl přijat s cílem zvýšení transparentnosti veřejných zakázek a posílení boje proti korupci. To zejména z důvodu, že u zaknihovaných akcií je eliminován prostor pro zakrytí jejich skutečných vlastníků, neboť pro zaknihování akcií je nezbytné, aby akcionáři měli zřízeny speciální majetkové účty evidující zaknihované akcie. A firma KonekTel tuto zákonnou podmínku začala splňovat až dne 15. 11. 2017, kdy došlo k zápisu změn v obchodním rejstříku. Přesto firma KonekTel vyhrála nejméně 17 zadávacích řízení za více než 30 milionů korun, i když z nich měla být okamžitě vyloučena. Nezničitelný KonekTel Zanedlouho po tom, co Kverulant podal podnět na ÚHOS, vyšlo najevo, že firma KonekTel má za 130 milionů dodat i vysílačky pro Hradní stráž. I v tomto případě byl nejspíš porušen zákon. Jak už bylo řečeno, firma KonekTel zákonnou podmínku o transparentním vlastníkovi začala splňovat až 15. listopadu roku 2017. Tedy téměř dva měsíce po původním termínu na odevzdání přihlášek. Kverulant v této věci podal v březnu 2018 další podnět k antimonopolnímu úřadu. Krátce po tomto podání reportoval o problematickém hradním nákupu Ekonomický deník a přinesl i stanovisko Ministerstva obrany, které výběr organizovalo. Termín uzávěrky soutěže údajně nebyl posunut, aby se mohla zúčastnit problematická firma KonekTel, ale důvodem pro posunutí termínu pro podání nabídek prý byly dvě žádosti od firmy pd com o vysvětlení zadávací dokumentace. Jenže podle zjištění Ekonomického deníku firma pd com nejspíš ani nesplňovala technickou kvalifikaci veřejné zakázky, kterou ministerstvo obrany podmiňovalo prokázáním seznamu významných zakázek od září 2014 do září 2017, jejichž hodnota byla alespoň 60 milionů korun. Z výpisu z obchodního rejstříku firmy pd com vyplývá, že byla založena 31. října 2014, má základní kapitál pouhých 1 000 korun a v roce 2015 vykázala tržby 139 tisíc korun. Jak firma pd com hospodařila v roce 2016, není zřejmé, jelikož ve sbírce listin na internetu není uvedena účetní uzávěrka za rok 2016. Nepřímým důkazem je také to, že právě protěžovaný KonekTel byl jedinou firmou, která se do tendru nakonec přihlásila. Kverulantova snaha zastavit expanzi rozežraného státu byla úspěšná. Z důvodu porušení zákona o zadávání veřejných zakázek v září 2018 zrušil ÚOHS výběrové řízení na dodávku 360 kusů ručních vysílaček a dodání a montáž 260 kusů vozidlových vysílaček. Také celníkům uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 korun. Úřad dal za pravdu Kverulantovi, který od začátku tvrdil, že o žádnou soutěž nešlo, protože zadávací podmínky byly ušity na míru jen jedinému dodavateli. ÚOHS v rozhodnutí uvádí: „Úřad konstatuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nedodržel zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 2 zákona, když omezil v rámci požadavku podle § 79 citovaného zákona v článku VI. Podmínky kvalifikace zadávací dokumentace dispozici sídlem servisního střediska pouze na území České republiky, čímž stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.“ Ještě před Vánocemi v roce 2018 celníci vypsali nové výběrové řízení. Opět bylo možno nabízet jen technologii P25. Do soutěže se přihlásil KonekTel s cenou 19 220 953 korun a GES-ELECTRONICS s cenou 14 989 480 korun. Celníci na konci léta 2019 vybrali levnější GES-ELECTRONICS a uzavřeli s ním smlouvu. Celníci s vydáním rozhodnutí o vítězi soutěže dlouho váhali, což svědčí pro teorii, že oželet tunel pracně budovaný s KonekTelem bylo těžké. Jisté je však to, že Kverulant tento tunel zastavil a donutil erár ušetřit 20 milionů korun z kapes daňových poplatníků. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-03-19 10:28:00

Amazon otevírá první evropské centrum pro distribuci pomoci obětem přírodních katastrof

Praha 19. března 2024 (PROTEXT) - Nový Disaster Relief Hub umožní Amazonu doručit humanitární pomoc na potřebná místa za méně než 72 hodin od obdržení žádosti.Podobná centra Amazonu již fungují ve Spojených státech, Asii a Austrálii. Společnost je od roku 2017 využila k pomoci při více než 145 přírodních katastrofách a humanitárních krizí a celosvětově tak darovala již přes 24 milionů kusů zásob humanitární pomociSpeciální tým Amazon Web Services (AWS) pro přírodní katastrofy využívá cloudové technologie, aby pomohl partnerům s mapováním a vyhodnocováním škod v těžce zasažených oblastech, obnovením připojení k internetu a zavedením call center pro vyřizování zvýšeného počtu hovorů.Společnost Amazon dnes oznámila otevření svého prvního evropského střediska Disaster Relief Hub na pomoc obětem přírodních katastrof. Společnost vybaví centrum 1 000 paletami s humanitární pomocí, což by stačilo na naplnění dvaceti letounů Boeing 737, a využije svou globální logistickou síť k zasílání důležitých produktů neziskovým organizacím a komunitním partnerům v případě přírodních katastrof. Disaster Relief Hub je centrum v rámci globální logistické sítě společnosti vyhrazené pro skladování a rychlou expedici zboží potřebného po ničivých bouřích, zemětřeseních, požárech a dalších mimořádných událostech. První evropské zařízení tohoto typu se nachází v distribučním centru Amazon v německém Rheinbergu poblíž Düsseldorfu v oblasti s výbornou dostupností mezinárodních letišť a dopravních sítí.“V současné době dochází k přírodním katastrofám stále častěji a jsou stále závažnější. Snažíme se proto využít naši logistickou infrastrukturu a technologie, abychom mohli pomoci komunitám, které tyto události postihnou,” říká Bettina Stix, vedoucí oddělení pomoci při katastrofách společnosti Amazon. “Spolupracovali jsme s místními i mezinárodními humanitárními organizacemi, abychom lépe porozuměli jejich potřebám. Na základě našich dat jsme také zjistili, jaké produkty jsou v případě katastrof nejžádanější. Díky otevření tohoto nového střediska v Německu budou naše reakce v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe ještě rychlejší a efektivnější,” doplňuje.Zařízení o rozloze 2 000 metrů čtverečních bude připraveno reagovat na nejčastější přírodní katastrofy v Evropě, včetně povodní a lesních požárů. Skladované položky zahrnují potřeby pro poskytnutí přístřeší (stany, přikrývky, postele, karimatky, spací pytle), hygienické soupravy (mýdla, zubní kartáčky a zubní pasty) či úklidové prostředky (pracovní rukavice nebo čisticí prostředky).Společnost Amazon analyzovala údaje, které ukazují druh poptávaných produktů po každé přírodní katastrofě od roku 2017, a zjistila, že více než 80 % potřebných položek se u všech větších přírodních katastrof shoduje. Na základě vlastních údajů a předpovědí partnerských humanitárních organizací tak mají týmy společnosti Amazon k dispozici miliony položek připravených k zabalení a odeslání do postižených komunit. Mezi nejčastěji poptávané produkty patří pleny, plachty, dětské postýlky, deky, ohřívače, stany a čisticí prostředky. Existence speciálního centra, kde jsou tyto věci připraveny, umožňuje odeslání pomoci za méně než 72 hodin, což je mnohem rychleji, než kdyby zaměstnanci museli výrobky balit a expedovat v různých distribučních centrech po celém kontinentu.Úspěšná partnerství s humanitárními organizacemiSpolečnost Amazon dlouhodobě spolupracuje s národními a mezinárodními humanitárními organizacemi včetně Červeného kříže, organizace Save the Children a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), aby lépe porozuměla jejich potřebám a byla připravena zajistit jim požadované produkty již s předstihem. Díky této spolupráci Amazon od roku 2017 zareagoval na více než 145 přírodních katastrof po celém světě a daroval více než 24 milionů kusů humanitární pomoci.Jeanette Camarillo, zástupkyně ředitele odboru pro humanitární pomoc a obnovu IOM, uvedla: "Otevření tohoto centra je důležitým milníkem naší spolupráce. Jsem potěšena, že se IOM stala strategickým partnerem takto přínosné iniciativy. Naše společná práce během několika posledních let v rámci pomoci při katastrofách a mimořádných událostech byla velmi plodná a položila pevné základy pro naše budoucí společné úsilí.“„Již sedm let společnost Amazon a organizace Save the Children společně podporují děti a rodiny, které musejí čelit katastrofám,“ řekla Gabriella Waaijman, ředitelka humanitární organizace Save the Children. „Nové evropské centrum pro distribuci pomoci je dalším významným krokem Amazonu v této oblasti. Spojuje desítky let zkušeností organizace Save the Children a logistický řetězec společnosti Amazon, aby zajistilo, že se po přírodní katastrofě nebo mimořádné události dostanou základní věci, jako jsou hygienické soupravy a učební pomůcky, co nejrychleji k lidem, kteří je nejvíce potřebují.“Kromě poskytování pomoci a logistických služeb Amazon také usnadnil zákazníkům darování prostřednictvím svých internetových obchodů. Když začala ruská invaze na Ukrajinu, zákazníci z celé Evropy využili Amazon k zaslání tisíců produktů prchajícím ukrajinským rodinám.Jen za posledních 18 měsíců pomáhala společnost Amazon při přírodních katastrofách po celém světě, včetně požárů v Chile, Kolumbii, Austrálii a na Havaji, zemětřesení v Japonsku, Turecku, Sýrii a Maroku a hurikánů a cyklónů v Portoriku, na Floridě a v Indii.Zlepšení schopnosti reagovat na katastrofy pomocí cloudové technologiePodpora společnosti Amazon při přírodních katastrofách nezahrnuje jen využití rozsáhlé logistiky k rychlému doručení zboží do postižených oblastí. Amazon Web Services (AWS) pomáhá humanitárním organizacím ke zdokonalování schopnosti reagovat na katastrofy. S Americkým Červeným křížem například spolupracuje na zlepšení služeb díky inovativním řešením využívajícím cloud computing, včetně využívání AI asistentky Alexy, která přijímá výstrahy před hurikánem a umožňuje plánovat darování krve.AWS má také specializovaný tým zaměřený na přírodní katastrofy, který pomáhá humanitárním a neziskovým organizacím i vládním subjektům připravit se na katastrofy a reagovat na ně pomocí cloudových technologií. To zahrnuje testování ověřených konceptů a dolaďování stávajících inovací v simulovaných podmínkách Příkladem je nasazení vozidel AWS Disaster Response k obnově připojení po vážném poškození internetové a telekomunikační infrastruktury. Tato vozidla jsou vybavena výkonnými a mobilními zařízeními určenými pro nasazení v těch nejnáročnějších podmínkách.Společnost AWS využívá cloudovou technologii, aby pomohla svým partnerům s mapováním a vyhodnocováním škod v těžce postižených oblastech, obnovením připojení k internetu a rozšířením call center, která zvládnou vyřídit zvýšený počet hovorů. Tým také poskytuje výpočetní výkon pro organizace zasahující v terénu, aby mohly zpracovávat informace přímo na místě, což jim umožňuje rychleji rozhodovat o tom, kam zaměřit své úsilí.Společnost AWS nedávno poskytla cloudovou technologii a odborné znalosti na podporu týmů bojujících s požáry v Chile, Kolumbii a na ostrově Maui. Posádky tak mohly zjistit rozsah škod způsobených požáry a identifikovat nová ohniska. Týmy také využívaly letecké snímky k vytváření map pro rozhodování o preventivních opatřeních.Pro více informací o pomoci Amazonu při přírodních katastrofách navštivte https://www.aboutamazon.com/impact/community/disaster-relief O společnosti Amazon:Amazon se řídí čtyřmi hlavními principy: zaměřuje se více na zákazníka než na konkurenci, touží po neustálém zlepšování, zabývá se inovací provozu a přemýšlí v dlouhodobém horizontu. Amazon usiluje o to být nejvíce prozákaznickou společností, nejlepším zaměstnavatelem a nejbezpečnějším pracovištěm na světě. Amazon je průkopníkem v projektech a službách, jako jsou hodnocení zákazníků, nákup na jedno kliknutí, osobní doporučení, Prime účet, Fulfillment by Amazon, Amazon Web Services, Kindle Direct Publishing, elektronické čtečky Kindle, vzdělávací program Career Choice, tablety Fire tablets, Fire TV, Amazon Echo, Alexa, technologie Just Walk Out, Amazon Studios nebo The Climate Pledge. Zájemci o místo v Amazonu se mohou hlásit přímo na webových stránkách. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-04-01 00:33:00

Kladno plánuje rozsáhlou modernizaci střediska ekologické výchovy. Má vzniknout energeticky plusová stavba

Kladno chce v září spustit rozsáhlou modernizaci Naučného střediska ekologické výchovy Kladno - Čabárna. Vznikne zde budova, která bude vytvářet více energie, než spotřebuje, bude se tedy jednat o takzvanou energeticky plusovou stavbu. Měla by být první tohoto typu ve městě. Objekt poslouží k ekologickému vzdělávání jako ukázka udržitelného způsobu hospodaření s energiemi. Modernizací se také zvýší kapacita střediska pro školy i veřejnost. Na očekávané náklady téměř 26 milionů korun by mělo město dostat podle předpokladů 21 milionů korun evropských dotací, sdělil ČTK mluvčí kladenské radnice Vít Heral.

Čas načtení: 2024-07-21 08:00:01

První člověk na Měsíci byl před 55 lety. Co znamenalo Armstrongovo přání „Hodně štěstí, pane Gorsky“?

Let na Měsíc a Armstrongovu řeč sledovalo odhadem 650 milionů lidí po celém světě. Přesto se vesmírná mise nevyhnula spekulacím a otázkám. Byl vůbec Armstrong na Měsíci? Konspirační teorie Někteří přátelé konspiračních teorií dokonce popírali, že by se tato mise uskutečnila. I v samotné Americe existuje dodnes nejméně 6 % obyvatel, kteří tomuto přistání nevěří. Nejčastějšími důvody pro pochybnosti jsou, že záření Van Allenových pásů je smrtící a zabilo by posádku, americká vlajka na záběrech povlává, jako by se o ni opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum, stopy astronautů jsou ostré, jako by se otiskly do vlhké hmoty, na fotografiích Měsíce jsou různoběžné stíny jakoby od studiových světel, konec obzoru je ostrý, jako by po pár metrech končil, a na fotografiích nejsou vidět hvězdy. Tyto teorie už jsou samozřejmě dávno vyvráceny a věřit jim mohou snad jen nejvěrnější voliči Donalda Trumpa. Už jen ten pohled stál za to O samotném průběhu letu si můžeme přečíst přímo na stránkách NASA. Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Samotný let k Měsíci trval tři dny, takže si dlouhé čekání astronauti krátili poslechem hudby. Armstrong si s sebou vyžádal dvě skladby – Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka a album Samuela Hoffmana Music Out of the Moon. Druhý den se Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin odpojili v lunárním modulu od velitelského, v němž zůstal Michael Collins. A krátce po 20. hodině zahájili sestup. „Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu… Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!“ prohlásil Armstrong. Raketoplán Buran – stál 30 miliard a letěl jen jednou Číst více Výstup v přímém přenosu „Z okénka kabiny vypadá Měsíc docela přívětivě, nebe bylo černé, ale na měsíčním povrchu to vypadalo jako v denním světle. Povrch sám se zdál žlutohnědý, ale nějaký zvláštní světelný efekt působil, že se barvy neustále měnily,“ líčil Armstrong, co viděl. Původně si měli oba po přistání nejprve trochu odpočinout, již během letu ale požádali o svolení jít na vycházku okamžitě. Prý by stejně neusnuli. A tak si brzy Armstrong oblékl asi nejdražší oblek na světě. Jeho skafandr vážil 30 kilogramů a přišel na zhruba 300 000 dolarů. K tomu měl navíc na zádech objemnou klimatizační aparaturu, v pozemských podmínkách tedy dalších 54 kilo navíc. Na obrazovkách kontrolního střediska a milionů televizorů po celé Zemi se objevil stín lunárního modulu, stojícího na povrchu Měsíce. Obraz byl nejasný, tmavý, černobílý, s ostrými přechody ze stínu do světla, bez detailů a hloubek. První člověk konečně stanul oběma nohama na Měsíci. Bylo právě 20. července 1969, 21:56:21 centrálního amerického letního času – 21. července 2:56:21 času světového čili 3:56:21 středoevropského. …a potom přišla slavná věta Větu „One small step for a man. One giant leap for mankind.“ zná asi každý, kdo si o přistání na Měsíci něco přečetl. I tato věta však budila pozornost. Podrobně se jí zabývalo i BBC. Armstrong totiž podle některých „vypustil“ neurčitý člen „a“ před slovíčkem „man“. Tím se gramatický význam celého výroku změnil. Když se totiž v angličtině použije „man“ bez členu, jeho význam je stejný jako slovo „mankind“, tedy lidstvo. Celkově by tak věta nedávala moc velký smysl. Americký astronaut tedy vlastně řekl: „Malý krok pro lidstvo. Obrovský skok pro lidstvo.“ Podle některých specialistů, kteří se nahrávkou zabývali, mu slovíčko „a“ „vypadlo“, protože v ten okamžik byl pod nesmírným tlakem. Další badatelé připomínají Armstrongův přízvuk – pocházel z amerického státu Ohio. Podle nich bylo „a“ řečeno, ale mnohem jemněji, takže ho lze přeslechnout. Po návratu na Zemi sám Armstrong uvedl, že si myslí, že opravdu řekl „a man“. Chuck Yeager jako první překonal rychlost zvuku. Pomohla mu k tomu násada od koštěte Číst více Spontánní věta, nebo pečlivě vymyšlený slogan? Neil Armstrong v četných rozhovorech, a dokonce i ve své vlastní autobiografii vyvracel, že tento výrok byl předem připraven, snad přímo v Bílém domě. Řekl, že tato slova jej napadla až po příletu na Měsíc, když čekal, až opustí svůj lunární modul Eagle. Server space.com však připomíná, že astronautův bratr Dean Armstrong později vyprávěl, že oba diskutovali o této větě již o měsíce dříve. Dokonce mu prý bratr ukázal ručně psaný text a zeptal se jej, co si o tom myslí. Úžasné, odpověděl prý. Ale to je samozřejmě nepodstatné, jen to svědčí o tom, že i desítky let po této události stojí za to i novinářům prestižní stanice se výrokem zabývat. Stejně jako se mnozí zabývají další „tajemnou věcí“. Kdo byl pan Gorsky a proč mu Armstrong přál z povrchu Měsíce hodně štěstí? Než totiž Armstrong znovu vstoupil do přistávacího modulu, pronesl záhadnou poznámku „Hodně štěstí, pane Gorsky“. Mnoho lidí v NASA si myslelo, že jde o poznámku týkající se nějakého konkurenčního sovětského kosmonauta. Jenže žádný Gorsky mezi kosmonauty nebyl. Až mnohem později se k této větě vyjádřil sám astronaut. A zavzpomínal na svoje dětství. Když byl Neil malý, hrál baseball se svým bratrem před jejich domem. A míček po nepodařeném úderu přistál před oknem ložnice jeho sousedů Gorských. Neil pro míček šel, a když se naklonil, aby jej zvedl, slyšel prý paní Gorskou, jak manželovi říká: „Orální sex? Chceš orální sex? To leda až se ten kluk od vedle bude procházet po Měsíci!“ Cesta zpět a karanténa Jejich mise na Měsíci skončila. Ještě zbývalo dostat se zpět na lunární oběžnou dráhu, spojit se s velitelským modulem Columbia, kde na ně čekal Michael Collins. Jejich lunární modul Eagle ponechali na oběžné dráze Měsíce, odkud později spadl na neznámé místo jeho povrchu. Posádka se vrátila na Zemi, kde přistála 24. července na hladině Tichého oceánu 2 660 kilometrů východně od ostrova Wake, 380 kilometrů jižně od Johnsonova atolu a 24 kilometrů od letadlové lodi USS Hornet. Z vrtulníku seskočili čtyři potápěči v ochranných oděvech, stabilizovali návratový modul, jeden z nich otevřel vstup do lodi a podal astronautům nové oděvy, aby se převlékli. Důvodem byla obava z možného zavlečení mimozemského života. Poté je vrtulníkem přepravili na letadlovou loď USS Hornet, kde je „zavřeli“ do izolovaného kontejneru. Karanténa pak pokračovala i v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu až do 11. srpna. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Operace Zlomený šíp. Ztracené jaderné bomby

Čas načtení: 2024-09-30 20:00:01

V curyšském parku Platzspitz se závisláci s jehlou scházeli jak děti na zmrzlinu

„Scéna se stala dost drsnou, hlavně od chvíle, kdy kokain nahradil na trhu heroin… Během jedné rvačky mezi feťáky, která se strhla kvůli dece nebo kousku čokolády, jich pár svázali, dali jim roubík a hodili je do řeky, kde se utopili… Navečer se park stával jevištěm, kde se kolem Rondellu, osvětleného pavilonu uprostřed parku, motal dav přízraků. Někteří feťáci se potáceli, jiní leželi mimo sebe na zemi, další zvraceli v křoví.“ Takto vylíčila hrůzy Platzspitzu Christiane Felscherinow, hrdinka kultovního příběhu My děti ze stanice Zoo, ve své pozdější vzpomínkové knize. Christiane, která v té době v Curychu žila, viděla i narkomany, kteří padli tak hluboko, že vyměňovali stříkačky, jehly a další nádobíčko za cigaretové filtry, které předtím sloužily k filtrování drogy při natahování stříkačky. Z nich získávali zbytečky drogy pro svou konzumaci – ale také HIV a žloutenku typu C. Drogy, které dělají z lidí zombíky. Závislost v první vteřině a uspávadlo koní Číst více Kulisy největší evropské drogové scény Jak uvádí Swissinfo, koncem 70. let se v centru Curychu začali shromažďovat uživatelé heroinu a dalších drog, někdy se jednalo o stovky lidí. Policie se je pokoušela rozehnat, ale skupinky se jednoduše rozpustily a znovu vytvořily na jiném místě. Policie se proto rozhodla vymezit Platzspitz, veřejný rekreační park za Curyšským hlavním nádražím, jako tolerovanou, ale kontrolovanou zónu pro uživatele drog. Brzy se stal nechvalně proslulým. V „jehlovém parku“ se shromažďovaly stovky dealerů a narkomanů, v roce 1991 jich zde pobývalo v průměru 1700–2500 denně. Situace se vymkla kontrole, mnozí závislí naléhavě potřebovali lékařskou péči. Lékaři a jiní dobrovolníci ošetřovali narkomanům jejich otevřené, infikované rány, probouzeli je z bezvědomí, když se předávkovali, dělali testy na HIV a rozdávali čisté jehly. Zpočátku tak činili proti vůli úřadů, později s jejich souhlasem. Vodní děla měla odplavit feťáckou špínu Terénní pracovníci i odborníci se stavěli proti vyčištění Platzspitzu. Podle nich bylo soustředění drogově závislých na jednom místě nejlepším způsobem, jak je mít pod kontrolou. Mělo to ale i stinnou stránku. Konzumace drog se stala hlavní příčinou úmrtí lidí středního věku a vedla k rozšíření infekcí, žloutenky a AIDS. Úřady časem podlehly silnému politickému tlaku a vyslaly na místo policii. Narkomani byli rozehnáni obušky, vodními děly i gumovými střelami. Mnozí z nich se neměli kam obrátit, nebyla zorganizována žádná sociální podpora. „Needle Park“ byl definitivně uzavřen 5. února 1992. Vchod do parku uzavírala těžká brána. Nový domov pro narkomany Náhlý konec otevřené drogové scény vedl k tomu, že se narkomani a dealeři přestěhovali na nedaleké místo v Lettenu, oblasti mezi vyřazeným nádražím a břehem řeky Limmat. S nezvanými hosty se přemístila i jejich bída, takže nové místo brzy pokryly použité stříkačky, odpadky, moč a výkaly. Místní ženy byly obtěžovány a z dětí se stávali poslíčci s drogami. Čtvrť byla tak zpustlá, že ji odbor hygieny musel zbavit odpadků a deratizovat. Navíc zde vypukla válka gangů a úředníci vážně uvažovali o tom, že na místo vyšlou armádu. I toto místo nakonec policie v roce 1995 vyklidila. Nová drogová politika – kontrolované užívání Tyto zkušenosti napomohly k tomu, že se ve Švýcarsku prosadil vysoce pragmatický přístup k užívání drog. Švýcarsko se rozhodlo jít cestou prevence a pomoci závislým namísto ostrakizace, perzekuce a věznění. V celé zemi se zaváděla rozsáhlá preventivní opatření. Byla zřízena střediska užívání drog, čisté injekční místnosti s lékařským personálem a substituční léčba metadonem. Tato politika vychází z myšlenky, že bude lepší umožnit závislým kontrolované užívání drog, než kdyby je museli shánět na ulici a vydělávali si na ně trestnou činností.  První aplikační místnosti začaly sloužit již v roce 1986. V Curychu byl o ně tak veliký zájem, že ani otevření dalších tří „šleháren“ v roce 1992 nedokázalo uspokojit poptávku. Teprve vybudování dalších tří zařízení do roku 1995 pomohlo snížit užívání drog na veřejných prostranstvích. Studie uvádí, že v letech 1977–1999 se počet aplikací drog v těchto zařízeních pohyboval okolo tří tisíc týdně. V těchto speciálních „šlehárnách“ si narkomané mohou drogu píchat a k tomu dostanou i čisté injekční stříkačky. Ti těžce závislí dokonce mohou získat svůj milovaný hnědý prášek na lékařský předpis. Podle zprávy BBC z roku 2002 dokonce existují střediska pro ty, kdo jsou závislí na kombinacích drog. Narkomané si v nich mohou nejen současně píchat heroin a šňupat kokain, ale dokonce k tomu kouřit i crack. Coca-Cola obsahovala tvrdé drogy. Dříve totiž byla pochoutkou pro závisláky Číst více Švýcarský ráj pro narkomany přináší výsledky Švýcarský protidrogový program může někomu připadat kontroverzní, ale fakta dosvědčují jeho užitečnost. Úmrtnost způsobená drogami ve Švýcarsku poklesla, stejně tak i míra nakažení virem HIV. Švýcarská drogová politika, která zahrnuje i předepisování heroinu, inspirovala řadu napodobitelů po celém světě. Známá moudrost říká, že úroveň vyspělosti společnosti lze poznat podle toho, jak se chová ke svým nejslabším a marginalizovaným členům. Pokud je odmítá integrovat, mohou se proměnit v časovanou bombu. Počet konzumentů drog v Curychu i jinde dnes není menší než v 80. letech. Ale mnoho z nich se dnes integrovalo. Někteří z curyšských narkomanů mají dokonce práci. Mnoho závislých, kteří dřív navštěvovali šlehárny, již drogy neberou. I těžce závislí narkomani mají dnes slušnou šanci dožít se vyššího věku. A Platzspitz je dnes krásným parkem, který v Curychu vytváří oázu klidu a míru. Od léta roku 2021 je opět nepřetržitě otevřen. Autorský text KAM DÁL: Holub měl na zádech batoh s pervitinem a přistál ve věznici

Čas načtení: 2024-02-17 14:00:00

Východočeské výlety: Červená Voda má nové muzeum, otevřenou rozhlednu i novinky ve skiareálu

Červená Voda patří mezi nejznámější turistická střediska našeho kraje. Ze sjezdovky teď můžete zamířit do tepla muzea nebo se vydat na procházku po stezkách s dřevěnými sochami.

Čas načtení: 2024-02-18 06:00:00

Zavřeme sjezdovku, vyženeme tam ovce a budeme shánět šejka. Skiareály drtí teplo

/FOTO, VIDEO/ „Nevyděláme nic. Je to jako byste chodil do práce zadarmo a ještě tam občas nějaké peníze přinesl,“ říká majitel skiareálu v Petříkovicích u Trutnova Jan Boček. „Lidi chtějí jezdit na hory za sněhem, ne za deštěm a blátem. I kdyby se lyžovalo až do Velikonoc, tak ztrátu nedoženeme,“ tuší Tomáš Grégr ze Strážného. Místo zimy je v polovině února jaro. Vysoké teploty přinesly velkou oblevu. Hlavně pro níže položená lyžařská střediska to představuje kritickou situaci.

Čas načtení: 2024-02-18 11:03:50

Ukrajina dostane šanci bránit se ruské agresi i díky ruským penězům. Jde o miliardy eur

Země Evropské unie se v pondělí shodly na pravidlech, která otevírají cestu k možnému využití zisků ze zmrazených aktiv Ruské centrální banky na podporu Ukrajiny. Střediska pro mezinárodní vypořádávání plateb, která v rámci unijních sankcí zadržují...

Čas načtení: 2009-02-20 16:15:00

Výstava Optické úkazy v atmosféře v Novém Jičíně do 31. března 2009

Výstava fotografií byla otevřena v Novém Jičíně v budově informačního střediska EU pod názvem Nebe nad Evropou aneb optické úkazy v atmosféře. Potrvá zde do 31. března 2009.

Čas načtení: 2009-04-12 21:43:00

Mezinárodní prodejní výstava minerálů

Dovoluji si Vás pozvat na Mezinárodní prodejní výstavu /burzu/ minerálů v Oslavanech, která se uskuteční 17. – 19. dubna 2009. Burza a prodejní výstava se koná v prostorách budovy Kulturního střediska Oslavany(Dělnický dům). K dispozici je několik rozsáhlých sálových prostor s možností bezproblémového připojení el. energie k výstavním místům. V rámci návštěvy Oslavan lze využít zde se přímo nacházející významné mineralogické lokality ( např. odvaly uhelných dolů Rosick-oslavanského uhelného revíru , naleziště světově známých očkových opálů, plazmy, sepiolitu, moravských vltavínů). Návštěvu burzy doporučujeme spojit také s návštěvou zdejšího zámeckého muzea mimo jiné s expozicí minerálů regionu a historií zdejšího hornictví vč. návštěvy repliky důlního díla, případně se lze osvěžit procházkou po naučné stezce permokarbonu s bohatými možnostmi sběru zkaměnělin permokarbonské flory (cca 300 m od místa konání burzy). K dispozici je bezproblémové bezplatné parkování na Náměstí 13. prosince, před radnicí(150 m od místa konání burzy). Pro instalaci je k dispozici parkoviště přímo před vchodem do KIS.Naší snahou je učinit z této akce jednu z nejvýznamnějších mineralogických akcí roku. Jde nám nejen o uskutečnění burzy jako takové, ale zároveň v rámci doprovodného programu přiblížit bohatou mineralogii naší oblasti široké sběratelské veřejnosti. Na přípravě úzce spolupracujeme s dr. Lubošem Rejlem , který dlouhá léta žije v Oslavanech a je jedním ze známých popularizátorů mineralogie. V rámci burzy budou připraveny tematické vycházky na tyto naleziště, kde si sběratelé přijdou na své. Především nejzajímavější bude exkurze na naleziště světoznámých očkových opálů, kde určitě každý svůj vzorek nalezne.Rád bych Vás zároveň informoval, že nebude také žádný problém s případným ubytováním.K dispozici je velmi slušná zámecká ubytovna přímo v areálu našeho zámku, kde je s majitelem domluvena rezervace pro účastníky burzy. Cena ubytování je velmi přijatelná a to 200 Kč/noc. Navíc na zámku je krásná stylová zámecká restaurace a vaříme zde vlastní pivo v zámeckém minipivovaru. V areálu zámku se potom nachází také hornická expozice a expozice minerálů regionu. Další možnost ubytování je v ubytovacím zařízení Stadion Oslavany tel: 728 375 445(130,- Kč/noc) dále v hotelu Horník Oslavany tel: 546 424 237, nebo ve 3 km vzdáleném Zbýšově v penzionu Pamír (200 Kč/noc), případně je dostatek ubytovací kapacity v 5 km vzdálených Ivančicích , kde je několik ubytovacích zařízení a hotelů, např. Hotel Besední dům Ivančice tel: 546 434 019 ( 350,- Kč/noc).Těším se na setkání s Vámi a Vašimi přáteli v Oslavanech.Děkuji a zdravímZdař Bůhautor: Vít Aldorf - starosta města Oslavany

Čas načtení: 2016-02-22 05:00:00

3D hry, filmy 3D a další - Šedesát let ve třech rozměrech

Když měl v roce 1983 premiéru horor Čelisti 3D, lidé byli ze závěrečné scény, kdy se žralok probourá sklem do kontrolního střediska nadšení a skoro zapomněli na to, jak špatný film vlastně právě viděli. I když z pohledu dneška působí spíše jako dílo člověka, který její tvorbě dal maximálně pár desít ...

Čas načtení: 2009-11-21 00:00:00

Vánoční dárky pro ženy a dívky / Tipy na vánoční dárky 2009

Nákupní střediska a módní galerie začínají každoročně s vánoční výzdobou hodně brzy, a tak jsme mohli Mikuláše, Santa Clause a vánoční girlandy s lesklými baněčkami potkávat již od října. Po Dušičkách se k obchodním centrům přidaly i ulice měst a koneckonců i při pohledu do kalendáře je jasné, že Vá ...

Čas načtení: 2008-11-22 00:00:00

Vánoční dárky 2008 část 2. – Dárky pro manžela či přítele / Dárky pro muže

Další týden za námi a do Vánoc nám tedy zbývají už jen přesn čtyři týdny a čtyři dny. Ovšem nepropadejte panice, dokud stále něco zbývá, je to dobré. Rozhodně však nenechávejte nákupy na poslední chvíli! Takových lidí budou totiž plné ulice a nákupní střediska vám by to mohlo nákup velmi znepříjemni ...

Čas načtení:

Lago di Garda - sport pro každého

Jezero Lago di Garda je opravdovým venkovním fitness centrem. Nádherné pláže, hory se stezkami pro pěší turistiku i cyklistické výlety a horská střediska pro zimní dovolenou. Hraní golfu po celý rok.