Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-13 19:30:28

Má stovky dětí a Netflix o něm natočil dokument. Podvodník se pustil do soudní bitvy

Dokumentární snímek Jeden otec, tisíc dětí popisuje příběh dárce spermatu Jonathana Meijera Tomu se nelíbí, jak dokument ve vztahu k jeho dárcovství vyznívá V reakci na to se chystá Netflix zažalovat Začátkem měsíce se na streamovací platformě Netflix objevil dokument Jeden otec, tisíc dětí, na který jsme vás upozorňovali v našem pravidelném seriálu. Dokument odhaluje příběh Nizozemce Jonathana Meijera, který je obviněn z toho, že cestuje po světě a masově přesvědčuje matky, aby jim mohl darovat své sperma. Třídílný seriál zkoumá temný svět průmyslu s umělým těhotenstvím a odhaluje, jak kvůli nedostatku globálních předpisů některé mezinárodní kliniky nadále umožňují zcela anonymní dárcovství. Ať už se vám dokument líbil nebo ne, jedno je jisté – Jonathan Meijer mezi fanoušky rozhodně nepatří a Netflix žaluje za pomluvu. Přečtěte si celý článek Má stovky dětí a Netflix o něm natočil dokument. Podvodník se pustil do soudní bitvy

Čas načtení: 2024-09-18 18:00:42

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (18. 9. 2024)

Opět tady máme středu, což neomylně znamená také náš seriál, ve kterém vám doporučujeme to nejzajímavější z filmů, seriálů a dokumentů, které se v následujících sedmi dnech objeví na streamovací platformě Netflix. Tentokrát můžeme doporučit například Co dál? Budoucnost podle Billa Gatese, Monstra: Příběh Lylea a Erika Menendezových nebo anime Zacka Snydera Zkáza bohů. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (18. 9. 2024)

Čas načtení: 2020-10-01 11:31:17

“Sociální dilema”, film o novém Frankensteinovi

Sociální dilema je jméno nového filmu, který najdete na stránkách streamovacího obra Netflix i s českými titulky. Je to zajímavá podívaná, i když v některých detailech poněkud zvláštní. Asi bude nejlépe odbýt si veškerou kritiku hned na začátku. To, že se zrovna právě ausgerechnet Netflix rozhodl „trhnout” od zbytku obřích firem a natočit dokument, který k nim je naprosto nelichotivý, je trochu paradox a možná by se dalo použít i slovo „pokrytectví“. Je to přece také gigantická firma, netflixové přenosy tvoří 15 procent všech dat proudících po světovém internetu. A své zákazníky nepochybně Netflix také sleduje a analyzuje jejich chování, aby identifikoval aktuální trendy a mohl provádět personalizovaná doporučení. (Zrovna Sociální dilema mi Netflix doporučil se slovy „aktuálně třetí nejsledovanější film v ČR“.) Cynické strašení? Cynik si položí otázku, zda to náhodou není tím, že se v USA poslední dobou dominantní postavení určitých internetových firem řeší na nejvyšší úrovni (v případě Googlu už je skoro jisté, že půjde k soudu). Možná, že Netflix chce v téhle situaci vypadat před politiky co nejlépe, k čemuž by mu takové distancování mohlo pomoci. Na druhou stranu je třeba uznat, že Netflix vybírá od svých zákazníků měsíční předplatné a necpe jim žádné reklamy, čímž se od těch „zadarmo drahých“ služeb typu Googlu, Facebooku a Twitteru výrazně liší. Daleko více to připomíná normální obchodní vztah mezi dvěma stranami. Druhá věc, kterou musím Sociálnímu dilematu vytknout, je vcelku zjevná snaha strašit diváka. To se dalo pojmout jemněji, případně vůbec. Některé ty skutečnosti, o kterých se tam mluví, jsou strašidelné samy o sobě a přidávat k nim temné manipulační scény působí jako overkill. Tím ale seznam mých výtek končí. Ten film je dobrý a přinutí vás o problému jménem sociální sítě přemýšlet z různých úhlů pohledu. Autoři filmu si vybrali docela širokou škálu osob k vyzpovídání, od zjevně levicového dredaře až po distinguovaného rizikového investora kolem šedesátky. Většina z těch lidí měla se vznikem a rozvojem dnešních sociálních sítí něco společného. A každý z nich vidí jiné slabiny. Nechci tady prozrazovat všechno, co v devadesátiminutovém filmu padne, ale dozvíte se tam toho dost. Zejména o pozadí toho, jak funguje zobrazování reklam a jakým způsobem si sítě člověka mapují. Rád bych nicméně zmínil aspoň tři věci, které mě hodně zaujaly, a své úvahy k nim. Závislost na sociálních sítích První je myšlenka, kterou vyřkne jeden ze zpovídaných inženýrů. Aplikace, které se snaží připoutat vaši pozornost kvůli tomu, aby vás někam zatáhly, nejsou nástroje (tools), ale něco jiného, pro co zatím nemáme žádný přesný termín. Pracovně bych jim říkal opruzanti. Nástroje v běžném slova smyslu neovlivňují vaši činnost. Kladivo si vezmete, něco s ním zatlučete, pak jej zase odložíte stranou a ono po vás nekřičí „hej, rozbij ještě něco jiného!“ Prostě si tam tiše leží. Ještě extrémnější příklad by byla pistole. Kdyby váš věrný Glock co chvíli kníkal „dneska jsi ještě nevystřelil ani ránu, zanedbáváš mě!“, asi by to bylo krapet divné. Přesně takhle ale fungují mobilní aplikace pro sociální sítě. Ty bojují o vaši pozornost různými událostmi a upozorněními, co udělali vaši přátelé a kolegové. Ani to nemusí být přímá zpráva pro vás osobně. Odolat pípajícímu mobilu je těžké, zvlášť pokud se běžně pohybujete v kolektivu (třeba školním), kde je společenskou normou okamžitě reagovat na každou pitominu. Tenhle druh interakce vyvolává nějakou závislost. Třeba ne v každém, ale v dost lidech na to, aby měla nějaké globální důsledky. Mladší generaci tuhle situaci nezávidím, tam hrozí, že budete-li od sítí „abstinovat“, stane se z vás společenský vyvrhel, naprostý nikdo. Žádné holky, žádná parta. Člověk versus strojové učení Druhá je úvaha o tom, že nová éra sociálních sítí se od předešlých milníků vývoje liší v důležitém detailu. Všechny dřívější nové formy komunikace (knihtisk, noviny, rádio, televize) sice přinesly změny, ale vyvíjely se relativně pomalu. Byly vytvořeny lidmi a lidé je také pozvolna vylepšovali – určitým tempem, se kterým jiní lidé dokázali držet krok. Sociální sítě jsou poháněny strojovým učením, které se od lidského způsobu „vynalézání a vylepšování“ dosti kvalitativně liší. Jde vlastně o systém, který průběžně vylepšuje sám sebe, permanentním prováděním drobných pokusů a vyhodnocováním jejich výsledků. Navíc má k dispozici čím dál silnější hardware ke svému běhu. S takovým systémem jen těžko dokáže nějaká lidská bytost držet krok; a což teprve snaha jej nějak obestavět zákonným rámcem? U všech předešlých forem komunikace jsme si časem vypěstovali určitou duševní rezistenci vůči jejich nejhorším projevům. Ale zrovna samoučící systém může vznik nějaké lidské rezistence zpozorovat hned, a hned se tomu také může začít přizpůsobovat, čímž ji neutralizuje. Bez „lidských pojistek Třetí je připomenutí, že, well, roboti nejsou lidé. Dostanou-li úkol, snaží se jej plnit přesně podle zadání a neřeší nějaké vedlejší efekty, které přitom způsobí, ať už jsou jakékoliv. „Uvažování“ takových systémů je neuvěřitelně hluboké, ale zároveň úzké. Na matfyzu k tomu býval bonmot, že počítač dělá to, co mu naprogramujete, a ne to, co jste po něm skutečně chtěli. V případě Facebooku či Twitteru je hlavním úkolem sítě zabrat vám co největší procento vašeho bdělého stavu, protože čím déle na tu obrazovku budete zírat, tím více reklam se vám ukáže a tím více provozovatel sítě vydělá. (Právě nedávno ostatně vyplavalo do médií podezření, že Instagram, vlastněný Facebookem, nedovoleně zírá kamerou zpátky na vás, snad aby vyhodnotil vaše emoce či co.) Čtyřiadvacet hodin na FB je nerealizovatelných, uživatel musí někdy spát, ale deset hodin denně je nepochybně reálná a dosažitelná hodnota, aspoň u těch nejsnáze zaháčkovatelných typů lidí. To je jasně definovaný a měřitelný cíl a ten softwarový robot se jej bude snažit splnit ze všech sil, bez užití nějakého „zdravého rozumu“, který ostatně není zase tak běžný ani u živých lidí. Pokud takový systém sledováním svých uživatelů zjistí, že nejlepší cestou je vytvářet politické kontroverze, klidně a bez zábran rozeštve celé národy až na pokraj občanské války. Nemá v sobě zabudované žádné pojistky, aby nezašel libovolně daleko. Dost možná takové „lidské“ pojistky ani naprogramovat nejde. Vnímat atmosféru ve společnosti roboti nedokážou a těžko říci, zda by ji šlo nějak solidně kvantifikovat, aby ji bylo možné přetvořit v softwarový modul. Navíc k tomu provozovatelům sítí schází motivace, protože zaváděním nějakých pojistek nic nevyděláte, spíše naopak. A i kdyby to šlo, třeba jste právě jen přidali další vrstvu manipulace… Přinutí vás přemýšlet Celkový dojem, který ve mně Sociální dilema zanechalo, se moc neliší od toho, který jsem měl už předtím. Ale přeci jen jsem se z něj něco dozvěděl. Kdybych měl shrnout svůj aktuální dojem, slavné Frankensteinovo monstrum bylo proti současným sítím milý a neškodný strýček. (Také jej v případě nouze šlo zabít.) No nic, máte-li Netflix, běžte se na ten film podívat. I když s ním nebudete souznít na sto procent, je chytře pojatý a přinutí vás přemýšlet. Už jenom tím se dost liší od běžné produkce pro zábavu. Update: Jeden ze čtenářů mě upozornil, že míchám Frankensteina-vědce a jeho monstrum. Mea culpa. Film jsem viděl někdy v minulém století a nezaujal mě tak, abych si přečetl knižní předlohu.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-30 10:00:56

7 absolutně nejlepších novinek na Netflixu (51. díl)

Netflix koncem roku láká na novinky jako dokument o Aviciim, seriály New Amsterdam a Chybíš mi, animovanou Tlapkovou patrolu či válečný film Sisu.Přečtěte si celý článek: 7 absolutně nejlepších novinek na Netflixu (51. díl)

Čas načtení: 2024-10-30 13:30:07

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (30. 10. 2024)

Je tady středa a s ní i náš pravidelný výběr těch nejzajímavějších filmů, seriálů a dokumentů, které v následujících sedmi dnech zamíří na oblíbenou streamovací službu Netflix. Tentokrát za naše doporučení stojí třeba druhá řada seriálu Diplomatické vztahy, fotbalový dokument Polibek, který změnil španělský fotbal nebo mexický snímek Pedro Páramo. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (30. 10. 2024)

Čas načtení: 2024-08-28 19:30:08

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (28. 8. 2024)

Máme tady středu a s ní i náš tradiční výběr toho nejzajímavějšího z filmů, dokumentů a seriálů, které se v následujících sedmi dnech propracují na populární streamovací platformu Netflix. Tentokrát stojí za doporučení kupříkladu adaptace řecké mytologie Kaos, anime ze světa známého robotického zabijáka Terminator Zero nebo dokument o americkém ženském fotbale Neslýchané: Hope Solo vs. fotbal v Americe. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (28. 8. 2024)

Čas načtení: 2024-12-09 09:30:07

Co nového na Netflixu? Dorazil kasovní trhák a další pecky (48. díl)

V tomto týdnu se na Netflixu můžeme těšit na devět novinek, od filmu přes dokument až po seriál. Na co se vyplatí koukat?Přečtěte si celý článek: Co nového na Netflixu? Dorazil kasovní trhák a další pecky (48. díl)

Čas načtení: 2023-11-22 13:38:13

Netflix v roce 2023: Taneční filmy, seriály a dokumenty

Taneční filmy, seriály a dokumenty, které jsou dostupné na streamovací službě Netflix v roce 2023. Tady je aktuální seznam 45 titulů. Jaké filmy s taneční tématikou nabízí Netflix v roce 2023? Letošní rok se sice pomalu chýlí ke konci, to ale neznamená, že právě teď není vhodný čas na taneční film, seriál nebo třeba dokument. […] Článek Netflix v roce 2023: Taneční filmy, seriály a dokumenty vyšel na tanečním blogu 331 Dance Studia Olomouc.

Čas načtení: 2024-03-16 13:00:30

José Mourinho bude mít vlastní dokument. Netflix ho vydá v roce 2025

Netflix oznámil, že připravuje dokumentární sérii zaměřenou na jednoho z nejkontroverznějších a nejúspěšnějších trenérů v historii. Dokument, který je plánován na vydání v roce 2025, slibuje poodhalit všechny aspekty Mourinhovy slavné kariéry a ukázat divákům jeho neuvěřitelné úspěchy na trávnících po celém světě.

Čas načtení: 2024-10-02 13:30:25

Příběh podle skutečné události je hitem Netflixu. Dozorkyně se v něm zamilovala do vězně

Aktuálním hitem Netflixu je dokument s názvem Zmizení z vězení: láska na útěku Ten pojednává o dozorkyni, která se zamilovala do vězně Dokumentární snímek je ke shlédnutí je také v Česku Streamovací platforma Netflix je plná zajímavých filmů, seriálů a dokumentů. Ostatně na většinu z nich se vás snažíme upozorňovat v rámci naších pravidelných seriálů. Občas si ale nějaký snímek zaslouží zvláštní pozornost, jako tomu je v případě dokumentu Zmizení z vězení: láska na útěku, který aktuálně zaujal celou plejádu sledujících na této streamovací platformě. Přečtěte si celý článek Příběh podle skutečné události je hitem Netflixu. Dozorkyně se v něm zamilovala do vězně

Čas načtení: 2024-09-18 18:00:42

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (18. 9. 2024)

Opět tady máme středu, což neomylně znamená také náš seriál, ve kterém vám doporučujeme to nejzajímavější z filmů, seriálů a dokumentů, které se v následujících sedmi dnech objeví na streamovací platformě Netflix. Tentokrát můžeme doporučit například Co dál? Budoucnost podle Billa Gatese, Monstra: Příběh Lylea a Erika Menendezových nebo anime Zacka Snydera Zkáza bohů. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (18. 9. 2024)

Čas načtení: 2022-05-24 09:02:02

Dokument Jednotka intenzivního života získal cenu Pavla Kouteckého

Celovečerní koprodukční dokument České televize Jednotka intenzivního života získal na festivalu Elbedock Cenu Pavla Kouteckého. Jedná se tak již o páté významné ocenění, které si film Adély Komrzý o paliativní péči připisuje. Zvláštní uznání poroty si odnesl také snímek Jak jsem se stala partyzánkou. Český lev, Cena české filmové kritiky a dvě zvláštní uznání z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, to jsou ocenění, která snímek Jednotka intenzivního života o paliativní péči dosud získal. Teď se k výčtu připojila i Cena Pavla Kouteckého udělovaná v rámci festivalu Elbedock pro nejlepší celovečerní dokument. „Přestože se dění filmu odehrává jen v několika málo místnostech, jde o snímek velmi dynamický – tvůrci provedli diváky příběhem každého natáčeného člověka, stejně jako i vývojem v jeho uvažování a nahlížení rodiny. Vznikl dokument, který je velmi profesionální a důležitý. Dokument, který tlumí a odvádí pryč strach ze smrti,“ uvedla k výhře porota, která byla letos symbolicky složena ze zástupců česko-ukrajinské kulturní scény. Film režisérky a scenáristky Adély Komrzý obstál v konkurenci pětasedmdesáti přihlášených snímků. Zvláštní uznání poroty Ceny Pavla Kouteckého si odnesl také celovečerní dokument Very Lackové Jak jsem se stala partyzánkou, který přibližuje tragický příběh partyzánské romské rodiny. „Pro svoji rodinu i všechny Romy odvedla režisérka neocenitelnou a důležitou práci: poukázala na bolestivé téma i na překrásné rodinné vztahy, na bolest, důstojnost, na tragédie druhé světové války, ale i na cíl a výsledek,“ shrnula festivalová porota přínos filmu. Snímek byl mimo jiné nominován na jihlavském festivalu v roce 2021 na nejlepší český dokument.

Čas načtení: 2024-07-13 19:30:28

Má stovky dětí a Netflix o něm natočil dokument. Podvodník se pustil do soudní bitvy

Dokumentární snímek Jeden otec, tisíc dětí popisuje příběh dárce spermatu Jonathana Meijera Tomu se nelíbí, jak dokument ve vztahu k jeho dárcovství vyznívá V reakci na to se chystá Netflix zažalovat Začátkem měsíce se na streamovací platformě Netflix objevil dokument Jeden otec, tisíc dětí, na který jsme vás upozorňovali v našem pravidelném seriálu. Dokument odhaluje příběh Nizozemce Jonathana Meijera, který je obviněn z toho, že cestuje po světě a masově přesvědčuje matky, aby jim mohl darovat své sperma. Třídílný seriál zkoumá temný svět průmyslu s umělým těhotenstvím a odhaluje, jak kvůli nedostatku globálních předpisů některé mezinárodní kliniky nadále umožňují zcela anonymní dárcovství. Ať už se vám dokument líbil nebo ne, jedno je jisté – Jonathan Meijer mezi fanoušky rozhodně nepatří a Netflix žaluje za pomluvu. Přečtěte si celý článek Má stovky dětí a Netflix o něm natočil dokument. Podvodník se pustil do soudní bitvy

Čas načtení: 2020-03-12 19:58:32

Festival Jeden svět přesouvá své filmy do online kina

Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, jehož vedení se ve středu 10. března rozhodlo přerušit konání festivalu z důvodu zamezení šíření koronaviru, zpřístupňuje divákům své filmy online ve spolupráci s online kinem DAFilms.cz. Do úterý 17. března tak mohou diváci sledovat dostupné filmy z domova na webu dafilms.cz a jedensvet.cz. Jednotlivé filmy jsou dostupné k přehrání online za 59 Kč.  V reakci na mimořádné opatření přijaté Bezpečnostní radou státu se rozhodlo vedení festivalu Jeden svět přerušit právě probíhající festival a odložit jeho konání o několik měsíců. Festival byl nucen zrušit téměř dvě stovky projekcí, které se měly uskutečnit do soboty 14. března. „Mrzí nás, že se zbytek festivalu nemohl odehrát až do svého konce, nicméně jsme rádi, že nám tvůrci vyšli vstříc a nyní díky spolupráci s DAFilms můžeme divákům nabídnout zbývající filmy online. Pokusíme se divákům připravit co největší množství filmů, které budou pro tento typ distribuce dostupné,“ říká Ondřej Kamenický, ředitel festivalu Jeden svět. Jedním z filmů, který se 12. března měl dočkat světové premiéry, byl i snímek Psí láska režisérky Lindy Kallistové Jablonské. Ve svém dokumentu odhaluje život se psí smečkou Jany Henychové, která se vydává na jeden z nejtěžších závodů psích spřežení v pusté krajině Švédska. Film bude uveden exkluzivně online na DAFilms.cz pouze v pátek 13. března, kdy ho diváci budou moci zhlédnout od 19:00 do 3:00. Mezi nabízené filmy patří například zahajovací snímek letošního festivalu Země medu o makedonské včelařce Atidže, nebo na Oscara nominovaný dokument Pro Samu. Ten slouží jako svědectví pro dceru a zaznamenává drsnou válečnou realitu syrského Aleppa. Vidět lze také filmy, které se na festivalu nestihly promítnout. Patři k nim dokument Nejšťastnější muž na zemi — finský snímek s ironickým názvem ukazuje, jak v zemi emancipovaných a sebevědomých žen současně žijí také přepracovaní a frustrovaní muži. Časosběrný dokument Ninosca popisuje čtyřicet let života nikaragujské ženy, jež se rozhodne vzepřít násilnickému manželovi i machistické kultuře. Snímek bude uveden v mezinárodní premiéře. Německý dokument Pokrok v Údolí nevědomých diváky zavede do zapadlého koutu Saska, kde se bývalí zaměstnanci v rámci integračního kurzu potkávají ve zkrachovalé továrně se syrskými uprchlíky, kteří v opuštěné budově ještě nedávno bydleli. A co kdyby existoval prostředek na boj s malárií, který si může každý jednoduše vypěstovat doma na zahrádce? To zkoumá dokument Horečka, který bude uveden v mezinárodní premiéře. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-24 17:17:36

Česká televize odvysílá k výročí 17. listopadu trezorové filmy, dokumenty i zpravodajství v reálném čase

S blížícím se třicetiletým výročím sametové revoluce představuje Česká televize svůj program věnovaný listopadovým událostem i tématu třiceti let svobody. Na obrazovkách se objeví tři desítky premiér hrané nebo dokumentární tvorby. Dokumenty Sametová FAMU, Ročník 89 nebo Jan Potměšil: Nikdy bych neměnil připomenou studenty uměleckých škol, kteří se do protestů a stávek aktivně zapojovali. Reflexi porevolučního vývoje nabídne Robert Sedláček v projektu Soud nad českou cestou. Chybět nebude ani Jakub Železný jako průvodce revoluce v reálném čase v pořadu Dnes před 30 lety. „Těšíme se vysoké důvěře veřejnosti a naše pořady dokáží nabízet i něco víc – takzvanou přidanou hodnotu, která se od televize veřejné služby očekává. Příkladem může být třeba nový listopadový počin Roberta Sedláčka, který za pomoci fiktivního soudního přelíčení reflektuje míru naplnění programového prohlášení Občanského fóra ‚Co chceme‘ z listopadu 89. Připomínka listopadu tak nebude pouhým mementem, pořady zohledňují i aktuální dění a společenskou situaci dneška,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. Shrnutí uplynulých třiceti let nabídne například dokument o Janu Potměšilovi s podtitulem Nikdy bych neměnil. Nebo režisér Ondřej Kepka, který oslovil své tehdejší spolužáky z divadelní fakulty. V dokumentu Ročník 89 se společně ohlížejí nejen za rokem 1989, zamýšlejí se také nad nadcházejícími svobodnými roky. Třicet let demokracie v České republice Fotograf a režisér Adolf Zika natočil třicetidílný krátkometrážní dokumentární cyklus Sametové stopy. Za každý svobodný rok promluví jedna fotografie od vybraného autora. Hned první díl zavede diváky do Vyšehradské ulice, kde došlo ke střetu studentů s policisty. Prostřednictvím svého snímku přiblíží rok 1989 fotograf Jan Šibík. Jak doplňuje Adolf Zika, je to ale jen jedna ze třiceti ikonických fotografií: „Svým obsahem, významem, ale i přesahem symbolizují fotografie dění, události či náladu ve společnosti daného roku a dohromady pak tvoří v celku jakýsi film o třiceti políčcích. Ten nám pak umožní nahlédnout do naší dávné i nedávné minulosti a skrze vyvolané pocitové paměťové reakce zahájit uvnitř nás proces jakéhosi hodnocení svobodné cesty naší země, ale i vlastních životů.“ Tématu života po sametové revoluci se věnuje i cyklus Třicet svobodných, ve kterém vystupuje Marta Kubišová, Michael Kocáb, Petr Pavel nebo Šimon Pánek. „Snažíme se analyzovat těch třicet svobodných let a hledat mimo jiné odpověď na to, proč ve společnosti panuje značné napětí a nespokojenost. Ještě nikdy v historii se přitom Češi neměli lépe než nyní. Rozdělená společnost ale není českou specialitou, stejným problémům čelí mnoho demokratických zemí. I to je tedy demokracie a svoboda. Náš dokument by měl dokázat, nebo aspoň naznačit, že k tak velké skepsi nemají Češi důvod,“ říká autor námětu a dramaturg Josef Albrecht. Jakub Železný provede diváky zpravodajským pořadem, který připomene za pomoci dvou hodinových speciálů a série zpravodajských vstupů s odborníky i přímými účastníky nejen střet na Národní třídě, ale i generální stávku, která propukla o deset dnů později. „Nabídneme to podstatné, průběh pochodu z Albertova přes Vyšehrad až na Národní třídu. To vše v kontextu doby a s vysvětlením, co tomu dni předcházelo a co následovalo,“ říká moderátor k pořadu Dnes před 30 lety. Významné osobnosti sametu Česká televize nabídne i portréty jednotlivých osobností, jejichž život ovlivnila normalizace a události spojené s koncem nadvlády komunistické strany. Dokument Zorka Ságlová připomene významnou umělkyni, která stála u zrodu land artu v Česku. Mobilizace Luboše Dobrovského zasáhne vyprávěním vedle komunistické totality taky do té nacistické. Životní příběh jedné z nejvýraznějších postav našich společných dějin se Slováky zase představí dokument Strážce paměti Ján Langoš. Televize také odvysílá hodinový portrét Jan Potměšil: Nikdy bych neměnil o herci, jehož stála účast na porevolučním dění téměř život. Režisér Martin Slunečko dokument vystavěl společně s Miloslavem Šmídmajerem ve více rovinách, které se protínají: „Je to neobyčejný příběh herce, bojovníka za svobodu, který na začátku své hvězdné kariéry riskoval vyhazov z DAMU, aktivního spolutvůrce sametové revoluce, účastníka velmi vážné autonehody a člověka, který se popral se svým osudem a na vozíku se vrátil ke své herecké profesi. Další rovinou je samotný příběh sametové revoluce, jak ji vnímal Jan Potměšil a jeho spolužáci z DAMU a další herci.“ Sám hlavní protagonista se objeví také v dokumentu Sametová FAMU. Trezorové filmy i premiéry v kině a v televizi Ve speciálním dvoudenním bloku opráší 24. a 25. listopadu druhý program České televize trezorové snímky jako slavný film Věry Chytilové Sedmikrásky, dlouho zakázaný snímek natočený podle románu Evy Kantůrkové Smuteční slavnost, jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice nebo fiktivní drama oceněné na festivalu Prix Italia Konec velké epochy. V premiéře se představí film Toman v hlavní roli s Jiřím Macháčkem. Režisér Ondřej Trojan ho rozdělil pro televizi na dvě části (na ČT1 10. a 17. listopadu). V televizi také rozehrají svůj první mistrovský zápas filmoví basketbalisté Filip Březina a Zdeněk Piškula – Zlatý podraz Radima Špačka nabídne ČT1 ve středu 27. listopadu. O celé dva týdny dříve se v kinech představí poprvé snímek Amnestie. „Je to jeden z prvních filmů obracející se k historii, kterou většina z nás pamatuje. Nabízí první variaci na novodobé dějiny a já se na výsledek moc těším,“ říká herečka Aňa Geislerová k akčnímu vztahovému thrilleru, který přinese na plátna největší vzpouru ve vězeňské historii Československa. {loadmodule mod_tags_similar,Související} 

Čas načtení: 2024-06-05 16:00:01

Pilotovat Létající pevnost bylo jako hrát o život v ruletě, bombardéry B-17 měly osmdesátiprocentní ztráty

Matematická pravděpodobnost byla nekompromisní, těžký bombardér byl průměrně sestřelen při své osmnácté bombardovací misi na Evropu. Dokončit 25 misí, aby se posádka dostala domů, bylo statisticky téměř nemožné. Pravděpodobnost, že rekrut těžkého bombardéru dokončí svých 25 misí, byla jedna ku čtyřem. Další tři členové posádky by byli sestřeleni a zajati, zabiti nebo zraněni tak těžce, že by nemohli dokončit svou cestu. Bojoval v Pearl Harboru s přesilou a stal se legendou, o které se točí filmy. Zahynul v rozpadajícím se letadle Číst více Létající pevnost nebyla bezbranná, ale… B-17 byl pojmenován Létající pevnost, protože disponoval kulomety ráže .50, které pokrývaly každý úhel útoku německých stíhaček, kromě jednoho. Dle vintageaviationnews.com teorie spočívala v tom, že veškerá tato obranná palebná síla bude zesílena těžkými bombardéry létajícími v těsných formacích, zvaných „boxy“, které jim umožní vzájemně se chránit před útočícími stíhači. Také Létající pevnost měla slabinu. Zatímco bombardér chránily dva kulomety ráže .50 v horní, břišní a ocasní věži a jeden střelec ráže .50, pozice na 12 hodinách byla kryta osamělým kulometem ráže .30, který se německým stíhačům nemohl rovnat. Vzhledem k tomu, že formace bombardérů musely letět rovně a vodorovně, aby zahájily bombardovací let, začali piloti stíhaček Luftwaffe útočit na formace čelně. Následný masakr byl strašlivý. Ztráty materiálu a lidské síly byly strašlivé „Osmdesátiprocentní ztráty znamenají, že jste snídali s deseti muži a večeřeli jen se dvěma z těchto deseti,“ řekl po válce v rozhovoru Robert Morgan, kapitán letounu Memphis Belle. Jak připomíná server history.com, během celé letecké války nad Evropou zahynulo více než 30 000 amerických letců na palubách těžkých bombardérů, jako byl B-17. Pověst o strašlivých ztrátách při denním bombardování se donesla až do Spojených států a začaly být potíže s rekrutováním nových pilotů. Velení amerického letectva proto přišlo s nápadem natočit dokument o bombardujících letcích. Doufalo se, že film dokumentující posádku bombardéru, která úspěšně dokončila bojový turnus, uklidní nové rekruty, kteří slyšeli příběhy o krveprolití v zámoří, a zmírní pochybnosti veřejnosti, tisku a politiků, že strategické bombardování bylo neúspěšné. Největší motorkářský gang Pekelní andělé: postrach Američanů má českou stopu Číst více Dokument s prostým názvem Memphis Belle Memphis Belle splnila svou 25. a poslední misi, a to při náletu na německou ponorkovou základnu Lorient. Před jejím návratem domů do Spojených států byly natočeny filmové záběry, na kterých posádka přebírala bojové medaile. To byla ale jen část delšího dokumentu o jednom dni v životě amerického bombardéru, který obsahoval dramatické záběry jiného bombardéru sestřeleného z oblohy, přičemž většina jeho posádky seskočila padákem, jeden po druhém. Další filmová sekvence ukazovala bombardér vracející se na základnu s chybějící ocasní ploutví. To, co vypadalo jako poškození způsobené nepřítelem, bylo ve skutečnosti důsledkem srážky s jiným americkým bombardérem. Dokument se mohl jmenovat Invasion II Dokument byl původně točen o jiném bombardéru B-17F s názvem Invasion II. Filmový štáb Williama Wylera, který dokument natáčel, tento letoun důkladně zdokumentoval a očekával úspěšné dokončení 25 letů. Dne 17. dubna 1943 však realita války zkazila hollywoodský konec. Během 23. mise do německých Brém havarovala Invasion II poté, co byla zasažena flakem nad Borhmenem v Německu, což způsobilo požár kokpitu a křídla. Posádce se podařilo vyskočit, ale všichni se stali válečnými zajatci. Wyler se tedy zaměřil na další letadlo a posádku 324. bombardovací perutě, která byla také blízko dokončení bojového turnusu. Tou byla Memphis Belle, pojmenovaná po přítelkyni kapitána letounu Margaret Polk z Memphisu v Tennessee, a její posádka se dostala do centra pozornosti. První byla posádka „Pekelní andělé“? Členové posádky Memphis Belle se stali národními hrdiny, vrátili se do Spojených států a 21 měsíců objížděli na turné USA a podporovali prodej válečných dluhopisů. Ve skutečnosti však tato posádka nebyla první, která dokončila celý turnus. Dlouho se mělo za to, že první posádkou byla posádka bombardéru Hell’s Angels, která turnus dokončila šest dní před Memphis Belle, nakonec dokončila 48 misí, než se vrátila zpět do USA. Jak se dozvídáme na serveru 303rdbg.com, výzkum Micka Hanoua, prezidenta 91. Bomb Group Memorial Association, a historika Jeffa Duforda, kurátora Národního muzea letectva Spojených států, však potvrdil, že B-17F z 323. bombardovací perutě, 91. bombardovací skupiny, se sériovým číslem 42-5077 a přezdívaný Delta Rebel č. 2, dokončil 1. května 1943 dvacet pět připsaných bojových misí a stal se prvním B-17, kterému se to podařilo, a to dva týdny před Hell’s Angels. Delta Rebel č. 2 byl sestřelen během mise 12. srpna 1943 v Gelsenkirchenu v Německu, přičemž šest členů posádky bylo zajato jako váleční zajatci a čtyři byli zabiti v akci. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Chtěl unést letadlo. Nakonec okradl cestující a z letícího stroje vyskočil

Čas načtení: 2024-10-03 18:00:27

Dokument o skladateli Johnu Williamsovi nešetří emocemi. Kdy dorazí na Disney?

Legendární hudební skladatel John Williams dostane vlastní dokument Připomeňte si ikonické momenty z jeho života a kariéry, která trvá už přes 65 let Na Disney+ se dokument objeví už 1. listopadu Klasická hudba už sice není tak populární jako kdysi, přesto ale dokáže přitáhnout do koncertních sálů řadu příznivců. V jednom uměleckém oboru se ale bez pořádného hudebního skladatele ani dnes neobejdou, a tím odvětvím jsou filmy. Ostatně kdo z filmových fanoušků nezná jména jako Hans Zimmer, Michael Giacchino nebo John Williams? Právě poslední jmenovaný patří mezi ty světově nejrespektovanější skladatele filmové hudby, který i ve svých 92 letech stále aktivně tvoří, a zatím to nevypadá, že by se chystal do důchodu. Nyní mu vzdává poctu streamovací platforma Disney+, která vytvořila dokument o jeho životě a tvorbě. Přečtěte si celý článek Dokument o skladateli Johnu Williamsovi nešetří emocemi. Kdy dorazí na Disney?

Čas načtení: 2024-10-17 11:29:00

Kyberzločinci zneužívají elektronický podpis: jak nenaletět podvodným e-mailům

Praha 17. října 2024 (PROTEXT) - „Phisheři neustále vymýšlejí nové triky a hledají další služby, které by mohli zneužívat a vydávat se za ně ve svých phishingových kampaních. Kyberzločinci rozesílají podvodné e-maily, které se tváří, jako by pocházely od Docusign, světově nejpopulárnější služby k elektronickému podepisování dokumentů,“ říká Roman Dedenok, bezpečnostní expert společnosti Kaspersky.Jak funguje phishing napodobující DocusignÚtok začíná e-mailem, který je obvykle vytvořen tak, aby se podobal legitimní komunikaci služby Docusign. V tomto konkrétním schématu se podvodníci obvykle neobtěžují pečlivě falšovat nebo maskovat adresu odesílatele, protože díky možnostem přizpůsobení služby mohou pravé e-maily Docusign pocházet z jakékoli adresy.Ve většině případů je oběť upozorněna, že musí elektronicky podepsat nějaký dokument, obvykle finanční, jehož přesný účel není z textu e-mailu zcela zřejmý.V některých případech používají phisheři další trik, o kterém jsme psali už dříve v samostatném příspěvku – e-mail obsahuje PDF přílohu s QR kódem.Oběť je vyzvána k naskenování tohoto QR kódu, který má údajně zpřístupnit dokument k podpisu. QR kód však vede ve skutečnosti na podvodnou webovou stránku. Tato metoda má přimět uživatele, aby škodlivý odkaz neotevřeli na počítači, ale na chytrém telefonu, kde jsou phishingové adresy URL hůře odhalitelné a kde nemusí být nainstalován bezpečnostní software.Někdy se e-mail o službě Docusign vůbec nezmiňuje. V jedné z verzí podvodu s PDF obsahujícím QR kód, který jsme nedávno probírali v článku zaměřeném na techniky spearphishingu v hromadných e-mailech, je služba Docusign zmíněna pouze v připojeném PDF dokumentu.Někdy si kyberzločinci dají záležet na tom, aby napodobili vzhled legitimního e-mailu služby Docusign, doplněného bezpečnostním kódem v zápatí e-mailu.V některých případech podvodníci napodobují integraci služby Docusign se službou Microsoft SharePoint.Stručně řečeno, taktiky a kvalita provedení se mohou e-mail od e-mailu lišit. Základní princip však zůstává stejný – podvodníci spoléhají na to, že příjemce neví, jak elektronické podepisování pomocí služby Docusign vlastně funguje.Nepozorná oběť přejde přes odkaz (nebo QR kód) na phishingovou stránku a zadá svoje přihlašovací údaje zaměstnance, které se tak dostanou přímo k útočníkům.Uživatelská jména a hesla získaná při úspěšných phishingových útocích se často shromažďují v databázích, prodávána na nelegálních tržištích dark webu a později využívána k útokům na organizace.Jak e-podpis pomocí služby Docusign skutečně fungujeSamotný proces podepisování dokumentu pomocí služby Docusign je pro běžného uživatele velmi jednoduchý. Od strany, která žádá o podpis, obdržíte e-mail s velkým žlutým tlačítkem Review Document, které nelze přehlédnout.Kliknutím na toto tlačítko budete přesměrováni prostřednictvím jedinečného odkazu na webové stránky Docusign (na doméně docusign.net). Na stránce, která se otevře, se zobrazí krátká zpráva od iniciující strany a vedle ní tlačítko Continue, stejně velké a žluté.Dokument k podpisu je k dispozici okamžitě, bez zadávání hesel. Jednoduše si jej prohlédnete, případně doplníte některé údaje (například jméno, datum a podobně) do příslušných polí, připojíte svůj podpis a kliknete na tlačítko Finish (které je, hádáte správně, také velké a žluté). To je vše. Nic jiného není zapotřebí.Co Docusign NIKDY nedělá:Pošle PDF přílohu s odkazem na dokument, který má být podepsán. Pravé zprávy od Docusign neobsahují žádné přílohy a tlačítko Review Document se zobrazuje přímo v těle e-mailu.Nedá vám jinou možnost než naskenovat QR kód. Docusign funguje na mobilních zařízeních i na počítačích, takže pro přístup k dokumentu je vždy poskytován odkaz, ne QR kód.Vyžaduje zadání přihlašovacích údajů zaměstnance. Veškeré informace, které Docusign potřebuje, jsou obsaženy v jedinečném odkazu zaslaném v e-mailu, takže běžní uživatelé nemusí podstupovat proces ověřování, aby mohli dokument podepsat.Nutí vás k registraci nebo přihlášení do služby Docusign. Po podepsání dokumentu vám Docusign může nabídnout vytvoření účtu, ale je to zcela dobrovolné.Pamatujte, že smyslem služby Docusign je co nejvíce usnadnit firmám i jednotlivcům výměnu elektronicky podepsaných dokumentů.Jakékoli další kroky nebo omezení, například vytváření účtu, zadávání přihlašovacích údajů, otevírání příloh nebo nutnost používat k podepisování chytrý telefon, jsou v rozporu s touto zásadou. Proto Docusign nic z toho nevyžaduje a snaží se, aby byl proces podepisování co nejrychlejší a nejjednodušší.Jak se chránit před phishingemChcete-li svoji organizaci chránit před phishingovými útoky, které napodobují Docusign a další populární služby, zvažte následující opatření:Filtrování podezřelých a nevyžádaných e-mailů na úrovni e-mailové brány – naše komplexní řešení Kaspersky Security for Mail Servers to udělá za vás.Ochrana koncových bodů před phishingovým přesměrováním pomocí Kaspersky Small Office Security nebo jiných řešení Kaspersky podle na velikosti vaší organizace.Zvyšování povědomí zaměstnanců o kybernetických hrozbách pomocí specializovaného školení. Takové školení lze snadno zajistit pomocí našich vzdělávacích programů Kaspersky Automated Security Awareness Platform. Zdroj: KasperskyČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2021-11-16 09:54:00

Nový český dokument Svědectví ukazuje utrpení zvířat chovaných pro maso

Ročně se na území České republiky zabije 130 milionů zvířat kvůli produkci masa, mléka a vajec. Toto číslo je tak obrovské, že si ho možná ani neumíme představit. A dokážeme si představit, kde a jak takové množství zvířat žije? Dokument Svědectví odhaluje pravdu, již živočišný průmysl záměrně tají. Pomocí záběrů ze skrytých kamer proniká za ostnaté ploty a vysoké zdi českých velkochovů, malochovů, ale také domácích chovů, aby ukázal skutečný život zvířat, která jsou degradována na pouhé zboží. Ukazuje konkrétní jedince ukryté za úhlednými balíčky v obchodech a představuje je jako jedinečné bytosti bojující o život do posledního dechu. Dokument Svědectví: Pravda, která měla zůstat skryta začíná bílou nulou na černé obrazovce, diváci slyší tlukot srdce a nula se mění v číslo, jež se v průběhu filmu neúprosně zvyšuje. Počítadlo se pak objeví ještě několikrát – co značí, je zřejmé ještě před koncem – sčítá životy zvířat padlých v českých chovech. Bez ohledu na to, jestli zvířata zemřela pro maso nebo vlivem nemoci či strádání v nepříznivých podmínkách. Tvůrci dokumentu se rozhodli odkrýt nelítostné podmínky českých chovů. Materiál sbírali tři roky, natáčeli ve více než 100 tuzemských chovech ve všech 14 krajích, z velké části pomocí skrytých kamer. Film zaznamenává živoření zvířat od narození až po smrt. Vznikl tak komplexní obraz strádání takzvaných hospodářských zvířat v České republice, který se dosud nikomu nepodařilo natočit. Mimo jiné jsme svědky brutálního zacházení, kdy zaměstnanci do zvířat mlátí tyčemi či kopou. „Paradoxně největší krutosti shledáváme u činností, které jsou zcela běžnou náplní práce chovatelů, jako například upalování ocasů selatům a kastrace bez umrtvení, vypalování rohů telat až na lebku nebo odebírání čerstvě narozených mláďat matkám. Podle zákona se nejedná o týrání zvířat, avšak zvířata zde trpí strašlivým způsobem,“ říká člen autorského týmu Petr Beneš. Dvouhodinovým snímkem provází hlas scenáristy a režiséra Petra Vachlera: „Bylo pro mě ctí namluvit tento dokument. Detailně zobrazuje, jak bezohledně ubíráme zvířatům jejich právo na život. V klidu a pohodlí domácností a restaurací, kde nevidíme jejich utrpení, si myslíme, že to je všechno v pořádku. Doufám a pevně věřím, že tento dokument může mnohé změnit.“ Ve filmu Svědectví jsou zastoupena nejčastěji zneužívaná zvířata u nás: krávy, prasata, ovce, kozy, slepice, kachny, krůty, křepelky a ryby. Velký prostor tvůrci věnují slepicím chovaným pro vejce, přičemž porovnávají halové, klecové, volné a ekologické chovy. Pozornost dostávají také takzvané domácí chovy, které jsou dle slov respondentů vystupujících ve filmu často horší než průmyslové velkochovy. Svědectví ukazuje to, co má běžnému konzumentovi zůstat skryto za líbivými slogany a úhlednými balíčky masa v obchodech. „Citliví a inteligentní tvorové jsou degradováni na zboží a zachází se s nimi hůře než s věcmi. Chtěli jsme ukázat skutečnou realitu tohoto krutého byznysu, aby lidé věděli, co svými penězi každodenně podporují,” uvedla Michaela Vincourová z autorského týmu. Ve filmu se dále objevují také známé osobnosti, například MMA zápasnice Magdalena Šormová nebo umělec a sportovec Ben Cristovao, které dokládají, že se dá plnohodnotně žít i bez konzumace živočišných produktů, a to i při nejnáročnějších sportech.

Čas načtení: 2019-09-11 14:24:39

Do kin přichází dokument Aquarela o kráse a síle vody

Ve čtvrtek 26. září vstupuje do českých kin britsko-německý dokument Aquarela, který vezme diváky na pouť za proměnlivou krásou a syrovou silou vody. Snímek o vodním živlu a měnícím se klimatu natočil ruský režisér Viktor Kossakovsky. Dokument doprovází metalový soundtrack zakládajícího člena kapely Apocalyptica Eiccy Toppinena. V dokumentu Viktora Kossakovského se voda stává protagonistou, zatímco člověku připadá epizodní role v odvěkém koloběhu vzniku a zániku. Voda je moc, která v křehkých lidských bytostech vyvolává úctu, euforii i zoufalství. Kamera v Aquarele cestuje kolem světa: ze zamrzlé hladiny Bajkalu, přes ledové hradby Antarktidy, do útrob hurikánu Irma či mocných venezuelských Andělských vodopádů. Vykresluje portrét tvořivé i ničivé síly ve všech jejích formách a zachycuje důsledky dramatických proměn klimatu. “Při natáčení Aqurely jsem chtěl zachytit všechny možné emoce, které lze zažít při interakci s vodou, příjemné i zneklidňující — extázi, inspiraci, destrukci a lidskou devastaci,” řekl Kossakovsky. „V roce 2000 jsem při přípravě filmu I Loved You bydlel na ostrově Bornholm v domě s výhledem na Baltské moře. Všiml jsem si, že moře se mění každý den, každou hodinu, dokonce každou minutu. Nikdy jsem se nenudil, protože voda se pořád měnila. Říkal jsem si, že kdybych mohl jen snímat vlny a jak se voda mění z okna po celý rok, snadno bych udělal skvělý film beze slov i bez pohybu kamery. Různé barvy, různé pohyby, různé energie, skrze přírodu a vodu bychom mohli prožívat a cítit pohyby a toky všech nám známých lidských emocí a pocitů — vztek, agrese, klid, ušlechtilost, samota, žárlivost.“ “Filmová báseň o kráse a síle vody ve všech jejích podobách je frustrující a okouzlující zároveň. V době změny klimatu přináší Kossakovsky čirý smyslový zážitek oproštěný od jakéhokoli vysvětlujícího voice overu či mluvících hlav. Aquarela využívá jen evokativní síly filmové řeči. Není to apelativní ekologický dokument, nestojí za ním slavný herec, je to tvrdý útok na divákovy smysly a představivost,” říká ředitel filmové distribuce Artcam Films Vít Schmarc. Režisér, kameraman, scenárista a střihač Viktor Kossakovsky začal filmovou kariéru v roce 1978 v Leningradském ateliéru dokumentárních filmů. V roce 1989 režíroval svůj první celovečerní film Losev a poté v roce 1992 svůj nejslavnější dokument Bělovy. V roce 2011 byl Kossakovského snímek Ať žijí protinožci vybrán jako zahajovací film filmového festivalu v Benátkách. V mnoha svých filmech (včetně Aquarely) působil současně jako režisér, kameraman i scénárista. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-25 07:58:02

Česká televize připomene na podzim výročí Sametové revoluce a do kin pošle film o Jiřím Suchém

Nadcházející sezónu uvede Česká televize vedle televizních premiér nových Manželských etud a „trabantích" eskapád Dana Přibáně a připomene také výročí Sametové revoluce nebo historické osobnosti včetně Edvarda Beneše. „Dokument je pro Českou televizi zásadní žánr. V posledních letech se navíc dynamicky rozvíjí a oslovuje nové tvůrce i nové diváky. Jen za loňský rok jsme do vysílání připravili přes dvanáct set dokumentárních filmů nebo cyklů a na řadě projektů, například na filmu o Tomáši Baťovi nebo Jiřím Trnkovi, spolupracujeme se zahraničními koproducenty. Vedle společensky, historicky nebo cestopisně zaměřených snímků pak pro konec tohoto roku připravujeme i sérii dokumentárních pořadů k třicátému výročí sametové revoluce,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. Právě výročí listopadových událostí připomene například dvoudílným dokumentem Třicet svobodných: „Snažíme se analyzovat těch třicet svobodných let a hledat mimo jiné odpověď na to, proč ve společnosti panuje značné napětí a nespokojenost. Ještě nikdy v historii se přitom Češi neměli lépe než nyní. Rozdělená společnost ale není českou specialitou, stejným problémům čelí mnoho demokratických zemí. I to je tedy demokracie a svoboda. Náš dokument by měl dokázat, nebo aspoň naznačit, že k tak velké skepsi nemají Češi důvod,“ říká autor námětu a dramaturg Josef Albrecht. Jako mluvčí v něm vystoupí například Marta Kubišová, Michal Kocáb nebo generál Petr Pavel. Z cestovatelských dokumentů lze připomenou nové díly Bedekru zaměřené na oblast Beneluxu, cyklus Kiwiland představující Nový Zéland pohledem redaktorky Karolíny Kočí nebo seriál Trabantem z Indie až domů, který několikaleté putování čadících žlutých symbolů NDR uzavře. Společně s doktorem Zdeňkem Susou a zpěvákem Matějem Ruppertem se milovníci piva vydají po chmelových stopách celého Česka: „Jsem vášnivý pijan a pivo mám hrozně rád. Nikdy jsem si ale neuvědomil, že pivo bylo u všeho, všech důležitých okamžiků. Proto jsem rád, že jsem nezůstal jen pouhým konzumentem zlatavého moku, ale že se taky něco dozvím,“ říká jeden z moderátorů Pivního putování Matěj Ruppert. V dokumentech o historii se pod pod drobnohledem Petera Kerekese tentokrát ocitl Tomáš Baťa. Bratři Cabani se zase zaměřili na Marii Terezii. A jak říká jeden z režisérů Michal Caban: „Snažili jsme se na téma podívat vlastníma očima, a proto podtitul dokumentu zní Jak ji vidí Cabani. Naším přáním bylo znát co nejvíce názorů. Díky dramaturgii České televize se podařilo oslovit více než deset historiků z Čech a Moravy.“ Do hledáčku filmařů se dostal i československý státník Edvard Beneš, francouzský paleontolog Joachim Barrande nebo zpěvák a skladatel Jiřího Suchý. Snímek Olgy Sommerové o legendě Semaforu zamíří v září do kin: „Mým cílem bylo vytvořit film o životní cestě muže, který kromě toho, že svoje nadání zasvětil divadelní a písňové tvorbě, žil také svůj osobní a občanský život. Chci ho představit nejenom jako komika, ale i jako člověka, který se musel poprat s nepřízní režimu i osudu.“  {loadmodule mod_tags_similar,Související} Olga Špátová také dokončila dokument Jednou skautem, navždy skautem. Do výsledku se odrazila i autorčina osobní zkušenost se spolkem, který v současnosti čítá víc než šedesát tisíc členů. „Ráda bych snímkem upozornila na ty, kteří v této moderní době hledají štěstí v pomoci druhým a v upřímném přátelství. V naší společnosti, která se ocitá v krizi hodnot, jsou skautské ideály, čest a pravda, důležitější, než kdy dřív,“ říká režisérka. Dokument Půlstoletí SOS vesniček shrne práci sdružení, kterou započala v Karlových Varech Doubí. Na její budování se skládal celý národ a vybralo se přes 28 milionů korun, což je v přepočtu na dnešní peníze zhruba 500 milionů. Snímek popisuje okolnosti zakládání SOS dětských vesniček, které v roce 1969 vznikly jako alternativa ke státem preferované institucionální péči, a upozorňuje na to, že ani po padesáti letech není problém péče o děti ohrožené ztrátou rodičovské péče vyřešen a tisíce dětí u nás stále zbytečně vyrůstají mimo rodinu. Česká televize organizaci podpoří i jednotlivými spoty, jejichž tváří se stala Tereza Kostková. Ta vyzývá diváky, aby navázali na předchozí generace, zapojili se do největší sbírky v dějinách České republiky, a podpořili tak finančně rozšíření služeb vesniček.

Čas načtení: 2024-09-16 16:42:49

Textový dokument (nemám facebook, ani ch. telefon)

Po vytvoření textového dokumentu s textem ho chci ho odstranit dáním do koše. Nejde odstranit ani tím, ani žádným „odstranit“. Pouze restartem. Dělám asi nějakou chybu, ještě jsem se s tím nesetkal.  Poradíte? děkuji Jína Po vytvoření textového dokumentu s Read More Textový dokument (nemám facebook, ani ch. telefon) The post Textový dokument (nemám facebook, ani ch. telefon) first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-09-18 20:00:15

Evropa: Poslední bitva. Alternativní historie, kterou jste nikdy předtím neslyšeli

Europa: The Last Battle je dokument, který zpochybňuje mainstreamové vyprávění o druhé světové válce. Představuje alternativní pohled na válku a události, které k ní vedly, včetně židovského vlivu na konflikt. Film prochází téměř celým 20. stoletím a popisuje většinu událostí. Dokument k pochopení falešné a překroucené historie nejen ohledně světových válek a dnešního dění. Co je cílem a kam to celé směřuje. Každý fanoušek historie 2. světové války by se měl podívat. Určitě se něco naučí. Jako každý dokument, ani v něm není vše v pořádku. Jsou zde některé citace a několik dalších věcí, které nejsou zcela přesné, nebo je pravděpodobně nelze ověřit. Zatímco některým bude dokument připadat podnětný a poučný, jiní jej mohou považovat za jednostranný a potenciálně pobuřující. Ale tohle je „povinné sledování“. Udělejte to s otevřenou myslí a utvořte si vlastní závěry. ...

Čas načtení: 2022-06-16 09:07:36

Maďarský poprevratový revizionizmus

Prezidentka Maďarska Katalin Nováková sa po stretnutí s Kelemenom Hunorom, lídrom Demokratického zväzu Maďarov v Rumunsku, vyjadrila, že reprezentovanie všetkých Maďarov považuje za svoju prioritu, pričom pre ňu to, či niekto žije vnútri, či mimo hraníc, nepredstavuje rozdiel. Pripomenula tak smutne slávny 32 rokov starý výrok maďarského premiéra Józsefa Antalla, že ako ministerský predseda krajiny s desiatimi miliónmi obyvateľov by sa chcel vo svojej duši i v pocitoch stať ministerským predsedom 15 miliónov Maďarov. Znamenal symbolické znovuoživenie veľkomaďarského nacionalizmu s jeho trianonskou traumou. V oficiálnej maďarskej poprevratovej politike Antall naštartoval revizionistické tendencie. S odvolaním sa na to, že „tretina maďarstva žije mimo územia Maďarska“ Antallova vláda v roku 1990 formulovala záväzok „presadzovať právo na sebaurčenie Maďarov v susedných štátoch,“ hoci v žiadnom medzinárodnom dohovore nebolo zakotvené právo príslušníkov národnostných menšín „na sebaurčenie“. Zato právo národa na sebaurčenie sa podľa platných medzinárodných dokumentov mohlo presadzovať „až do odtrhnutia“… Nasledovali vyjadrenia predstaviteľov maďarskej vládnej koalície, že treba „uvažovať o vytvorení nového mierového poriadku“ a o opätovnom rokovaní o trianonských dohodách. Aj to, že v roku 1995 sa skončí platnosť Jaltskej dohody a že „sa tým potvrdí niečo, o čom sme vždy hovorili, že je to nespravodlivosť, ktorá nás postihla“. Ešte i to, že maďarské hranice neboli v Trianone uzavreté so Srbskom či Slovenskom a že uzavretie medzištátnej zmluvy medzi Maďarskom a Ukrajinou, ktorá obsahovala garantovanie hranice, nemôže byť precedensom pre zmluvy s ostatnými susednými štátmi. O Slovensku ako o Felvidéku K spochybňovaniu platných hraníc treba pridať požiadavky maďarskej strany na zrušenie tzv. Benešových dekrétov. Mali takisto skrytý revizionistický zámer a ostali „evergreenom“ maďarskej politiky až dodnes. O Maďaroch žijúcich v Slovenskej republike maďarskí politici hovorili a stále hovoria ako o felvidéckych a o Slovensku ako o Felvidéku. Toto označenie sa spolu s ukazovaním máp Veľkého Uhorska a vyjadrovaním nespokojnosti s mierovými zmluvami po prvej a druhej svetovej vojne stalo ich stabilnou politickou výbavou. Predstavme si na chvíľu, že by to isté robili nemeckí politici… Na Slovensku tak zákonite došlo k rôznym obranným reakciám založeným na spomienkach na predvojnové a vojnové obdobie. Veď presadzovanie kolektívnych práv Maďarov a Nemcov pod zámienkou, že sú utláčaní a majú sa vrátiť do Maďarska a do Nemecka, bolo hlavným faktorom rozbitia demokratickej prvej ČSR a prológom druhej svetovej vojny. Slovensko prišlo v dôsledku Viedenskej arbitráže o pätinu svojho územia s 854 217 obyvateľmi, z ktorých vyše 270 tisíc boli Slováci, a bolo pripojené k územiu horthyovského Maďarska. Na Slovensku, kde bol ešte v živej pamäti obrázok vodcu maďarskej menšiny Jánosa Esterházyho, ako víta Miklósa Horthyho v anektovaných Košiciach, preto vyvolalo veľké obavy v roku 1993 pompézne znovupochovanie bývalého vládcu Maďarska do rodnej zeme. Na polooficiálnom pohrebe vysielanom v priamom televíznom prenose sa zúčastnila polovica maďarskej vlády a 50 tisíc priaznivcov Horthyho. Veľkomaďarský nacionalizmus Maďarská politika sa usilovala všetky slovensko-maďarské spory, ktoré kvôli týmto a ďalším revizionistickým tendenciám vznikli, internacionali­zovať. Presviedčala európsku a svetovú verejnosť, že príslušníci maďarskej národnostnej menšiny v SR sú objektom veľkého útlaku a prenasledovania, že na Slovensku zvíťazil nacionalizmus a smeruje na Balkán. O veľkomaďarskom nacionalizme založenom na oživovaní trianonskej traumy, sa, prirodzene, nehovorilo, ani o ťažkej situácii silno asimilovanej slovenskej menšiny v Maďarsku. Predstavitelia Maďarska tvrdili, že SR nechce maďarskej menšine garantovať medzinárodné štandardy ochrany. Medzi tie rátali aj kolektívne práva vrátane teritoriálnej autonómie, hoci Rámcový dohovor Rady Európy o ochrane menšín, ktorý SR akceptovala, bol dôsledne založený na rešpektovaní individuálnych práv príslušníkov menšín. Maďarsko sa pokúsilo v decembri 1992 zablokovať automatické nástupníctvo SR po ČSFR v Organizácii pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe a v roku 1993 zabrániť jej vstupu do Rady Európy pod zámienkou, že nerešpektuje menšinová práva. Politickí predstavitelia maďarskej menšiny na Slovensku mali rovnaké predstavy. Ich požiadavky na kolektívne práva vrátane teritoriálnej autonómie vyústili do zhromaždenia troch tisícov predstaviteľov miestnych samospráv maďarskej národnosti v komárňanskej športovej hale 8. januára 1994. Požadovali vytvoriť územný celok, v ktorom by bolo garantované, že väčšinu budú mať občania maďarskej národnosti a hlavným úradným jazykom bude maďarčina. Vo výzve Združenia miest a obcí Žitného ostrova 4. januára bol použitý termín tartomány, čo v preklade znamená dŕžava. Reakciou bolo zhromaždenie organizované Maticou slovenskou v Šuranoch, na ktorom maďarské požiadavky odmietli ako útok na mladú samostatnú slovenskú štátnosť, ako hrozbu jej územnej integrite. Veľkomaďarský nacionalizmus tak živil slovenský obranársky, ktorého prejavy sa potom vydávali za ospravedlnenie stupňovania a internacionalizácie maďarských požiadaviek. Duray: Umelý štátny útvar Na IV. zjazde hnutia Spolužitie (Együttélés) 27. februára 1994 jeho predseda Miklós Duray označil Československo za umelý štátny útvar. Vyhlásil, že princíp sebaurčenia je platný i pre národné spoločenstvá žijúce v početnej menšine. To podľa neho znamenalo, že maďarská národná (nie národnostná…) menšina na Slovensku má právo na vlastnú územnú samosprávu a autonómiu osobnú. Dokument schválený na zjazde požadoval spontánne formovanie území etnicky ohraničiteľných regiónov. Slovenskí Maďari označení za „praobyvateľov“, ktorým bolo doteraz „vnútené postavenie národnostnej menšiny“, mali získať svoj „pôvodný, národno-pospolitý status.“ Dokument požadoval inštitucionali­zovanú rovnocennosť slovenského národa a maďarského národného spoločenstva. Miklós Duray odmietol čerstvo prijatú slovenskú ústavu ako nevhodnú na založenie demokratického systému a spoločenský zmier. To sa nedalo vykladať inak ako snaha o federalizáciu SR. Najmä keď Duray odmietol čerstvo prijatú slovenskú ústavu ako nevhodnú na založenie demokratického systému a spoločenský zmier. Navzdory tomu, že slovenská ústava bola plne akceptovaná i Radou Európy ako štandardný dokument, podľa Duraya nebola v súlade s novým európskym hodnotovým usporiadaním. Pre svoje ciele požadoval hľadať medzinárodnú podporu na jej zmenu, najmä v Rade Európy. SR staval do svetla, že to ona odmietaním predstáv jeho strany vedie konfrontačnú a protieurópsku politiku. Od začiatku sa totiž všetky podobné maďarské požiadavky vydávali za naplňovanie európskych hodnôt a každé ich odmietanie za protieurópsky postoj a prejav nacionalizmu. Prelom v podobe zmluvy Hoci Maďarsko so skúsenou diplomaciou dobre ovládalo „hru na obeť“, jeho pokus na začiatku 90. rokov presadiť, aby veľmoci akceptovali „maďarský pohľad“ na národnostný problém v strednej Európe, neuspel. Francúzsky premiér Édouard Balladur s cieľom podporiť stabilizáciu stredoeurópskeho regiónu a jeho perspektívy v európskej integrácii inicioval Pakt stability. Jeho súčasťou sa stala aj Zmluva o priateľstve a dobrých susedských vzťahoch medzi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou, podpísaná po zložitých vyjednávaniach premiérmi Gyulom Hornom a Vladimírom Mečiarom 19. marca 1995. Vystavila stop všetkým špekuláciám o eventuálnej úprave slovensko-maďarských hraníc v článku 3: „Zmluvné strany v súlade s princípmi a normami medzinárodného práva potvrdzujú, že rešpektujú neporušiteľnosť spoločných hraníc a vzájomnú územnú integritu. Potvrdzujú, že nemajú a ani v budúcnosti nevznesú voči sebe územné požiadavky.“ Prvýkrát v histórii maďarská vláda a maďarský parlament akceptovali hranice stanovené Trianonskou zmluvou a potvrdené Parížskou mierovou dohodou z roku 1947. Maďarská politika sa zameriavala na historicky zdedené citlivosti a zdôrazňovala to, čo nás rozdeľuje. Zmluva tiež vytvorila inštitucionálny mechanizmus na riešenie eventuálnych problémov a sporov štandardným vyjednávaním. V jej rámci funguje nielen zmiešaná komisia pre menšinové otázky, ale i ďalších 11 komisií, ktoré sa majú schádzať a riešiť aktuálne problémy. Základná zmluva mala nepochybne stabilizujúci účinok na naše bilaterálne vzťahy i pre celý stredoeurópsky región. Niekedy však dochádzalo k paradoxu – na multilaterálnych fórach sme vystupovali identicky alebo podobne, a v bilaterálnych vzťahoch to medzi nami iskrilo, lebo maďarská politika sa zameriavala na historicky zdedené citlivosti a zdôrazňovala to, čo nás rozdeľuje. Napríklad pravidelne sa 4. júna konali v Budapešti pochody maďarských extrémistov pred veľvyslanectvami Rumunska, Srbska a Slovenska, na ktorých sa otvorene požadovala nápravu údajnej trianonskej krivdy a vykrikovali sa rôzne urážky. Vrcholom bolo vystúpenie Mádla Maďarská diplomacia naďalej podliehala pokušeniu, že partnera je možné premeniť na „svoj obraz“ a „dokopať“ ho k zmene jeho stanovísk organizovaním medzinárodných nátlakových kampaní. Tie sa týkali predovšetkým postavenia maďarskej menšiny. Maďarsko neustávalo v úsilí zaviesť kolektíve práva príslušníkov maďarskej národnostnej menšiny. Vrcholom bolo vystúpenie maďarského prezidenta Ferenca Mádla v Európskom parlamente 22. októbra 2002, v ktorom povedal: „Želáme si udržať a posilniť vzťahy s Maďarmi žijúcimi v susedných krajinách. Kodanské kritériá stanovené pre kandidátske krajiny obsahujú rešpektovanie menšinových práv. Zistili sme, že Charta základných práv EÚ nedefinuje kolektívne práva menšín. Je potrebné, aby sa kolektívne práva garantovali relevantnými nástrojmi.“ Mádl požiadal o revíziu celého európskeho systému ochrany ľudských práv, ktorý vychádza najmä z Rámcového dohovoru Rady Európy na ochranu národnostných menšín, ktorý patrí k jej najkomplexnejším dohovorom. Pokúsil sa svoje ojedinelé prístupy k ochrane práv príslušníkov národnostných menšín vyplývajúce zo stále oživovanej trianonskej traumy univerzalizovať a nenápadne ich pretlačiť do celoeurópskej praxe. Počas prvej Orbánovej vlády v rokoch 1998 – 2002 došlo ku koncepčnej zmene v maďarskej „národnej politike“, ktorá bola od začiatku odpoveďou na nespracovanú históriu. Už v roku 1996 expert strany Fidesz na zahraničnú politiku Zsolt Németh vychádzajúc z idey nedeliteľnosti maďarského národa, ktorú treba všetkými prostriedkami revitalizovať, v lete 2000 napísal: „Keďže hranice maďarského štátu a maďarského národa nie sú totožné, pojem národného záujmu zastrešuje spoločné záujmy maďarského štátu a maďarských spoločenstiev za hranicami.“ Németh konštatoval, že k pôrodu smerujúci inštitucionálny dialóg „nemôže zrodiť nič iné než politickú reintegráciu maďarského národa bez zmeny hraníc.“ Tento blízky spolupracovník premiéra Viktora Orbána neskôr v septembri v televíznej diskusii vyhlásil: „Boli by sme radi, keby sme vedeli spracovať aj maďarskú trianonskú traumu. Nejestvuje iba menšinová trauma, ale celé maďarstvo má traumu Trianonu.“ Vyslovil nádej, že „by Slovensko mohlo byť reláciou, na ktorej možno dokázať, že jestvuje riešenie“. Za takéto riešenie vyhlásil „Európsku úniu, v ktorej sa hranice stanú imaginárnymi, v ktorej si prihraničné spoločenstvá kultúrne, jazykovo a z hľadiska regionálneho rozvoja vyjdú znovu v ústrety. Tomu hovoríme národné zjednotenie bez hraníc.“ Várhegy: Orbán už prekročil rubikon O necelý rok neskôr, 20. augusta 2001 (Deň sv. Štefana) zašiel Orbán v riešení trianonskej traumy ešte ďalej: „Dosiaľ znamenalo narodiť sa v Karpatskej kotline za hranicami Maďarska pre Maďarov trpký osud. Druhoradosť, opovrhnutie, vysmiatie. Teraz vykonáme znovuzjednotenie maďarského národa ponad hranice. Budúcnosť sa začala.“ Toto zavŕšenie národnej agendy a terapie trianonského komplexu, ktorú vniesol do maďarskej politiky Antall, vysvetlil vtedajší štátny tajomník ministerstva kultúrneho dedičstva a poslanec Fideszu Atilla Várhegyi v auguste 2001: „Tento proces sa zavŕši, keď každý Maďarský občan, ktorý žije mimo Karpatskej kotliny, dostane maďarské štátne občianstvo a keď každý maďarský občan dostane volebné právo.“ Rozdiel medzi Antallovou a Orbánovou politikou Várhegyi vysvetli tým, že Antall ešte nepokladal Maďarsko za dostatočne silné na vytvorenie inštitucionalizovaného 15milónového spoločenstva. Podľa neho Orbán už prekročil rubikon: „Dnes je celá národná politika o budovaní inštitucionalizovaného národného spoločenstva. Každý Maďar sa dostane (ak chce) do inštitucionalizovaného osobného vzťahu s maďarským štátom. Už to teda nebude otázkou duševného zväzku a pocitov, že čo má maďarský ministerský predseda spoločné s piatimi miliónmi Maďarov. Bude to inštitucionali­zovaný vzťah.“ Európa podľa Orbána Idea spájania národa ponad hranice, ktorá v okolitých štátoch vzbudzovala rôzne výhrady a reminiscencie, bola produktom širšej maďarskej koncepcie budúcnosti Európy. Podľa názoru Orbána z júla 2021 kým niekdajší francúzsky prezident Charles de Gaulle hovoril o Európe štátov a bývalý nemecký kancelár Helmut Kohl o Európe regiónov, „teraz my Maďari predkladáme na európsku diskusiu myšlienku, že budúca Európa má byť Európou spoločenstiev, zaznamenajúc pod tým i národné spoločenstvo. O tom hovorí zákon o Maďaroch žijúcich v susedných štátoch. To, čo je v zákone, patrí k hlavným európskym tendenciám.“ Pozadím týchto predstáv bolo presvedčenie o výnimočnom postavení Maďarska v Európe. Opozičný socialistický poslanec Csaba Sándor Tabajdi v apríli 2001 povedal, že „bez maďarských menšinových organizácií susedia Maďarska nemajú šance na integráciu.“ A veľavravne dodal: „To je taká situácia, po ktorej Maďarsko tak dlho túžilo.“ Orbán v júli 2001 označil Maďarsko „za súčasť hlavného európskeho prúdu“, čím dal najavo, že existujú krajiny, ktoré jeho súčasťou nie sú.“ Podľa Németha veci sa zmenili: „Nie my musíme vysvetľovať v Bruseli, ale tí, ktorí s nami nesúhlasia, musia zdôvodňovať svoje názory.“   Autor je bývalý politik a diplomat. Převzato z webu Pravda.sk.

Čas načtení: 2022-01-20 16:54:13

V co věří současná mladá generace? Česká televize odvysílá dokument Prvovoliči 2021

Nový dokument režisérky Markéty Ekrt Válkové zachycuje vývoj a formování politických názorů skupiny mladých lidí z různých sociálních prostředí a škol krátce před loňskými podzimními volbami. Jaké jsou jejich představy o dospělosti, budoucnosti a stavu tuzemské společnosti? Portrét jedné generace nazvaný Prvovoliči 2021 uvede v premiéře program ČT2 v úterý 25. ledna od 21:40 hodin. „V minulém roce se kvůli koronaviru dostala spousta dětí do izolace. Nejzranitelnější skupina teenagerů to možná nesla nejhůře. Téma mě zaujalo ve svém společenském přesahu k podzimním volbám. Zajímalo mne, jak se tato zkušenost projevila na prvovoličích a jejich občanském postoji? Co mladí považují za podstatné? A jakou zpětnou vazbu to dává nejen politickým stranám, ale nám všem, celé společnosti?“ komentuje režisérka Markéta Ekrt Válková. Studují různé školy, mají různé zájmy, odlišné životní cíle i priority. Mladí protagonisté dokumentu zastávají postoje napříč politickým spektrem a očekávají odlišné věci. Programy jednotlivých stran však mnohdy ani nenabízí to, co studenty opravdu zajímá. Pandemická situace navíc proměnila jejich preference a ukázala, jak křehké jsou životní jistoty, v rané dospělosti obzvlášť. „Prvovoliči 2021 nejsou jen filmem o volebních preferencích lidí, kteří se chystají poprvé k volbám, ale představují sondu do chování současné mladé generace, je to dokument, který zaznamenává její hodnoty a postoje,“ popisuje nový dokument kreativní producentka Martina Šantavá.

Čas načtení: 2021-11-01 13:58:34

Snímek Havlíčku, Havle…! připomíná 200 let od narození zakladatele české satiry

Patří k nejvýraznějším postavám českých dějin, přesto se s jistotou neví, jak vypadal. Všechna známá vyobrazení zakladatele české žurnalistiky a satiry totiž vznikla až po jeho smrti. Dnes je tak obtížné zahlédnout přes nánosy národoveckého patosu skutečnou osobnost Karla Havlíčka Borovského. Dokument o něm nazvaný Havlíčku, Havle…! uvidí diváci ČT2 v úterý 2. listopadu ve 21.35 hodin. „Dokument režisérky Jolany Matějkové by měl divákům přinést zasvěcený pohled na život a dílo Karla Havlíčka Borovského. Při přípravě a natáčení dokumentu bylo fascinující především to, jak osobnost, která žila před dvěma sty lety, intenzivně promlouvá do dnešní doby. Kritické myšlení, poctivá žurnalistika, potřeba vzdorovat sentimentálnímu vlastenectví, to vše jsou témata, která rezonují i dnes,“ říká kreativní producent Patrick Diviš. Dokument připomínající dvousetleté oslavy výročí narození zakladatele české žurnalistiky, liberálního politika, satirika a spisovatele se natáčel v Krakově, Mnichově, Brixenu, Vídni a Frankfurtu nad Mohanem. Aby se z vyprávění Havlíčkova příběhu nevytratil prvek pro něj příznačného humoru, tak se výpovědi historiků střídají s ukázkami z představení Divadla Járy Cimrmana České nebe. Hlavní linku však tvoří Borovského myšlenky, přičemž řada z nich zůstává aktuální i dnes. „Když jsem se začetla do Havlíčkova odkazu, zdálo se mi, jako by byl náš souputník, stejně jako Božena Němcová. Oba autentičtí, stateční, při realizaci svého díla vedeni až na kraj propasti,“ uvádí autorka scénáře a jeho režisérka Jolana Matějková a dodává: „Pracovali jsme s vyvracením mýtů, které o Havlíčkovi kolují. Každá doba si chtěla statečného Havlíčka přivlastnit: vlastenci, první republika, komunisté, disent… Úkolem filmu bylo zbavit zakladatele naší žurnalistiky nánosů dob minulých, mýtů, a naopak nechat to, co je stále živé.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-09-23 08:57:22

Jiří Suchý slaví devadesátiny: Na jeho písně se bude tančit ve StarDance a zahraje je v premiéře Trio Emila Viklického

Český divadelník, herec, textař, básník a výtvarník Jiří Suchý oslaví v pátek 1. října své devadesáté narozeniny. Diváci tehdejší Československé televize jej mohli na obrazovkách vidět poprvé v jeho devětadvaceti letech, v roce 1960. Jako připomínku významného jubilea připravila České televize například premiérové uvedení pořadu Hudební návštěva v muzeu: Emil Viklický trio hraje Suchého & Šlitra, dokument Jiří Suchý: Lehce s životem se prát či finálový večer ve StarDance věnovaný jeho písním. „K tak úctyhodnému věku se sluší panu Jiřímu Suchému pogratulovat a popřát hodně zdraví. Mistr patří k legendám české kulturní scény, divadelnictví a kabaretu. Netřeba zmiňovat jeho roli v divadle Semafor,“ říká ředitel programu Milan Fridrich. A dodává: „Česká televize si v programu připomene část z jeho slavné hudební, divadelní i filmové tvorby. Mezi novými projekty stojí za zmínku dokument, v němž Jiří Suchý provede svým nezaměnitelným stylem historií humoru od starověku po současnost. Objeví se ale i v mnoha dalších pořadech, a to třeba včetně Všechnopárty.“ Na uvedení pořadu Hudební návštěva v muzeu: Emil Viklický trio hraje Suchého & Šlitra se diváci mohou těšit v premiéře. Jiří Suchý měl s kapelou původně zazpívat dvě písně, ale díky skvělé atmosféře přidal další tři. Záznam koncertu mohou diváci sledovat v pátek 1. října od 21:55 na ČT art. Mimo něj uvidí diváci také dokument Jiří Suchý: Lehce s životem se prát o tvorbě i soukromí tohoto všestranného tvůrce, který během šedesáti let své dráhy ovlivnil několik generací. V divadle Semafor uvedl takřka sto her a napsal více než čtrnáct set písňových textů. Snímek režisérky Olgy Sommerové, který v roce 2019 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech diváckou cenu, bude k vidění v pátek 1. října od 20:15 na ČT art. S Jiřím Suchým se bude také tančit, a to hned druhý finálový večer StarDance, který je celý věnovaný právě jeho písním. To, jak si s jeho hity poradí taneční páry, zhodnotí diváci už v sobotu 23. října.

Čas načtení: 2020-05-25 11:12:01

Karlovarský festival připravil přehlídku 16 filmů, které se budou promítat po celé republice

Ve dnech 3. až 11. července se v kinech v celé České republice uskuteční filmová přehlídka TADY VARY ve vašem kině, kterou připravil organizační tým MFF Karlovy Vary. Je mezi nimi například dokument o zpěvákovi Žbirkovi nazvaný Meky či tři filmy z festivalu ve Sundance. Ve chvíli, kdy bylo definitivně rozhodnuto, že 55. ročník MFF Karlovy Vary proběhne s ohledem na opatření vlády souvisejícími s šířením koronaviru až v roce 2021, mělo programové oddělení MFF KV již vybranou řadu zajímavých titulů do festivalového programu. Vznikla tedy myšlenka rozšířit tradiční pofestivalovou přehlídku Vary ve vašem kině a nabídnout ji jako ucelený programový blok kinům po celé České republice v termínu, kdy měl původně probíhat letošní ročník karlovarského festivalu, tedy 3. až 11. července.  „Protože v letošním roce s ohledem na situaci nemohou diváci na festival do Karlových Varů, rozhodli jsme se, že přivezeme alespoň část festivalu za nimi. Je to takové naše poděkování návštěvníkům, hostům a filmovým nadšencům, kteří každoročně vytvářejí ve Varech skvělou festivalovou atmosféru. Těší nás obrovský zájem kinařů, k přehlídce TADY VARY ve vašem kině se připojila téměř stovka kin, což je ohromné. Věřím, že se nám společně podaří nabídnout divákům nejen skvělé filmy, ale i kousek tradiční festivalové nálady,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Přehlídka TADY VARY ve vašem kině nabídne 16 filmových titulů, uváděných jednotně ve dvou představeních denně ve všech zúčastněných kinech (jejich přehled najdete ZDE), s výjimkou zahajovacího a zakončovacího dne, kdy proběhnou pouze večerní projekce. Představení budou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna odbornými úvody přenášenými on-line do sálu, do vybraných míst se chystají rovněž osobní delegace.   Promítané filmy Bez zvláštních znamení / Sin Señas Particulares Mexiko / Španělsko, 2019, 97 min, režie: Fernanda Valadez Magická, ale nevyzpytatelná krajina severního Mexika pohřbila nejeden sen o lepším životě. Nejhoršího se obává i Magdalena, jejíž syn znenadání zmizel na cestě do Spojených států. Vydává se proto na stovky kilometrů dlouhou pouť k hranicím, všem nebezpečím navzdory. Jenže teritorium, kde panuje samovláda kartelů, lze opustit jen stěží… Mysteriózní thriller o násilím zmítané zemi získal Cenu diváků na prestižním festivalu Sundance.   Ema Chile, 2019, 107 min, režie: Pablo Larraín Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu.   Honey Boy USA, 2019, 94 min, režie: Alma Har'el Dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec James, kdysi profesí klaun a zároveň alkoholik s problémy se zákonem. Strhující, bolestivě upřímný a hořce humorný popis komplikovaného vztahu otce a syna tvoří jádro opěvovaného nezávislého hitu loňského podzimu. Autorem výrazně autobiografického scénáře je kontroverzní herec Shia LaBeouf, který rovněž propůjčil svůj nesporný herecký talent postavě Jamese, v níž se zrcadlí jeho vlastní otec.   Jalda, noc odpuštění / Yalda, la nuit du pardon Francie / Německo / Švýcarsko / Lucembursko / Libanon / Írán, 2019, 89 min, režie: Massoud Bakhshi Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí.   Jsme jedné krve / Kød & Blod Dánsko, 2020, 88 min, režie: Jeanette Nordahl Když Ida přijde o matku, je svěřena do péče své tety, žijící se třemi dospělými syny. Nový domov je prosycen bezmeznou láskou, vzájemnou pospolitostí a loajalitou, mimo něj však na rodinu dopadá stín nelegálních činností. Zralý debut, uvedený na Berlinale, předkládá potemnělou studii toxických vztahů a výmluvně ilustruje, že své příbuzné si zkrátka nevybíráme.   Kubrick o Kubrickovi / Kubrick par Kubrick Francie / Polsko, 2020, 72 min, režie: Gregory Monro O filmografii Stanleyho Kubricka byly popsány stohy papíru a natočena řada dokumentů, sám gigant světové kinematografie však během své kariéry mnoho rozhovorů neposkytl. Výsledkem unikátního přístupu, který Kubrick opakovaně umožnil význačnému francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi, byly hodiny audionahrávek s interview, jež tvoří základ Monroova originálního portrétu tvůrce filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon nebo Mechanický pomeranč.   Luxor Egypt / Velká Británie, 2019, 85 min, režie: Zeina Durra Britská lékařka Hana přijíždí do egyptského Luxoru načerpat síly a odpočinout si od psychicky náročné práce ve válečné zóně. Po letech zde potkává archeologa Sultana. V kulisách starověkého města, kde se minulost jeví stejně živá jako přítomnost, přichází konfrontace s dávnými rozhodnutími i dlouho potlačovanými emocemi. Niterný atmosférický snímek s charismatickou Andreou Riseborough v roli Hany soutěžil na letošním Sundance.   Meky Česká republika / Slovenská republika, 2020, 80 min, režie: Šimon Šafránek Miro Žbirka, kterému všichni říkají prostě Meky. Jeho jméno a hity znají všichni, Žbirku samotného a jeho skutečný život zná ale málokdo. Přitom se podobá skvělé písni, má strhující příběh, tempo, emoce a překvapení. Energický filmový portrét Meky představuje populárního zpěváka z těsné blízkosti, zcela otevřeně a upřímně, v nečekaných souvislostech i s humorem. Žbirkovu zpověď doplňují současné záběry koncertu v Londýně i rozsáhlý archivní materiál. Film natočil Šimon Šafránek, který za svůj předchozí dokument King Skate získal Českého lva.    Mogul Mauglí / Mogul Mowgli Velká Británie, 2020, 90 min, režie: Bassam Tariq Raper Zed se rozhodne před odjezdem na první mezinárodní turné strávit pár dní s rodinou. Návrat do tradiční pákistánské kultury ho zaskočí svou intenzitou, o to víc, že se u mladého hudebníka začnou objevovat zvláštní zdravotní problémy. Riz Ahmed (Čtyři lvi, Jedna noc) v hlavní roli beaty nabitého dramatu o hledání vlastních kořenů.   Na palubu! / À l'abordage Francie, 2020, 95 min, režie: Guillaume Brac Měla to být jednorázová spolujízda, ale všechno se zkomplikovalo už v Paříži, kde místo očekávaných slečen obsadili sedadla Edouardova auta zavalitý dobrák Chérif a hovorný frajírek Félix… Neokázalá komedie o síle nečekaného přátelství, plachých romancích a bolestivých ranách, které se v žáru horkého léta buď rychle zahojí, nebo už nikdy nezmizí.   Než skončí léto / Babyteeth Austrálie, 2019, 117 min, režie: Shannon Murphy Život je krásný i proto, že se nedá naplánovat. Když se šestnáctiletá Milla zamiluje do průšviháře Mosese, je to pro její rodiče noční můra. První setkání s láskou ale probouzí v nemocné Mille novou chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. S lehkostí a originálním humorem vyprávěné australské drama se stalo diváckým hitem festivalu v Benátkách.   Proxima Francie / Německo, 2019, 107 min, režie: Alice Winocour Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.   Tajný agent / El Agente topo Chile / USA / Německo / Nizozemsko / Španělsko, 2020, 84 min, režie: Maite Alberdi Když vyšetřovatel Rómulo zveřejní v novinách pracovní nabídku pro seniory, třiaosmdesátiletý vdovec Sergio po ní ihned skočí. Jeho úkolem je stát se špionem v domově důchodců, kde má dohlížet na starou matku Rómulovy klientky, která zaměstnance ústavu podezřívá z týrání. Chilský dokument, uvedený na Sundance, balancuje na pomezí špionážní komedie a intimní observace stáří, jež je plné soucitu, ale i osamění.   Teplouš / Moffie Jihoafrická republika / Velká Británie, 2019, 104 min, režie: Oliver Hermanus Jižní Afrika, rok 1981. Všichni chlapci starší šestnácti let musí povinně nastoupit dvouletou vojenskou službu a výjimku nemá ani Nicholas. Ten ale brzy zjišťuje, že pro něj bezprostřední hrozbu nepředstavuje ani tak ozbrojený konflikt, jako náklonnost k jednomu z vojáků. Drama z produkce Erica Abrahama, držitele Oscarů za filmy Kolja a Ida.   Zlovolné historky z předměstí / Favolacce Itálie / Švýcarsko, 2020, 98 min, režie: Fabio D’Innocenzo, Damiano D’Innocenzo Předměstí Říma klame tělem. Úhledné plůtky oddělují pečlivě střižené trávníky, zatímco letní idylou probublávají lidské frustrace toho nejhrubšího zrna. Sebejistě zrežírovaný film, ke kterému nelze zůstat chladný, vypráví s nadsázkou o neurotických otcích, lhostejných matkách a dětství, které rozhodně není nevinné. Sžíravá vize zkaženého lidství získala Stříbrného medvěda za nejlepší scénář na Berlinale.   Zumiriki Španělsko, 2019, 122 min, režie: Oskar Alegria Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-18 18:23:00

Filmový festival pro děti a mládež Juniorfest uvede 36 filmů v české premiéře

Dvanáctý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Juniorfest bude od 8. do 14. listopadu hostit pět měst Plzeňského kraje: Plzeň, Domažlice, Dobřany, Horšovský Týn a Přeštice. Přijedou na něj David Morse, Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Hvězdným hostem zahajovacího večera 8. listopadu v Domažlicích bude David Morse, který převezme nejvyšší festivalové ocenění za celoživotní přínos světové kinematografii – Zlatou rafičku. Hollywoodskou star proslavil především kultovní snímek Zelená míle (1999), kde si po boku Toma Hankse či Sama Rockwella zahrál roli vězeňského dozorce Brutuse Howella. David Morse diváky zaujal také coby detektiv Michael Tritter v televizním seriálu Dr. House. Šestašedesátiletý americký herec, letos podruhé nominovaný na cenu Emmy za ztvárnění George Washingtona v minisérii HBO John Adams (2008), během svého pobytu na festivalu zavítá také do Dobřan a Plzně. V multikině CineStar v Plzni v sobotu 9. listopadu od 19:30 osobně představí film Zelená míle, který patří k nejlépe hodnoceným filmům všech dob. Projekci bude předcházet moderovaná diskuse s Davidem Morsem. Na slavnostní zahájení festivalu v Domažlicích se bude promítat v distribuční předpremiéře film Fany a pes (2019). Animovaný film vypráví příběh dvanáctileté Fany, která se stará o Sputnika, psa své nejlepší kamarádky Sophie. Ta odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska, jenže na začátku školního roku se už Sophie do třídy nevrátila – jako mnoho jiných po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 odešla s maminkou na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat, aby jí Sputnika vrátila. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které změní budoucnost celé země. Zlatou rafičku převezmou také Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Stane se tak v Erbovním sále Státního hradu a zámku Horšovský Týn – v pondělí 11. listopadu od 18:00 hodin herec, režisér, spisovatel a scenárista Zdeněk Svěrák, ve středu 13. listopadu od 17:30 hodin herec Ondřej Vetchý. Oceněné umělce mohou festivaloví návštěvníci potkat i v dalších dnech. Zdeněk Svěrák uvede v pondělí 11. listopadu v plzeňském DEPO2015 film Obecná škola (1991), Ondřej Vetchý se setká s veřejností 14. listopadu v Domažlicích během projekce S čerty nejsou žerty (1985). Mezinárodní soutěž celovečerních animovaných filmů nabídne šest snímků v české premiéře. Pro nejmladší je určena estonsko-litevská koprodukce Lotte hledá draky (2019); snímek, který byl letos uveden v soutěžní sekci Generation Kplus německého Berlinale. Film na Juniorfestu osobně představí jeden z dvojice režisérů. Britský snímek Krtkův úspěšný výkop (2018) odvypráví příběh malého krtka, který se chce stát fotbalistou. Tento film pokračuje v tradici britské animace kombinující loutkový animační styl a typický anglický humor. Festivalový program dále uvede novinku Marona vypráví svůj příběh (2019), letos v červnu zařazenou do soutěže na nejvýznamnějším festivalu animovaných filmů Annecy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Mezinárodní soutěž snímků pro děti a mládež 5–11 let promítne šest premiérových filmů. Velmi ambiciózním snímkem je například Rodinná pověst o vlkovi (2019), která poukazuje na téma smrti, jemuž se dětské filmy většinou vyhýbají. Soutěžit bude také nová česká pohádka Hodinářův učeň (2019), kterou do domažlického kina Čakan v sobotu 9. listopadu doprovodí delegace v čele s režisérkou Jitkou Rudolfovou, herečkou Janou Plodkovou, hercem Jiřím Žáčkem a dalšími tvůrci. Hostem projekce nizozemského snímku Cirkus Noel (2019) bude představitelka hlavní dětské role. Mezinárodní soutěž filmů pro mládež v kategorii 12–16 let představí britskou absurdní komedii 2:hod (2018), ale i drsný švédský příběh Naivní mladé srdce (2018), pojednávající o brzkém rodičovství dospívající mládeže. Součástí festivalového víkendu bude indický snímek Šachový princ (2019) s Gérardem Depardieu v hlavní roli. Film byl natočen podle pravdivých událostí; vypráví příběh malého šachového génia Fahima, jenž společně se svým otcem odchází z rodné země, aby se stal profesionálním hráčem. V rámci speciálních večerních projekcí budou k vidění snímky oceněné na renomovaných evropských festivalech. Například film Nevia (2019), který byl uveden v sekci Orizzonti na letošním filmovém festivalu v Benátkách a jehož hrdinkou je dívka žijící na předměstí Neapole. Život Nevie komplikuje nejen místo jejího bydliště, ale i pohlaví. Zdá se, že ze světa mužů není úniku… Také thriller Zlomyslná (2019) zaznamenal v zahraničí značný úspěch. Kamarádky ze střední Kim, Abby, Feline a nováček Pippa se rozhodnou strávit posledních několik dní před závěrečnými zkouškami na odlehlé chatě v Ardenách. Po večírku se třemi kluky z nedaleké chaty zmizí jedna z dívek, ostatní jsou kvůli silnému sněžení uvězněny bez telefonního signálu. To, co mělo být zábavným dívčím víkendem, se brzy změní v živé peklo.   MFF Juniorfest od roku 2017 v rámci informativní nesoutěžní sekce prezentuje i české dokumentární snímky. Ústředními tématy tentokrát jsou ústavní péče o odložené romské děti, politika, sport, ale například i ornitologie. Netradiční dokument František svého druhu (2014) přináší pohled na vášnivého ornitologa v důchodu. Čechy milovaný lední hokej získal na oblibě i v jednom z nejméně pravděpodobných států – v africkém Maroku. Právě tam se vydává tým z Náchoda. Je jasné, že pravidla hokeje jsou stejná napříč všemi kulturami, jak je to ale v běžném životě ukáže divákům Letní hokej (2019). Celkem šest let strávila režisérka Jana Boršková s „herci“ z dětského domova v Letech. Její dokument Pasažéři (2018) poukazuje na slabiny ústavní péče, která se sice dokáže postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je bohužel nepřipraví. Součástí festivalového programu je také dokument Iluze (2018) a osmiminutový film Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidenta (2018) sledující údajný kolaps jednoho z členů volebního štábu současného prezidenta Miloše Zemana. Nesoutěžní sekce Zaměřeno na Polsko představí kolekci jedenácti animovaných a hraných polských snímků. Chybět nebude u nás dobře známý třináctidílný seriál Dlouhá bílá stopa (1982), na televizních obrazovkách naposledy uvedený před třiceti lety. Sekce věnovaná polské kinematografii byla koncipována ve spolupráci s Jerzym Moszkowiczem, ředitelem filmového festivalu Ale Kino!. Do výběru se dostaly jak novodobé počiny, například Dvojité trable (2017), tak ty starší jako je Cesta za úsměv z roku 1972. Polská animace je v programu festivalu zastoupena dvěma celovečerními filmy Prosím, slone (1979) a Jacek a Placek (1993). Více ZDE.

Čas načtení: 2024-04-01 16:00:55

Aprílová podívaná. Dokument o velkém daňovém podvodu 90. let, který stvořil nejbohatšího psa světa

Dokument o německém ovčákovi Guntherovi a jeho pánovi Mauriziovi je příběh plný luxusu, bláznivých sociálních experimentů a daňových úniků. Článek Aprílová podívaná. Dokument o velkém daňovém podvodu 90. let, který stvořil nejbohatšího psa světa se nejdříve objevil na CzechCrunch.