EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Slam poetry se vrací zpět do Gullivera. Ale vrací se nejen slam, ale i... | Zlín - (2024-11-04 19:00:00 - 2024-11-04 00:00:00)
Čas načtení: 2024-06-01 09:46:00
Tysonův návrat se odkládá. Legendu nepustí do ringu trable s vředy
Bývalý mistr světa v těžké váze Mike Tyson musel kvůli zdravotním problémům odložit návrat do ringu. Legendární americký boxer, který na konci června oslaví 58. narozeniny, se měl 20. července utkat v exhibici s youtuberem Jakem Paulem. Organizátoři v pátek oznámili, že zápas se uskuteční později v tomto roce. Dějištěm zůstává podle plánu stadion AT&T v texaském Arlingtonu, který je domovem týmu amerického fotbalu Dallas Cowboys a pojme 80 tisíc diváků.
\nČas načtení: 2020-03-07 12:03:34
V listopadu Národní muzeum otevře výstavu u příležitosti 400 let bitvy na Bílé hoře. Událost, které předcházela defenestrace – vyhození místodržících z okna Pražského hradu, je v českých dějinách považována za důležitý milník a někdy též dělicí čáru historie zemí Koruny české, kde od té doby už nic nebylo jako dřív… Výstava tak připomene pohnutý osud nejednoho protestanského emigranta či vzestup jiných osobností, pro něž byla nová doba také novou příležitostí. Exhibice znovu oživí i další dějinné mezníky – například popravu takzvaných 27 českých pánů na Staroměstském náměstí katem Mydlářem, jehož účetní doklad za exekuci hodlá Národní muzeum vystavit, nebo stržení mariánského sloupu roku 1918 rozběsněným davem jakožto symbol konce habsburské monarchie. Právě uražená hlava Panny Marie, jež je po celý rok deponována v lapidáriu Národního muzea, se stane středobodem důležitého tématu výstavy, jakým je druhý život Bílé hory ve 400leté historii po bitvě. Právě „bělohorské motivy“ byly vděčným námětem pro řadu divadelních a později filmových zpracování nebo literárních děl. V této souvislosti je nutné připomenout, že díla se neomezovala pouze na zobrazení samotné bitvy, ale i dramatické dějinné prožitky jí předcházející a konsekvence času následujícího, například již výše zmíněná poprava, konfiskace majetku protestantské elity, násilná rekatolizace atp. Téma bitvy na Bílé hoře je tradičně považováno jako souboj dvou znesvářených stran – katolíků a protestantů, což do určité míry nepochybně je. Autoři výstavy však chtějí upozornit na fakt, že bitva jako taková zapadá do evropského kontextu třicetileté války, kdy se koalice uzavíraly především podle mocenského klíče nikoliv z hlediska náboženského. Obecně je období po Bílé hoře vykládáno po vzoru Aloise Jiráska jako doba temna. Toto tvrzení se ale nedá přijímat bez výhrad, protože v pozdějším 17., 18. i následně 19. století panuje velký vzestup kultury a umění a vznikají velice hodnotná a kvalitní umělecká díla, která jsou nepochybně obrazem tehdejší doby. Výstava tedy představí i autentické předměty, jako jsou půvabné kamnové kachle se zobrazením vojáků, kameninové holby, okenní terče s emailovou výzdobou či dobové olejomalby a figurální plastiky. Národní muzeum také spravuje obsáhlý fond historických zbraní, na jejichž vystavení se veřejnost taktéž může těšit. Výstavní projekt se však neomezí pouze na vizuální složku, ale návštěvníci se mohou, jak je již v Národním muzeu obvyklé, připravit i na bohatý audio doprovod. Výrazným citlivým bodem výstavy bude rekonstrukce staroměstské popravy, která podle dobových záznamů trvala nekonečných pět hodin. Návštěvníci tak uslyší určitou parafrázi osudného okamžiku včetně zvuků při sbíjení lešení, jež mohli slyšet uvěznění ve Staroměstské věži v onen soudný den. Výstava tedy připomene několik osobních tragédií ve světle dějinných událostí. Perličkou exhibice bude popravčí meč kata Mydláře s vyrytými jmény popravených, který je ale falzem z 19. století. Předmět se tedy jeví zajímavým z kulturního hlediska, jako artefakt spojený s člověkem, jehož životní úděl si v dějinách našel svou vlastní hlavní roli a nemá příliš společného s konkrétní personou, která se před 400 lety ujala vykonání hrdelního trestu. Výstavu v Národním muzeu připravuje autorský tým Michala Stehlíka spolu s kurátorkou Emou Součkovou. Přístupná bude od listopadu 2020 do jara 2021 v Nové budově Národního muzea v Praze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-15 14:55:00
Trabanti na sněhu nebo Fichtl Day. Motoristické akce se venku konají i v zimě
Srazy a vyjížďky aut a motorek se v plné parádě rozjedou až s příchodem jara, ale i teď v zimě už se koná několik motoristických akcí pod otevřeným nebem. Jinak se však ještě motorističtí nadšenci schovávají spíše v muzeích, kde je k vidění řada zajímavých výstav. Podívejte se na naše tipy, které by mohly upoutat vaši pozornost. Jsou to závody, exhibice a v dalších únorových dnech i výstavy, veletrh nebo burzy.
Čas načtení: 2009-02-12 06:00:00
Úvod Dnes si představíme hru Top Spin 3, která je ve svém oboru jednou z nejlepších vůbec. Vžijte se do role tenisové hvězdy a začněte porážet hráče světové desítky. V této hře Vám to bude umožněno. Ve hře Top Spin 3 Vás čeká mnoho nového. Je jasné, že zde bude exhibice, ve které v podstatě jde jen ...
Čas načtení: 2014-04-16 14:54:00
Brněnské Velikonoce na ledě. Malé krasobruslaře odměnili olympionici
Brno - Nasát velikonoční atmosféru a zabruslit si s olympioniky, takový byl program už jedenáctého ročníku Brněnských Velikonoc na ledě. Největší hvězdou benefičního setkání byl Michal Březina, který na této akci bruslil poprvé už v roce 2004 jako žákovský mistr republiky. Desátý krasobruslař z olympiády v Soči předvedl před svým domácím publikem hned dvě exhibice.
Čas načtení: 2022-01-19 16:42:40
Ivan Mládek oslaví osmdesátiny reedicí debutových alb
V pondělí 7. února oslaví skladatel, textař, hráč na bendžo a zpěvák Ivan Mládek osmdesáté narozeniny. K této příležitosti vydá Supraphon v kompletu 2CD jubilejní reedici prvních dvou alb Mládkova slavného Banjo Bandu: „Dobrý den!“ a „Nashledanou!“. Nové vydání je doplněno dvěma desítkami bonusů. Album „Dobrý den!“ z roku 1976 navíc vychází po pětačtyřiceti letech i na vinylu. Dvě alba Banjo Bandu z let 1976 a 1977 jsou přehlídkou dodnes funkčních a koncertně prověřených hitů, spojujících účinné melodie, vtipná slova a stylovou hudební podobu. Publicista Čestmír Klos v původním sleeve-note alba „Dobrý den“ pochvalně psal o interpretační tváři, muzikantském nadhledu, aranžmá, textech a jednotě i pestrosti naráz. Kraťoučké, často jen zhruba dvouminutové skladby, jsou kondenzovanou zábavností, prosvětlující jinak temnou druhou polovinu sedmdesátých let. Profesionální texty s využitím neočekávaných legračních rýmů a drtivých refrénových sloganů se již dostaly do čítanek. Banjo Band byl vždy tvořen výbornými muzikanty a jen zdánlivě ochotnickými zpěváky. Dohromady jeden z oprávněně mimořádně trvanlivých fenoménů, nezničitelný ani miliontým poslechem či stým spatřením televizního „klipu“. Dáša N. a Dáša mlsná, Linda, křeček, pantáta s kantátou, nevědomí medvědi, ztracené sako, Jožin z bažin, švagr s bagrem, zmalovaná dívka s dolíčky nebo Prachovské skály jsou jen ze 54 písní na 2CD a 18 písní na originálním LP, které v pátek 4. února 2022 vydává Supraphon. Mám všechny své písničky stejně rád U příležitosti nového vydání alb Banjo Bandu „Dobrý den!“ a „Nashledanou!“ poskytl Ivan Mládek krátký rozhovor. Kterou svoji písničku máte nejraději a proč? Už jsem to několikrát řekl, že mám všechny svoje písničky stejně rád, protože mi nečekaně umožnily živit se celý život muzikou. Jenom s brnkáním na banjo a bez písniček by se mi to nepodařilo. Co vám v této obtížné pandemické době dělá radost? Malujete nějaký další obraz, či snad píšete knihu, nebo se rodí nová písnička? Už asi dvacet let nic nepíšu ani neskládám, a jak říká Poirot, mozkovou kůru už využívám jen k vymýšlení obrazových námětů. Máte před sebou několik koncertů (například 26. ledna v Děčíně, 23. února v Praze v KD Barikádníků; 23. března v Divadle Broadway) – budou to tzv. „výjimečné narozeninové koncerty“? Na co se mohou fanoušci těšit? Na to, že kromě mého průvodního slova a exhibice našich komiků uslyší staré písničky Banjo Bandu skoro přesně v provedení a skoro na stejné umělecké, pro někoho neumělecké, úrovni jako na prvních elpíčkách, které teď Supraphon tak příhodně „oprášil“.
Čas načtení: 2019-10-30 06:18:02
Bianca Bellová nám v próze Mona strká sirky pod víčka, abychom nemohli zavřít oči
Podobenství, jež autorka (narozena 1970) předkládá, nasálo reálie současných islámských náboženských válek, občanských konfliktů v Asii, indického násilného zacházení se ženami, afrických dětských armád a ženské obřízky i kambodžsky zabarvených ideologických konfliktů nebo partyzánských válek současného světa. A přesto se odehrává na nekonkrétním místě, kdekoli, kde je džungle nebo poušť, a v čase bez moderních technologií, v epoše zchátralých lidí. Titulní postava pracuje jako ošetřovatelka v provinční nemocnici, která slouží i jako vojenský lazaret pro bojovníky nepříliš vzdálené fronty, její dunění doléhá k uším doktorů, sester i raněných. Obraz hospitálu požíraného nenasytnou vegetací a prosyceného utrpením, úpěním bolesti, umíráním, pachem exkrementů a potících se těl pacientů buduje Bellová jako metaforu odvrácené strany lidské civilizace, kterou v pohodlném evropském prostředí odmítáme vidět. Působí to tak příjemně, jako by nám strkala sirky pod víčka, abychom nemohli zavřít oči. Temný řev znásilňovaného lidství si autorka vyzkoušela a vybrousila v novele Jezero (2016) situované někam do postsovětského prostoru a vydané před třemi lety. Mona s ním tvoří něco na způsob diptychu. Předcházející prózy Bellové (Sentimentální román, 2009, Mrtvý muž, 2011, Celý den se nic nestane, 2013) vycházely z českých reálií a napájely se ději čerpanými z nedávné minulosti. První dvě ze jmenovaných knih zpracovávaly zkušenosti lidí, již zažili dobu normalizace, novela Celý den se nic nestane se pokoušela rozkrýt důvody související s potížemi v komunikaci mezi matkou a dcerou a přiřadila se k množství jiných českých prozaických sond do „světa žen“ valících životem balvan mateřství. V próze Mona se z projekce všemožné fyzické a psychické brutality postupně vynořuje milostný příběh vší logice navzdory. Hrdinka středních let, matka dospívajícího syna a manželka empatického, leč osudem zlomeného muže, se jako záchranné kotvy chopí svého vztahu k mladičkému chlapci s amputovanou nohou, dlouze trpícího na hraně smrti. V řídkých jasnějších chvilkách je dezertér upjatý k jejím vyprávěním o tom, jak žila a jak se její rodiče stali oběťmi politické zvůle. Monin emocionální potenciál se vrhá do péče o umírajícího. Její potřeba nakrmit zvíře své touhy ústí v čin, jehož naplněním Bellová posouvá svou výpověď do polohy báje. Z Mony se stává posel, průvodce těch, co umřeli daleko od domova. Bellová vytváří prostor své prózy fyzicky přesnými a konkrétními detaily, v úhrnu však dosahuje toho, že její postavy se pohybují nadreálnými atmosférami v syrovém přísvitu nevlídné přírody. Opulentní stylistické exhibice, kterými někteří její čeští spisovatelští kolegové kouzlí magické děje, se jí netýkají. Její dikce dokáže být sugestivní i při svém minimalismu. Charakteristické je u ní například časté líčení fyzické nevolnosti hrdinů, což rezonuje se stavem jejich celkového životního nevolnictví a zápasu s ním. Být trpělivý a vydržet i to nejhorší, vítězství za cenu úporné pasivity. Mezi řádky Mony vane asijský vzduch. Čtenáře Biblia a Literárních novin zveme na debatu nad knihou Mona, a to 30. 10. od 18 hodin v prostoru naučné literatury Ústřední knihovny v Praze, Mariánské nám. 98/1. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-21 09:12:02
Sidonie Nádherná – múza několika mužů
Poslední majitelka zámku Vrchotovy Janovice Sidonie Nádherná z Borutína jen těžko zapadá do škatulek typů žen své doby. Aristokratka, která celý život toužila po harmonii a lásce, překračovala genderové normy věku, v němž se narodila. Díky svým finančním možnostem si mohla žít, jak sama chtěla, nicméně je otázkou, zda skutečně někdy byla šťastná. V životě Sidonie Nádherné hráli velkou roli muži. Prvním z nich byl bezpochyby spisovatel Karl Kraus, s nímž udržovala kontakt po celý život. On ji také přivedl k řízení automobilu, což nebyla v první polovině 20. století činnost obvyklá pro ženu. S Karlem Krausem se však stýkala i přítelkyně a častá návštěvnice Vrchotových Janovic Mechtilde Lichnowsky. Taktéž šlechtična a podobně jako Kraus spisovatelka. Není jasné, jakou úlohu v tomto trojúhelníku hrála láska a jakou přátelství. Mechtilde byla vdaná a se svým manželem Karlem Maxem Lichnowským leccos sdílela, což dokládá jejich obsáhlá a velmi důvěrná korespondence. Společně také budovali sbírku asijského umění. Mechtilde Lichnowsky však byla ženou velmi nekonvenční, ráda se oblékala jako muž a vůči ostatním ženám se pro své tvůrčí nadání cítila nadřazena. Sidonii považovala za bytost mnohému nerozumějící a ve své povídce Kreslíř svou přítelkyni nikterak nešetří. Do Vrchotových Janovic zajížděl též spisovatel a sekretář věhlasného sochaře Augusta Rodina Rainer Maria Rilke, který přirozeně žárlil na Sidoniina stálého souputníka Krause a snažil se jí ho zprotivit poukazováním na jeho židovský původ. Rilke byl však ženatý a jeho žena Clara Westhoff Rilke dokonce v Paříži vymodelovala bustu Sidonie Nádherné, jež byla později vytesána do mramoru a převezena do Vrchotových Janovic. Zde pro ni vybral umístění další muž Sidoniina života – uznávaný portrétista Max Švabinský. Ten ji navíc ozdobil vlastnoručně batikovaným šátkem. Bustu lze aktuálně spatřit na výstavě Vlastním hlasem v sekci věnované Sidonii Nádherné. Max Švabinský patřil ve své době k vyhledávaným malířům a jeho dílo je ceněno i dnes. Obraz zobrazující Sidonii namaloval začátkem roku 1908, krátce po Vánocích. Předcházela tomu zdlouhavá jednání, které vedl bratr Sidonie Jan. Umělec práci na podobizně odkládal, až osobní setkání se zajímavou aristokratkou ho přesvědčilo k vytvoření podobizny v jeho ateliéru v Praze u Prašné brány. Právě během práce na portrétu se šlechtična sblížila s umělcem a později se údajně stali milenci, což je však některými badateli zpochybňováno. Vztah patrně trval do roku 1912. Za hotový obraz bylo Švabinskému vyplaceno 400 zlatých a vystaven byl pouze jednou, a to na výstavě S.V.U. Mánes roku 1908. Dílo vzbudilo zájem širokého publika. Na první pohled na něm upoutá oduševnělý obličej mladé baronky oděné do přepychových krajkových šatů. Celou kompozici pak ovládá postava zasazená do stylizovaného interiéru s menším stolkem, na němž se objevuje sbírka čínských básní. Ty Sidonie později nechala Švabinskému na památku spolu s přípisem Milovanému ateliéru. Na dlouhá léta obraz upadl v zapomnění, patrně byl uchováván na zámku Vrchotovy Janovice. Roku 1949 před útěkem z Československa ho aristokratka ukryla na nizozemském velvyslanectví, odkud se ho však již nepodařilo odeslat do zahraničí a kde zůstal až do roku 1997, kdy byl předán do sbírek Národního muzea. Dnes lze portrét spatřit ve stálé expozici na zámku Vrchotovy Janovice. Další památkou, jež ilustruje vztah s Maxem Švabinským, je litografie, kterou malíř věnoval Sidonii k jejím jmeninám. Faksimile této překrásné grafiky zohledňující půvab aristokratky je vystavena v dočasné expozici představující emancipované ženy v Náprstkově muzeu. Během života obdržela Sidonie několik nabídek k sňatku. Ucházel se o ni například italský šlechtic Carlo Guicciardini, jehož dvoření nemohlo nechat Sidonii chladnou, a i když ho nemilovala, zasnoubila se ním. Svatba byla na spadnutí, nicméně se neuskutečnila a Sidonie prchla z Itálie zpět na své sídlo do Vrchotových Janovic. Léta plynula a ona stále udržovala kontakt s Karlem Krausem, kterého též podporovala její další přítelkyně Mary Dobřenská. Ta Krausovi také několikrát poskytla finanční podporu pro vydávání jeho časopisu Die Fackel. Mary Dobřenská z Potštejna však byla vdaná a na svém zámku ve východních Čechách pořádala salon, kde se scházely uznávané osobnosti tehdejšího kulturního i politického života. I Sidonie Nádherná uvažovala o sňatku a možná na truc Karlu Krausovi si nakonec roku 1920 vzala hraběte Maxe Thuna-Hohensteina, který jí byl roven svým stavem. Svého manžela si však nemohla vybrat hůře. Excentrický a nesnesitelný aristokrat to neměl v hlavě v pořádku. Sidonie ho po několika měsících opustila a uchýlila se zpět na svůj zámek do Vrchotových Janovic. On nakonec skončil v zařízení pro duševně nemocné. Manželství bylo rozvedeno až roku 1933. Čas šel dál, a i když Sidonie toužila po dítěti, zůstala bezdětná. Svůj život zasvětila péči o Janovický zámek a jeho park. Přečkala druhou světovou válku, nicméně dějinné okolnosti ji přinutily chvatně opustit roku 1949 nové Československo a ona se s několika kufry věcí vypravila do Londýna, kde se setkala se svými přítelkyněmi z mládí, a nakonec zde i zemřela. Zámek Vrchotovy Janovice je dnes ve správě Národního muzea a od dubna do října je zde možné navštívit stálou expozici věnovanou Sidonii Nádherné a také společnosti 19. století. Za Sidonií Nádhernou se v těchto dnech až do konce roku 2019 lze vypravit do Náprstkova muzea, kde je jí věnována pozornost na výstavě o ženské emancipaci, jakožto ženě vybočující z řady. V rámci exhibice se lze zúčastnit také komentované prohlídky s kurátorkou výstavy, která se koná 8. října v 17 hodin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-07 10:54:06
Výtvarnice musely v průběhu 19. věku čelit nejen svojí tradičně slabší sociální pozici, ale i nemožnosti studovat na akademiích. První významnější umělkyně začátku století jsou tak diletantky aristokratického původu. Později se na poli výtvarné tvorby výrazně uplatňují ženy, které pocházejí z uměleckého prostředí – dcery svých otců. Kolem poloviny století vzrůstají počty malířek především díky novým možnostem edukace v této oblasti, jakými jsou výuka kreslení na soukromých ústavech pro dívky. Avšak odepření akademického vzdělání dívkám vedlo po celé 19. století k odlivu umělkyň do zahraničí, kde mohly svobodně studovat a později i nalézt uplatnění. Ženy se v 19. století také tradičně setkávaly s požadavkem na tvorbu „specifického ženského umění“, které by se nějakým způsobem odlišovalo od toho „mužského“. Později postupně docházelo k pozvolnému „povýšení“ tradičních rukodělných ženských prací (tzv. výšivka či malba na porcelán) k zařazení do sektoru výtvarného umění – tzv. užitého umění. Dnes se například textilní výtvarnictví běžně vyučuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jeho význam není zpochybňován. Až roku 1904 proběhla anketa týkající se ženského uměleckého studia na pražské akademii, která se setkala s rozporuplnými reakcemi. K tehdejším velkým odpůrcům studia žen patřily přední umělecké osobnosti, jako byli Vojtěch Hynais či Hanuš Schwaiger. Josef Václav Myslbek připouštěl osoby „něžného pohlaví“ pouze jako hospitantky, ne tedy v řádném studiu. Jedním z argumentů bylo tvrzení, že ženy možnosti studia na akademii „zneužijí“ a místo toho, aby se věnovaly malbě květin či ornamentů, „tedy tématům jim vlastním“, budou zkoušet kresbu historických námětů či dokonce aktů, což podle dobových norem nepříslušelo jejich naturelu. Dvojí morální standard byl tedy i na počátku 20. století stále v kurzu a ženy se otevření pražské akademie výtvarných umění dočkaly až s příchodem první republiky, kdy nastala skutečná rovnost pohlaví a získaly i volební právo. Možnosti uměleckého vzdělávání dívek v průběhu 19. století nebyly velké. Kolem poloviny století vzrůstají počty malířek především díky výuce kreslení na soukromých vzdělávacích ústavech pro dívky. Jedním z příkladů je výuka kreslení v Budči, škole založené Karlem Slavojem Amerlingem, kde ji ve 40. letech vedl tehdy v Praze pobývající slovenský malíř Josef Božetěch Klemens. Kreslení bylo později vyučováno i na Průmyslové dívčí škole, o jejíž založení se přičinila Marie Riegrová Palacká, dále na Městské dívčí škole či roku 1871 založené Obchodní a průmyslové škole dívčí, jež byla součástí Ženského výrobního spolku s čelními představitelkami – Karolínou Světlou a Žofií Podlipskou. Svoji vlastní školu kreslení pro dívky měla i Amálie Mánesová, sestra Quida a Josefa Mánesa a dcera Antonína Mánesa, který ji přesvědčil, aby se nevěnovala figurální tvorbě tak, jak ona sama si přála, ale aby svůj štětec zasvětila malbě krajinných scenérií. Amálie Mánesová se svými bratry nejen tvořila, ale také se o ně starala a rezignovala na svůj osobní život. Odmítla nabídku k sňatku se sochařem Václavem Levým, u kterého se domnívala, že chce beztak jen těžit z jejího rodového jména a raději zůstala svobodná a bezdětná. Velké osobnosti malířské tvorby lze mezi ženami hledat v generaci narozené po druhé polovině 19. století. Jsou jimi nepochybně Zdenka Braunerová, malířka a designérka Marie Luisa Kirschner, v Itálii žijící Antonie Brandejsová, jejíž díla se dnes na aukcích běžně prodávají za šesticiferné částky, či Helena Emingerová nebo Hermína Laukotová. Mnohé výtvarnice se nikdy neprovdaly, což byl i případ předčasně zemřelé Pepy Mařákové, dcery vynikajícího krajináře Julia Mařáka. Josefína Mařáková rozvíjela svůj talent především na poli figurální tvorby. Známý je její dvojportrét, na kterém zobrazuje sebe s paletou v ruce, obracející se pohledem na svého otce u malířského stojanu. I přesto, že mezi její mecenáše patřil například Josef Hlávka, stojí její dílo ve stínu jejího slavného a váženého otce, profesora pražské akademie, který ji v její tvorbě podporoval a byl jejím prvním učitelem. Avšak krátký život, který jí byl dán, a doba, v níž se narodila, neumožnila vetší rozvinutí jejího talentu a nenalezla tak širší ocenění u laické i odborné veřejnosti. {loadmodule mod_tags_similar,Související} V osobním životě byla snad šťastnější Anna Boudová Suchardová, česká malířka květin, keramička a textilní výtvarnice, jež byla dcerou sochaře Antonína Suchardy a sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardy. Vdala se za výtvarníka a profesora kreslení na kladenském gymnasiu Aloise Boudu a byla matkou známého ilustrátora Cyrila Boudy. Podobně na tom byla Berta Libscherová Havlíčková, provdaná za právníka Františka Liebschera, která se věnovala zejména pedagogické činnosti. Stojaté vody pražského rybníčku rozvířila ke konci 19. století výstava berlínské dekadentní malířky Anny Costenoblové s názvem Tragédie ženy, jež představovala osobitým způsobem touhy i erotické představy něžného pohlaví a značně tak zamávala s tradičním vnímáním „ženského světa“. Exhibice zaznamenala rozporuplné reakce, a to i u žen kritiček. Zatímco spisovatelka Teréza Nováková na stránkách Ženského listu projevila značné pochopení pro tvorbu této autorky, Renáta Tyršová spatřovala ve výstavě úpadek kultury. Skutečně první výstava českých žen výtvarnic se poté konala až roku 1911 v Turnově, kde byly zastoupeny jak žijící, tak zesnulé tvůrkyně, mezi nimi nechyběla ani výše zmíněná Amálie Mánesová či Zdenka Braunerová. Uměnímilovní čtenáři se mohou o tematice žen v umění dozvědět více na přednášce Výtvarné umělkyně 19. století v českých zemích v Náprstkově muzeu 26. září v 18 hod. Přednáška se koná jako doprovodný program k výstavě Vlastním hlasem, která se zaměřuje na představení emancipace žen ve společnosti.
Čas načtení: 2024-02-19 08:18:30
Basketbalisté Východu vyhráli rekordní Utkání hvězd NBA nad Západem
Utkání hvězd NBA přineslo nový bodový rekord. Výběr hráčů Východní konference porazil tým Západu 211:186, dvousetbodová hranice padla poprvé v třiasedmdesátileté historii exhibice. Nejužitečnějším basketbalistou zápasu v Indianapolis se stal Damian Lillard z Milwaukee Bucks, jenž byl s 39 body nejlepším střelcem vítězné sestavy.
Čas načtení: 2024-02-19 07:56:00
Basketbalisté Východu vyhráli rekordní Utkání hvězd NBA nad Západem 211:186
Indianapolis - Utkání hvězd NBA přineslo nový bodový rekord. Výběr hráčů Východní konference porazil tým Západu 211:186, dvousetbodová hranice padla poprvé v třiasedmdesátileté historii exhibice. Nejužitečnějším...
Čas načtení: 2024-02-19 08:22:00
Nový bodový rekord Utkání hvězd. Východ překonal hranici 200 bodů
Diváci si Utkání hvězd užili dosyta. Výběr Východní konference v něm totiž překonal bodový rekord, když poprvé v historii exhibice překonal hranici 200 bodů. Východ porazil Západ 211:186, nejužitečnějším hráčem zápasu byl Damian Lillard z Milwaukee s 39 body.
Čas načtení: 2024-02-19 11:43:06
Odhalen harmonogram Brno Grand Prix Revival 2024.
Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Odhalen harmonogram letošní červencové Brno Grand Prix Revival 2024. To hlavní se uskuteční v sobotu a neděli v polovině července. K vidění bude na dvě desítky formulí 1 a nejen to !! Časový harmonogram ZDE 8. 1. 2024 Sobota 13/07/2024 08.00 – 08.15 Exhibice – Historické formule a dvoumístné
Čas načtení: 2024-02-20 05:00:00
Vízek: Hašek u repre? Já ho tam cpal. Sparťani jsou hladoví. A teď ještě Šmicer
Možná svůj poslední hokejový zápas odehrál Ladislav Vízek (69), bývalý československý reprezentant ve fotbale a nyní známý glosátor především fotbalového dění. V Novém Bydžově nazul brusle a naskočil do exhibice proti domácímu výběru. Jeho tým nakonec v přestřelce zvítězil těsně 7:6. Populární „Vizour“ pak poskytl Deníku interview, ve kterém hovořil nejen o sobě, ale rozebral i boj o titul ve FORTUNA:LIZE a vyhlídky fotbalové či hokejové reprezentace.
Čas načtení: 2024-02-24 03:15:00
PODÍVEJTE SE: Grygera, Koller nebo Duda. Celebrity a sportovní hvězdy na ledě
Atraktivní podívaná, řada hvězd na jednom místě i výtěžek na dobrou věc. Hokejová exhibice mezi Real TOP Praha a Zlín Stars skončila nerozhodným výsledkem a to remízou 13:13.
Čas načtení: 2024-03-12 12:46:00
Čeští baseballisté jsou v Japonsku oblíbení, přijetí bylo skvělé, těšilo Chlupa po exhibici
Čtyři čeští baseballisté a trenér Pavel Chadim jsou zpět doma ze série zápasů výběru evropských hvězd proti japonským světovým jedničkám. Vnější polař Marek Chlup se v rozhovoru pro ČT sport vrátil k výjimečným okamžikům exhibice. Potěšilo ho tamní přijetí i celková atmosféra akce.
Čas načtení: 2024-03-19 10:48:01
Biatlonové mistrovství republiky se letos kvůli nedostatku sněhu neuskuteční
Čeští biatlonisté přijdou letos o mistrovství republiky v jabloneckých Břízkách. Tradiční exhibice v supersprintu, která po konci sezony sloužila i jako poděkování fanouškům a měla se uskutečnit ve středu, se nepojede kvůli nedostatku sněhu. Biatlonový svaz o tom informoval na svém webu.
Čas načtení: 2024-03-23 17:42:00
Utkání hvězd vyhráli basketbalisté Západu, v Opavě padaly i pětibodové koše
Utkání hvězd Národní basketbalové ligy vyhrál tým Západu, který v Opavě zvítězil nad Východem 97:88. Nejužitečnějším hráčem byl Anthony Walton z Děčína, který byl s 20 body nejlepším střelcem exhibice a pomohl k vítězství výběru trenéra Francesca Tabelliniho.
Čas načtení: 2024-03-24 19:00:00
Přímý přenos exhibice na světovém šampionátu z kanadského Montréalu[online]
Čas načtení: 2024-04-11 08:54:11
Přijďte zahájit cyklistickou sezonu na Výstaviště
O víkendu 27.–28. dubna 2024 můžete na Výstavišti navštívit největší festival cyklistiky v Praze. Čekají vás testy kol, diskuse, workshopy, exhibice a adrenalinové show.
Čas načtení: 2024-04-18 12:47:07
Czlam Road v liberecké knihovně naservíruje mezinárodní koktejl slam poetry
(liberecdnes.cz) Mezinárodní exhibici slam poetry pořádá 26. dubna Krajská vědecká knihova v Liberci. Přinese poeticky performativní a večer slam poetry exhibice s performery ze tří různých kontinentů, která nabídne střet českého a argentinsko-italsko-japonského družstva. ...