Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-04-05 08:34:00

Limitovaná edice: Karibský Barbados z Prahy / do Manchesteru. Letenky od 7 151 Kč

Zajímavá nabídka pouze pro pravé cestovatele, kterým nevadí dlouhá cesta a rádi spojí objevování více míst najednou, se objevila v rezervačních systémech Aer Lingus. Tzv. open-jaw letenky z Prahy na Barbados (2 přestupy + noc v Manchesteru) s návratem do Manchesteru (přímý let) aktuálně na jeden květnový termín zakoupíte za 7 495 Kč. Cena obsahuje i odbavené zavazadlo do 23 kg. 7. - 15.5. za 7 495 Kč 7. - 17.5. za 7 495 Kč 14. - 22.5. za 7 151 Kč Nejlevnější letenku z Manchesteru do Prahy zakoupíte na 18.5. s Ryanairem nebo 19.5. s Jet2.com za zhruba 35 GBP bez zavazadla, resp. kolem 65 GBP s odbaveným zavazadlem. S rezervací přískoku doporučujeme pár dní počkat, pokud by docházelo ke změnám nebo dokonce zrušení této nestandardní letenky. Celkem tedy cesta z Prahy na Barbados a zpět i po započítání nákladů na hotel v Manchesteru při cestě tam vychází zhruba na 11 000 Kč za osobu. Akci každopádně doporučujeme spíš zkušenějším cestovatelům, kterým nevadí plánovat na poslední chvíli a mají dostatečnou flexibilitu v případě změn. Za tip na letenku děkujeme Lukášovi do diskuzního fóra. Na Barbadosu očekávejte ceny standardních hotelů od 22 000 Kč na týden za 2lůžkový pokoj a soukromých apartmánů od 12 000 Kč. Ceny autopůjčoven na týden startují na 10 000 Kč. 17 míst, co vidět na Barbadosu půjčení auta a provoz na ostrově doprava na Barbadosu bez auta počasí na Barbadosu

Čas načtení: 2020-06-08 09:35:31

Cenzurní hry

V povídce Autor Quijota Pierre Menard připisuje Jorge Luis Borges jejímu fiktivnímu hrdinovi, spisovateli Pierru Menardovi, autorství několika větších či menších děl, mezi jinými i „invektivu proti Paulu Valérymu, uveřejněnou v Listech pro potlačování skutečnosti“. Pamatuji si, že se mi tento Borgesem vymyšlený časopis vybavil, když jsem se přede dvěma lety dočetl, že Art Gallery v Manchesteru dočasně odstranila ze své expozice obraz prerafaelity Johna Williama Waterhouse Hylás a nymfy z roku 1896, na kterém Herkulova milence Hyláse láká do vody sedm (obnažených) nymf. Přehnaná politická korektnost, blesklo mi tehdy hlavou. Cenzura zakazovaček, dodali by jiní, neboť důvodem stažení obrazu byl způsob zobrazování žen a ženského těla v uměleckých dílech a galeriích. Připomeňme si tento dva roky starý případ, je stále aktuální, neboť podobné se stále dějí. Jak se rodí kánon Obraz byl tehdy odstraněn dočasně (po několika dnech byl vrácen na své místo), jeho dočasné odstranění bylo naplánováno a avizováno na zdi, na níž visel, a návštěvníci byli požádáni, aby se vyjádřili, co si o tomto činu, součásti uměleckého projektu Sonii Bauce, myslí. Waterhouseově obrazu se tím dostalo mnohem většího ohlasu, než kdyby na těch pár dní stažen nebyl. (A to byl i záměr těch, kteří jej odstranili. Chtěli totiž všechno jiné než obraz zcenzurovat, zatajit či vymazat z dějin výtvarného umění.) Cenzuře rozumím jinak. V tomto případě šlo o performanci, která se pokusila, byť poněkud hystericky a v konečném důsledku kontraproduktivně, vyvolat diskusi o práci galeristů a diskusi je třeba podporovat – na rozdíl od vymazávání minulosti (to je cenzura) či jejího dogmatického zakonzervování a popuzeného horlení o cenzuře. Je mimochodem zajímavé, nakolik se oba protichůdné postoje – vymazávání minulosti a její dogmatické zakonzervování – podobají. Oběma jde o hodnotu a její trvalost. V prvním případě je konkrétní dílo jednou provždy hodnotově zavrženíhodné (ženy jsou v něm například zobrazovány jako „pouhé objekty mužovy touhy“), a proto je třeba ho odstranit z galerií či – jde-li o literaturu – z knihoven. Ve druhém případě je hodnota díla jednou provždy svatá a nesporná a sundáme-li obraz, jsme odsouzeni k prázdným místům v dějinách umění. Jinými slovy, v obou případech je hodnota díla především nezměnitelná. První i druzí tímto způsobem zakládají kánon. Rozdíl je jen v tom, že první tak činí negativně, vylučováním, zatímco druzí takzvaně pozitivně (nikoho nevylučují, ale někoho vyberou a jiného autora, například ženu, černocha, žida, Roma shodou podivuhodných náhod, kterých jsou dějiny plné, nevyberou). Co vybrat z archivu Všimněme si, jak ke svým „dílům“ (archiváliím) přistupují v ideálním případě historické archivy. Každá archiválie je pro archiváře unikátem. Katalogizuje ji a vytváří stále širší „knihovnu“, která se může rozrůstat donekonečna a je otevřena historikům. Ti některé archiválie použijí, jiné nikoli, protože se jim třeba tolik do jimi konstruovaného obrazu minulosti nehodí. Následně přijdou do stejného archivu jiní historici, kteří zkoumají stejnou událost, a vyberou si pro svůj výzkum jiné archiválie a zkonstruují jiný příběh. Jinými slovy, historik je z principu ideolog, který vědomě, či nevědomě některé archiválie (a fakta) upřednostňuje před jinými. Problémem je, že lidé často nevidí či vidět nechtějí, že kurátor je rovněž ideolog. Jeho rozhodnutí, co vystavit (a nevystavit), je z podstaty věci stejně ideologické jako rozhodnutí historika, kterou archiválii z takřka nekonečné řady (zejména v případě soudobých dějin) použije pro jím rekonstruovaný příběh. Po celém světě je pláten (a archiválií) nespočet, kterým z nich se dostane té cti, že je spatří návštěvník (či čtenář historické knihy), a jež skončí na nějaký čas v depozitářích (archivech)? Rozhodnutí je na kurátorovi, která „díla“ zvýrazní, nebo potlačí, případně jako „nedůležitá“ pomine. Umělecký provoz a slepota Byl jednou jeden Angličan, který se jmenoval John Drewe. Na začátku 90. let byl svět v šoku, když zjistil, že Drewe zfalšoval stovky obrazů kanonických malířů, například Chagalla, Braqua či Giacomettiho. Některé jeho falzifikáty byly padělky existujících děl, ale jiné se tvářily, že jsou nově objevené obrazy slavných mistrů štětce. A k těmto „nově objeveným“ a nevalně namalovaným obrazům nechal Drewe zhotovit neprůstřelnou dokumentaci. Vytvářel korespondence neexistujících osob, zhotovoval kupní smlouvy, „obohacoval“ archivy, dokonce vypracovával skvostné katalogy výstav, které se nikdy neuskutečnily. Jinými slovy, Drewe falšoval „texty“, nikoli „kresby“, jež byly druhořadé kvality (a nemaloval je on sám, ale John Myatt). Vlastně však na nich až tolik nezáleželo, protože řada expertů kvalitu malby „díky“ kvalitě dokumentace neviděla. Dokonce i bývalý šéf londýnské Tate Gallery se přiznal, že na základě zfalšované dokumentace potvrdil pravost dvou děl (domněle Bena Nicholsona). Bylo to, co dělal John Drewe pouhou kriminalitou? Zdá se, že nikoli, protože svým činem poukázal rovněž na skrytou realitu současného „uměleckého provozu“, kdy to, co je vystavováno, je mnohem méně důležité než to, jak je to vystavováno, a o jakou reklamu, autoritu a ideologii za tím skrytou se dané dílo může opřít. A o co se dost klopotně před dvěma lety pokusila manchesterská galerie v případě Johna Williama Waterhouse a jeho obrazu Hylás a nymfy? Nesnažila se poukázat právě na ono dogmatické zakonzervování? Nešlo jí o to zviditelnit dobově podmíněnou nahodilost, která rozhodla, že Waterhousův obraz s obnaženými nymfami vystaven bude, zatímco jiné obrazy zůstanou v depozitáři? A proč nemůže přijít jiný kurátor (jiný ideolog) a říct, že do depozitáře bude na pár dní uložen Waterhouse a nymfy? Je to cenzura? Totéž není totéž Vraťme se na závěr ke zmíněné Borgesově povídce Autor Quijota Pierre Menard. Borges na několika stranách představuje fiktivního spisovatele Menarda, který se zcela ponořil do zpracování velkolepého díla, které, jak se ukázalo, bylo nad jeho síly – do doslovného přepisu slavného Cervantesova románu o Donu Quijotovi. Menard se se Cervantesem – po vnější stránce – naprosto identifikoval, a byť si uložil, že může zkoušet různé psychologické varianty, ve všem se mu podřídil. Proto opisoval řádku za řádkou a nezměnil ani jedno Cervantesovo slovo. Dokonce se rozhodl upustit od předmluvy. Borges však trvá na tom, že zdánlivě pouze nesmyslně kopírující Pierre Menard vytvořil zcela nové, ba dokonce snad ještě bohatší dílo než Cervantes, protože při psaní „svého“ Quijota musel zvážit a zohlednit všechny světové události od roku 1602, kdy vznikl Cervantesův román. Letitá slova kdysi sepsaná Cervantesem tak zněla od Menarda zcela jinak. Jejich smysl se podle Borgese radikálně proměnil, nepředvídatelně posunul. Není Borgesova povídka poučná i vzhledem k Hylásovi a jeho nymfám a ke všem dalším debatám o cenzuře a stahování obrazů z galerií? Nebylo by bývalo lepší s Waterhouseovým (či s jakýmkoli jiným) obrazem spíše sofistikovaněji pracovat, a tím jeho smysl proměnit než jej stahovat z manchesterské galerie, a tím se vystavovat obvinění z cenzury? Ani není nutné se – jak učinil fiktivní snílek Menard – naprosto identifikovat s Waterhousem, možná jistá parazitičnost či neznatelná, a ne zcela nepřiznaná parodičnost by byly účinnějšími formami protestu než obyčejné odstranění obrazu ze zdi. Říká se, že se norma (mimochodem i gender) konstituuje a upevňuje každodenním opakováním, Jorge Luis Borges na Menardově příkladu ukazuje, že toto opakování může přinášet i hluboké změny a normu (v tomto případě umělecký kánon) v důsledku destabilizovat. V tom je jistá naděje, a to nejen pro ženy a manchesterskou galerii. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-15 13:50:18

„Nechali jsme je bez ochrany“ aneb Manchesterská policie úmyslně ignorovala sexuální otrokářství prováděné pákistánským gangem

V Manchesteru vyšla zpráva hodnotící chování místní policie při vyšetřování sexuálního otrokářského gangu v Rochdale. Nevyznívá pro strážce zákona moc dobře. Zpráva dne ve Velké Británii: manchesterská policie úmyslně nekonala a ignorovala množící se hlášení o tom, že dívky v Rochdale a okolí se stávají obětmi sexuálního otrokářství. Píšou o tom BBC, Independent, Guardian, Daily Telegraph, Timesy, Daily Mail, místní tisk, zkrátka všichni. Plný 145stránkový text zprávy ovšem není ke stažení (na rozdíl od podobné zprávy v notoricky proslulém Rotherhamu), takže se musíme spolehnout na to, co se dozvíme od novinářů. (Do největších detailů jde samozřejmě Daily Mail.) Šetření inicioval nový regionální starosta Velkého Manchesteru Andy Burnham roku 2017, poté, co zhlédl pořad BBC Zrazená děvčata (Betrayed Girls). Máte-li hodinu a půl, můžete se na něj podívat sami. Ze zprávy, kterou vypracovali bývalý policista Gary Ridgway a pracovník ochrany dětí Malcolm Newsam, vyplývá, že manchesterská policie úmyslně odložila vyšetřování celého zločinného spolku, a to i přesto, že ukázalo na téměř sto podezřelých, a dala vyšší prioritu bytovým vloupačkám a krádežím aut. Počet obětí přesahoval padesát. Jedna z obětí, patnáctiletá Victoria Agoglia, zemřela na předávkování heroinem, který jí násilně píchal padesátiletý muž. Ani to nestačilo k tomu, aby vyšetřování pokračovalo. (Její babička následně patřila k lidem, kteří se snažili věc trochu rozvířit.) Zpráva cituje jednoho z policistů: „Zásadní vliv mělo to, že skupina pachatelů se skládala zejména z asijských mužů a nám bylo řečeno, abychom zkusili najít nějaká jiná etnika.“ („Asijský“ je v politicky korektním žargonu Británie vesměs synonymum pro Pákistánce, Bangladéšany, Indy a Srílančany, ne pro Japonce. V tomto případě šlo o pákistánský gang s jedním členem z Afghánistánu.) The Independent zase cituje něco jiného: „Byly vyjádřeny obavy z rizika proaktivní taktiky nebo podněcování rasové nenávisti.“ Jak hezky je to řečeno, byly vyjádřeny, jako by náhle čísi nehmotný hlas zazněl z nebe a pronášel ona varovná slova k uším ohromených příslušníků kriminálky. Nebo snad neviditelná ruka napsala svítící barvou na zeď místní kantýny vzkaz „Nechte je bejt!“? Tak to asi nebylo, že? Nejspíš to řekla nějaká konkrétní osoba či osoby, jejichž jména nám ale zůstávají utajena. Škoda. Ten někdo si teď nejspíš tak trochu hlídá zadnici, protože ví, že po téhle zprávě by mezi britskou veřejností moc populární nebyl. Zejména pak mezi příbuznými obětí. A Manchester Evening News dodává další zajímavé detaily. „Pachatelé si za účelem sexu volně vyzvedávali Victorii a další děti z dětských domovů provozovaných městem, před očima‘ úředníků.“ Mimochodem, zase ten pasivní způsob: were allowed čili „bylo jim dovoleno“. Kým dovoleno? Každým? Možná dokonce každým. A když už se jednou policie rozhodla, že celou věc vyšetřovat nebude, lpěla na tomto rozhodnutí velice dlouho: „Ještě v srpnu 2018 odmítal policejní šéf uzavřené vyšetřování opět otevřít.“ Můj komentář k celé věci. Jednoho krásného dne, až bude mít naše civilizace nějaké zcela jiné problémy, se tenhle případ bude studovat na vysokých školách. Psychologie konformity a poslušnosti je pořád stejná. Pochopit, že hodný táta od rodiny si ráno navlékne uniformu a od 8.00 diriguje na rampě v Osvětimi přicházející Židy: ty do tábora, ty do pece, je podobně obtížné, jako pochopit, že v policii, organizaci vysloveně určené k boji se zločinci a k ochraně jejich obětí, mohl nějaký boss z libovolného důvodu zarazit vyšetřování otrokářského podniku průmyslových rozměrů, a že lidí, kteří se s tím nesmířili, bylo vevnitř sboru strašlivě málo. Ale stává se to pořád a znovu. Asi bychom s tím měli počítat. Ani demokracie vůči tomu nejsou imunní. Whistleblowerka tohoto případu, bývalá policistka Margaret Oliver, v roce 2012 z policie po patnácti letech odešla… Dnes říká, že její bývalí kolegové by měli být za celou věc také trestně stíháni, v čemž s ní srdečně souhlasím. Nicméně podobný problém nastal v notorickém Rotherhamu: obava z toho, že budou označeni za „rasisty“, vedla policisty k tomu, aby nechali věc raději být. Výsledek? Přes tisíc obětí. To už není náhoda. Myslím si, že máme velký civilizační problém s tím, kterému druhu pošuků nasloucháme a propůjčujeme jejich názorům váhu. Každý národ má svoje cvoky. Nedávno jsem nedaleko stanice metra Muzeum potkal pána, který i v mrazu horlivě přednášel kolemjdoucím svoji teorii o tom, že Ježíš se brzy vrátí z kosmického prostoru, a dokládal to Nostradamem. Jenže vyznavač teorie o Ježíši-kosmonautovi nemá žádný vliv na běh našich institucí a určitě na svoji originální výzkumnou činnost nedostane žádné dotace. Nepozvou jej nikam do školy, aby své závěry předkládal žákům. Co ale podobné případy, které celé dny kverulují na Twitteru o systémovém rasismu, privilegiu bílého muže atd.? Takové ty, které najdou aspoň dva případy ŠOKUJÍCÍ!!! DISKRIMINACE!!! ještě předtím, než se zakousnou do první ranní housky? Kolik těch lidí pracuje na nějakém dotovaném místě, kolika z nich naslouchají politici? To je náš kolektivní fail: bereme tento druh intelektuální magořiny vážně a ještě jej podporujeme. Pak se zavádějí různé dvojí metry a jednoho dne to skončí souhvězdím otrokářských gangů po celé Anglii. Ale tomu se říká multikulturalismus nebo antirasismus a někteří politici se k tomu hrdě hlásí… Pak se může stát, že údajně transfobní limerick na sociální síti policii zaujme, kdežto případ otrokářského gangu nechá ležet. Svého času na mnichovské bezpečnostní konferenci kritizoval tenhle dvojí metr i bývalý britský premiér Cameron (celý text projevu zde): „Když má bílý člověk problémové názory, třeba rasistické, odsoudíme je, a to je v pořádku. Ale když stejně nepřijatelné názory nebo praktiky přicházejí od někoho, kdo bílý není, jsme až příliš opatrní, popravdě se přímo bojíme, se tomu postavit.“ No jo, no. Víme to; co s tím uděláme? Pro začátek, nevolit do veřejné funkce nikoho, kdo tenhle druh myšlení šíří. Abychom se jednoho dne nedočkali zvláštní zprávy o lhostejnosti policie vůči aktivitě otrokářů někde v Brně či v Teplicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-10-02 23:37:53

Hráči Manchesteru United si už vybrali, koho chtějí jako trenéra v případě vyhazovu Erika ten Haga

Podle posledních zpráv hráči Manchesteru United již vědí, koho chtějí jako svého nového trenéra. Po sérii špatných výsledků včetně trapné domácí porážky 3:0 od Tottenhamu na Old Trafford minulý víkend, zprávy naznačují, že členové kabiny United mají dost trenéra Erika ten Haga. Navzdory vítězství v úvodním zápase proti Fulhamu United odehráli tři zápasy bez vítězství a propadli na mizerné 13. místo v tabulce, i když letos v létě opět hodně utráceli. Nové posily Joshua Zirkzee a Matthijs de Ligt ukázaly známky slibného vývoje, ale Zirkzee nesplňuje požadavky na střelce, kterého fanoušci United touží ve svém týmu vidět.

Čas načtení: 2024-11-06 09:50:00

Drsná lekce City od nástupce v United: Všechno špatně! Guardiola se ohradil

Prohrát zápas? V případě Manchesteru City takřka nevídané. Ale tři klopýtnutí za sebou? Snad nemožné. Jenže v případě anglické mašiny se stalo. Cityzens padli v úterním utkání Ligy mistrů na hřišti Sportingu 1:4, utrpěli nejvyšší porážku od roku 2017. Pep Guardiola se musel poklonit umění týmu Rúbena Amorima, který se přesouvá ke konkurenčním United.

Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03

Cenu Magnesia Litera má šanci získat monografie o Janu Žižkovi či poslední kniha Aleše Palána o samotářích

Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce.   Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky.   Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody.   Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu.   Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí.   Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence.   David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti.      Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku.   Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu.   Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho.   Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy.   Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla.   Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění.   Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum.   Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu.   Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá.   Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých.   Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou.   Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová).   DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala.     Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje.   Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví.   Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a  2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens;  upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015)   Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku.   Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení.   Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu.   Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám.   Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný.   Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje!   Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne.   Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci.   Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text.   Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru.   Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-24 14:47:00

ONLINE: United hrají proti Fulhamu, pak jdou do akce City i Arsenal

Fotbalisté Manchesteru United po čtyřech výhrách za sebou v 26. kole Premier League hostí Fulham. V případě vítězství se mohou dotáhnout na pátý Tottenham. V sobotu se hraje dalších pět zápasů, které můžete od 16.00 sledovat v online reportážích. Druhé City hraje v Bournemouthu od 18.30 a třetí Arsenal proti Newcastlu od 21.00.

Čas načtení: 2024-02-24 14:47:00

ONLINE: United hrají proti Fulhamu, pak jdou do akce City i Arsenal

Fotbalisté Manchesteru United po čtyřech výhrách za sebou v 26. kole Premier League hostí Fulham. V případě vítězství se mohou dotáhnout na pátý Tottenham. V sobotu se hraje dalších pět zápasů, které můžete od 16.00 sledovat v online reportážích. Druhé City hraje v Bournemouthu od 18.30 a třetí Arsenal proti Newcastlu od 21.00.

Čas načtení: 2024-02-24 22:17:10

Thomas Tuchel jako náhrada za Jürgena Kloppa v Liverpoolu?

Xabi Alonso je pro Liverpool po sezóně prioritou číslo jedna. Jürgen Klopp skončí, bude potřeba jeho náhrada. Jenomže The Reds nebudou jediným zájemcem o španělského kouče. Podle Dimitara Berbatova, bývalého útočníka Leverkusenu, Tottenhamu nebo Manchesteru United by se Liverpool měl v případě neúspěchu obrátit na Thomase Tuchela.

Čas načtení: 2024-03-11 15:36:03

Ajax chce zpět Erika ten Haga. Alternativou je asistent Jürgena Kloppa

Erik ten Hag už to během této sezóny měl několikrát pořádně nahnuté. Výkony Manchesteru United se však dá se říct zlepšily, s tím i výsledky a největší krizi ten Hag přežil. S nástupem Sira Jimma Ratcliffa, který v létě roztočí své miliardy se ale spekuluje o tom, že odejde. V tom případě je Ajax připraven dotáhnout Erika ten Haga zpět. V záloze má i jméno z Liverpoolu.

Čas načtení: 2024-04-05 08:34:00

Limitovaná edice: Karibský Barbados z Prahy / do Manchesteru. Letenky od 7 151 Kč

Zajímavá nabídka pouze pro pravé cestovatele, kterým nevadí dlouhá cesta a rádi spojí objevování více míst najednou, se objevila v rezervačních systémech Aer Lingus. Tzv. open-jaw letenky z Prahy na Barbados (2 přestupy + noc v Manchesteru) s návratem do Manchesteru (přímý let) aktuálně na jeden květnový termín zakoupíte za 7 495 Kč. Cena obsahuje i odbavené zavazadlo do 23 kg. 7. - 15.5. za 7 495 Kč 7. - 17.5. za 7 495 Kč 14. - 22.5. za 7 151 Kč Nejlevnější letenku z Manchesteru do Prahy zakoupíte na 18.5. s Ryanairem nebo 19.5. s Jet2.com za zhruba 35 GBP bez zavazadla, resp. kolem 65 GBP s odbaveným zavazadlem. S rezervací přískoku doporučujeme pár dní počkat, pokud by docházelo ke změnám nebo dokonce zrušení této nestandardní letenky. Celkem tedy cesta z Prahy na Barbados a zpět i po započítání nákladů na hotel v Manchesteru při cestě tam vychází zhruba na 11 000 Kč za osobu. Akci každopádně doporučujeme spíš zkušenějším cestovatelům, kterým nevadí plánovat na poslední chvíli a mají dostatečnou flexibilitu v případě změn. Za tip na letenku děkujeme Lukášovi do diskuzního fóra. Na Barbadosu očekávejte ceny standardních hotelů od 22 000 Kč na týden za 2lůžkový pokoj a soukromých apartmánů od 12 000 Kč. Ceny autopůjčoven na týden startují na 10 000 Kč. 17 míst, co vidět na Barbadosu půjčení auta a provoz na ostrově doprava na Barbadosu bez auta počasí na Barbadosu

Čas načtení: 2024-02-18 09:34:30

Mbappého agent se sešel se zástupci Manchesteru City, píší ve Španělsku

Podle španělských médií se zdánlivě nemožné může stát skutečností. V Manchesteru City by promrhali obrovskou příležitost, kdyby nechali Kyliana Mbappého Realu Madrid bez boje. Mbappého štáb se užúdajně se zástupci Manchesteru City setkal. Je tu reálná mžnost, že Mbappého uvidíme po Haalandově boku? Premier League by měla asi jasného šampiona.

Čas načtení: 2024-03-04 16:28:08

Nový majitelé nás mají přiblížit Manchesteru City, tvrdí Casemiro

Pryč jsou časy, kdy byl Manchester City jen malým chudým sousedem Manchesteru United a zapomínalo se na něj. Dnes už je na míle daleko od Red Devills z druhé strany. Tyto kluby nelze porovnávat. V červené části Manchesteru to samozřejmě nikoho netěší. Ani záložníka Casemira, který doufá, že právě nový majitelé dokáží Manchester United svému soupeři zpět přiblížit.

Čas načtení: 2024-03-04 16:28:08

Noví majitelé nás mají přiblížit Manchesteru City, tvrdí Casemiro

Pryč jsou časy, kdy byl Manchester City jen malým chudým sousedem Manchesteru United a zapomínalo se na něj. Dnes už je na míle daleko od Red Devills z druhé strany. Tyto kluby nelze porovnávat. V červené části Manchesteru to samozřejmě nikoho netěší. Ani záložníka Casemira, který doufá, že právě nový majitelé dokáží Manchester United svému soupeři zpět přiblížit.

Čas načtení: 2024-06-06 22:05:40

Barcelona a Atletico Madrid lákají útočníka Manchesteru City Juliana Álvareze

Jedním z největších témat letošního přestupového okna je útočník Manchesteru City Julian Álvarez, jehož budoucnost v Manchesteru City zdaleka není jistá. V posledních dnech se jeho jméno často spojuje s Atléticem Madrid, zatímco podle CaughtOffside má o něj údajně zájem také Barcelona.

Čas načtení: 2024-07-31 17:39:34

Po prvním tréninku v Manchesteru United jsem se chtěl vrátit do Arsenalu, říká s odstupem času Alexis Sánchez

Když do Manchesteru United odcházel, byl jedním z nejlepších hráčů planety a svou kariéru měl na Old Trafford vyšperkovat. On tam ale započal svůj pád. Po letech Alexis Sánchez promluvil o tom, jak to v Manchesteru United bylo. Že je něco špatně prý věděl po prvním tréninku.

Čas načtení: 2024-09-03 16:06:37

Erik ten Hag má nadále podporu vedení Manchesteru United

Manažer Manchesteru United Erik ten Hag má podporu vysokých představitelů na Old Trafford, aby dosáhl trvalého úspěchu, po kterém klub touží. Poté, co v minulé sezóně přežil osmé místo - nejhorší umístění United od roku 1990 - díky vítězství ve finále FA Cupu proti Manchesteru City, je Nizozemec po nedělní domácí porážce 0:3 od Liverpoolu opět pod tlakem.

Čas načtení: 2024-09-21 09:48:08

Malscia se vrací k týmu Manchesteru United. Dostane šanci?

Jedná se zatím asi o nejhorší přestup, který Erik ten Hag vedení Manchesteru United doporučil. V Eredivisie hvězda a špička, v Manchesteru United stín sama sebe a častý návštěvník klubových lékařů. Tyrell Malacia ale nyní opět trénuje s týmem a bude čekat na šanci.

Čas načtení: 2024-11-26 11:20:58

300 migrantů bez varování nastěhováno do hotelu v Manchesteru

V britském Manchesteru, konkrétně v předměstí Altrincham, bylo do místního čtyřhvězdičkového hotelu bez předchozího upozornění místních ubytováno 300 migrantů, výhradně mužů. (Foto: X /... Článek 300 migrantů bez varování nastěhováno do hotelu v Manchesteru se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-12-11 16:30:20

Navrhněte oficiální dres pro Manchester City, na pomoc si můžete vzít umělou inteligenci

Fotbalový klub Manchester City vyhlásil soutěž pro fanoušky V ní mají za úkol vygenerovat dres skrze AI, který budou fotbalisté nosit v sezóně 2026/2027 Příležitost máte až do 20. prosince letošního roku Fotbal a technologie je velké téma – zatímco část fanoušků proti jakémukoli zapojení moderní techniky v rámci nejpopulárnější hry na světě aktivně brojí, druhá část technologie ve fotbale nadšeně vítá. Na jaké straně v tomto sporu stojí gigant klubového fotbalu Manchester City není pochyb. Už v minulosti jsme například psali o jejich zapojení do metaverse, spojení se společností Playermaker a využívání jejich nositelné elektroniky Cityplay nebo třeba o chytré šále, které klub z modré části Manchesteru rozdával svým fanouškům. Tentokrát Citizens vsadili na moderní vlnu umělé inteligence a to opět ve spojení s fanoušky. Přečtěte si celý článek Navrhněte oficiální dres pro Manchester City, na pomoc si můžete vzít umělou inteligenci

Čas načtení: 2020-01-15 13:50:18

„Nechali jsme je bez ochrany“ aneb Manchesterská policie úmyslně ignorovala sexuální otrokářství prováděné pákistánským gangem

V Manchesteru vyšla zpráva hodnotící chování místní policie při vyšetřování sexuálního otrokářského gangu v Rochdale. Nevyznívá pro strážce zákona moc dobře. Zpráva dne ve Velké Británii: manchesterská policie úmyslně nekonala a ignorovala množící se hlášení o tom, že dívky v Rochdale a okolí se stávají obětmi sexuálního otrokářství. Píšou o tom BBC, Independent, Guardian, Daily Telegraph, Timesy, Daily Mail, místní tisk, zkrátka všichni. Plný 145stránkový text zprávy ovšem není ke stažení (na rozdíl od podobné zprávy v notoricky proslulém Rotherhamu), takže se musíme spolehnout na to, co se dozvíme od novinářů. (Do největších detailů jde samozřejmě Daily Mail.) Šetření inicioval nový regionální starosta Velkého Manchesteru Andy Burnham roku 2017, poté, co zhlédl pořad BBC Zrazená děvčata (Betrayed Girls). Máte-li hodinu a půl, můžete se na něj podívat sami. Ze zprávy, kterou vypracovali bývalý policista Gary Ridgway a pracovník ochrany dětí Malcolm Newsam, vyplývá, že manchesterská policie úmyslně odložila vyšetřování celého zločinného spolku, a to i přesto, že ukázalo na téměř sto podezřelých, a dala vyšší prioritu bytovým vloupačkám a krádežím aut. Počet obětí přesahoval padesát. Jedna z obětí, patnáctiletá Victoria Agoglia, zemřela na předávkování heroinem, který jí násilně píchal padesátiletý muž. Ani to nestačilo k tomu, aby vyšetřování pokračovalo. (Její babička následně patřila k lidem, kteří se snažili věc trochu rozvířit.) Zpráva cituje jednoho z policistů: „Zásadní vliv mělo to, že skupina pachatelů se skládala zejména z asijských mužů a nám bylo řečeno, abychom zkusili najít nějaká jiná etnika.“ („Asijský“ je v politicky korektním žargonu Británie vesměs synonymum pro Pákistánce, Bangladéšany, Indy a Srílančany, ne pro Japonce. V tomto případě šlo o pákistánský gang s jedním členem z Afghánistánu.) The Independent zase cituje něco jiného: „Byly vyjádřeny obavy z rizika proaktivní taktiky nebo podněcování rasové nenávisti.“ Jak hezky je to řečeno, byly vyjádřeny, jako by náhle čísi nehmotný hlas zazněl z nebe a pronášel ona varovná slova k uším ohromených příslušníků kriminálky. Nebo snad neviditelná ruka napsala svítící barvou na zeď místní kantýny vzkaz „Nechte je bejt!“? Tak to asi nebylo, že? Nejspíš to řekla nějaká konkrétní osoba či osoby, jejichž jména nám ale zůstávají utajena. Škoda. Ten někdo si teď nejspíš tak trochu hlídá zadnici, protože ví, že po téhle zprávě by mezi britskou veřejností moc populární nebyl. Zejména pak mezi příbuznými obětí. A Manchester Evening News dodává další zajímavé detaily. „Pachatelé si za účelem sexu volně vyzvedávali Victorii a další děti z dětských domovů provozovaných městem, před očima‘ úředníků.“ Mimochodem, zase ten pasivní způsob: were allowed čili „bylo jim dovoleno“. Kým dovoleno? Každým? Možná dokonce každým. A když už se jednou policie rozhodla, že celou věc vyšetřovat nebude, lpěla na tomto rozhodnutí velice dlouho: „Ještě v srpnu 2018 odmítal policejní šéf uzavřené vyšetřování opět otevřít.“ Můj komentář k celé věci. Jednoho krásného dne, až bude mít naše civilizace nějaké zcela jiné problémy, se tenhle případ bude studovat na vysokých školách. Psychologie konformity a poslušnosti je pořád stejná. Pochopit, že hodný táta od rodiny si ráno navlékne uniformu a od 8.00 diriguje na rampě v Osvětimi přicházející Židy: ty do tábora, ty do pece, je podobně obtížné, jako pochopit, že v policii, organizaci vysloveně určené k boji se zločinci a k ochraně jejich obětí, mohl nějaký boss z libovolného důvodu zarazit vyšetřování otrokářského podniku průmyslových rozměrů, a že lidí, kteří se s tím nesmířili, bylo vevnitř sboru strašlivě málo. Ale stává se to pořád a znovu. Asi bychom s tím měli počítat. Ani demokracie vůči tomu nejsou imunní. Whistleblowerka tohoto případu, bývalá policistka Margaret Oliver, v roce 2012 z policie po patnácti letech odešla… Dnes říká, že její bývalí kolegové by měli být za celou věc také trestně stíháni, v čemž s ní srdečně souhlasím. Nicméně podobný problém nastal v notorickém Rotherhamu: obava z toho, že budou označeni za „rasisty“, vedla policisty k tomu, aby nechali věc raději být. Výsledek? Přes tisíc obětí. To už není náhoda. Myslím si, že máme velký civilizační problém s tím, kterému druhu pošuků nasloucháme a propůjčujeme jejich názorům váhu. Každý národ má svoje cvoky. Nedávno jsem nedaleko stanice metra Muzeum potkal pána, který i v mrazu horlivě přednášel kolemjdoucím svoji teorii o tom, že Ježíš se brzy vrátí z kosmického prostoru, a dokládal to Nostradamem. Jenže vyznavač teorie o Ježíši-kosmonautovi nemá žádný vliv na běh našich institucí a určitě na svoji originální výzkumnou činnost nedostane žádné dotace. Nepozvou jej nikam do školy, aby své závěry předkládal žákům. Co ale podobné případy, které celé dny kverulují na Twitteru o systémovém rasismu, privilegiu bílého muže atd.? Takové ty, které najdou aspoň dva případy ŠOKUJÍCÍ!!! DISKRIMINACE!!! ještě předtím, než se zakousnou do první ranní housky? Kolik těch lidí pracuje na nějakém dotovaném místě, kolika z nich naslouchají politici? To je náš kolektivní fail: bereme tento druh intelektuální magořiny vážně a ještě jej podporujeme. Pak se zavádějí různé dvojí metry a jednoho dne to skončí souhvězdím otrokářských gangů po celé Anglii. Ale tomu se říká multikulturalismus nebo antirasismus a někteří politici se k tomu hrdě hlásí… Pak se může stát, že údajně transfobní limerick na sociální síti policii zaujme, kdežto případ otrokářského gangu nechá ležet. Svého času na mnichovské bezpečnostní konferenci kritizoval tenhle dvojí metr i bývalý britský premiér Cameron (celý text projevu zde): „Když má bílý člověk problémové názory, třeba rasistické, odsoudíme je, a to je v pořádku. Ale když stejně nepřijatelné názory nebo praktiky přicházejí od někoho, kdo bílý není, jsme až příliš opatrní, popravdě se přímo bojíme, se tomu postavit.“ No jo, no. Víme to; co s tím uděláme? Pro začátek, nevolit do veřejné funkce nikoho, kdo tenhle druh myšlení šíří. Abychom se jednoho dne nedočkali zvláštní zprávy o lhostejnosti policie vůči aktivitě otrokářů někde v Brně či v Teplicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-22 12:33:50

Sir Jim Ratcliffe chce, aby Manchester United sesadil Manchester City a Liverpool z trůnu

Sir Jim Ratcliffe hovořil ve své kanceláři INEOS o plánech Manchesteru United. Také o výstavbě nového stadionu, o snaze získat Dana Ashwortha a budoucnosti Masona Greenwooda. Prozradil, že plánuje do tří let obnovit velikost Manchesteru United a sesadit Manchester City a Liverpool z piedestalu Premier League.

Čas načtení: 2024-02-23 10:14:38

Garnacho nový Ronaldo? Cristiano je jen jeden, říká Diogo Dalot

Alejandro Garnacho je považován za nástupce Cristiana Ronalda. V Manchesteru United se argentinský křídelník začal prosazovat v podobném věku a stejně jako CR7 je jednou z nejzářivějších postav současného týmu Manchesteru United. O tom, zda dokáže navázat na úspěchy svého předchůdce nyní promluvil spoluhráč obou hráčů, a to Diogo Dalot.

Čas načtení: 2024-02-28 11:19:45

Antony nebo Anthony? Byla chyba Manchesteru United pouštět Elangu?

Antony nebo Anthony? To je otázka, která se nyní v Anglii celkem řeší. Zatímco Brazilec Antony se v Manchesteru United trápí, Anthony Elanga celkem dobře zapadl v Nottinghamu Forrest, kam ho ten Hag v létě pustil. Byla to chyba? Neměl spíše zvolit setrvání talentovaného švédského odchovance? Dnes se to může ve vzájemném zápase ukázat.

Čas načtení: 2024-03-10 09:33:23

Bývalý záložník Manchesteru United Cleverley povede druholigový Watford

Jakožto trenér se už v Championship dokázal skvěle prosadit Michael Carrick jakožto bývalý záložník Manchesteru United. Odvádí skvělou práci v Middlesbrough. Nyní se k postu kouče dostává jeho bývalý spoluhráč Tom Cleverley. Dříve velký talent jakožto care-taker manger převezme Watfrod, jenž se rozhodl odvolat kouče Ismaela. Udrží si Cleverley své místo?

Čas načtení: 2024-03-11 11:26:31

Závod o titul – Jamie Carragher: Liverpool bude chtít, aby Arsenal vyhrál na hřišti Manchesteru City

Liverpool s Manchesterem City uhrál na Anfieldu napínavou remízu 1:1, a Arsenal se tak dostal do čela tabulky Premier League díky lepšímu skóre. Nyní se pozornost soustředí na zápas Manchesteru City s Arsenalem, který se odehraje v neděli 31. března na Etihad Stadium. Jamie Carragher věří, že Liverpool by upřednostnil výhru Arsenalu.

Čas načtení: 2024-03-17 09:59:15

Mason Mount je zpět v kádru Manchesteru United. Po zranění může nastoupit proti Liverpoolu

Mason Mount je za mě jedním z nejhorších přestupů tohoto letního přestupového období, pokud ne ten vůbec nejhorší. Mount neměl za sebou dobrou sezónu v Chelsea, ale to co (ne)předvádí v Manchesteru United, to je tragédie. Teď ale přichází další šance anglického záložníka. Po dlouhém zranění je zpět a dnes bude v kádru Erika ten Haga pro zápas s Liverpoolem.

Čas načtení: 2024-03-18 16:08:53

Courtois a Militao budou zpátky na zápas proti Manchesteru City

Trenér Realu Madrid Carlo Ancelotti přednesl několik zajímavých novinek ohledně Edera Militaa a Thibauta Courtoise, když byl dotázán na nadcházející čtvrtfinále Ligy mistrů proti Manchesteru City. „Courtois a Militaatilde;o začali právě tuto týden pracovat s týmem, absolvují běžné tréninky s týmem. Během přestávky odehrají dva přátelské zápasy proti mládežnickému týmu a ano, myslím, že to zvládnou. Doufáme, že budou k dispozici 31. března proti Athleticu Bilbau, ale nebudeme nic riskovat, to je pro nás více než jasné,“ uvedl.

Čas načtení: 2024-03-19 11:40:43

Mbappé do Manchesteru United? Není to chytré, tvrdí nový majitel

Podle nejnovějších zpráv Fabrizia Romana Kylian Mbappé stále jedná s Realem Madrid o podmínkách své nadcházející smlouvy, zatímco se ale stále nějak tak senzačně spekuluje o tom, že Mbappé by mohl skončit v Premier League. Vyjádřil se k tomu i nový spolumajitel Manchesteru United Sir Jimm Ratcliffe, podle nějž by byl jeho podpis chybou.

Čas načtení: 2024-03-19 15:21:28

Christian Eriksen není spokojen v Manchesteru United

Ačkoliv byl Christian Eriksen vysněnou posilou Erika ten Haga do záložní řady, po vzrůstající formě Kobbieho Mainooa, přišel o místo v sestavě a co si budeme, dle jeho výkonosti je to správně. Dánská legenda však se svou rolí není spokojena a lidé z Manchesteru United asi nebudou spokojení s tím, že Eriksen veřejně promluvil o tom, že se mu to nelíbí.