EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || <a href="http://www.regionycr.cz/view.php?cisloclanku=2024080027&rstema=385&rsstat=5&rskraj=6&rsregion=43"><img src="http://www.regionycr.cz/media/articles/sthumb/2024-08-18_10-55-57_Mlade-jelinka-vepriho_z-Monika-Vlckova.jpg"></a>
--=0=--
---===---Čas načtení: 2020-02-04 07:23:34
Mýty kolem Boženy Němcové: nenarodila se 4. února, matka ji neměla ráda a byla šlechtického původu
Přestože kolem přesného data narození Barbory Panklové (rozené Novotné), která se pod jménem Božena Němcová nesmazatelně zapsala do dějin české literatury, dodnes panují nejasnosti, je prozatím nutno brát za bernou minci její vlastní tvrzení, že se narodila 4. února 1820. „5/2 60. / Milý Karle! Jestlipak jsi zpomněl, že byl včéra můj den narození? Je mi 40 let; už mne nebudete tak dlouho mít, jako jste mne měli!“ Tak otevřela Božena Němcová jeden ze svých dopisů dvacetiletému synu Karlovi, který v té době pracoval jako zahradník v Rájci u Brna. Po počátečních zprávách o Karlových sourozencích, po praktických pokynech a výčitkách, což bylo všechno v její korespondenci s Karlem obvyklé, se Němcová rozepisuje o svých rozepřích s manželem Josefem a o plánech na rozvod. Náhled na vlastní manželství tu vyúsťuje v jakési spisovatelčino krédo: „Kdyby byl táta se mnou zacházel jako se ženou, a ne jako s otrokem, byla bych ho milovala a byli bychom šťastní bývali do smrti, navzdor všemu neštěstí – a tak se rozejdeme a stěží více sejdeme. Pamatuj si to, Karle, pro budoucnost: ‚láska že rodí lásku!‘ – A kde není lásky, není štěstí v manželství, je to jen zvyk a sprostota.“ Dopis, uložený dnes v Literárním archívu Památníku národního písemnictví v Praze, patří k nejvýznamnějším dochovaným listům psaným Boženou Němcovou, a to nejen tím, že v něm pisatelka s nebývalou otevřeností hodnotí své manželství a že syna poprvé bere jako rovnocenného partnera. Významný je i pro otázku jejího stáří, neboť se v něm Němcová o této věci vyjadřuje zcela jasně. Ostatně už o tři roky dříve datuje jeden z dopisů Karlovi (tehdy učni v zámecké zahradě ve slezské Zaháni) slovy „Na den mého narození, 4/2 57“. I rukopis tohoto listu je uchováván v LA PNP. V obou dopisech Božena Němcová potvrzuje „oficiální“ datum svého narození, doložené vídeňskou křestní matrikou. V uplynulých desetiletích se ovšem do obecného povědomí rozšířily dohady o tom, že byla zhruba o dva až čtyři roky starší, někdy doprovázené i fantaziemi o jejím šlechtickém původu. Tyto názory jsou založeny na průzkumu matrik školních. Jejich proponenti se pro ně mimoto snaží najít podporu i v korespondenci, postupují přitom ale dost nešťastně: to, co jejich teorii odporuje, obvykle ignorují, a co by jí mohlo odpovídat, zveličují. Jeden z argumentů je založen na neporozumění tehdejší češtině, jiný přehlíží skutečnost, že spisovatelčin otec Johann Pankl mluvil s dětmi německy. Navzdory tomu, že v době pobytu v Zaháni, kde žili i matka a sourozenci Němcové, si Karel Němec s matkou psal mj. o tom, že je jí, popř. jejímu synu Jaroslavovi, podobný její bratr Otto, badatelé prohlašují, že podle fotografií se Němcová nikomu z rodičů a sourozenců nepodobala. Také teze o nebývale chladném vztahu mezi Němcovou a její matkou (či macechou) odpovídá spíš projekci Babičky do reality autorčina života než tomu, co lze vyčíst z dopisů. V korespondenci existuje jediný list, kterým lze skutečně argumentovat proti oficiálnímu datu jejího narození. Je to fragment z dopisu medikovi Hanuši Jurenkovi, do něhož byla Němcová zamilovaná. O události, která se stala roku 1830, se v něm píše „nebylo mi ještě zcela třináct let“. Potíž je v tom, že tento úryvek, přetištěný krátce po spisovatelčině smrti (jako ilustrace k jejímu životopisu) J. E. Sojkou, blízkým spolupracovníkem mystifikátora Karla Sabiny, není a nikdy nebyl znám ve formě rukopisu, kopie ani opisu a že byl slohovou analýzou Alexandra Sticha označen za neautentický. Mimoto je bohatě doloženo, že na rozdíl od věcných dopisů rodinným příslušníkům psala Božena Němcová přátelům a osobám, u nichž chtěla stát v dobrém světle, dopisy beletrizované, esteticky ozvláštňované, v nichž prožitou skutečnost přetavovala v romantické příběhy. Upřednostňovat tento dopis jako historický pramen před korespondencí s Karlem tak nedává smysl. Školní matriky naznačují, že se Barbora Panklová možná narodila někde jinde a někdy jindy, než uvádějí životopisy Němcové. Ona sama však byla přesvědčena, že datem jejího narození byl 4. únor 1820. Dokud nebude jiné datum nezvratně prokázáno, můžeme si narození Boženy Němcové připomínat v den, na který sama opakovaně poukázala. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Že dvousté výročí narození Boženy Němcové nemůže projít bez povšimnutí, je nabíledni. Její osobnost je i dnes živou součástí českého kulturního i obecného povědomí; připomeňme si jen, že v populární televizní anketě o největšího Čecha se umístila v první desítce, nejvýš ze všech žen. Zatímco ještě na přelomu století se prvořadou kulturní událostí stala „fetišistická revue“ Babička Divadla Husa na provázku, v posledních letech se zdá, že spíš než dílo B. Němcové rezonuje její život. V současné době připravuje Česká televize minisérii Božena, před devíti lety natočila polohraný dokument Obrazy ze života Boženy Němcové režisérka Ljuba Václavová, v roce 2005 vznikl v Německu film A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu. V roce 2016 měla v Národním divadle v Praze premiéru hra Lenky Lagronové Jako břitva (Němcová), o tři roky dříve v divadle Viola inscenace Miloše Horanského Neumím jinak než láskou. Ke zvýšení zájmu o spisovatelčin život snad přispělo i ediční zpřístupnění její kompletní dochované korespondence péčí Nakladatelství Lidové noviny v letech 2003–2007, oceněné v roce 2008 Magnesií Literou za nakladatelský čin a iniciované přední znalkyní a vykladačkou jejího díla Jaroslavou Janáčkovou. S oporou o svůj předchozí výzkum korespondence B. Němcové totiž J. Janáčková tuto korespondenci pokládá jednoznačně za součást autorčina díla. „Listy psané v potřebě akce a chápané jako součást jednání s druhými“ nabízí v předmluvě k prvnímu ze čtyř svazků číst jako velkolepou „kroniku v dopisech“, z níž „náboj životní naléhavosti nemizí ani po staletích“. Ač sama Němcová oceňovala ze svých textů nejvýše román Pohorská vesnice, v českém kulturním povědomí žijí především její pohádky („báchorky“), upravené z folklorních vyprávění, a idylická próza Babička. V obou případech je však jejich současný čtenářský i mediální obraz spojen s nezanedbatelnými problémy. Pohádky se k publiku zpravidla dostávají buď v podobě filmových a televizních adaptací, nebo ve vydáních jazykově a pohříchu i obsahově přizpůsobovaných domnělým potřebám dětského čtenáře – alarmující analýzu textových rozdílů mezi původní a takto adaptovanou podobou pohádek podala před patnácti lety Alena Macurová. Babičku, v médiích zhusta traktovanou jako text, který je dětem vnucován školou, třebaže je pro ně beznadějně zastaralý, už podobný osud potkal také. V roce 2013 ji vydalo „v současném jazyce“ nakladatelství Práh, čímž vyvolalo poměrně bouřlivé reakce. Předloňský výzkum porozumění tomuto i autorskému textu, realizovaný Janou Sotlovou, ukázal, že provedené úpravy byly dílem zbytečné, dílem nefunkční, nemluvě o jejich nekonzistentnosti. V plném porozumění textu dětským čtenářům brání jen některé lexikální jednotky a ty lze namísto nahrazování objasňovat vysvětlivkami. Že je prozaické dílo Boženy Němcové mimořádné, novátorské i svými tvárnými postupy a poetikou, dokazují nejnovější výzkumy prováděné v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Alice Jedličková v objevném článku zveřejněném v posledním čísle časopisu Český jazyk a literatura vyzdvihuje jako jev v dobové literatuře zcela neobvyklý, že v Babičce „děti nejsou jen poučovány a kárány, ale také se s nimi laškuje a přiměřeně reaguje na jejich emoce (…); děti škemrají, odmlouvají a vymlouvají se, s chutí instruují a poučují domněle ‚velkého světa neznalou‘ babičku, žalují nebo hrozí žalováním, chlubí se, ba vytahují. Jejich řeč má i performativní funkci, tj. dosah jednání ve světě dospělých“. Dětské postavy jsou zde pojaty jako plnohodnotné, vyvíjející se lidské bytosti, a tak není divu, že vypravěčka Babičky ztvárňuje některé scény z jejich, specificky dětské perspektivy. Myslím, že nejlepším způsobem, jak oslavit blížící se jubileum, je přečíst si znovu aspoň kousek Babičky. Jestli v ní nemáte svou oblíbenou scénu nebo kapitolu, nabízím třeba sedmou, která se začíná „nehodami“, jež dětem odcházejícím natěšeně na návštěvu zámku způsobí domácí zvířata, a ve které babička vypráví paní kněžně pohnutý příběh svého ovdovění a strastiplného, avšak nakonec šťastného návratu do rodného domu. {/mprestriction} Autor je bohemista, působí na FF UK v Praze.
Čas načtení: 2014-08-24 07:00:00
Jste zváni na violoncellové koncerty "FESTIVAL BRIKCIUS 2014" - 3. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu - "Rok české hudby 2014", který je připravován s Galerií Hl. m. Prahy, v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze. Festival Brikcius se koná pod záštitou primátora Hlavního města Prahy Tomáše Hudečka, pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a ve spolupráci s Městskou částí Praha 1. Rok české hudby 2014 je pod uměleckou záštitou mezzosopranistky Magdaleny Kožené a dirigenta Sira Simona Rattla. Festival Brikcius připomíná 55. výročí úmrtí Bohuslava Martinů, 70. výročí úmrtí Zikmunda Schula, 95. výročí narození Gideona Kleina, 110. výročí úmrtí Antonína Dvořáka, 110. výročí narození Iši Krejčího, 120. výročí narození Ervína Schulhoffa, 140. výročí narození Josefa Suka a 160. výročí narození Leoše Janáčka. V rámci 3. ročníku vystoupí český violoncellista František Brikcius, francouzská klavíristka Justine Verdier, česká violoncellistka Anna Brikciusová a sourozenecké violoncellové Duo Brikcius. Letošní dramaturgie festivalu ("Rok české hudby") je zaměřena zejména na letošní výroční české skladatele (B. Martinů, A. Dvořák, I. Krejčí, J. Suk, L. Janáček), terezínské/židovské autory (E. Schulhoff, G. Klein, Z. Schul) a současnou hudební tvorbu (J. Matys, P. Hejný, J. Jirásek, L Fišer, M. Štědroň, I. Kosíková). Více informací na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2019-12-14 09:26:26
Nakoupit dárky, vygruntovat, stromeček, kapr, salát, honem honem se vyšňořit, navštívit příbuzné na druhé straně republiky a 26. prosince večer padnout vysílením. Moje babička ten večer po třech neklidných a uspěchaných dnech zahlásila: „No, moje milé Vánoce, a je po vás.“ Vlastně tak vystihla to, jak vánoční svátky už desítky let probíhaly. Spěch, chvat, neklid, a pak honem romantika na povel, dárky a přežrání. Leckdo dneska hlásá, že ty svátky máme prožívat v mnohem větším klidu, ale i ten je tak v důsledku jaksi na povel. Buď v klidu, jinak nebudeš mít pěkné Vánoce. Až si jeden nakonec nutně říká, co na těch svátcích lidi mají a po celá staletí měli? Když ale musíte hodně věcí stihnout v krátkém čase před Vánocemi, kde pak vzít ten klid a pohodu? A jak dlouho vlastně trvají Vánoce? Tak trochu začínají první adventní nedělí, což je začátek církevního roku. Ale to ještě nejsou Vánoce jako takové, ale příprava na ně. Pro křesťanskou tradici je to čas očekávání a rozjímání nad příchodem spasitele. Samozřejmě k adventu patří půst. Ten končí večer 24. prosince, což je poslední den adventu, nikoli první den Vánoc. Proto také na štědrovečerní stůl patří postní jídla jako ryba. Štědrým dnem to začíná Vánoce začínají 25. prosince narozením Páně. Je to takový český paradox, v den, kdy Vánoce začínají, mají u nás dnes mnozí a mnozí dojem, že právě skončily, že je po všem a že je to vlastně trochu škoda. Jenže Ježíšek se v noci z 24. na 25. prosince teprve narodí. Všechno začíná. Proto také v jesličkách do té noci nemá být jezule, ale prázdné jesle. Takže když dnes na náměstích vidíme od začátku adventu betlém v plné sestavě, je to vlastně nesmysl. Podobný jako zpívání koled před onou nocí. Koledy oslavují narození Ježíška, těžko ho tedy vítat dny a týdny před tím, než se to stalo. Pak není divu, že to vlastně vypadá, že Vánoce trvají jenom dva dny, první a druhý svátek a basta. Další omyl. Teprve 26. prosince začíná vánoční oktáv – ten den se připomíná svátek prvomučedníka Štěpána, následuje 27. prosince svátek apoštola a evangelisty Jana a 28. prosince svátek svatých mláďátek, který připomíná betlémská mláďátka zavražděná králem Herodem po Kristově narození. A příběh Ježíšova narození pokračuje. Vánoční sváteční okruh se uzavírá až 6. ledna, jednak slavením Tří králů, kteří přišli do Betléma (opravdu na Ježíška nečekali za rohem a cesta k němu jim chvilku trvala) a 6. leden je zároveň dnem křtu Páně. Mimochodem, ono C+M+B, které se píše na dveře příbytků na Tři krále nejsou Kašpar, Melichar a Baltazar, ale znamená to "Christus mansionem benedicat" ("Kriste, žehnej tomuto obydlí"). A ty křížky mezi písmenky nejsou plus, ale právě kříže. Ježíšek je tedy 6. ledna pokřtěn, ale vánoční příběh stále není u konce. Čtyřicet dní času Vánoce se definitivně uzavírají až uvedením Páně do chrámu, což je svátek, který připadá na 2. února, a proto až do tohoto dne mohou být v kostelích vystaveny jesličky. Podle starozákonních přepisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce 40 dní a po porodu děvčete 80 dní nečistá a musela pak přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Prvorozený syn musel být také přiveden do chrámu a musela se za něj vyplatit oběť. A tak i Marie a Josef čtyřicet dní po narození Ježíše přinesli svého prvorozeného do chrámu a Maria přitom vykonala jednak oběť svého "očištění" a jednak vyplatila prvorozeného. Při slavnosti tohoto svátku se světí svíce, z čehož vznikl lidový název tohoto svátku Hromnice. Vánoce tedy podle křesťanské tradice trvají od 25. prosince do 2. února. A dává to smysl nejen z hlediska Ježíšova příběhu, jak jsme ho právě popsali, ale také z pohledu běžných věřících v minulých staletích. Hnát se honem honem za nějakým slavením na dva dny, všechno nachystat, zblajznout a zase sklidit, to by bylo zbytečné plýtvání, které si nemohli dovolit. Navíc zima je nutila trávit čas spíš doma, práce na poli nebyla. Čtyři týdny se pozvolna chystat a rozjímat a čtyřicet dní pak slavit a připomínat si, to už je ale jiná. Vánoce po měšťansku Jistě, dnes na to všechno není kdy. Navíc od dob Charlese Dickens a jeho Vánoční povídky tu máme tradici měšťanských Vánoc s jejími dárky a stromečky a vánočkami, svátky rodiny, klidu a pohody. Svátky v našem prostředí asi nejvíc biedermeirové. Ale ani těm dnes nedáváme tolik prostoru sami v sobě, jako to dělali Dickensovi vrstevníci. Vlastně i tady se na nás podepsaly snahy nacistů a komunistů ve dvacátém století tyto velké křesťanské svátky omezit a vygumovat. Jedni se je snažili nahradit starogermánským slunovratem, druzí umělým Dědou Mrázem, kterého ve 30. letech minulého století zavedl rovnou Stalin. Nepovedlo se docela, ale rozrušené vazby a tradice se už nikdy plně neobnovily. A nijak masově také neobnoví, ale možná by něco z těch dlouhých, čtyřicet dní trvajících Vánoc zbýt mohlo. Větší prostor pro slavení, setkávání, zastavení. Až přijde ráno 25. prosince, vzpomeňme si, že to všechno není za námi, naopak ten příběh začíná, ať už na něj věříte, nebo ne. Bez něj by ale Vánoce tak nějak nebyly. Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-09 11:15:16
Literární vyhlídky (9. až 15. září)
Druhý zářijový týden nabídne mimo jiné dva pořady věnované 100. výročí narození Jiřího Ortena nebo výstavu pořádanou u příležitosti dvojího výročí E. A. Poea. Někteří z vás pak dost možná dají před knižními křty a autorskými čteními přednost návštěvě kina, aby konečně zhlédli Marhoulovo Nabarvené ptáče. Na závěr jako obvykle zařazujeme několik knižních tipů. POZVÁNKY 9. 9. Praha / V 19 hodin bude v Knihovně na Vinohradech uvedena nová básnická sbírka Běly Janoštíkové nazvaná Cestou tančících kroků (vydáno vlastním nákladem), která jemně a neznatelně přetváří skutečnost v něco ještě bližšího, téměř niterného, ať už se jedná o Čechy, Řím nebo Los Angeles. Uvádí Robert Wudy. 10. 9. Ostrava / V 17 hodin proběhne v Ostravském muzeu vernisáž výstavy Předčasný pohřeb aneb Edgar Allan Poe v Ostravě, kterou zahájí básník a performer Patrik Linhart. Výstava konající se u příležitosti 210. výročí autorova narození a 170. výročí jeho úmrtí nabídne první české překlady klasika světové literatury, vzácná ilustrovaná vydání knih i časopisů a bibliofilských edic a potrvá do 3. listopadu. Praha / Od 18 hodin se v sídle Společnosti Franze Kafky uskuteční pořad nazvaný Jiří Orten: Peklo tvého nebe /Elegie I.–IX./ a věnovaný 100. výročí narození tohoto autora. Velká básnická zpověď a odkaz jednoho z nejvýznamnějších autorů české poezie 20. století, reakce citlivé duše na zradu milované ženy i válečnou dobu plnou nástrah i osobního ponížení, jednoho z nejsilnějších básnických svědectví české poezie v podání recitátora a divadelníka Miroslava Kovaříka, s hudbou Jiřího Pertla a Václava Prejzka. Praha / V 19 hodin proběhne v Židovském muzeu v Praze u příležitosti 100. výročí narození básníka Jiřího Ortena komponovaný večer nazvaný Chci být básníkem celým srdcem. Na jaře 2019 vyšel poslední z devíti svazků Ortenova díla Spisy: Korespondence. V jubilejním roce se tak podařilo dokončit projekt, který v úplnosti představuje Ortenovo dílo. O osudech a osobnosti Jiřího Ortena, o projektu devíti svazků Spisů i o situaci, která panovala v Praze v době Ortenova tvůrčího života, pohovoří editorky Spisů Marie Rút Křížková a Marie Havránková a redaktor nakladatelství Torst Jiří Šulc. Úryvky z Ortenova díla a vybraných dopisů přednese herečka Michaela Bendová a herec Marek Adamczyk. Večerem provede herečka a moderátorka Ester Janečková. 11. 9. Praha / Od 15 hodin vystoupí v rámci dobročinného bazaru v Domě čtení – pobočce Městské knihovny v Praze – hosté patrona Domu čtení, básníka Kamila Boušky: Josef Straka, Bohdan Bláhovec a Básník Ticho. 12. 9. Ve čtvrtek 12. září bude mít v českých kinech premiéru hojně diskutovaný film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, adaptace stejnojmenného světového bestselleru spisovatele Jerzyho Kosińského, který byl vybrán do hlavní soutěže Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost… Praha / V 18 hodin proběhne v Paláci knih Luxor křest knihy Hotel Sen, pokoj 36 (nakladatelství Práh) za účasti kmotra knihy Mirka Kovaříka a nakladatele Martina Vopěnky. Po úspěšném debutu Klec pro majáky přichází český autor Mike Perry s další odvážnou až drásavou románovou výpovědí o lásce po změně pohlavní identity. 14. 9. Praha / Od 18 hodin se na palubě (A)VOID Floating Gallery uskuteční večírek pořádaný majitelem nakladatelství Dauphin Danielem Podhradským, který vydává knihy již 25 let. Na programu je mimo jiné uvedení nových básnických sbírek Lukáše Marvana (Cestovní básně), Jitky N. Srbové (Svět:) a dalších titulů nebo autorská čtení Michala Maršálka, Anny Beaty Hablové, Ladislava Zedníka či Víta Janoty. Večírek má ambice setkání s lidmi, kteří pro nakladatele profesně i osobně hodně znamenali a znamenají a jejich duch v nakladatelství jaksi stále vane... a doufejme bude vanout i nadále. 15. 9. Praha / Ve 14 hodin odstartuje v Prague Central Camp open-air festival Literatura v parku, který neformálně přibližuje současnou českou, německou a rakouskou prózu i poezii. Nabídne kupříkladu autorská čtení Josefa Moníka (CZ), Raimunda Madera (DE), Jaromíra Typlta (CZ), Nikoly Mizerové (CZ), Maxe Zaloudka (DE), Aleny Mornštajnové (CZ), Isabelly Feimer (AT), Marie Iljašenko (CZ) a Mariuse Hulpeho (DE). NOVÉ (AUDIO)KNIHY Kniha Bezcitnost – prozaický debut polské novinářky Martyny Bundy, který v překladu Barbory Kolouchové vydalo Argo – je věnována mámě, sestře, dcerám, našim babičkám, tetičkám a přítelkyním. Směle si ji však mohou přečíst i muži. Jde o lakonicky úsečný text, v němž není ani slovo navíc. Charakterizuje ho především střet starých vesnických pořádků s městským světem, stejně jako druhé světové války s poválečnou dobou v podobě nového lidového Polska. Kniha pojednává o životě stárnoucí Rozely a jejích tří dcer – Gerty, Trudy a Ildy; každá z nich trpí jistým druhem „bezcitnosti“ a každá z nich má také určitou vnitřní stopku, která hranice oné bezcitnosti reguluje. Bezcitnost není jen dobře napsaná sága o ženách z oblasti Kašub. Je to příběh o těžkých poválečných časech, o venkovských tradicích a rituálech, o nalezení svého místa ve světě, o budování vlastní identity a konečně o štěstí. Hrdina příběhu, ve kterém se finské podivno suverénně mísí s magičností Prahy, se dlouhodobě věnuje bádání o životě trpaslíků. Jenže když už se zdá, že jeho výzkum bude konečně korunován úspěchem, začnou se dít nezvyklé věci. Lépe řečeno neuvěřitelné věci. Jako by nestačilo, že získá pocit, že ho ve ztichlých studovnách někdo sleduje. Na scéně se objeví trpaslík bez nohou – a záhadný telefonát, který oznámí, že chybějící končetiny jsou v pražské Maiselově ulici. Tedy přesně tam, kde se dle legendy skrývá tajemný Golem… Román finského spisovatele Anttiho Leikase Skřítek vydalo v překladu Vladimíra Piskoře nakladatelství Paseka. V povídkovém souboru Ostrovy (nakladatelství Druhé město) tematizuje spisovatelka Dora Kaprálová na intimních příbězích ohraničenost ostrovů. Ne topograficky, ale především ve všech smyslech ostrovanství, izolovanosti, ohraničenosti. Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné nenápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě. Román Smrt krále Šumavy, příběh ze současných Čech od spisovatele Martina Sichingera, nás přivádí ke starým příběhům šumavského pohraničí a vychází ze skutečností, o nichž pojednával snímek Karla Kachyni Král Šumavy. Nyní se dočkal vydání v podobě audioknihy, kterou načetl herec Kajetán Písařovic a ve spolupráci s Audiotékou vydalo nakladatelství 65. pole. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-10-28 06:00:00
FESTIVAL BRIKCIUS - http://Festival.Brikcius.com
Jste zváni na FESTIVAL BRIKCIUS - 9. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (1. - 30. listopad 2020) ONLINE. Letošní dramaturgie připomene 335. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha, 120. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila a 22. ročník festivalu Den poezie (210. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy). V rámci 9. ročníku vystoupí český violoncellista František Brikcius, violoncellistka a básnířka Anna Brikciusová, varhanice a skladatelka Irena Kosíková a sourozenecké violoncellové Duo Brikcius. Více informací na webových stránkách https://www.Brikcius.com/Festival . Koncerty Festivalu Brikcius se každoročně konají v listopadu v Praze. Vzhledem k současné situaci se letos budou všechny pořady konat pouze online. Vstup na většinu akcí je volný. Rezervace via Eventbrite https://FestivalBrikcius.eventbrite.com . Součástí festivalu je online streaming filmového hudebního dokumentu MAKANNA (čtvrtek 5. listopad), varhanního kompletu 18 LIPSKÝCH CHORÁLŮ (čtvrtek 12. listopadu), básnického čtení DEN POEZIE - ČAS VYPRŠEL (pondělí 16. listopadu), záznamu z koncertu PRAHA - BRNO: 6 SOUDOBÝCH SKLADEB PRO VIOLONCELLO SÓLO s vizuálním doprovodem z hvězdárny (čtvrtek 19. listopadu) a závěrečného uvedení mezinárodního projektu MUSICAL SOLIDARITY / COVID-19 (čtvrtek 26. listopadu). Včetně online violoncellových kurzů CELLO ACADEMY PRAGUE (1. - 30. listopad) via Zoom. Změna programu vyhrazena. Více informací o Festivalu Brikcius je k dispozici na https://www.Brikcius.com/Festival a http://www.FaceBook.com/FestivalBrikcius .
Čas načtení: 2016-10-30 06:00:00
FESTIVAL BRIKCIUS - http://Festival.Brikcius.com
Jste zváni na Festival Brikcius - 5. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (Bach331 - MAKANNA - Goldbergovské variace 1741 - ITALSKÉ BAROKO - Nocí prošel den), který se každoročně koná pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days. Letošní dramaturgie je zaměřena na 275. výročí vydání Goldbergovských variací 1741, benefiční koncert k 331. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha a 100. výročí úmrtí Maxe Regera (#Reger2016), virtuózní tvorbu italských barokních skladatelů (275. výročí úmrtí Antonia Vivaldiho, 365. výročí narození Domenica Gabrielliho) a 18. ročník festivalu Den poezie (206. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy). Koncerty Festivalu Brikcius se konají 1. - 16. listopadu 2016, v Praze (Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, Unijazz, Loreta, barokní kaple Italského kulturního institutu a Štefánikova hvězdárna Petřín). Vstup na všechny akce je volný. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2016-10-28 07:00:00
Jste zváni na Festival Brikcius - 5. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (Bach331 - MAKANNA - Goldbergovské variace 1741 - ITALSKÉ BAROKO - Nocí prošel den), který se každoročně koná pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days. Letošní dramaturgie je zaměřena na 275. výročí vydání Goldbergovských variací 1741, benefiční koncert k 331. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha a 100. výročí úmrtí Maxe Regera (#Reger2016), virtuózní tvorbu italských barokních skladatelů (275. výročí úmrtí Antonia Vivaldiho, 365. výročí narození Domenica Gabrielliho) a 18. ročník festivalu Den poezie (206. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy). Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2015-09-10 07:00:00
(PRESS) Jste zváni na FESTIVAL BRIKCIUS 2015 - 4. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu #BACH330, který se každoročně koná pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. V rámci 4. ročníku vystoupí český violoncellista František Brikcius, skladatelka a varhanice Irena Kosíková žijící ve Francii, česká violoncellistka Anna Brikciusová a sourozenecké violoncellové Duo Brikcius. Letošní dramaturgie je zaměřena na 330. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha (benefiční koncert J. S. BACH: UMĚNÍ FUGY pro Nadaci Charty 77 | Konto Bariéry, kompletní provedení VIOLONCELLOVÝCH SUIT a SONÁT), 115. výročí narození spisovatele Jiřího Weila (film MAKANNA), 205. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy (KOLIBŘÍ ÚSMĚV) a virtuózní tvorbu francouzských a italských skladatelů (ITALSKÉ HUDEBNÍ BAROKO a SOUČASNOST, DUO BRIKCIUS - BAROKO V KRVI). Více informací na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2012-05-17 07:00:00
(PRESS) Pozvánka: květnový koncert "Festival Brikcius" a Weinberger Tour"
(PRESS) Jste zváni na květnový koncert "Weinberger Tour" projektu "Festival Brikcius" - cyklus koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu (jaro a podzim 2012), českého violoncellisty Františka Brikcia, který se koná ve čtvrtek 17. května 2012, od 19:30 hodin, v reprezentačním koncertním sále ze 13. století, v Domě U Kamenného zvonu (GHMP, 3. patro, Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1). Jeden z nejlepších českých klavíristů Tomáš Víšek a violoncellista František Brikcius zde zahrají skladby terezínských/židovských skladatelů. Skladby Une Cantilene jalouse (1920) a Colloque sentimental - Prelude d'apres le poeme de Paul Verlaine (1920) Jaromíra Weinbergera (1896 - 1967), autora jedné z nejhranějších českých oper Švanda dudák v zahraničí, Sonátu Erwina Schulhoffa (1894 - 1942), která se vzhledem k náročnosti zejména klavírního partu moc často nehraje. Dále Lamento od Jamese Simona (1880 - 1944), složené po Simonově příjezdu do Izraele, respektive tehdejší Palestiny, a zjištění, že jeho sestra zemřela. Simon se přes varování přátel vrací do Evropy, což se mu stalo osudným. A na závěr d-Fence pro violoncello a klavír (2007) od Ireny Kosíkové, napsanou speciálně pro "Weinberger Tour". Příští jarní koncert "Festival Brikcius" a "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour" (Anna Brikciusová - violoncello a František Brikcius - violoncello) se bude konat ve čtvrtek 21. června 2012 v den letního slunovratu. Vstupenky exkluzivně u oficiálního festivalového prodejce vstupenek Prague Ticket Office - Via Musica (http://www.PragueTicketOffice.com - Via Musica, AMU, Malostranské náměstí 14, Praha 1 - Via Musica, Staroměstské náměstí 14, Praha 1 - Tel.: +420 224 826 440) a cca 90 minut před začátkem koncertu v místě konání. Podpořte "Festival Brikcius" a kupte si mecenášskou vstupenku zde. Ve spolupráci s Galerií Hl. m. Prahy a Daniel Pearl World Music Days. "Festival Brikcius" připomíná 220. výročí narození italského skladatele Gioacchina Rossiniho, 120. výročí narození švýcarského skladatele Arthura Honeggera a 100. výročí narození francouzského skladatele Jeana Françaixe "Centenaire Jean Francaix - 2012". Více informací je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com , http://www.PragueTicketOffice.com , http://www.iKosik.com , http://www.FaceBook.com/FestivalBrikcius , http://www.FaceBook.com/Brikcius.Frantisek a http://www.Twitter.com/Brikcius .
Čas načtení: 2024-02-15 07:15:22
Čas narození a jeho vliv na váš osud: Jak hodina vašeho příchodu na svět ovlivňuje váš život?
Věděli jste, že čas vašeho narození má zásadní vliv na váš osud? Tato fascinující myšlenka, která vychází z astrologie a různých psychologických teorií, nabízí zajímavý pohled na to, jak různé časy narození formují naši osobnost, životní dráhu a dokonce i naše zdraví. Tento článek podrobně rozebírá, jak souvisí čas našeho narození s naším osudem. Hodina […]
Čas načtení: 2020-12-24 14:13:12
Odkud pochází tradice českých betlémů? (z archivu LtN)
Světová betlémářská tradice vznikala z několika vzájemně se doplňujících pramenů. Jednalo se o uctívání místa Kristova narození a následnou úctu k ostatkům odtud přivezeným. Inspirací jistě byly vánoční duchovní hry, které vznikaly zhruba od 10. století, ale nejčastěji uváděným impulsem byl počin sv. Františka z Assisi, který roku 1223 ve skalní jeskyni u italského Greccia nechal postavit jesle, přivedl k nim osla a volka a nechal zde sloužit půlnoční mši pod širým nebem. Původ stavění betlémů nalézáme tedy v církevním prostředí. Nejstarší typy byly malovány na deskové obrazy, později se figury v životní velikosti oddělily a vystoupily do popředí. Z Itálie byly betlémy šířeny do Německa a následně do celé střední Evropy. Z kostelů a katedrál se v průběhu 17. století betlémy přemístily do šlechtických a měšťanských sídel. Pro tvůrce těchto souborů byla charakteristická záliba v drahých a neobvyklých materiálech – hedvábí, vosku, drahých kovech, perleti, slonovině atp. Co způsobil císařův zákaz První zpráva o postavení jeslí v Čechách, takových, které nebyly provedeny reliéfní technikou či malbou, pochází ze záznamů jezuitů, kteří je v roce 1560 postavili v kostele sv. Klimenta v Praze, ve starší literatuře je uváděn i rok 1562. To bychom letos slavili 450. výročí této události. Betlémy se začaly v kostelech stavět v dalších krajích Čech a Moravy, kolem roku 1570 v okolí Prahy, v roce 1580 v Litomyšli, v roce 1650 v Hradci Králové atd. Z kostelů se betlémy šířily, zejména v 18. století, do zámeckých kaplí, měšťanských domácností i na venkov. Po roce 1780 paradoxně přispěl k rozvoji lidového betlémářství císař Josef II. svým zákazem stavět jesle v kostele, neboť tuto záležitost chápal jako jev církve nedůstojný. V 18. a zejména v 19. století se stavění jesliček mezi prostým lidem velmi rozšířilo a rozvoj lidového betlémářství vyvrcholil počátkem 20. století. Zvyk stavění jesliček přetrvával hlavně v lidové tradici. V posledním období zhruba dvaceti let jsme svědky jeho nového rozkvětu. Nejvíce po doporučení papeže Pavla VI. obnovit tradici stavění jesliček v moderních křesťanských rodinách, neboť betlém vyjadřuje podstatu vánočních svátků mnohem lépe než vánoční stromeček s mnoha dárky – symboly spotřební hojnosti. České betlémářství se rozvinulo do bohatých forem a dosáhlo zcela specifického pojetí, které velmi poetickou formou včlenilo do jesliček krásnou českou krajinu s bohatou přírodou. Majitel jesliček mnohdy nebyl jejich tvůrcem, často se figurky do jesliček kupovaly a majitel sám stavěl scenérii a kulisy. Mnohdy byly betlémy zhotovovány na objednávku. Skuteční lidoví betlemáři si jesle nebo jejich části s láskou a fantazií tvořili sami. Často je scenérie narození Páně rámována pravou zimní středoevropskou vánoční náladou. Dodnes v Čechách existuje celá řada betlémářských center a oblastí s odlišnými typy jesliček. Zde se obvykle betlémy začaly vytvářet a stavět podle jednoho modelu. Betlémáři se tak významně ovlivňovali, že se léty vytvářel zcela typický krajový styl. Jedná se zejména o podhůří Orlických hor a Krkonoš, zejména okolí Vrchlabí a Nové Paky, Železného Brodu, oblast Krušných hor, Příbramsko, okolí Ústí nad Orlicí a České Třebové, Svitavsko s nedalekou Poličkou, Třebíčsko, okolí Jihlavy a Třešti, Šluknovsko, okolí Litvínova, slezskou oblast, Opavu, Nový Jičín, Příbor a řadu dalších. Na materiálu nezáleží Význam slova betlém chápeme v našem prostředí jako vyobrazení narození Páně blízké jevištnímu provedení, sestavené ze samostatných dílů s možností proměn. Svatou rodinu doplňují průvody darovníků, pastýřů, kteří se přišli Ježíškovi poklonit a po 6. lednu i sv. Tři králové s bohatým doprovodem. Pokud v českém jazyce používáme výraz jesle nebo jesličky, jedná se o scénu jen s Pannou Marií, sv. Josefem a Ježíškem uloženým v jeslích, někdy s volkem a oslíkem. Betlémy můžeme rozlišovat jako práce lidových či profesionálních tvůrců, betlémy pevné, přenosné (ty se buď nosily ve skříňkách na popruhu na koledu jako betlémy obchůzkové, nebo byly v drobném provedení umístěny pod skleněným poklopem, případně v ozdobné hlubší či mělčí prosklené skříňce). Jesličky můžeme členit podle materiálů použitých na jejich zhotovení, podle oblastí, ve kterých vznikaly, případně podle doby vzniku atd. Rozlišujeme betlémy chrámové a lidové, zvláštní kapitolou jsou ty mechanické. Nejznámějším z mechanických betlémů je dodnes Třebechovický Proboštův betlém, který byl vyhlášen národní kulturní památkou, ale vystaven bude opět po opravě v příštím roce. Snadné je rozlišení podle materiálů, v našem prostředí těmi nejzákladnějšími jsou lipové dřevo (naprostá většina soudobých nepolychromovaných betlémů, ale také figury již zmíněného Proboštova betlému), dřevo smrkové, pokud jde o známé králické figurky, pestře malované. Tradičním materiálem je papír, případně textil, jako základ následného použití pro dotvoření figur tzv. kašírováním. Příkladem jsou velmi dobře známé Krýzovy jesličky z Jindřichova Hradce. Betlémy malované na papírovém kartonu vznikaly zejména v okolí Ústí nad Orlicí a České Třebové, také v severních Čechách, v okolí Jihlavy a Třebíče. Velmi dobře známé jsou jesličkové tištěné papírové archy určené k vystřihování. Ty se objevily v polovině 19. století z produkce městských tiskáren. Velké oživení zájmu o betlémy přinesla první výstava betlémů v Praze v roce 1907. Inspirovala řadu předloh v lidovém tónu, například vznikly dodnes oblíbené jesličky Mikoláše Alše a Josefa Weniga. Nyní jsou známé betlémy z materiálů, které sice nepovažujeme za tradiční, ale radost dětem i dospělým přinášejí stejnou. Jsou to například keramické betlémy – dnes materiál zcela obvyklý a často používaný k modelování i řadou amatérských nadšených tvůrců, podobně jako betlémy z těst – například z chlebového (obvyklé pro Příbramsko, tzv. chlebáčci), slaného těsta zvaného německy salzteig (například práce Jiřiny Vyčichlové z Hronova Poříčí), případně kynutého obřadního těsta, zejména se jedná o oblíbené betlémy perníkové. Uhlí bylo typické pro hornické oblasti, známé jsou půvabné betlémy porcelánové, které vznikaly z odpadu v místech výroby porcelánu (záp. Čechy). Malé a půvabné cínové betlémy vznikají dodnes. Spíše již jen v muzeích můžeme nalézt betlémy z vosku. Betlémy skleněné jsou dodnes typické pro Železnobrodsko. Existují i novodobé materiály, jiné kovy než cín, modurit, pryže, různé příze, netkané textilie a řada dalších. Text vyšel v Literárních novinách 51-52/2012. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-02-03 11:05:51
Literární vyhlídky (3. až 9. února)
Nadcházející týden přinese kromě oslav 200. výročí narození Boženy Němcové řadu dalších literárních akcí – od autorských čtení (hned několikrát se představí Dora Kaprálová) přes knižní křty (například svazku próz Arthura Machena Temnota nepomíjí) po besedy a diskuse (třeba na téma „Poezie včera, dnes a zítra“). Na závěr jako obvykle přinášíme několik tipů na nové knihy a audioknihy. POZVÁNKY 3. 2. Praha / 17.00, Werichova vila V únoru uplyne devět let od úmrtí Arnošta Lustiga, jednoho z nejvýznamnějších světových spisovatelů, jejichž životním tématem je holokaust. Spisovatelka Markéta Mališová představí rukopis připravované knihy o tomto klasikovi české literatury. Praha / 19.00, Kampus Hybernská Literární večery mají ve Škole zotavení dvouletou tradici. Ten nejbližší proběhne u příležitosti vydání zimního čísla časopisu Zámezí s tematikou Humoru. Večerem provází Jan Škrob a zvláštním hostem bude básník Jonáš Hájek. 4. 2. Praha / 13.00, Památník národního písemnictví (Strahovský klášter) Památník národního písemnictví pořádá u příležitosti 200. výročí narození Boženy Němcové přednáškové pásmo věnované životu a dílu největší české spisovatelky 19. století. Přednášky budou doprovázet ukázky dobových fotografií a historických materiálů z písemné pozůstalosti B. Němcové, která patří k nejvýznamnějším fondům ve sbírce Literárního archivu PNP. V rámci programu vystoupí Magdaléna Pokorná („Spisovatelka Božena Němcová a český literární život 40. let 19. století“), Dorota Lábusová s Helenou Šebestovou („Digitalizace osobního fondu Boženy Němcové v Literárním archivu PNP“), Yvetta Dörflová („Ty děti mně největší starost dělají…“) a Hana Taudyová („Muži v životě Boženy Němcové“). Praha / 18.30, prostor39 Setkání s výtvarnicí a autorkou komiksů Toy_Box a křest její Komiksové učebnice komiksu (Paseka 2019) a nového vydání komiksového románu Moje kniha Vinnetou. Praha / 19.00, Městská knihovna v Praze (Ústřední pobočka) Představení 89. čísla časopis Analogon s tématem Ocas romantismu. Program nabídne vystoupení Ivana Horáčka („Milion chvilek pro romantismus“) a Jana Švankmajera („Jednotný proud myšlení aneb Život se rodí v ústech – ukázka z románu“). Moderuje František Dryje. Praha / 19.30, kavárna Fra Hostem večera bude Zofia Bałdyga, polská básnířka, bohemistka a překladatelka. Vydala básnické sbírky Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). V posledních letech píše poezii také česky. Praha / 19.30, Božská Lahvice Poezie včera, dnes a zítra. Panelová diskuse s předními básníky a básnířkou a zároveň osobami utvářejícími českou literární scénu o proměnách české poezie v uplynulém roce a jejích vyhlídkách do roku následujícího. Diskutovat přijdou šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar Adam Borzič, organizátor kulturního života v Domě čtení Josef Straka a editorka literární internetové platformy Ravt a literární kritička Jitka N. Srbová. Večer moderuje Matěj Senft. 5. 2. Pardubice / 17.00, Krajská knihovna v Pardubicích Setkání se spisovatelkou a překladatelkou Alenou Mornštajnovou, jednou z nejoblíbenějších současných českých autorek, která napsala mj. úspěšné romány Hana a Tiché roky. Kladno / 17.30, Středočeská vědecká knihovna v Kladně Přednáška Jiřího Miky věnovaná pozoruhodné kladenské osobnosti, nájemci kročehlavského pivovaru a inženýru chemie Otakaru Zacharovi (1870–1921), mezi jehož zájmy patřily kromě výroby dobrého piva také alchymie, spiritismus, výtvarné umění, divadlo a literatura. Díky němu zavítal do místního pivovaru malíř Mikoláš Aleš, jeho zásluhou se veřejnost mohla seznámit se starými alchymickými spisy. Přednášku doplní obrazový materiál a ukázky z knihy Jiřího Miky Mezi alembikem a spilkou. Plzeň / 19.00, Kačaba Autorské čtení Přemysla Krejčíka z jeho knihy Malej NY (Host 2019), románu o tom, že je rok 2005, vám je -náct a máte hiphopovou kapelu. Všechno kolem vás je nějaký zrychlený a nakonec se to semele tak tragicky, že po pár letech skončíte na gauči u psychoterapeuta. Právě tady vlastně Krejčíkův příběh začíná. Jako terapeutická cesta přes divokou minulost k sobě samému. Jenže někdejší události se z odstupu jeví v jiném světle — zvlášť když vám napíše esemesku mrtvý kamarád. Těžko se rozhodnout, co je blbý vtip a co už vyhrožování. Tváře z někdejší subkulturní komunity se proměnily, lidé jsou nečitelní a vzpomínky se zdají být jediným klíčem k tomu hlavnímu: že smrt vaší první holky určitě nebyla nešťastná náhoda. 6. 2. Praha / 17.30, Božská Lahvice Křest básnické sbírky Michala Maršálka Arménská klávesnice (Dauphin 2019). Autorské čtení bude spojené s vernisáží kreseb a ilustrací Jindry Vikové. Pořadem bude provázet hudba – Jan Jiráň z divadla Ypsilon, Vít Janota a Michal Hrubý. Brno / 18.00, Moravské zemské muzeum (Dietrichsteinský palác) Představení monografie Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce (Akropolis, Moravské zemské muzeum 2020). Kdo by z dětství neznal Ferdu Mravence, pana Hlemýždě, pana Cvrčka, Berušku či brouka Pytlíka? Tento kouzelný hmyzí svět a mnohé další stvořil před více než osmdesáti lety významný český spisovatel, kreslíř a ilustrátor Ondřej Sekora. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Mezi jeho nejznámější postavičky patří Ferda Mravenec a brouk Pytlík. Jejich příběhy jsou nejen zábavné, ale obsahují zároveň i poučení a z každého plyne mravní ponaučení. K loňskému 120. výročí narození tohoto velmi oblíbeného autora přichází Tomáš Prokůpek a kolektiv s ojedinělou a ucelenou monografií, která dopodrobna mapuje Sekorův život a dílo. Čtenáři mají také příležitost seznámit se s dosud nepublikovanou Sekorovou výtvarnou tvorbou. Pardubice / 18.00, Klub 29 (malá scéna Divadla 29) Autorské čtení Dory Kaprálové z její nové povídkové knihy Ostrovy (Druhé město 2019). Tucet povídek a příběhů opisuje rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné nenápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě. Praha / 18.00, Dům čtení (pobočka MKP) V rámci projektu Spisovatelé do knihoven zavítá do Domu čtení Aleš Palán. Je jedním ze signatářů Charty 77. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice, vedl též kurzy tvůrčího psaní a byl ředitelem nakladatelství Kalich. Za román Ratajský les a knihu rozhovorů Být dlužen za duši byl nominován na Magnesiu Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox toto ocenění získal. Rozhovory se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině byly v anketě Lidových novin vyhlášeny Knihou roku 2018. V roce 2019 vydal kromě prózy Miss Exitus další úspěšnou knihu Jako v nebi, jenže jinak / Nová setkání se samotáři Čech a Moravy. V listopadu minulého roku vyšla též jeho kniha Návrat do divočiny. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Petr Placák představí svou novou knihu Křesťanský zápas o českou věc – Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v čs. exilu (Argo, ÚSTR 2019), věnovanou jedné z nejpozoruhodnějších protikomunistických iniciativ, které se díky své otevřenosti podařilo na katolické půdě spojit v odporu proti pražskému normalizačnímu režimu nejrůznější proudy exilu – od konzervativců přes liberály a zelené k exkomunistům, příslušníky české šlechty, stejně jako stoupence čs. undergroundu, katolíky a evangelíky, nebo aktivisty židovského původu. Hosty budou spisovatel Ivan Binar, Dana Němcová, vídeňský hostinský Jiří Chmel a redaktor Rádia Svobodná Evropa Martin Schulz. Na závěr zazpívá hymnu exilu Dáša Vokatá. Praha / 19.00, Galerie Ščigol Autorské čtení poezie Jakuba Řeháka, autora tří básnických sbírek (Světla mezi prkny, 2008; Past na Brigitu, 2012; Dny plné usínání, 2016) a nositele ceny Magnesia Litera za poezii. Spolu s Miloslavem Topinkou vybral Nejlepší české básně 2010. Jako recenzent spolupracuje s literárním obtýdeníkem Tvar, kulturním týdeníkem A2 nebo revue Souvislosti. Píše esejisticky laděné texty, zabývající se obecnými problémy poezie, i studie, které věnuje konkrétním dílům důležitých básníků. Z poslední doby například statě věnované Tristanu Tzarovi, Ladislavu Novákovi či Petru Královi. Pracuje jako redaktor webových stránek Městské knihovny v Praze, kde rovněž žije. Uvádí Robert Wudy. Praha / 20.00, Potrvá Na další košt literatury přijaly pozvání česky hovořící autorky pocházející ze zahraničí – Sofija Kordić (Chorvatsko), autorka románu Hypofýza v exilu (překlad Jakub Novosad), a Elena Buixaderas (Španělsko), autorka sbírky Koperníkovy hvězdy (překlad Tereza Riedlbauchová a Denisa Škodová). 7. 2. Praha / 19.00, Divadlo na Vinohradech (velká scéna) Premiéra inscenace Zmoudření Dona Quijota v režii Martina Čičváka. Viktor Dyk napsal básnické drama vyhrocující rozpor mezi idealismem a pragmatismem, tvořícími dva všudypřítomné póly českého společenského myšlení. Moudrý blázen Don Quijote rozlišuje kontrast dobra a zla a věří tomu, že zlo je možné ve světě porazit. Jeho víra v dobro a důvěra k lidem je idealistická, stejně jako rytířská láska k neexistující ženě. Pragmatický svět přece dobře ví, že nic v něm není černobílé. Jen blázen by krvácel pro neuskutečnitelné hodnoty... Hradec Králové / 17.30, NUUK Autorské čtení Dory Kaprálové z její nové povídkové knihy Ostrovy (Druhé město 2019). Tucet povídek a příběhů opisuje rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné nenápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. Praha / 19.30, Božská Lahvice Uvedení knihy Arthura Machena Temnota nepomíjí (Malvern 2019). Knihu uvede překladatel Patrik Linhart. Čtení a performance Bohuslav Vaněk-Úvalský a Petr Stejskal. Přednášku o imaginativní literatuře pronese Ivan Adamovič. 8. 2. Praha / 16.30, Městská knihovna v Praze (Ústřední pobočka – Klubovna) Touhou po autenticitě, hledáním vlastního hlasu, scházením neotřelých cest… no zkrátka každou větší „kreativitou k trvalé IN validitě“, s tvorbou do blázince a zase zpátky! V rámci programu vystoupí se svými texty: – Sára Báchorová je čerstvě plnoletá holka s dlouhou minulostí. Píše o problémech ve společnosti, drogách, tabuizovaných tématech. Jejím cílem je rozšířit povědomí o psychických poruchách jako jsou poruchy příjmu potravy, deprese, spánkové paralýzy a další a ukázat tak lidem, jak křehká dokáže být lidská psychika. Ví, o čem mluví, sama má za sebou pět hospitalizací na psychiatrii. – Věra Dumková je prokletá básnířka a autorka erotické literatury. Vzděláním učitelka češtiny a hudební výchovy. Střídala různá zaměstnání, publikovala časopisecky i knižně, má za sebou četná autorská čtení. Představitelka ztracené generace. – Kateřina Málková píše, aby posvětila svět. V jejích básních lze proto hledat určitý „haiku moment,“ pokud to není rovnou haiku. Vystudovala anglistiku-amerikanistiku na filosofické fakultě a jako dárek k promoci jí vyšla kniha Zlá škola. Ještě předtím studovala psychologii, ale nebylo jí doporučeno pokračovat. Tenkrát se ještě věřilo, že člověk s duševním onemocněním by se neměl v žádném případě stát psychologem. Nyní pracuje jako peer mentorka a peer lektorka ve spolku Dobré místo. Publikuje na FEST-WEBu Offtheroad, v časopisech Na scestí a Zámezí. – Pavel Oulík bydlí v Praze, kde tráví čas prací peer konzultanta a psaním. V Londýně vystudoval ekonomii a business, později se živil prací v nakladatelství. Píše rád a často – jeho práce je možné najít na FEST-WEBu Offtheroad či v magazínu Na scestí a Zámezí. – Tereza Saxlová vystudovala FF UK obor filozofie-logika. Od 27 let trpí schizoafektivní poruchou. V posledních pěti letech se hodně věnovala divadlu pro lidi se zkušeností s duševní nemocí. Soustavněji začala psát básně v roce 2015, povzbuzena literární dílnou Dobrého Místa. V současnosti pracuje v téže organizaci jako peer lektorka. – Martin Šaffek vystudoval bakalářský stupeň filosofie na ÚFAR FF UK, magisterský stupeň nedokončil. Pracuje jako knihovník. Je aktivistou v různých levicových a kritických organizacích. Má diagnostikovanou paranoidní schizofrenii. Básně píše příležitostně. – Tomáš Vaněk, autor melancholických, erotických a experimentálních textů debutoval v roce 2019 knihou Hra na život. Vystudoval srovnávací literaturu, pracuje na novinářských projektech v oblasti duševního zdraví. Čelákovice / 18.00, U Kubelků Křest prozaické knihy Michaely Kalivodové Dokud jsme mladí (Nakladatelství Petr Štengl 2019). Útrapy dětství a mládí ale mohou mít tolik podob a ve svých maskách se tak rády vrací, aby potrápily zas a znovu. Není nakonec jistější spolehnout se na to, že klid a štěstí přijde až s dospělostí? Nebo to i v době osobní zralosti bude zase ta stejně smutná písnička? Anebo jsme jen přehnaně pesimističtí? A stačí si pro společný život najít někoho, s kým si rozumíme, nebo je třeba k sobě pasovat, jak zpívá kapela Mandrage, jako šrouby a matice? Na rozhovor s autorkou se můžete těšit v příštím Bibliu. 9. 2. Praha / 15.00, Knihovna na Vinohradech Cukrárna u Šilhavého Jima – divadelní představení z Divokého západu pro chlapce i dívky od šesti let a jejich rodiče, vyprávějící příběh o síle literatury a přátelství, o desperátech a statečné knihovnici, která se pokouší přivábit zálesáky k četbě. Během představení si děti na vlastní kůži vyzkoušejí boj s živly, lekci plížení, zpěv drsňáckých písní a mnoho dalšího. Hra vznikla podle stejnojmenné knihy Marka Tomana (Baobab 2018, oceněno Zlatou stuhou 2019) a měla již mnoho desítek úspěšných repríz v knihovnách, ve školách a na festivalech. NOVÉ (AUDIO)KNIHY Flannery O’Connorová: Tajemství a mravy (přeložil Marcel Arbeit, Argo 2019) Tajemství a mravy, soubor přednášek a esejů věhlasné jižanské prozaičky Flannery O’Connorové, který po její smrti sestavili její přátelé Robert a Sally Fitzgeraldovi, působí i dnes jako pronikavá sonda odhalující nešvary spisovatelů, čtenářů i učitelů literatury. O’Connorová se sžíravou ironií kritizuje čtenářský vkus, který se od přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy její texty vznikaly, nijak nepozvedl, vtipně vysvětluje začínajícím autorům, čeho se mají při psaní povídek a románů vyvarovat, a na příkladech ukazuje, že se učitelé literatury nejvíce ze všeho bojí literatury samé. Kniha, z níž v jednom ze svých sporadických rozhovorů citoval i Cormac McCarthy, je jedním ze zásadních amerických literárněvědných textů a to, že jeho autorka nebyla profesí literární teoretička, je jen ku prospěchu věci: jednotlivé texty se vyznačují stejnou živostí podání a ostrým, průrazným stylem jako autorčiny prózy. Michal Jareš, Pavel Mandys: Dějiny české detektivky (Paseka 2020) Detektivka byla po celé dvacáté století nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů a její popularita neklesá ani v současnosti. Čeští literární detektivové se přitom dost liší od anglosaských suverénů: bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. Typické je pro ně ironizování, parodování a obecně podvracení autority takzvaného velkého detektiva. Mnohdy jejich příběhy psali uznávaní spisovatelé, knížka předních znalců však představuje i málo prozkoumané a temné uličky detektivní literatury. První podrobné shrnutí dějin kriminálního žánru v českých zemích ukazuje, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. V monografii, která se čte jedním dechem jako detektivka, se potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Josef Škvorecký, Hana Prošková, Václav Erben, Jaroslav Velinský, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Michaela Klevisová a další. Michal Topor, Josef Vojvodík (eds.): Čtení o Otokaru Březinovi. Kritika a zjevení (Institut pro studium literatury 2020) Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova „obrazu“, především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949–1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu. Bianca Bellová: Mona (čte Lenka Krobotová, Audiotéka a Host 2020) Ona je zdravotní sestra, on skoro ještě dítě. Setkávají se na troskách svých životů, na troskách starého světa, na troskách jedné nemocnice, do níž jako všudypřítomné šlahouny plevelných popínavek proniká svět nový. Lepší asi nebude. Ale co když třeba ano? Anebo… co když je možné zmizet? Uniknout před palbou, která neúnavně kropí rozpálenou zemi kolem, před všemi těmi pravidly, jak se má chovat žena a jak muž, před vzpomínkami, před sebou samým. Stejně jako v proslaveném románu Jezero (Magnesia Litera — Kniha roku a Cena Evropské unie za literaturu) i v Moně vykresluje Bianca Bellová mistrovským způsobem tíživou a naléhavou atmosféru chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout. Petr Stančík: Andělí vejce (čte Lukáš Hlavica, Audioberg 2020) Román Petra Stančíka se odehrává v kulisách první poloviny 20. století. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské anabáze, zničující lásky k mušli, dvou světových válek a jednoho vojenského zběha. Děj směřuje k tragickému rozuzlení, kde končí veškerý humor. Audiokniha byla natočena ve studiu DAMU pod vedením režiséra Dimitrije Dudíka. Hlavní role se zhostil Lukáš Hlavica. Autorem originální hudby je Kryštof Marek. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-09 06:00:00
Herečka Zlata Adamovská slaví 65. narozeniny. Tři svatby, mnoho ocenění a životní role
Naše přední herečka a dabérka Zlata Adamovská, kterou si v současné době asi nejvíce spojujeme s lékařkou Bělou z proslulého seriálu Ordinace v růžové zahradě, slaví narozeniny. Pojďme si zavzpomínat na její zásadní životní role a zabrousit do světa ezoteriky a povídat se na její magické datum narození. Jací jsou lidé narození 9. března a co o jejím datu narození říká numerologie?
Čas načtení: 2024-03-20 09:44:02
Měsíc narození prozradí vše o vašem zdraví: Lidé narození v březnu nepíší dobře
Výzkum, který provedli vědci z univerzity, odhalil souvislost mezi zdravím lidí a měsícem jejich narození. Odborníci tvrdí, že měsíc narození ovlivňuje vznik některých onemocnění. Lékař Nicholas Tatonetti a jeho tým odborníků provedli výzkum vlivu měsíce narození na vznik některých onemocnění. Studovali lékařské záznamy více než milionu pacientů léčených v New York Presbyterian Hospital v letech 1985 až […]
Čas načtení: 2024-03-21 07:00:01
Pravda o biblických příbězích se církvi líbit nemusí. Ale neexistuje důvod, proč to tajit
Ve jménu Boha bylo spácháno nespočet vražd. Jen namátkou genocida části původních obyvatel dnešní Střední a Jižní Ameriky, kdy (nejen) španělští conquistadoři neváhali decimovat bezbranné domorodce. Dalších příkladů je mnoho a mnoho. Už zde je možné si položit otázku, proč by se dobrotivý Bůh díval, jak trpí a umírají nevinní. O tom ale možná až někdy příště. Pojďme se podívat na samotnou Bibli. Bible není literatura faktu Pravdou je, že kdybychom k ní přistupovali jako k „literatuře faktu“, daleko bychom nedošli a stejným způsobem bychom mohli pohlížet třeba na celý antický svět – bylo nebylo? Nebo na egyptskou královnu Kleopatru – víme o ní hodně, ale kde je její hrob, kde je mumie? Jak to s ní vlastně bylo a existovala vůbec? Když tedy přijmeme skutečnost, že Bible je jakýmsi souborem příběhů, které se mohly, ale nemusely stát, žilo by se nám asi docela dobře. Pravda o Ježíšovi se církvi líbit nemusí. Ale už nemá smysl to dále tajit Číst více Zabij svého syna, abys dokázal, že mě miluješ: Bůh řekl Abrahámovi, aby zabil svého syna a dokázal tak, že miluje Boha. Abrahám zvedl nůž, chystal se to udělat a Bůh svůj příkaz zrušil – potěšen, že by to Abrahám udělal. Zní vám to jako morální a dobrotivý Bůh? Jenže jde o Bibli, o Knihu knih, kterou se řídí miliony lidí po celém světě, církev ji dodnes dává jako příklad, kterým se mají lidé řídit. Takže si prostě zaslouží hlubší rozbor. A hned narazíme na to, že Bible je vlastně posbíraná z různých příběhů, které se (možná) odehrály dávno předtím, než bylo Písmo sepsáno. Asi se shodneme, že nejznámější je příběh Ježíše Krista. Ale… to už tady přece bylo! Bible a její opsané příběhy Už Asklepios přece uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a byl znám jako spasitel a vykupitel. Nenarodil se náhodou Herkules bohu a smrtelnici a nechodil následně po světě, aby vykonával dobro? A co třeba Dionýsos (doslova Syn Boží), který se narodil ženě, aniž by tato měla sex s mužem? Navíc byl zobrazován na oslu, dělal zázraky, byl zabit a následně vzkříšen, aby se stal nesmrtelným. Nebo Osiris, jehož syn Horus byl známý jako „světlo světa“ či „pastýř“. A jeho symbolem je… kříž. Máme tu také Krišnu, kterého se po narození pokusil zabít místní vládce, ale jeho rodiče varoval božský posel, takže utekli. Z mladíka vyrostl jakýsi prostředník mezi bohem a člověkem. A opravdu je jen náhoda, že moudré lidi vedla hvězda, která se rozzářila při jeho narození? V neposlední řadě také Myrtha, který se narodil 25. prosince, jeho narození sledovali pastýři, ti mu nosili dary, a aby toho nebylo málo, měl dvanáct učedníků. Poslední jídlo, soudný den, jeho následovníci si říkali „bratři“, nahoře nebe, dole peklo atd. Mohli bychom se podívat i na současníka Ježíše jménem Apollonios z Tyrany, který vykonával zázraky (uzdravil zmrzačené, navracel zrak apod.), narodil se z panny, což předpověděli andělé. Byl ukřižován, vstal z mrtvých a zjevil se svým učedníkům. Byl znám jako „syn Boží“, protože měl v nebi sedět na trůnu vedle otce. Bible je plná nesrovnalostí Dokonce i samotná Bible obsahuje řadu nesrovnalostí, které její věrohodnosti nijak nepřidávají. Například je téměř jisté, že s panenstvím Marie to nebylo tak horké. Už proto, že hebrejské slovo „almah“ neznamená panna, což si lidé mysleli a myslí. Ve skutečnosti to popisuje „mladou ženu ve věku na vdávání“. Navíc existuje celá řada indicií, že Ježíš měl sourozence. Když se podíváme na Ježíšovo andělské poselství, v Matoušovi 1:20 se říká, že anděl mluvil k Josefovi. V Lukášovi 1:28 promluvil k Marii. Jak to tedy bylo? Máme tu malinko zmatek. Stejně jako když dobrotivý Bůh říká, že zabíjení je špatné. Přesto obhajuje genocidu (Exodus 34:11–14, LV 26:7–9). Nález starých mincí možná vysvětlí smrt půl milionu Židů a změní pohled na historii Číst více Není žádným tajemstvím, že v Bibli jsou uvedeny dva různé rodokmeny Ježíše, nedává to ale smysl. Jeden je totiž veden skrz Josefa, což je zvláštní, protože není Ježíšovým otcem. Proč dávat genealogii prostřednictvím někoho, kdo s vámi není příbuzný? A co třeba pesach? Je přece všeobecně známé, že Bůh je vševidoucí a vševědoucí. Pokud je to pravda, proč tedy potřeboval, aby si lidé označovali své domy krví, aby uvnitř nezabili své děti? Slavný příběh o Noemově arše je také značně děravý (naštěstí ne samotná loď). Píše se, že na loď byl umístěn pár od každého zvířete na Zemi. Když na chvíli zapomeneme na skutečnost, že příběh pochází přímo z Eposu o Gilgamešovi, jak se mohli starat o tolik zvířat? Jen s jídlem by měli docela honičku. A jak zabránili jedovatým hadům, aby uštkli další zvířata? A kde vzali lední medvědy, aligátory a tisíce dalších zvířat, která nežijí na Blízkém východě? Není to o Bohu, ale o lidech Mohli bychom pokračovat ještě hodně, hodně dlouho. Mohli bychom řešit, proč Bůh neustále mluví o vraždách, genocidě a znásilňování, proč nechá trpět miliony lidí na světě v chudobě, proč nechá umírat děti ad. Ale! Rozpory a nemorálnost v biblických příbězích nejsou důkazem toho, že Bůh je špatný nebo zlý, ale spíše jde o to, že si ho vymysleli lidé, stejně jako tisíce jiných bohů, na které jsme byli zvyklí, ale už v ně nevěříme. O tom to celé je. Ne o Bohu, ale o lidech, kteří „božské“ příběhy sepisovali. Ti byli různí, měli své strasti a starosti, strach, ale i sny a vize. A samozřejmě i paměť. To vše se do Bible promítlo. Není to špatně… Jen to tak prostě je. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Poslední vteřiny života: Vědci náhodou natočili, jak to všechno člověk vnímá.
Čas načtení: 2024-03-26 08:02:25
Jaké máte silné stránky podle znamení horoskopu?
Zavítáte rádi do sekce s horoskopy a vždy jste zvědaví, co o vás vypovídá datum vašeho narození? Zjistěte, jaké jsou vaše silné stránky podle znamení zvěrokruhu. Beran Berani jsou skvělými vůdci a rozhodně se s nimi nebojte vrhnout do jakéhokoliv dobrodružství, protože jsou velmi odvážní. Býk Potřebujete ve svém životě někoho, kdo tu pro vás pokaždé bude a také vám pomůže se uzemnit? Zjistěte, kdo z vašich přátel je ve znamení Býka. Býci jsou totiž pověstní tím, že stojí oběma nohama pevně na zemi. Blíženci Chcete v pátek večer vyrazit do klubu a seznámit se s novými lidmi, ale stud vám v tom brání? S tím vám pomohou lidé narození ve znamení Blíženců. Jejich společenská a přátelská povaha jde ruku v ruce s tím, že nemají problém najít si nové přátele. Rak Lidé narození ve znamení Raka jsou starostliví a věrní. Podobně jako Býci se pro vás stanou oporou za každé situace a vždy se na ně budete moci obrátit s jakýmkoliv problémem. Lev Lvi překypují sebedůvěrou, a protože se nebojí ani tvrdé práce a mají skvělé organizační schopnosti, jsou z nich skvělí šéfové. Panna Pečlivost, která je pro lidi narozené ve znamení Panny typická, často hraničí s perfekcionismem. Pokud se ale tato vlastnost správně využije, vzniknou z toho úžasné věci. Smysl pro detail se dá využít v architektuře, plastické chirurgii i uměleckých odvětvích. Váhy Vlastností, která spojuje jedince narozené ve znamení Vah, je smysl pro rovnováhu. Jakmile tito jedinci pocítí, že jejich pracovní život začíná převažovat nad jejich osobním, umějí nastolit balanc a ručičku vah opět dorovnat. Štír Chcete se zbavit některého ze svých zlozvyků? Nejlepším mentorem pro vás bude jedinec narozený ve znamení Štíra. Štíří silná vůle pro vás totiž bude skutečně inspirativní a bude vás motivovat k tomu, abyste ve své snaze nepolevili a k zlozvyku se... Čtěte více Příspěvek Jaké máte silné stránky podle znamení horoskopu? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2024-06-26 08:53:33
Odkud se vzaly horoskopy? Co nám přichystá budoucnost, budou nám hvězdy nakloněny nebo nás čekají překážky? Postavení hvězd v době narození má předurčovat nejen charakter a schopnosti každého jednotlivce, ale ovlivňovat také vývoj událostí. Horoskopy. Narazíme na ně skoro všude, na internetu, v časopisech, v televizi i speciálních horkých „astro“ linkách. Také si říkáte, že jsou to stejně hlouposti, že na ně nevěříte, ale přesto si je rádi přečtete? Nejste sami. Přestože většina lidí víru v horoskopy popírá, stejně je minimálně v určité etapě života vyhledává. Mnohdy se v nich člověk sám najde a dokonce se horoskopovými předpověďmi řídí. Důvod je prostý. Horoskop je totiž stejně starý jako lidstvo samo. Stejně jako zvědavost. A touha poznat, co náš čeká, dřímá ve většině z nás. Babyloňané – první milovníci horoskopů Vesmír, hvězdy a planety fascinovaly lidi odjakživa. Hvězdy lidé považovali za bohy nebo přinejmenším za domov nějakého vyššího bytí. Není tedy překvapující, že se mezi tím, co je „nahoře“ a těmi „dole“ pokoušeli neustále nějakým způsobem navázat vztah. Nejstarší záznamy k horoskopům pocházejí už z Babylonie cca 2400 let před naším letopočtem. V této době byla astrologie úzce propojena s náboženstvím. Horoskopy zde vznikaly pro krále, kteří se chtěli rovnat bohu. Vlastnosti, které Babyloňané připisovali planetám, převzali později Řekové a Římané. Najdete je v našich horoskopech i dnes. Babylonský bůh Nergal (Mars) byl bohem války a neštěstí stejně jako římský bůh Mars. Bohyně Ištar byla naopak symbolem lásky plodnosti jako římská Venuše. Babyloňané také jako první rozdělili oblohu do dvanácti zvířetníků (znamení zvěrokruhu). A tak vznikl horoskop… Jádro pudla hledejme v astrologii, kterou od 5. do 4. století před Kristem významně rozvíjeli Řekové a Egypťané, a propojili do ní také matematiku a filozofii. Vznikly tak první základy horoskopu, jak ho známe dnes: Astrologové nejprve sestavovali horoskop narození. Jednalo se o velmi zjednodušené znázornění části oblohy a postavení planet v čase narození. Obloha je rozdělena do dvanácti “domů”. Každému z domů se přisuzuje určitý význam, jako je přátelství, spiritualita a tvořivost. Díky zemské rotaci procházejí v průběhu dne všechny planety a znamení zvěrokruhu skrze domy. Astrologové tento fakt pak přenáší na jednotlivce a pokouší se pro něj interpretovat význam v postavení planet. Nečekaný zvrat Po výsluní, které si astrologie užívala společně s horoskopy ve starověkém Řecku, zažívá v průběhu staletí náhlý zvrat. Lidé sice stále hledali radu ve hvězdách, přesto se ale začalo objevovat mnoho skeptiků, který tvrdili, že horoskopy jsou výmysl a hloupá pověra. Průlomové objevy Koperníka na počátku 16. století nakonec zasadily astrologii smrtelnou ránu: Slunce se najednou už neotáčí kolem Země a člověk už není středobodem vesmíru. Za moderním horoskopem hledej Junga Ale po těch všech historických peripetiích se horoskop opět vrátí. Doslova comeback zažívá ve 20. století pod taktovkou psychologa C. G. Junga. O Jungovi je všeobecně známo, že se zabýval podvědomím, sny a ezoterikou. Jeho hlubinná psychologie pronikla do všech učebnic. A hvězdná obloha byla pro Junga zrcadlem lidské duše. A tak je výklad dnešních horoskopů především interpretací lidské povahy a psyché. Jejich popularita ukazuje na potřebu lidí orientovat se v dnešním zmateném světě a najít si v něm nějaký záchytný bod. Přitažlivost horoskopových předpovědí spočívá především v tom, že když si přečteme, co nás dle hvězd čeká, spadá z nás jakési břemeno složitého rozhodování a mnohá rozhodnutí nám tím pádem i usnadňují. Často nám dávají i tolik potřebnou naději a optimismus v lepší zítřky. Navíc už samotná představa, že všechno dění je v rukou nějaké „vyšší moci“ nebo osudu, že věci jsou podle hvězd dané, mnohé lidi uklidňuje. Ovšem žádné empirické důkazy, zda tento způsob „životního poradenství“ funguje, bohužel neexistují. Je ovšem otázkou, zda nám to vadí. Nemusí být přece vše v našem životě podloženo vědou. Důležitá je víra. Co na tom, že ji v nás má probudit třeba právě horoskop pro naše znamení na příští měsíc. Pamatujete na kultovního Františka Koudelku z nesmrtelného Jáchyme hoď ho do stroje, jak mu s kondiciogramem život pěkně vycházel, jen proto, že v jeho prognózu tak věřil? I když ve finále ta předpověď patřila někomu jinému. A jak to máte vy? Čtete si rádi horoskopy a řídíte se jimi?
Čas načtení: 2024-10-09 05:30:00
Veronika (38): Manžel nepřijal druhou dceru. Chtěl syna...
Přestože nežijeme o stovky let dříve, kdy bylo rozhodující porodit dědice rodinného majetku či následníka trůnu, spousta mužů i dnes stále podvědomě touží po synovi a narození holčičky považují za něco podřadného. Říká se: je mi jedno, co to bude, hlavně, aby to bylo zdravé! Jenomže někdy se po narození miminka skutečně může dostavit zklamání. Ivan, manžel čtenářky Veroniky, která se svěřila se svým příběhem, narození druhé dcery dokonce i oplakal. Bohužel, jak se dále ukázalo, trvalo nějakou dobu, než svou dceru vůbec přijal.
Čas načtení: 2024-12-25 08:37:11
Dnes, 25. prosince, si křesťanský svět připomíná jeden z nejvýznamnějších svátků – Narození Ježíše Krista, známé také jako Vánoce. Tento svatý den je nejen oslavou Kristova příchodu na svět, ale také symbolem nové éry v dějinách lidstva. Kristovo narození: Začátek nové naděje Podle křesťanské víry představuje narození Ježíše Krista zrození Spasitele, který přišel na Zemi […]
Čas načtení: 2024-01-06 13:33:00
Vstoupili jsme do roku, kdy si připomínáme 150 od narození Josefa Suka a 200 let od narození Bedřicha Smetany. Autorka týdeníku Kultura Plus Michaela Vetešková bude mluvit o projektu Rok české hudby, ale upozorní i na jiné události těchto dní.Všechno z tématu Umění a kultura můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.