Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-08-15 18:37:32

Jak a proč používám aplikaci MyScript Nebo

Aplikace se celým jménem jmenuje MyScript Nebo a je dostupná pro všechny mobilní platformy – viz web www.myscript.com. Jelikož ji na iPadu s Apple Pencil používám už zhruba rok, ukážu vám, co umí a jak ji používám. TL;DR; Pro lenochy: odscrollujte až dolů a podívejte se na video. K čemu MyScript Nebo je? Je to... Read More

Čas načtení: 2025-07-02 17:00:13

Android OS • Problém s aplikací Mi Fitness a Strava

Ahoj, používám už několik let aplikaci Strava na zaznamenávání tras, které ujdu/ujedu. Je to asi měsíc, co se začalo dít to, že spustím zaznamenávání trasy, a po přibližně 20ti minutách zaznamenávání se prostě vypne, aniž bych to věděl. Zjistím to až po tom, když to chci zastavit. Což znamená, že na aplikaci kliknu a ukáže to jenom logo a za 3 sekundy spadne. Na cca pátý pokus se dostanu na hlavní stránku aplikace a pak to zase spadne. Když se o to pokusím znovu, tak zase na cca pátý pokus se už dostanu na stránku, kde se stopování vypíná. Ale kupodivu to spadne ještě dříve, než kliknu na tlačítko zastavení. Po cca 10ti minutách tohoto všeho se mi povede to vypnout. Odinstaloval a potom znovu nainstaloval a nepomohlo to. Teď jsem si koupil Mi Band 10 a k tomu začal používat aplikaci Mi Fitness. Když zapnu stopování trasy jízdy na kole, tak se začne dít to stejné co se Stravou. Kromě těchto dvou aplikací používám ještě aplikaci Cyclers, která funguje v pořádku jako jediná.Už nevím co s tím. Pokud někdo víte, co bych mohl udělat pro to, aby to fungovalo, tak budu rád za všechno.Díky moc.

Čas načtení: 2026-04-26 14:57:50

Věděli jste o této skryté funkci Android Auto? Zcela změní váš zážitek z řízení

Jednou z globálně nejpopulárnějších navigačních aplikací je zcela jistě Android Auto. I já ji už nějakou dobu používám. Nedávno jsem v ní objevil funkci, která zcela změnila způsob, jakým ji používám, a která mi pomáhá soustředit se na řízení. Řeč je o widgetech na hlavním panelu. Na první pohled jsou méně užitečné než rozdělená obrazovka. Místo celé poloviny obrazovky zabírají malou část hlavního panelu, kde je tak […]

Čas načtení: 2026-04-09 16:04:58

Na vašem Samsung telefonu se skrývá skvělý trik s otisky prstů. Víte o něm?

Jednou z nejlepších aplikací Samsungu je pro mě Good Lock, který mi umožňuje přizpůsobit si prakticky každý aspekt Galaxy telefonu nad rámec nadstavby One UI. Já ho používám už dlouho a je vždy první aplikací, kterou instaluji na nový Samsung. Nedávno jsem však zjistil, že jeden z Good Lock modulů nabízí skvělou vychytávku týkající se otisků prstů. Tu si můžete nastavit např. na otevírání různých aplikací. Nejprve […]

Čas načtení: 2024-09-07 12:00:29

5 nejlepších Samsung aplikací, které používám dnes a denně

Telefony Samsungu jsou dlouhodobě oblíbené nejen proto, že nabízejí skvělé displeje nebo fotoaparáty, ale také proto, že se chlubí „vypiplanými“ a funkcemi nabitými aplikacemi. Zde je 5 nejlepších aplikací korejského giganta, které používám dnes a denně. Galerie Na svém telefonu Galaxy rád upravuji snímky, takže často otevírám aplikaci Galerie. Ta pro tento účel nabízí všechny potřebné nástroje, od změny velikosti a perspektivy přes přidávání nálepek po mazání […]

Čas načtení: 2025-10-18 12:00:00

Aplikace Messenger pro brzy Windows skončí. Náhrada vás zklame

Komunikujete s přáteli pomocí Messengeru? Možná stejně jako já používáte ve Windows speciální aplikaci, protože nechcete mít v prohlížeči otevřený celý Facebook. Tak tomu bude brzy konec, Messenger začal zobrazovat oznámení, že od 15. prosince 2025 končí. Nabízí náhradu, ta má ale k dokonalosti daleko. Hlavním důvodem, proč používám aplikaci, je v mém případě to, […] Celý článek si můžete přečíst na Aplikace Messenger pro brzy Windows skončí. Náhrada vás zklame

Čas načtení: 2025-12-14 17:13:30

Android OS • Ochrana mobilu před krádeží

Zdravim,rád bych věděl, mám pracovní mobil, který by nebylo dobré, kdyby mi někdo ukradl,jak řešit zabezpečení aplikací? Např. konverzací přes Whatsapp/Teams? Tj. je možné, když mi někdo ukradne mobil, co má na odemknutí obrazovky PIN - dokáže se do něj dostat? Vim, že lze i heslovat přímo aplikace.. Případně pak existuje např. Bitdefender mobile security, kde lze propojit mobil, který pak lze na dálku resetovat do továrního nastavení, ale to lze zase vyřešit ze strany zloděje vypnutím internetu - což bych asi udělal, kdybych byl zloděj, vzhledem k tomu, že tam je i možnost sledování polohy.Jde mi o to, abych minimalizoval škody při krádeži. Používám aplikace , kde to lze řešit návratem domů a změnou hesel do daných aplikací, čímž by mělo dojít v mobilu k odhlášení z nich a tedy zabezpečení dat i bez toho, že bych musel přes ten Bitdefender obnovovat mobil do továrního nastavení..

Čas načtení: 2026-03-13 06:02:51

3 důvody, proč stále používám Mapy Google

V současné době má uživatel Androidu na výběr celou řadu navigačních aplikací. Jsou tu Mapy Google, Waze, Mapy.com nebo spousta specializovaných outdoorových aplikací. Já však už mnoho let používám zmíněné Mapy Google a není to jen o zvyku. Zde jsou tři důvody, proč jsem stále věrný klasice od amerického giganta. Propracovaný ekosystém Jednou z největších předností Map podle mě nejsou mapy samotné, ale to, že aplikace je […]

Čas načtení: 2026-04-06 11:01:08

Zprávy Google používám roky a nemohu věřit, že jsem celou tu dobu ignoroval tyto funkce

Už spoustu let na svých telefonech používám aplikaci Zprávy Google. Většinu té doby jsem s ní zacházel jako se základní aplikací pro posílání zpráv, nedávno jsem si v ní však začal všímat funkcí, které jsem buď ignoroval, nebo je pořádně nevyzkoušel. Tyto 3 funkce tak zásadně změnily způsob, jakým interaguji se zprávami. Gesto přiblížení/oddálení Až se mi nechce věřit, že na tak základní věc jsem za celá […]

Čas načtení: 2019-07-18 17:39:27

„Parfémy mi nevoní,“ říká aromaterapeutka Michaela Lusílija Makulová

Absolvovala jsem její šestihodinový kurz Aromaterapeutického minima v prostějovském Studiu Mandala. Neúnavně vyprávěla, otevírala lahvičky, odpovídala na všetečné dotazy. Zajímá vás, jak se dá aromaterapie využít v běžném životě, jak vybírat a nakupovat oleje a s čím vlastně pomáhá aromamasáž?   Co vás přivedlo k aromaterapii? Jednoduše přišla znamení. Nejprve jsem dostala o aromaterapii knížku s věnováním, že má být mou další cestou. V té době už jsem si totiž míchala své vlastní směsi, a navíc jsem pošilhávala po studiu Institutu aromaterapie u Asociace českých aromaterapeutů, ale neměla jsem na něj peníze. Shodou náhod se ale najednou nějaké objevily – a to jsem brala jako druhé znamení. Nastoupila jsem tedy ke studiu a od té doby se můj život točí hlavně kolem vůní.   Pamatujete si ještě na svůj první olejíček nebo na svou první namíchanou směs? To byl asi jasmín – ale tehdy samozřejmě syntetický, tedy přesně taková vůně, od které bych dnes každého odrazovala. A na svou první směs si samozřejmě pamatuji velmi dobře – dodnes jde o mix, který prodávám nejčastěji, nazývám ho Světlonoš. Základem je bazalka, jedle a citrusy – a funguje, myslím, velmi dobře.   Jak trénujete svůj nos? Nijak speciálně, nejsem parfémář, trénuji zkrátka praxí – čichám. Problémem ovšem je, že s takto vytrénovaným citlivým nosem se pak nedá například v létě cestovat tramvají…   Říká se, že když se zlepší jeden smysl, zhorší se jiný – pociťujete něco podobného? Možná ano – na začátku své praxe jsem měla velmi vyvinuté vnitřní vidění, ovšem řekla bych, že dominantní čichové vjemy vše celkem srovnaly.   Co z aromaterapie využíváte ve svém běžném životě? Namíchala jsem si svůj vlastní deodorant, používám pleťový olej s příměsí esenciálních olejů, krémy všeho druhu, sprej na vlasy… A samozřejmě v případě nachlazení hned sahám po vůních.   Čím se voníte? Skoro ničím! Vlastně mi lidé a klienti říkají, že stále nějakým olejíčkem voním, takže by to asi ani nemělo cenu. K tomuto účelu mi bohatě stačí třeba jen ten můj pleťový olej.   Takže kupované parfémy vůbec nepoužíváte? Ne, zpravidla jsou syntetické a zkrátka mi nevoní. Ale občas si jen tak pro radost vyrobím svou vlastní osobní vůni nebo inhalační tyčinku. Teď zrovna mám s heřmánkem a vanilkou. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Vy jste i aroma masérka. V čem spatřujete výhody tohoto druhu masáže? Je to aplikace aromaterapie přes kůži, vůně tedy působí, dá se říct, hned ve dvou formách – člověk inhaluje a přijímá éterický olej i kůží. Ta je prostupná z pár procent, nicméně i to stačí, aby byl efekt více než patrný. Navíc tam máme terapeutické využití dotyku… Jednou jedinou masáží se dá ovlivnit průběh jednoho menstruačního cyklu či momentální psychický stav, dlouhodobou aplikací masáží se lze zbavit vleklých migrén a spousty dalších chronických chorob. Při profesionálně vedené aromaterapeutické masáži je navíc použit speciálně namíchaný olej na míru, který je výsledkem předchozího terapeutického sezení a naší vzájemné selekce, jde tedy o výsostně individuální záležitost, která přesně cílí na daný problém.   Je aromaterapie vhodná i pro děti? Názory na dětskou aromaterapii se i mezi odborníky velmi různí. Ráda v této souvislosti cituji americkou aromaterapeutku Andreu Butje, která reagovala na nadužívání éterických olejů laickou veřejností v USA zákazem aplikace těchto olejů na kůži dětí mladších dvou let, nedoporučuje používat aromaterapii na kůži dokonce ani pro děti do 5 let. S tím se ztotožňuji, vždyť jde o prostý respekt k potřebám malého dítěte, už jsem slyšela pár příběhů s podrážděnou kůží dětí i při dodržení bezpečnosti a doporučeného ředění, natož při použití dospěláckých vůní. Tím vás ale neodrazuji od použití jemných aroma-výrobků určených speciálně pro děti, pouze od vlastních experimentů.   Jak tedy s dětmi v aromaterapii pracovat? Menším dětem dávám přivonět k víčkům od lahviček a pozoruji jejich reakce, u větších dětí využívám speciální barevné karty, z nichž každá zastupuje jeden olejíček či vůni. Děti si vyberou podle svých osobních preferencí a v naprosté většině případů sáhnou po kartě, která reprezentuje vůni, jež může účinně pomoci s problémem, který se snažíme řešit. Následně aplikovat čicháním, třeba pomocí malé osobní vůně.   A ještě poslední otázka – jak při nákupu poznat kvalitní éterický olej? Co hlídat na etiketách? Rozhodně se nevyplatí řídit se pouze cenou – dražší olejíček nutně neznamená kvalitnější. Vybírejte vždy lahvičky označené jako stoprocentně přírodní éterické oleje, to jsou produkty bez jakýchkoli umělých přísad. Vybírejte výrobky stabilních a zavedených firem, které na našem trhu působí dlouho a jsou prověřené nebo za nimi stojí osobnosti, které se aromaterapii věnují profesionálně. Co se týká složení výrobku – sledujte latinské názvy, pokud nejsou uvedeny, dejte raději ruce pryč. Pro aromaterapeutické účely se také vyhněte produktům, které jsou označené jako vonné oleje. To jsou synteticky vyráběné vůně, které se dají s úspěchem použít například pro provonění určitých prostor, jejich vůně je stále stejná a vydrží, ovšem při nadužití hrozí bolesti hlavy.   Michaela Lusílija Makulová (1983) je terapeutka, aromaterapeutka, masérka, šéfredaktorka online časopisu Kouzlo vůní a kreativní duše Bylinek našich babiček. Vyučuje aromaterapii, míchá léčivé směsi i osobní vůně na míru a věnuje se vlastní terapeutické praxi. Pravidelně publikuje články z oboru, je šéfredaktorkou časopisu Kouzlo vůní. Více na www.simbis.cz.    Další část rozhovoru najdete v příloze harmonie života v tištěném vydání Literárních novin 7/2019, které je právě na stáncích..  O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem:predplatne@literarky.cz nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

Čas načtení: 2019-08-15 18:37:32

Jak a proč používám aplikaci MyScript Nebo

Aplikace se celým jménem jmenuje MyScript Nebo a je dostupná pro všechny mobilní platformy – viz web www.myscript.com. Jelikož ji na iPadu s Apple Pencil používám už zhruba rok, ukážu vám, co umí a jak ji používám. TL;DR; Pro lenochy: odscrollujte až dolů a podívejte se na video. K čemu MyScript Nebo je? Je to... Read More

Čas načtení: 2025-01-28 07:00:12

Tyto 3 skryté funkce u Google Map používám a nedám na ně dopustit. Znáte je?

Google Mapy používám od nepaměti. V tomto článku se s vámi podělím o 3 skryté či méně známé funkce, které se podle mě vyplatí znát a používat.Přečtěte si celý článek: Tyto 3 skryté funkce u Google Map používám a nedám na ně dopustit. Znáte je?

Čas načtení: 2011-06-02 00:00:00

Rozhovor: Jesper Ullbing

Celkem mám v plánu dva rozhovory a oba už jsou v podstatě připravené. Budou mít hodně společného - zaměření vyzpovídaných osob. Tvoří takzvaný "space-art" - grafiku zaměřenou na vesmír, planety, mlhoviny a podobné věci. I já měl vždycky takový styl rád, obrázky Měsíce, Země a všech možných planet mi zdobí pozadí v počítači již dlouho… Všechny obrázky jsou k dispozici ve větším rozlišení na profilu Jespera (DeviantArt). Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, co tě baví… Ahoj, jmenuji se Jesper Ullbing a žiji v docela malém městě ve Švédsku. Narodil jsem se v roce 1997 a mezi moje zájmy patří kromě grafiky také atletika, kterou provozuji třikrát do týdne. Také rád navrhuji mapy pro některé hry, v současnosti čekám na Cryengine 3, což je editor map pro Crysis 2. Také mne zajímá astronomie a počítače. Kdy jsi začal dělat grafiku? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? A proč sis vybral právě zaměření na “space-art”? Umění mne vždycky zajímalo a také jsem byl vždy fascinovaný digitálními médii. Takže v létě 2009, když mi kamarád pověděl o programu na grafiku zadarmo, jsem začal objevovat počítačové umění. První výtvor na který si pamatuji, byl jednoduchý obrázek Země a Slunce. Upřímně nevím, proč jsem se rozhodl vytvářet grafiku s vesmírnými tématy. Asi jsem měl vždycky pro vesmír slabost. Kolik hodin denně strávíš při vytváření grafiky? V průměru kolem dvou a půl hodiny. Máš nějaké vzory v oblasti designu? Nějakého výtvarníka, malíře, grafika? Ano, pár jich mám. Někteří z mých přátel na DeviantArtu jsou úžasnými výtvarníky, ke kterým vzhlížím. Je těžké říct někoho konkrétního, ale možná že by to byl Greg Martin. Miluji jeho tvorbu! Obligátní otázka - kde hledáš inspiraci? Inspirace může přijít vcelku odkudkoliv, ale většinou se tak děje když odpočívám. Když napůl spím a napůl jsem vzhůru. Myslím, že mám nejlepší nápady protože nechávám myšlenky náhodně přicházet kdoví odkud. Pravděpodobně pochází z něčeho, co jsem viděl dříve, jako nějaký cizí obraz, nebo nějaké zajímavé události. Rád poslouchám hudbu, když odpočívám, takže hodně inspirace pochází i z hudby. Někdy mne inspiruje nějaký pořad o vesmíru a někdy nápady přicházejí, když pracuji. Který svůj kousek bys doporučil? Který je podle tebe nejlepší? To je těžké říct, ale jsou dva výtvory, které mám opravdu rád - “Ermerald” a “The Tree”. Podle mne jsou to nejlépe provedená díla. “The Tree” mám rád, protože se velmi podobá tomu, jak jsem si ho v hlavě představoval. Pak je tu ještě spousta dalších, jako například “Time”, “Ring” anebo “Iter”. Už tě potkal nějaký významnější úspěch díky tvé tvorbě? Nebo pořád čekáš? Pár přátel mne žádalo o nějakou práci, většinou se jednalo o věci jako loga a grafické návrhy. Zkoušel jsem prodat několik výtisků, ale bez úspěchu. Takže asi stále čekám. V čem svou grafiku tvoříš - jakým nástrojům dáváš přednost? Pro veškerou práci používám Photoshop. Občas používám i program na vytváření 3D grafiky, ale nepříliš často. A když kreslím, tak preferuji tablet. Jaké jsou tvoje plány do budoucnosti? Výstava? Revoluční výtvor? Nebo o něčem sníš? V budoucnosti bych rád studoval umění na nějaké umělecké škole, chci se snát natolik dobrým, abych se grafikou uživil. Ale zatím to dělám pouze pro zábavu a příliš na vydělávání peněz nemyslím. Užívám si to a to je důvod, proč to chci dělat.

Čas načtení: 2021-11-09 09:56:23

Schizofrenní superformalistické myšlení státních zástupců

Spolek Chamurappi z.s. a já osobně se zabýváme podporou nespravedlivě stíhaných obviněných, občas podporou žadatelů o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Zcela výjimečně seznámení s vedlejšími ději, jež provázejí svízele nespravedlivě stíhaných, mě inspiruje k pokusům o vyvolání trestního stíhání osob, které se na potížích nespravedlivě stíhaných přiživují. Může se stát, že se v takovém případě ujmu úlohy zmocněnce poškozených. Pro srozumitelnost tohoto článku musím vysvětlit, že záhy po zavedení datových schránek jsem si zřídil soukromou datovou schránku. Po založení spolku Chamurappi z.s. jsem zřídil spolkovou datovou schránku. V obou případech jsem v systému datových schránek registrován jako oprávněný uživatel s uvedením osobních identifikačních údajů. Přístupová hesla, jimiž se přihlašuji do datových schránek, znám jen já. Spolkovou datovou schránku používám pro vedení korespondence, týkající se trestních kauz nebo záležitostí souvisejících. Soukromou datovou schránku používám k vedení korespondence v netrestních, většinou ryze soukromých záležitostech. Podle mého laického názoru jsem to pořád já, ať odesílám podání z té nebo oné datové schránky. Stalo se, že chráněnci spolku Chamurappi z.s., jejichž obhajobu podporujeme, se stali obětí brutálního násilí, jehož dopady se promítly do jejich kauzy. Obrátili se s trestním oznámením na krajskou kriminálku, kterou tím nikterak nedojali. Nezávisle na nich jsem o něco později jako statutární představitel spolku podal trestní oznámení u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), jež má dvě části: jedna se týká přímých pachatelů násilí, druhá soudců a státních zástupců, kteří až dosud poskytovali pachatelům beztrestnost. Ani NCOZ mé podání nedojalo. Vůbec se jím nechtěli zabývat, a dokonce mé podání postoupili soudu, jehož soudce se oznámení týká jako podezřelého. Nakonec se naše cesty spojily: poškození se připojili k oznámení spolku Chamurappi z.s. a ustanovili mě svých zmocněncem. Nepodařilo se dosáhnout vyšetřování NCOZ, ale nadřízené státní zastupitelství kruh nechuti prolomilo a přikázalo, aby se věcí zabývaly dva policejní útvary, každý přiměřeně své specializaci. Časem jsme ale nabyli dojem, že policejní útvary se věci příliš nevěnují, pokud vůbec. Požádal jsem proto jako zmocněnec poškozených o nahlédnutí do spisu. Oba policejní útvary mě odmítly. Stěžoval jsem si u dozorových státních zastupitelství. Podle trestního řádu odmítnutý žadatel o nahlédnutí do policejního spisu má právo požádat o přezkoumání rozhodnutí policie dozorové státní zastupitelství, které má policejní rozhodnutí o něm bez průtahů přezkoumat. Ani jeden z dozorových státních zástupců rozhodnutí nepřezkoumal, ale přenesl rozhodnutí na vyšší státní zastupitelství, jež využilo dlouhé procesní lhůty a buď rozhodlo až po velmi dlouhé době nebo vůbec. Ve „válce“, kterou jsem pak se státními zástupci vedl, se používání tohoto triku stalo oblíbeným nástrojem: státní zástupce nevyřídil podání, pro jehož vyřízení byl nadán kompetencí, ale poslal je „výš“ s vědomím, že rozhodnutí se nedočkám dříve než za několik týdnů. V rámci různých stížností, jež jsem v této věci podal, vyšlo najevo, že jeden z policejních útvarů po půlroce od přikázání případu nedospěl ani k rozhodnutí o odložení věci, ani k zahájení úkonů trestního řízení. Ovšem současně jsem nenabyl právo na nahlížení do spisu, které vzniká až zahájením úkonů trestního řízení. Pak jsem zjistil, že dozorovým státním zástupcem v jednom případě je státní zástupce, který v této kauze vykonal významné právní úkony ochrany pachatelů před stíháním. Podání, jimž jsem na toto zjištění reagoval, opět adresát nevyřídil, ale postoupil je k přezkoumání vyšším stupněm státního zastupitelství.  Nakonec jeden vysoce postavený státní zástupce vymyslel kličku, která mu umožňuje má podání nevyřizovat: odešlu-li podání s podpisem zmocněnce z datové schránky spolku Chamurappi z.s., není třeba je vyřídit, protože nejde o podání zmocněnce poškozených, ale spolku Chamurappi z.s., který není stranou řízení. Že podání v každém případě vznikají ve stejné hlavě a doprovází je podpis zmocněnce obětí trestného činu, státní zástupce nezajímá. Nevím, co vede státní zástupce k výše popsanému jednání, zejména k nechuti k respektování mého trestního oznámení. Překvapuje mě, že si státní zástupci neuvědomují, že následky jejich chování jsou příznivé pro přímé pachatele brutální trestné činnosti a jejich uniformované či otalárované ochránce. Orgány činné v trestním řízení v tomto případě neslouží k pronásledování pachatelů, ale k jejich ochraně. To je schizofrenní situace: jednou jsem já já a podruhé nejsem, orgány činné v trestním řízení jednou chrání poškozené, podruhé jsou ochránci pachatelů.

Čas načtení: 2019-12-20 18:43:02

Zemřel psycholog, sexuolog a spisovatel Ivo Pondělíček. Politici nás zásobují nemilosrdnými lžemi, říkal

Ivo Pondělíček zemřel v noci na pátek 20. prosince. Literární noviny při této příležitost zveřejňují rozhovor, který pořídily před dvěma lety při příležitosti vyhlášení sbírky jeho esejů Labyrinty duše & Bída psychologie knihou roku. Prof. PhDr. Ivo Pondělíček, CSc. (* 17. června 1928, Praha) byl český psycholog, sexuolog, filmový teoretik, esejista a spisovatel. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít (1972) a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Byl spoluautorem knihy Rekonstrukce a rehabilitace u popáleninového traumatu a spolu s Radanou Königovou za ni obdržel v roce 1985 mezinárodní Ramelotovu cenu za vědecký výzkum. Dále byl také například autorem knih Fantaskní umění, Lidská sexualita, Sexuální zrání mladého muže, Bergmanův filosofický film, Outsiderova zpověď.  Jeho svazek esejů Labyrinty duše & Bída psychologie vyhlásily Literární noviny za knihu roku 2016. Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek o ní tehdy napsal: „Kniha dokládá svou ojedinělostí rmutnou pravdu, že intelektuálů je dnes mnoho, ale že v jejich hejnu se ti moudří vyjímají jako bílé vrány. Ivo Pondělíček je bílá vrána rovněž proto, že nemá potřebu zneužívat komunikační sítě ke komentářům jepičích činů, dělat dobře svému exhibicionismu a natřásat svá intelektuální pírka. A ještě něco: Pondělíček na rozdíl od mnoha specialistů umí psát česky.“   Zkušený přítel oidipského komplexu Ve svém eseji Od Flauberta k bovarismu píšete, že romanopisec v Paní Bovaryové předjal nemoc moderní doby. Jak byste ji stručně charakterizoval? Jde o hysterii, která bývá nadneseně charakterizována jako komediantka duševního života, protože se v ní objevují různé projevy duševní a patologické, nebo dokonce normální, které se střídají, a pacient, ten hysterik nebo ta hysterička, to dávají na odiv. Tito lidé jsou rádi obdivováni nebo na sebe rádi upozorňují. Na druhé straně zase ale jejich vada je velmi silný egocentrismus, až narcismus, a to se počítá k onomu hysterickému syndromu. V Bovaryové jsou i další věci, které by hrály do této syndromologie. Posuzujeme román z tohoto úzkého hlediska, přestože především je třeba jej posuzovat z literárního strukturálního hlediska. Ale já nejsem tady od toho, já jsem spíš na to mluvit o psychopatologii. No, tak tady mám pak dojem, že hysterie už poněkud, pokud jde o její frekvenci mezi obyvatelstvem, ustoupila z toho počtu případů, který jsem zaznamenal v roce, kdy jsem ten esej psal, a to v roce 1965. A proč ustoupila? Jednak proto, že se velice zlepšila neurologická diagnostika pro epilepsii. Hysterie se projevuje v jedné, té nejkratší formě, pouhými záchvaty. A často ty záchvaty hysterikovy jenom napodobovaly epileptické. A protože neurolog už to dneska rozliší, tak nemocný hysterií už nemá za co se schovat. Hysterie má ale ještě další dvě formy. Jedna se chová jako neuróza, to znamená trvá několik týdnů, řekněme, a musí tam být nějaký konfliktový původ. Průběh té neurózy je velmi pestrý, tak jako vůbec najdeme pestrost symptomů v té nemoci samotné. Druhá forma je ta nejzávažnější, to je typ hysterické osobnosti. Tam už nejde o nemoc, ale o stav mysli, stav osobnosti.   Hysterii označujete za nemoc moderní doby. Hysterie tu nebyla vždycky? Hysterie tu asi nebyla vždycky, ale je tu strašně dlouho. Známe ji například ze středověkých zápisů, z různých rituálních náboženských projevů, kdy se věřící chová, jako že do něho vstoupil někdo vyšší, než je on sám, a jedná tak nepříčetně, že není myslitelné se s ním nějak normálně spojit, ale naopak celé skupině kolem nezbývá než napodobovat jeho jednání. Ze středověku to známe, jak to bylo v pravěku, to nevíme, ale v každém případě víme, že v pravěku hysterie počíná. A to proto, že to je nemoc, která vznikla jako únik z úzkosti. Snaží se zabalit úzkost do jakéhosi jiného psychopatického symptomu, který je snesitelnější. K úzkosti musím poznamenat, že je to jistý symptom pravěkého člověka. Můžeme říct, že trvá třicet tisíc, dvacet tisíc let. V době, kdy se z parahominidů, kteří přišli do Evropy, údajně jich bylo asi dvacet kmenů, zachoval a pro další vývoj se uplatnil pozdější homo sapiens. Zázračným způsobem se u něho objevil v hlavě takzvaný neocortex, čili ten větší mozek, který překrývá podmozkové struktury, a tento neocortex se exponenciálním způsobem rozvinul a má schopnost myšlení. Člověk se stal myslícím tvorem, ale zároveň tím se stal i kriticky myslícím tvorem. Jestliže mozek vstřebával a srovnával některé pocity, které získal z podkoří, tak mezi těmito pocity, postoji a vlastnostmi získal i dvě velmi pro sebe negativní vlastnosti. Jednou bylo vědomí vlastní nedokonalosti. A druhá byla ještě horší, a to bylo vědomí konečnosti, vědomí smrti. Když přišlo vědomí konečnosti, tak proti tomu se automaticky organismus brání. Bránil se i raný psychický organismus pravěkého člověka. Čímž se úzkost balila do jiných chorob, které nebyly tak nepříjemné. Soudí se, především k tomu dospěl Freud, že i moderní hysterie jako druh nemoci je vlastně jenom obrana proti trvalé autentické chronické úzkosti, proti níž se člověk neumí bránit jinak než zase nějakým syndromem.    Začínali jsme u Flaubertovy Paní Bovaryové. Není psaní dnešních autorů, kterých jako by přibývalo, také symptomem hysterie? Není grafomanie podle vašeho názoru určitým druhem hysterie?  Myslím, že i když vidíme obrovský přebytek začínajících autorů, tak to opravdu s hysterií přímo nesouvisí. Možná že mezi nimi jsou i hysterici, ale to by se muselo osobně vyšetřit. V autorech, kteří se chtějí prosadit literárně, jich nebude moc. Tužbu stát se autorem způsobuje tužba nějak uplatnit své tvořivé vlastnosti, svou kreativnost. Jsou třeba špatní, nedostateční, jak je koneckonců vidět v literární produkci, ale řekl bych, že hysterie s tím nemá nic společného. A pokud jde o grafomanii, tam je to ještě zamotanější. U grafomanů bych hysterii zcela vyloučil proto, že trpí jinou poruchou, a to je takzvaná obsedantní neuróza, obsedantně kompulzivní stav, tedy nutkavost. Nutkavost, která nás nutí desetkrát se přesvědčit, jestli je zamčeno. Vtírá se i v podobě psaní, člověk musí pořád psát.    Ve svých esejích píšete také o tom, že stále větší roli začíná hrát v moderním nastavení života virtualita. Mluví se o závislosti na virtuálních jevech. To rčení „jakoby“, které se velmi často v obecné mluvě objevuje, není to projev jakéhosi prosakování virtuality do reality? Je to opravdu jen nějaká slovní protéza? Zaprvé, ta virtualita. Měl jsem v hlavě plán napsat ještě jednu knížku, už to bohužel nestihnu, knížku o tom, že mnozí lidé, možná všichni a někteří nevědomky, nosí ve své hlavě dva scénáře života. Jeden scénář je praktický, je to ten nudný život, práce a to všechno. Ale pod tím se skrývá druhý scénář, který můžeme nazvat scénářem virtuálního života. To je úplně vymyšlený smysl a průběh života, který někdy vydá mimořádně geniální plody. Franz Kafka, ten měl život pojišťovacího úředníka, nudný zajisté, ale kromě toho měl ještě druhý život, může se mu říkat také eskapový, protože jsou to úniky, a když to jsou legrační úniky, tak jsou to eskapády. Kafka měl obrovský scénář virtuální, o kterém sám nechtěl, aby vyšel, což je potvrzením, že to bylo jenom pro něj. Bylo to jenom jako úleva. Zabaloval úzkost. Zdaleka nejde jen o chorobný stav, který by s úzkostí soupeřil. Mechanismy jsou různé jiné.  A zadruhé, pokud jde o „jako“, velmi jste mi přišli do noty. Já je nesnáším. Mně se dělá špatně. Upřímně řečeno, v penzijním věku mě dohnalo k malířství to, že jsem nechtěl slyšet opakování těchto výrazů. O co tady jde? V psychiatrii se tomu říká perseverace. To znamená ulpívání na jednom slově, neustálé opakování. Je zajímavé, že tento motiv je vlastně významným symptomem schizofrenního onemocnění. Když takovému pacientovi kladete otázky, tak on odpovídá jedním slovem nebo jednou větičkou. Ale jsou i lidé zdraví, kteří se takto projevují, proto tomu říkám koktání zdravé mysli. Zažil jsem to opravdu u mnoha případů lidí, kteří měli otevírat nějakou výstavu nebo někde vystupovat veřejně. Z toho jsem usoudil, že koktání, ty perseverace jsou vlastně z trémy a že člověk si na to zvykl jako na svůj vlastní projev. Slyšíme to mnohdy i z projevů poslanců. Dneska se objevuje vedle „jako“, jednak slovo "řešit", ale hlavně "nějakým způsobem". Když veřejnost poslouchá poslance, který říká „nějakým způsobem to vyřešíme“, tak může vsadit poslední peníz, že to nevyřeší.    Zabýval jste se fenoménem pia fraus, tedy milosrdné lži, a akcentujete její význam jako neocenitelného nástroje a zbraně proti zoufalství a depresi. Je tahle milosrdná lež prospěšná třeba i v politice? Velmi správně jste za mě odpověděli, že je to nástroj proti zoufalství. Jednou jsem se strašlivou hrůzou zjistil, že nějaká parta lékařů dávala k dobrému, že by se mělo umírajícímu říct, kdy umře, jak umře, aby se prý připravil a sbalil si kufry nebo co, ale především, aby se rozloučil. To je něco strašidelného. Naštěstí to zmizelo, protože to není možné. Nemocný člověk musí mít stále naději, tomu se nemůžou říkat takové věci. Pia fraus je už od Hippokrata způsob, jak dodávat naději. Ta lež je nutná, ale jenom jako milosrdná. Jestliže se ptáte na politiky, tak ti nás zásobují nemilosrdnými lžemi.    Existuje několik studií genderových badatelek, které jsou velmi rozhořčeny a nadávají celému hollywoodskému průmyslu. Dávají mu za vinu, že z žen pomáhal učinit předmět na civění. Používají termín „gaze“ a velmi složitě analyzují rozdíl mezi „look“ a „gaze“ a tvrdí, že to zpředmětnění ženy jako objektu, který je tady proto, aby se na něj zíralo, musí být zlikvidováno. Jaké jsou vaše názory? Můžu připustit, že badatelky mají pravdu, sám jsem se tímto problémem nikdy nezabýval. Ale zdůrazňuji, více je o tom badatelek než badatelů. U Hollywoodu může to být takhle pociťováno, jak to badatelky vysvětlují, ale nešel bych tak daleko. Našel bych jednoduchou rovnici, která platí, pokud jde o sexuální vztahy, a která platí pro Hollywood. Sex je tam problém poptávky a nabídky víc než v normální společnosti, v normální skupině v jakémkoliv jiném městě. Nabídka musí být nejprve ze strany ženy a poptávka musí být u mužů, kteří mají obrovský vliv na film. Hlavně u producentů a režisérů. Ti si vybírají, co se jim hodí, co se jim líbí, k čemu mají libidinózní vztah. Jakmile takovou ženu povýší na herečku filmovou, dokonce na hereckou star, tak se poměry převracejí. Najednou je herečka vlastně ta, která povoluje nabídky, nebo jim vyhovuje. Už se nemusí vyspat s každým režisérem, který jí pomůže, protože jí pomůžou všichni. Uvažuji často o tom, že slavné herečky, které jsou libidinózním zázrakem pro mnohé muže, jsou dokonce frigidní.    Zajímal by nás váš názor na tezi, že k tomu, aby se změnilo paradigma mužského vnímání světa, musí být odmítnuta oidipovská role, která se staví ke světu jako k otázce a bádá, jak na něj odpovědět racionálně. Volá se v okruhu gender studies po ženském rozrušování například logického vyprávění ve filmu a umění vůbec. Za pionýrku tu platí například Věra Chytilová.  Nejsem si jistý, že jsou v tomhle badatelky zrovna oprávněné takhle mluvit. Protože ten oidipský komplex, který ony přeřadí ze základního poměru matka syn a staví jej jako substrát, který stojí vůči světu, ten jde příliš daleko. Jinak jsem velmi značným a řekl bych prakticky dosti zkušeným přítelem oidipského komplexu, nikdy jsem ho nezavrhoval. Existuje dnes celá řada psychologů, kteří ho zamítají. Já nikoliv. Myslím si, že oidipský komplex je vztah, který má sice nějakou vnější podobu, ale že za tím vztahem se skrývá mnohem víc utajených jevů, které jsou rozhodující pro člověka od dětského věku.    Když bilancujete, na jaké období svého života nejraději vzpomínáte a proč? Lidé často odpovídají, že na mládí. Ale já bych k tomu ještě připojil, že tehdy hodně záleželo na kádrovacích výsledcích. Vyrůstal jsem v komunismu, a dokonce jsem i dospěl v komunismu, tak od osmačtyřicátého, kdy mi bylo dvacet, se vlastně datuje moje profesionální existence. Jestliže jsem byl mladej a nesměl jsem nic dělat, byl jsem outsider a jenom mě zastrčili někam, tak na to nemůže člověk vzpomínat v dobrém. Pro mě každé životní období mělo své výhody, ale také svá rizika. Třeba na psychiatrii jsem končil ve dvaašedesátém, když už byl tady komunismus velmi pevně zakotven. Potom přišlo období obecné úlevy s Dubčekovou reformou, která se samozřejmě nepodařila, ale byl tady náznak, kterého se ujali lidé předtím ne příliš přijímaní. Já jsem v té době byl u filmu, protože jsem nemohl nikam jinam, a tam jsem měl kamarády, kteří nedali na nějaké kádrové posuzování. Byl jsem ve filmovém ústavu na místě, říkalo se mu hlavní řešitel úkolu divák - film. Ale zase to nebyla éra, která by odpovídala pevně mým tendencím a zájmům. Pak přišla práce na klinice popálenin. Pro mnohé lidi je nemyslitelné pohybovat se mezi těmi nešťastníky, kteří umírali každý den, když byli se silným termickým úrazem, ale já jsem tam vydržel deset let jako jeden z mála na světě z těch, kteří dělali psychologii. Také jsem byl náležitě oceněn. Úžasně mě bavilo to, že to bylo snad jediné období mé klinické práce, kdy jsem cítil, že pomáhám. Že lidé zabírají a že se často i stane, že z toho nejhoršího se dostanou. Tohle byl pro mne krásný zážitek. A věděl jsem, že i kolegové to takhle chápou, a proto jsme byli velcí přátelé. V období po sametové revoluci jsem mohl být spokojen s kýženou svobodou, nebo tedy relativní svobodou, svoboda bez důsledku je nesmysl, nemůže být svobodný zloděj. No a právě že byli až příliš svobodní ti lidé, co si to dovedli zařídit a dělali tunely. Na etapě devadesátých let mě tohle přestalo zajímat. Tisknul jsem v té době věci, které jsem v předchozí době buď nemohl tisknout, nebo nechtěl. Vadilo mi to, co jsem zmínil, a byl jsem najednou velmi šťastný, že jsem v důchodu. Ještě jsem dopřednášel do svých pětasedmdesáti let, ale už jsem nebyl nikde vázán, už jsem byl penzista a začal jsem malovat, a to malování mi přineslo ohromnej požitek, zejména, když mnozí říkali, že je to dobré, a to je další období, které bych mohl označit jako šťastné.    Takže je to vlastně šťastný život. Ono se to traduje, ale také se může tradovat, že pro vězně, co dostali třeba pětadvacet let za špionáž, to byl nešťastný život.   Ještě bychom vás poprosili, kdybyste se zastavil u některých zajímavých osobností, se kterými jste měl štěstí se potkat, a kdybyste je mohl nějakým způsobem charakterizovat, nebo spíše poopravit některé obecné mínění o nich. Tohle je krásná otázka, protože jsem přišel na lidi, co byli odstrkávaní do stínu. Ale pokud jde o to, abych jmenoval lidi, kteří za něco stáli, tím, že udělali velké dílo, bál bych se je tady jmenovat, abych neublížil těm jiným, ale opravdu jsem se setkal ve svém životě s řadou lidí, kteří platí za výrazné osobnosti s významným dílem. Mám je nakonec ve své knize Outsiderova zpověď, kde jsem měl možnost o nich mluvit. Ale teď důležitější nebo zajímavější je to, jestli jsem se setkal s lidmi, kteří si zasluhovali mnohem víc, než co jim společnost dovolovala. A byli to nejméně dva lidé, o kterých mohu mluvit otevřeně. Bohužel už jsou mrtví, oba byli starší a oba se jmenovali stejným příjmením, ač nebyli vůbec příbuzní a vůbec se neznali. To příjmení je Havlíček.  Mohu jmenovat toho staršího, který byl asi o dvacet let starší než já a kterého jsem náhodou poznal jako psycholog v karlovarské nemocnici. Poslal mi ho neurolog s tím, že mi říkal, dostaneš tam člověka, kterej výborně maluje, a ty se zabejváš malováním. A skutečně Karel Havlíček, on nemaloval, on kreslil, ale co mně ukázal, já byl nadšený. A nadšený jsem byl už i proto, že mi zároveň řekl, že měl v devětačtyřicátém roce už vystavovat, protože předtím měl s tím jakési potíže, a že mu napsal dvanáctistránkový katalog k té výstavě Karel Teige. Já si tím víc uvědomil, že jsem tady u člověka, který má mimořádné schopnosti. Přimluvil jsem se mu za několik výstav, on byl obrovsky přijímán, dodatečně, ale bylo to už jen pár let do jeho smrti, a nejvíc byl uznávaný po své smrti. To byl jeden člověk, který byl ve stínu skoro celý život.  Druhý Havlíček je Zbyněk. Což je asi známější jméno, přestože byl stejně tak utlačovaný a stejně tak odříznutý od svého kumštu, to jest od poezie, a brzy zemřel, v necelých padesáti letech. Za jeho života, pokud vím, nevyšla žádná jeho sbírka, teď snad vyšly tři, jedna z nich mi byla věnována. Zbyněk byl můj kolega v dobřanské léčebně – Dobřany, veliký blázinec, veliká psychiatrická léčebna, dva tisíce lůžek. Zbyněk byl jeden z vůbec nejlepších básníků své generace. Tu současnou generaci tak neznám, co jsem četl, bylo strašidelné. Jedinou výjimkou pro mě byl kupodivu Magor, který aspoň poezii nějak zažil. Se Zbyňkem jsme byli blízcí přátelé, dovedli jsme se bavit o svých intimních věcech. Na rozdíl od Karla, který žil ve spořádané rodině, dvě děti, manželka, obrovská jeho podporovatelka, děti vystudované, Zbyněk žil mezi dvěma ženami, mezi manželkou a přítelkyní, nicméně spořádaně.    Pak je tu taková zkušební otázka. Jak chápete pojem elita národa a proč si myslíte, že se třeba zrovna tohle slovo dnes používá s určitým despektem? Nelze se divit, já sám to slovo nerad používám v kladném smyslu. Protože ho nemohu naplnit. Nemohu ho obsadit lidma. Ještě bych pochopil, že elita národa v pozitivním smyslu byla za první republiky znatelná. Teď už ne. Možná že existuje, ale já o ní nevím. A protože o ní nevím a nejsem o ní přesvědčen, tak to slovo elita opravdu používám spíš v pejorativním smyslu. Mrázek byl pro mě elita zločinců a veksláků. Ale abych jmenoval jednoho člověka, příslušníka elity, tak bude námitka, a kdo jsou další, a tam už budu brzy u konce. Na to mám odpověď, že já sám se snažím to slovo příliš nepoužívat a jestliže, tak spíše ironicky.    Jestli to také nesouvisí s tím, že hierarchické uspořádání společnosti, se kterým pojem elita souvisí, protože elita je vršek pyramidy, jestli to hierarchické uspořádání společnosti není postupně nahrazováno síťovým, kde hierarchie přestává hrát roli a je tam už jen otázka vzájemné závislosti.  To je pravděpodobné. Nepřišel jsem na to, ale tuto ideu bych bral. Ale já do těch síťových systémů tak nevidím, abych mohl posuzovat, jaké mají možnosti a jaké nevýhody. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-12 18:00:50

Apple Vision Pro konečně v Evropě. Používám je každý den, prozradil Tim Cook

Brýle Apple Vision Pro po roce od představení vstupují na evropský trh Ode dneška jsou k mání ve Velké Británii, Francii nebo Německu Šéf Applu Tim Cook se podělil o vlastní zkušenosti, které z používání brýlí nasbíral Ode dnešního dne jsou chytré brýle Apple Vision Pro dostupné i v Evropě, a to v několika vybraných zemích. Při té příležitosti udělal britský bulvární list The Sun rozhovor s generálním ředitelem americké firmy Timem Cookem. Ten se přiznal k zajímavé věci: headset Vision Pro si údajně zamiloval a používá jej každý den. Přečtěte si celý článek Apple Vision Pro konečně v Evropě. Používám je každý den, prozradil Tim Cook

Čas načtení: 2024-09-03 20:00:10

3 nejlepší funkce Galaxy Watch, které používám dnes a denně

Chytré hodinky Samsungu nabízejí celou řadu funkcí, ať už těch, které vám pomáhají zvýšit fyzickou kondici či povědomí o vašem zdravotním stavu, nebo těch, které vám „jen“ usnadňují život. Zde jsou tři nejlepší funkce Galaxy Watch, které používám dnes a denně. Měření srdečního tepu První funkcí, kterou na svých Galaxy Watch používám každý den, je měření srdečního tepu. Hodinky kdysi odhalily, že jej mám zvýšený (už předtím […]

Čas načtení: 2024-12-11 11:52:48

Ostatní telefony Samsung • Samsung S24

Dobrý den přeji,zakoupil jsem si nový telefon Samsung S24, k tomu používám sluhcátka drátové AKG (co se dodavali k telefonum Samsung).Tyto: https://www.datart.cz/sluchatka-samsung ... AYQAvD_BwEPoužívám přes redukci USBC-Jack od Iphonu (doporučeno v kamené prodejně).Problém je ten, že je zvukový výstup slabý, hraje to potichu, u předchozího modelu Samsung S10E to hralo hlasitěji.Nevíte prosím někdo co s tím? Pomůže případná výměna sluchátek stejného výrobce s usb c konektorem?DěkujeV.K.

Čas načtení: 2025-03-18 15:00:30

Tuto funkci Samsungu používám každý den. Proč vy ne?

Telefony Samsungu nabízejí celou řadu funkcí, které vám ulehčují život. Některé používáte možná občas, jiné zase pravidelně. Jednu byste však měli používat každý den, tak jako já. Pokud chcete vědět, jakou mám na mysli, čtěte dál. Funkci Samsungu, kterou používám každý den, je gesto Poklepání pro probuzení obrazovky. Možná jste čekali něco neobvyklého nebo sofistikovanějšího, ale denně používám právě toto „obyčejné“ gesto. Pokud se ptáte proč, odpověď […]

Čas načtení: 2025-04-11 11:08:07

Akumulátory (interní i externí) a nabíječky • Vhodná a bezpečná nabíječka - adaptér

Zdravím, v současnosti se vyskytuje takový nešvar dnešní doby, že výrobci ke svým produktům nedodávají klasické nabíječky, maximálně přibalí USB kabel, ale už ne adaptér. Dříve se všude psalo, jak se má používat originální nabíječka, jak ta neoriginální může přístroj zničit.... To už jako neplatí? Nechápu to, nemůže se jednou tvrdit to a poté zase to. Aktuálně mi do věčných lovišť začíná odcházet můj 2A Samsung adaptér, který používám k nabíjení většiny zařízení a jen měním kabely. Proto sháním náhradu - nějaký rychlý (ale ne moc) a bezpečný adaptér. Mám špatné zkušenosti s různými levnými adaptéry z elektra. A netuším, jestli je vhodné jít znova do značky Samsung. Mám různá drahá zařízení jako foťáky Sony, dražší fotomobil, bezdrátové repráky, svítilny Fenix apod. a nechci riskovat tyto věci nabíjet nějakým nebezpečným adaptérem. Zároveň sháním nějaký s nabíjecím proudem 2A, max 2,5A, což už jsou rychlonabíječky. Určitě ne 0,5A nebo 1A, to jsou na dnešní kapacity akumulátorů moc pomalé adaptéry. Ale také ne 3A, 4A atd. Od současného telefonu mám nabíječku 4,5A, a to je akorát na zničení baterie, používám jí jen výjimečně, když je to opravdu nutné. Hledám tedy kvalitní a spolehlivou nabíječku (adaptér), u které se nemusím bát poškození drahé elektroniky a mohu zařízení optimálně rychle nabíjet, ale šetrně a ne tak, aby se příliš rychlým nabíjením ničil akumulátor.Vítám všechny tipy, díky

Čas načtení: 2025-06-14 16:40:59

Označení iPhone od MagSafe nabíječky je čím dál tím víc viditelné

iPhone 16 Pro mám 9 měsíců během kterých jej používám v originálním obalu Beats a nabíjím jej přes MagSafe 2. generace. Vše co používám jsou tedy originální produkty od společnosti Apple. Přesto se mi již po pár týdnech používání objevilo okolo loga Applu na zadní straně telefonu viditelné kolečko. Již tehdy jsme o tom informovali, ovšem bylo to v době, kdy bylo kolečko ještě jen nepatrně viditelné a bylo to spíš k zasmání než něco, […]

Čas načtení: 2025-06-15 20:00:54

Toto jsou 3 Galaxy Watch funkce, které používám každý den

Chytré hodinky Samsungu jsou skvělým společníkem, který vám může pomoci zlepšit vaši fyzickou kondici nebo zvýšit povědomí o vašem zdravotním stavu. Již několik let používám Galaxy Watch4 Classic (tedy první generaci poháněnou „vzkříšeným“ operačním systémem Wear OS) a jsem s nimi naprosto spokojený. Zde jsou 3 Galaxy Watch funkce, které v nich používám každý den. Gesta Galaxy Watch se standardně ovládají dotykem nebo v případě modelů s […]

Čas načtení: 2025-07-02 17:00:13

Android OS • Problém s aplikací Mi Fitness a Strava

Ahoj, používám už několik let aplikaci Strava na zaznamenávání tras, které ujdu/ujedu. Je to asi měsíc, co se začalo dít to, že spustím zaznamenávání trasy, a po přibližně 20ti minutách zaznamenávání se prostě vypne, aniž bych to věděl. Zjistím to až po tom, když to chci zastavit. Což znamená, že na aplikaci kliknu a ukáže to jenom logo a za 3 sekundy spadne. Na cca pátý pokus se dostanu na hlavní stránku aplikace a pak to zase spadne. Když se o to pokusím znovu, tak zase na cca pátý pokus se už dostanu na stránku, kde se stopování vypíná. Ale kupodivu to spadne ještě dříve, než kliknu na tlačítko zastavení. Po cca 10ti minutách tohoto všeho se mi povede to vypnout. Odinstaloval a potom znovu nainstaloval a nepomohlo to. Teď jsem si koupil Mi Band 10 a k tomu začal používat aplikaci Mi Fitness. Když zapnu stopování trasy jízdy na kole, tak se začne dít to stejné co se Stravou. Kromě těchto dvou aplikací používám ještě aplikaci Cyclers, která funguje v pořádku jako jediná.Už nevím co s tím. Pokud někdo víte, co bych mohl udělat pro to, aby to fungovalo, tak budu rád za všechno.Díky moc.

Čas načtení: 2026-04-26 14:57:50

Věděli jste o této skryté funkci Android Auto? Zcela změní váš zážitek z řízení

Jednou z globálně nejpopulárnějších navigačních aplikací je zcela jistě Android Auto. I já ji už nějakou dobu používám. Nedávno jsem v ní objevil funkci, která zcela změnila způsob, jakým ji používám, a která mi pomáhá soustředit se na řízení. Řeč je o widgetech na hlavním panelu. Na první pohled jsou méně užitečné než rozdělená obrazovka. Místo celé poloviny obrazovky zabírají malou část hlavního panelu, kde je tak […]

Čas načtení: 2014-09-05 05:00:00

BackupLife - Snadná záloha s příznivou cenou

Online záloha – technologie, která hýbe světem! Pokud pravidelně neprovádíte zálohu počítače, tak Vám povím, abyste jej rychle začali používat. Nikdy nevíte, kdy Vám může počítač „umřít“ a veškeré data ztratíte nadobro! Osobně používám interní úložiště, které mám fyzicky uschován, protože z těch onl ...

Čas načtení: 2014-09-03 05:00:00

BS Player 2.6 - Oblíbený přehrávač v nové verzi

Sháníte kvalitní a moderní přehrávač videa? Doporučuji Vám vyzkoušet zdarma stažitelný program BS Player, který nabízí nejmodernější funkce a nástroje, které je potřeba ke správnému a hlavně bezproblémovému spouštění nejrůznějších filmů na počítači. Osobně jej používám a myslím si, že v dnešní době ...

Čas načtení: 2009-08-20 06:00:00

Windows 7 - svítání na lepší časy? - I. díl

Jistě jste již slyšeli o tomto novém počinu na poli operačních systémů společnosti Microsoft. Někoho možná zaujal, někoho zase ne. Koho zaujal a měl zájem mohl od ledna tohoto roku již testovat veřejnou beta verzi tohoto operačního systému. Já osobně používám Windows 7 již od dob právě zmiňované bet ...

Čas načtení: 2013-09-12 13:37:00

Zrádné slůvko ALE

Když si tak po sobě čtu ty svoje texty, zjistila jsem, že velmi často používám slovo ale. Napíšu, že něco je takové nebo makové, hned další větu začnu slůvkem ale a hned vlastně neguju to, co jsem napsala v té první větě. Možná, že se tak v jazyce projevuje určitá lidská vlastnost hledat proti všemu námitky. Takový tichý nenápadný vzdor. Známá je vzdorovitost malých dětí někde ve věku kolem dvou až čtyř let. Jakmile se to dítko začně vztekat, tak odmítá všechno, snad kromě toho předmětu, který se stal spouštěčem toho hněvu. Podobně to funguje i v dospívání, kdy mladý člověk začne odmítat spoustu z toho, co do té doby přijímal, třeba autoritu rodičů a učitelů. V obojím případě to považujeme za určité vývojové stadium, které je třeba přetrpět. U dospělých se předpokládá, že už jsou rozumní a že přemýšlí a chovají se racionálně. Možná ne vždycky, přesto předpkládáme, že jsou rozumovým argumentům přístupní a samoúčelný vzdor už od nich nečekáme. Co je to vlastně vzdor? Je to odmítání. My musíme odmítat. Nabídek z okolního světa je tolik, že nám nezbývá než drtivou většinu z nich odmítnout. Příkladem mohou být reklamy. Jsme jimi bombardováni z televize, novin, internetu, billboardů i výkladních skříní a je jich tolik, že je nezvládáme ani pořádně vnímat, natožpak podle nich nakupovat. Někde v podvědomí na nás ale vliv určitě mají. Mozek přece jen kousek své kapacity vyhradí sledování našeho okolí, takže když se objeví něco potenciálně zajímavého, naši pozornost to upoutá. Když se tou reklamou začneme zabývat, začneme bleskurychle vyhodnocovat, jestli zaplacená cena odpovídá hodnotě, kterou nám daná věc přinese. Nejspíš v tom velkou roli hrají emoce, rozum slouží spíš k tomu, aby našel rozumové argumenty a my měli dobrý pocit z toho, že se rozhodujeme racionálně. Nejde jen o nakupování a peníze. Někdy je tou cenou určitý závazek, slib nebo náš čas. Například když za mnou přijde kamarádka s nabídkou připojit se k oriflame a přivydělat si prodejem kosmetiky. Daří se jí a tak chce stejnou příležitost nabídnout dalším lidem. Já ale váhám. Znamenalo by to přijmout určitý závazek, věnovat tomu čas, energii, přitom ani nevím, jestli se pro takovou práci hodím a jestli to vůbec chci dělat. Když tyhle námitky řeknu nahlas, samozřejmě mi řekne, že mě to k ničemu nezavazuje, že si můžu nakupovat jen pro sebe a ušetřit. Přesto se mi do toho nechce. Proč? Protože pořád je tady ten pocit závazku a já ho v té chvíli přijmout nechci. Co když zklamu sama sebe? Sebedůvěra je důležitá věc, nechci ji ohrozit tím, co bych pociťovala jako svoje – byť malé – selhání. Takže se na něco vymluvím. A tady se mi krásně hodí slůvko ale. Ano, je to skvělá nabídka, ale: teď toho mám hodně, teď rozjíždím jiný projekt, teď nevím, ozvu se později. Musíme odmítat, jinak to nejde. Odmítáme tak často, že se nám to stává zvykem a reagujeme skoro automaticky. Aspoň u sebe a několik dalších lidí jsem si toho všimla. Tento přístup nás chrání před tím brát na sebe další a další závazky, když už takhle toho máme hodně. V podstatě je zdravý, nepratický je tehdy, když odmítáme všechno, hned a bez přemýšlení. Odmítat všechno je stejně pochybné jako všechno přijímat. Zbavuje nás to nutnosti přemýšlet. Kouzelné slovíčko ale úplně otáčí význam předchozího sdělení. Dobře je to vidět třeba u takzvaných pochval: Koupil si to dobře, ale tam a tam to mají levnější. Ta omáčka je dobrá, ale to maso je nějaké tvrdé. Jednička ze zkoušení je fajn, ale co ten bordel v pokoji? To vysvědčení je dobré, ale Pepa od sousedů má samé jedničky. Je to pochvala nebo výtka? Myšleno to bylo jako pochvala, ale ten druhý člověk to asi tak necítí. Nějaké zásluhy se nám přiznávají, ale zároveň se nám dává najevo, že to je málo, že to nestačí. Je to spíš připomínka toho, že jsme udělali málo.  Co to asi udělá se sebevědomím dítěte nebo mladého člověka, když se mu dostává většinou jen takových pseudopochval? A jak se má v životě uplatnit člověk, který nevěří sám sobě? Za sebe jsem si z této úvahy vzala jedno poučení: když se chystám říct slovo ale, raději se zastavím. Jen na chviličku, abych si uvědomila, co vlastně tím slůvkem odmítám. Většinou o nic nejde, někdy však můžu druhému člověku zbytečně ublížit. Jedním malým kraťounkým slovíčkem ale.

Čas načtení: 2014-03-16 18:09:08

Analýza a kontrola zpětných odkazů

Už dlouho nepoužívám žádný nástroj, který by mi kontroloval umístěné zpětné odkazy u mých partnerů a zakoupených pozic. Ani mi to moc nedává smysl v době, kdy si takovým chování mohu spíše uškodit. Kontrolu zpětných odkazů ale používám v případě, že chci dokontrolovat reálný stav odkazového profilu svého klienta a vyhodnotit jeho současný stav. Crawleři … Pokračovat ve čtení "Analýza a kontrola zpětných odkazů" The post Analýza a kontrola zpětných odkazů first appeared on Filip Podstavec.

Čas načtení: 2022-10-25 18:09:39

7x nástroje pro LinkedIn, které jsou na hraně

LinkedIn používám ve svém podnikání už více než 8 let. Klientům pomáhám s LinkedIn více ... klikněte zde