Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-08-15 18:37:32

Jak a proč používám aplikaci MyScript Nebo

Aplikace se celým jménem jmenuje MyScript Nebo a je dostupná pro všechny mobilní platformy – viz web www.myscript.com. Jelikož ji na iPadu s Apple Pencil používám už zhruba rok, ukážu vám, co umí a jak ji používám. TL;DR; Pro lenochy: odscrollujte až dolů a podívejte se na video. K čemu MyScript Nebo je? Je to... Read More

Čas načtení: 2024-09-07 12:00:29

5 nejlepších Samsung aplikací, které používám dnes a denně

Telefony Samsungu jsou dlouhodobě oblíbené nejen proto, že nabízejí skvělé displeje nebo fotoaparáty, ale také proto, že se chlubí „vypiplanými“ a funkcemi nabitými aplikacemi. Zde je 5 nejlepších aplikací korejského giganta, které používám dnes a denně. Galerie Na svém telefonu Galaxy rád upravuji snímky, takže často otevírám aplikaci Galerie. Ta pro tento účel nabízí všechny potřebné nástroje, od změny velikosti a perspektivy přes přidávání nálepek po mazání […]

Čas načtení: 2019-07-18 17:39:27

„Parfémy mi nevoní,“ říká aromaterapeutka Michaela Lusílija Makulová

Absolvovala jsem její šestihodinový kurz Aromaterapeutického minima v prostějovském Studiu Mandala. Neúnavně vyprávěla, otevírala lahvičky, odpovídala na všetečné dotazy. Zajímá vás, jak se dá aromaterapie využít v běžném životě, jak vybírat a nakupovat oleje a s čím vlastně pomáhá aromamasáž?   Co vás přivedlo k aromaterapii? Jednoduše přišla znamení. Nejprve jsem dostala o aromaterapii knížku s věnováním, že má být mou další cestou. V té době už jsem si totiž míchala své vlastní směsi, a navíc jsem pošilhávala po studiu Institutu aromaterapie u Asociace českých aromaterapeutů, ale neměla jsem na něj peníze. Shodou náhod se ale najednou nějaké objevily – a to jsem brala jako druhé znamení. Nastoupila jsem tedy ke studiu a od té doby se můj život točí hlavně kolem vůní.   Pamatujete si ještě na svůj první olejíček nebo na svou první namíchanou směs? To byl asi jasmín – ale tehdy samozřejmě syntetický, tedy přesně taková vůně, od které bych dnes každého odrazovala. A na svou první směs si samozřejmě pamatuji velmi dobře – dodnes jde o mix, který prodávám nejčastěji, nazývám ho Světlonoš. Základem je bazalka, jedle a citrusy – a funguje, myslím, velmi dobře.   Jak trénujete svůj nos? Nijak speciálně, nejsem parfémář, trénuji zkrátka praxí – čichám. Problémem ovšem je, že s takto vytrénovaným citlivým nosem se pak nedá například v létě cestovat tramvají…   Říká se, že když se zlepší jeden smysl, zhorší se jiný – pociťujete něco podobného? Možná ano – na začátku své praxe jsem měla velmi vyvinuté vnitřní vidění, ovšem řekla bych, že dominantní čichové vjemy vše celkem srovnaly.   Co z aromaterapie využíváte ve svém běžném životě? Namíchala jsem si svůj vlastní deodorant, používám pleťový olej s příměsí esenciálních olejů, krémy všeho druhu, sprej na vlasy… A samozřejmě v případě nachlazení hned sahám po vůních.   Čím se voníte? Skoro ničím! Vlastně mi lidé a klienti říkají, že stále nějakým olejíčkem voním, takže by to asi ani nemělo cenu. K tomuto účelu mi bohatě stačí třeba jen ten můj pleťový olej.   Takže kupované parfémy vůbec nepoužíváte? Ne, zpravidla jsou syntetické a zkrátka mi nevoní. Ale občas si jen tak pro radost vyrobím svou vlastní osobní vůni nebo inhalační tyčinku. Teď zrovna mám s heřmánkem a vanilkou. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Vy jste i aroma masérka. V čem spatřujete výhody tohoto druhu masáže? Je to aplikace aromaterapie přes kůži, vůně tedy působí, dá se říct, hned ve dvou formách – člověk inhaluje a přijímá éterický olej i kůží. Ta je prostupná z pár procent, nicméně i to stačí, aby byl efekt více než patrný. Navíc tam máme terapeutické využití dotyku… Jednou jedinou masáží se dá ovlivnit průběh jednoho menstruačního cyklu či momentální psychický stav, dlouhodobou aplikací masáží se lze zbavit vleklých migrén a spousty dalších chronických chorob. Při profesionálně vedené aromaterapeutické masáži je navíc použit speciálně namíchaný olej na míru, který je výsledkem předchozího terapeutického sezení a naší vzájemné selekce, jde tedy o výsostně individuální záležitost, která přesně cílí na daný problém.   Je aromaterapie vhodná i pro děti? Názory na dětskou aromaterapii se i mezi odborníky velmi různí. Ráda v této souvislosti cituji americkou aromaterapeutku Andreu Butje, která reagovala na nadužívání éterických olejů laickou veřejností v USA zákazem aplikace těchto olejů na kůži dětí mladších dvou let, nedoporučuje používat aromaterapii na kůži dokonce ani pro děti do 5 let. S tím se ztotožňuji, vždyť jde o prostý respekt k potřebám malého dítěte, už jsem slyšela pár příběhů s podrážděnou kůží dětí i při dodržení bezpečnosti a doporučeného ředění, natož při použití dospěláckých vůní. Tím vás ale neodrazuji od použití jemných aroma-výrobků určených speciálně pro děti, pouze od vlastních experimentů.   Jak tedy s dětmi v aromaterapii pracovat? Menším dětem dávám přivonět k víčkům od lahviček a pozoruji jejich reakce, u větších dětí využívám speciální barevné karty, z nichž každá zastupuje jeden olejíček či vůni. Děti si vyberou podle svých osobních preferencí a v naprosté většině případů sáhnou po kartě, která reprezentuje vůni, jež může účinně pomoci s problémem, který se snažíme řešit. Následně aplikovat čicháním, třeba pomocí malé osobní vůně.   A ještě poslední otázka – jak při nákupu poznat kvalitní éterický olej? Co hlídat na etiketách? Rozhodně se nevyplatí řídit se pouze cenou – dražší olejíček nutně neznamená kvalitnější. Vybírejte vždy lahvičky označené jako stoprocentně přírodní éterické oleje, to jsou produkty bez jakýchkoli umělých přísad. Vybírejte výrobky stabilních a zavedených firem, které na našem trhu působí dlouho a jsou prověřené nebo za nimi stojí osobnosti, které se aromaterapii věnují profesionálně. Co se týká složení výrobku – sledujte latinské názvy, pokud nejsou uvedeny, dejte raději ruce pryč. Pro aromaterapeutické účely se také vyhněte produktům, které jsou označené jako vonné oleje. To jsou synteticky vyráběné vůně, které se dají s úspěchem použít například pro provonění určitých prostor, jejich vůně je stále stejná a vydrží, ovšem při nadužití hrozí bolesti hlavy.   Michaela Lusílija Makulová (1983) je terapeutka, aromaterapeutka, masérka, šéfredaktorka online časopisu Kouzlo vůní a kreativní duše Bylinek našich babiček. Vyučuje aromaterapii, míchá léčivé směsi i osobní vůně na míru a věnuje se vlastní terapeutické praxi. Pravidelně publikuje články z oboru, je šéfredaktorkou časopisu Kouzlo vůní. Více na www.simbis.cz.    Další část rozhovoru najdete v příloze harmonie života v tištěném vydání Literárních novin 7/2019, které je právě na stáncích..  O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem:predplatne@literarky.cz nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

Čas načtení: 2024-03-23 18:00:36

Nejméně užitečná novinka Gmailu? Predictive back je favorit!

Gmail je důležitou součástí celého ekosystému kolem operačního systému Android Existuje celá řada kvalitních alternativ, ale Gmail pro lidi zůstává volbou číslo jedna Vývojáři aplikaci neustále vylepšují, poslední novinku jsem ale pochopit nedokázal… Gmail je super, o tom v dnešním článku vůbec nechci polemizovat. Email od společnosti Google používám celou řadu let a nikdy jsem […] Celý článek si můžete přečíst na Nejméně užitečná novinka Gmailu? Predictive back je favorit!

Čas načtení: 2024-04-19 20:00:40

Z dovolené už nebudete zklamaní! Mapy.cz nově ukazují pravdivé fotky

Mapové aplikace jsou jedny z nejčastějších a nejužitečnějších použití mobilního telefonu Moderní mapové aplikace umožňují nahrávat fotografie míst běžných uživatelům Mapy.cz přináší změnu, která zajistí lepší vyváženost publikovaných fotografií Mapy.cz od Seznamu není třeba představovat. Jedná se o velice povedenou aplikaci a nechci ani říkat alternativu, protože já osobně je používám jako první volbu. Seznam […] Celý článek si můžete přečíst na Z dovolené už nebudete zklamaní! Mapy.cz nově ukazují pravdivé fotky

Čas načtení: 2024-05-28 19:44:31

Prodej • 4kanálové relé Sonoff na din lištu

Nabízím plně funkční 4kanálové relé-spínač Sonoff 4CH Pro - pro ovládání nejrůznějších spotřebičů prostřednictvím wifi sítě přes aplikaci "ewelink".Nepoužívané, pouze vyzkoušené.Možno uchytit do rozvaděče na DIN lištu.Používám jinou platformu a toto nevyužiji.Osobně Praha nebo zásilkovna.Cena 250Kč.Statistiky: Napsal od BlackArt — 28. 5. 2024, 6:44

Čas načtení: 2024-06-21 18:30:00

Neviditelné plavky pro ženy aneb Jak správně nakupovat na čínském e-shopu

Poslední dobou se na sociálních sítích objevuje hodně příspěvků o nákupech různého zboží z čínské aplikace SHEIN. Vyslovujte ší in (jako ona je cajk), a ne šajn nebo šejn. Firma SHEIN byla založena v Nanjingu v Číně v roce 2008 a já aplikaci používám již od roku 2009. Do Česka se dostala zřejmě mnohem později.

Čas načtení: 2024-08-04 06:00:45

Tyto 4 aplikace mě pokaždé doprovází na hory. Máte některou z nich?

Každé léto vyrážím do zahraničí chodit po horách S sebou si kromě holí zabalím i několik mobilních aplikací Představím vám čtyři, které používám nejvíc a neodjel bych bez nich Už několikátý rok v řadě jsem byl letos s rodinou na horách. Miluji výhledy, krásnou přírodu i bolavé nohy po dlouhých túrách v hřebenech rakouských Alp. […] Celý článek si můžete přečíst na Tyto 4 aplikace mě pokaždé doprovází na hory. Máte některou z nich?

Čas načtení: 2019-08-15 18:37:32

Jak a proč používám aplikaci MyScript Nebo

Aplikace se celým jménem jmenuje MyScript Nebo a je dostupná pro všechny mobilní platformy – viz web www.myscript.com. Jelikož ji na iPadu s Apple Pencil používám už zhruba rok, ukážu vám, co umí a jak ji používám. TL;DR; Pro lenochy: odscrollujte až dolů a podívejte se na video. K čemu MyScript Nebo je? Je to... Read More

Čas načtení: 2011-06-02 00:00:00

Rozhovor: Jesper Ullbing

Celkem mám v plánu dva rozhovory a oba už jsou v podstatě připravené. Budou mít hodně společného - zaměření vyzpovídaných osob. Tvoří takzvaný "space-art" - grafiku zaměřenou na vesmír, planety, mlhoviny a podobné věci. I já měl vždycky takový styl rád, obrázky Měsíce, Země a všech možných planet mi zdobí pozadí v počítači již dlouho… Všechny obrázky jsou k dispozici ve větším rozlišení na profilu Jespera (DeviantArt). Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, co tě baví… Ahoj, jmenuji se Jesper Ullbing a žiji v docela malém městě ve Švédsku. Narodil jsem se v roce 1997 a mezi moje zájmy patří kromě grafiky také atletika, kterou provozuji třikrát do týdne. Také rád navrhuji mapy pro některé hry, v současnosti čekám na Cryengine 3, což je editor map pro Crysis 2. Také mne zajímá astronomie a počítače. Kdy jsi začal dělat grafiku? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? A proč sis vybral právě zaměření na “space-art”? Umění mne vždycky zajímalo a také jsem byl vždy fascinovaný digitálními médii. Takže v létě 2009, když mi kamarád pověděl o programu na grafiku zadarmo, jsem začal objevovat počítačové umění. První výtvor na který si pamatuji, byl jednoduchý obrázek Země a Slunce. Upřímně nevím, proč jsem se rozhodl vytvářet grafiku s vesmírnými tématy. Asi jsem měl vždycky pro vesmír slabost. Kolik hodin denně strávíš při vytváření grafiky? V průměru kolem dvou a půl hodiny. Máš nějaké vzory v oblasti designu? Nějakého výtvarníka, malíře, grafika? Ano, pár jich mám. Někteří z mých přátel na DeviantArtu jsou úžasnými výtvarníky, ke kterým vzhlížím. Je těžké říct někoho konkrétního, ale možná že by to byl Greg Martin. Miluji jeho tvorbu! Obligátní otázka - kde hledáš inspiraci? Inspirace může přijít vcelku odkudkoliv, ale většinou se tak děje když odpočívám. Když napůl spím a napůl jsem vzhůru. Myslím, že mám nejlepší nápady protože nechávám myšlenky náhodně přicházet kdoví odkud. Pravděpodobně pochází z něčeho, co jsem viděl dříve, jako nějaký cizí obraz, nebo nějaké zajímavé události. Rád poslouchám hudbu, když odpočívám, takže hodně inspirace pochází i z hudby. Někdy mne inspiruje nějaký pořad o vesmíru a někdy nápady přicházejí, když pracuji. Který svůj kousek bys doporučil? Který je podle tebe nejlepší? To je těžké říct, ale jsou dva výtvory, které mám opravdu rád - “Ermerald” a “The Tree”. Podle mne jsou to nejlépe provedená díla. “The Tree” mám rád, protože se velmi podobá tomu, jak jsem si ho v hlavě představoval. Pak je tu ještě spousta dalších, jako například “Time”, “Ring” anebo “Iter”. Už tě potkal nějaký významnější úspěch díky tvé tvorbě? Nebo pořád čekáš? Pár přátel mne žádalo o nějakou práci, většinou se jednalo o věci jako loga a grafické návrhy. Zkoušel jsem prodat několik výtisků, ale bez úspěchu. Takže asi stále čekám. V čem svou grafiku tvoříš - jakým nástrojům dáváš přednost? Pro veškerou práci používám Photoshop. Občas používám i program na vytváření 3D grafiky, ale nepříliš často. A když kreslím, tak preferuji tablet. Jaké jsou tvoje plány do budoucnosti? Výstava? Revoluční výtvor? Nebo o něčem sníš? V budoucnosti bych rád studoval umění na nějaké umělecké škole, chci se snát natolik dobrým, abych se grafikou uživil. Ale zatím to dělám pouze pro zábavu a příliš na vydělávání peněz nemyslím. Užívám si to a to je důvod, proč to chci dělat.

Čas načtení: 2021-11-09 09:56:23

Schizofrenní superformalistické myšlení státních zástupců

Spolek Chamurappi z.s. a já osobně se zabýváme podporou nespravedlivě stíhaných obviněných, občas podporou žadatelů o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Zcela výjimečně seznámení s vedlejšími ději, jež provázejí svízele nespravedlivě stíhaných, mě inspiruje k pokusům o vyvolání trestního stíhání osob, které se na potížích nespravedlivě stíhaných přiživují. Může se stát, že se v takovém případě ujmu úlohy zmocněnce poškozených. Pro srozumitelnost tohoto článku musím vysvětlit, že záhy po zavedení datových schránek jsem si zřídil soukromou datovou schránku. Po založení spolku Chamurappi z.s. jsem zřídil spolkovou datovou schránku. V obou případech jsem v systému datových schránek registrován jako oprávněný uživatel s uvedením osobních identifikačních údajů. Přístupová hesla, jimiž se přihlašuji do datových schránek, znám jen já. Spolkovou datovou schránku používám pro vedení korespondence, týkající se trestních kauz nebo záležitostí souvisejících. Soukromou datovou schránku používám k vedení korespondence v netrestních, většinou ryze soukromých záležitostech. Podle mého laického názoru jsem to pořád já, ať odesílám podání z té nebo oné datové schránky. Stalo se, že chráněnci spolku Chamurappi z.s., jejichž obhajobu podporujeme, se stali obětí brutálního násilí, jehož dopady se promítly do jejich kauzy. Obrátili se s trestním oznámením na krajskou kriminálku, kterou tím nikterak nedojali. Nezávisle na nich jsem o něco později jako statutární představitel spolku podal trestní oznámení u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), jež má dvě části: jedna se týká přímých pachatelů násilí, druhá soudců a státních zástupců, kteří až dosud poskytovali pachatelům beztrestnost. Ani NCOZ mé podání nedojalo. Vůbec se jím nechtěli zabývat, a dokonce mé podání postoupili soudu, jehož soudce se oznámení týká jako podezřelého. Nakonec se naše cesty spojily: poškození se připojili k oznámení spolku Chamurappi z.s. a ustanovili mě svých zmocněncem. Nepodařilo se dosáhnout vyšetřování NCOZ, ale nadřízené státní zastupitelství kruh nechuti prolomilo a přikázalo, aby se věcí zabývaly dva policejní útvary, každý přiměřeně své specializaci. Časem jsme ale nabyli dojem, že policejní útvary se věci příliš nevěnují, pokud vůbec. Požádal jsem proto jako zmocněnec poškozených o nahlédnutí do spisu. Oba policejní útvary mě odmítly. Stěžoval jsem si u dozorových státních zastupitelství. Podle trestního řádu odmítnutý žadatel o nahlédnutí do policejního spisu má právo požádat o přezkoumání rozhodnutí policie dozorové státní zastupitelství, které má policejní rozhodnutí o něm bez průtahů přezkoumat. Ani jeden z dozorových státních zástupců rozhodnutí nepřezkoumal, ale přenesl rozhodnutí na vyšší státní zastupitelství, jež využilo dlouhé procesní lhůty a buď rozhodlo až po velmi dlouhé době nebo vůbec. Ve „válce“, kterou jsem pak se státními zástupci vedl, se používání tohoto triku stalo oblíbeným nástrojem: státní zástupce nevyřídil podání, pro jehož vyřízení byl nadán kompetencí, ale poslal je „výš“ s vědomím, že rozhodnutí se nedočkám dříve než za několik týdnů. V rámci různých stížností, jež jsem v této věci podal, vyšlo najevo, že jeden z policejních útvarů po půlroce od přikázání případu nedospěl ani k rozhodnutí o odložení věci, ani k zahájení úkonů trestního řízení. Ovšem současně jsem nenabyl právo na nahlížení do spisu, které vzniká až zahájením úkonů trestního řízení. Pak jsem zjistil, že dozorovým státním zástupcem v jednom případě je státní zástupce, který v této kauze vykonal významné právní úkony ochrany pachatelů před stíháním. Podání, jimž jsem na toto zjištění reagoval, opět adresát nevyřídil, ale postoupil je k přezkoumání vyšším stupněm státního zastupitelství.  Nakonec jeden vysoce postavený státní zástupce vymyslel kličku, která mu umožňuje má podání nevyřizovat: odešlu-li podání s podpisem zmocněnce z datové schránky spolku Chamurappi z.s., není třeba je vyřídit, protože nejde o podání zmocněnce poškozených, ale spolku Chamurappi z.s., který není stranou řízení. Že podání v každém případě vznikají ve stejné hlavě a doprovází je podpis zmocněnce obětí trestného činu, státní zástupce nezajímá. Nevím, co vede státní zástupce k výše popsanému jednání, zejména k nechuti k respektování mého trestního oznámení. Překvapuje mě, že si státní zástupci neuvědomují, že následky jejich chování jsou příznivé pro přímé pachatele brutální trestné činnosti a jejich uniformované či otalárované ochránce. Orgány činné v trestním řízení v tomto případě neslouží k pronásledování pachatelů, ale k jejich ochraně. To je schizofrenní situace: jednou jsem já já a podruhé nejsem, orgány činné v trestním řízení jednou chrání poškozené, podruhé jsou ochránci pachatelů.

Čas načtení: 2019-12-20 18:43:02

Zemřel psycholog, sexuolog a spisovatel Ivo Pondělíček. Politici nás zásobují nemilosrdnými lžemi, říkal

Ivo Pondělíček zemřel v noci na pátek 20. prosince. Literární noviny při této příležitost zveřejňují rozhovor, který pořídily před dvěma lety při příležitosti vyhlášení sbírky jeho esejů Labyrinty duše & Bída psychologie knihou roku. Prof. PhDr. Ivo Pondělíček, CSc. (* 17. června 1928, Praha) byl český psycholog, sexuolog, filmový teoretik, esejista a spisovatel. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít (1972) a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Byl spoluautorem knihy Rekonstrukce a rehabilitace u popáleninového traumatu a spolu s Radanou Königovou za ni obdržel v roce 1985 mezinárodní Ramelotovu cenu za vědecký výzkum. Dále byl také například autorem knih Fantaskní umění, Lidská sexualita, Sexuální zrání mladého muže, Bergmanův filosofický film, Outsiderova zpověď.  Jeho svazek esejů Labyrinty duše & Bída psychologie vyhlásily Literární noviny za knihu roku 2016. Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek o ní tehdy napsal: „Kniha dokládá svou ojedinělostí rmutnou pravdu, že intelektuálů je dnes mnoho, ale že v jejich hejnu se ti moudří vyjímají jako bílé vrány. Ivo Pondělíček je bílá vrána rovněž proto, že nemá potřebu zneužívat komunikační sítě ke komentářům jepičích činů, dělat dobře svému exhibicionismu a natřásat svá intelektuální pírka. A ještě něco: Pondělíček na rozdíl od mnoha specialistů umí psát česky.“   Zkušený přítel oidipského komplexu Ve svém eseji Od Flauberta k bovarismu píšete, že romanopisec v Paní Bovaryové předjal nemoc moderní doby. Jak byste ji stručně charakterizoval? Jde o hysterii, která bývá nadneseně charakterizována jako komediantka duševního života, protože se v ní objevují různé projevy duševní a patologické, nebo dokonce normální, které se střídají, a pacient, ten hysterik nebo ta hysterička, to dávají na odiv. Tito lidé jsou rádi obdivováni nebo na sebe rádi upozorňují. Na druhé straně zase ale jejich vada je velmi silný egocentrismus, až narcismus, a to se počítá k onomu hysterickému syndromu. V Bovaryové jsou i další věci, které by hrály do této syndromologie. Posuzujeme román z tohoto úzkého hlediska, přestože především je třeba jej posuzovat z literárního strukturálního hlediska. Ale já nejsem tady od toho, já jsem spíš na to mluvit o psychopatologii. No, tak tady mám pak dojem, že hysterie už poněkud, pokud jde o její frekvenci mezi obyvatelstvem, ustoupila z toho počtu případů, který jsem zaznamenal v roce, kdy jsem ten esej psal, a to v roce 1965. A proč ustoupila? Jednak proto, že se velice zlepšila neurologická diagnostika pro epilepsii. Hysterie se projevuje v jedné, té nejkratší formě, pouhými záchvaty. A často ty záchvaty hysterikovy jenom napodobovaly epileptické. A protože neurolog už to dneska rozliší, tak nemocný hysterií už nemá za co se schovat. Hysterie má ale ještě další dvě formy. Jedna se chová jako neuróza, to znamená trvá několik týdnů, řekněme, a musí tam být nějaký konfliktový původ. Průběh té neurózy je velmi pestrý, tak jako vůbec najdeme pestrost symptomů v té nemoci samotné. Druhá forma je ta nejzávažnější, to je typ hysterické osobnosti. Tam už nejde o nemoc, ale o stav mysli, stav osobnosti.   Hysterii označujete za nemoc moderní doby. Hysterie tu nebyla vždycky? Hysterie tu asi nebyla vždycky, ale je tu strašně dlouho. Známe ji například ze středověkých zápisů, z různých rituálních náboženských projevů, kdy se věřící chová, jako že do něho vstoupil někdo vyšší, než je on sám, a jedná tak nepříčetně, že není myslitelné se s ním nějak normálně spojit, ale naopak celé skupině kolem nezbývá než napodobovat jeho jednání. Ze středověku to známe, jak to bylo v pravěku, to nevíme, ale v každém případě víme, že v pravěku hysterie počíná. A to proto, že to je nemoc, která vznikla jako únik z úzkosti. Snaží se zabalit úzkost do jakéhosi jiného psychopatického symptomu, který je snesitelnější. K úzkosti musím poznamenat, že je to jistý symptom pravěkého člověka. Můžeme říct, že trvá třicet tisíc, dvacet tisíc let. V době, kdy se z parahominidů, kteří přišli do Evropy, údajně jich bylo asi dvacet kmenů, zachoval a pro další vývoj se uplatnil pozdější homo sapiens. Zázračným způsobem se u něho objevil v hlavě takzvaný neocortex, čili ten větší mozek, který překrývá podmozkové struktury, a tento neocortex se exponenciálním způsobem rozvinul a má schopnost myšlení. Člověk se stal myslícím tvorem, ale zároveň tím se stal i kriticky myslícím tvorem. Jestliže mozek vstřebával a srovnával některé pocity, které získal z podkoří, tak mezi těmito pocity, postoji a vlastnostmi získal i dvě velmi pro sebe negativní vlastnosti. Jednou bylo vědomí vlastní nedokonalosti. A druhá byla ještě horší, a to bylo vědomí konečnosti, vědomí smrti. Když přišlo vědomí konečnosti, tak proti tomu se automaticky organismus brání. Bránil se i raný psychický organismus pravěkého člověka. Čímž se úzkost balila do jiných chorob, které nebyly tak nepříjemné. Soudí se, především k tomu dospěl Freud, že i moderní hysterie jako druh nemoci je vlastně jenom obrana proti trvalé autentické chronické úzkosti, proti níž se člověk neumí bránit jinak než zase nějakým syndromem.    Začínali jsme u Flaubertovy Paní Bovaryové. Není psaní dnešních autorů, kterých jako by přibývalo, také symptomem hysterie? Není grafomanie podle vašeho názoru určitým druhem hysterie?  Myslím, že i když vidíme obrovský přebytek začínajících autorů, tak to opravdu s hysterií přímo nesouvisí. Možná že mezi nimi jsou i hysterici, ale to by se muselo osobně vyšetřit. V autorech, kteří se chtějí prosadit literárně, jich nebude moc. Tužbu stát se autorem způsobuje tužba nějak uplatnit své tvořivé vlastnosti, svou kreativnost. Jsou třeba špatní, nedostateční, jak je koneckonců vidět v literární produkci, ale řekl bych, že hysterie s tím nemá nic společného. A pokud jde o grafomanii, tam je to ještě zamotanější. U grafomanů bych hysterii zcela vyloučil proto, že trpí jinou poruchou, a to je takzvaná obsedantní neuróza, obsedantně kompulzivní stav, tedy nutkavost. Nutkavost, která nás nutí desetkrát se přesvědčit, jestli je zamčeno. Vtírá se i v podobě psaní, člověk musí pořád psát.    Ve svých esejích píšete také o tom, že stále větší roli začíná hrát v moderním nastavení života virtualita. Mluví se o závislosti na virtuálních jevech. To rčení „jakoby“, které se velmi často v obecné mluvě objevuje, není to projev jakéhosi prosakování virtuality do reality? Je to opravdu jen nějaká slovní protéza? Zaprvé, ta virtualita. Měl jsem v hlavě plán napsat ještě jednu knížku, už to bohužel nestihnu, knížku o tom, že mnozí lidé, možná všichni a někteří nevědomky, nosí ve své hlavě dva scénáře života. Jeden scénář je praktický, je to ten nudný život, práce a to všechno. Ale pod tím se skrývá druhý scénář, který můžeme nazvat scénářem virtuálního života. To je úplně vymyšlený smysl a průběh života, který někdy vydá mimořádně geniální plody. Franz Kafka, ten měl život pojišťovacího úředníka, nudný zajisté, ale kromě toho měl ještě druhý život, může se mu říkat také eskapový, protože jsou to úniky, a když to jsou legrační úniky, tak jsou to eskapády. Kafka měl obrovský scénář virtuální, o kterém sám nechtěl, aby vyšel, což je potvrzením, že to bylo jenom pro něj. Bylo to jenom jako úleva. Zabaloval úzkost. Zdaleka nejde jen o chorobný stav, který by s úzkostí soupeřil. Mechanismy jsou různé jiné.  A zadruhé, pokud jde o „jako“, velmi jste mi přišli do noty. Já je nesnáším. Mně se dělá špatně. Upřímně řečeno, v penzijním věku mě dohnalo k malířství to, že jsem nechtěl slyšet opakování těchto výrazů. O co tady jde? V psychiatrii se tomu říká perseverace. To znamená ulpívání na jednom slově, neustálé opakování. Je zajímavé, že tento motiv je vlastně významným symptomem schizofrenního onemocnění. Když takovému pacientovi kladete otázky, tak on odpovídá jedním slovem nebo jednou větičkou. Ale jsou i lidé zdraví, kteří se takto projevují, proto tomu říkám koktání zdravé mysli. Zažil jsem to opravdu u mnoha případů lidí, kteří měli otevírat nějakou výstavu nebo někde vystupovat veřejně. Z toho jsem usoudil, že koktání, ty perseverace jsou vlastně z trémy a že člověk si na to zvykl jako na svůj vlastní projev. Slyšíme to mnohdy i z projevů poslanců. Dneska se objevuje vedle „jako“, jednak slovo "řešit", ale hlavně "nějakým způsobem". Když veřejnost poslouchá poslance, který říká „nějakým způsobem to vyřešíme“, tak může vsadit poslední peníz, že to nevyřeší.    Zabýval jste se fenoménem pia fraus, tedy milosrdné lži, a akcentujete její význam jako neocenitelného nástroje a zbraně proti zoufalství a depresi. Je tahle milosrdná lež prospěšná třeba i v politice? Velmi správně jste za mě odpověděli, že je to nástroj proti zoufalství. Jednou jsem se strašlivou hrůzou zjistil, že nějaká parta lékařů dávala k dobrému, že by se mělo umírajícímu říct, kdy umře, jak umře, aby se prý připravil a sbalil si kufry nebo co, ale především, aby se rozloučil. To je něco strašidelného. Naštěstí to zmizelo, protože to není možné. Nemocný člověk musí mít stále naději, tomu se nemůžou říkat takové věci. Pia fraus je už od Hippokrata způsob, jak dodávat naději. Ta lež je nutná, ale jenom jako milosrdná. Jestliže se ptáte na politiky, tak ti nás zásobují nemilosrdnými lžemi.    Existuje několik studií genderových badatelek, které jsou velmi rozhořčeny a nadávají celému hollywoodskému průmyslu. Dávají mu za vinu, že z žen pomáhal učinit předmět na civění. Používají termín „gaze“ a velmi složitě analyzují rozdíl mezi „look“ a „gaze“ a tvrdí, že to zpředmětnění ženy jako objektu, který je tady proto, aby se na něj zíralo, musí být zlikvidováno. Jaké jsou vaše názory? Můžu připustit, že badatelky mají pravdu, sám jsem se tímto problémem nikdy nezabýval. Ale zdůrazňuji, více je o tom badatelek než badatelů. U Hollywoodu může to být takhle pociťováno, jak to badatelky vysvětlují, ale nešel bych tak daleko. Našel bych jednoduchou rovnici, která platí, pokud jde o sexuální vztahy, a která platí pro Hollywood. Sex je tam problém poptávky a nabídky víc než v normální společnosti, v normální skupině v jakémkoliv jiném městě. Nabídka musí být nejprve ze strany ženy a poptávka musí být u mužů, kteří mají obrovský vliv na film. Hlavně u producentů a režisérů. Ti si vybírají, co se jim hodí, co se jim líbí, k čemu mají libidinózní vztah. Jakmile takovou ženu povýší na herečku filmovou, dokonce na hereckou star, tak se poměry převracejí. Najednou je herečka vlastně ta, která povoluje nabídky, nebo jim vyhovuje. Už se nemusí vyspat s každým režisérem, který jí pomůže, protože jí pomůžou všichni. Uvažuji často o tom, že slavné herečky, které jsou libidinózním zázrakem pro mnohé muže, jsou dokonce frigidní.    Zajímal by nás váš názor na tezi, že k tomu, aby se změnilo paradigma mužského vnímání světa, musí být odmítnuta oidipovská role, která se staví ke světu jako k otázce a bádá, jak na něj odpovědět racionálně. Volá se v okruhu gender studies po ženském rozrušování například logického vyprávění ve filmu a umění vůbec. Za pionýrku tu platí například Věra Chytilová.  Nejsem si jistý, že jsou v tomhle badatelky zrovna oprávněné takhle mluvit. Protože ten oidipský komplex, který ony přeřadí ze základního poměru matka syn a staví jej jako substrát, který stojí vůči světu, ten jde příliš daleko. Jinak jsem velmi značným a řekl bych prakticky dosti zkušeným přítelem oidipského komplexu, nikdy jsem ho nezavrhoval. Existuje dnes celá řada psychologů, kteří ho zamítají. Já nikoliv. Myslím si, že oidipský komplex je vztah, který má sice nějakou vnější podobu, ale že za tím vztahem se skrývá mnohem víc utajených jevů, které jsou rozhodující pro člověka od dětského věku.    Když bilancujete, na jaké období svého života nejraději vzpomínáte a proč? Lidé často odpovídají, že na mládí. Ale já bych k tomu ještě připojil, že tehdy hodně záleželo na kádrovacích výsledcích. Vyrůstal jsem v komunismu, a dokonce jsem i dospěl v komunismu, tak od osmačtyřicátého, kdy mi bylo dvacet, se vlastně datuje moje profesionální existence. Jestliže jsem byl mladej a nesměl jsem nic dělat, byl jsem outsider a jenom mě zastrčili někam, tak na to nemůže člověk vzpomínat v dobrém. Pro mě každé životní období mělo své výhody, ale také svá rizika. Třeba na psychiatrii jsem končil ve dvaašedesátém, když už byl tady komunismus velmi pevně zakotven. Potom přišlo období obecné úlevy s Dubčekovou reformou, která se samozřejmě nepodařila, ale byl tady náznak, kterého se ujali lidé předtím ne příliš přijímaní. Já jsem v té době byl u filmu, protože jsem nemohl nikam jinam, a tam jsem měl kamarády, kteří nedali na nějaké kádrové posuzování. Byl jsem ve filmovém ústavu na místě, říkalo se mu hlavní řešitel úkolu divák - film. Ale zase to nebyla éra, která by odpovídala pevně mým tendencím a zájmům. Pak přišla práce na klinice popálenin. Pro mnohé lidi je nemyslitelné pohybovat se mezi těmi nešťastníky, kteří umírali každý den, když byli se silným termickým úrazem, ale já jsem tam vydržel deset let jako jeden z mála na světě z těch, kteří dělali psychologii. Také jsem byl náležitě oceněn. Úžasně mě bavilo to, že to bylo snad jediné období mé klinické práce, kdy jsem cítil, že pomáhám. Že lidé zabírají a že se často i stane, že z toho nejhoršího se dostanou. Tohle byl pro mne krásný zážitek. A věděl jsem, že i kolegové to takhle chápou, a proto jsme byli velcí přátelé. V období po sametové revoluci jsem mohl být spokojen s kýženou svobodou, nebo tedy relativní svobodou, svoboda bez důsledku je nesmysl, nemůže být svobodný zloděj. No a právě že byli až příliš svobodní ti lidé, co si to dovedli zařídit a dělali tunely. Na etapě devadesátých let mě tohle přestalo zajímat. Tisknul jsem v té době věci, které jsem v předchozí době buď nemohl tisknout, nebo nechtěl. Vadilo mi to, co jsem zmínil, a byl jsem najednou velmi šťastný, že jsem v důchodu. Ještě jsem dopřednášel do svých pětasedmdesáti let, ale už jsem nebyl nikde vázán, už jsem byl penzista a začal jsem malovat, a to malování mi přineslo ohromnej požitek, zejména, když mnozí říkali, že je to dobré, a to je další období, které bych mohl označit jako šťastné.    Takže je to vlastně šťastný život. Ono se to traduje, ale také se může tradovat, že pro vězně, co dostali třeba pětadvacet let za špionáž, to byl nešťastný život.   Ještě bychom vás poprosili, kdybyste se zastavil u některých zajímavých osobností, se kterými jste měl štěstí se potkat, a kdybyste je mohl nějakým způsobem charakterizovat, nebo spíše poopravit některé obecné mínění o nich. Tohle je krásná otázka, protože jsem přišel na lidi, co byli odstrkávaní do stínu. Ale pokud jde o to, abych jmenoval lidi, kteří za něco stáli, tím, že udělali velké dílo, bál bych se je tady jmenovat, abych neublížil těm jiným, ale opravdu jsem se setkal ve svém životě s řadou lidí, kteří platí za výrazné osobnosti s významným dílem. Mám je nakonec ve své knize Outsiderova zpověď, kde jsem měl možnost o nich mluvit. Ale teď důležitější nebo zajímavější je to, jestli jsem se setkal s lidmi, kteří si zasluhovali mnohem víc, než co jim společnost dovolovala. A byli to nejméně dva lidé, o kterých mohu mluvit otevřeně. Bohužel už jsou mrtví, oba byli starší a oba se jmenovali stejným příjmením, ač nebyli vůbec příbuzní a vůbec se neznali. To příjmení je Havlíček.  Mohu jmenovat toho staršího, který byl asi o dvacet let starší než já a kterého jsem náhodou poznal jako psycholog v karlovarské nemocnici. Poslal mi ho neurolog s tím, že mi říkal, dostaneš tam člověka, kterej výborně maluje, a ty se zabejváš malováním. A skutečně Karel Havlíček, on nemaloval, on kreslil, ale co mně ukázal, já byl nadšený. A nadšený jsem byl už i proto, že mi zároveň řekl, že měl v devětačtyřicátém roce už vystavovat, protože předtím měl s tím jakési potíže, a že mu napsal dvanáctistránkový katalog k té výstavě Karel Teige. Já si tím víc uvědomil, že jsem tady u člověka, který má mimořádné schopnosti. Přimluvil jsem se mu za několik výstav, on byl obrovsky přijímán, dodatečně, ale bylo to už jen pár let do jeho smrti, a nejvíc byl uznávaný po své smrti. To byl jeden člověk, který byl ve stínu skoro celý život.  Druhý Havlíček je Zbyněk. Což je asi známější jméno, přestože byl stejně tak utlačovaný a stejně tak odříznutý od svého kumštu, to jest od poezie, a brzy zemřel, v necelých padesáti letech. Za jeho života, pokud vím, nevyšla žádná jeho sbírka, teď snad vyšly tři, jedna z nich mi byla věnována. Zbyněk byl můj kolega v dobřanské léčebně – Dobřany, veliký blázinec, veliká psychiatrická léčebna, dva tisíce lůžek. Zbyněk byl jeden z vůbec nejlepších básníků své generace. Tu současnou generaci tak neznám, co jsem četl, bylo strašidelné. Jedinou výjimkou pro mě byl kupodivu Magor, který aspoň poezii nějak zažil. Se Zbyňkem jsme byli blízcí přátelé, dovedli jsme se bavit o svých intimních věcech. Na rozdíl od Karla, který žil ve spořádané rodině, dvě děti, manželka, obrovská jeho podporovatelka, děti vystudované, Zbyněk žil mezi dvěma ženami, mezi manželkou a přítelkyní, nicméně spořádaně.    Pak je tu taková zkušební otázka. Jak chápete pojem elita národa a proč si myslíte, že se třeba zrovna tohle slovo dnes používá s určitým despektem? Nelze se divit, já sám to slovo nerad používám v kladném smyslu. Protože ho nemohu naplnit. Nemohu ho obsadit lidma. Ještě bych pochopil, že elita národa v pozitivním smyslu byla za první republiky znatelná. Teď už ne. Možná že existuje, ale já o ní nevím. A protože o ní nevím a nejsem o ní přesvědčen, tak to slovo elita opravdu používám spíš v pejorativním smyslu. Mrázek byl pro mě elita zločinců a veksláků. Ale abych jmenoval jednoho člověka, příslušníka elity, tak bude námitka, a kdo jsou další, a tam už budu brzy u konce. Na to mám odpověď, že já sám se snažím to slovo příliš nepoužívat a jestliže, tak spíše ironicky.    Jestli to také nesouvisí s tím, že hierarchické uspořádání společnosti, se kterým pojem elita souvisí, protože elita je vršek pyramidy, jestli to hierarchické uspořádání společnosti není postupně nahrazováno síťovým, kde hierarchie přestává hrát roli a je tam už jen otázka vzájemné závislosti.  To je pravděpodobné. Nepřišel jsem na to, ale tuto ideu bych bral. Ale já do těch síťových systémů tak nevidím, abych mohl posuzovat, jaké mají možnosti a jaké nevýhody. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-12 18:00:50

Apple Vision Pro konečně v Evropě. Používám je každý den, prozradil Tim Cook

Brýle Apple Vision Pro po roce od představení vstupují na evropský trh Ode dneška jsou k mání ve Velké Británii, Francii nebo Německu Šéf Applu Tim Cook se podělil o vlastní zkušenosti, které z používání brýlí nasbíral Ode dnešního dne jsou chytré brýle Apple Vision Pro dostupné i v Evropě, a to v několika vybraných zemích. Při té příležitosti udělal britský bulvární list The Sun rozhovor s generálním ředitelem americké firmy Timem Cookem. Ten se přiznal k zajímavé věci: headset Vision Pro si údajně zamiloval a používá jej každý den. Přečtěte si celý článek Apple Vision Pro konečně v Evropě. Používám je každý den, prozradil Tim Cook

Čas načtení: 2024-09-03 20:00:10

3 nejlepší funkce Galaxy Watch, které používám dnes a denně

Chytré hodinky Samsungu nabízejí celou řadu funkcí, ať už těch, které vám pomáhají zvýšit fyzickou kondici či povědomí o vašem zdravotním stavu, nebo těch, které vám „jen“ usnadňují život. Zde jsou tři nejlepší funkce Galaxy Watch, které používám dnes a denně. Měření srdečního tepu První funkcí, kterou na svých Galaxy Watch používám každý den, je měření srdečního tepu. Hodinky kdysi odhalily, že jej mám zvýšený (už předtím […]

Čas načtení: 2024-12-11 11:52:48

Ostatní telefony Samsung • Samsung S24

Dobrý den přeji,zakoupil jsem si nový telefon Samsung S24, k tomu používám sluhcátka drátové AKG (co se dodavali k telefonum Samsung).Tyto: https://www.datart.cz/sluchatka-samsung ... AYQAvD_BwEPoužívám přes redukci USBC-Jack od Iphonu (doporučeno v kamené prodejně).Problém je ten, že je zvukový výstup slabý, hraje to potichu, u předchozího modelu Samsung S10E to hralo hlasitěji.Nevíte prosím někdo co s tím? Pomůže případná výměna sluchátek stejného výrobce s usb c konektorem?DěkujeV.K.

Čas načtení: 2014-09-05 05:00:00

BackupLife - Snadná záloha s příznivou cenou

Online záloha – technologie, která hýbe světem! Pokud pravidelně neprovádíte zálohu počítače, tak Vám povím, abyste jej rychle začali používat. Nikdy nevíte, kdy Vám může počítač „umřít“ a veškeré data ztratíte nadobro! Osobně používám interní úložiště, které mám fyzicky uschován, protože z těch onl ...

Čas načtení: 2014-09-03 05:00:00

BS Player 2.6 - Oblíbený přehrávač v nové verzi

Sháníte kvalitní a moderní přehrávač videa? Doporučuji Vám vyzkoušet zdarma stažitelný program BS Player, který nabízí nejmodernější funkce a nástroje, které je potřeba ke správnému a hlavně bezproblémovému spouštění nejrůznějších filmů na počítači. Osobně jej používám a myslím si, že v dnešní době ...

Čas načtení: 2009-08-20 06:00:00

Windows 7 - svítání na lepší časy? - I. díl

Jistě jste již slyšeli o tomto novém počinu na poli operačních systémů společnosti Microsoft. Někoho možná zaujal, někoho zase ne. Koho zaujal a měl zájem mohl od ledna tohoto roku již testovat veřejnou beta verzi tohoto operačního systému. Já osobně používám Windows 7 již od dob právě zmiňované bet ...

Čas načtení: 2013-09-12 13:37:00

Zrádné slůvko ALE

Když si tak po sobě čtu ty svoje texty, zjistila jsem, že velmi často používám slovo ale. Napíšu, že něco je takové nebo makové, hned další větu začnu slůvkem ale a hned vlastně neguju to, co jsem napsala v té první větě. Možná, že se tak v jazyce projevuje určitá lidská vlastnost hledat proti všemu námitky. Takový tichý nenápadný vzdor. Známá je vzdorovitost malých dětí někde ve věku kolem dvou až čtyř let. Jakmile se to dítko začně vztekat, tak odmítá všechno, snad kromě toho předmětu, který se stal spouštěčem toho hněvu. Podobně to funguje i v dospívání, kdy mladý člověk začne odmítat spoustu z toho, co do té doby přijímal, třeba autoritu rodičů a učitelů. V obojím případě to považujeme za určité vývojové stadium, které je třeba přetrpět. U dospělých se předpokládá, že už jsou rozumní a že přemýšlí a chovají se racionálně. Možná ne vždycky, přesto předpkládáme, že jsou rozumovým argumentům přístupní a samoúčelný vzdor už od nich nečekáme. Co je to vlastně vzdor? Je to odmítání. My musíme odmítat. Nabídek z okolního světa je tolik, že nám nezbývá než drtivou většinu z nich odmítnout. Příkladem mohou být reklamy. Jsme jimi bombardováni z televize, novin, internetu, billboardů i výkladních skříní a je jich tolik, že je nezvládáme ani pořádně vnímat, natožpak podle nich nakupovat. Někde v podvědomí na nás ale vliv určitě mají. Mozek přece jen kousek své kapacity vyhradí sledování našeho okolí, takže když se objeví něco potenciálně zajímavého, naši pozornost to upoutá. Když se tou reklamou začneme zabývat, začneme bleskurychle vyhodnocovat, jestli zaplacená cena odpovídá hodnotě, kterou nám daná věc přinese. Nejspíš v tom velkou roli hrají emoce, rozum slouží spíš k tomu, aby našel rozumové argumenty a my měli dobrý pocit z toho, že se rozhodujeme racionálně. Nejde jen o nakupování a peníze. Někdy je tou cenou určitý závazek, slib nebo náš čas. Například když za mnou přijde kamarádka s nabídkou připojit se k oriflame a přivydělat si prodejem kosmetiky. Daří se jí a tak chce stejnou příležitost nabídnout dalším lidem. Já ale váhám. Znamenalo by to přijmout určitý závazek, věnovat tomu čas, energii, přitom ani nevím, jestli se pro takovou práci hodím a jestli to vůbec chci dělat. Když tyhle námitky řeknu nahlas, samozřejmě mi řekne, že mě to k ničemu nezavazuje, že si můžu nakupovat jen pro sebe a ušetřit. Přesto se mi do toho nechce. Proč? Protože pořád je tady ten pocit závazku a já ho v té chvíli přijmout nechci. Co když zklamu sama sebe? Sebedůvěra je důležitá věc, nechci ji ohrozit tím, co bych pociťovala jako svoje – byť malé – selhání. Takže se na něco vymluvím. A tady se mi krásně hodí slůvko ale. Ano, je to skvělá nabídka, ale: teď toho mám hodně, teď rozjíždím jiný projekt, teď nevím, ozvu se později. Musíme odmítat, jinak to nejde. Odmítáme tak často, že se nám to stává zvykem a reagujeme skoro automaticky. Aspoň u sebe a několik dalších lidí jsem si toho všimla. Tento přístup nás chrání před tím brát na sebe další a další závazky, když už takhle toho máme hodně. V podstatě je zdravý, nepratický je tehdy, když odmítáme všechno, hned a bez přemýšlení. Odmítat všechno je stejně pochybné jako všechno přijímat. Zbavuje nás to nutnosti přemýšlet. Kouzelné slovíčko ale úplně otáčí význam předchozího sdělení. Dobře je to vidět třeba u takzvaných pochval: Koupil si to dobře, ale tam a tam to mají levnější. Ta omáčka je dobrá, ale to maso je nějaké tvrdé. Jednička ze zkoušení je fajn, ale co ten bordel v pokoji? To vysvědčení je dobré, ale Pepa od sousedů má samé jedničky. Je to pochvala nebo výtka? Myšleno to bylo jako pochvala, ale ten druhý člověk to asi tak necítí. Nějaké zásluhy se nám přiznávají, ale zároveň se nám dává najevo, že to je málo, že to nestačí. Je to spíš připomínka toho, že jsme udělali málo.  Co to asi udělá se sebevědomím dítěte nebo mladého člověka, když se mu dostává většinou jen takových pseudopochval? A jak se má v životě uplatnit člověk, který nevěří sám sobě? Za sebe jsem si z této úvahy vzala jedno poučení: když se chystám říct slovo ale, raději se zastavím. Jen na chviličku, abych si uvědomila, co vlastně tím slůvkem odmítám. Většinou o nic nejde, někdy však můžu druhému člověku zbytečně ublížit. Jedním malým kraťounkým slovíčkem ale.

Čas načtení: 2014-03-16 18:09:08

Analýza a kontrola zpětných odkazů

Už dlouho nepoužívám žádný nástroj, který by mi kontroloval umístěné zpětné odkazy u mých partnerů a zakoupených pozic. Ani mi to moc nedává smysl v době, kdy si takovým chování mohu spíše uškodit. Kontrolu zpětných odkazů ale používám v případě, že chci dokontrolovat reálný stav odkazového profilu svého klienta a vyhodnotit jeho současný stav. Crawleři … Pokračovat ve čtení "Analýza a kontrola zpětných odkazů" The post Analýza a kontrola zpětných odkazů first appeared on Filip Podstavec.

Čas načtení: 2022-10-25 18:09:39

7x nástroje pro LinkedIn, které jsou na hraně

LinkedIn používám ve svém podnikání už více než 8 let. Klientům pomáhám s LinkedIn více ... klikněte zde

Čas načtení: 2023-12-07 17:52:08

Kauza Glycerin: Glycerin v kosmetice. Ano, či ne?

Když jsem se ze zdravotních důvodů začala více zajímat o složení kosmetiky, kterou používám, jedna z prvních věcí, na kterou jsem narazila a ze které jsem měla okamžitě zamotanou hlavu, byl glycerin. Proč? Glycerin je látkou obsaženou ve většině tělové a některé dekorativní kosmetiky. Přírodní i té konvenční. Obsahují ho hydratační krémy na ruce i pleť, šampóny i sprchové gely. Co je tedy s glycerinem špatně? Na první pohled vůbec nic. Dle výrobců kosmetiky je glycerin skvělou (navíc z pohledu vstupních surovin i vcelku levnou) složkou, která pomáhá hydratovat suchou pokožku. Tečka. Otazníky kolem glycerinu v kosmetice Ale proč se tedy kolem škodlivosti nebo prospěšnosti glycerinu v kosmetice v posledních letech vyrojilo tolik debat mnohdy hraničících až s hysterií a objevuje se čím dál více kritických hlasů vystupujících proti glycerinu? Při letmém prozkoumání různých zdrojů a studií na internetu zjistíte, že jedna strana razí názor kladný a glycerin v kosmetice kvituje, zato ta druhá ho má ve škatulce „pozor, pleti škodlivé“ a doporučuje se krémům s jeho obsahem raději vyhýbat. Jak se v tom má konečný spotřebitel vyznat? Je tedy kosmetika s glycerinem pro pokožku nežádoucí, nebo ne? Pojďme se podívat na kauzu Glycerin v kosmetice blíže, abychom měli jasno, jaké výhody a nevýhody glycerin v kosmetických přípravcích přináší. Co je glycerin? Wikipedie nám poskytne krásnou definici, že „ Glycerol neboli glycerín, systematickým názvem propan-1,2,3-triol, je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je důležitou organickou sloučeninou, neboť je ve formě svých esterů součástí tuků.“ Zjednodušeně řečeno, glycerol je čirá tekutina rozpustná ve vodě, je součástí všech přírodních tuků a olejů a vyskytuje se přirozeně i v lidském těle. Glycerin dále vzniká také jako vedlejší produkt při zpracování ropy a ropných derivátů nebo při zmýdelnění olejů a tuků. Kromě použití v kosmetice je hojně využíván také v potravinářském průmyslu, zubních pastách nebo lécích. Druhy glycerinu Přírodní původ: Živočišný a rostlinný glycerin Oba se vyrábí hydrolýzou, v prvním případě z živočišných tuků (sádlo), ve druhém z rostlinných tuků (z rostlinných olejů). Dnes je glycerin užívaný v kosmetických přípravcích většinou rostlinného původu. Důvod ale není ten, že rostlinný glycerin je pro pokožku lepší, ale kvůli tomu, že stoupá produkce biopaliv a s tím souvisí i výroba glycerinu jako vedlejšího produktu. Získat glycerin živočišný je procesově i finančně mnohem náročnější, což se firmám nevyplácí, proto už se s ním skoro nesetkáme. Některé prameny také uvádí, že vhodnější pro pleť je rostlinný glycerin, který údajně na rozdíl od živočišného glycerinu neucpává póry a tedy není tzv. komedogenní. Tuhle skutečnost se mi však nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit a vzhledem k tomu, že živočišný i rostlinný glycerin jsou ve výsledku z chemického hlediska jedna a táž chemická molekula, neměl by póry ucpávat ani jeden. Syntetický původ: Syntetický glycerin Syntetický glycerin se vyrábí různými metodami, podstatné je, že vzniká jako vedlejší produkt při rafinaci ropy. Co se škodlivosti syntetického glycerinu týče, v tomto případě máme jasno. Když budete mít v kosmetice syntetický glycerin, tento pleti rozhodně neprospěje. Jedině, že byste se rádi mazali chemickým koktejlem z ropy. Naštěstí certifikovaná přírodní kosmetika většinou používá glycerin rostlinného původu z certifikovaného ekologického zemědělství. Jak působí glycerin v kosmetice? Hlavním důvodem, proč se glycerin přidává do kosmetiky, jsou jeho hygroskopické účinky. Česky řečeno, glycerin hydratuje. Tím, že na sebe dokáže navázat vzdušnou vlhkost a napomáhá ostatním látkám obsaženým v krému či přípravku, aby se hezky vstřebaly do kůže. Zvyšuje i přirozenou elasticitu pokožky a na kůži vytváří jakýsi ochranný film, tak zabraňuje jejímu vysušování. Můžete si ho představit jako takový impregnační prostředek na pleť. Na rozdíl od jiných hydratačních složek, glycerin proniká hluboko do horní vrstvy pokožky a zanechává pocit hebkosti. Negativní účinky glycerinu V malých dávkách lék, ve velkých jed. Přesně tohle tvrzení by se dalo aplikovat na glycerin. Tím jedem se u glycerinu může stát paradoxně právě jeho vyzdvihovaná hygroskopická vlastnost. Přestože je glycerin v mnoha krémech a šamponem právě díky této schopnosti hydratační složkou číslo jedna, problém nastává, pokud se to s jeho množstvím ve složení přípravku přežene. A také v případě použití  glycerinu jako součásti emulze oleje ve vodě. Za určitých okolností totiž může glycerin pokožku místo hydratace paradoxně vysušovat. Tím, že glycerin váže vlhkost, se totiž při nízké vlhkosti okolního vzduchu (např. přetopená místnost) může stát, že glycerin místo vlhkosti z okolí „nasaje“ a vytáhne vlhkost přímo z hlubších vrstev kůže. A to je špatně. Glycerin se pak spojí se se starými odumřelými buňkami na povrchu kůže, tam vlhkost uzamkne a vytvoří voduodpuzující vrstvu. Voda se tedy drží jen na povrchu kůže, kdežto její další, hlubší vrstvy trpí dehydratací. Lymfatické cévy a kapiláry v kůži pak nemohou správně fungovat. Tímto způsobem se naše kůže vysušuje zevnitř a ztrácí pružnost. Mazání glycerinu na pokožku tak z dlouhodobého hlediska může urychlit stárnutí pokožky a tvorbu nepěkných vrásek. Pravda je někde uprostřed Tato katastrofa v podobě dehydratace pokožky však často není způsobena jen samotným glycerinem, ale spíše nevhodným složením kosmetických přípravků, nevhodným poměrem obsahu glycerinu a také mírou kvality použitého glycerinu. Řešení se zdá být jednoduché. Používat glycerin jen přiměřeně. Co to znamená v praxi? Aby se zabránilo negativním účinkům glycerinu, nesmí být dle názoru některých odborníků obsah glycerinu v přípravku vyšší než 10 %, některé prameny uvádí dokonce maximální hranici 5 %. V případě, že je v krému použito větší množství glycerinu (obecně se uvádí nad 30–40 %), pak jsou účinky na pokožku z dlouhodobého hlediska negativní. Nejasné závěry 100 % jasno ve škodlivosti či nezávadnosti glycerolu však stejně stále není. Zdá se, že jednoznačná odpověď prostě neexistuje, nebo ji nikdo nemá odvahu dát. Německá společnost vědecké a aplikované kosmetiky (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaftliche und Angewandte Kosmetik) dokonce v minulosti navrhla uskutečnit vědecký projekt na téma Vliv glycerinu na buněčnou aktivitu a zánětlivý stav kůže. Ovšem bez výsledku. Jisté je pouze to, že glycerin – a obsah vody v přírodní kosmetice je rozhodující. Prospěšnost glycerinu v kosmetických produktech je tedy daná jak kvalitou a čistotou použitého glycerinu, tak i jeho množstvím, které je v přípravku obsaženo. V pleťových přípravcích je obsah glycerinu zpravidla 2 – 5 %. Jak se v situaci orientovat jako spotřebitel? Rozhodnutí zda se kosmetiky s glycerinem zřeknout, či ji naopak vyhledávat, bude nakonec stejně jen na konečném uživateli. Sami nejlépe víme a po čase poznáme, která kosmetika naší pleti svědčí a která nikoli. Doporučením je, řídit se v prvé řadě složením výrobku (INCI). Bohužel u mnoha kosmetických produktů je ve složení uvedeno pouze „glycerin“ a vůbec nezjistíte jaký druh (přírodní či syntetický), ani jak vysoké množství je ho zde obsaženo. Glycerin ve složení často můžete najít také pod označením glycerol, propantriol, ester glycerinu nebo E 422. Obecně se dá ale řídit tím, na jakém místě v seznamu složení je glycerol uveden a také tím, zda se jedná o konvenční, nebo přírodní kosmetiku. U konvenční kosmetiky (zejména té levné) si nedělejme iluze, zde bude pravděpodobně vždy použit glycerol syntetický, tj. z ropy. Pokud navíc bude glycerin jako složka přípravku figurovat na prvním nebo druhém místě, je jasné, že v produktu jeho obsah převažuje. Což je podle toho, co jsme si teď uvedli, pro naši pleť nevhodné. Pokud však zvolíte kvalitní a ověřenou přírodní kosmetiku, u které ve složení nebude glycerin figurovat na stupni vítězů, ale najdete ho spíše až na konci seznamu ingrediencí, můžete být teoreticky klidní. U přírodní a vegan kosmetiky navíc výrobce často uvádí, že se jedná o glycerin přírodní. Takový přípravek by měl obsahovat glycerin ve správné míře, která by pokožce neměla uškodit. Jaký názor na vhodnost či škodlivost glycerinu máte vy? Používáte přípravky s glycerinem, nebo se jim raději vyhýbáte? Napište nám níže do diskuze.   Použité zdroje: https://medsidecs.netlify.com/gastrointestinln64/glycerol1695 http://mujbiosvet.blogspot.com/2016/08/glycerin-dobry-sluha-ale-zly-pan.html http://a-solitary-cyclist.blogspot.com/2015/06/sucha-anebo-ekzematicka-kuze-jak-je-to.html https://www.paneuropeannetworkspublications.com/glycerin/ Bakalářská práce: Glycerol v kosmetice: https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/25047/%C5%A1%C5%A5astn%C3%A1_2013_bp.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Čas načtení: 2024-02-13 09:28:00

Investiční konference InvestNight oznamuje generálního partnera a program pro letošní ročník

Praha 13. února 2024 (PROTEXT) - InvestNight, přední investiční konference se zaměřením na fintech řešení, s hrdostí oznamuje, že generálním partnerem se i v letošním roce stal broker XTB, jedna z předních investičních společností. InvestNight, která se koná dne 6. března 2024, slibuje pokrýt spoustu témat od nejnovějších trendů v oblasti tradičních a alternativních investic, optimalizace daní až po příběhy dvou fintechů, které od nápadu vybudovali vlastní platformy s licencí.ProgramXTB: Příležitosti nabízí trh i na historických maximech (Štěpán Hájek)Taxomat: Výnosy se počítají až po zdanění. Nepřicházejte o výnosy! (Jan Zahradník)ROIER: Investováním až k vlastní platformě. Jak a proč vznikl ROIER. (David Bystrzycki)Roger: Od P2P platformy k prvnímu českému fondu na pohledávky (Adam Šoukal)Panelová diskuze na téma Alternativní investice - David Bystrzycki, Adam Šoukal, Štěpán Hájek, Martin Jaroš (Portu Gallery).InvestNight 2024 budete moci sledovat živě, a to na stránkách magazínu Fintree.cz, HN.cz, E15.cz a Peníze.cz.Registrace na InvestNight je již otevřena a účastníci si mohou zajistit své místo na webových stránkách konference.Na co se můžete těšit?Štěpán Hájek, XTB„Historická maxima spoustu investorů odrazují od hledání nových příležitostí na akciových trzích. Výherci již odměněni byli a zbytek trhu není z racionálních důvodů v hledáčku. Stačí mít přitom připravený rámec pro hledání těch správných firem, které trh ještě nenašel.“David Bystrzycki, Roier„Na současném trhu investic se pohybuji delší dobu a používám různé platformy pro zhodnocení svých prostředků. Nemohl jsem však najít platformu, která by kombinovala pravidelnou rentu, rozumný výnos a zajištění rizik a proto jsem s týmem vytvořil ROIER, o které se budeme bavit na Investnight.“Partneři akceDěkujeme partnerům InvestNight v čele s generálním partnerem XTB a dále společnostmi Taxomat, Roier, Platební instituce Roger a Portu Gallery.  

Čas načtení: 2012-05-04 00:00:00

Poznámky k mobilní verzi webu

Přistupování na web přes nějaký chytrý telefon, či podobné zařízení, jehož rozměry nedosahují rozměrů stolních monitorů, je čím dál tím běžnější. A zdá se, že tento trend bude pokračovat. Na západ od nás je situace ještě výraznější. Objevily se první vlaštovky, které dokonce nenavrhují vzhled stránek pro počítač, ale rovnou pro mobil. Proto není úplně vhodné mobilní verzi zanedbat. Pár tipů, které mohou usnadnit její odladění. Detekce mobilního zařízení Obecně lze mobilní zařízení rozpoznat dvěma způsoby. Pomocí skriptu na straně serveru a speciálním kódem ve stylech. Rozpoznání na straně skriptu Hotové řešení pro většinu běžných jazyků je k dispozici na webu detectmobilebrowsers.com. Tuto podmínku stačí zakomponovat do vašich stránek a pokud se mobilní zařízení jedná, načíst např. speciální styl. Toto řešení používám já. Jediné mi fungovalo spolehlivě. Rozpoznání v CSS Tento způsob funguje na základě načítání různých stylů podle šířky prohlížeče. Má mnoho výhod - odpadají problémy s cachováním, lze velmi snadno vytvořit styly pro různá zařízení (jinak široká). Na jediný problém jsem narazil - na testovacím mobilu mi tento princip nefungoval. Možné je buď načítat přímo speciální styl: <link rel="stylesheet" media="screen and (max-device-width: 480px)" href="../mobile.css" type="text/css" /> Nebo až CSS souboru: @media screen and (max-device-width: 480px) { ... } Šířku je samozřejmě třeba nastavit podle zařízení. Rozpoznání serverem Existuje ještě třetí způsob - rozeznat zařízení pomocí serveru. V podstatě se jedná o podobný princip, jako v případě rozeznání skriptem. Jen se podmínka přesouvá do .htaccessu (v případě Apache). Detailní popis je k dispozici na stackoverflow.com. Nastavení škálování, správná šířka Problém, na který jsem narazil, bylo vykreslování pouze v úzkém pruhu. V některých prohlížečích (Opera) s tím nešlo nic dělat, v některých se pruh sám po načtení roztáhl na celou šířku. Ke sjednocení a správnému vykreslování je potřeba do hlavičky HTML přidat meta tag viewport. Tím je možné nastavit počáteční šířku, minimální i maximální šířku a možnosti přibližování. <meta name="viewport" content="width=device-width, initial-scale=1"> Podrobnosti a detailní návod k použití je rozepsán na webu Mozilly. Cachování a rozlišení verzí Pokud nepoužijete rozlišování css styly, je potřeba jednotlivé verze rozlišit adresou. Pokud by byla adresa stejná, docházelo by k cachování, které by způsobilo, že i normálním uživatelům se zobrazuje verze pro mobily a obráceně. Nejsnazší je přidat parametr GET: http://mojeadresa.cz/stranka.html?mobile a existenci parametru pak ověřovat (např. pomocí PHP): if (isset($_GET['mobile'])) { ... } Druhou možností je pak mít pro mobilní verzi vlastní subdoménu a rozlišovat pomocí $_SERVER['HTTP_HOST']: if (preg_match('#^m\.#', $_SERVER['HTTP_HOST'])) { ... } Testovaní Jak ověřit, že všechno funguje, jak má? Nejsnazší je vzít do ruky mobil a adresu vyťukat. Další možností je rozběhnout nějaký emulátor na počítači, třeba pro Android. Funguje také doplněk User Agent Switcher pro Firefox, který se dokáže identifikovat jako libovolný prohlížeč. Vzhled díky tomu moc neotestujete, tak alespoň to rozpoznávání. Všelijaké online emulátory fungují velice pochybně. Na co myslet při navrhování vzhledu? A ještě pár praktických rad na závěr: udělejte to tak příjemně ovladatelné, jak jen to je možné. To znamená, že navigaci musí být tak velká, aby se do ní dalo trefit. Bez problémů. Stejně tak i velikost písma musí být taková, aby i člověk na čtení nemusel brát lupu. Musí se počítat s tím, že na malý displej se toho tolik nevleze. Není od věci celý design zjednodušit a přebytečné prvky odstranit, schovat.

Čas načtení: 2011-06-03 00:00:00

Rozhovor: Jeff Michelmann

Jak bylo slíbeno, na světě je i druhý rozhovor. Je tomu předchozímu velmi podobný, nicméně doufám, že i přesto bude dostatečně zajímavý. Opět jde o autora ve stylu "space-artu" - Jeffa Michelmanna. Možná poznamenám, jak jsem k němu vlastně přišel. Před delší dobou jsem narazil na jeho obrázek Starry Night a bez valného zjišťování informací o autorovi jsem si ho dal jako pozadí na plochu. Když jsem pak přemýšlel, o čem zajímavém psát, napadlo mne najít autora a udělat s ním rozhovor. Jak vidíte, zdařilo se. Pokud se vám obrazová příloha zamlouvá, můžete se podívat i na profil na serveru DeviantArt. Dalším pokračováním vaší cesty za uměním můžou být oficiální stránky skupiny GTGraphics.de Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, co tě baví… Jmenuji se Jeff Michelmann a narodil jsem se v Mnichově zhruba před 23 lety. Jsem grafik samouk, pro radost. Kdy jsi začal dělat do umění a co tě k tomu přivedlo? A proč jsi se zaměřil zrovna na "space-art"? Myslím, že jsem si svůj kladný postoj k tomuto druhu umění vytvořil už jako dítě, když jsem byl v tom věku, kdy děti milují sbírání herních karet. Možná že znáte Magic the Gathering, tak tím jsem s kamarády žil, když mi bylo okolo 12 let. Samozřejmě jsem sbíral tyto karty kvůli hře a kvůli tomu, že tu hru hráli všichni, ale když se podívám zpět, mohl bych říct, že jsem je sbíral i kvůli tomu, jak byly potištěné. To, že se umění stává součástí mého života jsem si neuvědomoval do té doby, než jsem potkal Tobiase Roetsche (mého kolegu a velmi dobrého přítele) v online vesmírné hře, která se jmenovala Freelancer, v roce 2004. Vždycky jsem byl fascinovaný vesmírem a když jsem se rozhodl, že budu dělat grafiku, tvoření "space-art" přišlo samo od sebe. Jak dlouho ti trvalo se něco takového naučit? No, grafiku jsem začal dělat od roku 2004 a od té doby se stále učím. Nemyslím, že bych někdy mohl říct, že už jsem se naučil vše, protože cokoli v umění děláte je součást procesu, ve kterém se zlepšujete. A to může být trochu děsivé, vědět, že někde existuje strop, kterého když dosáhnete, přestanete se zlepšovat a bude vaším omezením. Máš nějaké vzory? Nějakého malíře, grafika, umělce? Prvním z nich je Tobias Roetsch, který mi pomohl stát se grafikem, jakým jsem dnes. Oba spolupracujeme na svém webu, kde se můžete podívat na některé naše práce. Pak opravdu obdivuji výtvarníky, kteří zkusili vrátit něco zpátky svým fanouškům a společnosti. Když bych měl jmenovat, pak bych zmínil třeba Bobby Chiu, Helen Rusovich a Johannes Voβ. Nejen že jsou neuvěřitelně zkušení, ale kvůli publikování různých tutoriálů, návodů a tipů jak se stát lepším umělcem, věřím, že tito lidé a kdokoli, kdo dělá to samé, si opravdu zaslouží obdiv. Samozřejmě je zde ještě mnoho dalších výtvarníků, kteří si to samé zaslouží pro kvality, které mají. Stejná otázka zas a pořád dokola: kde hledáš inspiraci? Možná to bude znít jako ohromné klišé, ale získávám inspiraci z života samého. Všechno, co vidíte, vás inspiruje, přestože je to denní rutina. Kolik času obvykle strávíš prací, než o dílu prohlásíš, že je hotové? No, to velmi záleží na tom, na čem zrovna pracuji. Někdy nejsem s obrázkem spokojený a ten pak leží v počítači po celé týdny nebo dokonce měsíce. Říkával jsem, že mi obvykle trvá kolem 20 hodin, než dílo dokončím, ale skutečný potřebný čas může být hodně odlišný. Který ze svých kousků bys doporučil? Které jsou podle tebe nejvíce vydařené? Mými nejznámějšími jsou Love is in the air a Starlit Night. Ale ta, na které jsem nejvíce pyšný, jsou asi Blown To Bits a First Sunshine. No upřímně, u každého díla se najde něco, na co jsem trochu hrdý. Může to znít špatně, ale opravdu musíte mít rádi svoje výtvory. Když ne vy, kdo jiný? Už jsi měl nějaký významnější úspěch se svojí tvorbou? Nebo stále čekáš? Samozřejmě mám několik cílů, kterých jsem zatím nedosáhl. Ale to převážně znamená, že stále můžu jít a zkusit jich dosáhnout. Přesto jsem zažil několik okamžiků, které mi daly pocit úspěchu. Například, na vesmír zaměřené GTGraphics.de (Tobiasova a moje galerie) bylo právě oficiálně zveřejněné Microsoftem pro Windows 7 (jako zdroj pozadí na plochu, poznámka redakce). Jaké používáš nástroje pro vytváření grafiky? Jakému software dáváš přednost? Nyní používám hlavně Adobe Photoshop a tablet Wacom. Máš nějaké plány do budoucnosti? Výstavu, revoluční výtvor? Nějaké dosud neuskutečněné sny? Mým jediným snem je stát se lepším výtvarníkem. Nějaké revoluční dílo by bylo samozřejmě pěkné, ale pokud se budu dále zlepšovat, budu spokojený.

Čas načtení: 2011-05-01 00:00:00

Hádanky na entou

Už dlouhý čas skladuji ve své hlavě i na disku svého počítače spoustu hádanek. Je to takový výběr toho, na co jsem kdy natrefil, co mi kdo kdy dal a tak všelijak podobně. A už před hodně dlouhou dobou jsem si napsal skript, který mi to převede do LaTeXu a uloží jako PDFko. A zrovna teď máte exkluzivní šanci zavařit si mozkové závity. Stahuj: Sborník hádanek (PDF) K dispozici je i online verze, která je uložena v dokumentech Google, a snadno ji tak zobrazíte v obyčejném prohlížeci. Git Abych se nemusel bát, že mi jednoho dne odejde harddisk a všechno bude v tahu, rád používám Git. Kdo nevíte, co to je, nemusíte se tím trápit. Kdo ví, toho možná bude zajímat, že i zdrojáky hádanek jsou dostupné. A to na Githubu. Ukázka: Podivný závod Umřel velmi bohatý šejk, měl dva syny a v závěti stálo, že dědictví dostane ten, který vyhraje závod na velbloudech. Jenže onen závod vyhraje ten, jehož velbloud dojede do cílového města poslední. A tak synové vyrazí, velmi pomalu, oba hrozně touží po bohatství. Po měsíci pomalého putování potkají starce, který se diví, proč jedou tak pomalu. Oni mu vypráví svůj příběh, on se zamyslí a něco jim poradí. Synové se zaradují, vyskočí na velbloudy a uhánějí do města. Co jim stařec poradil? Řešení naleznete ve sborníku…

Čas načtení: 2024-02-01 10:29:04

Aréna telefonů • Nový telefon

Chci poradit s novým telefonem.Mám honor 20 Pro za mě fotí skvěle a hledám za něj náhradu. Pro mě je u mobilu priorita focení.Telefon používám na hovory, zprávy a hlavně na focení Rozpocet do 15t.

Čas načtení:

6 programů, které používám k práci na volné noze

V tomto článku se rozepíšu o službách a programech, které používám při každodenní práci na volné noze. Jak už možná víte, jsem programátor freelancer a pracuji nezávisle na místě. Jsem ale závislý na několika programech a webových službách, které mi…