Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-03-31 09:43:44

V den narozenin Vincenta van Gogha přišlo nizozemského muzeum o jedno jeho slavné dílo. Po pachatelích policie pátrá

V pondělí ráno ukradli z nizozemského muzea Singer Laren nedaleko Amsterdamu obraz Jarní zahrada v Nuenenu do Vincenta van Gogha. Informovala o tom místní agentura ANP. V současné době je muzeum uzavřeno kvůli probíhající epidemii koronaviru. Zatím není jasné, zda si zloději nepřivlastnili ještě nějaká další díla. Zvláštní shodou okolností by Vincent van Gogh právě... The post V den narozenin Vincenta van Gogha přišlo nizozemského muzeum o jedno jeho slavné dílo. Po pachatelích policie pátrá appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2020-03-31 09:43:44

V den narozenin Vincenta van Gogha přišlo nizozemského muzeum o jedno jeho slavné dílo. Po pachatelích policie pátrá

V pondělí ráno ukradli z nizozemského muzea Singer Laren nedaleko Amsterdamu obraz Jarní zahrada v Nuenenu do Vincenta van Gogha. Informovala o tom místní agentura ANP. V současné době je muzeum uzavřeno kvůli probíhající epidemii koronaviru. Zatím není jasné, zda si zloději nepřivlastnili ještě nějaká další díla. Zvláštní shodou okolností by Vincent van Gogh právě... The post V den narozenin Vincenta van Gogha přišlo nizozemského muzeum o jedno jeho slavné dílo. Po pachatelích policie pátrá appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2024-03-01 14:21:48

Tři minuty Lingrovi stačí. Český superžolík poslal Feyenoord do finále poháru

Tohle eso na lavičce mít chcete. Fotbalistovi nizozemského Feyernoordu Ondřeji Lingrovi stačily pouhé dvě minuty a sedmačtyřicet sekund k tomu, aby poslal svůj tým do finále nizozemského poháru. Vítězný gól na 2:1 ve čtvrtečním semifinále proti Groningenu vstřelil jen pár chvil po nástupu z lavičky. „Tohle je moje práce. Jsem neskutečně šťastný,“ zářil český reprezentant.

Čas načtení: 2018-02-23 00:00:00

Bestsellery od Kings of Indigo ve slevě!

Dost možná se zde najdou jedinci, kteří mají módu opravdu v malíčku a znají také značku Kings od Indigo. Pravděpodobnější však je, že si tuto značku dnes představíme společně. Jedná se o značku s holandským původem, která již prolamuje ledy také u nás a je k dostání na Nila.cz . Nizozemského podnik ...

Čas načtení: 2022-04-28 11:31:37

Tak se přece jen dohodli: Musk kupuje Twitter

Milí čtenáři, musím nyní porušit svůj slib, že příští článek bude o Německu. Situace se totiž náhle vyvrbila na zcela jiné (mírové) frontě, ke které jsem předtím napsal pár komentářů. Představenstvo Twitteru vyslovilo souhlas s Muskovou nabídkou na převzetí firmy za 44 miliard dolarů. Vypadá to tedy, že velká sociální síť opravdu změní majitele. To mimo jiné potvrzuje původní odhad, že „jedovatá pilulka” (poison pill), kterou představenstvo odsouhlasilo předtím, byla opravdu jenom taktikou, jak celý proces trochu zpomalit a získat čas ke konzultacím. Samotní členové představenstva mezi sebou téměř žádný podíl na Twitteru nevlastní (výjimkou je zakladatel firmy Jack Dorsey, jehož podíl těsně převyšuje dvě procenta) a patrně potřebovali znát názor významných akcionářů. Je možné, že k ochotě akceptovat Muskovu nabídku přispěl i současný dramatický propad akcií „sousední” firmy Netflix. Netflix sice není přímým konkurentem Twitteru (zabývá se vysíláním filmů po internetu), ale stejně spolu bojují o čas a pozornost lidí. Jeho současný propad je náznakem, že žádný technologický gigant nemá své místo na výsluní jisté. Co teď s Twitterem bude? Z Twitteru téměř jistě zmizí z burzy cenných papírů, což je jev u velkých firem vzácný, ale nikoliv neslýchaný. Není ovšem jisté, zda se Musk stane – či dlouhodobě zůstane – jediným a výlučným vlastníkem Twitteru. Nemusí, může do společnosti snadno někoho přibrat. Soukromé firmy neobchodované na burze, které nechtějí zveřejňovat údaje o svém hospodaření, smějí mít v USA nanejvýše dva tisíce investorů. (Takovým investorem ovšem nemůže být kdokoliv, kvalifikovaný investor musí splňovat určitá pravidla.) Opětovný návrat Twitteru na burzu je velmi nepravděpodobný. Musk se totiž obecně netají tím, že uvádění technologických firem na burzu považuje za riskantní pro jejich další vývoj. Vnější akcionáři, kteří se s firmou osobně neztotožňují a jde jim hlavně o výdělek, často tlačí na krátkodobé finanční výsledky i za cenu nahlodávání dlouhodobých perspektiv růstu. To může vést například k ořezávání nákladů na vývoj nebo k propouštění drahého (ale kvalitního) personálu. Takové to katování kostů za každou cenu, se kterým se asi i nejeden našinec setkal. Podíváme-li se na současné dvě Muskovy vlajkové firmy, SpaceX není přesně z tohoto důvodu obchodována na burze vůbec, kdežto automobilka Tesla sice ano, ale Musk si v ní ponechává blokační menšinu 22 procent (podle pravidel Tesly musíte dát pro důležitá rozhodnutí dohromady 89,5 procenta hlasů!), aby akcionáři nemohli měnit dlouhodobé směřování firmy bez ohledu na něj. Pročistí se Twitter? Zajímavější než burza jsou ale technické a sociální aspekty věci. Jedním z charakteristických postupů velkých technologických firem jsou „pokusy na lidech”. Uvnitř firmy se vymyslí nějaká nová vlastnost a následně se testuje v různých regionech, přičemž v centrále sledují, zda ta změna měla žádoucí účinek – například jestli se s její pomocí prodalo více reklam – nebo ne. Někdy jde i o dost nepříjemné změny, které narušují uživatelský komfort a jsou také předmětem adekvátně naštvaných, ale bezmocných diskusí. (Ve světle skutečnosti, že hlavním zákazníkem sociálních sítí jsou zadavatelé reklamy a prostý uživatel je spíše prodávané zboží, je ovšem takový postup až nepříjemně logický. Zboží se přece taky nikdo neptá, jestli chce ležet v supermarketu na třetí nebo na čtvrté polici, a jestli na něj přespříliš svítí slunko. Zboží do takových věcí nemá co kecat.) Musk zatím naznačuje, že Twitter pod jeho vedením by byl daleko „komunitnější”: několikrát otevřel na svém profilu hlasování, ve kterém se uživatelé mohli vyjádřit, jaké novinky chtějí a jaké ne. Zásadní změnou by mělo být i takzvané „otevření algoritmu” (open sourced algorithm). Právě algoritmus, který vám servíruje na obrazovku (feed) to, co na ní vidíte, je totiž tou nejkontroverznější technickou složkou sociálních sítí. Panuje široké podezření, podpořené i výsledky různých pokusů, že tyto algoritmy jsou dnes vysloveně optimalizovány k tomu, aby svoje uživatele „rozesíraly”. Potřebují upoutat vaši pozornost na co nejdelší dobu – aby vám mohly podstrkávat reklamy, samozřejmě – a to se nejlíp dělá vztekem a podrážděním. Otevřený algoritmus, o kterém Musk mluvil, by patrně tak zákeřně manipulativní nebyl, a mohlo by to vést k tomu, že by se síť trochu samovolně pročistila; to nejhorší chování už by nebylo algoritmicky odměňováno a automaticky posouváno navrch. Zároveň by ale nový algoritmus musel být dostatečně odolný vůči vnější manipulaci, ať už ze strany různých spammerů prodávajících viagru, nebo firem / režimů / organizací snažících se pohnout veřejným míněním pomocí robotických účtů (botů) a koordinovaných kampaní. Zkombinovat tyto dvě vlastnosti dohromady není nijak jednoduchý úkol a první týdny pokusů budou připomínat spíš chaos než co jiného. Toto je pravé digitální bojiště, ve kterém budou mít znepřátelené strany vysokou motivaci najít využitelné díry v systému. Podíváme-li se na podobné oblasti IT světa, jako je například antivirový software nebo potlačování spamu v elektronické poště, ani po třiceti letech vývoje se nedá říci, že by bylo úplně dobojováno. Toto je tedy těžký úkol; na druhou stranu, ve svých jiných firmách prokázal Musk poměrně solidní schopnost přitáhnout mladé talentované inženýry a motivovat je do práce i něčím jiným, než jsou peníze. („Poletíme na Mars!”). Pokud vyhlásí nějaké nové tažení pod heslem „Vybudujeme první svobodnou sociální síť!”, je možné, že se mu podaří naverbovat do Twitteru talenty, které takové úkoly dokážou vyřešit. V softwarově inženýrské komunitě se s libertariánstvím flirtuje docela dost, o lidi tedy nouze nebude. Jednou z věcí, které se přitom budou muset také stát, je předělání současného obchodního modelu Twitteru na něco únosnějšího. Celý ten model, kdy se prodávají reklamy a samotná služba je zadarmo, byl ještě před deseti lety oslavován jako záblesk génia. V posledních letech se ale ukazuje, že dělat z uživatelů zboží vede k těžko řešitelným patologiím. Z toho plyne, že se právě uživatelé musejí stát zákazníky; jinými slovy, že budou muset aspoň za některé služby Twitteru platit. Jestli si na takovou změnu dokáže internetová komunita zvyknout, toť otázka. Být zbožím je sice ponižující, ale taky levné. Co bude některé lidi nesmírně dráždit? Poslední zajímavé téma, možná to nejdůležitější. Podle jakých pravidel se bude na Twitteru napříště mazat? (A to zahrnuje jak jednotlivé příspěvky, tak i blokování celých účtů.) Toto je asi nejtěžší věc k řešení, u které si myslím, že možná ani samotný Musk úplně nedoceňuje, do jaké bezedné bažiny emocí leze. V rámci sousloví „sociální síť” totiž není důležité to slovo „síť”, ale to druhé slovo „sociální”, a Musk je přitom poněkud stereotypní technologický nerd. Bez moderace Twitter fungovat nemůže a vyhnout se při moderování, byť jen neúmyslnému použití dvojího metru, bude velmi, velmi obtížné. Z hlediska Američanů je samozřejmě zajímavé to, jestli Muskův Twitter obnoví účty Donalda Trumpa, Alexe Jonese nebo třeba satirického časopisu Babylon Bee. Problém má ale celosvětový přesah. Uživatelé Twitteru žijí po celé planetě, místní zákony o svobodě projevu (či spíš jejím opaku) se od sebe drasticky liší, interakce mezi lidmi překračují hranice a do toho všeho panuje nedostatek moderátorů, kteří by ovládali příslušné jazyky. Zajímavý příklad z nedávné doby: Twitter zablokoval účet známého nizozemského protiislámského politika Geerta Wilderse poté, co Wilders na Twitteru odpověděl pákistánskému premiérovi Šehbazu Šarífovi zprávou, která byla velmi nelichotivá vůči islámu: „To, co poškozuje premiéra Šehbaze, je násilnost netolerantní ideologie zvané islám, fatvy a výhrůžky smrtí ze strany lidí z Pákistánu, kteří se inspirovali u falešného proroka Mohameda. Vždycky si vybereme svobodu před mohamedánstvím. A vy nikdy nezvítězíte.” Zdroj: VOLKSKRANT.NL V Pákistánu by nepochybně šlo o rouhání a člověku, který by se odvážil něco takového veřejně napsat, by hrozil trest smrti za urážku proroka – tedy pokud by jej předtím nezlynčoval zuřivý dav poštvaný nějakým imámem. V Nizozemsku je to nejspíš zcela legální výrok; právě Wilders má v tomto ohledu bohaté zkušenosti se soudy a ví, jak se pohybovat „před hranou”. Twitter označil tento příspěvek za nenávistné chování, což odporuje jeho současným vágním zásadám komunity, a Wilderse potrestal zablokováním. Jenže tím vyvolává dojem, že ve vzniklém mediálním konfliktu se sociální síť de facto postavila na stranu Pákistánu a jeho poněkud středověkých představ o rouhačství, a nadřadila je nad tradiční západní náboženské svobody, které právě i to právo rouhat se jiným bohům zahrnují. Můj odhad je, že na budoucím Muskově Twitteru by ten příspěvek zůstal. Ale to je právě to, co bude některé lidi nesmírně dráždit.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-10-04 12:55:44

Triptych z děl Forsytha, Cluga a McGregora se představí v premiéře Baletu Národního divadla

Tři velká jména soudobého baletu, známá pro svou progresivitu a osobitý přístup k taneční technice, pohybu a jeho estetice se objeví ve společném večeru Baletu Národního divadla v Praze. Triptych z děl Williama Forsytha, Edwarda Cluga a Wayna McGregora nabízí vhled do světa, v němž jsou neustále posunovány hranice poznaného a možného. Triptych Forsythe / Clug / McGregor přináší v jednom večeru směs tří pohledů a uměleckých názorů, které kladou mimořádně vysoké fyzické nároky na své interprety a diváka neustále konfrontují s nutností přehodnocovat očekávané taneční normy. Bude-li tanec přinášet vždy jen očekávané, ustrne, ztratí svůj lesk a atraktivitu a upadne v zapomnění. William Forsythe (1949) patří k naprosté špičce ve svém oboru už více než čtyřicet let. Fenomenální americký tvůrce, který několik let působil coby rezidenční choreograf Stuttgarter Ballett a následně jako umělecký šéf Ballett Frankfurt a The Forsythe Company, je českému publiku znám díky světově proslulému titulu In the Middle, Somewhat Elevated, který Balet Národního divadla v Praze uvedl v roce 2012. V této sezoně přichází na repertoár další Forsythův titul, opět na elektronickou hudbu Nizozemce Thoma Willemse. The Second Detail byl poprvé uveden v roce 1991 v National Ballet of Canada a od té doby patří na repertoár četné řady scén po celém světě. „I třicet let po premiéře za mnou přicházejí diváci i tanečníci v naprostém úžasu nad tím, jak současně toto dílo stále vypadá. Jako by bylo vytvořeno teprve včera,“ komentuje balet Noah Gelber, asistent Williama Forsytha, který The Second Detail s pražskými tanečníky nazkoušel. Edward Clug (1973) je spjat především se Slovinským národním divadlem v Mariboru, kde od roku 2003 působí jako umělecký šéf. Coby choreograf však spolupracoval s mnohými soubory včetně proslulého nizozemského Nederlands Dans Theater. Pro skupinu NDT II v roce 2016 vznikla choreografie Handman (s hudbou Clugova častého spolupracovníka, skladatele Milko Lazara), jež bude mít v Praze svou českou premiéru. „Viděl jsem tanečníky Baletu Národního divadla během jedné z jevištních zkoušek a jsem naprosto nadšen z toho, jak mou choreografii přijali, jak s ní pracují a cítí její pohybový slovník, jak dílo proměnili a vzali za své,“ svěřil se Edward Clug. Trojici doplňuje britský fenomén Wayne McGregor (1970). Rezidenční choreograf londýnského The Royal Ballet a zakladatel Studio a Company Wayne McGregor pravidelně spolupracuje se světem tance, opery i filmu a ve svých dílech propojuje umění se světem technologií, vědy a biomechaniky. Rovněž titul EDEN | EDEN, poprvé uvedený v roce 2005 ve Stuttgartu, se dotýká specifického tématu. Tím je klonování a otázka jeho etičnosti, stejně jako existenciální pátrání po podstatě lidských bytostí. Inspirací a hudebním podkladem se zde stalo třetí jednání Dolly opery Three Tales Steva Reicha a Beryl Korot. „Chci, aby diváci během sledování mého díla přemýšleli, aby hledali vlastní interpretace a odpovědi,“ přeje si choreograf. První a druhá premiéra se uskuteční 14. a 15. října v budově Státní opery vždy od 19.00 hodin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-17 15:26:08

Do kin vstupuje film Služebníci po pokušení seminaristů

Koprodukční Služebníci režiséra Ivana Ostrochovského vstoupí od 24. května do otevřených českých kin. Slovensko-česko-rumunsko-irský snímek vypráví příběh dvou mladých chlapců, kteří se na začátku 80. let v Bratislavě stávají členy kněžského semináře. Tam se setkávají s neutěšenými poměry v tehdejší kolaborující katolické církvi. Film byl ve světové premiéře uveden vloni na Berlinale, figuroval i v širším výběru na Evropské filmové ceny a vyhrál loňský Febiofest. Jeho cestu do českých kin ale dvakrát přerušila pandemie. Snímek Služebníci mezitím stihl vstoupit do kin na Slovensku, ve Švédsku, Irsku, Rumunsku a Polsku, ve Velké Británii je aktuálně distribuován na streamingových platformách, do kinodistribuce bude brzy uveden také ve Španělsku, Francii a ve Švýcarsku. „Film nabízí úžasné vizuální kompozice, zejména několik opakujících se záběrů ze dvora kláštera, kde si v kulisách visícího vypraného prádla chlapci potají šeptají o plánovaném spiknutí. Je to obrazec podivnosti připomínající kresby a grafiky nizozemského umělce M. C. Eschera,“ vyzdvihuje ve své recenzi deník The Guardian. V hlavních rolích studentů se představí Samuel Skyva a Samuel Polakovič ze Slovenska, děkana teologické fakulty ztvárnil slovenský režisér Vladimír Strnisko a v roli estébáka se objeví rumunský herec Vlad Ivanov, známý například z rumunského filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny oceněného Zlatou palmou na MFF v Cannes. Film se natáčel i v České republice, mimo jiné například v klášteře Plasy. „Služebníci jsou jednoznačně na úrovni špičkového evropského filmu, nejen způsobem vyprávění, ale i celkovým vizuálním zpracováním. Proto jsme rádi, že je diváci budou moci konečně vidět na velkém filmovém plátně, kam patří,“ říká producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ. Služebníci jsou v pořadí druhým filmem režiséra Ivana Ostrochovského, jenž debutoval v roce 2015 snímkem Koza. Hlavní hrdinové Služebníků čelí tísnivé atmosféře v tehdejší katolické církvi, která prostřednictvím organizace Pacem In Terris kolaborovala s komunistickým režimem. Každý z mladých seminaristů se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová svoji víru a stane se předmětem nátlaku Státní bezpečnosti. Na scénáři se vedle Ivana Ostrochovského a Marka Leščáka podílela i polská scenáristka Rebecca Lenkiewicz, která je autorkou scénáře k oscarovému filmu Ida. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-04 13:10:50

Jazykovědma: Proč se říká „panenko skákavá“?

Od čeho je odvozený název července? Proč říkáme „mírnix týrnix“? Jak kombinovat titul či funkci se jménem? Odkud je slovo „brajgl? Proč se říká „jádro pudla“? A co má Panna Marie společného s panenkou skákavou? To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož červencové posty přebíráme.   Hmyzí červenec (1. 7.) Tipli byste si, od čeho je odvozený název měsíce červenec? Pokud hádáte, že od červené barvy dozrávajících plodů, je to tak! Možná byste už ale neuhodli, že červená barva je odvozená od hmyzu zvaného červec, ze kterého se dříve získávalo červené barvivo.   Zazvoňte na Novákovi, či na Novákovy (2.7.) Máte správně jméno na zvonku? Aneb jak označit příjmením celou rodinu: * Když je v rodině muž, píše se -ovi: Novákovi. * Když jsou v rodině jen ženy, píše se -ovy: Novákovy. * Když použijeme slovo rodina, máme možnosti: rodina Novákových/Novákova (ne Nováková).   Humor není nikdy suchý (3. 7.) Víte, že „suchý humor“ je vlastně oxymóron (tj. protimluv)? Slovo humor totiž pochází z latinského hūmor, což označuje vlhkost či tekutinu. Dříve se věřilo, že temperament (tedy i smysl pro humor) je daný prouděním tělesných tekutin (krev, žluč, černá žluč a hlen).   Kdy patří čárka před či (7. 7.) Jak na čárku před „nebo“/„či“: * Čárka se nepíše, když se možnosti vzájemně nevylučují: Zavolej nebo napiš (tj. vybrat si můžeš obě možnosti současně). * Čárka se píše, když se možnosti vylučují: Stůj, nebo střelím! Žít, či zemřít? (Tj. vyber si jen jednu možnost.)   Co si počít s pozůstatkem duálu (8. 7.) V češtině dříve existoval duál čili dvojné číslo, které označovalo počet právě dva. Jeho zbytky se zachovaly mj. u skloňování číslovky dva: * 2. a 6. pád: dvou (ne dvouch), bez dvou piv, o dvou pivech; * 3. a 7. pád: dvěma (dvěmi, dvouma), dvěma ženám se dvěma dětmi.   Slečně doktorce nepište (9. 7.) Jak oslovovat titulem či funkcí vs. jménem: * Titul nekombinujeme se slečna, ale s paní: Vážená paní doktorko/starostko/profesorko (ne Vážená slečno doktorko). * Titul nekombinujeme s příjmením: Vážený pane inženýre/docente/řediteli (ne *Vážený pane inženýre Nováku).   Panna Marie skákavá (10. 7.) Proč se říká „panenko skákavá“? Toto vyjádření údivu vzniklo zkomolením názvu obce Skoky u Žlutic, někdejšího poutního místa. Věřící do tamního kostela přicházeli uctívat zázračný obraz Panny Marie Pomocnice ze Skoků, dnešní „panenky skákavé“.   Gramatická chyba není pravopisná (13. 7.) Myslíte si, že děláte gramatické chyby? Věřte mi, ty děláte málokdy. Ale pravopisné chyby, to je jiná! * Gramatika: skloňování, časování, slovosled… Gramatické chyby: Korektor rvát si z hlava vlas. * Pravopis: i/y, s/z, mě/mně… Chyby: Korektor si rve vlasi s hlavi. „ Jakoby“ vs. „jako by“ nejen pro jakobíny (14. 7.) *Jakoby píšeme dohromady, pokud lze z věty vypustit a nic se nestane (vycpávkové slovo): Šel jakoby pomalu. * Jako by píšeme zvlášť, pokud nelze vypustit a je součástí podmiňovacího způsobu: Šel pomalu, jako by už nemohl.   Tchyně má být na návštěvě krátce (15. 7.) Tchyně může být výzva nejen v životě, ale hlavně v pravopise. Pravidly posvěcená je totiž pouze podoba s krátkým y, tedy tchyně, byť se často setkáváme s chybným tchýně. Pomůcka: jak dlouho chcete, aby se tchyně zdržela na návštěvě? Že krátce? Tak ji nepište dlouze!   Přírodní  nápoj z koky a koly (16. 7.) Víte, že coca-cola se původně vyráběla z výtažků získaných z koky a koly? * Koka je jihoamerický keř, jehož listy obsahují kokain. * Kola je zase africký strom, jehož plody obsahují kofein. Velmi, řekněme, povzbuzující mix...   Výtržnosti s Bruegelem (17. 7.) Máme sice pátek, ale ne že budete večer dělat „brajgl“! Mimochodem tento výraz pro nepořádek či chaos dostal jméno nejspíš podle nizozemského malíře Pietera Bruegela staršího, který proslul svými malbami překypujícími množstvím postav a dějů.   Data podle pravidel (20. 7.) Datum je rodu středního. Mužský lze tolerovat jen pro rozlišení dat kalendářních a počítačových. Způsoby zápisu: * 20. 7. 2020 s mezerami * 20.07.2020 bez mezer, ale s nulou u jednociferných číslic * 2020-07-20 sestupně, se spojovníkem a nulami   Nadměrně podprůměrný (21. 7.) Nejen čárky zachraňují životy – také znalost cizích termitů. Chci říct termínů! Třeba tyto protikladné řecké předpony: *  Hypo- značí pod ve smyslu podprůměrně (např. hypoalergenní produkt). *  Hyper- značí nad ve smyslu nadměrně (hypertenze čili vysoký krevní tlak).   Jak si vyrobit dvanáctku (22. 7.) Psaní výrazů složených z číslice (např. 12) a slova (např. stupňový): 1. Zapíšu číslici. Skloňuji v duchu, nedopisuji žádnou slabiku ani interpunkci. 2. Zapíšu slovo hned za číslici, bez mezery či spojovníku. 3. Tadá! Mám 12stupňové pivo (čtu: dvanáctistupňové).   Faustův pudl (23. 7.) Proč se říká jádro pudla (podstata věci)? Tato fráze pochází z Goethova Fausta. Doktor Faust zaprodal svou duši ďáblu, který si pro ni přišel v podobě černého pudla. Když ďábel odhalil svou identitu, Faust zvolal: Das also war des Pudels Kern! (To tedy bylo jádro pudla!)   Na záchod se zachází (24. 7) Povězme si o WC! Zkratka wc pochází z anglického water closet. To je doslova vodní komora či komůrka, čili česky řečeno splachovací záchod. A proč záchod? To je místo, kam se diskrétně zachází; podobně jako podchodem se podchází a přes přechod se přechází.   Český dolar (27. 7.) Víte, že jsme dali světu dolar. Pravda, drobnou oklikou. Slovo dolar totiž vychází z německého Thaler, které vzniklo zkrácením z Joachimsthaler. To doslova znamená peníz z údolí sv. Jáchyma, což odkazuje k našemu Jáchymovu, kde se těžilo stříbro pro ražbu těchto mincí.   Co děláte na Googlu? (28. 7.) Z pohledu jazyka!: Googlíte, gúglíte, či dokonce gůglíte? * Převzatý pravopis googlit je nejčastější a stylisticky neutrální. *  Počeštěný pravopis gúglit s ú je expresivní, ale v pořádku. *  Písmeno ů se v cizích slovech nepíše, takže gůglit spíše ne.   „Ú“ versus „ů“ (29. 7.) Proč v převzatých slovech píšeme „ú“, a ne „ů“? * Protože „ů“ uprostřed domácích slov označuje, kde byla dříve dvojhláska [uo]. Kroužek nad „u“ je tedy pozůstatek někdejšího [o]. *  Cizích slov se hláskové změny v češtině netýkají, proto v nich logicky „ů“ nepíšeme.   Zkratkou do zoo? (30. 7.) Zoologické zahradě se hovorově říká zoo. Že je to jasné? Ano, ale: * Zoo je celé slovo, nikoliv zkratka. * Proto píšeme zoo jako každé jiné slovo: malými písmeny, s velkým počátečním písmenem jen na začátku věty. * Pravopis ZOO či Zoo uprostřed věty je chybný.   Mluvíme s Němci jakoby nic (31. 7.) Proč říkáme „mírnix týrnix“ ve významu „jakoby nic“? Jednak proto, abychom si jazyk kreativně zpestřili, jednak (nikoliv druhak) proto, že jde o germanismus. Českou verzi jsme si v písmu upravili k nepoznání, německá je poněkud smysluplnější: „mir nichts, dir nichts“.   Autorka je korektorka, překladatelka a copywriterka. Její profesní stránky najdete ZDE, twitterový účet Jazykovědma ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-01 17:31:18

Aukce na Žofíně: Kolorovaná kresba Josefa Lady se prodala za 1,3 milionu, obraz Karla Gotta za 1,7 milionu korun

V neděli 1. prosince proběhla ve velkém sále paláce Žofín již 83. aukce Galerie Kodl. V záplavě tradičních a pro mnohé již trochu ohraných jmen české moderny jako jsou Špála, Muzika, Lhoták, Čapek, Zrzavý, zaujme i mistrovské dílo 16. století od neznámého autora či naivistický obraz Karla Gotta, jehož osobnost se možná začne na českých aukcích objevovat pravidelně. Aukční den začal, jak je u Kodla již obvyklé, charitativní dražbou – tentokrát ve prospěch Paměti národa, která má za cíl uchovat autentické vzpomínky pamětníků, již zažili hrůzy druhé světové války i komunistické diktatury. Z povahy věci byly tedy do aukce zvoleny velmi kvalitní dokumentární fotografie různých námětů, z nichž lze vypíchnout osobité ztvárnění Tel Avivu od Ilana Ben Yehuda, které bylo prodáno za 36 tisíc korun (všechny uváděné částky jsou bez aukční přirážky). Z velkých tvůrců českého 19. století byl několika díly zastoupen vynikající krajinář Julius Mařák. Jeho obraz Z Varny do Brixenu, na kterém je patrně zachycena jeho žena, taktéž malířka Ida Pfeffermann, odráží vyrovnanost autorovy osobnosti, jež se zračí i v harmonickém koloritu celého díla. Dílo se vyšplhalo z vyvolávací ceny 200 tisíc na 850 tisíc korun. Milovníky slováckého venkova obdobně potěší velmi tradiční plátno Joži Uprky Dívka v kroji, prodané za 550 tisíc Kč. To se řadí mezi impresionisticky laděné obrazy s důrazem na prosluněnost a pozitivní náboj kompozice s využitím barevné skvrny. Stejně jsou na tom i díla v nedávné době ještě opomíjeného českého impresionisty Václava Radimského, jehož Rozkvetlé máky v Normandii se vydražily za 2,9 milionu korun. Na aukci nemohla chybět ani osobnost Emila Filly. Obrazy tohoto umělce pravidelně překonávají aukční rekordy. Plátno Zátiší s mísou a dýmkou z roku 1930 reprezentuje autorovu meziválečnou tvorbu a vydražilo se za 5,4 milionu korun. Kontrastní barevné řešení spolu se stylizací tvarů a jednoduchostí motivu prezentují klidnou dobu počátku 30. let. Tato Fillova poloha však postupem času nabere jiný rozměr, aby na konci dekády vyvrcholila ve složitých figurálních dílech, reflektující ohrožení starého kontinentu nacistickým hegemonismem. Opomenout nelze ani vynikající plátno nekomfortní utlačované tvorby Mikuláše Medka, jež patří do širšího okruhu českého informelu. Zlatavý kolorit obrazu Žíznivý anděl II představuje iluzivní kompozici provedenou v monumentálních rozměrech kombinovanou technikou emailu a olejomalby. Dílo se z vyvolávací ceny 3,3 milionu korun dostalo až na 8,7 milionu korun. Skutečnou perličkou letošní aukce se jeví obraz od Karla Gotta „Mona Lisa“, jež svým osobitým naivismem vzbudil zájem sběratelů natolik, že se prodal za neuvěřitelných 1,7 milionu Kč. Úspěch dražby možná předznamenává docenění mistrovy výtvarné tvorby i v budoucnu. Nejstarším dílem 83. aukčního dne se stala desková malba Stigmatizace sv. Františka ze 16. století od neznámého, patrně nizozemského, malíře. Figurální kompozice tohoto obrazu nezapře vliv dřevořezu Albrechta Dürera stejného námětu, jehož grafické listy byly v 16. věku rozšířené po celé Evropě. Obraz upoutá i splývavostí a měkkostí malby či drobnopisným realismem krajiny v pozadí, který byl typický pro franko-vlámskou oblast. Prodán byl za vyvolávací cenu 250 tisíc korun. Tak trochu jiný svět reprezentuje obraz Kamila Lhotáka Ve Francii ráno na cvičišti, vydražený za 2,2 milionu Kč. Lhotákova zobrazení městských periferií nechybí již na žádné velké aukci posledních let. Dílo signováno autorovým celým jménem stylově zcela zapadá do tvorby tohoto uznávaného člena Skupiny 42 a je jistě dobrou investicí. Podobně je na tom i akvarelem a bělobou kolorovaná kresba ilustrátora Josefa Lady Slouhova koleda, jež se vydražila za 1,3 milionu Kč. Nejdražší malbou aukce se stal Ráj černochů od Toyen za vyvolávací cenu 18 milionů Kč, odrážející zálibu evropského kontinentu v umění civilizací odjinud a jakési okouzlení svobodou sexuálních radovánek. Primitivní kolorit a stylizované postavy reflektují autorčin zájem o estetické cítění černé Afriky. Vědomé odlehčení tématu, jež přichází po jejím kubistickém období, zastoupené na aukci jiným dílem – Nature morte cubiste (Zmrzlina), vydraženém za 8,1 milionu Kč, předznamenává její další vývoj v artificialismu či později přechod k trochu děsivému realismu. Již 83. aukční den Galerie Kodl přinesl 250 unikátních prací autorů různých období i žánrů. Charitativní aukce pro Paměť národa i letošní výročí 30 let od první aukce, pořádané tehdy Martinem Kodlem s přáteli pod hlavičkou Antikva Nova Praga, symbolizují navíc tři dekády svobody, a to nejen v obchodu s uměním, ale ve společnosti českých zemí obecně. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-30 12:30:07

Staří mistři v novém pojetí. Národní galerie v Praze otevírá novou expozici

V pražském Schwarzenberském paláci otevře 6. listopadu nová sbírková expozice Starých mistrů. Představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění Národní galerie Praha – poprvé v koncepci, která propojuje české a evropské umění. Vedle sebe tak bude k vidění Bronzino, El Greco nebo Brueghel společně se Škrétou či Brandlem. V paláci vznikne také nový grafický kabinet. „Hlavním záměrem nové expozice je prezentace mistrovských děl Sbírky starého umění vycházející z propojení dosud rozdělených fondů českého a tzv. evropského umění. Tímto pojetím navazujeme i na staré tradice ve vystavování sbírek NGP, jak lze dokumentovat na expozicích v Rudolfinu a Městské knihovně, kde návštěvník mohl přímo srovnávat české a tzv. evropské umění,“ uvádí autor a kurátor nové expozice Marius Winzeler, ředitel Sbírky starého umění NGP. Expozice poukazuje na mezinárodní charakter českého umění v prostředí střední Evropy a nadčasovost mistrovských děl. Inovativní instalace reflektuje české umění jako nedílnou součást evropské kultury a veškerých dějinných souvislostí. Co je v nové expozici Expozice začíná ve druhém patře Schwarzenberského paláce díly renesance a manýrismu. Renesanční sál představuje tvorbu Albrechta Dürera, El Greca, Agnola Bronzina nebo Bartholomaea Sprangera. V dalších částech zahrnuje fajjúmské portréty, řecké mramorové sochy a bronzy jako inspirační podněty pro umění renesance. Dále je možno obdivovat dokonalý smysl pro detail v dílech Hanse Holbeina st. a Lucase Cranacha st., řemeslné mistrovství i vizuálně poutavé krajinomalby Roelanta Saveryho a rodiny Brueghelů. První podlaží navazuje expozicí baroka a rokoka. V barokní obrazárně jsou vystaveny monumentální oltářní obrazy, biblické výjevy či mytologické scény Petra Paula Rubense, Anthonise van Dycka či Karla Škréty. Dramatickou tvář baroka reprezentují Matyáš Bernard Braun, Petr Brandl, Jan Kupecký nebo Giovanni Battista Tiepolo. Malířskou produkci 17. století dále zastupují temnosvitné malby od Jusepe de Ribery, zátiší, krajinomalba a intimní díla se sakrálními tématy. Rostoucí zájem o žánrovou malbu a nástup rokoka lze sledovat na pracích Gerrita Dou, Norberta Grunda nebo Ignáce Františka Platzera. Expozice končí v přízemí paláce tematickou kapitolou „Co Bůh? Člověk?, která představuje solitérní plátna Simona Voueta, Franse Halse, Michaela Václava Halbaxe, Josepha Wrighta of Derby nebo Francisca Goyi. Architektonická koncepce je dílem Josefa Pleskota „Koncepce a architektura expozice vznikla v úzké spolupráci s renomovaným AP Atelierem Josefa Pleskota se záměrem vytvořit v renesančních a barokních sálech unikátní vizuální celek. Naším cílem nebylo pouze ilustrovat akademické dějiny umění, ale na základě badatelských nároků a respektu ke sbírkovým tradicím vytvořit inspirativní a překvapující výstavní prostory pro diváky,“ doplňuje Marius Winzeler. Josef Pleskot v této souvislosti zdůrazňuje: „Cílem bylo vytvořit vlídnou atmosféru pro vnímání uměleckých děl. Pokusili jsme se najít takové architektonické ztvárnění, které kurátorovi umožnilo vytvořit živou a současně působivou expozici. Řešení výstavní architektury vykrystalizovalo do podoby jakýchsi nábytkových elementů – mohutných skříní, které jsou umístěny volně v prostoru, nesou umělecká díla a nechávají vyznít architekturu paláce. Roli architektury paláce pokládáme za zásadní – jejím zapojením jsme sledovali maximalizaci emocionálního zážitku při vnímání vystavených děl.“ S otevřením nové expozice bude obnoven vstup do Schwarzenberského paláce přes jeho nádvoří přímo z Hradčanského náměstí. Součástí přízemí bude kromě nového návštěvnického zázemí také Studiolo – prostor pro setkávání a pořádání vzdělávacích a veřejných programů. Přízemní expozice zahrnuje také nový prostor grafického kabinetu. Nový grafický kabinet začne výstavou s Dürerovými rytinami a autoportrétem Arcimbolda Sbírka grafiky a kresby, která je kromě Sbírky starého umění jednou z dalších sbírek NGP, patří do první desítky největších a nejvýznamnějších svého druhu v Evropě. Umělecké práce na papíře nelze vystavovat dlouhodobě, a tak k jejich prezentaci slouží tradičně grafické kabinety. Pravidelnou prezentaci kreseb moderního a současného umění ve Veletržním paláci tak opět doplňuje staré umění v novém grafickém kabinetu ve Schwarzenberském paláci. Nový prostor představí jako první komorní výstavu Linie, světlo, stín: Výběr z mistrovských děl evropské grafiky a kresby 16. a 17. století (od 6. listopadu do 10. února 2020). Prezentovány budou mimo jiné grafické listy génia německé renesance Albrechta Dürera či kresby a rytiny jeho německých současníků a následovníků. Ze souboru italských kreseb 16. století bude představen například proslulý autoportrét Giuseppe Arcimbolda. Z důvodu ochrany díla bude tato výjimečná kresba vystavena pouze v prvních šesti týdnech výstavy a poté nahrazena delikátními kresbami na pergamenu. Originálními náměty i precizním zpracováním jistě zaujmou kresby a rytiny nizozemského a rudolfínského manýrismu.   Historie sbírky starého umění Národní galerie Praha 1606 / Získání obrazu Albrechta Dürera Růžencová slavnost do uměleckých sbírek Rudolfa II., kde zůstala jako jedno z mála děl v Praze. Po 1650 / Vznik nové hradní galerie a počátky sběratelské činnosti české šlechty. 1796 / Založení Společnosti vlasteneckých přátel umění a první veřejné obrazárny, jejíž fondy zpočátku tvořily zápůjčky většinou členů šlechtických rodů. 1814 / Zřízení galerie ve Šternberském paláci (do roku 1871). 1844 / Darování významné sbírky lékaře Josefa Hosera s cílem vybudovat Národní galerii. 1885 / Otevření obrazárny v Rudolfinu (do roku 1929). 1931 / Otevření obrazárny v Městské knihovně na Mariánském náměstí (do roku 1945). 1937 / Převzetí obrazárny Československou republikou – vznik Státní galerie. 1946 / Založení Národní galerie. 1947 / Určení Šternberského paláce za sídlo sbírky Starého umění. 1976 / Otevření expozice českého umění v Jiřském klášteře na Pražském hradě (do roku 2000). 2000 / Zřízení expozice „Umění v Čechách a ve střední Evropě v letech 1350–1550“ v klášteře sv. Anežky České. 2008 / Otevření expozice „Baroko v Čechách“ ve Schwarzenberském paláci (do roku 2019).   Schwarzenberský palác 1541 / Při požáru Hradčan byly zničeny čtyři středověké domy na místě dnešního paláce. V jednom z nich měl ve 14. století dílnu Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. Pozemky pak v roce 1545 koupil Jan IV. Popel z Lobkowicz, jeden z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů, aby zde vybudoval velké renesanční sídlo. 1567 / Datum na jednom originálním sgrafitu je důkazem dokončení stavebních prací. 1584 / Za Kryštofa Mladšího Popela z Lobkowicz byly interiéry dekorovány mytologickými nástěnnými a stropními malbami. 1600 / Po zkonfiskování císařem Rudolfem II. se palác stal majetkem Rožmberků. 1624 / Palác přešel do vlastnictví Hanse Ulricha z Eggenbergu, který nechal na nádvoří zřídit kašnu. 1710 / Stavitel Marcantonio Canevalle vložil do jižního traktu barokní schodiště a provedl interiérové úpravy. 1719 / Palác připadl dědictvím Schwarzenbergům. 1811 / Byl získán sousední Salmovský palác a přeměněn na knížecí sídlo (Malý Schwarzenberský palác). 1870–1874 / Po zřícení štítu na Hradčanské náměstí proběhla rozsáhlá renovace fasád se sgrafitovou výzdobou podle návrhu Josefa Schulze. 1909 / Nevyužitý palác byl zpřístupněn veřejnosti jako sídlo Národního technického muzea. 1940–1941 / Wehrmachtem zde bylo zřízeno vojenské muzeum. 1947 / Po konfiskaci československým státem bylo otevřeno Vojenské historické muzeum. 2002 / Palác byl předán Národní galerii Praha. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-18 18:23:00

Filmový festival pro děti a mládež Juniorfest uvede 36 filmů v české premiéře

Dvanáctý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Juniorfest bude od 8. do 14. listopadu hostit pět měst Plzeňského kraje: Plzeň, Domažlice, Dobřany, Horšovský Týn a Přeštice. Přijedou na něj David Morse, Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Hvězdným hostem zahajovacího večera 8. listopadu v Domažlicích bude David Morse, který převezme nejvyšší festivalové ocenění za celoživotní přínos světové kinematografii – Zlatou rafičku. Hollywoodskou star proslavil především kultovní snímek Zelená míle (1999), kde si po boku Toma Hankse či Sama Rockwella zahrál roli vězeňského dozorce Brutuse Howella. David Morse diváky zaujal také coby detektiv Michael Tritter v televizním seriálu Dr. House. Šestašedesátiletý americký herec, letos podruhé nominovaný na cenu Emmy za ztvárnění George Washingtona v minisérii HBO John Adams (2008), během svého pobytu na festivalu zavítá také do Dobřan a Plzně. V multikině CineStar v Plzni v sobotu 9. listopadu od 19:30 osobně představí film Zelená míle, který patří k nejlépe hodnoceným filmům všech dob. Projekci bude předcházet moderovaná diskuse s Davidem Morsem. Na slavnostní zahájení festivalu v Domažlicích se bude promítat v distribuční předpremiéře film Fany a pes (2019). Animovaný film vypráví příběh dvanáctileté Fany, která se stará o Sputnika, psa své nejlepší kamarádky Sophie. Ta odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska, jenže na začátku školního roku se už Sophie do třídy nevrátila – jako mnoho jiných po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 odešla s maminkou na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat, aby jí Sputnika vrátila. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které změní budoucnost celé země. Zlatou rafičku převezmou také Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Stane se tak v Erbovním sále Státního hradu a zámku Horšovský Týn – v pondělí 11. listopadu od 18:00 hodin herec, režisér, spisovatel a scenárista Zdeněk Svěrák, ve středu 13. listopadu od 17:30 hodin herec Ondřej Vetchý. Oceněné umělce mohou festivaloví návštěvníci potkat i v dalších dnech. Zdeněk Svěrák uvede v pondělí 11. listopadu v plzeňském DEPO2015 film Obecná škola (1991), Ondřej Vetchý se setká s veřejností 14. listopadu v Domažlicích během projekce S čerty nejsou žerty (1985). Mezinárodní soutěž celovečerních animovaných filmů nabídne šest snímků v české premiéře. Pro nejmladší je určena estonsko-litevská koprodukce Lotte hledá draky (2019); snímek, který byl letos uveden v soutěžní sekci Generation Kplus německého Berlinale. Film na Juniorfestu osobně představí jeden z dvojice režisérů. Britský snímek Krtkův úspěšný výkop (2018) odvypráví příběh malého krtka, který se chce stát fotbalistou. Tento film pokračuje v tradici britské animace kombinující loutkový animační styl a typický anglický humor. Festivalový program dále uvede novinku Marona vypráví svůj příběh (2019), letos v červnu zařazenou do soutěže na nejvýznamnějším festivalu animovaných filmů Annecy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Mezinárodní soutěž snímků pro děti a mládež 5–11 let promítne šest premiérových filmů. Velmi ambiciózním snímkem je například Rodinná pověst o vlkovi (2019), která poukazuje na téma smrti, jemuž se dětské filmy většinou vyhýbají. Soutěžit bude také nová česká pohádka Hodinářův učeň (2019), kterou do domažlického kina Čakan v sobotu 9. listopadu doprovodí delegace v čele s režisérkou Jitkou Rudolfovou, herečkou Janou Plodkovou, hercem Jiřím Žáčkem a dalšími tvůrci. Hostem projekce nizozemského snímku Cirkus Noel (2019) bude představitelka hlavní dětské role. Mezinárodní soutěž filmů pro mládež v kategorii 12–16 let představí britskou absurdní komedii 2:hod (2018), ale i drsný švédský příběh Naivní mladé srdce (2018), pojednávající o brzkém rodičovství dospívající mládeže. Součástí festivalového víkendu bude indický snímek Šachový princ (2019) s Gérardem Depardieu v hlavní roli. Film byl natočen podle pravdivých událostí; vypráví příběh malého šachového génia Fahima, jenž společně se svým otcem odchází z rodné země, aby se stal profesionálním hráčem. V rámci speciálních večerních projekcí budou k vidění snímky oceněné na renomovaných evropských festivalech. Například film Nevia (2019), který byl uveden v sekci Orizzonti na letošním filmovém festivalu v Benátkách a jehož hrdinkou je dívka žijící na předměstí Neapole. Život Nevie komplikuje nejen místo jejího bydliště, ale i pohlaví. Zdá se, že ze světa mužů není úniku… Také thriller Zlomyslná (2019) zaznamenal v zahraničí značný úspěch. Kamarádky ze střední Kim, Abby, Feline a nováček Pippa se rozhodnou strávit posledních několik dní před závěrečnými zkouškami na odlehlé chatě v Ardenách. Po večírku se třemi kluky z nedaleké chaty zmizí jedna z dívek, ostatní jsou kvůli silnému sněžení uvězněny bez telefonního signálu. To, co mělo být zábavným dívčím víkendem, se brzy změní v živé peklo.   MFF Juniorfest od roku 2017 v rámci informativní nesoutěžní sekce prezentuje i české dokumentární snímky. Ústředními tématy tentokrát jsou ústavní péče o odložené romské děti, politika, sport, ale například i ornitologie. Netradiční dokument František svého druhu (2014) přináší pohled na vášnivého ornitologa v důchodu. Čechy milovaný lední hokej získal na oblibě i v jednom z nejméně pravděpodobných států – v africkém Maroku. Právě tam se vydává tým z Náchoda. Je jasné, že pravidla hokeje jsou stejná napříč všemi kulturami, jak je to ale v běžném životě ukáže divákům Letní hokej (2019). Celkem šest let strávila režisérka Jana Boršková s „herci“ z dětského domova v Letech. Její dokument Pasažéři (2018) poukazuje na slabiny ústavní péče, která se sice dokáže postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je bohužel nepřipraví. Součástí festivalového programu je také dokument Iluze (2018) a osmiminutový film Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidenta (2018) sledující údajný kolaps jednoho z členů volebního štábu současného prezidenta Miloše Zemana. Nesoutěžní sekce Zaměřeno na Polsko představí kolekci jedenácti animovaných a hraných polských snímků. Chybět nebude u nás dobře známý třináctidílný seriál Dlouhá bílá stopa (1982), na televizních obrazovkách naposledy uvedený před třiceti lety. Sekce věnovaná polské kinematografii byla koncipována ve spolupráci s Jerzym Moszkowiczem, ředitelem filmového festivalu Ale Kino!. Do výběru se dostaly jak novodobé počiny, například Dvojité trable (2017), tak ty starší jako je Cesta za úsměv z roku 1972. Polská animace je v programu festivalu zastoupena dvěma celovečerními filmy Prosím, slone (1979) a Jacek a Placek (1993). Více ZDE.

Čas načtení: 2019-09-17 15:22:32

Abstrakce z Ukrajiny a Nizozemska, vlastně z Vysočiny

Není to mezinárodní kulturní akce velkého dosahu. Ale i tak je obsahem přitažlivá a zde, v Jaroměřicích nad Rokytnou, opravdu mimořádná. Pořádající Městské informační centrum poskytlo komorní interiér bývalého barokního Špitálu dvěma malířům k představení jejich tvorby. Pod titulem Křižovatka výstava obsahuje výběry z ateliérů zahraničních členů Umělecké besedy slovenské, ukrajinského malíře Sergeje Petroviče Biby (nar. 1966) a nizozemského malíře Walthera Smeitinka – Mühlbachera (nar. 1963). Biba pochází ze Zakarpatské Ukrajiny, doma je v Užhorodě, kde studoval umění. Brzy si dokázal pootevřít svět kreativity malířskými experimenty blízkými postmodernímu umění. Šířeji se pak v tomto smyslu orientoval při delším pobytu v Polsku. Když se ještě později stal členem Umělecké besedy slovenské, získal tím nové umělecké přátele a zejména možnost individuálních a kolektivních výstavních vystoupení. Přes Slovensko přišel na Moravu, za Waltherem Smeitinkem. Do jeho ateliéru se vracívá. Bibův projev je povšechně abstraktní. Smeitinkův rovněž. Šťastnou skutečností je, že oba drží abstrakci na svůj způsob, že projevy jsou si spíše nepodobni. Nedá mně to, abych alespoň kuse nevzpomněl jaroměřickou vernisáž. Když přišla řeč na abstrakci, řečník ji takto zobecnil: Kašle na život, kašle na lásku, kašle na přírodu, všechno jde z autorova nitra… Nejzajímavější bylo, že to vlastně nemyslel špatně. Abstrakce je prostě taková. V některých Bibových malbách ovšem vidíme dokonalý antiabstraktní prvek, drobný konkrétní kreslířský záznam portrétního charakteru, snad jako neodbytnou vzpomínku na autorovy blízké z minula. Je to ozvláštňující. Jinak je vše, „jak má být po abstrakcionisticku“. Na nevelkých formátech skládá Biba generalizované kompozice, jimž nedává názvy. Prvky odkazující k přírodě, k technické civilizaci, „pohyblivé znaky“ elektronické komunikace, geometrický soulad a harmonicky tlumená barevnost. Takový je Bibův index. Je to abstrakce „odjinud“, má přitažlivou východní a přes Polsko rovněž severní dikci. Biba údajně všechny právě vystavené obrazy namaloval na Vysočině, při pobytech u Smeitinka.       Smeitink, narozený 1963 v nizozemském Doetinchemu, studoval v Nijmegenu umělecké řemeslo, dějiny umění a textilní tvorbu, pak byl sedm let odborným učitel na Grafickém lyceu v Utrechtu. V druhé půlce 90. let pomáhal při pořádání akcí v rámci partnerských vztahů mezi nizozemským Utrechtem a Brnem. U nás, větší měrou na Moravě, uskutečnil řadu svých výstav. V obci Příštpo v sousedství Jaroměřic nad Rokytnou si s manželkou koupili v roce 2006 venkovské stavení. Smeitink se naučil česky, získal české občanství. V listopadu 2014 otevřel v Příštpu soukromou galerii. Smeitinkova abstraktní malba je založena na vazbě určitého arzenálu částečně poznatelných jednotlivostí, na geometrických vztazích a tlumené zemité barevnosti. Při vernisáži výstavy Smeitink připomenul svoji stále podrženou tendenci: Chci divákovi něco ukázat, ale současně něco nechat skryté. Ano, to je nejlepší cesta k uchování si plné svobody projevu, při poskytnutí divákovi dostatečného prostoru k osobnímu závěru, že umělce proto akceptuje, protože mu rozumí. Při letmém zrakovém průzkumu jsou Smeitinkovy obrazy vlastně velmi jednoduchými kompozicemi s estetickým zápolením přímých linií s protikladnými dynamicky rozvlněnými gestickými čarami. To je ovšem pouhý povrch autorových malířských konstrukcí. V nitru sestávají z více barevných vrstev, často nesoucích struktury vytvářející optické efekty světla a stínu mírně posílené střízlivými valéry kontrastních barev. Ony zmíněné poznatelné jednotlivosti pocházejí ponejvíce z krajiny. Nesou odkazy důslednosti práce s barvou, jak je známe z barokní holandské malby. Smeitink překrývá a rozsvěcuje postupně nanášené vrstvy, což rozhodně není primárním znakem abstrakce. Nic však není v Smeitinkově generalizaci věcné, konkrétní, výsledný abstraktní obraz má svérázný charakter. Tedy tu je tázání, z čeho a jak vzniká osobitost malířského výrazu? Pokud sám tvůrce stojí více o dosažení výsledku své práce dle vlastního „předpisu“ než o verbální sdělování svých technologií, můžeme se pouze dohadovat. Malířský projev je specifickou směsí řemeslných dovedností, osobní filozofie, citu střeženého rozumem a dojista i nesdělitelné psychosomatické sloučeniny malířova tvůrčího pudu. Zrozený obraz má být nanejvýše osobitým svědectvím o individuu tvůrce. A v příměru k obrazu předcházejícímu má vždy být nový. Nebo alespoň nově rozvíjející předtím dosažené. Předešlá věta jde na Smeitinkovo tělo i duši. On je typickým rozvíjejícím malířem s volným tempem práce. Stále má co ukázat k příjemnému podívání. Závěrem poznámka, snad ne zbytečná: Biba a Smeitink jsou přáteli. Jejich osobní i umělecké kontakty jsou rozvité. Přesto je na propagační tiskovině k výstavě uvedeno Smeitinkovo jméno před Bibovým. Abecední pořádek i úcta k hostu jsou pominuty. Ve stejném pořadí jsou spojitě, poněkud nešťastně, zobrazeny výřezy z obrazu jednoho a druhého. Reprodukce Smeitinkova obrazu zabírá bez grafického zdůvodnění šedesát procent vymezené plochy, Bibova v nerovnováze nezaslouženě jen čtyřicet.           Sergej Petrovič Biba a Walther Smeitink – Mühlbacher, Křižovatka, obrazy, Špitál, Jaroměřice nad Rokytnou. Výstava je přístupná do 31. října, pozvánka na vernisáž a plakát neuvádějí otevírací dobu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 12:54:00

Británie podpořila kandidaturu nizozemského premiéra Rutteho do čela NATO

Londýn/Brusel - Británie podpořila kandidaturu dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici šéfa Severoatlantické aliance. Podle agentury Reuters to dnes uvedlo britské ministerstvo...

Čas načtení: 2024-02-22 12:54:00

Británie i USA podporují kandidaturu nizozemského premiéra Rutteho do čela NATO

Londýn/Brusel/Washington - Britská vláda podporuje kandidaturu dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici šéfa Severoatlantické aliance. Podle agentury Reuters to dnes uvedlo britské...

Čas načtení: 2024-02-22 12:54:00

Británie i USA podporují kandidaturu nizozemského premiéra Rutteho do čela NATO

Londýn/Brusel/Washington - Britská vláda podporuje kandidaturu dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici šéfa Severoatlantické aliance. Podle agentury Reuters to dnes uvedlo britské...

Čas načtení: 2024-02-22 14:35:39

Rutte už má nakročeno do čela NATO, podpořila ho Británie i Biden

Britská vláda podporuje kandidaturu dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici šéfa Severoatlantické aliance, potvrdilo britské ministerstvo zahraničí. Bruselský web Politico ve středu napsal, že Rutte už si zajistil podporu dvou třetin členských států NATO včetně Bílého domu. Ten však zatím svou podporu nevyjádřil nahlas.

Čas načtení: 2024-02-22 14:33:00

Rutte už má nakročeno do čela NATO, podpořila ho Británie i Biden

Britská vláda podporuje kandidaturu dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici šéfa Severoatlantické aliance, potvrdilo britské ministerstvo zahraničí. Bruselský web Politico ve středu napsal, že Rutte už si zajistil podporu dvou třetin členských států NATO včetně Bílého domu. Ten však zatím svou podporu nevyjádřil nahlas.

Čas načtení: 2024-02-22 12:54:00

Západní země podporují kandidaturu Rutteho do čela NATO

Londýn/Brusel/Washington -Několik členských zemí Severoatlantické aliance dnes vyjádřilo podporu kandidatuře dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici generálního tajemníka NATO....

Čas načtení: 2024-02-22 12:54:00

Západní země podporují kandidaturu Rutteho do čela NATO

Londýn/Brusel/Washington -Několik členských zemí Severoatlantické aliance dnes vyjádřilo podporu kandidatuře dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici generálního tajemníka NATO....

Čas načtení: 2024-02-23 08:05:34

Bude nový tajemník NATO Holanďan? Největší alianční hráči podporují premiéra Rutteho

Několik velkých členských zemí Severoatlantické aliance vyjádřilo podporu kandidatuře dosluhujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho na pozici generálního tajemníka NATO. V tomto smyslu se oficiálně či neoficiálně vyjádřily Spojené státy,...

Čas načtení: 2024-02-25 14:05:00

Vybrali jsme pro vás: Kanálový poklop jako objekt krásy? Jednu z libereckých uliček jich zdobí zhruba sto

V úzké uličce, která spojuje v Liberci ulice Širokou a Pražskou, můžete za chvíli obejít pořádný kus Česka i Evropy. Jediným krokem se můžete dostat z Kutné Hory do Klatov a jen několik kroků vás dělí od německých Drážďan, bulharské Sofie nebo nizozemského Amersfoortu. Dlažbu tam totiž zdobí zhruba stovka kanálových poklopů, z nichž třetina je z ciziny. Objevily se tam díky projektu s názvem Civilizace, který podpořil Liberecký kraj a vedení města.Všechno z tématu Umění a kultura můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.