Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-10-06 14:06:13

Výskyt tuberkulózy v romských osadách neklesá

Neochota spolupracovat, negramotnost, výrazně rozdílné hodnotové orientace komplikují boj slovenských lékařů jak s tuberkulózou, tak nově s nemocí covid-19 v romských osadách. Na Slovensku žije v segregovaných osadách 300 tisíc Romů, vzdálených mnoho kilometrů od většinové společnosti. Bez přístupu k vodě, v nedobrých hygienických podmínkách a v nejasných rodinných konstelacích je téměř nemožné dohledat kontakty, a to jak u covidu, tak u... The post Výskyt tuberkulózy v romských osadách neklesá appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2024-12-17 14:01:00

Žena v Kanadě zatčena kvůli odmítnutí léčby tuberkulózy

Šestatřicetiletá Geraldine Masonová byla v Manitobě zatčena, prohledána a uvězněna za to, že se neúčastnila léčby tuberkulózy. (Foto: X) Přestože nebyla infekční ani neměla záznam... Článek Žena v Kanadě zatčena kvůli odmítnutí léčby tuberkulózy se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-10-06 14:06:13

Výskyt tuberkulózy v romských osadách neklesá

Neochota spolupracovat, negramotnost, výrazně rozdílné hodnotové orientace komplikují boj slovenských lékařů jak s tuberkulózou, tak nově s nemocí covid-19 v romských osadách. Na Slovensku žije v segregovaných osadách 300 tisíc Romů, vzdálených mnoho kilometrů od většinové společnosti. Bez přístupu k vodě, v nedobrých hygienických podmínkách a v nejasných rodinných konstelacích je téměř nemožné dohledat kontakty, a to jak u covidu, tak u... The post Výskyt tuberkulózy v romských osadách neklesá appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2019-08-23 08:00:43

Svoboda slova je svobodou říkat věci, které někdo jiný nechce slyšet

Když jsem před pár dny vydal článek Z románu 1984 se stal policejní manuál, zakončil jsem jej úmyslně na ostrou notu, abych sklidil nějaké reakce a skutečně se mi jich dostalo. Vypíchl bych hlavně dvě (reakce, ne oči), kterých se bude týkat dnešní článek. První, nick filozof: "Autor článku jistě ví, že omezení svobody slova byla v Evropě zavedena právě kvůli zkušenost i s totalitními režimy, proto jimi argumentovat je poněkud manipulativní. Tato omezení podporovali všichni pováleční evropští liberálové, protože neviděli důvod, proč by měla být svoboda projevu dána lidem, kteří ji ostatním upírají. Holt liberalismus nemusí být jen ten americký. Nevidím jediný přínos v toleranci nacistických a bolševických projevů." A druhá, nick GreenRedfighter: "Pokud se ten případ doopravdy stal tak jak říkáte, tak to je samozřejmě špatně a dotčené orgány by to měly prošetřit. Pokud se bavíme o svobodě slova obecně, tak zcela jednoznačně nemohu souhlasit s tím, že by „liberál“ nikdy nemohl obhajovat její částečné potlačení. Pokud např. vyzývám k holokaustu a nebo jen rasisticky očerňuji nějakou skupinu lidí, tak už tím se dopouštím jednání, které někoho poškozuje. K tomu je už zcela ohraný výrok, že „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“. A nikdo nikomu nedává právo druhé verbálně omezovat. Celkově jde samozřejmě i v tomto o dosažení nějaké přijatelné hranice. To, co slýchám občas z anglosaského světa mi přijde často přitažené za vlasy. Ovšem u nás zas je veřejný prostor plný strejců, kteří jsou nadurdění, když jim někdo omezuje jejich „právo“ nadávat na Muslimy nebo Romy." Mám za to, že svoboda slova je pro naši civilizaci kriticky důležitým mechanismem. Její byť jen "částečné potlačení" považuji nežádoucí, a to i přes to, že může být vedeno zprvu dobrými úmysly. Jak praví německé přísloví "das Gegenteil von Gut ist gut gemeint": protikladem dobrého je „dobře myšlené“ (po česku říkáme, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel). Přičemž některé státy jsou na té cestě do železniční stanice Hluboká pod Zemí podstatně dále než my a ukazují nám v praxi, co by se mohlo stát i zde. Aby se ale odpověď neroztáhla odsud až do Užhorodu, omezím se na pět bodů. Obrat k zákazům a represím, které jsou v rozporu s kořeny liberalismu Bod první se týká té námitky o jednání, které někoho poškozuje. Ano, nejste-li úplně teflonový jedinec, asi vás urážky z cizích úst nějak vnitřně poškodí. Už zde bychom si měli všimnout jedné věci: z hlediska účinku na vnitřní stav člověka není rozdílu mezi tím, jestli jsou dotyčné urážky rasistického nebo jiného charakteru. Osobní útoky zaměřené vůči slabinám, za které nemůžete, dokážou být pěkně bolestivé. Spočítejte jen, kolik lidí se v diskusích naváží do VKml kvůli jeho deformované tváři, ač by se měli spíše vymezovat vůči jeho myšlenkám. Již zesnulý Ransdorf to také hodně schytával kvůli křivému úsměvu, ačkoliv by bylo bývalo daleko líp ho kritizovat za to, že je členem KSČM. Bohužel si myslím, že někteří z těch útočníků se považují za dobré Evropany a liberály. Lidská povaha má hodně temnějších stránek. Sám mám v tomhle směru pár osobních historických zkušeností, protože jsem po otci poloviční Bulhar, a to ani dnes není zrovna prestižní národnost. V Ostravě 90. let, kde jsem vyrůstal, teprve nebyla. Také jsem si občas na svoji adresu vyslechl něco, co se za rámeček nedává, i když většina lidí byla dost zbabělá na to, aby se nenechali přímo slyšet a dozvídal jsem se to jen skrze kamarády. Inu, Kokoti jsou věční. Naštěstí to nebylo moc časté. (Mimochodem, kdo tu knihu máte doma, podívejte se na jméno překladatele, možná budete překvapeni. Nejde o náhodnou shodu jmen, je to sám on.) Přesto považuji trestní zákon za příliš tvrdé kladivo k řešení takových verbálních ťafek, i kdyby byly sebehnusnější. Zdá se mi, že hodně lidí nedoceňuje, jak moc je trestní stíhání samo o sobě trestem – výslechy na policii, nutnost platit advokáta, soudy – i kdybyste nakonec byl osvobozen. Mám za to, že takovému trápení by měl být vystaven jenom člověk, který něco skutečně hmatatelného udělal, ne jen otevřel ústa a vypustil, co si myslí, i kdyby to byl verbální pšouk smrdící na sto honů. Je očividné, že v tomto se můžou názory různých lidí lišit a GreenRedfighter si zjevně myslí něco jiného. Pro mě je svoboda slova ale právě svobodou říkat věci, které někdo jiný nechce slyšet. Banální výroky žádnou ochranu nepotřebují. I v Číně můžete říci, že hrající si koťátka jsou roztomilá, aniž by vám něco hrozilo. Liberalismus to ze začátku své existence chápal a pěkným shrnutím tohoto postoje byla věta, kterou dokážu podepsat: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat." (Údajně je jejím autorem Voltaire, ale není to prokázáno.) Moderní liberálové se skutečně rozhodli od tohoto principu odvrátit, ale tím se vzdali kusu sama sebe a pak není divu, že jejich politický balíček působí trochu „cinknutě“ a neúplně. Asi jako pěkný a voňavý dort, ze kterého někdo ukousnul velké sousto – najednou už není tak přitažlivý. Myslím, že si toho všímají i voliči, kteří ve skutečnosti nejsou zas takové tupé stádo, jak se dnes rádo arogantně říká, zejména po nějakém referendu, které nevyšlo, jak mělo. Zvláště ti potenciální voliči liberálů o takových věcech, jako je ideologická konzistence, přeci jen přemýšlejí. A řekl bych, že mizerný stav preferencí "nominálně liberálních" stran v Evropě je zčásti způsoben právě tím obratem k zákazům a represím, které jsou v rozporu s kořeny liberalismu. Bohužel je pravda, že těch lidí, kteří s tím výše zmíněným údajně Voltairovým citátem hrubě nesouhlasí, je docela dost i v Americe, která chrání svobodu slova ústavním dodatkem. Čísla vzešlá z tohoto průzkumu libertariánského Cato Institutu nejsou úplně radostná: Zajímaly by mě hodnoty u nás, ale nenašel jsem je. V téhle souvislosti bych se ještě rád letmo dotknul onoho nedávného vyjádření čínské ambasády, že z ČR ve vztahu k hongkongským nepokojům zaznívají „chybné názory“. Hodně lidí se nad tím otřáslo hnusem, čemuž rozumím. Jenže: je opravdu tak velký rozdíl mezi "chybnými názory" a "nenávistnými projevy"? Schválně to v následujícím textu občas zaměním, aby bylo vidět, že to zas tak vzdálené koncepty nejsou. "Nenávist" je gumová kategorie Druhý bod, který mi na potlačování svobody slova ve jménu něčích citů vadí, je principiální nestabilita celé struktury. Ta je daná tím, že pojmy jako „rasismus“ nemají jasné ohraničení a jejich definice v průběhu posledních desítek let ohromně expandovala. Bývaly časy, kdy se pod pojmem rasismus rozuměla zákonná diskriminace typu „černí nesmějí jezdit v přední části autobusu“. Dnes se nálepka rasismu ocitá i na karikatuře Sereny Williams, kritice Meghan Markle za to, že příliš často létá privátním jetem nebo Trumpově tweetu o tom, že Baltimore je krysami zamořená díra, což opravdu je. Čímž vzniká de facto kasta bohatých a vlivných lidí, jejichž kritika je považována za projev nenávisti a rasismu. Tím samozřejmě oslabuje jakákoliv negativní zpětná vazba, protože málokomu se chce být veřejně nálepkován. (Malý myšlenkový experiment: představte si, jak by vypadala debata o klimatu a ekologii, kdyby Greta Thunbergová byla černé pleti. To by bylo nálepkovací peklo ještě daleko horší než to současné.) Toto nejsou podle mého názoru žádné ojedinělé excesy, ale zákonitý a očekávatelný proces, asi podobně, jako když hodíte míč na strmý svah a on se začne kutálet dolů, aniž by jej někdo musel popohánět. Vychází to z lidské povahy: dejte lidem do ruky obušek, který mohou dle libosti použít proti svým protivníkům, a začnou s ním mlátit. Ne všichni, samozřejmě. Je spousta rozumných lidí, kteří chápou, že princezna Meghan to schytává za své environmentální hyperpokrytectví a ne za to, že její matka byla černá. (Na ní samé to beztak není moc vidět.) Ale tón debaty bohužel určují spíš hysterici – ti, kteří tím obuškem rádi mávají. V souboji o společenskou dominanci je „rasová karta“ roku 2019 volným ekvivalentem dřívějšího obvinění z hereze. Bodejť by ji tedy bezskrupulózní jedinci nepoužívali, jak to jen jde. "Nenávist" je další taková gumová kategorie. Před deseti lety se o ní skoro nemluvilo. Dnes se toto slovo papouškuje v určitém typu médií neustále. Některé noviny nemůžete otevřít, aby z nich na podlahu nevypadlo tak pět až deset nenávistí různých velikostí a střihů. Můžete mi, GreenRedfightere, říci, kde začíná a kde končí nenávist? Nemůžete, protože to nejde. Na rozdíl od tuberkulózy nebo Středočeského kraje je to vágní emocionální pojem, který si každý představuje jinak a jeho aplikace je naprosto svévolná. Je úplně skvělé, když se pak ocitnete před vyšetřovatelem nebo soudcem a váš další život záleží na tom, jak si ten pojem vykládá on. Třeba se vám to nikdy nestane – ale jedinou garancí je to, že by „projevy nenávisti“ přestaly být trestné. V Británii, o které byl minulý článek, vidíme, k čemu vývoj směřuje: ke zcela subjektivnímu standardu, podle nějž je „nenávistným incidentem“ právě takový, který „oběť“ jako nenávistný vnímá a není to potřeba nijak dokazovat. Z něčího pohledu je to možná zlatý standard; já to považuji za děs, bránu psychopatům otevřenou. Justice kontaminovaná tímhle principem se velmi snadno stane nástrojem teroru a bezpráví proti nepohodlným lidem. Jak už výše řečeno, i vyšetřování samotné je svého druhu trestem. Každý rok se dozvíme z médií, že se situace ještě zhoršila Třetí bod, který mi v této souvislosti vadí, jsou institucionální změny. Jde minimálně o dva typy změn. Boj proti různým ­-ismům se neodehrává jen na osobní úrovni. Velmi rychle vzniknou celé struktury, které se mu věnují. Buď jsou to přímo úřady nebo nějaké nevládní organizace, kterým stát celou věc takříkajíc outsourcuje. Jaký je základní instinkt každé organizace? Přežití a expanze. To neplatí zdaleka jen v tomto oboru, to platí úplně všude. Na pomyslném opačném pólu stojí třeba vojensko-průmyslový komplex, před kterým varoval generál Eisenhower při odchodu z prezidentské funkce. Jakmile nějaký úkol začne vytvářet pracovní místa, vznikne množina lidí, kteří jsou na jeho pokračování existenčně závislí. Jinými slovy, další lobby, jejíž zaměstnanci se nacházejí ve střetu zájmů. U některých misí se dá aspoň změřit, že skončily. Vyhlásila-li WHO válku pravým neštovicím, bylo možno ověřit, že jich na světě ubývá, až došlo k úplné eradikaci. Tam je solidní šance, že nestvoříte začarovaný kruh požadující neustále další pravomoci a peníze. To ale není případ boje proti chybným  názorům/různým ­-ismům. Tam žádná nezávislá metrika neexistuje. Můžete počítat "incidenty", ale statistika založená na subjektivních dojmech nemá žádnou vypovídací hodnotu. A zkušenost říká, že vznikne-li síť institucí, která si vykořenění -ismů vetkne do jména, každý rok se budeme dozvídat z médií, že se situace ještě zhoršila, je velmi vážná a tím pádem je nezbytně potřeba zvýšeného úsilí (a peněz a restriktivnější legislativy). Tady zase máme určitou výhodu z toho, pozorujeme-li dění jinde. Podívám-li se dnes na USA a Británii, oba státy jsou dnes daleko posedlejší myšlenkou všudypřítomného, neviditelného a zničujícího systémového rasismu než v dobách, kdy jeden z nich kolonizoval čtvrt planety a v tom druhém běhal po ulicích Ku-Klux-Klan s připravenými oprátkami. Nemusíme ale nutně chodit za moře; u nás v ČR máme teď také daleko více organizací zabývajících se začleňováním apod. než v 90.letech, kdy na ulicích opravdu občas probíhaly krvavé bitky mezi skiny a jejich nepřáteli všech barev pleti. A jaké mají výsledky? Hergot, vždyť těch ghett za dlouhá léta vládou financovaného úsilí spíš přibylo. I v té Ostravě je to horší než dřív. Rvaček je míň (také zásluha kamer), ale podstatně více je viditelné chudoby a zoufalství. ČR devadesátých let byla celkově méně bohatá, ale nůžky mezi Vinohrady a Ostravou-Jih nebyly ani zdaleka tak rozevřené jako dnes. Tolik jeden institucionální vývoj. Pak je tu otázka policie a toho, zda náhodou nemá důležitější věci na práci. Vyšetřování trestných činů je úkol pro orgány, které mají omezené zdroje lidské i finanční. Čím více položek bude obsahovat trestní zákoník, tím větší náklad práce pro vyšetřovatele; a v dnešních časech, kdy se toho na sociálních sítích a v diskusích nažvaní neskutečné množství každý den, také nepřeberné množství potenciálně stíhatelných chybných názorů/projevů nenávisti, z nichž se nutně může zabývat jen malou podmnožinou. Čímž ještě navíc bude vzbuzovat dojem, že neměří všem stejným metrem. A ten je pro autoritu práva hodně korozivní. Povšimněte si, GreenRedfightere, že v Humberside, kde byl pan Miller policejně zkoumán za transfobii na Twitteru, došlo podle Telegraphu za poslední rok k nezanedbatelnému nárůstu počtu násilných trestných činů. A o těch se snad shodneme, že na kvalitu života obětí mají dramaticky větší vliv než chybné názory/tweety šířené po internetu. Není to náhodou tím, že se policie rozhodla honit "lacinější čárky", nebo že jí shora někdo doporučil, ať se verbálním deliktům věnuje více ve jménu sociální spravedlnosti? Zde bych opět považoval za nejjednodušší proškrtat trestní zákon a říci policii, ať věnuje svůj čas a úsilí reálným zlodějům a podvodníkům, kterých je bohužel stále docela dost a které zatím nestíhá potlačit natolik, aby mohla říci, že je čas se věnovat banálnějším skutkovým podstatám. (Kdo o tom pochybuje, ať si nechá v přízemním bytě pootevřené okno a odjede na dovolenou.) "Upřímnost" debaty o azylové a migrační politice Čtvrtým bodem je otázka vedlejších efektů. Žádné zákonné opatření není tak pěkně a čistě navrženo, aby "dělalo, co mělo" a "nedělalo, co nemělo". Vždycky nastávají nějaké jiné efekty, někdy možná zamýšlené, jindy naprosto neočekávané. Jeden příklad: v případě Evropy měla snaha o represi různých chybných názorů/-ismů po pár desetiletí nepochybně "mrazivý efekt" na upřímnost debaty o azylové a migrační politice, kdy zastánci restrikcí najednou jako by se nacházeli na nelegitimní půlce názorového spektra. Tím pádem se určitý typ mainstreamovějších politiků bál něco říkat a dělat. Tenhle mráz úplně nepřešel dodnes, i když realita už si vynutila určité korekce; ještě i teď se ale západní socialisté zmítají mezi strachem z toho, ztratit voliče a z toho, být onálepkováni vlastními soudruhy. (Viz: kauza Sarrazin.) Následky této zcela zbytečné závady v politické komunikaci budou řešit ještě další generace, které nám za to budou jistě nesmírně vděčné. Tím jsme se mimochodem také ocitli v paradoxní a značně pokrytecké situaci, kdy uplácíme Turky, Maročany či Libyjce za to, že nám dělají vnější ostrahu hranic. Což o to, ono je to i v jejich zájmu, protože dokonce ani v Turecku nejsou migranti z primitivnějších zemí kdovíjak populární. Ale dávalo by větší smysl, kdybychom vlastní politiku konali vlastními silami, ne ji přenechávali Erdoganovi či nějakým warlordům ze severoafrické pouště. Ochrana vlastních hranic je totiž, na rozdíl od policejního postihu chybných názorů/projevů nenávisti, základním definujícím úkolem státu už od dob Egypťana Sinuheta. Myšlenka není rtuťový teploměr, který bylo možné snadno zakázat Konečně se dostáváme k pátému a poslednímu bodu, kterým je účinnost. Tady bych rád reagoval k té námitce, že evropští liberálové podporují omezení svobody slova na základě zkušeností s totalitními režimy. Opravdu? Nevěřím ani na okamžik tomu, že by potlačování verbálních projevů určité myšlenky vedlo k tomu, že ona sama o sobě kdovíjak oslábne. Maximálně nějaký čas přežívá mimo viditelnou společenskou scénu. Myšlenka totiž není rtuťový teploměr, který bylo možné zakázat snadno, protože doma si jej člověk ze základních surovin neuplácá. Myšlenky se šíří mezi lidmi všelijakými způsoby bez ohledu na to, co si státy přejí. Historický tlak ze strany různých StB, Gestap a dalších organizací způsobil, že lidé v jejich skrytém šíření dosáhli značné dokonalosti. Největším nepřítelem myšlenky A není zákon, který by její šíření omezoval. Jsou jím myšlenky B,C,D až Z, které také soupeří o pozornost lidí, jenž je z principu omezená; nemůžeme stíhat sledovat všechno. A právě v téhle situaci vede oficiální zákaz k tomu, že zakázaná myšlenka dostane punc myšlenky zajímavé, které stojí za to věnovat aspoň chvíli času. Čerstvě to vidíme na kauze Tommyho Robinsona, který byl Facebookem prohlášen za neosobu. Troufnu si odhadnout, že tohle velké mazací tažení upozornilo na jeho existenci daleko více lidí, než kdyby ho anonymní Facebooková šlechta nechala být. Dneska to jméno znají i jedinci, které předtím ani nenapadlo se zajímat o detaily britské pouliční po(pu)litiky, a to v desítkách zemí světa. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Podíváme-li se do vzdálenější historie, je nápadné, jak málo se totalitním či autoritářským režimům dařilo potlačovat existenci a tajné šíření myšlenek, které prohlásily za zakázané. V Protektorátu se poslech nepřátelského rozhlasu trestal "káznicí nebo i smrtí", ale stejně skoro všichni věděli, co včera říkal Londýn. Kancléři Bach a Metternich se snažili zlikvidovat liberály a jejich myšlenky velmi důkladně, ale stejně bylo Rakousko-Uhersko o generaci později postaveno na základ relativně liberální ústavy, nad kterou by se oba pánové museli zhrozit. Římská říše pronásledovala křesťanství drastickými metodami, kterými dnešní evropské státy rozhodně nevládnou, ale stejně nakonec musela před jeho šířením kapitulovat. A vrátíme-li se opět do současnosti, státy EU mají vesměs ve svých trestních zákonících širokou škálu verbálních trestných činů, ale jejich původní politická vrstva je oslabena, kdežto tvrdá pravice se má čile k světu a středovější strany začínají přebírat její recepty, aby si udržely voliče. Kdybych měl odhadovat, proč tomu tak je, tak proto, že tento typ represí vyvolává selekční tlak. Myšleno v tom darwinovském slova smyslu. Pitomci si naběhnou a skončí, chytřejší jedinci začnou organizovat "disent", paralelní politické a společenské struktury, které se pak v případě krize (nebo třeba jen voleb) mohou ukázat životaschopnější než stávající model, už jen proto, že celou dobu své existence musely počítat s represemi. Nějaká krize vždycky přijde; není na světě politická ideologie, ani liberální, ani jiná, která by dokázala generovat schopné a poctivé politiky po sto procent času. A v takový čas všeobecného pochybování a nedůvěry má opozice u lidí kladné body už jen proto, že se ji zdiskreditovaní předchůdci snažili umlčet. Příklad z nedávné historie: víte, proč je dnes v Maďarsku u moci Viktor Orbán a proč měl dokonce dost sil k tomu, aby přepsal ústavu? Protože jeho předchůdce Gyurcsáni zcela zničil důvěryhodnost dříve dominantní socialistické strany, a "připravenému štěstí přálo".   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-07-22 17:29:09

Film Zatoulaný chce být artovým filmem, ale nabízí spíše gay erotiku

Režisér snímku Zatoulaný Camille Vidal-Naquet chodil téměř tři roky do Bouloňského lesíku na okraji Paříže, kde se nabízejí homosexuální prostituti. Mluvil s nimi, poznával je a zamiloval si je (tím nemyslím sexuálně). A jeho filmu to velmi ublížilo.  Dvaadvacetiletý bezdomovec Leo si vydělává na ulici prostitucí a jediné, co ho zajímá, je kouření cracku, pervitinu a hašiše. (Hraje ho Félix Maritaud, kterého čeští diváci mohli zaznamenat v jiném filmu s gay tematikou filmu 120 BPM.) Je zamilovaný do svého "kolegy" Ahda, který je ovšem heterosexuál a prostituce s muži je pro něj prostě práce. Leo je takovým mužem bez vlastností, žije daným okamžikem a jen fakt, že trpí chronickým kašlem, který postupně huntuje jeho tělo, je hybatelem nějakého děje (i když tvrzení lékařky, že má zápal plic s náběhem na tuberkulózu je trochu legrační, bakterii tuberkulózy buď v těle máte, nebo nikoliv). Režisér ho ukazuje jako takové zvířátko, které nemá vlastní odpovědnost. Pozoruhodná je bezproblematičnost hlavního hrdiny: nemá vlastně jiný problém než marnou lásku a nemoc, a je tím pádem vlastně ničím nezkažený. Vlastně problematické moc nejsou ani jiné postavy, sem tam sice dojde ke konfliktu, ale nejde o nic tragického. Tvůrce filmu se nesnaží jejich životy nějak hodnotit, jenže právě to je obrovským selháním. Prodávání vlastního těla je zde líčeno jako něco, co s sebou nenese žádná rizika (kromě zvrhlého zákazníka zvaného Pianista, před kterým se ovšem všichni varují). Dokonce když Leo s dalším prostitutem jednoho zákazníka uspí, je následné "bílení" bytu citlivé, v zásadě vezmou jen cetky. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ale co, lze namítnout, i Bohumil Hrabal dokázal udělat z hospodských ochlastů zajímavé postavičky. Jenže Vidal-Naquet nemá dar hledat perličky na dně, v jeho pojetí je dno plné normálních lidí, kteří jsou úplně stejní jako třeba dělníci v továrně. A někdy proto se divák diví, když filmem probleskne úvaha, že nemohou jinak. Třeba když se Leo loučí s Ahdem, který odjíždí s postarším homosexuálem do Španělska, protože nemá jiné východisko a tam zase "začne trénovat". Proč si ale tento svalnatý a pohledný zdravý muž zvolí tuto cestu, jasné není. Je líný a pohodlný? Nikdy by nesplatil své dluhy? Žádná odpověď: ta by totiž mohla narušit celé pojetí filmu. A tak sledujeme různé příhody, které Vidal-Naquet zřejmě v průběhu let zaznamenal, všechny jsou celkem milé (i když dětem bych je nevyprávěl) a i trochu agresivní snaha dvou vymydlených cool homosexuálů narvat Leovi do análu "sloní" dildo vlastně končí spravedlivým trestem. A protože v posledních letech musí být ve francouzských filmech o  homosexuálech ztopořené penisy, veze se na této vlně i Vidal-Naquet. Jeho pokus o artový film se tu dostává přes hranici soft pornografie a není moc jasné proč, leda že je to komerční počin kvůli gay divákům. Leo také učiní krok k opuštění světa pouliční prostituce, ale dopředu můžeme tušit, že nebude úspěšný, protože vlastně nechce. A i když v závěru filmu budeme ignorovat některé (dosti nedůstojné) polopatismy (jako parafráze Krista sundaného z kříže s jeho matkou) a očekávaná vyústění děje, stejně nám zbude (přes veškerou Maritaudovu snahu hrát na hranici fyzických sil, což je asi jediný klad snímku) jen zapomenutelná historka, která v nás nevzbudila žádné emoce. Když totiž chcete zaujmout vyprávěním, nestačí, že danou postavu či prostředí milujete, jako se to stalo Vidal-Naquetovi.  

Čas načtení: 2024-03-05 10:08:06

Plzeňská fakultní nemocnice převezme léčebnu Janov, zvýší se jí rozpočet

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek vsadil na koncentraci péče do fakultních nemocnic. Na své poslední návštěvě v Plzni totiž oznámil, že Fakultní nemocnice Plzeň převezme Léčebnu tuberkulózy a respiračních onemocnění Janov na Rokycansku, kde je podle jejího webu 195 lůžek a léčí se zde s pomocí kvalitního ovzduší uprostřed brdských lesů pacienti s plicními onemocněními. Pracovníci ale byli informací zaskočeni.

Čas načtení: 2024-03-11 13:48:31

Přibylo případů tuberkulózy, riziko nákazy je ale nadále nízké

V Česku loni výrazně přibylo případů tuberkulózy (TBC), meziročně o sedmnáct procent. Téměř polovinu ze 447 případů ale tvořili cizinci, většinou z Ukrajiny, oznámil na tiskové konferenci vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou Jiří Wallenfels z Fakultní nemocnice Bulovka. Počty jsou podle něj předběžné. Očekává, že může být dodatečně hlášeno až zhruba celkem 460 případů. Zároveň doplnil, že mezi Čechy a cizinci se šíří různé kmeny nemoci. Riziko nákazy pro běžnou populaci se tak podle něj nezvýšilo.

Čas načtení: 2024-03-12 07:05:27

V Česku narůstají počty černého kašle nebo záškrtu. Vakcinologové doporučují pozměnit strategii přeočkování v dospělosti

V Česku narůstá počet případů tuberkulózy, černého kašle, příušnic, spalniček i záškrtu. Největší a klíčovou ochranou proti návratu takových nemocí zůstává očkování. V Česku je povinné hlavně u dětí a je hrazené ze zdravotního pojištění. Lékaři ale doporučují pravidelně se přeočkovávat i v dospělosti.

Čas načtení: 2024-03-11 13:34:00

Věda Plus: Kolik plísní je v ovzduší škol?

A jak jejich množství ovlivňuje třeba počasí? I to budou zjišťovat vědci z Mikrobiologického ústavu spolu se studenty šesti pražských škol. - Podíváme se do nově objevené nové galaxie - jedné z nejmladších a nejvzdálenějších. Proč ji odborníci přirovnávají k americkému herci Jamesi Deanovi, který říkal žij rychle, zemři mladý? - Počet případů tuberkulózy roste. Jak významně? Moderuje Tomáš Pavlíček.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-03-20 09:02:00

Senátorka Zwyrtek Hamplová: Tuberkulóza hrozila, spojitost s příchozími z Ukrajiny je potvrzena

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k výskytu tuberkulózy v zemi a dezinformacím.

Čas načtení: 2024-03-21 22:22:00

Černý kašel a turbekulóza. Spojitost s Ukrajinci? Potvrzeno, vypěnila Hamplová, které nevěřili

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová připomíná, jaké její tvrzení označoval ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) za dezinformace a která se nyní o několik měsíců později potvrzují. A sice, že šíření tuberkulózy má souvislost s příchozími Ukrajinci.

Čas načtení: 2024-04-25 05:40:00

Lékárnám dochází lék na závažnou nemoc. Nelze ho nahradit jiným

V Česku by už brzy mohl dojít lék, který je důležitý při léčbě tuberkulózy. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyzval distributory, aby neprodleně poskytli informace o množství tohoto přípravku, kterým v současné době disponují.

Čas načtení: 2024-05-15 13:55:48

Jaké jsou odměny, podmínky a potřebná zdravotní způsobilost pro darování krevní plazmy?

Co je krevní plazma a její využití Krevní plazma, která tvoří více než polovinu objemu lidské krve, je bohatá na různé látky nezbytné pro řadu léčebných procesů. Obsahuje nejen vodu, ale i vitamíny, minerály, hormony a plazmatické bílkoviny, jako jsou protilátky a albuminy. Tyto komponenty jsou využívány například v léčbě imunodeficiencí, autoimunitních onemocnění, koagulopatií, u pacientů s popáleninami nebo v šokových stavech a také při operacích a transplantacích. Kritéria pro darování plazmy Kritéria pro darování plazmy jsou navržena tak, aby zajistila bezpečnost jak pro dárce, tak pro příjemce. Jedná se o pečlivě stanovené podmínky, které musí potenciální dárci plazmy splňovat před provedením darování. Věk a hmotnost: Ideální dárci by měli být ve věku od 18 do 65 let, což zajišťuje, že dárce je dostatečně dospělý a zároveň není věkově znevýhodněn z hlediska zdravotních rizik spojených s darováním. Hmotnost dárce by měla být mezi 50 a 150 kg, což je důležité pro odhad množství plazmy, které lze bezpečně odebrat. Zdravotní stav: Je nezbytné, aby dárce byl v dobrém fyzickém a psychickém stavu. To zahrnuje nejen absence akutních či chronických nemocí, ale také dobrou celkovou kondici a stabilitu. Nemoci jako je vysoký krevní tlak, infekční onemocnění nebo jakékoliv psychické poruchy mohou darování znemožnit. Dokumenty: Každý dárce musí předložit platný občanský průkaz pro ověření identity a zdravotní pojištění, které slouží jako potvrzení o přístupu k lékařské péči v případě potřeby. Jazykové dovednosti: Dárce by měl mít alespoň základní znalost jazyka země, ve které darování probíhá, aby mohl správně vyplnit zdravotní dotazník a porozuměl informacím o procesu darování. Životní styl: Důležitým faktorem je také životní styl dárce. Osoby, které vedou zdravý životní styl a nejsou vystaveny rizikovým faktorům jako je drogová závislost nebo nechráněný pohlavní styk s mnoha partnery, mají nižší riziko přenosu infekcí. Omezení pro darování Dlouhodobé zdravotní komplikace: Osoby s chronickými zdravotními problémy, jako je diabetes, hemofilie, nebo historie hepatitidy a tuberkulózy, nejsou vhodnými kandidáty pro darování. Tyto stavy mohou zvýšit riziko pro dárce nebo příjemce. Dočasné stavy: Existují i dočasné důvody, proč nemůže být osoba považována za vhodného dárce. Mezi ně patří běžné alergie, nedávné infekce, chirurgické zákroky nebo očkování. V těchto případech je často možné darování odložit do doby, než bude dárce opět zcela zdravý. Tato kritéria jsou zásadní pro zajištění, že proces darování plazmy je bezpečný a efektivní jak pro dárce, tak pro příjemce. Odměny pro dárce Za darování plazmy dárci obdrží finanční odměnu 900 Kč za odběr, bonusy za přivedení nových dárců a další věcné dárky jako poděkování za jejich příspěvek. Dárci také mohou využít daňové úlevy pro další finanční benefity. Pro ty, kteří se rozhodnou pro pravidelné darování, jsou připraveny navíc věcné dárky jako vyjádření díků za jejich trvalou podporu. Množství a hodnota těchto dárků se zvyšují s počtem odběrů, což odměňuje dárce nejen finančně, ale i formou praktických předmětů pro každodenní život. Všechny tyto výhody nabízí dárcovské centrum Amber Plasma, která má dárcovská centra hned v několika městech české republiky. Informace o odměnách najdete na stránce: odměny za darování krevní plazmy. Dárci by neměli přehlédnout ani daňové výhody spojené s darováním plazmy. Díky systému bezpříspěvkového dárcovství je možné z daní odečíst 3 000 Kč za každý úspěšný odběr. Tato výhoda nejen zvyšuje materiální prospěch pro dárce, ale zároveň podporuje kulturu dárcovství v celé společnosti. Pro další informace o tom, jak si můžete odběr odečíst z daní, navštivte náš web, kde naleznete podrobný návod a další novinky. Kde můžete darovat krevní plazmu V České republice je možné darovat krevní plazmu v mnoha městech díky rozsáhlé síti dárcovských center. Tato centra jsou rozprostřena po celé zemi a nabízí dárcům příjemné a bezpečné prostředí pro darování. Mezi města, kde najdete tato centra, patří: Česká Lípa, kde se centrum nachází na Berkově ulici, Děčín, s centrem na Plzeňské ulici, Cheb, kde můžete darovat na Svobody, Chomutov, s dárcovským centrem na Školní ulici, Jablonec nad Nisou, kde se centrum nachází v pasáži hotelu Praha na Komenského ulici, Karlovy Vary, s centrem na Jugoslávské ulici, Litoměřice, kde můžete darovat na Dlouhé ulici, Mladá Boleslav, s centrem v Bondy centru, Plzeň, kde se dárcovské centrum nachází v oblasti Borská pole na Technické ulici, Praha - Nové Butovice, s centrem na V Hůrkách, Příbram, kde můžete darovat na náměstí T. G. Masaryka, Teplice, s centrem na U Hřiště. Tato dárcovská centra jsou přístupná pro všechny, kdo chtějí přispět svou plazmou a pomoci tak zachraňovat životy. Před návštěvou doporučujeme zkontrolovat webové stránky jednotlivých center pro aktuální informace o provozních hodinách a možnosti objednání. Každé centrum je vybaveno moderními zařízeními a kvalifikovaným personálem, který se postará o to, aby byl váš darovací proces co nejpohodlnější a nejbezpečnější.

Čas načtení: 2024-08-03 00:37:45

Chlebíčkový atentát: premiérův plán na otravu kolaborantů

Pod maskou nevinné večeře v říjnu 1941 se premiér Alois Eliáš odhodlal k nebezpečnému plánu, otrávit kolaborantské novináře chlebíčky. Tyto jednohubky napuštěné bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinem, se staly smrtící pastí proti nacistickému režimu.

Čas načtení: 2024-09-18 15:43:00

Očkování - není zbytečné?

Infekční choroby klesají. Není to náhodou způsobeno tím, že je u lidí lepší hygiena? Samozřejmě že ano. A navíc, žádná vakcína není stoprocentně účinná!Nejen hygiena, celkově stoupá životní úroveň. Máme lepší byty, nedřeme od nevidím do nevidím, nemáme dětskou práci, máme kontrolovanou hygienickou kvalitu potravin, ledničky, čistou vodu atd. V roce 2002 byla provedena studie v chudinské čtvrti v Karáčí v Pákistánu, která prokázala, že pravidelné používání obyčejného mýdla a osobní hygiena sníží výskyt zápalů plic a průjmů u dětí o cca 50 %! Ve srovnání s tím vede zahájení očkovacích kampaní v rozvojových zemích bez současných jiných opatření ke zvýšení dětské úmrtnosti 2–3×. Nemoci, proti kterým se nikdy neočkovalo (spála, mor) vymizely zlepšením životní úrovně a hygieny osobní i komunální, poučením občanů o cestách šíření a prevenci a možná i změnou vztahu bakterie – hostitel. V průběhu „soužití“ dochází k adaptaci jak bakterie, tak hostitele a průběh nemoci se zmírňuje. Je to známo např. u tuberkulózy a syfilis. Imunita se časem naučí, posílí a poradí si.Bohužel oproti tomu očkování snižuje imunitu vůči ostatním nemocem, je to pravda, je to součást jeho mechanismu účinku. Ovšem na medicíně ani vakcinologických školeních se o skutečném mechanismu účinku neučí, doktoři ho tedy neznají. Proto tvrdí, že očkování imunitu posiluje, pletou si stimulaci k tvorbě protilátek s celkovou stimulací imunity. Přitom vzájemný vztah mezi aktivitou Th1 a Th2 imunity je dobře znám. Pokud dítě nemůže být očkováno, které nemoci jsou pro něj nejvíce nebezpečné? Nemoci jsou nebezpečné hlavně pro očkované děti, protože mají oslabenou imunitu. Neočkované dítě má v očkovaném prostředí automatickou výhodu očkováním nepoškozené imunity. Takže se o něj nebojte, bát by se měly maminky očkovaných. Neočkované děti jsou výrazně zdravější, a i když onemocní, lépe se z toho dostanou. Z nemocí, proti kterým se očkuje, neočkovanému dítěti hrozí významněji jen černý kašel. Správná léčba je tato: nikdy nesrážet teplotu, ani léky, dítě držet v teple, ve vertikální poloze (kojence), tj. spát s ním vsedě, před krmením důkladně odsát, dávat vysoké dávky přírodního vitamínu C, colostrum nebo jiné prostředky podporující imunitu.Očkování proti pneumokokové nákaze vůbec nedoporučuji a svým dětem bych ho nikdy nedala. V praxi vidím, že děti takto očkované jsou nemocnější. Jsou na to i statistiky. Je to další vakcína, která oslabí imunitu. Očkování totiž může být jedním z faktorů pro vznik rakoviny v pozdějším věku.Je znám skandál s onkogenními viry, které se dostaly do vakcíny proti dětské obrně. Mnoho z lidí, kteří byli očkováni v 50.-60. letech, má tyto viry v sobě. Dalším mechanismem, jak může očkování vést k vyššímu riziku rakoviny, je právě oslabení té části imunity, která chrání proti infekci a rakovině. Kromě toho se ukazuje, že překonání přirozených dětských nemocí proti rakovině chrání, např. překonání příušnic chrání dívky před rakovinou vaječníků, překonání planých neštovic proti rakovině obecně apod. Očkováním zase poroučíme větru, dešti a následky se teprve začínají ukazovat. Dobrovolné očkování poskytuje Velká Británie, Irsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Holandsko, Švédsko, Španělsko, v Belgii je povinné pouze proti dětské obrně (možnost výjimek z náboženských a filosofických důvodů), ve Francii proti záškrtu, tetanu a dětské obrně (široce pojímané zdravotní kontraindikace a možnost výjimek). I očkované může dostat nemoc, proti které je očkované a běžně k tomu dochází. Žádná vakcína není stoprocentně účinná.

Čas načtení: 2025-01-13 10:59:00

V tanzanských laboratořích používají krysy k odhalení tuberkulózy

Ve východoafrické Tanzanii odhalují tuberkulózu pomocí krys obrovských. Jsou levnější a spolehlivější než klasické klinické testy. Tanzanie společně s Etiopií jsou jediné dvě země, které tyto hlodavce k testování používají. Obě země zároveň patří k těm, kde je největší výskyt tuberkulózy. Neléčený člověk může nakazit deset až 15 dalších lidí. Informoval o tom server The Guardian.