Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-06-23 05:29:03

Fešandy ze šuplíků. Začala výstava fotografií uměleckých děl od Josefa Sudka

Výstava Sudek a sochy v pražském Domě fotografie poprvé komplexně představuje dosud téměř neznámou část celoživotní profesionální fotografické tvorby Josefa Sudka (1896–1976), a to fotografie uměleckých děl. Zaměřuje se na jeho milované téma sochy, které propojuje Sudkovy fotografické cykly s prací na zakázku.  „Plastika je živá a musí být fotografována jako živá,“ řekl Sudek v jednom interview v padesátých letech. I z jeho autorských výstav a publikací je zřejmé, že rád hledal paralely mezi fotografiemi soch a živých lidí, nebo později i stářím sešlých a zároveň majestátních stromů v pralese Mionší, kde vznikal cyklus Zmizelé sochy. K jeho oblíbeným sochařským motivům patřily i české gotické madony a světice, kterým říkal „fešandy“ – fotografoval je při příležitosti pražských výstav ve třicátých letech a vracel se k nim ještě v letech šedesátých. S mnoha umělci Sudek navázal blízké přátelství a podporoval je i finančně. Díky tomu, že jejich díla často fotografoval výměnou za kresby, obrazy či sochy, shromáždil postupně obsáhlou sbírku uměleckých děl, dnes uloženou v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem a v Národní galerii Praha. Některé ze soch jsou ve výstavě k vidění nejen na fotografiích, ale také fyzicky. Mezi Sudkovy blízké přátele a současně významné zákazníky patřili například umělci František Tichý, Emil Filla, Andrej Bělocvětov, Hana Wichterlová, Josef Wagner, Jiří Jaška, Stanislav Hanzík nebo Otto Rothmayer. V jejich ateliérech Sudek často nalézal i motivy pro vlastní fotografické cykly – například v zahradě Hany Wichterlové vznikl cyklus Zahrádka paní sochařové a v zahradě architekta Otty Rothmayera cyklus Kouzelná zahrádka (Zahrádka pana kouzelníka). Umělecká díla Sudek fotografoval od druhé poloviny dvacátých až do sedmdesátých let 20. století. Snímky pořizoval buď jako dokumentaci pro archivy umělců, na zakázku uměleckých spolků a časopisů, nebo pro reprodukce v uměleckohistorických publikacích. Výstava proto ukazuje nejen originální autorské fotografie, ale i zkušební pozitivy, velkoformátové negativy a dobové reprodukce a poodhaluje všechny fáze procesu vzniku a konkrétního užití fotografií. Kurátorky výstavy Hanna Buddeus a Katarína Mašterová prezentují Sudkovy fotografie v jejich komplexitě, záměrně neprezentují pouze „highlighty“, ale inspirovány myšlenkami současné fotografické teorie poodkrývají celý ekosystém Sudkovy pozůstalosti, pro niž jsou tržně úspěšné umělecké snímky stejně důležité jako reprodukce pro soukromé archivy slavných i méně známých sochařů a sochařek. Sudkův archiv nabízí nevšední a osvěžující pohled na dějiny českého výtvarného umění. Výstava provádí diváka Sudkovou prací se sochou v jedenácti různě zaměřených kapitolách, zprostředkovávajících důležité kategorie (například kapitola „Hlavy“ zaměřující se na portrét sochy; „Sochy v bytě“ odkrývající téma reprodukce a sošek prodávaných v limitovaných sériích v Krásné jizbě Družstevní práce a dalších podnicích; „Dokumentace“ s pestrým mapováním zakázek pro umělce), či na základě rozsáhlejších tematických souborů (například „Sv. Vít“ – snímky z pražské katedrály, „Rodin a Francouzi“ se zaměřením na francouzské moderní sochařství, „Kuks a zahalená žena“ představující barokní sochy v kontextu konce třicátých let či „Fešandy“ – středověké, barokní a lidové sochy). Jestliže je pro Sudka příznačné, že se zakázky prolínají s fotografováním „pro sebe”, skvělým příkladem jsou snímky z Lapidária Národního muzea (kapitola „Lapidárium“), kde v padesátých letech pořizoval reprodukce pro reprezentativní publikaci o této sbírce a stejné objekty nasnímal v lehce odlišných záběrech na větší formát také jako autorské fotografie, které prezentoval na svých výstavách. Po jedné či dvou fotografiích je ve výstavě zastoupeno několik dalších významných autorů, kteří se ve stejné době jako Sudek věnovali fotografování uměleckých děl či architektury – Drahomír J. Růžička, Jaromír Funke, Jan Štenc, František Illek a Alexandr Paul, Josef Ehm a Tibor Honty. Současný pohled ohledávající limity fotografické reprezentace a možnou aktualizaci témat, jimiž se Sudek ve vztahu k uměleckým dílům zabýval, přinášejí na výstavě díla tří současných umělců – Aleksandry Vajd, Jiřího Thýna a Hynka Alta, která byla zhotovena přímo pro tuto výstavu. K výstavě vychází výpravná publikace s názvem Sudek a sochy a více než 400 reprodukcemi a 600 tiskovými stranami, editovaná Hanou Buddeus a zahrnující odborné texty celkem šesti autorek a autorů. Publikace vychází v české a anglické jazykové mutaci. Vedle pěti odborných esejů je v ní také třicet šest krátkých medailonků zaměřených na osvětlení Sudkovy zakázkové práce. Většina ilustrací je celostránkových. Kniha vychází v grafické úpravě Martina Grocha a studia Tim+Tim. Výstava pořádaná Galerií hlavního města Prahy v Domě fotografie, Revoluční 5, potrvá do 27. září. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-09 20:30:53

Jak na fotografické styly v iOS 18?

Jak na fotografické styly v iOS 18? Jednou z významných nových softwarových funkcí fotoaparátu v modelech iPhone 16 je podpora širšího spektra fotografických stylů s podrobnějšími ovládacími prvky, které vám umožní vytvořit si vlastní vzhled pro všechny své fotografie Fotografické styly nejsou úplně tak jednoduché jako filtry, takže jsme se rozhodli seznámit vás s tím, jak fungují a jak z nich dostat maximum. Dostupné fotografické styly Fotografické […]

Čas načtení: 2020-07-19 19:04:28

Výstava Čas rytířů dalekých moří představuje výjimečného sběratele, mecenáše a cestovatele Jindřicha Vávru

Nová výstava Moravského zemského muzea Čas rytířů dalekých moří. Sběratel a mecenáš Jindřich Vávra v Pavilonu představuje brněnského rodáka, námořního lékaře a přírodovědce, který jako jeden z prvních českých cestovatelů cíleně sbíral fotografické doklady ze svých zámořských cest. Jeho „fotografické sběry“ z cest z let 1865–1879 jsou u nás zcela mimořádné a nebyly jako fotografický celek dosud prezentovány. Brněnský rodák Jindřich Vávra (1831–1887) byl významnou osobností rakouského veřejného života a byl také mužem mnoha nadání. Již od mládí se s nadšením věnoval přírodovědě, vystudoval medicínu a poté nastoupil k námořnictvu. A právě služba na rakouských lodích mu dala příležitost k prohlubování jeho znalostí. „Vávra svými odbornými aktivitami upoutal mimo jiné pozornost bratra rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévody Ferdinanda Maxmiliána. Poté jako lodní lékař doprovázel členy panovnického rodu na plavbách do mnoha často velmi vzdálených a exotických zemí, během nichž sbíral a zpracovával botanický materiál, přivážel ale také mince a další doklady svých cest“ vysvětluje kurátorka výstavy Hana Dvořáková. „Na Vávrovi je výjimečné i to, že byl prvním českým cestovatelem, který ze svých zámořských cest cíleně sbíral fotografické doklady,“ dodává druhý kurátor Petr Kostrhun. K nejpůsobivějším patří záběry z východní a jihovýchodní Asie, z Austrálie či ze severní Afriky. Vedle řady anonymních děl zahrnuje Vávrova sbírka také albuminové pozitivy z éry mokrého kolodiového procesu od fotografů světové proslulosti, jakým byl Samuel Bourne či Wilhelm Burger. Jindřich Vávra nebo také Heinrich Wawra svůj bohatě strukturovaný odkaz sbírek souvisejících s botanikou, numismatikou, zoologií, etnologií a fotografií daroval muzejním institucím, zejména však Františkovu, dnes Moravskému zemskému muzeu, které o část jeho odkaz pečuje. Za své zásluhy v oblasti vědy byl Vávra honorován čestným titulem rytíř Dalekých moří – a právě tento titul dal výstavě jméno. K výstavě vyšla i kniha Jindřich Vávra. Sběratel a mecenáš, ve níž se badatelé věnují Vávrovu odkazu z pohledu různých vědních disciplín. Souběžně vyšla i sesterská publikace Čas rytířů dalekých moří, která detailně a v dosud nepublikované šíři představuje Vávrovu fotografickou sbírku. Výstava v Pavilonu Anthropos potrvá do 24. ledna 2021. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-01-01 18:00:19

Jak nastavit fotografické styly na tapetu iPhonu

Jak aplikovat fotografické styly na tapetu iPhonu? Chcete si personalizovat uzamčenou obrazovku vašeho iPhonu ještě víc? S novějšími verzemi operačního systému iOS můžete snadno aplikovat na vaši oblíbenou tapetu různé fotografické styly a vytvořit si tak jedinečný vzhled svého telefonu. Operační systém iOS nabízí funkcí, které vám umožní přizpůsobit si váš iPhone přesně podle vašich představ. Jednou z nich je možnost přidávat na tapetu uzamčené obrazovky různé fotografické styly. Díky […]

Čas načtení: 2020-12-07 14:05:52

Co zůstalo za fotografie po známých i zapomenutých českých spisovatelích?

Poněkud opožděně, zato před Vánoci se mně dostala do ruky celkem nenápadná knížka, která potěší srdce milovníků českého cestovatelství, historické fotografie i jejího restaurování. Zdála by se malá rozsahem (formát téměř do kapsy), o to ale obsažnější rozsahem. Autorský kolektiv (Štěpánka Borýsková, Blanka Hnulíková, Jan Šejbl, Jiřina Todorovová) v knize Fotografické obrazy cestovatelů přelomu 19. a 20. století (Akademie múzických umění) představuje na základě své práce na FAMU v rámci projektu „Zhodnocení a interpretace fotografického fondu archivu Akademie věd ČR“ (převážně) české cestovatele oné doby, jejich technické prostředky, to, co po nich zbylo a je tedy třeba zachovat a také způsob, jak to uchovat. Většina z nás zná Josefa Kořenského (ředitele jednoho pražského gymnázia) a především Emila Holuba. Dovídáme se ale, že ani jeden z nich na svých cestách sám nefotografoval. Holub z nějakého důvodu s sebou ani žádného fotografa nevzal, ačkoliv se mu jich řada nabízela (jeho druhá výprava byla podporována samotným císařem a ministerstvem vojenství, což mne opět přesvědčuje, že Češi nebyli v monarchii tak pomíjeni, jak se jim po léta vtloukalo do hlavy). Oba se spokojovali nákupem fotografií vytvořených jinými autory. Přesto sestavili ale zajímavé kolekce. Holub navíc přivezl řadu předmětů a byl tedy schopen ze svých sbírek připravit na pražském výstavišti, i z dnešního pohledu zajímavou a atraktivní expozici, na které představil africkou faunu a floru. A tu jsme u fotografie – nechal ji totiž profesionálně nafotografovat. Tak vznikly první české „cestovatelské“ fotografie. Ty o několik tříd překonal zjevně z trojice zakladatelů nejméně známý Čechoameričan Enrique Stanko Vráz, kterému autorky a autor věnují hned několik kapitol. I když jsou podle autorů knížky jeho život a dílo dostatečně zpracovány, není jasný ani jeho původ (dle vlastní výpovědi se narodil v Bulharsku), ani skutečné jméno či stáří. Zato jsou přesně známy jeho nesčetné cesty prakticky po celém světě, z kterých po sobě zanechal na svou dobu obrovské dílo: Jen v Náprstkově muzeu je téměř osm tisíc negativů. A vzhledem k tomu, že svou práci zahájil v basilejské misii (v dnešní Ghaně), kde získal i svůj první fotoaparát lze předpokládat, že i tam (byť anonymně) leží další jeho práce. Začal fotograficky pracovat i s novějším celuloidem, který nahradil těžké skleněné desky. Své cesty si financoval především přednáškami a publikacemi sám, a tak po něm zůstalo obsáhlé literární, i když vzhledem k četným onemocněním a předčasnému úmrtí (následek cest) nedokončené dílo (zajímavé – jedna z jeho knih V dálavách světů vyšla u Škvoreckých). Tak se mu nepodařilo dokončit plánované velké souborné dílo o svých cestách Orbis pictus, po němž žel zůstal jen zápis posluchače z jedné z některých Vrázových přednášek. Vráz používal ve svých přednáškách i materiálů jiných cestovatelů – dovedl tedy pracovat i s cizími poznatky. Jeho pozůstalost věnovala Náprstkovu muzeu dcera Vlasta, která o něm napsala a vydala i publikaci a po čtyřicátém osmém roce musila opustit Československo. Což je jednou z klasických českých osudových absurdit: Vráz se angažoval v krajanském hnutí (poněvadž se v Praze neuživil, žil před a během 1. světové války v USA v Chicagu, kde měl dobré kontakty) i při volbě prezidenta Wilsona, do něhož právem vkládal naději na vytvoření vlastního českého, respektive československého státu. V knize nalezneme přesné popisy Vrázem zanechaného fotografického materiálu, který byl nyní předmětem zkoumání autorského kolektivu. I další, pozdější cestovatelé, ať již „amatéři“, či vědci – snad krom Bedřicha Hrozného známého rozluštěním chetitského jazyka a písma nebo botanika A. V. Friče, kterého dokonce E. Beneš pověřil propagací a vyřizováním obchodních vztahů v Uruguayi a Argentině – „zmizeli“. Zčásti je to stejně jako v případě Vráze „zásluhou“ minulého režimu, což autorský kolektiv netají a je rozhodně dobře – i pro dnešního čtenáře zajímavé – že to v knize připomíná. Zpracované jsou i osudy těch, co se vydávali do světa za prací či jako profesionální spisovatelé. Tak například Joe (Josef) Hloucha se vydal do Japonska až po tom, co napsal do této země zasazený román (pod vlivem a na základě informací od Kořenského). Japonsku se věnovala i Barbara M. Eliášová, kterou lze považovat za první samostatnou českou cestovatelku. Vzhledem k tomu, že tento autor i autorka zemřeli stejně jako v knize obsáhle představený Viktor Mussík až v padesátých letech (další Jan Havlasa dokonce v roce 1964), schází mi v této kategorii například Konstantin Biebl či Karel Čapek (nevím ovšem, zda Biebl vůbec fotografoval a zda se Čapek, který fotografoval výborně, svému „koníčku“ věnoval i na cestách). V celkovém výčtu cestovatelů mi schází především manželé Elstnerovi, kteří psali i fotografovali výtečně. Zřejmě to ale nebylo v zadání projektu. A také opět nevím, zda a jak jsou jejich práce přístupné, či a jak se zachovaly, zda i jinak než v terciární podobě. Kdo neví, co to je, dozví se to v knize Fotografické obrazy cestovatelů přelomu 19. a 20. století. Tedy v její teoretické části. Tu je třeba podotknout, že je psána trochu komplikovaným jazykem, který může zprvu i odradit: „Primární fotografický obraz vzniká procesem zviditelnění latentního obrazu tak, aby jej bylo možné vnímat vizuálně.“ Inu publikace zpracovává též právní předpisy v souvislosti s autorstvím i držením fotografií, a tedy i jejich reprodukcí. A také je třeba dodat, že se jejich „terciární“ podoba scanováním a vůbec zavedením elektronické podoby fotografií od dříve běžného „pouhého“ přetištění bezpochyby nevídaně až bezbřeze rozšířila. To se týká zčásti jistě též konzervováni a restaurování fotografií či negativů, tedy činností, respektive technikám normálním smrtelníkům vzdálených a myslím i prakticky neznámých. I o těch se dovídáme v knize mnoho, a především zasvěceně na základě modelového příkladu průzkumu při povodni 2002 těžce poškozeného (a do té doby nezpracovaného) osobního fondu J. V. Daneše uloženého v archivu Akademie věd ČR. Publikace má dobře zpracovaný aparát pramenů, který může zájemcům pomoci orientovat se dále v materii. Některé pasáže se, jak se v kolektivních dílech žel občas stává, opakují. Přičemž není zcela jasné, kdo z autorů se zasloužil především o tu kterou jednotlivou kapitolu. Autoři tedy vystupují jako kolektiv. Grafika publikace (zalomení atd.) je sice přehledná, ale jak už to tak bývá v univerzitních či vysokoškolských publikacích, ne moc atraktivní. A škoda je, že schází věcný a personální rejstřík. Asi by stálo za to tyto nedostatky v případném dalším vydání doplnit. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-09 15:24:00

Výstava A Heartwarming World: HUAWEI XMAGE Global Exhibition oficiálně zahájena

Dubaj (Spojené arabské emiráty) 9. května 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei představila 8. května 2024 v kulturním centru Alserkal Avenue v Dubaji ve Spojených arabských emirátech svou první celosvětovou výstavu HUAWEI XMAGE Global Exhibition s podtitulem "A Heartwarming World - 12 Years of Huawei Photography" (Radostný svět - 12 let fotografie s Huawei), která je největší fotografickou výstavou v historii společnosti Huawei.Na slavnostním zahájení výstavy byla také oficiálně spuštěna každoroční soutěž HUAWEI XMAGE Awards 2024, která je oslavou otevřené platformy společnosti Huawei pro špičkovou fotografii pomocí chytrých telefonů. Soutěž, která se koná již osmým rokem, si klade za cíl inspirovat spotřebitele k tomu, aby pomocí špičkové zobrazovací technologie Huawei XMAGE naplno rozvinuli svou kreativitu a představivost a dodali každé fotografii hlubší emocionální a kulturní náboj."A Heartwarming World – 12 Years of Huawei Photography": Radostný svět - 12 let fotografie s HuaweiVýstava, která debutuje pod názvem "A Heartwarming World" (Radostný svět), představuje téměř 300 fotografií pořízených smartphony Huawei, které byly vybrány z milionů zaslaných příspěvků. Tyto snímky zobrazují okamžiky vřelosti, pohody a jasu ze všech koutů světa, stejně jako skutečnou blízkost obyčejných lidí, a vystihují novou filozofii značky HUAWEI XMAGE – 'The Power of Image' (Síla obrazu). Cílem této filozofie je pomocí špičkové zobrazovací technologie a zážitků podnítit u spotřebitelů představivost, kreativitu a vnímavost a ukázat její mocný dopad za hranicí toho, co dokáže zachytit fotografie.Uplynulé desetiletí bylo pro mobilní fotografii obdobím prudkého rozvoje. Výstava proto představuje díla vytvořená pomocí série chytrých telefonů Huawei za posledních 12 let. Právě během této doby společnost Huawei prostřednictvím neustálých inovací určovala evoluci a rozvoj mobilních zobrazovacích technologií. Společnost Huawei se navíc soustavně angažuje v globálních aktivitách, jako jsou fotografické soutěže, komunitní akce a průzkum trendů, a podporuje tak celosvětové šíření kultury mobilní fotografie.Nyní je řada HUAWEI P inovována na řadu HUAWEI Pura. Řada HUAWEI Pura se představuje s novým přístupem a dokonale integruje špičkové fotografie, estetický design a jedinečný styl. Podle nejnovější recenze DXOMARK si HUAWEI Pura 70 Ultra zajišťuje první místo v žebříčku fotoaparátů chytrých telefonů DXOMARK s působivým skóre 163 bodů.¹S řadou HUAWEI Pura 70, která stanovuje nová měřítka, HUAWEI XMAGE pokračuje v posouvání hranic technologií a zkušeností spolu s celosvětovými uživateli a posouvá inteligentní fotografování do zcela nových výšin.Fotograf National Geographic Keith Ladzinski se během slavnostního zahájení podělil o následující myšlenku: "Fotografie jako univerzální jazyk dokáže zachytit krásu a inspirovat ke konverzaci. Tato výstava odráží zamyšlení společnosti Huawei nad pojmy ‚technologie' a ‚umění' a představuje skutečně upřímnou filozofii značky."Výstava se věnuje osmi různým tématům: "Tajemství matky přírody", "Krajiny a prostory", "Dialog se zvířaty", "Příběh života", "Ty a já", "Radost ze sportu", "Síla okamžiků" a "Svět mládí"."V době, které dominují technologie a rychlost, mohou být lidé snadno zahlceni vnějším hlukem a stresem," poznamenal kurátor výstavy a 9. viceprezident Čínské asociace fotografů Chen Xiaobo. "Je povzbudivé sledovat, jak tvůrci z celého světa zachycují a zprostředkovávají hřejivé okamžiky pomocí chytrých telefonů Huawei. Tyto snímky působí jako mezilidské mosty, které rezonují s našimi dušemi a přenášejí skutečné teplo a krásu."Výstava "A Heartwarming World - 12 Years of Huawei Photography" bude probíhat od 8. do 10. května. Výjimečná díla budou vystavena také na oficiálních sociálních platformách společnosti Huawei, jako je např. kanál @HuaweiXmageAwards na Instagramu a @HuaweiMobile na Instagramu, X a Facebooku.HUAWEI XMAGE Awards 2024: probudit inspiraci, rozvíjet světovou fotografickou kulturuBěhem slavnostního otevření výstavy byla oficiálně zahájena také soutěž HUAWEI XMAGE Awards 2024. Toto každoroční klání, které je otevřenou platformou pro vynikající fotografie pořízené chytrými telefony, podporuje využívání jedinečných perspektiv a neomezenou kreativitu s cílem dodat mobilní fotografii větší hloubku uměleckého významu a estetického vyjádření. Soutěže se od roku 2017 každoročně účastní uživatelé z více než 170 zemí a regionů, kteří doposud zaslali téměř 4 miliony příspěvků. HUAWEI XMAGE Awards se tak stává samostatným kulturním dědictvím, které uchovává fragmenty lidské historie z celosvětového pohledu.Letošní ročník soutěže XMAGE Awards zavádí nové kategorie "Momentky", "Tváře", "Tak daleko, tak blízko" a "Styl", které prezentují vedoucí postavení společnosti Huawei v oblasti momentek, portrétní fotografie, fotografie teleobjektivem a makrofotografie či barevného stylingu. Kromě toho byla rovněž vytvořena nová ocenění, jako například "Best of Pura Series" a "Best of Mate series", která mají povzbudit umělce k objevování různých výrazových forem a témat s využitím obrazových možností vlajkových telefonů Huawei. Práce všech vítězů se pak mohou objevit mimo jiné na globálních reklamních platformách a na přístupové kartě HUAWEI Pay.Soutěž také vítá novou porotu složenou z vážených osobností, kterými jsou 9. viceprezident Čínské asociace fotografů Chen Xiaobo, fotograf National Geographic a režisér nominovaný na cenu Emmy Keith Ladzinski, módní fotograf a režisér James Perolls, portrétní fotografka a vizuální umělkyně Susi Belianska a člen skupiny Huawei Consumer Business Group Li Changzhu, kteří společně vyberou nejpoutavější fotografické příběhy na základě svého hlubokého vhledu do obrazového vyjádření.Registrace do soutěže HUAWEI XMAGE Awards 2024 je již otevřena, přičemž uzávěrka přihlášek proběhne 15. září 2024 ve 24:00 pekingského času (GMT+8). Další informace a přihlášku do soutěže naleznete na: https://consumer.huawei.com/en/campaign/xmage .¹ DXOMARK je určen pro komerční chytré telefony uvedené na trh do 8. května 2024.Fotografie - https://mma.prnewswire.com/media/2408127/Opening_Ceremony.jpg Fotografie - https://mma.prnewswire.com/media/2408125/Photo_of_keith.jpgFotografie - https://mma.prnewswire.com/media/2408126/Photo_of_Chen_Xiaobo.jpg Fotografie - https://mma.prnewswire.com/media/2408129/2024_XMAGE_Campaign_Launch_KV.jpg KONTAKT: zhongbinqi@huawei.com   PROTEXT 

Čas načtení: 2024-12-03 15:00:38

Jak získat přístup k fotografickým funkcím One UI 7 už teď?

Z Androidu 15 vycházející nadstavba One UI 7 zachovává nejlepší fotografické funkce Galaxy AI, které debutovaly v nadstavbě One UI 6.1.1. Samsung minulý týden omylem zveřejnil oficiální web One UI 7, který odhalil zásadní změny a nové funkce chystaného softwaru. Nadstavba One UI 7, jejíž betaverze snad už konečně klepe na dveře, přináší inovativní fotografické funkce využívající Galaxy AI, jako je Asistent kreslení, Živý efekt a Portrétní […]

Čas načtení: 2012-03-02 03:29:00

Objektivy 2011/2012

IDIF se již od svého založení věnuje testování a recenzování fotografické techniky. Zároveň jeho kurzy procházejí tisíce amatérských fotografů a pravidelně jim pomáháme s výběrem objektivů. Proto jsme připravili tento unikátní přehled objektivů dostupných na českém trhu spolu s rozsáhlou úvodní sekcí určenou pro orientaci v dnešní nepřeberné nabídce. Věříme, že Vám pomůže si správně vybrat objektiv pro Váš fotoaparát.

Čas načtení: 2017-01-02 20:04:45

PF 2017

(Na rozkliknutí větší.) Současně bych rád téhle příležitosti využil k oznámení spuštění mých nových oficiálních stránek na adrese http://www.mfiala.cz – pokud hledáte překladatele a korektora, externí IT podporu anebo fotografické služby, možná by vás mohla právě moje nabídka zajímat. Neváhejte mě v případě byť jen potenciálního zájmu kontaktovat – rád upřesním jakékoliv nejasnosti a zodpovím […]

Čas načtení: 2013-11-25 15:45:00

Vyhlášení čtenářské fotografické soutěže se Zonerem

Podzimní fotografická soutěž je za námi, a tak vám přinášíme vyhlášení vítězných fotografií a jejich autorů. Ceny do soutěže poskytla společnost ZONER software, a.s., které za ceny děkujeme. Inspirativní fotografie Za celých 6 týdnu soutěže se nám nashromáždilo mnoho zajímavých fotografií. Od klas ...

Čas načtení: 2022-01-25 01:54:00

Czech Photo Junior

Společnost Czech Photo vyhlašuje další ročník fotografické soutěže pro děti a mládež.

Čas načtení: 2022-03-09 08:31:37

Nový iPhone SE: výkonný ve starém designu [Představení]

Nejdostupnější iPhone je vybaven výkonným procesorem A15 Bionic, 5G, lepší výdrží baterie, zvýšenou odolností a novým systémem fotoaparátu s pokročilými funkcemi, jako je Smart HDR 4, fotografické styly a Deep Fusion. Společnost Apple včera představila iPhone SE, nový výkonný iPhone v již osvědčeném designu s výjimečnými schopnostmi a výkonem. Ten je vybaven mnohými vylepšeními včetně výkonného čipu A15 Bionic, který pohání pokročilé funkce fotoaparátu a zlepšuje vše, od úprav fotografií až po výkonově náročné operace, jako je hraní her a rozšířená

Čas načtení: 2024-02-17 10:00:38

Test fotopříslušenství Moment pro iPhone: Wide 18 mm a Tele 58 mm 

Už jsme vám ukázali, jak vypadá a jak se používá fotografické příslušenství společnosti Moment a otestovali duo objektivů, tedy 10x makro a 14mm rybí oko. Nyní tu máme další dva, kdy jde o Wide 18mm a Tele 58mm.  V obou případech se jedná o T-Series objektivy, takže jejich montáž je stejná, jako u předchozích modelů. Na svůj iPhone dáte kryt společnosti Moment, vložíte držák objektivu a do něho otočením o 90 stupňů ustavíte objektiv. Nemusíte se […]

Čas načtení: 2020-04-25 13:22:48

Tipy jak pracovat s kompozicí

Co je to kompozice ve fotografii? V nejzákladnějším smyslu, definice fotografické kompozice je umístění objektů na fotografii. Jde o to, jak jsou umístěny ve hledáčku a co je kolem nich. Například, když deset fotografů fotí stejnou modelku na stejném místě, každý z nich bude mít úplně jinou kompozici.   I když máte ten nejdražší a nejšpičkovější […]

Čas načtení: 2021-10-13 08:30:28

Výstava fotografií Pavla Diase v Domě U Černé Matky Boží připomíná 80. výročí zahájení židovských transportů

Pavel Dias, historicky první absolvent oboru fotografie na FAMU a jeden z nositelů odkazu klasické humanistické fotografie více než třicet let dokumentoval místa, kde stály koncentrační tábory. Navštěvoval vzpomínkové akce v ghettech, vyhlazovacích táborech i původní budovy lágrů. U příležitosti 80. výročí zahájení deportací Židů z českých zemí lze nyní v Domě U Černé Matky Boží unikátní kolekci z Diasovy pozůstalosti. Výstava fotografií Pavel Dias: Torzo – Vzpomínky pro budoucnost potrvá do 28. listopadu. Letos v dubnu ve věku dvaaosmdesáti let zesnulý Pavel Dias, jehož dědeček přežil pobyt v koncentračním táboře a část jeho rodiny zde zahynula, zachycoval návraty přeživších na místa paměti. Ti následně předávali svědectví svým potomkům, čímž Dias v čase zdokumentoval i zásadní proměnu „kultury připomínání“. Více než sto Diasových fotografií vystavených v Domě U Černé Matky Boží, ukazuje místa paměti, symbolické scény, chvíle usebrání, šťastných shledání a pietních setkání. Na pozadí budov lágrů a jejich zbytků lze vnímat lidskou bezohlednost a krutost, vnitřní světy přeživších i „pouhých“ návštěvníků. Jejich do sebe ponořené pohledy jsou symbolem něčeho nesdělitelného. Tato unikátní kolekce z pozůstalosti autora, který za svůj život působil i jako pedagog na brněnské SUPŠ, pražské FAMU a zlínské Univerzitě Tomáše Bati, byla znovu zpracována i jeho žáky a v rámci aktuální výstavy je doplněna nadčasovými citáty významných současných historiků, sociologů, spisovatelů a renomovaných osobností v dialogu o kulturní dědictví. „Výstavou Pavla Diase otevíráme významnou spolupráci s novou státní příspěvkovou organizací Památník ticha, jejímž posláním je mimo jiné ve svém programu upozorňovat na stinné stránky naší minulosti a varovat před jejich možným návratem. Ticho znamená mlčení k nebezpečným tendencím, které rozdělují společnost zejména z rasových důvodů," uvádí ředitelka Uměleckoprůmyslového musea Helena Koenigsmarková. Každé úterý počínaje 19. říjnem a konče 23. listopadem budou moci návštěvníci výstavy od 18 hodin využít výklad zdarma k zakoupené vstupence doplněný diskusemi s hosty o žánru fotografické dokumentární školy. V nabídce je i program pro školy, který studentům i pedagogům nabídne jedinečný vhled do problematiky zobrazování a interpretace historických událostí a faktů. Termín lze domluvit na: rezervace@pamatnikticha.cz „Výstava Torzo – Vzpomínky pro budoucnost je epochálním hledáním jazyka k odkazu šoa pro naši dobu. Expozice třicetiletého svědectví návratů na stigmatizovaná místa je vzpomínkou na nedávno zesnulého fotografa a také zamyšlením nad současným pohledem na odkaz, se kterým pracujeme. Výstava vzdává hold dílu Pavla Diase, ctí jeho pohled na fotografii a zároveň představuje současný kurátorský výběr z více jak pěti tisíc fotografií, přičemž většina z nich nebyla dosud veřejně prezentována,“ říká autor konceptu, námětu a scénáře výstavy Pavel Štingl. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-10-09 08:25:08

Košer je košer. V Olomouci začínají v pondělí Dny židovské kultury

Pravidla kašrutu určující, co je a není košer, se netýkají jen rituální porážky zvířat či toho, co mají Židé povoleno jíst. Jde o široký koncept etiky stravování a přístupu k životu obecně, který zdaleka přesahuje hranice judaismu. Právě proto se letošní již čtrnáctý ročník Dnů židovské kultury Olomouc, které se uskuteční 11. – 22. října, nese v duchu motta Košer je košer. „Akci po celá léta budujeme v naději, že židovská minulost a přítomnost je důležitou součástí našeho města. Snažíme se ji přibližovat divákům ve všech možných odstínech a spektrech, protože židovský kulturní okruh je stále nesmírně inspirativní jak z hlediska duchovního, tak kulturně-historického,“ vysvětluje dramaturg festivalu Alexandr Jeništa. Festival se však nebude zabývat pouze gastronomickou rovinou tématu, nýbrž se pokusí sledovat obecnější rozměr „života podle pravidel“. Nabídne tak výstavu fotografií, sérii divadelních představení, scénických a autorských čtení, filmové projekce i ochutnávku tradičních pokrmů gefilte fiš a šoulet. „Přehlídku zahájí v pondělí 11. října vernisáž fotografií Jindřicha Buxbauma v Uměleckém centru UP,“ říká Alexandr Jeništa. Výstava Sedmero požehnání zachycuje setkání Židů nejrůznějších směrů u hrobů sedmi významných učenců, rabínů a cadiků při příležitosti takzvaných járcajtů (výročí smrti). „Na vernisáž naváže v Divadelním sále scénické čtení ze stejnojmenné fotografické knihy, již judaista a historik Daniel Soukup doplnil příběhy jednotlivých významných osobností. V režii Tomáše Soldána účinkují Jaroslav Achab Haidler, Petr Kubes a Michal Bumbálek.“ O den později program přinese přednášku dvou rabínů na téma kašrut v České republice, ve světě a v Izraeli. Rozhovor spolu následně povedou brněnský rabín Menaše Kliment a jeho protějšek Eiran Davies z Londýna. Gastronomii se věnuje i další přednáška o Aškenázské kuchyni, při níž budou diváci moci ve středu 13. října v sále Mozartea v Arcidiecézním muzeu ochutnat i tradiční pokrmy haličské kuchyně gefilte fiš a šoulet. Autorka přednášky Karolina Kašeová pak ještě večer vystoupí v Divadelním sále Uměleckého centra UP s kapelou Mi Martef a repertoárem složeným z moudrých i rozverných židovských písniček.  Tématu košer se věnuje i filmová sekce. Dokument Košer pláž se zabývá speciální pláží pro ženy z ortodoxních židovských rodin, která splňuje košer pravidla. Snímek Lámání chleba zase přináší pohled na jídlo a gastronomii jako na nástroj překonávání sociálních a náboženských bariér. Ve spolupráci s festivalem Divadelní Flora pak přehlídka představí Divadelní spolek JEDL a jeho expresivní miniaturu Malý stvořitel v hlavní roli s Karlem Dobrým. „Tvůrci se inspirovali životem a dílem Franze Kafky a Karel Dobrý za jeho ztvárnění obdržel Cenu kritiky 2020 za nejlepší herecký výkon,“ doplňuje Jeništa. Součástí Dnů židovské kultury jsou i autorská čtení. Při prvním z nich mohou diváci zažít autentickou recitaci současné izraelské básnířky Orit Gidali. Festival zakončí v pátek 22. 10. autorské čtení vrchního zemského rabína Karola Sidona, který představí svůj nový překlad výkladu Tóry s názvem Kapitoly rabiho Eliezera. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-07-07 14:13:42

Vzpomínkou na likvidaci tzv. Terezínského rodinného tábora bude koncert Ivy Bittové ve Veletržním paláci

Slavnostní pietní koncert Památníku ticha v podobě hudební meditace Ivy Bittové věnované vzpomínce na definitivní likvidaci tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau (BIIb) se uskuteční v pondělí 12. července v 18 hodin ve Velké dvoraně Veletržního paláce. Likvidace obyvatel objektu BIIb proběhla v roce 1944 ve dvou vlnách, 8. března a 10. až 12. července, o život přišlo celkem téměř 7500 vězňů. Vstup na pietní koncert je zdarma. Vzpomínka Památníku ticha na březnové události spojené s největší jednorázovou masovou vraždou v historii Československa byla letos opět limitována opatřeními proti pandemii, aktuální červencové výročí je tak nadějí pro návrat veřejných akcí na místa paměti spojená s pražskými transporty. Velká dvorana Veletržního paláce se rozezní hudebními tóny v podání houslí a hlasu zpěvačky, houslistky a herečky Ivy Bittové. „Setkání a proplétání s různými styly a tradicemi odlišných etnik je formou a reflexí mého dnešního hudebního i osobního vyjádření. Mé hudební myšlenky jsou založeny na vnímání a naslouchání vnitřního hlasu a komunikaci s přírodou. K tomu je zapotřebí ticho, odpočatá mysl a pozitivní atmosféra. To vše pak lze přenést do hudební volné formy. Přes posluchače chci vyslat vibrace, nové rezonance a myšlenky dále do vesmíru. Zosobnění přítomnosti na koncertě je důležitá hodnota společného prožitku,“ říká Iva Bittová. Likvidace tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi měla v první etapě téměř čtyři tisíce obětí. Byla to největší jednorázová genocida československých občanů v naší historii. Ve druhé vlně 10. až 12. července 1944 zahynulo 3500 zbylých vězňů a tábor BIIb byl zlikvidován. Šlo o konec falešné naděje, kterou dostaly židovské rodiny, jež sem byly deportované postupně od září 1943. Koncertem otvírá Památník ticha veřejný dialog k letošnímu podzimu, kdy připomene osmdesát let od zahájení židovských deportací a založení ghetta Terezín. Ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze na podzim Památník ticha chystá například výstavu fotografií klasika české fotografické školy Pavla Diase nazvanou Torzo, vzpomínky pro budoucnost, jež bude k vidění v bubenské nádražní hale a v Domě U Černé Matky Boží. Dne 27. května podepsal ministr kultury Lubomír Zaorálek zřizovací listinu nové státní příspěvkové organizace Památník ticha. Tak vznikla po dlouhých přípravách nová instituce, která má za poslání především přestavbu nádrží Bubny. Tato instituce postupně převezme aktivity dosud zajišťované obecně prospěšnou společností Památník šoa Praha včetně její sbírky a projektového vývoje. Ministr Zaorálek novou státní příspěvkovou organizaci oficiálně vyhlásí na úvod koncertu.  „Když jsme založili neziskovou společnost pro revitalizaci nádraží Bubny, tak jsme plánovali, že nádraží v jeho novém kulturním významu otevřeme pro veřejnost k 75. výročí prvního pražského transportu v roce 2016. Nyní jsme o pět let dále. Památník ticha má své meziroční aktivity vzpomínkové i vzdělávací, ale nad investicí do jeho přestavby probíhají stále nekonečné diskuse se státní správou. Nezbývá než věřit, že nová státní instituce bude v administrování státních financí pro již vyvinutý projektový záměr úspěšnější,“ říká Pavel Štingl z Památníku ticha.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-02 18:02:33

Výstava Czech Press Photo se poprvé koná v Národním muzeu

Poprvé v historii Czech Press Photo se výstava koná v Historické budově Národního muzea a návštěvníci ji budu moci spatřit od 4. května. Výstava potrvá až do října letošního roku a představí se vítězné snímky soutěže doplněné kolekcí vybraných zásadních okamžiků 26. ročníku společně s výstavou zahraničních porotců a Grantem primátora. Celkem tak návštěvníci uvidí na 450 fotografií. Na první pohled ve výstavě zaujme velmi emotivní velkoformátová Fotografie roku. Tou se stal snímek Romana Vondrouše z ČTK, který zachytil muže procházejícího dezinfekční bránou. Mezinárodní porota vybrala vítěze z více než pěti tisíc snímků od 288 autorů. Výstavu Czech Press Photo navíc doplní také výstava Tři pohledy, kde se představí výběr snímků zahraničních porotců. Tato výstava byla instalována v galerii Czech Photo Centre v době lockdownu a k vidění byla pouze online. Představí se Joe Klamar, Chris McGrath a Nicole Tung, kteří ve své fotografické kariéře byli přítomni zásadním okamžikům novodobých světových dějin.  „Výstava Czech Press Photo je mimořádnou výstavou, která vznikala v mimořádné době a koná se v mimořádných prostorách Národního muzea. Jsem velice rád, že se výstavu podařilo uskutečnit a snad již brzy si ji budou moci prohlédnout naši návštěvníci společně s dalšími výstavami, které jsou pro ně připraveny v Národním muzeu,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. „Organizovat akci rozsahu Czech Press Photo v této nejisté době je velmi složité. Základní bylo rozhodnutí, zda vůbec výstavu uskutečnit. Přerušit 26 let trvající tradici bych však považovala za velkou chybu. Od listopadu tedy výstavu připravujeme. Díky snímkům našich nejlepších fotožurnalistů si návštěvníci obrazově přiblíží a zrekapitulují uplynulý rok. Budu ráda, pokud se touto výstavou zahájí tradice nová – Czech Press Photo v Národním muzeu,“ komentuje Veronika Souralová, ředitelka Czech Photo. Jedním z vystavených souborů bude cyklus Pražské panoptikum od Jana Rasche, který s ním zvítězil v kategorii Grant Prahy v roce 2019. Autor dokumentoval centrum přeplněně turisty, poté s příchodem pandemie koronaviru dostal jedinečnou možnost zaznamenat naprostý opak. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-06 16:19:38

Chystá se rozsáhlá výstava výtvarných prací Jiřího Šlitra, k vidění bude i jeho korespondence s Voskovcem

Jiří Šlitr se stal slavným díky hudbě a divadlu, ale sám se nejvíc ze všeho cítil výtvarníkem. Narodil se před 95 lety a od jeho předčasného skonu letos uplynulo 50 let. Šedesátiny pak letos slaví Divadlo Semafor, v jehož historii hrál klíčovou roli. Tato tři výročí inspirovala Galerii Villa Pellé, aby připravila velkou výstavu, která pod názvem Šlitr Šlitr Šlitr představí od 30. listopadu 2019 do 15. února 2020 výtvarné práce tohoto autora. Pod vedením kurátorky Daniely Kramerové vznikne v Galerii Villa Pellé nejrozsáhlejší expozice Šlitrových prací za posledních 35 let. Představí klíčovou osobnost české kulturní historie, jejíž dílo se stalo součástí velkého boomu české umění karikatury a ilustrace v 50. a 60. letech. Dominující kresby výjevů z městských ulic, kaváren, divadel, črty z koncertů, svérázné karikatury muzikantů a zpěváků a samozřejmě četné kresby žen i erotických variací doplní na výstavě i autoportréty. Kromě kreseb různých typů a technik budou na výstavě i příklady malířské tvorby, ilustrátorské dílo a doplní ji i biografická expozice s rozsáhlou fotodokumentací ze Šlitrova života. Skicář byl stálou výbavou Jiřího Šlitra, doma i na četných pracovních cestách v zahraničí s Laternou Magikou či Semaforem. Výstava představí v části Cesty ojedinělé kresby krajin, originální zábavné studie městského života, rozsáhlou sérii výjevů z barů a kaváren. Ženy a erotika byly dalším velkým tématem jeho života i tvorby, v takto pojmenované části expozice budou vystaveny momentky žen, rychlé portréty v kresbě i akvarelu i stylizované erotické akty v kresbě barevnými fixami, akvarelu i malbě. K vidění budou i osobité karikatury hudebníků a zpěváků. V prvním patře Villy Pellé výstava v psané i fotografické formě přiblíží osobní historii a šíři talentu Jiřího Šlitra jako muzikanta a divadelníka. Budou zde unikátní fotografie z archivu rodiny i šéfa provozu Divadla Semafor Ivana Englicha. Zatímco na schodišti galerie uvidí návštěvníci autoportréty Jiřího Šlitra vytvořené v různých obdobích různými technikami, na půdě najdou přes 20 dobových publikací a dobové dokumenty, mapující jeho hudební a výtvarnou tvorbu. A poprvé bude k zhlédnutí také dosud nepublikovaná korespondence Jiřího Šlitra s Jiřím Voskovcem. Zároveň se chystá publikace Šlitr Šlitr Šlitr, kterou lze již nyní podpořit prostřednictvím HitHitu. „Po některých výstavách zůstane prázdná vila, po jiných prázdné srdce. A Jiří Šlitr nám za dobu, po kterou na výstavě pracujeme, k tomu našemu přirostl. Chceme, aby po skončení výstavy zůstala jeho a naše práce svázaná pohromadě v publikaci, ke které se budou lidé rádi vracet,“ vysvětluje ředitelka Galerie Villa Pellé Vladana Rýdlová. Jiří Šlitr (*1924), český hudební skladatel, klavírista, zpěvák, herec a výtvarník, se narodil 15. února v Zálesní Lhotě u Jilemnice. Studoval na gymnáziích v Jilemnici a v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzakládal Rychnovský dixieland, vystupující v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým. S ním posléze vytvořil kongeniální tandem v divadle Semafor a měl zásadní podíl na jeho tváři, přestože oficiálně nebyl nikdy jeho členem. Byl vystudovaný právník, tomuto oboru se však nikdy nevěnoval.

Čas načtení: 2019-09-13 17:10:17

Josef Chuchma vystavuje fotografie ukazující bezvýchodnou náladu v dobách normalizace

Publicista a kritik Josefa Chuchma (*1959) vybral pro výstavu v Leica Gallery Prague ze svého archivu snímky ze stovek filmů exponovaných od roku 1975 do první poloviny 80. let., které až na výjimky dosud nebyly zveřejněny. Výstava, která potrvá do 3. listopadu, je ohlédnutím do období okupace Československa sovětskou armádou, do let politické nehybnosti. Žánrovým určením Chuchmova díla je takřečený humanistický dokument spjatý s klasickou fotografickou technikou a s černobílou škálou. Exponáty prozrazují zanedbanost životního prostředí, konfekčnost převládajícího oblečení i tvarů zachycených věcí. Bezvýchodné nálady, rozšířené napříč společností, se zde vracejí jako ozvěny – ať už v podobě poněkud zoufalého rozptýlení, anebo přistižené ve výrazu jednotlivých tváří. Režim totiž ovlivnil existenciální situaci občanů celého státu v míře, o níž oni sami často ani neměli tušení. Autor se na výstavě prezentuje ve dvou liniích. Jednou jsou ucelenější výběry z cyklů exponovaných na vojenských přísahách v Praze a na náboženských poutích v polské Čenstochové. Druhá, početnější linie stojí na víceméně solitérních exponátech, byť vybrané snímky nejednou – třeba u záběrů z letních tanečních parketů – pocházejí z poměrně rozsáhlého tematického souboru. Instalační důraz na solitéry a na několikasnímkové sondy otevírá přítomné fotografie širším společenským vazbám a tématům. Asi vůbec nejstarší záběr pochází z návštěvy u Josefa Sudka a patří k sérii portrétů iniciačních osobností. Mimochodem dokládá, že v necelých šestnácti letech měl začínající tvůrce ponětí o vrcholových možnostech projevu v médiu zvaném fotografie. Časné vyhraněnosti napomohl fotografující otec, jehož sbírku sudkovských knih ostatně junior nesl mistrovi k podpisu. Dlužno podotknout, že valná většina snímků je zveřejněna poprvé. Předchozí autorovy výstavy byly portrétní a zaměřené výhradně na snímky spisovatelů. Píšící Josef Chuchma se od studií Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, dokončených roku 1984, profiloval jako publicista, kritik a redaktor kulturních rubrik několika periodik. Jeho rané momentky si zachovaly příznačnou svěžest hledajícího, zkoumavého, nezatíženého pohledu. Realisticky vystižené motivy nabízejí příležitost ke zpětné reflexi doby, odlišné od té dnešní nejen politicky či sociálně, nýbrž také vizuálně a fotograficky. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Josef Chuchma se začal intenzivně fotografovat zhruba ve svých třinácti letech. Záhy začal získávat ceny v soutěžích mladých fotografů. Od počátku osmdesátých let se věnoval fotografii i jako publicista a kritik – zprvu psal především do časopisu Československá fotografie. Fotografii se rovněž věnoval v rámci vysokoškolských studií včetně diplomové práce. Podílel se na fotografickém ilustrování několika knih, kupříkladu výboru z veršů Johna Updikea Domácí biograf (1998) nebo vzpomínkového svazku Luďka Svobody Antikvariát a já (1999). Editorsky se podílel na monografii fotografa Václava Chocholy (2003), je autorem textů v monografiích Hany Jakrlové (2006), Tomkiho Němce (2007), Jaroslava Brabce (2013), Jaroslava Beneše (2016), Josefa Koudelky (2018). Napsal rovněž statě například do knih Deset let – Události 1989-1999 ve fotografii MF DNES (1999) či Anna Fárová & fotografie / Photography (2006). Je spoluautorem svazku Torst: Dvacet let nakladatelství (2011). Dvakrát (1991 a 1996) samostatně vystavoval v Praze fotografické portréty spisovatelů.    Autor je kurátor výstavy.