Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-15 11:50:15

Maďarský prezident Orbán odhalil Sorošův plán na nahrazení Evropanů nelegálními migranty

Maďarský prezident Viktor Orbán odhalil agendu EU zaměřenou na příliv migrantů do Evropy na základě šestibodového plánu miliardáře George Soroše z roku 2015. Orbán upozornil na Sorošův sloupek z roku 2015 zveřejněný v Project Syndicate, mediální organizaci financované jeho nadací… The post Maďarský prezident Orbán odhalil Sorošův plán na nahrazení Evropanů nelegálními migranty first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-08-09 12:00:11

Jachta po zesnulém Stevu Jobsovi měla u Neapole nehodu. Srazila se s lodí jiného miliardáře

Loď Steva Jobse měla u Neapole nehodu s jachtou mexického miliardáře Naštěstí žádný člen posádky nepřišel k úhoně Miliardář celou situaci glosoval na sociální síti X Když se někde stane dopravní nehoda, rozhodně to není důvod k smíchu. Jakmile se ale do kolize dostanou dvě jachty, to už vyvolá nejedno pozdvižené obočí. O to více je taková srážka kuriózní, když je jedním z účastníků nehody loď Venus, která patřila Stevu Jobsovi, zakladateli společnosti Apple, který nyní patří jeho vdově Laurene Powell Jobsové a jachta Lady Moura mexického miliardáře Ricarda Salinase Pliega. Přečtěte si celý článek Jachta po zesnulém Stevu Jobsovi měla u Neapole nehodu. Srazila se s lodí jiného miliardáře

Čas načtení: 2024-04-01 05:00:00

Kdo je Křetínského obchodního společnice Athina Onassisová? Tragédie i úspěchy miliardové dědičky!

Kontrolu nad francouzským maloobchodním řetězcem Casino přebírá nový tým, který vyšel z konsorcia firem kolem českého miliardáře Daniela Křetínského. V novém vedení bude společně s Křetínským například i vnučka a dědička proslulého řeckého miliardáře Athina Onassisová. S tou se Křetínský zná z parkurových závodů a oba mají podíl v parkurovém podniku Global Champions Tour. Život slavné dědičky je plný úspěchů, ale i tragédií. 

Čas načtení: 2024-04-01 20:10:00

Kdo je Křetínského obchodní společnice Athina Onassisová? Tragédie i úspěchy miliardové dědičky!

Kontrolu nad francouzským maloobchodním řetězcem Casino přebírá nový tým, který vyšel z konsorcia firem kolem českého miliardáře Daniela Křetínského. V novém vedení bude společně s Křetínským například i vnučka a dědička proslulého řeckého miliardáře Athina Onassisová. S tou se Křetínský zná z parkurových závodů a oba mají podíl v parkurovém podniku Global Champions Tour. Život slavné dědičky je plný úspěchů, ale i tragédií. 

Čas načtení: 2024-08-21 09:00:35

Záběry ukazují, že superjachta miliardáře „zmizela za 60 sekund“

List The Wall Street Journal citoval představitele italské pobřežní stráže, kteří uvedli, že britský technologický podnikatel Mike Lynch, předseda představenstva Morgan Stanley International Jonathan Bloomer... Článek Záběry ukazují, že superjachta miliardáře „zmizela za 60 sekund“ se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-12 09:00:03

Elon Musk si změnil jméno. Lidé nad ním kroutí hlavou

Nejbohatší člověk světa si na své síti X změnil jméno Nově ho naleznete pod jménem Harry Bōlz Není to poprvé, kdy si Musk na síti změnil jméno a kdy využil právě této přezdívky Miliardáře Elona Muska je v poslední době všude plno, obzvláště v souvislosti s jeho novou rolí v současném vládním kabinetu prezidenta Donalda Trumpa. Nebyl by to ale Musk, kdyby si nenašel čas na nějakou tu provokaci. Nyní si v souvislosti s nabídkou odkupu OpenAI změnil na sociální síti X (kterou vlastní) jméno na Harry Bōlz. Pokud excentrického miliardáře sledujete už delší dobu, jistě vám je toto jméno povědomé – tento alias Musk využil už v minulosti, konkrétně v dubnu 2023. Přečtěte si celý článek Elon Musk se na X přejmenoval. Nad novým jménem lidé kroutí hlavou

Čas načtení: 2025-02-15 09:05:53

Hledáme miliardáře! Nejste to vy? Ptala se britská loterie

Když 24. ledna v britské loterii EuroMillions padla pohádková výhra se sumou více než 80 milionů britských liber (přibližně 2,5 miliardy Kč), tak se všichni radovali. Nikdo totiž netušil, že se výherce neozve! A když se neozval ani pět, deset dní po výhře, začala společnost svého výherce hledat. Jak hledání dopadlo? The post Hledáme miliardáře! Nejste to vy? Ptala se britská loterie appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2025-04-04 06:34:22

Tři tisíce betonových rodinných domů ročně? Best miliardáře Víta Kutnara vyzývá cihláře na souboj

V závodě Bestu v Lučicích vznikají betonové tvárnice, z nichž lze stavět rodinné domy. Jde prý o alternativu k tradičním materiálům. Co na to cihláři? Článek Tři tisíce betonových rodinných domů ročně? Best miliardáře Víta Kutnara vyzývá cihláře na souboj se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-04-20 17:24:35

Křetínský, Tykač, Kania a spol. Fotbal láká české miliardáře jako nikdy. Jaký klub komu patří a kdo přibude?

V českém fotbale je živo jako nikdy předtím. Je totiž stále zajímavější i jako byznys. Představujeme majitele všech šestnácti prvoligových klubů. Článek Křetínský, Tykač, Kania a spol. Fotbal láká české miliardáře jako nikdy. Jaký klub komu patří a kdo přibude? se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-04-23 11:02:54

ČEZ svými výsledky přitahuje miliardáře! Je znárodnění na spadnutí?

Akcie ČEZu letos posílily o 20 %, což je za současných turbulencí pozoruhodné. Český miliardář Pavel Tykač ve firmě nedávno navýšil svůj podíl. Je znárodnění firmy reálná možnost? Článek ČEZ svými výsledky přitahuje miliardáře! Je znárodnění na spadnutí? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-05-15 11:07:00

Sázka miliardáře: “Tesla je nafouknutá bublina.” Tuto akcii teď nakupuje!

Bill Miller, známý hodnotový investor, tvrdí, že Tesla může mít problémy vzhledem k čínské konkurenci. Naproti tomu Amazon má silné základy a poměrně výhodné ocenění. Co stojí za jeho názorem? Článek Sázka miliardáře: “Tesla je nafouknutá bublina.” Tuto akcii teď nakupuje! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-05-22 10:25:14

Má velké plány s fotbalem, dál se ale poohlíží i po startupech. Miliardáře Faita zaujaly autodíly

Jet Investment posílá necelých 60 milionů korun do startupu, který se zabývá distribucí náhradních dílů v automobilovém průmyslu. Článek Má velké plány s fotbalem, dál se ale poohlíží i po startupech. Miliardáře Faita zaujaly autodíly se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-06-05 10:11:00

Akviziční apetit miliardáře Pavlíčka neslábne. Od Michala Menšíka koupil agenturu Inveo

Letos už investiční skupina SPM ovládla módní značku Feratt, kliniku Galen Clinic a dřevozpracující společnost B. Turner. Teď koupila i agenturu Inveo. Článek Akviziční apetit miliardáře Pavlíčka neslábne. Od Michala Menšíka koupil agenturu Inveo se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2023-11-06 15:55:00

Plzeňská teplárna připravuje sedmimiliardový projekt odklonu od uhlí k plynu

Plzeň 6. listopadu (ČTK) - Plzeňská teplárenská připravuje projekt odklonu od uhlí k plynu a vodíku. Jde o dosud největší investici v její historii asi za sedm miliard korun. Důvody jsou hlavně ekonomické, tedy razantní růst výdajů za emisní povolenky, ale také ekologické. Stavět se bude za plného provozu, hotovo bude do roku 2029, řekl ČTK generální ředitel teplárny Václav Pašek. Návratnost očekává do deseti let. Největšího dodavatele tepla na západě Čech vlastní většinově Plzeň a z 35 procent skupina EPH miliardáře Daniela Křetínského.

Čas načtení: 2024-02-15 13:29:00

Nedostal bilion a pomstil se. Musk přestěhoval SpaceX z Delawaru do Texasu

Vesmírná společnost SpaceX amerického miliardáře Elona Muska přesunula své sídlo z amerického státu Delaware do Texasu. Musk to oznámil na sociální síti X, kterou předloni koupil. Musk už z Delaware přemístil sídlo své firmy Neuralink a obdobné úsilí vyvíjí i v případě automobilky Tesla.

Čas načtení: 2021-03-04 21:39:00

Demokracie 21 - Nedomyšleno

Určitě jste slyšeli o projektu miliardáře Karla Janečka, který chce zlepšit demokracii. Pod hlavičkou Demokracie 21 navrhuje změnu volebních systémů tak, aby měl každý volič více než jeden hlas. Třeba 3 hlasy a třeba i jeden záporný. Má to přinést sjednocení rozdělené společnosti, ukončit úspěchy populistů a najít cestu k rozumnému konsenzu. Ve světě již bylo v místním rozhodování o nejrůznějších záležitostech vyzkoušeno. U nás došlo třeba k modelování variant u přímé volby prezidenta. Představíme-li si to v praxi u voleb do Poslanecké sněmovny, navrch budou mít ti, kdo co možná nejméně vadí. Dáte hlas svému favoritovi a další pak těm, které nemusíte, ale kteří ujdou. Dopad na strany se silnými a vyhraněnými osobnostmi je jasný. Na reformy nebo zásadní kroky tudíž můžeme zapomenout. Hlavní bude nikoho nenaštvat a zůstat druhou či třetí variantou pro co možná nejširší spektrum lidí. Otázkou je, co by nasazení Demokracie 21 udělalo s účastí u uren. Velká část voličů totiž nemění své preference, jak ostatně můžeme aktuálně vidět u hnutí ANO, které se pořád pohybuje kolem 25 procent. Chtěli by skalní příznivci podpořit i někoho jiného? V tomto případě koho? Mám za to, že mnozí by hodili hlas KSČM a SPD.Hlavní slabina Demokracie 21 je ovšem jinde. Karel Janeček předpokládá, že bude-li jeho systém zaveden, všichni ho s pokorou přijmou. Kampaně budou slušnější, prim bude hrát spolupráce. A to je kardinální omyl. Staré struktury se budou snažit udržet jakýmikoli prostředky u moci. Vzniknou tudíž strany (kandidáti u senátních a prezidentských voleb), kteří budou dělat křoví těm hlavním. ANO 1, ANO 2, ANO 3.Pod jinými jmény, ale s tím samým zadáním: sebrat všechny hlasy skalních voličů. Žádná změna, spousta starostí. Demokracie 21 proto nikdy nepřekročí hranici experimentu. Bude tu a tam využívána u malých rozhodnutí a Karel Janeček si bude užívat pozici sociálního reformátora. Kdo si hraje, nezlobí.Vyjádření Karla Janečka zde a v návazných tweetech.

Čas načtení: 2022-12-09 07:51:57

Japonský dobrodruh Maezawa si vybral posádku k Měsíci, poletí s ním i český choreograf Yemi A. D.

Vesmírná loď Starship od SpaceX by mohla poprvé letět na oběžnou dráhu ještě letos. Při jedné z jejích prvních cest k Měsíci by měla mít na palubě japonského miliardáře Yusaku Maezawu a skupinu osmi umělců při misi označované jako dearMoon. Nyní byla poprvé zveřejněna tato posádka a k našemu překvapení je v ní i zástupce České rebubliky - Yemi Akinyemi Dele.

Čas načtení: 2021-03-20 11:07:18

Očkování z Lübecku

Winfried Stöcker není opravdu jednoduchá osobnost. Když teď oznámil, že vytvořil novou očkovací látku proti covidu (a hned ji také na sobě a svojí rodině vyzkoušel), není to poprvé, co se dostal do titulků. Po promoci působil jako lékař v německé armádě, vedl univerzitní laboratoř v Lübecku, je držitelem mnoha patentů v oblasti laboratorní medicíny a seznam jeho publikací opravdu není krátký. V roce 1987 založil firmu Euroimmun, která se zabývá laboratorní diagnostikou a je na německém trhu největším hráčem. Má dnes 3100 zaměstnanců a působí v 17 zemích. V červnu 2017 ji prodal americkým investorům – údajně za 1,3 miliardy dolarů. Kromě toho mu patří letiště v Lübecku a pustil se do renovace klasického obchodního domu ve Zhořelci. Navíc je jeho manželka Číňanka a působil také na univerzitě ve Wuhanu. A teď k ještě ta vakcína… Na svém webu (www.winfried-stoecker.de) popisuje jím vytvořenou vakcínu „jako triviální antigen, který se dá lehce a levně vyrobit a dosahuje u očkovaných dosažení 97procentní úrovně protilátek, které neutralizují virus. U prvních sto pacientů nedošlo k žádným významným vedlejším účinkům.“ Do dnešní očkovací hysterie v Německu a celé Evropě tím hodil odjištěnou bombu. Reakce široké veřejnosti i odborníků oscilují mezi nadšením, opatrností a odmítáním. Petra Falb, viroložka a znalkyně pro schvalování vakcín, to vyjádřila jednoduše: „Pan Stöcker by měl samozřejmě jako každý jiný šanci vydat se cestou schvalování. Musel by si jenom najít partnera, který má se schvalováním zkušenosti a disponuje odpovídajícími výrobními kapacitami.“ Zdá se, že ale právě tohle není styl lékaře, podnikatele a miliardáře ze severu Německa. Nyní má na krku žalobu kvůli neoprávněnému testování. Jen pro zajímavost: Jako jeho právní zástupce bude zřejmě fungovat Wolfgang Kubicki, místopředseda Spolkového sněmu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-02-19 14:51:52

Jak Facebook „unfriendnul“ Austrálii

Facebook odstavil australské uživatele od možnosti sdílet zpravodajské články a celý svět od možnosti sdílet články z australských novin. Jelikož ani programátoři ze Silicon Valley nejsou neomylní, při spouštění železné opony to poněkud přehnali a zablokovali patrně omylem i sdílení stránek některých úřadů (včetně zdravotních), charit, a – což by si snad ani Jaroslav Hašek nevymyslel – Facebooku samotného. Vskutku existoval na pár hodin stav, že na australském Facebooku jste nemohli sdílet Facebook. Tento typ konfliktu zatím Facebook s žádným západním státem neměl, takže by bylo dobré prozkoumat jeho kontext. Pro začátek: on to není boj australské vlády za práva individuálních uživatelů, čili nás, malých a snadno zašlápnutelných červíků v zarostlé bažině jménem internet. Jde o spor mezi dvěma obry: těmi digitálními na straně jedné a velkými zpravodajskými kanály na straně druhé. Facebook, Google a spol. jsou nepoměrně bohatší, ale v případě Austrálie je to zase vyváženo tím, že Murdochův konglomerát News Corp. si velmi dobře rozumí se současnou vládou, která může hájit jeho zájmy formou zákonů. Zda nám, běžným jedincům, z tohoto zápasu mezi Sarumanem a Sauronem něco pozitivního vzejde, to si zatím netroufám odhadnout. Každopádně v této věci doporučuji šetřit sympatiemi, jako by byly na příděl, a jen pozorně sledovat, co se semele. Za vším hledej peníze Základem konfliktu je spor o peníze, co jiného. Kostra sporu vypadá takto – a vůbec není specifická jen pro Austrálii, podobné námitky mají všude, mnohokrát jsem je slyšel i od českých novinářů. Novináři: Zabrali jste drtivou většinu digitální inzerce, nemáme z čeho žít. G+F: No a co, trh rozhodl, nebo ne? Novináři: Nás to vytváření obsahu něco stojí, zvlášť když má být kvalitní. Vy jej pak sdílíte zadarmo a ještě vyděláte na reklamě, kterou u toho zobrazíte. G+F: Bez sdílení článků na našich sítích vám propadne návštěvnost do suterénu, přihráváme vám čtenáře a diváky. Novináři: Diváci a čtenáři, kteří si navykli za nic neplatit, jsou nám na dvě věci. Začíná se z nás stávat hračka pro miliardáře, kteří kupují noviny pro zábavu, žijeme z milodarů. Atd. atd. Komu patří data? Zamyslíte-li se nad tím chladnou hlavou, v konečném důsledku jde o záležitost autorských práv, která se u takových „hromadných vysílání“ řeší poměrně obtížně, a to už od doby vynálezu rozhlasu (což je zhruba 100 let). Facebook a spol. nepochybně mají určitý zisk z toho, že si jejich uživatelé přeposílají odkazy na zajímavé zprávy (i když pod pojmem zajímavé zprávy se dost často skrývá clickbait). Google by taky nebyl tak zajímavým vyhledávačem, kdyby neindexoval žádný obsah od novinářů. Nicméně jejich, samozřejmě pro ně příznivá, právní interpretace je ta, že zveřejňovat úryvky je férové užití, za které podle autorského zákona netřeba platit. Tady se autorský zákon ocitá v úzkých, protože kdyby na jedné straně „zatrhl“ veškeré citace z cizího obsahu, stal by se naprosto nepoužitelným; a pokud by byly zpoplatněny i pouhé odkazy (URL) na články, zmrzačilo by to fungování světové informační pavučiny (webu) jako takové. Na druhou stranu výše zmíněný problém není zrovna banální a jde přitom o speciální případ daleko obecnější otázky, komu skutečně patří data uložená na serveru společnosti X a kdo si o nich může rozhodovat. Kdo vyhraje digitální válku? Austrálie není prvním státem, kde k takovému vývoji došlo. Ve Španělsku zablokoval Google roku 2014 svoji službu Google News z velmi podobného důvodu; španělské zákony chtěly kompenzaci pro noviny, jejichž články se na Google News ukazovaly; tento stav trvá dodnes. Nicméně není to ani zdaleka takový blackout jako v případě současného sporu Austrálie vs. Facebook. Při běžném hledání na Googlu španělské novinové články snadno najdete. Navrhovanému australskému zákonu o tom, že noviny mají dostávat zaplaceno, se Google kupodivu podřídil a například s Murdochovým konglomerátem News Corp. čerstvě uzavřel smlouvu v hodnotě 30 milionů australských dolarů. Je to méně než to, co australské novinové korporace původně chtěly (10 procent veškerých tržeb z reklamy), ale patrně jim to stačí. Facebook na to šel jinak a vyhlásil tomuto záměru digitální válku s tím, že hin sa hukáže, kdo je na kom závislejší a kdo nakonec přileze ke křížku. Podle mého názoru se tím Zuckerberg & spol. vystavují pořádnému riziku, protože australská vláda je v současné době poměrně populární – hlavně kvůli tomu, že udržela úmrtnost na covid ve velmi nízkých číslech a každodenní život tam funguje o dost normálněji než v jiných částech světa, o ČR už vůbec nemluvě. (Cenou za to bylo razantní omezení mezinárodního cestovního ruchu. Australané mají z anglickojazyčných médií výborný přehled o tom, jak vypadají morové rány v Británii a v USA, takže se s tím smířili. Navíc mají velkou zemi a můžou si zacestovat aspoň po ní.) Postup Facebooku, i když má svoji vnitřní logiku, vypadá z hlediska uživatelů jako určitá forma šikany. A australská národní povaha nenese šikanu moc dobře, v tom se klokaní země poněkud podobá americkému Texasu, fuck yeah. I proto bych na vítězství Facebooku v tomto klání nesázel. No, uvidíme. Třeba mi k tomu australští čtenáři něco napíšou; pokud ano a bude to zajímavé, rád otisknu jejich odpovědi v dalším článku. Spor o algoritmy Zajímavým detailem, který se ve většině článků nezmiňuje, je to, že součástí nového australského zákona měla být i povinnost informovat novináře o změnách třídících a zobrazovacích algoritmů. To je další téma, které se asi v nejbližších deseti letech bude řešit nejenom v Austrálii, a které bude v digitálních korporacích vyvolávat velký odpor. Algoritmy, které vám na vaši „zeď“ nebo do seznamu stránek řadí jednotlivé prvky obsahu, jsou dnes vesměs „černé skříňky“, samoučící systémy, jejichž detailní chování už asi nikdo živý nechápe. Totéž platí o algoritmech, které detekují a mažou zakázaný obsah, pročež občas nestačíte zírat, co všechno zmizelo ze světa. (Například na Twitteru, kde se stále ještě občas vyskytuji, mi upozornění, že „odpověď obsahuje urážlivý obsah“, ještě nikdy neukázalo skutečně urážlivé odpovědi; ve sto procentech případů to byly naprosté banality bez jediného sprostého slova či narážky.) Jenže aspoň rámcově jim v tom Facebooku či Googlu rozumět musejí, určitě by je nenasazovali totálně naslepo, když jim na tom závisejí příjmy; a zároveň je pro ně i to rámcové pochopení druhem obchodního tajemství. Na druhé straně takové algoritmy zasahují fungování čím dál více jiných firem, občas i existenčně. Není úplně jasné, zda je v pořádku, aby takové algoritmy tajemstvím zůstaly. Bývaly časy, kdy vám lékař či lékárník mohl namíchat nějaký elixír a neříci, co v něm přesně je; dneska musí být v příbalovém letáku všechno, a to včetně informací, ze kterých pak někteří pacienti nemají lehké spaní. (Samozřejmě ta analogie není dokonalá, já vím.) Toto je zase poněkud šedá zóna, kterou není jednoduché rozsoudit spravedlivě. Národ sobě Malá poznámka na závěr: přeskočím z Austrálie k vlastnímu blogu. Model, kdy se určitý server – třeba právě Kechlibar.net – živí buď ukazováním reklam přímo u sebe, nebo nějakým druhem monetizace vlastního obsahu na cizích serverech, mi šel vždycky silně proti srsti. I kdyby nic jiného, tak ty reklamy běžného návštěvníka pěkně štvou, překážejí na displeji a stahují mu do počítače nebo do mobilu desítky megabajtů zcela zbytečných dat. Ale to by pořád byl jen ten menší problém. Ten větší je v tom, že reklamní mašinerii mají v rukou právě firmy jako Google a Facebook, přičemž je očividné, že dost podstatnou část toho rozhodování dělají opravdu mrtvé, tupé algoritmy a v případě „nehody“ se živého člověka ani nedovoláte. To mi přijde asi stejně bezpečné jako tancovat rejdováka na okraji bazénu naplněného kyselinou sírovou. Jeden krok vedle a budete sežrán, přičemž jste ani nikomu (ničemu…) neposloužil jako výživný oběd; úplně zbytečný konec. V případě blogu tedy „jeden článek vedle“, který nějakým způsobem spustil záhadný mechanismus vašeho vymazání z té či oné sítě, nebo vás dostal na nějakou černou listinu. Proto místo reklam raději provozuji Knihovní fond, proto také lákám čtenáře na nákup svých knih; a proto taky, aniž bych jmenoval konkrétní příjemce, posílám sám měsíčně blíže neurčenou částku na podporu různých jiných blogů a projektů, které jsou mi sympatické (vydání knih apod). Někdy jde o pravidelný příspěvek, jindy jednorázový, třeba u akcí na HitHitu, ale podstata věci je ta samá. Decentralizovaná síť typu „národ sobě“ je daleko odolnější, než když si kvůli pohodlnosti a jednoduchosti necháme de facto určovat svoji informační dietu od lidí, jako je Zuckerberg, a od jejich záhadných robotů. Pokud si máme aspoň trochu zachovat vlastní hlavu, budeme ji potřebovat. Australské informační embargo nám to teď docela dobře ukazuje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-11 18:35:50

Září v Městských divadlech pražských: osudová láska v čase vojny i míru nebo pokračování nejčernější satiry naší reality

Sedm. To je počet premiér, které se v Městských divadlech pražských uskuteční nikoli za celou novou sezonu, ale pouze během měsíce září. Kvůli koronakrizi se některé inscenace, původně plánované na jaro 2020, přesunuly na podzim. Září tak bude v Městských divadlech opravdu nabité. Divadlo ABC nabídne tři premiéry. Sezonu slavnostně zahájí 4. září Vojna a mír. Divadelní adaptace románové epopeje Lva Nikolajeviče Tolstého o generaci, jejíž vztahy a životy se osudově proměňovaly spolu s postupem Napoleonovy armády, připraví režisér a umělecký šéf Městských divadel pražských Michal Dočekal s Viktorem Dvořákem, Kateřinou Marií Fialovou nebo Tomášem Havlínkem v hlavních rolích. „Po dlouhých pětačtyřiceti letech se tak vrátí na pražská jeviště jeden z nejsilnějších příběhů světové literatury o veliké lásce, přátelství a hledání ideálů a jejich ztrátě,“ říká dramaturgyně inscenace Jana Slouková. Následovat bude 19. září nová původní hra Martina Vačkáře a Ondřeje Havelky Zítra swing bude zníti všude, inspirovaná vzpomínkami Karla Vacka a Lubomíra Dorůžky. Hudební komedii z poválečné Prahy „nylonového věku“ v režii Ondřeje Havelky živě doprovází orchestr Melody Makers. Stálý host divadla ABC, Agentura Harlekýn, uvede 25. září v premiéře inscenaci romantické komedie Ernesta Thompsona Na zlatém jezeře se Simonou Stašovou a Ladislavem Frejem v rolích postaršího manželského páru Ethel a Normana Thayerových, která se v Praze bude exkluzivně uvádět pouze v ABC. Divadlo Rokoko čekají dvě premiéry. Tou první bude 5. září Posedlost, temná psychologická love story podle scénáře Luchina Viscontiho na motivy románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát Jamese M. Caina. „James M. Cain stál u zrodu žánru drsných milostných příběhů. Viscontiho scénář, z něhož jsme vycházeli v naší inscenaci Posedlosti, téma posunuje do osobitého zobrazení zklamané a zbídačené společnosti, determinované beznadějně pudovým a duchovně rozvráceným ovzduším. Tak jako Viscontiho nás zajímají nikoli vítězové, ale poražení, krajní situace odhalující pravdu o člověku a pohled, který jde dál za realitu,“ říká dramaturgyně a autorka divadelní adaptace Simona Petrů. Příběh o spalující vášni a nenávisti režíruje Jakub Šmíd. Temná zákoutí lidské duše vystřídají 12. září Kanibalky 2: Soumrak starců, druhý díl nejčernější satiry současné společenské a politické reality autora a režiséra Davida Drábka. Vyšetřovatelky pražské kriminálky Iggy a Diana jsou zpět, aby tentokrát zastavily podnikatele a miliardáře Balcara. Sezonu v Komedii otevřou 14. září Hrdinové kapitalistické práce na motivy stejnojmenné reportážní knihy Saši Uhlové. Inscenace režiséra Michala Háby vznikla jako koprodukce s berlínskou Volksbühne v rámci mezinárodního projektu POSTWEST a přibližuje podmínky nejhůře placených zaměstnání v Česku. Novou inscenaci uvede 23. září i rezidentní soubor divadla Komedie – Lenka Vagnerova & Company. Komponovaný večer čtyř zbrusu nových choreografií má název Krajinou slz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-06 15:27:24

Spolupředseda německé strany Die Linke Bernd Riexinger: Nikde v ústavě není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi

Bernd Riexinger je od roku 2012 spolu s Katje Kippingovou jedním ze spolupředsedů strany Die Linke (Levice) v Německu. Absolvoval studium bankovnictví a také v tomto oboru pracoval. Později se stal odborovým funkcionářem. Od roku 2017 je poslancem německého Spolkového sněmu.     Co má strana Levice proti bohatým, pane Riexingere? Máme něco proti rostoucímu rozdílu mezi bohatými a chudými. Chceme bohatství lépe rozdělovat. Neobyčejně bohaté lidi – milionáře a miliardáře – chceme více zdaňovat, aby měl stát více peněz pro veřejně prospěšné investice. Budete-li mít více než dva milióny, měli byste platit pětiprocentní daň z majetku. To považuji za snesitelné.    Daň z majetku je jenom jedno z vašich opatření na cestě k „demokratickému socialismu“. Ve vašem stranickém programu se píše o překonání „kapitalistického vlastnictví“.  Chceme posílit veřejné vlastnictví v ústředních oblastech, jako jsou vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, doprava a také telekomunikace. Tam nemá privátní zájem o zisk co dělat. A u bydlení také ne.   Vlastnictví kterého bydlení chcete zestátnit? Nejde nám o majitele malých domků, nýbrž o velké koncerny, které mají více než 3 000 bytů.   Kdo vám dává právo požadovat cizí majetek? V ústavě nikde není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi. Anebo ničit klima. V ústavě naopak stojí, že majetek sociálně zavazuje. Musí být používán tak, aby z toho veřejnost něco měla.   Německá ústava povoluje znárodnění ve „prospěch celku“, to souhlasí. Co ale má vaše strana v úmyslu, to jde ještě dál. Požadujete, aby soukromé vlastnictví bylo podřízeno emancipačním, sociálním a ekologickým kritériím. Kdo bude tato kritéria určovat?  Jsou tam dva aktéři. Jednak jsou to politické strany v parlamentu, podle demokratické volby občanů. A pak jsme skutečně pro demokratizaci hospodářství. Demokratický socialismus neznamená: A teď všechno zestátníme! Chceme posílit spolurozhodování. Chceme podporovat družstevní vlastnictví a vlastnictví pracovních kolektivů. Pocházím ze Stuttgartu a tam jsem například navrhl, aby automobilka Daimler pomocí dodatečné dividendy umožnila zaměstnancům podílet se na firmě. Například s blokační minoritou 25 procent na celkovém kapitálu firmy by se mohlo zabránit tomu, aby se firma odstěhovala někam jinam.    Ještě jednou: Kdo vám dává právo předepisovat podniku změny ve vlastnických vztazích? Ničemu přece nebrání, aby si kdokoliv založil jakékoliv družstvo. Anebo firmu, která bude patřit zaměstnancům. To se také děje, ale jen u malých firem. A existuje také řada podniků, na kterých se podílí stát. Vzpomeňte si třeba na Volkswagen a podobné příklady jsou i ve Francii.   Pouhá existence polostátních koncernů ale přece není žádný argument. Máme dojem, že vaše strana má s myšlenkou svobodného podnikání zásadní problém. Proč by se měli například podnikatelé pokoušet o štěstí v Německu, pokud byste se dostali k moci? Museli by přece v každý okamžik počítat s tím, že jim stát do podnikání bude mluvit, nebo dokonce se vnutí jako spolumajitel.  Na druhé straně ale stojí otázka, proč by měly firmy stát mimo zákonná a demokratická rozhodnutí. Není možné zakládat žádnou firmu, která nedodržuje základní sociální a ekologické standardy, například minimální mzdu. Náš model by malým a středním firmám dokonce pomohl. Hodně bychom investovali, především do regionálních struktur. Zamyslete se například nad přestavbou automobilového průmyslu. Máme velké obavy, že jeho dodavatelé na to doplatí. Když například podnik se zhruba 60 zaměstnanci, který vyrábí vysoce kvalifikovaný díl pro karburátor, najednou o zakázku bez náhrady přijde, nebude mít kapitál, aby rychle vyvinul nový produkt. Velký subdodavatel jistě ano. Chybějící kompetenci si může dokoupit od podnikatele ve startupu. Ale ti malí potřebují státní fondy, které jim při přestavbě pomohou.    Stát by měl podniky uměle udržovat při životě? Ne uměle. Musí to být spojeno s novou orientací. Mimochodem, stát to u velkých podniků už dělá dlouho. Státní subvence jsou přece běžnou záležitostí.   Z perspektivy tržní ekonomiky je ale i to nesmyslné. Nebylo by spíš nesmyslné, abychom přišli o 30 tisíc pracovních míst? Buďme přece čestní: Ještě nikdy neexistovala svobodná tržní ekonomika, která by fungovala. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Právě naopak. Nikdy nefungovala socialistická ekonomika. Už vůbec nemluvě o demokratickém socialismu.  Co my navrhujeme, to je podpořit nezbytně nutnou přestavbu hospodářství podle ekologických, sociálních a demokratických kritérií. Mohli bychom se poučit z chyb socialistických hospodářství. Hospodářské předpoklady pro něco takového jsou dnes přirozeně dále rozvinuté. Zatím jsme ještě neměli socialismus v průmyslově rozvinuté zemi.   Ale zkušenost je přece jednoznačná: Žádný model není tak úspěšný jako tržní ekonomika. Co je kritériem úspěchu? Světové hospodářské krize od roku 2008? Stovky miliard státních peněz, které plynuly do záchrany bank? Rostoucí sociální nerovnost? Oteplování Země? Trhy nevytvářejí žádnou spravedlnost. Trhy neberou ohled na přírodu. Tam musí zasáhnout stát. Také zastánci sociálně tržního hospodářství, které dlouhou dobu fungovalo, jsou pro zásahy do ekonomiky.    Ale pro to jsou i vámi tolik opovrhovaní neoliberálové také. Nemají žádný problém s tím, když se stanoví pravidla pro soutěž a když se rozbíjejí monopoly.  Neoliberalismus zkrachoval. To jsme viděli na finanční krizi. Všichni neoliberálové začali volat po státní pomoci pro banky.   Kteří neoliberálové to měli být? Tady u nás v Německu křičely banky o pomoc. Předtím ale požadovaly ještě více liberalizace.   Možná pochopili liberalismus špatně. Nemá být pro business, ale pro trh. Podnik, který se dostane do zadlužení vlastní vinou, se buď sám postaví na nohy, anebo ne. V liberálním modelu je jedinou úlohou státu zabezpečovat obchodní vztahy. A kromě toho co nejnižší daně a proti státní regulaci mezd. Tato politika převládala uplynulých 30 let a je neobvykle náchylná ke krizím.   Předpokládejme, že se váš model prosadí a vy budete jednou sedět ve vládě. Bude si moci ten, který přes vysokou daňovou zátěž a nesčetnou regulaci zvládne dosáhnout majetku, tyto peníze ponechat? Určitě. Ale současná míra nerovnosti je pro společnost špatná, to říká dokonce světová banka. Neříkáme, že bohatství je zakázáno. Říkáme, že musí být přerozděleno.   Oskar Lafontaine a Sahra Wagenknechtová (významní politici strany Die Linke, pozn. redakce) si budou moci ponechat svoji vilu v Sársku? Ach ti? Ano.   Na strategickém kongresu vaší strany v Kasselu to ovšem znělo trochu jinak. Jedna z vašich členek tam fabulovala o zastřelení nejbohatších občanů jako o opatření pro ochranu životního prostředí. A vy jste mluvil o celospolečensky užitečné práci. Obojí vyvolalo značnou pozornost. Chtěla říci, že za problémy ochrany životního prostředí není zodpovědné jen jedno procento těch nejbohatších. Ale formulovala to naprosto neakceptovatelně a omluvila se za to. Pokoušel jsem se to zmírnit vtipem, který se ale nepovedl. To jsem jasně řekl a za svoje slova jsem se omluvil.   Byly tam ještě další pozoruhodné příspěvky. Jeden spolupracovník vaší frakce ve Spolkovém sněmu řekl, že v parlamentu jde koneckonců o to, zkasírovat státní peníze a převést je do hnutí, například do skupin Antifa. Slyšel jste to? Ano, slyšel. Ale neodpovídá to programu ani strategii strany Levice. Přirozeně je naším cílem získat demokratickou většinu. Od ostatních politických stran se odlišujeme tím, že aktivně podporujeme mimoparlamentní aktivity. Když milióny mladých lidí při Fridays for Future podporují ochranu přírody, má to enormní vliv na politiku. Najednou jsou všechny strany nuceny se tímto tématem zabývat. Chápeme se jako mluvčí těchto hnutí v parlamentu. Proto nevnímáme parlament jako jeviště, ale jako pole pro politiku.   Váš mladý soudruh to ale takhle vidí. Pro něj je Spolkový sněm jenom nástrojem. A když se podíváte na videozáznam z jeho vystoupení, nevidíte v sále nějaký viditelný odpor, jako tomu bylo u předchozího fantastického návrhu na zastřelení bohatých, což bylo později prohlášeno za vtip. Vnucuje se otázka: Jak radikální je vlastně vaše strana? Kolik vašich členů považuje parlamentarismus jen za nástroj a sní o revoluci. V diskusích jsou vyjadřovány různé názory, svobodně a bez cenzury. To je velký výdobytek demokracie. Jak jinak by mělo probíhat ve stranách vytváření názoru? A to je hlavní úkol stran v demokracii. Je to shoda, že v parlamentu usilujeme o demokratické většiny a koalice, které zajišťují většinu. Mimoparlamentní hnutí se nedají omezit na revoluci. Jsou to hnutí, která vyvíjejí tlak na poslance. A to je legitimní. Máme právo na demonstrace a shromažďovací právo. Mnoho pokroku v dějinách začínalo nikoliv v parlamentu, ale na ulici. A my jako politická strana to realizujeme. Zprávy, které citujete, jsou jednotlivosti. V naší straně jsou skupiny, které mají poněkud radikálnější představy. Straně Levice se podařilo, co zatím nezvládla žádná politická strana v Německu: Spojili jsme zcela rozdílné levicové politické proudy.   To by mohla o sobě tvrdit na pravé straně také Alternativa pro Německo (AfD).  AfD je protikladem toho, o co usiluje Levice. Chce omezit demokracii a vybudovat autoritativní struktury. Pracuje metodami štvanic a vymezování se proti menšinám. Levice považuje za hlavní lidská práva a otázku demokracie. V našem programu jde vždy o individuum.   Pokud tedy není tím individuem podnikatel… Nikdy jsme nesouhlasili s omezením základních demokratických práv, nebo s dohledem nad lidmi. Srovnání levé a pravé části politického spektra nefunguje, dokonce ani ve filosofii. Levici jde o ochranu jednotlivce a jeho svobodný rozvoj.   Teď to začíná být trochu popletené. Obě strany – AfD i Levice – na sebe vážou radikální živly. U AfD jsou to pravicoví radikálové a nepřátelé cizinců. U Levice jsou to lidé, kteří chtějí překonat parlamentarismus. Například „Marx 21“. To je trockistická síť, která podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy usiluje o komunistické pořádky. Jejími členy jsou vedoucí představitelé vaší strany jako například místopředsedkyně Janine Wisslerová. Domnívá se, citujeme, že „beztřídní společnost se nedá zavést přes parlamenty a vlády“. Janine Wisslerová ale v hessenském zemském sněmu praktikuje parlamentarismus. A podle mého názoru úspěšně.   Citát vaší soudružky ale mluví jinak. Je to určitě vytrženo ze souvislostí. Takže ještě jednou: Levice chce parlamentní systém rozšířit, nikoliv omezit.   Jak radikální může váš člen být, než řeknete: To jde příliš daleko! Být radikální znamená jít ke kořenům. To nepovažuji za nic špatného. Tu hranici definují naše stanovy. Pokud někdo akceptuje násilí jako nástroj politiky, nemůže být akceptován. To je zcela jasné.   Nechte nás podívat se do blízké budoucnosti. Chtěli byste po volbách v roce 2021 vládnout společně se sociální demokracií a zelenými? Šance na levicovou změnu tu je a my chceme být jejím motorem. Ale nejde jen o pouhé vládnutí. Prosazujeme určitá kritéria: skutečný boj s chudobou, skutečnou regulaci mezd a pracovních podmínek. Že nebudeme schopni v koalici plně prosadit náš program, to je jasné. Ale musí to jít správným směrem. K čemu nejsme ochotni, to je současná politika sociální demokracie, plná triků. Chceme změnu politiky.   A obě ty strany by do toho šly? Nové vedení sociální demokracie jde správným směrem.   Je vám, pane Riexingere, 65 let. Zažijete ještě zavedení socialismu v Německu? Doufám. Často se poměry mění rychleji, než čekáte. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Bernd Riexinger (*30. října 1955 v Leonbergu) je německý politik ze strany Die Linke. Dne 2. června 2012 byl spolu s Katjou Kippingovou jmenován spolupředsedou strany. Jako profesní bankéř byl Riexinger od roku 1980 do roku 1990 v podnikové radě Leonberger Bausparkasse. V roce 1991 se stal odborářem. V roce 2003 byl mezi iniciátory masových protestů proti Agendě 2010 spolkové vlády. V německých spolkových volbách v roce 2017 byl Riexinger jedním ze šesti levicových kandidátů zvolených do Bundestagu z Bádenska-Württemberska poté, co strana získala 6,4 procenta hlasů.