Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-14 06:00:00

Brzké užívání konopí ovlivňuje pozdější vývoj mozku 

Jak mohou během dospívání různé faktory ovlivnit vývoj mozku a duševní zdraví? To bylo předmětem velkého evropského projektu IMAGEN. Mezinárodní tým vědců hodnotil data 704 účastníků po dobu deseti let v osmi evropských městech. Účastníci studie na začátku uvedli, že dříve neužívali konopí, a magnetickou rezonancí jim byly zhotoveny snímky mozku. Kontrolní vyšetření absolvovali pět a devět let poté.  Studie vyšla v časopise Molecular Psychiatry a z výsledků se dozvídáme, že věk, ve kterém se začne užívat konopí, může mít významný vliv na vývoj mozku a projevuje se následky v chování. Započetí užívání konopí během dospívání (14 až 19 let) a v mladé dospělosti (19 až 22 let) bylo spojeno s různými vzorci vývoje tloušťky mozkové kůry.  Změny v mozku související s užíváním konopí během dospívání přetrvaly až do mladé dospělosti. Analýza také odhalila, že změny v mozku související s užíváním konopí během dospívání přetrvaly až do mladé dospělosti a částečně souvisely s užíváním kokainu, extáze a konopí za poslední měsíc (měřeno ve věku 22 let). Míra užívání konopí v mladé dospělosti (od 19 do 22 let) měla nepřímý vliv na psychotické příznaky ve věku 22 let prostřednictvím změny tloušťky mozkové kůry ve spánkové oblasti. The post Brzké užívání konopí ovlivňuje pozdější vývoj mozku  appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-05-12 06:00:00

Psychologické a sociální dopady celoživotního užívání konopí

Některé výzkumy naznačují, že legalizace konopí by mohla mít nejen řadu benefitu, ale i některé nepříznivé důsledky. Mezi ně by měly patřit horší studijní a pracovní výsledky, vyšší míra duševních onemocnění, psychických a psychotických příznaků. Ačkoli tato tvrzení předpokládají příčinnou souvislost mezi užíváním konopí a nepříznivými důsledky, jsou do značné míry podpořena jen korelačním výzkumem, který má omezený význam pro vyvozování příčinné souvislosti. Důvodem je to, že bývá náchylný k zavádějícím výsledkům.  Negativní důsledky, které jsou spojeny s užíváním konopí, vědci spíše přičítají genetickým a rodinným vlivům. Americký tým vědců zkoumal vzorek 4 078 dospělých dvojčat, která byla poprvé hodnocena před několika desetiletími. Hodnotili vliv celoživotní konzumace konopí na užívání návykových látek, psychiatrické a psychosociální výsledky. Výsledky publikované v časopise Journal of Psychopathology and Clinical Science nepotvrdily příčinnou souvislost mezi frekvencí užívání konopí a psychiatrickými nebo psychosociálními důsledky. Negativní důsledky, které jsou spojeny s užíváním konopí, vědci spíše přičítají genetickým a rodinným vlivům. The post Psychologické a sociální dopady celoživotního užívání konopí appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-12-05 06:00:00

Proč mají uživatelé konopí zvýšenou vitální kapacitu plic?

Vícero studií naznačuje, že užívání konopí je spojeno se zvýšenou vitální kapacitou, což je objem vzduchu při maximálním výdechu. Konopí se běžně konzumuje vdechováním kouře, přičemž jakákoli expozice kouři se obecně nepovažuje za příčinu zvýšené vitální kapacity. Přestože toto pozorování bylo poprvé učiněno již před desítkami let, uspokojivé vysvětlení vědcům stále uniká. Souhrnný článek dvojice autorů z prestižní Kalifornské univerzity v San Francisku se zabývá paradoxem mezi užíváním konopí a zvýšením vitální kapacity plic a klade si dvě klíčové otázky. Za prvé, jaké jsou fyziologické nebo patofyziologické mechanismy zvyšování vitální kapacity? Za druhé, proč je tento účinek trvale pozorován při užívání konopí, ale ne tabáku? Pochopení vztahu mezi užíváním konopí a fyziologií plic bude klíčovým vědeckým a zdravotnickým tématem. Odpověď na první otázku spočívá v růstu a přestavbě plic a hrudníku v důsledku usilovného vdechování konopného kouře a snížení elastického odporu plic v důsledku vystavení kouři. Odpověď na druhou otázku spočívá v rozdílném složení konopného a tabákového kouře a vzorcích konzumace. Někteří výzkumníci přirovnávají postupy při kouření konopí k hlubokým nádechům a prodlouženým zádržím dechu u závodních plavců. U nich studie rovněž prokázaly zvýšenou vitální a celkovou kapacitu plic oproti běžné populaci. Podle slov autorů je pochopení vztahu mezi užíváním konopí a fyziologií plic klíčovým vědeckým a zdravotnickým tématem. Jeho význam bude v příštích letech jen narůstat. The post Proč mají uživatelé konopí zvýšenou vitální kapacitu plic? appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Chrámy labužníků

Každodenní obíhání obchodů před rokem 1989 nebylo žádným užíváním si konzumního ráje, ale nutností k zajištění základního fungování domácností Každodenní obíhání obchodů před rokem 1989 nebylo žádným užíváním si konzumního ráje, ale nutností k zajištění základního fungování domácností Ať je doba sebetěžší, vždy se v ní najdou labužníci, kteří touží po něčem speciálním, delikátním a luxusním, a neváhají pro to obětovat čas i peníze. Z dnešního hlediska ovšem socialistické obchody, kde se dalo při troše štěstí sehnat něco navíc, nepřipomínaly přepychové velechrámy luxusu, ale spíše skromné svatyňky – i přesto byly milovníky dobrého jídla nesmírně ctěny. Zaměříme se tentokrát pouze na ty, kde k nákupu stačil dostatek běžné měny, stranou tedy ponecháme prodejny Darex i Tuzex i dodávkové služby, jež mohli užívat jen nejvyšší funkcionáři s rodinami. Majonéza v plastu Nejvíce macešsky se k projevům jakéhokoli luxusu stavěl konec čtyřicátých a počátek padesátých let, avšak ani tehdy zcela nevyhynuly. Vedle sítě obchodů, v nichž se prodávala naprostá většina potravin v rámci přídělového systému na lístky, vznikaly i tzv. volné obchody, kde se nabízelo zboží bez lístků, ovšem za výrazně vyšší ceny. Stát se jejich zřízením snažil vytlačit černý trh a poskytnout také širší nabídku potravin nové společenské elitě, tedy různým úderníkům apod. V neposlední řadě bylo též cílem vytáhnout z tzv. vykořisťovatelů, zbavených přístupu k lístkovému systému, poslední zbytky jejich finančních rezerv. Nabídka ve volných obchodech ale nebyla nijak valná, a pokud nastal nedostatek nějaké konkrétní potraviny, jako první se dotklo omezení jejích dodávek sítě volných obchodů. Situace se začala mírně lepšit po Stalinově smrti, kdy se komunistická strana i u nás rozhodla podpořit vzestup životní úrovně obyvatelstva. Podle sovětského vzoru se začala budovat síť tzv. gastronomů – většinou se jednalo o lahůdkářské prodejny s rozšířeným sortimentem, často na místě dříve vyhlášených lahůdkářství z meziválečné éry. Zároveň trochu ožil i dovoz potravinářského zboží (dokonce ze Západu) a zlepšovala se také nabídka domácích specialit. Ve stejné éře padlo též rozhodnutí vybudovat skutečnou moderní katedrálu luxusního potravinového konzumu napodobující bájný Gastronom No. 1 v daleké Moskvě. Nový podnik disponující nejen vlastní lahůdkářskou výrobnou, ale také exkluzivní restaurací se začal budovat v samém centru Prahy, v horní části Václavského náměstí. Měly se zde nabízet jednak výrobky z dovozu, ale také domácí potravinářské novinky. Zároveň se počítalo od počátku s řadou výrobků vlastní značky, která se měla stát synonymem luxusu a elegance. Pamětníci nepochybně poznali, že šlo o Dům potravin otevřený v roce 1957. Brzy se ukázalo, že poptávka po luxusnějším a zajímavém potravinářském zboží je obrovská, a tak vznikaly další Domy potravin, například v Ostravě, kde byla po Praze nejvyšší kupní síla. Právě v Domě potravin zahájily svou velkou pouť po československých obchodech legendární výrobky jako v plastu balená majonéza Majolka či pověstný Masox. Když měl člověk štěstí, mohl zde na počátku šedesátých let koupit avokádo, olivy nebo francouzský koňak Martell. Výrobky zdejší studené kuchyně slavily úspěch i na mezinárodních soutěžích. Na sklonku šedesátých let zde poprvé Pražané za běžné koruny mohli ochutnat slavnou kokakolu. A ty legendární dárkové koše! Ve druhé polovině šedesátých let vznikaly též další labužnické svatyně vábící zákazníky. V tehdejší uvolněné atmosféře se otevíraly možnosti spolupráce i přes železnou oponu, které vyústily na konci září 1968 v otevření obchodu (a připojené vinárny) v Jindřišské ulici známého jako Paris-Praha. Už obložení ze Západu dovezeným růžovým hrubozrnným granitem rosso porino signalizovalo něco naprosto mimořádného. Prodávaly se zde, jak název obchodu napovídá, především francouzské potravinářské speciality jako hořčice Amora, sýry Camembert a Coulommiers či vanilkový krém v plechovce Mont Blanc. Stejně jako v Domě potravin i zde se budovala vlastní značka a již obal ze speciálního papíru vzbuzoval u zákazníků radostné chvění. V následujícím roce pak pražskou obchodní síť obohatila další prodejna přinášející závan západního luxusu, tentokrát ovšem severského, s jemným přídechem rybiny. Ve Vodičkově ulici se otevřela prodejna mražených ryb, rybích výrobků a mořských plodů Frionor, kde se dalo dostat mimo jiné velrybí maso. A plány tím zdaleka nekončily, jednalo se například o možnosti otevřít v Praze speciální prodejnu vyhlášených dánských sýrů výměnou za vybudování české restaurace v Kodani. Jenže začátek sedmdesátých let přinesl dočasné zmrazení velkolepých plánů. Rozhodně však nikoli natrvalo, jak si ukážeme v některém z příštích čísel.   Zdroj: Respekt

Čas načtení: 2024-03-02 10:08:09

Užíváním marihuany jen jednou měsíčně zvyšujete riziko infarktu a mrtvice

Podle rozsáhlé studie, kterou ve středu zveřejnili vědci z Massachusettské všeobecné nemocnice, je užívání marihuany pouze jednou měsíčně spojeno s vyšším rizikem infarktu i... Článek Užíváním marihuany jen jednou měsíčně zvyšujete riziko infarktu a mrtvice se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-19 20:21:00

Pozor na pilulky podporující erekci: Užívání modrých pilulek může způsobit krvácení do mozku nebo infarkt!

Oblíbená modrá pilulka podporující erekci, kterou po světě používají miliony mužů, může podle nejnovějších dat zapříčinit vážné zdravotní problémy nebo dokonce smrt. Ve Velké Británii v posledních 25 letech zemřelo více než 200 osob v souvislosti s užíváním Viagry. Žádnou smrt sice nezpůsobily léky přímo, ale úmrtí byly spojené s jejich užíváním.

Čas načtení: 2007-12-11 22:00:00

FlashGet

Pohodlné stahování souborů dokáže velmi zkvalitnit uživatelský komfort a přinést zrychlení práce. Ovšem tzv. download managerů je celá řádka a vybrat si správně není zvlášt pro laiky jednoduché. Pojďme se podívat na jeden z nejlepších – FlashGet. S užíváním FlashGet se nám do článku dostává nový po ...

Čas načtení: 2015-12-28 00:00:00

Novinky roku 2016 pro nájemce bytu

Rok 2016 přináší novinky v realitách. Mimo jiných změn se mění i pravidla pro nájemníky. Změny jsou odrazem úprav v občanském zákoníku. Novelizovaná úprava se týká služeb spojených s užíváním bytu zakotvených v zákoně č. 104/2015 Sb. a vyhlášce č. 269/2015 Sb. od 1.1.2016. Nová práva a povinnosti v ...

Čas načtení: 2024-02-14 17:03:36

Seminář - Nové trendy v návykových látkách u dětí a mladistvých

Přednáška je sestavená s důrazem na rizika spojená s užíváním... | Praha 9 - (2024-05-27 18:00:00 - 2024-05-27 00:00:00)

Čas načtení: 2023-07-05 07:00:00

Léto vám nemusí kazit nepříjemná nfekce

Kvasinkovou infekci má většina z nás spojenu především s užíváním antibiotik, pravdou je, že častěji ji budete mít v létě, kdy se obvykle příliš antibiotika nepoužívají. Jedním z důvodů je to, že kvasinkám se daří ve vlhkém a teplém prostředí. Když se budete držet našich rad, můžete si užít léto bez ...

Čas načtení: 2013-09-22 12:00:00

Mléko a mléčné výrobky, jak to s nimi vlastně je?

Není žádnou novinkou, že se neustále vedou debaty a studie o tom, jaký vliv mají mléčné výrobky na lidský organismus a jak to s jejich užíváním vlastně je. Jedni vědci tvrdí, že je pití mléka u savců vlastně nepřirozené a tělo se bez něho obejde, jiní výzkumníci si stojí za názorem, že je mléko obsa ...

Čas načtení: 2008-11-23 18:14:00

Hit jménem potravinové doplňky

Na trhu najdete spoustu potravinových doplňků různých značek. Po jakých sáhnout? Co přináší a obejdeme se bez nich? Potravinové doplňky Potravinové doplňky mají za úkol dodávat tělu látky, např. především různé vitamíny a minerály, kterých máme nedostatek. Jejich užíváním se snažíme přiblížit ideá ...

Čas načtení: 2020-09-18 18:34:39

Zaplať svou libru masa aneb Co všechno musíme řešit kromě svobody slova ve vztahu k Facebooku a spol.

Petice Stop cenzuře se pěkně rozběhla a už máme od veřejnosti tolik zpětné vazby, že se jí musíme pozvolna prokousávat. Přicházejí zajímavé a promyšlené reakce, které nahlížejí problém z jiných úhlů. Takových, kterým jsem třeba já osobně zprvu nevěnoval moc pozornosti. Osobně mi jde hodně o svobodu slova, protože je to jedna ze svobod, které si ve svém životě cením zdaleka nejvíce. Ale ono to chování velkých platforem zdaleka nezasahuje jen do svobody slova. Jak mi k tomu řekl jeden právník: „Málokdy se stává, že by něčí podivná činnost narušovala jen jeden právní princip. Většinou je těch principů pošlapáno hned několik naráz.“ Dnes bych se tedy chtěl věnovat těm jiným principům, které vidím jako narušené – ochraně spotřebitele a tomu, co všechno je možné dělat ve smlouvách. Jedna strana je mamut, druhá myš Zcela základní námitka, kterou potkávám neustále znova, zní: „Jejich prostor – jejich pravidla. Pokud se ti to nelíbí, vypadni jinam.“ Velkou slabinou téhle námitky je, že v sobě obsahuje – ne přímo explicitně vyslovenou, ale zřetelně jasnou – myšlenku, že přítomnost na sociální síti je jakýsi jednosměrný až parazitární vztah, kdy uživatel prostě přijde, nic nezaplatí a využívá veškerou infrastrukturu, jak se mu zachce. A chudák Facebook či Twitter mu slouží. To by bylo kruté, kdybychom takové altruisty ještě svázali nějakými omezeními, co si smějí dělat u sebe doma? Nebylo. Nejsou to altruisti a to, že registrace k příslušné službě je zdarma, poněkud zakrývá skutečnost, že jejím užíváním vzniká smluvní vztah. Ten uživatel poskytuje síti práva ke svému vlastnímu obsahu (fotky, texty) a dává svolení k tomu, aby firma používala jeho osobní data k cílené reklamě. Na tom druhém firma vydělává a na tom prvním zase rekrutuje další uživatele. Ani jedno není zrovna banalita – naopak, jak vidíme v praxi, dá se na tom postavit velice úspěšný obchodní model. Běžný uživatel není něco jako “trpěná veš v kožichu”, ale nedílná součást systému, bez které by celý model nefungoval. No, a v současné době je problém s tímto smluvním vztahem zhruba tento: Jedna strana je mamut a druhá je myš, čehož ten mamut využívá k tomu, aby si napsal smluvní podmínky ve stylu „já můžu všechno, můžu to dokonce kdykoliv jednostranně změnit, a ty nic“. Tenhle druh velmi nevýhodného vztahu přitom civilizované země v jiných oblastech lidského života neumožňují. A není to vůbec nový problém. Nová je jen jeho digitální podoba. Úplná smluvní volnost neexistuje Úvodní obrázek tohoto článku je fotografie z 19. století, na které je zachycena scéna z Kupce benátského. To je hra, kterou William Shakespeare napsal už koncem století šestnáctého, tedy v raném novověku. Součástí její zápletky je dluh, který má hlavní hrdina Antonio u lichváře Shylocka, a který je zaručen librou jeho vlastního živého masa. Nakonec Antonio o svoji libru masa nepřijde, čímž je jeho život zachráněn (v oné době by takový zákrok skoro jistě znamenal gangrénu a smrt), i když jej z toho vysekají takříkajíc na technikálii. Ale je zjevné, že téma toho, co si může jedna strana smlouvy dovolit požadovat vůči té druhé, zajímalo lidi už v renesanci. Krutý Shylockův požadavek rozhodně ostatní neberou jako „normálku“ ve stylu „jeho peníze, jeho pravidla“, naopak se na scéně řeší velmi dlouho. Podíváme-li se do jiných oblastí práva, obsah dojednaných smluv je skoro vždycky nějak omezen zákonem, aby se tam nemohly dostávat úplné šílenosti. * Majitel bytu nemůže po nájemnících požadovat, aby nájemné platili sexem. Míněno „nutit“ soudně – dva lidé se určitě můžou neformálně dohodnout, že si budou platit sexem, ale pokud by to napsali do smlouvy a jeden pak druhého žaloval, že to neplní, u soudu s tím neuspěje. Rozhodně nepřijde exekutor za účelem zajištění řádně nasmlouvané soulože. * Zaměstnavatel nemůže do pracovní smlouvy zakotvit, že pozdní příchod se trestá (v případě BDSM salónů odměňuje) bičováním. * Bytové družstvo vám nemůže za to, že jste ve svém týdnu nevytřeli schody, vyklopit na balkón obsah fekální cisterny. * Telefonní společnost nemůže podmiňovat další poskytování služeb tím, že do telefonu budete mluvit o panu prezidentovi uctivým tónem. (To by bylo odpojených čísel! V Americe i u nás.) * Věřitel vám nemůže předepsat úplně libovolnou výši úroků. * Nemůžete sebe sama prodat do otroctví. * Z vlaku vás nemůžou vyhodit proto, že máte fialové tričko – a to ani tehdy, když splňujete smluvní podmínky pro přepravu zdarma (například malé dítě). * Banka vám nemůže jen tak napsat, že jste se jí znelíbili, tak že vám zavírá účet a peníze si při té příležitosti už nechá. Atd. atd. Dalších příkladů si asi vymyslí každý dost. Je jasné, že ta hrana, kde končí volnost smluvního vztahu a začíná zákon, je bytostně politické téma. Levice obecně chce regulovat víc, liberální pravice míň, konzervativní pravice jak kdy, ale nevybavuji si v posledních staletích žádnou funkční zemi, kde by panovala úplná smluvní volnost. Libovůle druhé strany Nevím, jak se k této věci přesně staví anarchokapitalisté, ale mimo ně panuje napříč politickým spektrem shoda, že nějaká míra omezení smluvní svobody zákonem je potřeba a řeší se jenom otázka, jak daleko ta hranice zákona bude sahat. A je to opravdu staré téma, například dluhy a úroky řešili politici už v antickém Řecku. Obecně je tendence ponechávat smluvní volnost ve vztazích, kde ani jedné straně nehrozí závažná škoda. Půjčím-li si od Franty nebo Zuzky zapalovač výměnou za pusu na líčko, nejspíš to ani jednomu z nás nezničí život. (Teď začínají někteří čtenáři určitě konstruovat možné výjimky.) Není tedy důvod takovou transakci právně řešit – a právo ji také moc neřeší. Něco jiného ale je, když někomu, jako je Bratříček, smažou profil s deseti tisíci odběrateli. To už přece je velká škoda, která by se dala i přepočítat na peníze. Tam najednou „zahučelo do černé díry“ velké penzum jeho práce a námahy, které on tam v dobré víře několik let “investoval”. Místo toho mohl dělat něco jiného, zpětně vzato užitečnějšího. A kdyby tam měl místo těžce vystavěného profilu uložené peníze z té jiné činnosti, rozhodně by mu je jen tak ze dne na den sebrat nemohli. Ani ten velký Facebook by si to nedovolil. Ale tohle si dovolit může? Nezaspalo tady náhodou právo současný technický vývoj? Pokud smazáním účtu na Facebooku způsobíte nějakému živnostníkovi škodu ve statisících a možná zlikvidujete jeho firmu, měla by taková akce podléhat – jako de facto podléhá teď – naprosté libovůli druhé smluvní strany? (A to jsme se ani nepustili do politických manipulací, ovlivňování voleb atd.) Nepřátelský lichvář Shylock ze Shakespearovy hry byl vlastně proti firmám provozujícím sociální sítě úplný žabař. Nevepsal si do smlouvy o Antoniově dluhu ani „při porušení některé z těchto vágních zásad si od dlužníka vyberu libru něčeho“, ani ji po jejím podepsání už nemohl jednostranně změnit. Bilionové firmy, přes které dnes teče nezanedbatelné procento veškeré mezilidské komunikace a významné procento celého reklamního trhu, tak činit mohou.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-08-29 11:31:47

David R. Gillham: Město žen (ukázka z knihy)

Berlín, 1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se ale nedá věčně. Přijde okamžik, kdy je třeba zachovat se správně… Sigrid Schröderová je vzorem manželky německého vojáka: denně dochází do práce, s potravinami na příděl dělá, co může, stará se o všetečnou tchyni a ignoruje hrůzné nemravnosti režimu. Za touto fasádou se ovšem ukrývá docela jiná Sigrid, žena snící o někdejším milenci, nyní ztraceném v chaosu války. Její milenec je Žid. Sigrid není jediná, kdo má tajemství. Do protějšího bytu se nastěhuje rodina vysoce postaveného důstojníka SS, která ji začne zaplétat do svého příběhu. Mladé ženě, která vypomáhá v rodině s početným potomstvem o patro níž, docházejí výmluvy ještě dřív, než jí Sigrid začne klást otázky. A slepec prodávající na ulici tužky – jako by ji ty oči za tmavými slepeckými brýlemi sledovaly. Sigrid je záhy vtažena do světa, o němž nic nevěděla a který jí otevírá oči. Sleduje, co se kolem ní děje, a její léty pečlivě vystavěné opevnění se postupně drolí. Musí začít rozlišovat, co je správné a co špatné, a co spadá do šedé zóny mezi tím. David Gillham ve románu zkoumá, co se v neobyčejné době děje s obyčejnými lidmi.   Ukázka z knihy Kapitola první Slepec rytmicky poťukává holí. Ťuk-ťuk-ťuk, ťuk-ťuk-ťuk, ťuk--ťuk-ťuk, aby upoutal pozornost kolemjdoucích Berlíňanů. Je to mrtvolný strážce, hlavu pod vojenskou čapkou má vyholenou, z plechovky zavěšené kolem krku prodává tužky. Na rukávu má slepeckou pásku se symbolem pyramidy ze samých teček, kulaté černé brýle připomínají dva otvory, jimiž do dne zatéká noc. Sigrid se vynoří nad schodištěm U-Bahnu, z kabelky vyloví peněženku na drobné a vhodí mu do hrnku pár desetifeniků. „Bůh vám žehnej,“ zasípá muž v odpověď na cinkot mincí. „Vezměte si tužku, prosím.“ Sigrid mu poděkuje, když ale muž stočí hlavu za jejím hlasem, připadá jí, jako by si ji čímsi ukrytým za slepotou černých brýlí označkoval. Tužku strčí do kabelky, počká na znamení a přejde na protější chodník. Vstupenka na odpolední představení teď stojí tři a půl marky. Zdražila o padesát feniků. Sigrid ale novou cenu bez reptání zaplatí. Dnešní film nese název Vojáci zítřka. Fotografie ve vitríně zachycují dychtivé blonďaté kluky v polovojenských úborech Hitlerjugend, jak pochodují po hřišti s dřevěnými puškami, cvičí prostná nebo nakukují do hlavně těžkého kulometu pod usměvavým dohledem armádního důstojníka. Na tom, co dávají, ale nesejde. Nepřišla na film. Vejde a obvyklí návštěvníci biografů válečných let ocení její koupi vstupenky prázdným pohledem. Vestibul páchne plesnivinou a špinavými koberci, světlo kdysi impozantního lustru je mdlé a flekaté chybějícími žárovkami. Pult se sladkostmi je prázdný. Není co prodávat, stejně jako ve zbytku města. Šatnář si čte ve sportovním magazínu, aby zahnal nudu, jelikož se tu skoro netopí a počasí je příliš sychravé na to, aby si někdo odkládal kabát. Houf lidí už nicméně čeká, až uvaděči otevřou dveře do sálu. V městě, kde je to s jídlem špatné a čím dál horší, kde přídělový systém vyprázdnil výlohy obchodů, v městě pomalu umdlévajícím ve stoce dalšího roku války jsou biografy místem, kde se dá utratit pár marek, aniž by člověk musel odstřihávat přídělové kupony nebo marnit život nekonečným čekáním ve frontě. Důchodci s popelavými tvářemi se hrbí nad holemi. Tovární dělnice s vlasy utaženými do uzlů, které tu tráví čas mezi šichtami, si posílají dokola jednu cigaretu. Pouliční štětky s tvrdým výrazem v očích si vyhlížejí kunčafty mezi vojáky na dovolence. Ženy v domácnosti svírají na klíně těžké kabely a trpělivě čekají, s úlevou, že na pár hodin unikly dětem a domácím povinnostem. Sigrid Schröderová ke všem promlouvá pouze svým mlčením. Pracuje jako stenografka v oddělení přihlášek patentového úřadu na Gitschiner Strasse, kousek od Belle-Alliance-Platz. Ráda si myslí, že jí to ještě pořád sluší. Pod šátkem, který si váže na hlavu, má ještě pořád husté plavé vlasy. Tělo má ještě pořád silné, dobře tvarované. Při pohledu do zrcadla není nespokojená, jen se zkrátka málokdy obtěžuje podívat. Válečné roky ji předefinovaly značně omezujícím způsobem. Je teď číslem na výplatní knížce, číslem na bloku přídělových lístků, tváří na průkazu totožnosti. Je Frau Schröder, válečná žena. Manželka frontového vojáka. Její jméno je jen něčím, na co slyší. S očima upřenýma na vzor prošlapaného běhounu stoupá po schodech na balkon nad sálem, který má tvar podkovy. Šlapky si nahoru někdy vodí zákazníky. Mají tam větší soukromí a uvaděčům to zjevně nevadí, nejspíš doufají ve spropitné. Sigrid se naučila nevšímat si jich. Také ona spoléhá na řídké obsazení balkonu během odpoledního promítání. Po zjištění, že se starý strejda v uniformě uvaděče uchýlil na sedadlo u dveří a dává si šlofíka, Sigrid ignoruje číslo na vstupence, sedá si do poslední řady a hlavu si opírá o stěnu. Je to její sedadlo vzpomínek. V prvním roce války byla zlá zima. Město sevřely nejtužší mrazy za celá desetiletí. V lednu spadly teploměry dvacet stupňů pod nulu a lidé trpce vtipkovali, že v rámci paktu o neútočení se Sověty vyhandlovali Berlín za Sibiř. Ke konci měsíce ovšem začal humor, spolu se zásobami uhlí, docházet i Berlíňanům. Byl to ten typ chladu, který vás provází i do místnosti, který si najde skulinky v oblečení a pomalu vás prostoupí, až vám nakonec zaleze do srdce a zchladí krev. V ložnici hledala teplo přimáčknutá k manželovi. Kdykoli se ale odvážila zabloudit mu rukou do partií pod pasem, odtáhl se od ní. „Prosím tě, Sigrid. Zítra mě čeká dlouhý den,“ zněla jeho obvyklá námitka. Potom už jen zírala do mrazivé tmy nad manželskou postelí, dokud ji nepohltil spánek. „Je to kvůli tomu potratu?“ zeptala se konečně jedné noci. „Musím se vyspat, Sigrid,“ odpověděl po chvíli. „A ty taky. Promluvíme si o tom jindy.“ K čemuž ovšem nikdy nedošlo. Co začala válka v Polsku, prodloužili jim v bance pracovní dobu a Kaspar začal být náladový a zamlklý. Několik zaměstnanců už povolali do armády a on si byl jistý, že brzy dojde i na něj. Sigrid se snažila představit si ho v uniformě, s puškou v ruce, ten obrázek jí ale připadal příliš absurdní. Bylo mu pětatřicet. Jistě je spousta mladších mužů, kterým dá armáda přednost. A jakkoli se to stávalo jen zřídka, Kasparova matka s ní protentokrát souhlasila. „Máš v bance důležité povinnosti,“ prohlásila stará žena s jistotou v hlase. „Vláda chápe, že si některé z našich nejlepších mužů musíme ponechat doma, aby zemi udržovali v chodu.“ V tomto bodě věnoval oběma nepřítomný pohled a zdvořile požádal o další šálek kávy. Opona se s cinkáním roztahuje a světla zhasínají. Sigrid si sundává šátek. Promítání začíná pohledem kamery na vojenský sbor, který se pouští do zpěvu pochodové „Písně Horsta Wessela“. V reakci na to se ozývá změť hlasů z hlediště. Diváci jsou vyzýváni, aby se ke zpěvu vlasteneckých písní přidávali. Stojí to na vývěsce v předsálí, jelikož ale na balkoně není, kdo by ji mohl udat, Sigrid mlčí. Po paralyzujícím otřesu z porážky Šesté armády u Stalingradu – té armády, která teprve nedávno rozdrtila Francii – začala strana organizovat novou vlnu vlasteneckého nadšení. Víc vlajek, víc sloganů, víc plakátů všude po zdech. Pod povrchem ale oficiální přesvědčení o vítězství rozleptává strach. V prvním únorovém týdnu se před pravidelným rozhlasovým vysíláním náhle ozval wagnerovský smuteční pochod. Reichsmarschall Göring přednesl ponurým hlasem prohlášení ministerstva letectví. Muži z Šesté armády údajně bojovali do poslední střely. Několik týdnů nato vystoupil Goebbels ve Sportovním paláci a prohlásil, že jedinou odpovědí na jejich oběť je totální válka. Ptám se vás: Chcete totální válku? Pokud to bude nutné, chcete válku totálnější a radikálnější než cokoli, co si dnes dokážeme představit? Publikum ve Sportovním paláci zaburácelo bouřlivým nadšením. Většina Berlíňanů ale reagovala zmateným mlčením. Stalingrad měl přece být největším vítězstvím wehrmachtu od pádu Paříže. Podle všech zpráv utrpěla Rudá armáda na Volze drtivou porážku. Jak se to tedy mohlo stát? Tři sta tisíc německých mužů mrtvých nebo v zajetí. Jak se to stalo? Otázka často šeptem kladená, ale zůstávající bez odpovědi. Na plátně se objevují první záběry filmového týdeníku: vojáci přeskakující krátery po granátech, tank drtící kamennou zeď. Nápor vstříc vítězství na Východě pokračuje, přinejmenším v biografech. Sigrid se ztěžka nadechne. Tam někde je teď Kaspar. Povolali ho dva měsíce před tažením do Ruska a spolu s několika stovkami tisíc dalších německých manželů trčí kdesi jižně od Moskvy. Každý večer před spaním na něj myslí. Bojí se, že trpí zimou, stejně si ale nedokáže přát mít ho vedle sebe v posteli. Znamená to, že je i ona stejně chladná jako ruská zima? Možná jen její srdce, uvažuje. Plamenomet chrlí hořící naftu. Ve vzduchu zahaleném kouřem sborově vřeští rakety. Drnčí těžký kulomet. Sigrid před tím vším zavírá oči. Prahne po tom čtverci tmy jako po droze. Jediným útočištěm před současným světem je snění. Sama ve tmě znovu vstupuje do minulosti a vrací se do okamžiku, kdy na ni Egon prvně promluvil. Tohle si poslechněte, slyší ho říkat z prázdného sedadla vedle sebe, přestože ví, že je to jen šepot vzpomínky. Na balkoně bylo toho dne jako v mrazicím boxu, ale pouhý pohled na toho muže, který nebyl její manžel, ji k němu přitáhl, jako kdyby právě objevila nečekaný zdroj tepla. Byl hladce oholený, na sobě měl kašmírový kabát se zvednutým límcem coby náznak šviháctví, což se ale neslučovalo se syrovostí, kterou vyzařoval. V jeho výrazu bylo cosi nezkrotného a držení těla prozrazovalo sebevědomou živočišnou sílu. Toho dne přišla do kina hledat vylidněný prostor. Válečné filmy byly pro ten účel nejlepší, protože návštěvnost byla obvykle nízká, a tak si koupila vstupenku na odpolední promítání Bitvy v Gdaňské zátoce, aby mohla být chvilku sama. Potřebovala utéct před každodenní rutinou, uniknout rachotu psacích strojů v kanceláři. Utéct před hlučnými stížnostmi své tchyně i němou kritikou manželových pohledů. Když vešla, světla v sále ještě svítila. Muž zadumaně sedící nad výtiskem Morgenpostu přitáhl její kradmý pohled, nemohla si pomoct. Působil dojmem, že sem nepatří, ale záměrně. Úmyslný outsider. Byl tohle důvod, proč se rozhodla ignorovat číslo na vstupence a posadit se na místo pouhá dvě sedadla od něj? Pohlédl na ni a potom pohled odvrátil. Potom nic. Věnoval se novinám, zatímco ona si upravila šátek, uvelebila se na sedadle a snažila se obehnat hradbou z neviditelných zdí. Obtloustlý Berlíňan s kloboukem přes uši obsadil jedno ze sedadel v přední části balkonu a v poslušném očekávání zíral na plátno skryté za oponou. Sigrid nasála proužek kouře klesající k ní z promítačovy cigarety. Vedle ní si muž, který nebyl její manžel, zamručel cosi pro sebe a otočil stránku novin. Uvědomila si, že i ona sedí v poslušném očekávání, dlaně zvlhlé potem. Očekávala něco? Existovalo mnoho důvodů, proč by si neměla sedat tak blízko k cizímu muži. Bezpočet důvodů a zdaleka ne nejmenším z nich byla skutečnost, že si právě založila ruce a vynaložila tak jisté drobné úsilí o skrytí snubního prstenu. Úzkého kroužku bez příkras z galvanizovaného zlata na prsteníčku pravé ruky. Stejně bez příkras jako samotné manželství. „Tohle si poslechněte,“ řekl muž zničehonic, bez předmluvy, bez úvodu, jako kdyby byli uprostřed hovoru. Hlas měl hluboký, jako by se třel o jeskynní skálu. „‚Lékař pravé německé krve, padesát sedm let, veterán operací kamerunské kampaně vroucně touží po manželském svazku se skromnou, šetrnou árijskou ženou, silnou a zdravou, obdařenou širokými boky k rození dětí, s odporem k nikotinu a kosmetice.‘ Panebože, to je ovšem partie,“ řekl a vůbec poprvé jí předvedl svůj úsměv. „Netvrďte mi, že nejste v pokušení.“ „Ne, myslím, že ne,“ odpověděla Sigrid, přestože věděla, že by mu odpovídat neměla. Přestože na to neměla právo. „Obávám se, že jsem bývala majitelkou rtěnky.“ „Hm, tak potom tenhle. Vím jistě, že tenhle vám srdce rozbuší. ‚Zámožný árijský vdovec, šedesát dva let, si přeje získat mužského potomka skrze manželství s mladou, plodnou árijskou ženou, pro záchranu starého rodového jména před vymřením.‘ Tady to máte. Staré rodové jméno, a může být vaše.“ Četl dál. Stařec ten a stařec onen hledající nocležnici čisté árijské krve, Sigrid ho ale moc neposlouchala. Místo toho sledovala jemné vibrace jeho brady při řeči. Lehké chvění svalu, které ji lechtalo pod kůží. Znovu se na ni usmál, tentokrát zkoumavě. Představil se jí příjmením, o němž se Sigrid brzy dozví, že bylo falešné. „Trvám ovšem na tom, abyste mě oslovovala křestním jménem. Jsem Egon,“ řekl muž, který nebyl její manžel, a podal jí ruku. „Vím, že je ode mě velice nevychované takhle vám vtrhnout do soukromí. Doufám ale, že mi to prominete. Zahlédl jsem vaši tvář a musel jsem zkrátka slyšet váš hlas.“ Pohlédla na ruku, kterou jí nabízel, jako by ji mohla ignorovat, jenže ten úsměv na ni byl příliš. Otevřený. Nenucený. Dravý. S ostnem bolesti, který jej dělal ještě přitažlivějším. Nabízenou ruku přijala. Byla teplá, a ona ucítila sílu jeho sevření. „Tak jste ho slyšel,“ řekla. Ještě ten den ji zavedl do kavárny vonící vařeným cukrem, balzámovým olejem a kouřem z dýmky. Byl to malý podnik na Savignyplatz s vitrážovými špaletovými okny, kde byl slyšet rachot projíždějících vlaků S-Bahnu. Donesl jí kávu a dort s jablky a pobavil ji tím, že ho většinu snědl sám. Hlavně ji ale poslouchal a ona s dychtivou úlevou přeskakovala od jednoho tématu k druhému. Konverzační témata přerůstala do vážnějších. Škrábání brambor k večeři přerostlo do pocitu stagnace ze života pod tchyninou střechou. Vzpomínka na to, jak její otec zbožňoval nazdobené dorty, přerostla ve vyprávění o jeho útěku a pocitu prázdnoty, který zažívala u matčiny smrtelné postele. Náhle si uvědomila, jak moc mluví, a omluvila se, on ji ale hloubkou svého pohledu vybídl, aby v tom pokračovala. Když si všimla, jak je pozdě, znervózněla. On se ale jen znovu usmál, zamáčkl jednu z mnoha cigaret, které vykouřil, a zaplatil. V noci pak nemohla zaplašit vzpomínku na jeho oči. Nemohla zapomenout na jejich nekomplikovanou touhu, na jejich smyslnou inteligenci. Přestože ležela vedle Kaspara v jejich posteli s hlučnými pružinami, měla pocit, jako by ji Egon stále pozoroval. Dva dny nato si koupila lístek na Mořská esa. Setkali se v předsálí. Podala mu ruku a on ji sice přijal, ale políbil ji na tvář. Krátce, ale rozhodně. Nahoře na balkoně na sedadle vedle něj zjistila, že si netroufá pohlédnout mu do tváře. Roztáhla se opona a na plátno s lehkým praskáním vtrhly stříbrné obrázky. Svědomitě upírala oči na plátno, na němž za vřískotu trubek spustil týdeník filmové společnosti UFA. Záběry muničních vozů a tanků. Polští váleční zajatci stojící ve frontě na polévku na pastvině obehnané plotem. Před kamerou se řadily pracovní skupiny starých varšavských Židů s ježatými vousy. Hleděli do kamery s úzkostným mrkáním. Když začal hlavní film, dívala se přímo před sebe na plátno. Hrdinství podmořské flotily v Severním Atlantiku pro ni ale bylo jen hlučným, mihotajícím se odváděním pozornosti. Její oči se kradmo stáčely do strany, v myšlenkách se nakláněla k muži, který nebyl její manžel a jehož dotek náhle ucítila na tváři. Když ji políbil poprvé, odstrčila ho. Když ji políbil podruhé, jeho polibek opětovala. V kině byla tma. Zatímco kapitán ponorky na plátně zahlédl periskopem nákladní loď, Egon jí s klidem zavedl ruku do středu svých kalhot. „Cítíš to?“ zašeptal. „Ano.“ „Takže víš, k čemu to je.“ V tu chvíli ji ze vzpomínek vytrhne něčí příchod. Do vědomí se jí tlačí jakýsi dílek skládanky současnosti. Přestože hned neotevře oči, vnímá, že někdo obsadil vedlejší sedadlo. Tohle je v dnešní době problém. Samotná žena. Vojáci na dovolence. Většinou je snadno odpálkuje. Stačí několik ostrých slov, a pro případy, kdy to nezabere, s sebou začala nosit kapesní nůž. Zkouší si přidržet žár minulé vzpomínky, když ale uslyší dívčin stísněný šepot, rázem má oči dokořán. „Řekněte jim, že jsme přišly spolu, prosím.“ „Cože?“ zamrká Sigrid. „Prosím, Frau Schröder. Řekněte jim, že jsme přišly spolu. Že jsme tady obě od začátku promítání.“ Je to děvče pracující na roční výpomoc u paní Granzingerové. Jak jen se jmenuje? Hubené stvoření s dlouhými končetinami, s oválným obličejem a jako saze černými vlasy pod vlněným baretem. V očích má tak zjevné napětí, že z nich odlétají jiskry. Sigrid se chystá promluvit, něco jí v tom ale zabrání. Možná je to pohled na dva muže obcházející podkovu sálu pod nimi s ručními svítilnami, které rozkrajují tmu uličky mezi sedadly. Několik diváků zaprotestuje, když jim kužel světla dopadne na tvář, dokud muži nekřiknou: „Sicherheitspolizei! Rozsviťte!“ S tím, jak se světla rozsvěcí a film se s cukáním zastavuje, nese se sálem nesouhlasné bručení, to ale rychle ustane, jakmile muži začnou kontrolovat doklady. Dveře na balkon se otevírají a vstupuje postava. Uvnitř Reichu chodí příslušníci bezpečnostní policie v civilu. V tomto případě je to dlouhý nepromokavý khaki plášť a klobouk s ohnutou krempou. Muž bez okolků probouzí spícího uvaděče, stařec se škrábe na nohy a drmolí: „Ano, Herr Kriminal-Kommissar“, a „Ne, Herr Kriminal-Kommissar“. Muž ho mávnutím ruky propouští a prohlíží doklady mladé Fräulein, která se ještě před chvílí mazlila se svým mládencem, holobradým pucflekem od luftwaffe. „O co tady jde?“ dožaduje se vysvětlení mladík ve snaze projevit vojenskou statečnost, policista ho ale zcela ignoruje a hoch je s odvahou brzy v koncích. Pohled dolů, pohled nahoru a komisař míří přímo k řadě, kde jsou usazené Sigrid a to děvče. Sigrid cítí, jak jí dívka chňape po ruce, ale uhne. „Vezmi si tohle,“ zašeptá a strká jí kontrolní útržek své vstupenky. „Rychle. Schovej ho do kapsy.“ Geheime Staatspolizei. Nápis je vyražený na malém hliníkovém odznaku visícím na řetízku. Stejný nosí všichni agenti gestapa. Muž ho nechá viset na prstech dost dlouho, aby patřičně zapůsobil, potom si ho překlopí zpátky do dlaně. Má ostře řezanou bradu a není nehezký, ve tváři se mu ale usadila jakási živočišná únava. Jeho oči prozrazují nespavost, jako by je nedokázal zavřít. „Doklady,“ oslovuje nejdřív dívku. Děvče beze slova vyloví z kabelky průkaz a podává mu ho. Muž si ho letmo prohlédne. Nechává si ho. „Doklady,“ obrací se na Sigrid a natahuje k ní dlaň. Sigrid s polknutím otevírá kabelku. Jednou, když jela tramvají po Friedrichstrasse, chtěl její doklady vidět nějaký horlivý seržant od policie a jí trvalo tři minuty, než průkaz našla. Byly to nejdelší tři minuty jejího života. Tentokrát to ale není žádný problém. Stránky jejího průkazu už mají častým užíváním zohýbané rohy. Když ho teď policistovi podává, dá si záležet, aby prsty zlehka zavadila o jeho ruku. Jen náznak doteku, který ovšem stačí přivolat mužův letmý pohled, než se zadívá na její fotografii přicvaknutou k šedým deskám průkazu. „Frau Schröder.“ „Ano,“ potvrdí Sigrid. „Znáte tuto mladou ženu?“ ptá se a kývnutím hlavy ukáže na děvče vmáčknuté do vedlejšího sedadla. Zaváhala s odpovědí? Jakoby ta slova slyšela dřív, než si uvědomí, že je říká. „Ano. Slouží svůj povinný rok u sousedky jedno patro pode mnou.“ „Povinný rok?“ „Nepochybně jste zpraven o tom, Herr Kommissar, co se dnes od mladých žádá. Našla si práci jako pomocnice v domácnosti, pečuje o děti šestinásobné matky. Držitelky mateřského kříže.“ „Skutečně? Jak chvályhodné,“ odpoví muž mechanicky. „A předpokládám, že tady spolu sedíte od začátku filmu?“ „Ano,“ odpoví Sigrid jednoduše.   David R. Gillham studoval scenáristiku na Jihokalifornské univerzitě, po přestěhování do New Yorku začal pracovat v nakladatelství. Šest let zasvětil výzkumu osudů Anne Frankové a její rodiny. Více na http://davidrgillham.com/   Nakladatelství JOTA, 2020, pevná vazba s přebalem, 400 stran, originální název: City of Women, přeložila: Helena Hartlová

Čas načtení: 2019-09-04 09:48:07

Ájurvéda: dóša test napoví, jak si udržet zdraví a co dělat pro prevenci

Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě“ (áju znamená „život“, véda „vědění“), představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života. Tento léčebný systém založený na přírodních přípravcích z ájurvédských bylin se v Indii praktikuje více než 5000 let a jeho cílem je prevence, uzdravování, udržování kvality života a dosažení dlouhověkosti. Ájurvédská filozofie za tuto dobu hluboce ovlivnila přístup a životní styl nejen obyvatel Indie. Tato země je nicméně ve využívání bylinných přípravků v léčbě onemocnění stále na prvním místě na světě. Ájurvédské znalosti účinků bylin a koření se také hojně praktikují při každodenní přípravě pokrmů tradiční indické kuchyně. Původ ájurvédské medicíny První a nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. století našeho letopočtu. V něm se nachází záznam o velkém shromáždění mudrců a světců, kteří se v 7. století před naším letopočtem setkali v předhůří Himálaje, aby si vyměnili získané poznatky o využívání bylin a diskutovali o stavu tehdejší společnosti. Ze zápisu víme, že už v té době byli například znepokojení rostoucím počtem obyvatel v tehdejších sídlech. Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridaya, vzniká kolem 7. století našeho letopočtu a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů. V období mezi 5. stoletím před naším letopočtem a 5. stoletím našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“. Vliv ájurvédských poznatků na počátky moderní medicíny zmiňuje publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), když uvádí, že jedny z prvních lékařských záznamů „obsahují detailní popis různých zdravotních stavů včetně diabetu, přičemž tyto popisy odpovídají védským spisům.“ Je také známo, že odkaz indické medicíny je zřejmý v dílech Hippokrata či Platóna. Tři typy podle reakcí Ájurvéda rozeznává tři základní biologické principy (dóši) – váta, pitta a kapha. Každý člověk se rodí s jejich jedinečným poměrem, jeden z nich však vždy více či méně převažuje. Psychosomatický typ (váta, pitta a kapha) se velmi dobře určuje na základě pozorování reakcí člověka na jisté situace. V ájurvédě se uvádějí tři základní typy podle reakcí: oběť, útočník a svědek, které se vysvětlují anekdotou: V místnosti sedí tři lidé představující vyhraněné tělesné typy váta (vzduch), pitta (oheň) a kapha (voda). V tom se dovnitř vplazí kobra. Když ji přítomní spatří, každý spontánně zareaguje způsobem typickým pro svoji konstituci. Váta typ se vyděsí a ze strachu bude chtít vyskočit na stůl. Pitta typ si udrží duchapřítomnost a popadne první předmět, který se naskytne a bude nebezpečí čelit se zbraní v ruce. Kapha typ zůstane nečinně sedět a pouze zakřičí na člověka typu pitta: „Udělej něco! Zabij toho hada!“ Orientační dóšický test si můžete vyplnit ZDE. „Pokud lépe porozumíme sami sobě, potom lépe porozumíme ostatním lidem a světu kolem nás!“ říká ájurvédské přísloví. Podle ájurvédy vzniká nemoc tehdy, kdy se vychýlí přirozená rovnováha jednotlivých dóš – děje se tak nezdravým životním stylem, negativním myšlením či energetickou nerovnováhou. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin dokáže ájurvéda úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.

Čas načtení: 2019-07-17 10:09:29

V osmém Sborníku nezávislých foglarovců se mimo jiné dozvíte, jaké ženy miloval Foglar

Rada „Kruhu přátel odkazu J. Foglara“ ve složení Jiří Stegbauer – Jura (editor), Luboš Trkovský, Petr Vyleta a Jiří Zachariáš – Pedro připravuje od roku 2009 takzvané Sborníky nezávislých foglarovců; právě se dostal do prodeje osmý. Uveden je textem Pavla Hoška Poselství žlutého kvítku mezi námi a pozvánkou na výstavu Malý čtenář v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku, která se koná do 27. října. Obrazy ze spolupráce Burian-Foglar jsou součástí stálé expozice tohoto muzea. Jiří Zachariáš pojednal o Foglarových vlivech na specifiku českého skautingu a mimo jiné ve své stati připomněl, jak blízko má Foglarovo pojetí ke Komenského „škola hrou“. Poznámkovým aparátem doplněný text Ivo Jiráska Foglarovské světy se zamýšlí nad užíváním a definováním pojmů foglaring, foglarismus a foglarologie. Sborník dál upozorňuje na doplněné vydání Obrazového soupisu díla Jaroslava Foglara, které v rozsahu 350 stran připravili Luboš Trkovský a Miroslav Škvára, jenž je i autorem pojednání o zapomenutém dokumentárním filmu V říši sedmé velmoci (1940-1941) o výrobě novinové přílohy Slovíčko a časopisu Mladý hlasatel: ve snímku se objevuje i redaktor časopisu Jaroslav Foglar. Miroslav Škvára věnoval dvě postupně získané části tohoto výukového filmu Národnímu filmovému archivu a Sborník přetiskl 24 záběrů: na jednom jsou i Foglar s redaktorem Karlem Burešem. Roman Šantora a Martin Pecina jsou autory textu Jak vznikaly Rychlé šípy, který pochází z Albatrosem nedávno vydaného velkoformátového tisku několika pokračování Rychlých šípů.  Následující kontroverzní kapitola Nemilosrdná provokace agenta Bureše je z knihy Jiřího Zachariáše Stoletý hoch od Bobří řeky, jejíž druhé, doplněné vydání vyjde ještě letos, a dovětek napsal Jura Stegbauer pod titulem Oslava konfidentů Státní bezpečnosti? aneb Proč jsem nevydal Burešovy vzpomínky. (Dotyčné vzpomínky V týlu s Foglarem ale vydalo jiné nakladatelství.)  Osmnáct let přerušeným pracovním vztahem malíře Václava Junka a Jaroslava Foglara se zabývá stať Mildy Čepery doplněná snímkem kopie strojopisného dopisu spisovatele výtvarníkovi z prosince 1966. Za těžiště publikace lze považovat práci Petra Vylety, jenž detailně komentuje Foglarovy deníkové záznamy ohledně celé řady jeho lásek. Snad se redakce Sborníku neurazí, uvedu-li zde příjmení aspoň některých z těch dam: Kalousová, Voldřichová, Bittnerová, Žaludová, Branišová, Vyletová-Kubecová, Matulová, Mincová, Martínková. Jiří Zachariáš připsal ke stati navíc dovětek o Foglarovu vztahu ke zdravotní sestře Martě L., kterou autor poznal na jaře 1951 po druhé operaci kýly, a o jeho vazbách k dalším ženám v tomtéž období Naděždě Weberové a Jarmile Chládkové. Posledně zmíněná dokonce u Foglarů, a tedy v přítomnosti jeho matky, závěrem roku 1952 slavnostně povečeřela. Sborník také přetiskuje rukopis básně, již Foglar zdravotní sestře Marii napsal a která začíná: Tichý a slunný tehdá den byl... Záslužný a veskrze zajímavý je i další článek Jiřího Stegbauera se soupisem dvaačtyřiceti Foglarových článků v Lidové demokracii 1970-1971. Dodejme, že koncepci této Foglarovy rubriky navrhl roku 1970 redakci novin právě Jiří Stegbauer. Nějakou dobu vydržela, ale koncem roku 1971 přišel zákaz Foglara otiskovat a Stegbauerovi byla vzápětí zrušena pracovní smlouva. Sborník přetiskuje snímky devíti z těchto článků a zveřejňuje sérii následujících Foglarových textů k šestnácti „nálepkám“ jeho oddílu: poslední článeček vyšel 22. ledna 1972. Až fascinující je následující srovnání šesti Foglarem kreslených variant řad třinácti „záhlaví“ k jeho slavným „bobříkům“. Jde o verze ze Slovíčka let 1934 a 1968 (vzájemně odlišných), z vydání Hochů od Bobří řeky z roku 1969, ze Zápisníku 13 bobříků (záhlaví zde poprvé roku 1970) a právě z oné rubriky v Lidové demokracii. Jiří Zachariáš chválí v dalším textu knihu Klub zvídavých dětí. Jaroslav Foglar a Protektorát (2018) a k jeho textu připojuje Poznámku Zdeněk Bauer. Jan Machálek je autorem článku Utajený návštěvník, doplňují jej fotografie jeho manželky Zuzany. Následuje ne zcela smířlivý text Josefa Bláhy – Řešetláka o knize Evangelium podle Foglara a reakce autora knihy Pavla Hoška. A Ivo Jirásek píše v následující studii o Foglarem vymyšlené hře Alvarez. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Spisy StB, ale nejen ony jsou za otevřeným dopisem Jiřího Stegbauera Jaroslavu Čančarovi. Nikoli bez souvislosti je text doplněn ukázkou z dopisu, který roku 1945 napsal Foglarovi Zdeněk Burian. Jiří Stegbauer přispěl i závěrečným článkem Bohoušek – web nenávistných foglarovců? Na zadní straně sborníku najdeme třetí pokračování Hrnčířovy komiksové adaptace jeho vlastního románu Ostrov Uctívačů ginga. Více pokračování bohužel Marko Čermák nenakreslil, tohle je poslední. Jen doufejme, že není posledním ani tento osmý Sborník nezávislých foglarovců.   Kolektiv autorů: Sborník nezávislých foglarovců 8. Připravila redakční rada Kruhu přátel odkazu J. Foglara. Nakladatelství Ostrov. Praha 2019, 64 stran.

Čas načtení: 2023-08-31 14:16:00

11 potravin, které obsahují probiotika

Probiotika zlepšují zdraví trávicího ústrojí, pomáhají při depresi a účinně působí také v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Zde je seznam 11 potravin, které jsou největšími přírodními zdroji probiotik a jako bonus jsou taky super zdravé a chutné. Probiotika (neplést s prebiotiky) jsou živé organizmy, které prospívají vašemu zdraví. Patří mezi ně zejména užitečné baktérie, které v těle plní některé důležité funkce a pomáhají udržovat vaše tělo a mozek v dobrém a funkčním stavu.Potraviny, které obsahují probiotika, jsou také velmi zdravé. Podle některých studií navíc dokonce zlepšují zdraví vaší pokožky. Probiotika se často užívají pro zlepšení zdraví střev (například po průjmových onemocněních nebo při zácpě, po užívání antibiotik apod.).  Většina lidí konzumuje probiotika ve formě doplňků stravy, ale probiotické bakterie se vyskytují i v přírodních potravinách, které prošly bakteriálním kvašením (takzvané kvašené nebo fermentované potraviny).Potraviny, které jsou největšími přírodními zdroji probiotikJogurtJogurt je jedním z nejlepších zdrojů probiotik, tedy užitečných a "hodných" baktérií, které mají řadu léčivých účinků na vaše zdraví. Jogurt se vyrábí z mléka kvašením, na kterém se podílí užitečné a zdraví prospěšné baktérie, zejména laktobacily a bifidobakterie. Konzumace jogurtu prospívá vašemu zdraví a pomáhá také zlepšovat zdraví kostí. Jogurt dokonce pomáhá i lidem s vysokým krevním tlakem. U dětí jogurt může pomoci zmírnit projevy průjmů vyvolaných užíváním antibiotik. A ukazuje se, že jogurt může pomoci zmírňovat i projevy syndromu dráždivého tračníku.Pokud trpíte laktózovou intolerancí (nesnášenlivostí mléčného cukru - laktózy), může pro vás být jogurt vhodnější než mléko. Je tomu tak proto, že baktérie mění část laktózy na kyselinu mléčnou, což je také důvod, proč jogurt chutná trochu nakysle. Mějte však na paměti, že ne každý jogurt obsahuje živé probiotické kultury. Někdy se tyto živé baktérie během výroby jogurtu usmrtí a jogurt je pak bez probiotik. Z tohoto důvodu si kupujte jogurty s aktivními nebo živými kulturami. KefírKefír je kvašený mléčný nápoj s vysokým obsahem probiotik. Vyrábí se přidáním kefírových zrn do kravského nebo kozího mléka. Kefírová zrna nejsou cereálie (obilná zrna), ale jedná se v podstatě o bakteriální kultury laktobacilů a kvasinek, které vypadají podobně jako "květák". Kefír je velmi bohatým zdrojem probiotik. Slovo kefír údajně pochází z turečtiny (ze slova keyif, což znamená "dobrý pocit" po jídle). Kefír má řadu kladných účinků na lidské zdraví. Posiluje zdraví kostí, pomáhá léčit zažívací potíže a také chrání před infekčními nemocemi.Ikdyž v našich končinách je nejznámějším zdrojem probiotik jogurt, na kefír bychom neměli zapomínat, protože je dokonce ještě lepším zdrojem probiotik než jogurt. Kefír totiž obsahuje řadu významných kmenů užitečných baktérií a kvasinek a díky tomu má rozmanité a silné probiotické účinky. Stejně jako jogurt, je i kefír obvykle dobře snášen i lidmi, kteří trpí laktózovou intolerancí. Kysané zelíKysané zelí je pokrm vzniklý mléčným kvašením jemně nastrouhaného zelí (tedy kvašením laktobakteriemi). Jedná se o jedno z nejstarších jídel, které je oblíbenou pochoutkou v řadě zemí, a to zejména v Evropě. Kysané zelí se často používá jako příloha k různým pokrmům (asi všichni známe vepřovou s knedlíkem a zelím, cmnudu po kaplicku nebo klobásku s kyselým zelím). Má kyselou, slanou chuť a ve vzduchotěsné nádobě má i dlouhou trvanlivost (několik měsíců). Kromě probiotických vlastností je kysané zelí také bohatým zdrojem vlákniny, vitamínů C, B a K. Navíc obsahuje velké množství sodíku, železa a manganu. Kysané zelí také obsahuje antioxidanty lutein a zeaxantin, které jsou důležité pro zdraví očí.Když si budete kysané zelí kupovat v obchodě, vždy kupujte nepasterizovaný výrobek. Pasterizací se totiž živé a aktivní baktérie zničí.  TempehTempeh (někdy také označován slovem tempe) je kvašený výrobek ze sóji. Tempeh má ořechovou, zemitou chuť podobnou chuti hub. Tempeh je původem z Indonésie, ale postupně se rozšířil do celého světa a dnes ho řada lidí užívá jako náhražku masa pro jeho vysoký obsah bílkovin. Kvašení (fermentace) má překvapující účinky na nutriční profil (obsah živin) potravin. Sojové boby běžně obsahují velké množství kyseliny fytové, což je rostlinná látka, která negativně ovlivňuje vstřebávání důležitých minerálů, jako jsou železo nebo zinek. Tempeh je sójová pochoutka s vysokým obsahem probiotik. Je zajímavé že proces kvašení snižuje množství kyseliny fytové. Díky tomu se zvyšuje množství živin, které se z tempehu vstřebávají. Dalším zajímavým "vedlejším účinkem" procesu fermentace je, že baktérie, které se na kvašení podílí, tvoří vitamín B12, který sójové boby vůbec neobsahují. Vitamin B12 se vyskytuje převážně v potravinách živočišného původu, jako jsou maso, ryby, mléčné výrobky a vejce. Díky tomu je tempeh skvělou volbou pro vegetariány a také pro všechny, kdo chtějí do svého jídelníčku zařadit zdravý zdroj probiotik. KimčchiKimchi je fermentovaný korejský "křupavý" salát. Jeho hlavní složkou je nejčastěji zelí, ale je možné ho připravit také z jiných druhů zeleniny. K dochucení tohoto salátu se používá směs různých koření, například čili papričky, česnek, zázvor, pórek a sůl. Kimčchi obsahuje laktobaktérii s názvem Lactobacillus kimchii a další baktérie kvasící kyselinu mléčnou, které pozitivně působí na zdraví trávicího ústrojí. Kimčchi vyrobené ze zelí je bohatým zdrojem řady vitamínů a minerálů, včetně vitamínu K, vitamínu B2 (riboflavin) a železa. MisoMiso je japonské koření. Je to vlastně sójová pasta vzniklá kvašením sójových bobů, do které se přidá sůl a ušlechtilá plíseň s názvem Koji. Někdy se miso vyrábí také smícháním sójových bobů s obilninami, jako je ječmen, rýže nebo žito. Tato sójová pasta se nejčastěji používá při přípravě miso polévky, která je v Japonsku velmi oblíbeným snídaňovým pokrmem. Miso má obvykle slanou chuť, ale existuje řada různých druhů a můžete si koupit například bílé, žluté, červené nebo hnědé miso. Miso je dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny. Obsahuje také hodně vitamínů, minerálů a To je také vysoký obsah různých vitamínů, minerálů a fytonutrientů (živiny rostlinného původu). Zejména obsahuje hodně vitamínu K, manganu a mědi. Miso má také celou řadu kladných účinků na lidské zdraví. Jedna studie zjistila, že častá konzumace polévky Miso snižuje riziko vzniku rakoviny prsu u japonských žen středního věku. Další studie zjistila, že ženy, které hodně jí polévku miso, mají menší riziko, že dostanou cévní mozkovou příhodu. KombuchaKombucha je fermentovaný nápoj z černého nebo zeleného čaje. Tento oblíbený nápoj vzniká tak, že do čaje přidáte kolonii užitečných baktérií a kvasinek. Ty vyvolávají kvašení, díky čemuž získává tento čaj svou specifickou chuť. Čaj z kombuchy se pije v řadě zemích světa a je zejména oblíbený v Asii. Na internetu najdete řadu tvrzení o údajných skvělých účincích čaje z kombuchy na vaše zdraví. Nicméně je potřeba upřímně říci, že kvalitní studie, které by tyto účinky potvrdily, zatím nebyly provedeny. Kombucha obsahuje hodně probiotik. Většina studií s čajem z kombuchy byla provedena na zvířatech nebo v laboratoři a jejich výsledky nelze jednoznačně přenést i na člověka. Přesto lze čaj z kombuchy považovat za zdravý prospěšný nápoj, protože obsahuje živé bakteriální a kvasinkové kultury, díky kterým získává probiotické účinky. Nakládané okurkyNakládané okurky jsou velmi oblíbeným pokrmem nejen v Čechách, ale i dalších zemích. Vyrábí se naložením malých okurek (nakládaček) do nálevu ze soli a vody. Během jejich výroby dochází k jejich kvašení, protože okurky přirozeně obsahují laktobaktérie. Díky fermentaci pak získávají kyselou chuť. Nakládané okurky jsou skvělým zdrojem prospěšných probiotických baktérií, které pomáhají zlepšovat zdraví trávicího ústrojí. Obsahují málo kalorií a jsou dobrým zdrojem vitamínu K, který je důležitý pro srážení krve. Nakládané okurky také obsahují hodně sodíku. Je důležité poznamenat, že nakládané okurky vyráběné s použitím octa, neobsahují žádné živé probiotické kultury. Tradiční podmáslíTermínem podmáslí označujeme zbytkovou tekutinu při stloukání másla. Po zkvašení vzniká kysaný mléčný nápoj. Existují dva druhy podmáslí - tradiční a uměle vyráběné (takzvané kultivované). Tradiční podmáslí je vlastně jenom čistá tekutina, která "zbyla" po výrobě másla. Pouze tradiční podmáslí obsahuje probiotika (tedy živé kultury zdraví prospěšných baktérií). Tradiční podmáslí často pijí lidé v Indii, Nepálu a Pákistánu. Naopak "uměle" vyrobené podmáslí (takzvané kultivované) si můžete koupit například v supermarketu, ale bohužel tento druh podmáslí neobsahuje žádné probiotické kultury, a nemá tak žádné probiotické vlastnosti. Podmáslí dále obsahuje málo tuku a kalorií, ale hodně důležitých vitamínů a minerálů, jako jsou vitamín B12, B2 (riboflavin), vápník nebo fosfor. NattóNattó je další fermentovaný sójový výrobek, podobně jako tempeh a miso. Obsahuje bakteriální kmen s názvem Bacillus subtilis. Nattó se často používá v japonské kuchyni. Nejčastěji se smíchá s rýží a podává k snídani. Má charakteristickou vůni, silnou chuť a gelovitou (slizkou) konzistenci. Nattó je bohatým zdrojem bílkovin a vitamínu K2, který je důležitý pro zdraví kostí a kardiovaskulárního systému. Studie provedená na starších japonských mužích zjistila, že pravidelná konzumace nattó zlepšuje hustotu kostní tkáně (obsah minerálních složek v kosti). Tyto účinky jsou připisovány vysoké koncentraci vitamínu K2 v nattó. Jiné studie také potvrzují, že nattó může pomáhat v prevenci osteoporózy u žen. Některé druhy sýrůPřestože většina sýrů se vyrábí procesem kvašení, neznamená to, že každý sýr nutně obsahuje probiotika. Proto je důležité pečlivě číst informace na obalech sýrů, který si chcete koupit a ujistit se, že je na něm napsáno, že daný výrobek obsahuje živé a aktivní kultury. Některé druhy sýrů (zejména Gouda, Mozzarella, Čedar nebo tvaroh) se vyrábí způsobem, který umožňuje přežití zdraví prospěšných baktérií. Sýry obsahují hodně živin a jsou také velmi dobrým zdrojem bílkovin. Navíc jsou bohatým zdrojem vitamínů a minerálů, zejména vápníku, vitamínu B12, fosforu a selenu. Umírněná konzumace mléčných výrobků, jako jsou například sýry, může snižovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy.

Čas načtení: 2024-02-19 18:11:29

Moringa – nově objevená bylina, kterou byste rozhodně neměli minout

Je pravda, že v naší zemi máme dostatek kvalitních přírodních zdrojů a léčivých bylin snad na všechny neduhy, takže teoreticky ani není potřeba lovit další superpotraviny z ciziny. Když si ale přečtete, co vše v sobě skrývá původem asijská rostlina moringa, možná uděláte výjimku a zařadíte tuto bylinu na seznam položek, které podpoří váš zdravý životní styl po všech stránkách. Co je moringa olejodárná Původní domovinou rostliny jménem moringa olejodárná (latinsky Moringa oleifera) jsou svahy Himálaje. Skvěle se jí daří také v subtropických pásmech Indie, Afriky, na Madagaskaru, v jihovýchodní Asii i Jižní Americe. Jedná se o štíhlý strom dorůstající v přírodě až do výšky 12 metrů. Poznáte ji podle typických drobných lístečků. Společně s bambusem patří moringa k nejrychleji rostoucím rostlinám vůbec. Za rok vyroste klidně až o 2 metry. Na plantážích se ale moringa udržuje spíše jako keř ve výšce jeden až dva metry. A proč olejodárná? Protože rostlina plodí dlouhé tenké lusky plné semen, ze kterých se lisuje olej.  Např. Afričané semínka moringy konzumují podobně jako oříšky – syrové, vařené i sušené. Lusky visí ze stromu jako paličky na buben a mnohým nám mohou připomínat svatojánský chléb (rohovník obecný, karob) rostoucí ve Středomoří. Léčivka znovuobjevená pro třetí tisíciletí Díky svým extrémně vysokým výživovým hodnotám se často nazývá také jako strom života, pramen mládí, zdraví třetího tisíciletí či zelený diamant. Příznivě totiž působí snad na všechny běžné zdravotní neduhy a strčí hravě do kapsy i jakékoli předražené vitaminové preparáty. Mezi odborníky, lékaři i vědci je z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek moringa považována za jednu z nejužitečnějších rostlin, která na naší planetě roste. V ájurvédské medicíně znají tento přírodní poklad už přes 2000 let a využívá se v ní dodnes. Není divu, že právě Indie je v současnosti také jedním z největších světových producentů moringy a produktů z ní. Pěstuje se dále ale i v Karibiku, Africe či na Kanárských ostrovech. Ovšem také na evropském kontinentu byla moringa populární a běžně používanou léčivkou už v době antického Řecka a Říma. Ovšem pak z nějakého důvodu upadla do předlouhé doby temna a zapomnění na stovky let. V České republice se tento „zelený diamant“, jak se rostlině běžně říká ve světě, objevil na trhu teprve před pár lety a teprve nyní se začíná více dostávat do povědomí veřejnosti. Jakou sílu v sobě moringa ukrývá? Bylina se dá spotřebovat naprosto celá od kořene po plod. Doslova. Listy slouží jako běžná potravina  v indické i africké kuchyni, suší se na čaj nebo rozemílají na prášek, bílé květy vynikají medovou vůní a přidávají se do čajových směsí, semena se konzumují a lisuje se z nich olej, kořen může sloužit jako náhražka křenu a přidává se do čajových směsí.  Užitečná je i kůra stromu, z jejichž pevných vláken se vyrábí provazy nebo rohože. Moringa patří mezi tzv. adaptogeny. To jsou rostliny, které obsahují vysoký podíl vitaminů, minerálů nebo antioxidantů, které příznivě působí na naši nervovou soustavu a pomáhají tělu lépe zvládat zátěž a stresové situace. Zlepšují také naši schopnost přizpůsobit (adaptovat se) novým podmínkám, kterým jsme náhle vystaveni. V alternativní medicíně jsou adaptogeny proto velice ceněny. K známým rostlinám s adaptogenními účinky patří např. ženšen, schizandra čínská, šišák bajkalský, eleuterokok, aloe pravá nebo kurkumovník. Moringa je doslova nabitá množstvím minerálů, vitaminů, bílkovin a antioxidantů. Některé prameny uvádí, že obsahuje 46 druhů antioxidantů, které tělo potřebuje pro boj s volnými radikály, zlepšení imunity a zpomalení procesu stárnutí. Obsahuje řadu vitaminů A, C, D, E a K a celou řadu vitaminu skupiny B (B1, B2, B3, B6, B7). Z minerálních látek dominuje hlavně vápník, hořčík, zinek, železo, draslík, fosfor nebo měď. Podíl vitaminů a minerálu je několikanásobně vyšší, než bychom přijali z ovoce a zeleniny. Jen pro příklad některá z oblíbených srovnání na 1 gram. Moringa obsahuje např.: 17× více vápníku než mléko 9× více železa než špenát 4× více draslíku než banán 7×více vitaminu C než pomeranč 2× více bílkovin než vejce 4× více vlákniny než ovesné vločky Bez povšimnutí nezůstane ani obsah nenasycených mastných kyselin Omega 3, 6 a 9 a aminokyselin. Např. jen v  listech se schovávají velké zásoby vitaminu C, betakaroten, draslík, vápník. Tělu tak dodáme dokonale namixovaný koktejl všech zdravých látek společně, což je pro náš organismus prospěšnější, než kdybychom užívali samostatné vitaminové a výživové doplňky. Pokud výživné látky přijímáme komplexně, umí je organismus lépe využít, navíc jednotlivé prvky se synergicky doplňují (vápník s hořčíkem apod.) Konkrétní účinky moringy na zdraví A teď to nejdůležitější, co nás všechny zajímá. Konkrétní přínos této „superpotraviny“ pro naše zdraví. Dobrou zprávou je, že moringa je naprosto univerzální a při jejím užíváním můžeme posílit celý organismus po psychické i fyzické stránce. Například: Adaptogenní účinky – působí proti stresu, zlepšuje náladu Podporuje správnou funkci mozku, zlepšuje paměť Reguluje hladinu cukru v krvi Reguluje hladinu cholesterolu Prevence proti kardiovaskulárním potížím Prevence proti rakovině kůže Zlepšuje trávení Pomáhá při hubnutí Pomáhá udržovat zdravý zrak díky vysokému obsahu vitaminu A a betakarotenu Podporuje metabolismus Protizánětlivé účinky Prevence osteoporózy Celkově stimuluje a povzbuzuje organismus Užívání je vhodné také pro kojící matky nebo ženy, které trápí hormonální změny (menopauza) a jejichž tělo vyžaduje pro správné fungování zvýšený přísun vitaminů, minerálů a dalších výživných látek. Způsoby konzumace Moringu si můžete koupit jako sušený prášek z listů a rozmíchat ve vodě, přidat do smoothie, ovesných kaší, jogurtů apod. Díky ostré příchuti se dá používat i jako koření do omáček, polévek, pesta apod. Jednou z nejoblíbenějších možností je pak připravit si čaj z moringy. Ten můžete pořídit ve formě sypaného čaje, ale i praktického čaje porcovaného. Čaj je bez kofeinu, přesto vás dokonale povzbudí. Díky tomuto účinku ho rádi pili už američtí indiáni a to vždy, když se chystali do boje. Listy po zalití vytvoří příjemný žlutozelený nálev s přírodní chutí i vůní, která není hořká ani svíravá. Náš tip: Vyzkoušejte wellness čaj z moringy v perfektní BIO kvalitě od značky Tipson Tea. Jedná se o odnož srílanské značky Basilur a čaj si můžete pořídit jako 100% čistý nebo s příchutí.

Čas načtení: 2024-02-23 06:00:00

Vliv konopí na obezitu a diabetes

Mezi terapeutické účinky CBD se řadí snížení zánětu a oxidačního stresu, které jsou základem rozvoje nejen kardiovaskulárních, metabolických a neurodegenerativních onemocnění, ale i obezity. Tým polských vědců proto hodnotil vliv CBD na obsah a složení lipidů v srdeční tkáni u potkanů během sedmitýdenní diety s vysokým obsahem tuků. Článek vyšel v časopise Prostaglandins & Other Lipid Mediators a jeho autoři dospěli k závěru, že CBD se zdá být relativně bezpečné pro léčbu srdečních onemocnění způsobených obezitou, protože má protizánětlivé a částečně antioxidační vlastnosti. Mezinárodní tým vědců ze Spojených arabských emirátů, Egypta a Indie zkoumal ochranné účinky terpenu beta-karyofylenu u myšího modelu diabetické kardiomyopatie. Ta je charakterizována jednak zvýšenou akumulací lipidů a sníženým využitím glukózy v důsledku abnormálního metabolismu lipidů v buňkách srdečního svalu, a jednak oxidačním stresem, fibrózou myokardu a zánětem, které nakonec vedou k srdeční dysfunkci. Mezi terapeutické účinky CBD se řadí snížení zánětu a oxidačního stresu. Článek byl publikován v časopise ACS Pharmacology & Translational Science a dočteme se v něm, že léčba beta-karyofylenem měla pozoruhodné protektivní účinky díky příznivé modulaci biochemických a molekulárních parametrů, které byly u myší s diabetickou kardiomyopatií změněny. Cílem práce týmu iránských vědců bylo vyhodnotit souvislost mezi užíváním konopí a diabetem druhého typu, jelikož údaje v literatuře se rozcházejí. Souhrnný článek v časopise Phytotherapy Research na základě metaanalýzy odhalil, že pravděpodobnost vzniku diabetu typu 2 u osob užívajících konopí byla nižší než u osob ... The post Vliv konopí na obezitu a diabetes appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-03-06 07:45:00

Užívání konopí je spojeno s výrazně zvýšeným rizikem srdečního infarktu a mrtvice

Údaje z průzkumu shromážděné v průběhu několika let od více než 430 000 dospělých osob ze Spojených států naznačují silnou a statisticky významnou souvislost mezi užíváním konopí a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění – konkrétně srdečního infarktu a mrtvice. Podrobnosti přináší web Ars ...