Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-09-05 09:07:32

Vepřové kotlety na smetaně s houbami a bramborem

Také milujete dobroty z jednoho hrnce či pekáčku? Vepřové kotlety na smetaně s houbami a bramborem jsou takovou podzimní srdcovkou, která vás bude bavit. Vepřové kotlety na smetaně s houbami a bramborem jsou chuťově velmi jemné a právě díky houbám naprosto neodolatelné. The post Vepřové kotlety na smetaně s houbami a bramborem appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2017-03-29 18:12:00

Kuřecí horní stehna na jablkách

500-600 gramů kuřecích horních stehen, 2-3 kyselejší jablka, majoránka, sůl, med, máslo Recept Kuřecí horní stehna opláchneme a osušíme (pokud jsme je koupili mražená, tak samozřejmě před vařením je musíme rozmrazit). Posolíme z obou stran. Jablka rozřízneme na čtvrtiny a zbavíme jadřinců a pak ještě každou čtvrtku rozpůlíme (takže každé jablko je na osminky). Na dno pekáčku dáme plátek másla a na něj nachystaná jablíčka na která položíme kuřecí stehna. Přiklopíme a vložíme péci do trouby, kterou nastavíme na sto šedesát stupňů. Po přibližně padesáti minutách pečení  pekáček odkryjeme, odebereme trochu šťávy, kterou smícháme s medem a kuřátko směsí potřeme (co zůstane, dolijeme zpět do pekáče). Dopečeme na sto osmdesát stupňů do zlatova, až budou mít stehna hezkou kůrčičku - bude to trvat přibližně patnáct minut. Upečená horní stehna podáváme s rýží či vařeným bramborem, přílohu polijeme šťávou a na každý talíř dáme i trochu jablíček.

Čas načtení: 2015-03-31 15:40:00

Pangasius na másle

Hotový plátek pangasia filety mraženého pangasia, kari, sůl, pepř, citron, máslo (případně troška oleje) Recept jak se dělá pangasius smažený na másle Filety pangasia rozmrazíme - nejlepší je to v lednici přes noc, při rychlém rozmrazování by se ryba hodně rozbahnila a špatně by se s ní pracovalo. Po vytažení rozmrzlých filetů z lednice slijeme vodu, každý pořádně osušíme a z obou stran velmi jemně potřeme citronovou šťávou, poprášíme kari a přidáme i normální množství hruběji nadrceného pepře. Odložíme na dvacet minut v kuchyni, poté je osolíme. Na pánvi si rozpálíme máslo (pokud nemáme přepuštěné, děláme to pomalu a raději přidáme i trochu oleje, aby se nám nezačalo přepalovat) a na něm rybu z obou stran zprudka opečeme. Pangasius na másle se podává se salátem a vařeným bramborem či bramborovou kaší, případně lze jako přílohu použít ještě hranolky nebo krokety.

Čas načtení: 2015-02-07 16:37:00

Karbanátky z mletého masa se žampiony

500 gramů mletého masa, 7 žampionů, 1 střední cibule, 1 malý stroužek česneku, strouhanka, 1 vejce, mléko, olej, máslo, majoránka, celý pepř, sůl Recept jak se připravují masové karbanátky se žampiony Cibuli oloupeme a spolu se žampiony nasekáme na drobno. Na pánvi si rozpálíme máslo s trochou oleje (pokud máme přepuštěné, nemusíme přidávat olej) a na ní osmahneme cibulku do světle zlatova. Přidáme žampiony a za občasného promíchání na středním ohni smažíme zhruba deset minut. Do mísy vložíme mleté maso, přidáme usmažené žampiony s cibulkou, strouhanku, vejce, sůl, čerstvě nadrcený pepř, vymačkaný česnek, majoránku, mléko a připravíme si masovou hmotu na karbanátky - řídkost či hustotu regulujeme přidáváním strouhanky nebo mléka. Namočíme si ruce a formujeme placičky, které pak z obou stran obalíme v čisté strouhance. Vše nakonec usmažíme z obou stran na oleji do křupava. Karbanátky se žampiony podáváme s bramborem nebo bramborovou kaší, dobré jsou i studené.

Čas načtení: 2015-01-31 22:45:00

Smažené řízky z kuřecích stehen

balíček mražených řízků z kuřecích stehen (1/2 kilogramu), 1 stroužek česneku, kari, pálivá paprika, pepř, sůl, olej, strouhanka, hladká mouka, vejce, mléko Recept jak se připravují smažené řízky z vykostěných kuřecích stehen Řízky z kuřecích stehen necháme pomalu rozmrznout, opláchneme je, osušíme a rozkrájíme na porce tak, aby maso mělo relativně normální tvar a nebylo potrhané (špatně by se nám smažilo, lepší je mít je ve více menších kouscích). Přeložíme do misky. V malé skleničce si v troše oleje rozmícháme jeden vymačkaný stroužek česneku, půl lžičky kari, špetku pálivé papriky a deset rozdrcených kuliček pepře. Směs nalijeme na řízky a pořádně je zamícháme - olej by je měl dokonale obalit. Misku něčím přikryjeme a dáme na tři hodiny do lednice. Pak je už stačí jen posolit z obou stran a obalit v trojobalu. Pro ty kdo náhodou nevědí o co jde, tak nejdříve je obalíme z obou stran v hladké mouce, pak v vajíčku rozšlehaném s troškou mléka (dobré je i mírně osolit či případně okořenit, dáváme tím chuť obalu) a nakonec ve strouhance. Usmažíme z obou stran dozlatova - nejdříve z jedné strany chvilku prudce a pak trochu oheň stáhneme a po otočení zase chvilku zprudka a pak oheň stáhneme. Podáváme s bramborem a nějakým dobrým salátem.

Čas načtení: 2014-12-05 13:22:00

Kapustová sekaná s mletým masem

Kapustová sekaná nachystaná na pečení v troubě 1/2 kilogramu mletého masa (může být klasická směs nebo čisté vepřové, s drůbežím či hovězím mletým masem recept nebyl ozkoušen), 1/2 kilogramová kapusta nebo část kapusty, 4 stroužky česneku, 4 vejce, strouhanka, mléko, majoránka, pepř, sůl, olej Recept jak se dělá lahodná kapustová sekaná s mletým masem Z kapusty odstraníme košťál, rozebereme ji na listy a ty v osolené vodě uvaříme do měkka. Umeleme je nebo rozmixujeme. Pokud nemáme žádný mlýnek či mixér, kapustu nasekáme nožem na malé kousíčky. Vymačkanou rozmixovanou zeleninu dáme do misky, přidáme mleté maso, vajíčka, pět vrchovatých lžic strouhanky, prolisovaný nebo utřený česnek, opravdu hodně majoránky, pepř a sůl. Všechno promícháme. Podíváme se na konzistenci kapusty s mletým masem, jestli je příliš řídká, přidáme strouhanku, jestli se nám zdá moc hustá, přilijeme trochu mléka. Formu nebo pekáček vymažeme olejem, vysypeme strouhankou, naložíme připravenou směs a dáme péci do trouby na sto osmdesát stupňů. Kapustová sekaná by měla být hotova přibližně do hodiny - kontrolujeme, jestli se na ní nedělá kůrčička. Podáváme s vařeným bramborem a nebo na studeno na chlebu.

Čas načtení: 2013-07-16 16:07:04

Nejlepší zapečená brokolice s brambory

Toto jídlo je zdravím doslova nabité. Brokolice vyniká obsahem hořčíku, železa, ale i vitamínu C. V kombinaci s bramborem a nivou vznikne vynikající zapečený dietní oběd.

Čas načtení: 2012-05-25 00:00:00

Přikrmujeme miminko během 7. a 8. měsíce

Vaše miminko dosáhlo 7. měsíce a jeho jídelníček potřebuje obohatit o další zdroje živin a vitamínů potřebných pro zdravý vývoj. Během šestého měsíce si děťátko zvyklo na zeleninové vícedruhové příkrmy s rýží nebo bramborem a polední kojení už může být zcela nahrazeno jedním jiným jídlem. Maso ve v ...

Čas načtení: 2018-09-15 01:00:25

Kuře s bramborem a letní zeleninou

Máte – li zeleninu ze zahrádky, můžete k pomalému vaření, které je vlastně velmi rychlé, práce trvá asi 15 minut a nedá se na tom nic zkazit, použít tento zdravý základ. 

Čas načtení: 2008-09-30 00:00:00

Dřevěná brigáda 2008

Zhruba měsíc po Ukrajině jsme s Tchoříky vyrazili zase do přírody. Tentokrát ne požitkářsky, ale čistě pracovně. Jelo se na Jizeru - na dřevo. Na Jizeře jsme byli zatím dvakrát - vždy v zimě, na běžkách, a za tu dobu jsme tam spálili spoustu dřeva, takže jsme museli urovnat náš malý dluh. Naše brigáda měla začít už v pátek a díky tomu jsem se krásně ulil ze školy. Vyrazil jsem autobusem do Klatov, kde měl být na Rybníčkách sraz těch, co to mají ke Klatovům blíž než k Horažďovicím. Sešli jsme se tam tři - já, Kryštof a Klára. Po chvíli čekání konečně přijel červený tranzit a v něm Jenda, Michal a spol., čímž se naše parta skoro zkompletovala. A tak jsme po kratší době byli zase společně na cestách. Při cestě se Ujo (Jenda) a Michal seznamovali s moderními trendy. Kromě rádiových hitů, co se nedají poslouchat, teď letí mimo jiné také kapela Tleskač. Zkuste si najít něco na YouTube, uvidíte sami. Nakonec Michal pustil nějaké pěkné country, které museli ostatní přehlušit zesílením svých empétrojek do sluchátek. Určil jsem si další věc, kterou si nekoupím. K mobilu přibyl do seznamu MP3 přehrávač. Nevím proč, ale chytil jsem proti těmto hračičkám averzi. To jen tak mimochodem. První zastávka byla v Praze. Jenda tam měl nějakou práci a my ostatní museli nakoupit zásoby na víkend. Nevěřili byste, kolik toho devět Tchoříků spapá. Nakonec jsme našli Tesco a vzali jej útokem. To, že se k nám do košíku dostala láhev pana Jelínka raději nebudu zmiňovat. Michal toto rozhodnutí okecával svými střevními potížemi. Pak zas naskákat do auta a rychle z přeplněné Prahy, dál, dál na sever. A teď až do Josefova Dolu. Tam nás čekala první prácička. Jáni babička potřebovala porazit jeden smrk a tak Ujo vytáhl svou motorovku Stihl a šlo se kácet. Vše šlo lehce, strom byl nakonec dole, všichni živí, větve ořezané, strom rozkouskován. Jediný problém byla jeho nejtlustší část, která ležela přes potok a se kterou bychom nepohnuli ani za rok. A tak jsme ji tam nechali ležet. Pak jsme byli pozváni na kafe a buchtu. Babička se rozpovídala a my radši pomalu rychle odjeli, protože se rýsovalo ořezání dalších čtyř - pěti stromů. Teď jsme nejeli daleko. Jen dolů do údolí, k autobusové zastávce Jozefáče. Očekávaný autobus měl přijet až za chvíli, přesto se hned množily narážky, že Lenku, která měla přijet tímto autobusem ze Strakonic, pustili k volantu a teď jsou někde v pangejtu. Protože jsme chtěli večer pohádku, museli jsme na dětské hřiště a pěkně si hrát. Málem jsme vylámali houpací koníčky a psíky, zničili houpačky, zranili místní děcka a jak bývá naším dobrým zvykem, patrně jsme pohoršili domorodce naším "skotačením". To už tu ale byl autobus a tím byla naše parta konečně celá a my se mohli vydat na cestu skoro poslední - ke Kůrovci, pod Jizeru. U Kůrovce jsme nahodili batohy, vzali do rukou potřebné nástroje a začali, už po tmě, stoupat vzhůru. Nevím, zda jste už někdy v horách Jizerských byli, pokud ne, určitě se tam někdy podívejte, stojí to za to. Zjistíte, že většina živého porostu je méně než metr vysoká, je tam spousta suťovišť a mrtvých stromů. Tento stav se sice pomalu zlepšuje, bude to ale ještě chvíli trvat. Pokud se tam tedy někdy vydáte, zjistíte, že to není terén, ve kterém by se dobře chodilo mimo stezky. Obzvláště ne v noci. Pádů bylo hodně, ale přežili jsme to bez zlámaných nohou či žeber. Zalezli jsme do chajdy a pomalu se začali zabydlovat. Historie tohoto srubu je docela zajímavá. Postavili ho asi před 40 lety nadšenci a od té doby tam stojí - patří lesákům, ale starají se o něj horalové a ti do něj také jezdí. Zadarmo, ale za zásluhy. Večer se zpívalo, jedli jsme sušenky a nakonec se šlo spát. Tak to bývá. Druhý den bylo trochu pod mrakem, což vůbec nevadilo, alespoň jsme se pak horkem nemuseli potit. Při práci jsme se i tak napotili dost a dost. Začali jsme zostra - přenést vysušené dřevo dovnitř, uklidit a nasekat nové. Asi to znáte. Makalo se celé dopoledne a najednou se to tam začalo scházet. Musím si zjistit, kdo vlastně všechno přišel - jeden z příchozích byl horák historik. Byl u toho když se chajda stavěla a také se postaral o krásný dřevěný stůl a postele. Trochu nám pomohli se dřevem a my si dali pauzu na oběd. Polévku vařila Bětka a musí se nechat byla dobrá. A pak zase na dřevo. Znovu se sekalo, řezalo a nosilo. Co o tom psát víc? K večeři jsme si dali opečený točený salám na ohni. Měli jsme ho přes dva a půl metru. Měli jste vidět, jak se tvářila prodavačka v Tescu, když jsme si o něj řekli. Když začala být velká zima, zalezli jsme dovnitř. Debatovalo se o všem možném - o dredařích, o zvířátkách zbavených životních potěšeních, o ceně zubů. O těchto věcech se možná debatovalo už včera, to jsou věci, které se motají. Včera se vlastně vyšetřovalo záhadné troubení. Pak přišly na řadu hádanky. Zjistil jsem potěšující okolnost - nemusím už pracně hledat hádanky nové. Stačí dát ty staré, které už všichni zapomněli. Pár z položených hádanek sem asi někdy taky dám. Pak se zase zpívalo, jedlo a pilo. Spát jsme šli někdy před prvou hodinou ranní, protože probuzeni tím z lahve od pana Jelínka, spát se nám nechtělo. Na spaní toho bylo málo, na probuzení tak akorát. Spal akorát Pavel, který spal už u našich debat. Chudák, trochu jsme se na něm vyřádili. Hlavně proto, že začal chrápat. Pak se mlaskalo, ucpával se mu nos - nic nezabíralo. Ani vrchol večera, zvednutí víčka spáči, ho neprobral. Vzbudil se, až když jsme přestali hrát a zpívat. Ticho ho probudilo. Ráno bylo na to, kolik jsme toho naspali, docela pěkné. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali. V původním plánu byl výlet - práce bylo ale ještě dost a tak z výletu nebylo nic. Musel se odnosit térák, který byl na staré střeše, dolů do údolí. Tak trochu jsme se shodli, že učitelština udělá ze slabších jedinců tak trochu pokřivené osobnosti a z velkých osobností se stanou ještě větší. Kdyby mne teď slyšelo příbuzenstvo, patrně by si řeklo, že pálím do vlastních řad. Bohužel je to velká učitelská pravda. Asi nejpoutavější bylo vyprávění Uja o jeho chemikáři někde na střední. Prý vypadal jako prase, opravdu tučný, obličej jak vepřík - i ouška měl prý tlustá. Ze začátku to s ním měli hodně zlé. Nějak si s ním nesedli a tak dostávali čtyřky pětky bez mrknutí oka. Záchrana přišla, až když jim někdo ze starších a zkušenějších poradil, jak se na pana profesora musí. A tak připravili jitrničku s bramborem na stůl. Když profesor vešel do třídy a všiml si připravené dobroty, byla krásně vidět jeho změna v obličeji. Prý se úplně rozplýval a prohlásil něco jako: "To jste nemuseli, já už jsem snídal." Jak se ale dalo čekat, neodolal, posadil se na kraj stolu a upejpavě přikusoval. A pan profesor prý dokázal krásně vyprávět. "Pane profesore, vyprávějte." A on vyprávěl - o tom, jak byl s vnoučátky sbírat houby, o tom jak navštívil hrad, o tom co měl k snídani. Dovedu si představit, že všechno tohle bylo mnohem zábavnější, vtipnější a poutavější než říkají ve škole nám. ke konci roku pan profesor rozdal jedničky a dvojky a s takovým smutným otcovským tónem řekl: "Víte, že to nejde. Nemůžete všichni dostat jedničky a dvojky. Musím vám někomu dát trojku.", prohlásil smutně. Pár takových, pro které byla trojka na vysvědčení krásná, se ochotně přihlásili. Asi někdo takový, jako je u nás Kuba. Takoví se najdou vždycky. Docela by mne zajímalo, jestli pan profesor Šmíd také rád jí. Každý měl asi hodně co na toto téma říct, jak už jsem tu asi nedávno psal, bojuje s tím každý, ale stejně nikdo nepřijde na to, jak to změnit. To mi trochu (hodně málo) připomíná hádanku, kterou jsem překvapivě neříkal toho večera já, ale Jáňa. Rozvířila se na ní bouřlivá diskuze, asi hlavně proto, že byla nejasně položená - sama o sobě je to hádanka zajímavá a stojí za to, abych jí věnoval samostatný článek. Už tady tedy byla neděle, poslední den svobody v horách. Snášeli jsme dolů térák ze staré střechy a pár další předmětů, jako třeba stará kamínka, hasicí přístroj a podobně. Prostě a jednoduše staré haraburdí. To nám zabralo dopoledne. K obědu jsme si dali těstoviny se sýrem a se skvělou omáčkou - pochvala pro kuchaře, tentokrát jsme si co se jídla opravdu žili. Dokonce i Kryštof - kterému prý doma nedají pořádně najíst a tak už ani neříká, že nemá dost - vypadal trochu nasycen. Po obědě se uklízelo, pročišťovala se studánka a pak už nastal konečný sestup dolů. Ještě jsem si vzpomněl na jednu hodně zajímavou událost. Našli jsme "Rudé právo" někdy z roku ‘61. Dovedete si určitě představit, že nás to pobavilo, ale takovým způsobem, kdy člověk myslí na to, co to tu bylo a ježí se mu při tom chlupy. Teď hodně lituji, že jsem tam ty noviny nechal. Snad se ke mně dostanou. Z mnou přečtených článků - nedostaly se ke mně totiž všechny, putovaly do archivu jisté osoby s výkřiky: "Tohle je prostě dobrý." - byl nejzajímavější článek o tom, jak probíhal Mnichov (29.9.1938 - takže jsem to četl skoro na výročí). Kdybychom tu už tenkrát, jó, byli všichni komunisti, tak něco takového nedopustíme, svrhneme byrokracii, která nám nedovolila brániti se a pak sami zemřeme pod útokem Němců. Kdo ví, co by bylo správné. Rozhodně to nebylo černobílé - ani samotné Sudety nebyly tenkrát tak moc naše jak se zdálo. Seběhli jsme z úpatí Jizery zase dolů k Kůrovci, převlékli se do civilu, naskákali do auta a vyrazili na cestu zpět. Ještě jsme se stavili v Josefově Dole a pak jeli dolů na jih. Tři dni jsou na dostání se do správné táborové nálady dost, málo na to, abychom se z ní stihli dostat ven. To se ostatně povede málokdy. Michal zase pustil migáče, krajina za oknem ubíhala a mně pořád nedocházelo, že už to zase skončilo. Nějak se mi zdálo, že se nestihlo, to co by se stihnout mělo. Že se neřeklo to, co by se říct mělo. Snad to nevadí. Kdo si počká, ten se dočká. Naštěstí je podzim pěkně rovnoměrně rozložený. Nejdříve byla měsíc po Ukrajině tahle brigáda a za měsíc se chystáme do Cvikova na orientační běh. Asi to bude dost velká sranda, orienťák jsem běžel jednou v životě (a velmi neslavně). Tak třeba to teď bude lepší. Ani nebudu psát, že mne dneska zase chytala tulácká nálada. Nějak jsem nemohl rozdýchat nepovedený diktát a tak jsem myslel na Kanadu, batoh na zádech a klid od povinné školní docházky. Upustím už ale od těch frázích, že tam ze mě udělají alespoň lepšího člověka a někdy napíšu zase povídku. Tím se trochu vykecám a to se pak člověku uleví na duši i na srdci. Už nevím jak, ale nějak se Michal dostal k otázce jaké máme plány. Což o to, plánu by bylo, jé je. Radši je ale nechávám hodně volně plavat, za lanka tahá přece Ten nahoře a tak je to lepší.

Čas načtení: 2024-03-03 07:46:46

Jak uvařit mleté maso v rajské omáčce?

Jak uvařit mleté maso v rajské omáčce? redakce Ne, 03/03/2024 - 07:46 Vepřové 1 - 1000 Kč Mírný 30 minut a více Co je potřeba Na přípravu obědu pro 4 osoby na dva dny budete potřebovat: 2 balíčky mletého vepřového nebo mix masa 450 g Velký rajský protlak 2 cibule Stroužek česneku 2 lžíce hladké mouky Drcený kmín Pepř Sůl Vývar nebo kostku bujonu Tipy Pokud máte rádi jemné omáčky, lze přidat také 100 ml smetany. Záleží, co máte nejraději. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Očistíme a na kostičky nakrájíme cibuli. Do kastrolu nebo na pánev dáme olej, jakmile je horký, vsypeme cibuli a necháme zesklovatět. Poté vložíme mleté maso, které zaprášíme hladkou moukou, posolíme, okmínujeme a opepříme. Pokud vaříte i pro malé děti, pepř vynechte. Maso mícháme, oddělujeme od sebe, aby se hezky rozdělilo a nezůstalo v hroudách. Jakmile je maso osmažené, přidáme rajský protlak, rozmáčknutý a nakrájený stroužek česneku a hrnek vývaru, nebo v hrnku rozpuštěnou kostku bujonu. Necháme probublávat asi 40 minut. Před dovařením ochutnáme, můžeme dosolit. Podávat můžeme s těstovinami, ale i bramborem. Jde o snadné, chutné a poměrně rychlé jídlo, které chutná celé rodině. Přidat komentář Fotografie i text Redakce. Máte rádi vše, kde jsou rajčata? Vyrábíte si např. rajčatovou pastu s tím pravým kořením na pizzu? Jestliže máte rádi lasagne, máme pro vás skvělou zprávu. Mleté maso můžete připravit jednoduše za pomoci pár ingrediencí a těstoviny si uvařit zvlášť, tak, jako když si vaříte jakékoli jiné jídlo a přílohou budou právě penne či jiný typ těstovin.

Čas načtení: 2024-05-23 12:57:00

Místo Pentagonu čtyři L. Škoda Auto má nové sídlo, pronajímá jí ho Volkswagen. Teď se zbaví bývalých ubytoven

Pečená krkovička s gratinovanými bramborami za 99, filé s bramborem za 94 korun. Do nové škodovácké kantýny by chtěl na oběd každý. Ale zatím nemůže. „Kantýna je v tuto chvíli jen pro zaměstnance. Zájem zvenčí je ale obrovský, musíme zkrátka...

Čas načtení: 2024-06-22 18:00:01

Jak vlastně jedí židé? Čím se liší košer pokrmy od české kuchyně?

Židovské dějiny jsou jako chůze na laně napnutém mezi budovami. Takto židé balancovali mezi tradicí a pokrokem, mezi asimilací a striktním držením se dogmatu. Židovský národ je podle biblického vyprávění na cestách už od dob vyhnání z Egypta. Na své cestě do zaslíbeného Jeruzaléma vstřebávali židé místní kuchyni a s ní i částečně kulturu. Na jejich stoly si našly cestu místní pokrmy v úpravě, která odpovídala Tóře. Nejčastěji šlo o nahrazení oblíbeného vepřového jiným masem, které židovské náboženství povolovalo.  Šest set třináct přikázání Židé na rozdíl od křesťanů věří pouze ve Starý zákon, který je zapsán na pergamenu a uschován v synagoze. Jelikož židé považují Tóru za Bohem darovanou, mají k ní nezměrnou úctu. Právě z Tóry vyplývají rituální ustanovení, která by měl věřící žid praktikovat. Podle učenců existuje 613 přikázání nebo také micvot, která by měl věřící dodržovat.    Vzpoura vězňů v Osvětimi: Speciální židovské komando bilo nacisty kladivy i sekyrami, dva upálilo Číst více Nečistá krev?  Jedním z příkazů je zákaz konzumace krve, říká se, že je pro židy nečistá, ale tak to není. Naopak krev je drahocenná, čistá je nositelkou života a jako taková má blízko k duši. Krev žádného zvířete se tedy nesmí konzumovat, na prejt tedy zapomeňme. Stejně je z vepřového masa. A tím se dostáváme k další zásadě. Jak známo, židé nejedí vepřové, ale zakázané je také maso lichokopytníků, stejně jako plody moře, jelikož nemají šupiny či ploutve.   Přísně zakázáno je také kombinovat maso a mléko podle biblického přikázání: „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky.“ Dnes se uvádí, že tato micva má význam ve smyslu úcty k mateřskému mléku, je však pravděpodobnější, že tento příkaz vznikl ve starověkých dobách, kdy takto vařili jídlo pohané a kněží (nebo Bůh?) nechtěli, aby věřící napodobovali jejich zvyky. Na svíčkovou může tedy věřící žid zapomenout, tedy na tu tradiční, v brněnské košer kuchyni ji připravují z kokosového mléka. Soubor pravidel stravování se nazývá kašrut, povoleným jídlům se říká přízviskem košer. Je libo kobylku? Většina ptáků je povoleným pokrmem, pokud se tedy nejedná o dravce či opeřence živící se mršinami. Zajímavou kapitolou je dnes tolik diskutovaný hmyz. Izraelité se na své cestě z otroctví živili manou, což byl magický pokrm, který padal přímo z nebe. Nejedli však jenom ji, další významnou složkou jejich stravy byl hmyz. Židé mají povoleno jíst pouze kobylky, ovšem ortodoxní judaismus vymezuje jen určité druhy kobylek, které lze upražit a sníst. Tato tradice přetrvává zejména u jemenských židů.  Židovské svátky  Samostatnou kapitolou jsou v judaismu svátky, prakticky každý z nich má nějaký vztah k jídlu. V duchu předešlých řádků si představíme svátek Pesach – jde o oslavu migrace (exodu) z Egypta, kde vládl Faraon a odkud byli židé po několika božích ranách propuštěni. Získali opět status svobodných lidí, již nebyli otroci. Pesach má vlastní rituály prováděné v synagoze. Středobodem svátku je ovšem pesachová večeře, která se koná u věřících doma. Hlavní roli hraje prostřený stůl, ale na první pohled pouze skromně. Ústředním symbolem svátku je nekvašený chléb, veškeré kvasnice a produkty z nich musí v tuto dobu z domu pryč. Nekvašený je proto, že židé odcházeli ve spěchu a zmatku a těsto jim nestačilo vykvasit. Nejznámější variantou tohoto chleba jsou tzv. macesy (viz galerie).   Dalším svátkem, který židé slaví, je šabat. Jedná se o den odpočinku, který je přikázáno světit modlitbou, a hlavně je důležité vyvarovat se práce a vlastně jakékoliv plodné činnosti. Zakázáno je také cestovat, rozdělávat oheň, porážet dobytek, zkrátka jakákoliv činnost, která nese nějaké výsledky, je zakázaná. Šabatová večeře sestává z červeného vína a chaly. Tou se rozumí bílý chléb, vzhledem připomínající vánočku, ale chutí spíše veku. Šabatovým jídlem může být také gefilte fiš. Jedná se o knedlíček z rybího masa a strouhaných brambor, vařený v rybím vývaru. Používá se nejčastěji kapr a tolstolobik. Takto upravenou rybu lze připravit den před šabatem a poté jíst (neohřívanou).   Nejznámější židovské speciality  Jak už bylo řečeno, židé do značné míry přijímali kulturní zvyky prostředí, ve kterém se nacházeli. Například recept na gefilte fiš byl vlastní německým židům a nyní se stal symbolem židovské kuchyně jako takové. Dalším symbolickým jídlem jsou pastrami, jedná se o vyzrálé hovězí, marinované a poté usušené. Podává se nakrájené na velmi tenké plátky na obyčejném chlebu, hořčicí a okurkou jej nemůžete zkazit. Další specialitou, kterou musíte vyzkoušet, jsou kreplachy, v podstatě se jedná o obdobu polských pirohů, jsou to malé knedlíčky plněné kuřecím masem a někdy také bramborem a podávané v kuřecím vývaru. Židé nejsou, co se týče konzumace sladkého, žádnou výjimkou, proto si nakonec ukážeme jednoduchý recept na židovské cukroví.   Z jedinečných synagog se staly ubytovny! Tyhle najdete ve Středočeském kraji Číst více Recept na hamantašen neboli purimové cukroví:  Budeme potřebovat 28 dkg hladké mouky, 125 gramů másla, půl prášku do pečiva a jedno vajíčko, na náplň poté marmeládu nebo povidla. Lze přidat také šťávu z citronu. Pokud bychom dělali recept košer, je třeba opatřit si všechny potraviny s košer certifikátem a vejce zkontrolovat, zda v sobě nemá krev.  Ingredience smícháme dohromady a vytvoříme těsto. To následně nakrájíme na tenké plátky a upravujeme do tvarů, které můžete vidět v galerii. Poté přidáme náplň, lze posypat skořicí a můžeme péct na 170 stupňů asi 20 minut.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Justiční omyl! John Lennon s Yoko Ono měli jasno, a co vy?

Čas načtení: 2024-10-15 14:11:00

Nesnězené obědy z plzeňské menzy pomohou maminkám v nouzi

Kuře s bramborem, rizoto nebo rajská omáčka. Desítky nesnězených porcí z menzy Západočeské univerzity neskončí v koši, ale v plzeňském charitním Domově sv. Zdislavy pro matky s dětmi nebo těhotné ženy v nouzi.

Čas načtení: 2024-12-06 12:01:00

Poplatky za Českou televizi? „Výpalné, které musí skončit,“ říká šéf Svobodných

Česká televize se opět stala horkým bramborem politické scény. Vládní koalice tlačí novelu zákona, která by nejen zvedla poplatky, ale také je rozšířila na firmy. Svobodní však říkají jasné „ne“ a navrhují radikální změnu – dobrovolnost.