Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-24 08:19:00

Před 50 lety byly objeveny ostatky Lucy

TLDR: Na 24. listopadu 1974 byly objeveny první kosti australopitheca Lucy – tehdy průlomové pro poznání významu bipedalismu v lidské evoluci, i později ale významné jako vědecký symbol. Zdroj třeba hír. Onoho parného rána na konci listopadu 1974 se Donald Johanson a Tom Gray prodírali vyprahlou krajinou Hadaru pod jhem prudkého etiopského slunce. Jejich cíl […] The post Před 50 lety byly objeveny ostatky Lucy appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-04-19 10:31:00

Objeveny dvě galaxie, které se v minulosti spojily s tou naší

TLDR: Mapování různých populací hvězd uvnitř dnešní galaxie naznačilo, jaké jiné galaxie ta naše pozřela ve svém divokém mládí. Studie The post Objeveny dvě galaxie, které se v minulosti spojily s tou naší appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení:

Opět 1I/Oumuamua

Extrasolární objekt 1I/Oumuamua, objevený v roce 2017 teleskopem Pan-STARRS 1 (psali jsme tady - mezihvezdny posel - a tady - 1i aneb opet o prvnim mezihvezdnem poutn...

Čas načtení: 2024-02-07 14:31:45

Evangelium podle Bohumila Hrabala [Pavel Hošek / Centrum pro studium demokracie a kultury]

Literární dílo Bohumila Hrabala patří mezi nejvýznamnější plody české kultury dvacátého století. Nedávno byly objeveny nahrávky Hrabalových adventních promluv. Tyto nahrávky vrhají na duchovní rozměr jeho myšlení a díla úplně nové světlo.

Čas načtení: 2023-04-09 06:34:06

U hvězdy 2MASS J0412+2438 byly objeveny dva velké prachové prstence

Tým astronomů vedený Feng Longem prozkoumal pomocí observatoře ALMA disk prachu u červeného trpaslíka známého jako 2MASS J0412+2438. Jedná se o mladou hvězdu ve vzdálenosti 485 světelných let. Nová pozorování odhalila, že dříve objevený disk se ve skutečnosti skládá ze dvou prstenců. Mezi nimi zřejmě vzniká nová exoplaneta.

Čas načtení: 2023-03-15 06:48:58

Planetární systémy se zpravidla řadí do jedné ze 4 kategorií

Do dnešního dne byly objeveny tisíce exoplanet. U některých hvězd jich bylo pozorováno několik a astronomové si začínají všímat, že jejich uspořádání většinou odpovídá jedné ze 4 kategorií.

Čas načtení: 2023-01-20 07:50:08

Dalekohled Jamese Webba vyfotil disk prachu u blízké mladé hvězdy AU Microscopii

Se stářím 23 milionů let je hvězda AU Microscopii druhou nejbližší hvězdou před hlavní posloupností. Už dříve u ní byly objeveny 2 exoplanety a disk materiálu. Právě ten se nyní podařilo vyfotit dalekohledem Jamese Webba, jehož výkon opět předčil očekávání vědců. Nová pozorování potvrdila přítomnost rychle se pohybujících shluků materiálu, které astronomové poprvé spatřili v roce 2015.

Čas načtení: 2022-10-15 09:24:33

Barium je nyní nejtěžší element detekovaný v atmosféře exoplanety

Astronomům se poprvé podařilo detekovat barium v atmosféře vzdálené exoplanety. Jeho atomy byly objeveny v horních vrstvách exoplanet WASP-76 b a WASP-121 b. V obou případech se jedná o tzv. horké Jupitery s vysokými teplotami. Barium je zatím nejtěžší prvek pozorovaný u vzdálených planet. Ke svému výzkumu astronomové využili teleskopu VLT (Very Large Telescope) v Čile.

Čas načtení: 2022-06-04 07:34:17

Systém HD 74438 se 4 hvězdami spěje k supernově

Hvězdy se ve vesmíru rády sdružují. Kromě samostatných hvězd jako je Slunce tak často vznikají binární systémy a méně často také systémy s více hvězdami. Mezi ně patří také nedávno objevený hvězdný systém HD 74438, který má hned 4 složky. V tomto systému jsou dvě dvojice hvězd, které se vzájemně obíhají. Podle nové studie vnější dvojice svou gravitací ovlivňuje oběžné dráhy vnitřní dvojice, což může vést k několika kolizím a v důsledku také několika supernovám.

Čas načtení: 2022-03-05 10:52:07

U blízké hvězdy Pi Mensae byla objevena už třetí exoplaneta

U blízké hvězdy Pi Mensae se astronomům podařilo identifikovat už třetí obíhající exoplanetu. V systému byly v předchozích letech objeveny dvě exoplanety v letech 2001 a 2018, třetí byla objevena metodou radiální rychlosti hvězdy letos. Nová exoplaneta Pi Mensae d je zhruba 13x těžší než Země a svou hvězdu oběhne jednou za 125 dní.

Čas načtení: 2022-02-10 16:53:20

U nejbližší hvězdy Proxima Centauri byl objeven nový kandidát na exoplanetu

S pomocí teleskopu VLT se astronomům podařilo u nejbližší hvězdy od Slunce objevit slabý signál, který by mohl být způsoben drobnou exoplanetou. Pokud se objev potvrdí, půjde o už třetí planetu obíhající tuto hvězdu. Proxima Centauri se nachází 4,2 světelných let daleko a je součástí trojhvězdy Alfa Centauri. Už dříve u ní byly objeveny dvě exoplanety.

Čas načtení: 2024-02-16 16:03:33

Aljašské neštovice mají první oběť. Vzácným virem se zatím nakazilo jen sedm lidí

Aljašští zdravotníci v polovině února oznámili, že v lednu zemřel muž, který se nakazil virem známým jako alaskapox neboli aljašské neštovice. Jde o nově objevený virus, který se mezi lidi dostal až v jednadvacátém století.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

DOMÁCÍ KVAŠENÍ JE HLAVNĚ O RADOSTI

Se Zuzanou Ouhrabkovou ze Zkvašeno.cz o iniciační knize amerického hipíka a probouzení „vnitřního šíleného vědce“ při fermentaci   Stačila jste se už naobědvat? Stihla jsem si skočit na takový rychlooběd, kuře s rýží. Chápu, jste v jednom kole. Na gymnáziu, kde působíte jako školní psycholožka, máte přípravný týden před zahájením výuky a za chvíli vám začíná další ze série porad. Ale stejně bych si ve vašem případě představovala spíš oběd v duchu fermentariánství: třeba domácí kimčchi zajídané kváskovým chlebem a zapíjené sladovou limonádou nebo kefírem. Ano, to by bylo pěkné. Já si ale jídlo do krabiček s sebou připravuji jen výjimečně, a když už, tak ne nutně se zkvašenou zeleninou. Zkrátka se běžně stravuji v normálních restauracích. Podniky s nabídkou fermentovaných jídel a nápojů u nás chybějí? Ale ony existují, například i tady blízko školy bistro Goodlok, které se hodně zaměřuje na kvašení. A spousta podniků má dnes fermentovaná jídla jako součást širší nabídky, experimentuje s nimi například Ambiente. Současně třeba takovou kávu nevyrobíte bez fermentace, je to nedílná součást procesu, kterým v menší či větší míře prochází vždycky. Postavit ale nabídku jen na kvašených potravinách a nápojích nedává smysl, nebylo by to prostě zajímavé. Kvašením a psaním o něm se sice zabýváte ve svém volném čase, nicméně už přes deset let jste výraznou propagátorkou na zdejší „zkvašeno“ scéně. Výživa je hlavně o pestrosti, ta je klíčem ke střevní mikrobiotě s jejími pestrými funkcemi. Takže fermentované potraviny nejsou jediný správný směr, jak se stravovat. Jsou jedním – avšak velmi důležitým – dílkem mozaiky. Může za to Polsko Kdy jste se s kvašením „potkala“? A co je vůbec terminologicky správnější – kvašení, nebo fermentace? Oba výrazy jsou v pořádku a já mezi nimi volně přeskakuji, občas je proložím ještě třetím výrazem – kysání. Ale zpět k vaší otázce: může za to Polsko. Po studiích psychologie a nějakém čase stráveném v Brně jsem „utekla“ do Jeseníku. Do Polska je odtamtud kousek, takže jsem tam občas jezdila. Naprosto klíčové pro mě bylo ochutnání polského boršče v Landeku, takovém krásně omšelém lázeňském městečku. To bylo v roce 2010. Poláci jsou tímhle procesem známí? Fermentují mnohem víc než my tady, je to tím, že Polsko bylo vždycky zaměřené spíš zemědělsky a taky bylo chudší, takže tradice kvašení se tam udržela, běžně koupíte v každé zelenině třeba šťávu ze zkvašené řepy. A právě tenhle řepný kvas je základem jejich boršče – barszcz czerwony s těstovinovými „oušky“, něco jako tortellinkami. Jeho chuť mě doslova uchvátila, chutná jinak než klasický boršč, takže jsem začala na internetu pátrat, jak se připravuje. A pátrání, respektive slova fermentace a kvašení ve vyhledávači mě přivedla až ke knize amerického hipíka Sandora Katze Síla přírodní fermentace. Tahle kniha není klasická kuchařka, je to přímo iniciační text. V čem je iniciační? Spíš než kuchařka je to manifest, do jisté míry snad i anarchistický, kde se kvašení a recepty prolínají se sociologií, biologií a se spoustou poznatků z jiných kultur včetně kultury DIY, „do it yourself“, udělej si sám. Vše je propojené. Katz, brooklynský Žid, dnes šedesátník, žije v zemědělské komunitě v Jižní Karolíně. V osmdesátých letech, kdy mu byl diagnostikován AIDS, začal experimentovat s fermentací. Neznamená to, že by mu fermentované potraviny nahradily klasickou léčbu, i když léky, které jsou dnes, v té době nebyly – a Sandor Katz je tu pořád. Jeho kniha je něco jako Bible pro lidi, kteří se pouštějí do podobného kutilství, experimentování… Propadla jsem tomu taky. Začala jsem pak psát blog a založila stránky Zkvašeno.cz, to bylo někdy v roce 2012. A Katzovu knihu jsem přeložila do češtiny, vyšla tady poprvé před osmi lety. Jak si vysvětlujete v posledních letech strmě stoupající zájem o fermentované potraviny? Může za to právě Sandor Katz, který učí lidi nebát se v naší sterilní době mikrobů, v tom spočívá jeho anarchie, vzpoura proti průmyslově vyráběným potravinám a důraz na lokálnost, jednoduchost. Zpočátku jeho kniha oslovila americkou alternativní scénu, později se toho chytly špičkové osobnosti gastroscény jako hvězdný šéfkuchař René Redzepi, majitel slavné dánské restaurace Noma. A ta vlna vyšší gastronomie, zároveň v uvolněnější formě s důrazem na udržitelnost, lokálnost a nové chutě, se pak rozjela tak, že dnes je z fermentování trend. Co kvašení přináší vám? Dává prostor mému vnitřnímu šílenému vědci, jak s oblibou říkám. Člověk neustále rozvíjí svoje znalosti o tom, jak funguje lidské tělo, jaká je role bakterií v něm. Recepty jsou v tomhle případě jen návodem, nemusíte se jimi řídit, kvašení je o experimentování, kdy nevíte, jak to dopadne, zároveň o jednoduchosti, kdy při mléčném kvašení stačí nakrájet zeleninu, prosolit, zamezit přístupu vzduchu a počkat, co z toho vyjde. Jde taky o tvořivost a hravost, kdy vyzkoušet se dá ledacos, je to i o hledání dalších cest a při dnešních možnostech internetu hodně o nahlédnutí do celého světa. Člověk se tak může posouvat pořád kupředu a u toho si vyjít do luk a hájů. Jako teď v druhé půlce srpna na našem workshopu Bublatorium na Kuksu – jednoduše nasbírat plody a nechat je zkvasit. Co konkrétně jste na Bublatoriu kvasili? Všechno, čeho je teď ve vrcholné sezoně spousta: špendlíky, hrušky, přidávali jsme k tomu byliny z okolí Kuksu… A kvasili jsme také to, co lidé přinesli – rajčata, cukety, holubinky se zelím, ty vyšly velmi dobře. Nebo máčená jablka, kdy se spadaná kyselá jablka ve dvouprocentním slaném nálevu doplní rozvařenými bezinkami, zázvorem, česnekem a pelyňkem černobýlem. S receptem přišla polská kolegyně Magda Jotes, takto se jablka kvasí v Polsku a na Ukrajině. Tu chuť neumím k ničemu přirovnat, ale věřte, že máčená jablka jsou výborná. Ostatně celý workshop byl přímo umělecký projekt, byli jsme tam jako umělecká rezidence multižánrového festivalu a lidem se to hodně líbilo. Radost z experimentování a tvoření je určitě skvělá, ale nezanedbatelný je asi hlavně zdravotní přínos kvašených potravin. V čem? Především v tom, že jíte pestřeji a ve větší míře zeleninu, ovoce, obiloviny, luštěniny, semínka, ořechy, houby, případně mořské řasy, tělu dodáváte více vlákniny do vaší mikroflóry. Běžný středoevropský člověk sní okolo 10–12 gramů vlákniny denně, ideálních je však 30 gramů. Dost často se také skloňují „přátelské bakterie“, což je ovšem téma na přednášku, protože tak jednoduché to není. Ne všechny jsou přátelské, většina je dokonce patogenní, naštěstí většina bakterií zhyne v žaludku v trávicích kyselinách, to je první síto pro mikroorganismy, jež se do těla dostanou zvenčí. Ty, co přežijí žaludek, nemusejí přežít dvanácterník. Zároveň jsou mikrobi důležití pro lidskou imunitu, jsou součástí mikroflóry tlustého střeva každého člověka. Takže ano, dostávejme do těla skutečné jídlo, není potřeba, aby to byla „probiotika“, jak na nás útočí reklama. Důležité je už od dětství neizolovat se od bakterií kolem nás – počínaje domácím mazlíčkem, šťouráním se v půdě na zahrádce či zakousnutím se do spadlého jablka ze stromu, aniž ho běžíme okamžitě opláchnout. Takže vás i trochu dráždí současná glorifikace kvašení coby něčeho zázračně zdravého? Přesně tak, jakmile se začne o něčem říkat, že je lékem na všechny neduhy, pak je to hlavně marketingová linka. V tu chvíli jsem ostražitá. Ano, kvašené potraviny jsou prokazatelně zdravé, a pokud máte zdravotní problémy, mohou vám udělat dobře. Ale třeba taky ne. S Vláďou Sojkou, se kterým píšeme blog Zkvašeno.cz a společně jsme vydali kuchařku, se snažíme téhle lince vyhnout. Klademe důraz na to, že zkvašené potraviny jsou především chutné a jejich tvorba a konzumace má přinášet radost, že jsem účastníkem skvělého procesu, kdy něco nakrájíte, vložíte do sklenice a ono se to promění v něco mnohem zajímavějšího. Včetně radosti z toho, že spolupracuji s ekosystémem, že se učím porozumět určitému rytmu. Jen proto, že se někde píše o tom, že kimčchi je nejzdravější jídlo na světě, nemám za povinnost ho sníst půl kila denně, i když mi třeba nechutná, protože mi smrdí po rybách, je pálivé a je v něm moc česneku. Na to jsem neměla odvahu Kvašení se týká všech kultur, národů, v podstatě celého světa a sahá hlavně do historie, kdy generace našich předků dokázaly využít každou věc z přírody a zároveň ji uchovat. Daří se nacházet nové a inovativní postupy? Ano, inovace jsou poměrně intenzivní – díky propojenosti internetem je mnohem snazší se dostat k tomu, jak Japonci kvasí to a to nebo co dělají Inuité s rybami, a vyzkoušet to ve zdejších podmínkách. Může se tak podařit nacházet nové, neotřelé chutě. V okamžiku, kdy se naučíte pracovat s kropidlákem rýžovým, tedy s plísní Aspergillus oryzae, která se používá v Asii k fermentaci sójových bobů pro výrobu sójové omáčky a miso a k výrobě saké, můžete to vyzkoušet na čemkoli, co vás napadne. A když se to nepovede, zkrátka to vyhodíte na kompost. Současně ale pořád jde o práci s „živým prostředím“, kdy předvídatelnost mikrobiálních aktivit nemusí být stoprocentní. Mikrobi jsou mikrobi, dělají to, k čemu jsou uzpůsobeni. Chtějí se rozmnožit a bránit si svoje zdroje potravy. Že v rámci této činnosti produkují alkohol, kyselinu nebo třeba penicilin, to se prostě děje. Poté co Louis Pasteur prokázal, že nemoci, hniloba a záněty jsou způsobeny živými mikroorganismy, začala se věda věnovat převážně tomu, čím nám škodí. Zároveň se ukázalo, že jsou základní podmínkou toho, aby vůbec fungoval život, aby se rozkládala odumřelá hmota na humus. Sandor Katz mimo jiné říká, že kvašení, které využíváme pro výrobu potravin, je pouhou „manipulací se smrtí“, kdy tvořením něčeho jedlého za pomoci soli a zamezení přístupu vzduchu jen oddalujeme moment, kdy se surovina přemění v humus. Kvasit jde téměř všechno. Co nejde zkvasit? Jakmile máme organickou hmotu, jde zpracovat mikrobiálně, nicméně byly už objeveny bakterie, mutantní enzymy, které se živí plasty. Někde se kvasilo méně, někde více, čím to bylo dáno? Základem kvašení je sůl a obchod se solí je součástí evropské civilizace – po jantarové stezce se nedopravoval jen jantar, ale sůl z Hallstattu nebo z polských solných dolů. Jde o to, že potraviny se neuchovávaly jen kvašením, konzervovalo se i jinými způsoby, třeba zaléváním do sádla, ale také se sušilo, zavařovalo, udilo… V českých zemích se kvasilo hlavně zelí, okurky, mléko a sýry, samozřejmě používal se chlebový kvásek a kvasilo se pivo a další alkohol. Tradice kvašení je hlavně na východ od nás, v Polsku, na Ukrajině, v Pobaltí, Rusku, ale taky na Balkáně nebo ve Středomoří. Mistry ve fermentování jsou  pak bez diskuse země jako Čína, Korea a Japonsko.  V severských zemích se kvasily a kvasí také ryby. Ano, včetně slavného surströmmingu, to jsou fermentovaní, v podstatě shnilí sledi. Pokrm pro silné povahy. Já jsem zatím vyzkoušela jen rybí omáčku, na zásaditě fermentované ryby jsem neměla dosud odvahu, stejně tak na fermentované půlené ovčí hlavy, oceňovanou islandskou pochoutku. Vy fermentujete třeba i ajvar. Proč? Jednoduše proto, že ho nemusím zavařovat. Se zavařováním je moc práce, takže také třeba místo zavařených okurek dělám kvašené okurky. Ne ty klasické, velké „máčáky“, které jsou příliš měkké, ale malé rychlokvašky, které zůstanou báječně křupavé. Stačí je dát do skleniček, přidat trochu koření a sůl a zalít vodou. Já jsem se vydala cestou jen jedné suroviny, na podzim naložím dvacet kilo zelí, abych ho měla v únoru takříkajíc plné zuby. Co byste mi poradila, abych kvašení vzala na milost? Zkuste jiné chutě. Do zelí přidejte třeba mrkev a ptačí jeřabiny, ty „nejedlé“, jsou zajímavé. Jejich trpkost mikrobi rozloží, ale chuť tam zůstane. Dobrou službu udělají také pevnější světlé houby, holubinky nebo růžovky. Dostanete tam pátou chuť, umami, takže primárně to bude kysané zelí, ale bude o ni bohatší, výraznější. Také je možné naplnit zelím papriky, sladké nebo trochu pálivé, kdy se zelí smíchá se solí a česnekem, papriky s ním se vloží do sklenic a volný prostor se ještě „vycpe“ zelím. Těch variant je nesčetně. A není nutné toho dělat dvacet kilo. Změna paradigmatu Společnost se dnes kvůli jídlu hodně drolí a každý výživový směr je svými stoupenci až urputně obhajován. Kvašení to nejspíš taky postihlo. Ano, už jsme o tom mluvily, fermentace je v současnosti prezentována jako něco, co vám zaručí šťastný, věčný a zdravý život a odstraní klidně i nadměrnou kučeravost vlasů, pokud tomu uvěříte. Bohužel to tak ještě chvíli bude, než jej vystřídá jiný trend, ke kterému se bude vzhlížet. Zároveň je biochemie zabývající se mikroorganismy v souvislosti s lidským tělem obrovsky zajímavý vědní obor. A jsem přesvědčená, že je to obor, který ve svém vývoji bude měnit v této souvislosti paradigmata například o lidské psychice, protože mikrobiom v trávicím traktu je propojen také s mozkem. Každopádně je asi dobře, že se lidé zajímají o původ potravin, snaží se jíst zdravě, o jídle přemýšlejí. To je určitě v pořádku. Na druhou stranu se stává, že se za tím mnohdy skrývá určitá nejistota, kdy skrze jídlo chce člověk získat iluzi kontroly – když budu jíst tohle a tohle, budu zdravý. Pokud jídlo provází úzkost z toho, že něco dělám špatně, že selhávám, a upínám se ze všech sil ke zdravé stravě, tak to nefunguje. Ostatně ortorexie je zařazena obdobně jako anorexie mezi psychická onemocnění související s příjmem potravy. Hranice mezi rozhodnutím jíst zdravě, vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám a posedlostí zdravou stravou může být v době, kdy jsme zavaleni reklamami a „zaručenými“ návody na internetu, velmi tenká. Proto jsme na našem blogu odolali pokušení psát výživová doporučení. Co vám nyní kvasí doma? Zrovna teď jen kombucha a taky kukuřice, takové ty malé křupavé klasy. Asi bych to na sebe neměla prozrazovat, ale byl to polní pych na Kuksu, pár jsem si jich tam utrhla.    Zdroj:Respekt

Čas načtení: 2014-11-19 10:48:29

Kritická chyba v Schannel - poslední SSL/TLS pevnost dobyta

Rok 2014 se nese ve znamení kompromitací všech oblíbených šifrovacích knihoven na všech platformách. Celkově byly letos objeveny zranitelnosti v Apple Secure Transport, GNUTLS, OpenSSL, Mozilla NSS a aktuálně i v Microsoft SChannel. Na poslední z nich se podíváme detailněji.

Čas načtení: 2013-10-21 10:41:44

Týden v bezpečnosti - deface útok na SPOZ.CZ

Týden v bezpečnosti -  byl proveden deface útok na SPOZ.CZ, byly objeveny backdoory v routerech D-link a Tenda, poslední update Javy opravuje 51 chyb a chystá se bezpečností audit TrueCryptu

Čas načtení: 2024-02-18 08:00:01

Dva tisíce let stará záhada může být brzy rozluštěna. Teorie, co svitek ukrývá, je děsivá

Organizátoři soutěže Vesuvius Challenge, která začala v roce 2023, oznámili vítěze hlavní ceny, kteří úspěšně odhalili prastará tajemství ukrytá na zkamenělých svitcích. Vesuvius Challenge měla ambiciózní cíle „přepsat historii“ (což lze s jistotou říci, že se povedlo). Organizátoři vyzvali lidi z různých akademických prostředí, aby vymysleli nové metody čtení starověkých svitků získaných z pozůstatků Herculanea v Itálii. Ze svitků byly „usmažené“ hrudky Svitky, které jsou nyní zcela zkamenělé, byly původně umístěny v bohatém panství Villa of the Papyri. To však bylo pohřbeno pod sopečným popelem a troskami, když v roce 79 n. l. vybuchl Vesuv. Panství a jeho knihovna byly znovu objeveny v 17. století, ale přestože byly dobře zachovány, svitky podle archeologů zůstaly nečitelné. Archeologové našli pod pyramidou Mayů tajemnou masku. Spadla jim brada, bylo to podivné Číst více Důvodem bylo, že teplo z erupce je v podstatě „usmažilo“ a proměnilo v karbonizované hrudky. Nyní, po 10 měsících tvrdé práce, ale vítězové Vesuvius Challenge našli způsoby, jak tyto neocenitelné artefakty rozluštit pomocí technik umělé inteligence (AI), které skenují jejich obsah, aniž by poškodily křehkou strukturu. Pěkná odměna pro vítěze Nat Friedman, bývalý generální ředitel GitHubu, a tým vědců zahájili Vesuvius Challenge, aby odhalili nové způsoby, jak přistupovat ke kdysi obskurním textům. Spustili soutěž s různými finančními motivacemi, včetně hlavní ceny 700 000 dolarů pro každého, kdo by přišel záhadám na kloub. V říjnu 2023 pak Friedman oznámil, že cenu First Letters získal jedenadvacetiletý student informatiky Luke Farritor, kterému se podařilo na svitku rozluštit slovo „πορφυρας“, což znamená „fialové barvivo“ nebo „nachové látky“. Toho brzy doplnil Youssef Nader, který pracoval na stejném svitku. Oba by ale zřejmě nedokázali nic bez práce Caseyho Handmera, jenž našel způsob, jak identifikovat přítomnost inkoustu v neotevřeném svitku. Pětikoalici drží pohromadě dobře placená místa, nikdo dobrovolně neodejde, říká poslanec Kukla Číst více Teorie o konci světa Podle některých teorií jsou informace, které svitek obsahuje, děsivé. Někteří lidé dokonce hovoří o tom, že je v nich popsán konec světa s detaily, nad kterými zůstává rozum stát. „Budeme si ale muset počkat, co přesně tam je. Těžko odhadovat, jak dlouho bude trvat prostudování všech svitků,“ řekl Čtidoma.cz amatérský historik Richard Horáček. Téměř jisté ale je, že rozluštění záhady svitků v mnoha ohledech změní naše chápání historie. Minimálně pokud jde o Herculaneum. Odborníci však doufají, že se dozvědí mnohem víc než „jen“ nějaké informace ohledně dávného města. Zdroje: iflscience.com, britannica.com, history.com KAM DÁL: Všechno je jinak, španělský mnich je aztécká žena. Je třeba přepsat dějiny.

Čas načtení: 2021-11-29 11:08:49

Národní muzeum otevřelo expozici Okna do pravěku s modelem jediného českého dinosaura

Národní muzeum zpřístupnilo v pořadí již třetí stálou expozici za poslední čtyři měsíce. Okna do pravěku jsou největší expozicí věnovanou pravěku v České republice a otevírá pohledy do života na našem území před dávnými časy. Na dva tisíce exponátů, realistické modely a interaktivní prvky zvou k cestě prvohorními moři a močály i pod mořskou hladinu druhohorního moře, kde se návštěvníci seznámí s příběhem jediného českého dinosaura. V třetihorách jsou svědky realistického boje o život a v době ledové se setkají s modelem mamuta v životní velikosti a podívají se do očí šavlozubému tygrovi. Tématem prvního sálu jsou prvohorní moře a prvohorní močály. Ačkoliv to může znít neuvěřitelně, více než polovina zkamenělin tu představuje pozůstatky obyvatel jižní polokoule. Během návštěvy prvohorního sálu lze sledovat posouvání většiny dnešního českého území z jihu na sever, tedy z poměrně chladných moří v době kambria a ordoviku až po tropické moře s korálovými útesy a pevninu s tropickými pralesy z dob, kdy naše území překonávalo rovník. Zde návštěvníci vůbec poprvé spatří na vlastní oči nejstarší suchozemskou rostlinu světa Cooksonia barrandei. Další sál se věnuje druhohorám a provede návštěvníky subtropickou přírodou ostrova, který se tou dobou rozkládal na většině území dnešních Čech a Bavorska. Tehdejší celosvětové oteplení klimatu doprovázel vzestup hladiny světového oceánu, který proměnil území dnešní Evropy v rozsáhlou soustavu ostrovů a ostrůvků. Na první pohled zde upoutá především model jediného českého dinosaura Burianosaura augustai, který je znázorněn realisticky v okamžiku své smrti. Jeho tělo totiž trhají žraloci na kusy. Tento světový unikát vychází z vědeckých výzkumů nalezené kosti, na kterých byly objeveny stopy po žraločích zubech. Následuje sál věnující se třetihorám. Za mnohé doklady o životě na našem území v třetihorách vděčíme sopkám, které výrazně určovaly ráz subtropické krajiny v severní části Čech. Zde se seznámíte nejen se sopečnou činností, ale také s živočichy, kteří zde v tomto období žili. Návštěvníky tak například spatří realistický boj o život lichokopytníka rodu phyllotillon a jeho mláďat, které se zrovna chystá napadnout smečka medvědopsů. Čtvrtohory představují závěr vyprávění o pravěké přírodě dnešní České republiky. Ukazují reakce živé přírody na opakované změny klimatu typické pro čtvrtohory: na chladná a suchá období dob ledových i na teplejší doby meziledové s mohutnými řekami a nekonečnými lesy. Právě zde na vás čeká obří model mamuta se svým mládětem nebo kostra srstnatého nosorožce, která je jedinečná především tím, že se dochovala celá. Součástí expozice jsou také animace, které jsou téměř v každé vitríně. Jsou zaměřeny převážně na dětské publikum a hravě a poučně vysvětlují složité procesy vzniku fosílií. Zároveň jsou v každé místnosti haptické exponáty (odlitky reálných fosílií) na které si mohou návštěvníci sáhnout. Na tvorbě modelů se podílel Jan Sovák, přední český paleoartista přezdívaný „novodobý Burian“. Tento český umělec dlouhá léta žil a pracoval v Kanadě a spolupracoval s desítkami muzeí po celém světě a ilustroval nespočet knih s paleontologickou tématikou. Jednou z nich byla i kniha Jurský park od Michaela Crichtona a spoupracoval i se Stevenem Spielbergem na filmu Jurský park.

Čas načtení: 2020-07-16 15:31:56

Poetické možnosti v souboji s poezií. O sbírce Jonáše Zbořil Nová divočina

Básník a redaktor rozhlasového pořadu Liberatura na Radiu Wave Jonáš Zbořil (*1988) vydává po sedmi letech novou sbírku básní. Jeho kritikou velice příznivě přijatá prvotina Podolí (2013) vyšla péčí brněnského nakladatelství Host, stejně jako nynější autorova druhá sbírka Nová divočina, která jednak v mnohém navazuje na tu předchozí, jednak přichází s novou poetikou.  Básnická kniha Nová divočina představuje soubor poetických obrazů, vjemů a zkušeností z každodenního života v místech, kde se město vzdává pravidelnosti a řádu, v prostorách, kde si příroda bere nazpět to, co jí odjakživa patřilo a co jí člověk svou aktivitou vzal. Právě tam lze nalézt ještě neobjevenou krásu, krásu přehlíženou, a přesto přítomnou, ukrytou v čarách souřadnic. Krása se zjevuje těm, kdo se správně dívají. Poezie Jonáše Zbořila je urbánní, reflektuje básníka jako člověka žijícího v aglomeraci a navštěvujícího opomínaná zákoutí, přechody mezi zelení a zástavbou, pražce zarostlé travinami, prostranství, která bychom mohli nazvat módním slovem brownfield.  Tady všude se lyrický subjekt pokouší objevit poezii. Celá Nová divočina je vlastně básnickým pokusem o poetizaci všednosti, míst, která míjíme bez povšimnutí cestou do práce či z práce. Přičemž slovo pokus zde musím podtrhnout. Básně tu a tam obsahují zajímavý obraz, velmi často jsou však zakončeny pointou, která působí lacině a nuceně: „knihy podpírá v polici / srovnané podle barev // kromě poezie / tam je to jinak“. V básni humr a já si hledíme do očí nalezneme následující verš: „nechci se vydávat na strastiplnou cestu básně“. Jako čtenář poezie se ovšem nějak nemohu zbavit představy, že právě tohle básník dělává. Vydává se na strastiplnou cestu básně, aby vyzval ji i sám sebe na souboj. Zmíněná báseň pak končí slovy „tahle báseň / nikdy nebude lepší / než sumýš“. Snad se zde přeci jenom odráží ironický hlas autora, který přiznává, že je to celé jenom hra a že má v některých básních navíc. Jistá distance lyrického subjektu od poetizovaných objektů však někdy nahrazuje intimní rovinu básní věrohodně a přirozeně – věci mluví samy a slova jsou jim propůjčena, aby mohla sama vyjádřit vlastní vidění skutečnosti. Příkladem může být báseň letní tábor. Nová divočina však především přichází s ambicí objevit nové prostředí pro poezii. Lyrický subjekt prozkoumává nová místa a polohy života. S narozením dítěte nastává doslova inflace nových zkušeností i odpovědnosti. Složitost současného světa je tak reflektována i z této pozice, přičemž pomíjivost času je všudypřítomná. V růstu pak nachází mluvčí básně potěšení i smutek zároveň. I přes nové výzvy, ekologické problémy či udržitelnost přírodního prostředí Nová divočina dokazuje, že stále existují momenty v životě člověka, které stojí za to oslavit básní, a tak je zakonzervovat pro věčnost: „až večer přijdeš skloníš se k ní // blíží se období sklonů / pak zarosteme do země“. V mnoha básních je rozvíjena též poetika možných nemožností: „kolik pootevřených knih / nerozsvícených oken / autobusů / v nichž nesedíš“. Básnický subjekt si skládá obraz celku ze střípků, které se poztrácely cestou životem a byly objeveny při pročítání zpráv, prohledáváním Wikipedie apod.  S poezií každodennosti se to má někdy tak, že má tendenci nejen obohacovat vlastní banálnost o latentní půvaby, ale také nešťastně sklouzávat ke klišé, na což narazíme v básni rybenky: „schrödingerův hmyz / jsou když ty nejsi // večeřejí v tajných dutinách / nad stolem visí obrázek nitěnek // jako by to byla guernica“. Sbírka básní Nová divočina je svědectvím současnosti i věštbou do budoucnosti, je snahou o porozumění, nalézání krás ve světě, který na ni nemá čas. Přes tyto jednoznačné klady mi to však ve výsledku přijde málo. Poezie je to strohá, nedotažená, někdy nechává na čtenáři, aby ji doplnil, jindy je naopak plná až příliš explicitních point. Po přečtení zůstává otázka, co s ní. Co je její podstatou, pokud to není pátrání po podstatě? Je to básnická hra, básnický afekt? Je to věštba budoucích poetických pořádků? Podle mne se jedná o básnění prosté poezie. Okrášlování skutečnosti bez snahy o hlubší proniknutí k podstatě, umně seřazená slova, která však postrádají hodnotu poezie, disponují pouze jistou poetičností. Druhá sbírka tak dle mého názoru nedosahuje kvalit autorovy prvotiny, která předznamenávala příchod talentovaného básníka. Výraz zde ukrajuje hloubku sdělení a poetická hodnota jej nedokáže vyvážit, i když se o to úpěnlivě snaží.    Autor je studentem bohemistiky na FF UK. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-14 13:06:05

Michael Palin vypráví osud lodi Erebus, souputnici poslední výpravy známějšího Terroru

Podle výzkumné lodi z devatenáctého století známé jako Terror se jmenuje již román Dana Simmonse, který si lze u nás pořídit i jako velmi zdařilou audioknihu za účasti řady herců. Terror měla ovšem i stejně populární souputnici jménem Erebus a ji zas můžeme poznat díky překladu stejnojmenné non-fiction knihy Michaela Palina s podtitulem Příběh ztracené lodi. Její britský originál vyšel teprve nedávno, roku 2018. Erebus byla spuštěna na moře roku 1826 a o více než dvacet let později se ztratila v Arktidě, a to právě spolu s Terrorem. Ještě před nešťastnou Franklinovou expedicí do Arktidy podnikla ovšem i další plavby do minimálně tehdy prozkoumaných končin a dotkla se i Antarktidy. Roku 1848 nicméně skutečně zmizela – i se svou sesterskou lodí HMS Terror při hledání Severozápadní cesty, tedy spojnice mezi Atlantikem a Pacifikem. Vrak se sice našel, ale teprve roku 2014; u zádi je zlověstně rozlomený a pokrývá jej značná vrstva vegetace. Jen příď lodi zůstala – díky mrazům a ledu – nedotčena, přičemž zbytky Terroru byly objeveny teprve o dva roky později, roku 2016. Palin uvádí svou práci citací z Conradovy nejznámější knihy Srdce temnoty a stránku za stránkou poté zkoumá v celkem osmnácti kapitolách nejen trasy plaveb, nýbrž také životní dráhy mužů, kteří se výprav na palubě Erebu zúčastnili. Takže také jejich kapitánů Johna Franklina a Jamese Clarka Rosse, který zmapoval většinu Velké jižní bariéry. Pověstná katastrofa Franklinovy výpravy poněkud zastřela předchozí úspěchy Erebu na jihu planety a není koneckonců ani divu – vždyť se jednalo o vůbec nejpočetnější jednorázovou ztrátu životů v dějinách britských polárních expedic. Po zmizení následovala série výprav na Franklinovu záchranu iniciovaná částečně jeho ženou, což Verne napodobil v zajímavém románu Paní Branicanová, a není bez zajímavosti, že tyto výpravy byly zahájeny už roku 1847, a tedy skutečně v čase, kdy zoufalí nešťastníci z palub Erebu a Terroru stále ještě žili... V Londýně žijící známý herec Michael Palin (*1943) se podílel na vytvoření dlouhé řady televizních pořadů i filmů dnes už legendárních Monty Pythonů, a to včetně zdařilého parodického seriálu Neskutečné historky či snímků Ryba jménem Wanda a Ztratili jsme Stalina. Má však na kontě i více oceňovaných dokumentů cestovatelských, které ho zavedly až na póly, Saharu, do Himálaje či Brazílie. Napsal v souvislosti s tím několik cestopisů a je rovněž autorem románů a specifických deníků. Knihu o Erebu nebral na nijak lehkou váhu a jejímu zveřejnění předcházelo podrobné bádání. Palin navíc v letech 2009-2012 předsedal Královské geografické společnosti a od roku 2015 je členem Britské akademie filmového a televizního umění. „Ne, nejsem námořní historik, ale mám cit pro dějiny,“ píše přímo. „Nejsem námořník, ale moře mě přitahuje.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Ukázka z knihy: Siru Johnu Franklinovi velmi záleželo na vzdělávání a volném čase jeho posádek. Na palubě byly nejmodernější přístroje pro magnetický, geologický, botanický a zoologický výzkum. Fotograf pan Beard jim věnoval daguerrotypickou kameru. Na zimní měsíce byly naplánovány hodiny večerní školy, nakoupily se knihy „obecné aritmetiky“, papíry, pera, inkoust, tabulky a křídy. Obě lodě měly rozsáhlou knihovnu. „Knihovnou pro námořníky“ disponovala většina plavidel, ale v případě Franklinovy expedice se počet svazků zvýšil na 1200 na loď; byly tu technické publikace o parním pohonu, záznamy o minulých arktických expedicích, zeměpisné a námořní časopisy, nejnovější bestsellery, například Kronika Pickwickova klubu nebo Mikuláš Nickleby, a také oblíbené klasiky jako Ingoldsbyho legendy či Goldsmithův Farář wakefieldský. K dispozici byla i čísla humoristického týdeníku Punch, který se poprvé objevil před čtyřmi lety a vycházel až do roku 2002. A protože byl Franklin zanícený evangelík, knihovna obsahovala také celou řadu náboženských prací. K zábavě měly přispět i flašinety, každý s repertoárem padesáti různých melodií. Stejně jako při expedici do Antarktidy, i zde museli důstojníci přispět na osobní zásoby jídla a pití a drobné luxusní věci jako kostýmy na divadelní představení, hudební nástroje a v případě Franklina i čínský porcelán s monogramem a speciálně vyrobený stojan na víno. Od všech důstojníků se vyžadovala koupě sady stříbrných lžiček a vidliček. V Illustrated London News z 24. května roku 1845 se objevily dřevořezby některých ubikací. Fitzjamesova kajuta působí navzdory stísněnému prostoru pohodlně. Má asi 180 cm na šířku, je tu postel a nástěnná polička na knihy, petrolejová lampa, psací stůl, umyvadlo a kulaté okénko, které poskytovalo dodatečné světlo pomocí optického hranolu (známého jako Prestonův osvětlovač) vsazeného do stropu. Kajuta sira Johna s dvojitými okny v záďové stěně se rozkládá po celé šířce lodi; na jedné straně je postel, na druhé uzamykatelné skříňky a kredenc pro námořní mapy. Na jednom z bočních stolků je vyložená sada truhlic. Vše se zdá být komfortně vybavené a pečlivě promyšlené. Michael Palin: Erebus. Příběh ztracené lodi. Z angličtiny přeložila Martina Šímová. Ilustroval Chris Wormell, mapy Darren Bennett. V edici Pangea vydalo česky nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2019. 392 stran

Čas načtení: 2024-02-20 17:16:07

V pražské zoo uhynul roční sameček ježury, podlehl akutní bakteriální infekci

Sameček ježury australské, který se v pražské zoo vylíhl přibližně v polovině prosince 2022, uhynul. Přestože mládě nejprve prospívalo, později u něj byly objeveny kokcidie, což jsou původci parazitárního onemocnění. Kvůli snížené imunitě se ježuře do těla dostala akutní bakteriální infekce, které v lednu podlehla.