<img src="https://www.hernimag.cz/assets/clanky/2020-11/clanek01031/title_clanek01031.jpeg" align="left" alt="Jak se vypořádat s koronakrizí jako samoživitelka"> V ČR je evidováno skoro 200 tisíc neúplných rodin, většinu z toho samoživitelek. Z celkového počtu osamělých rodičů tvoří ženy přes 93 procent. Důvodem je nízká sňatečnost a vysoká až poloviční rozvodovost. Život byl pro maminky s malými dětmi těžký i před koronakrizí. S mnoha problémy a placením vý ...
Čas načtení: 2020-11-30 00:00:00
Jak se vypořádat s koronakrizí jako samoživitelka
V ČR je evidováno skoro 200 tisíc neúplných rodin, většinu z toho samoživitelek. Z celkového počtu osamělých rodičů tvoří ženy přes 93 procent. Důvodem je nízká sňatečnost a vysoká až poloviční rozvodovost. Život byl pro maminky s malými dětmi těžký i před koronakrizí. S mnoha problémy a placením vý ...
\nČas načtení: 2020-01-23 11:59:31
Daniel Prokop: Slepé skvrny (ukázka z knihy)
Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit – to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu – to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě. Ukázka z knihy: KAPITOLA PRVNÍ: CHUDOBA Sociální bydlení dlužíme dětem Česko nepatří mezi nejchudší země. Patří spíš k zemím, kde se chudoba nejvíce přenáší do života dětí, například tak, že chudoba rodiny více než jinde ovlivňuje úspěšnost dětí ve škole. Nebo tím, že u nás každý rok 1 800 dětí ve věku do tří let končí v kojeneckých ústavech – u dvou třetin z nich přitom hrají roli právě sociální důvody. Proč tomu tak je? Jedna z odpovědí se už roky válí pod stolem českých premiérů a ministrů. Je to nedokončený a neschválený zákon o sociálním bydlení, který by pomáhal rodinám v bytové nouzi. Ne každý chudý člověk je špatný rodič. Nouze však zvyšuje možnost výskytu jevů, které děti poškozují: horší výživa v raném dětství, stres, rozpad domácnosti, nedostatek rozvojových aktivit a menší životní aspirace lidí okolo dítěte. A pak je tu ono bydlení. Dlouhodobé americké a francouzské výzkumy ukázaly, že mezi chudými mají horší výsledky ve škole ty děti, jejichž bydlení je neuspokojivé. Rizikové je zejména hromadné bydlení spojené s velkým hlukem, stresem a absencí soukromí a nestabilita bydlení vedoucí k častým změnám škol, kam děti docházejí. Jak je to v Česku? Podle zprávy organizace Lumos se u nás v bytové nouzi nachází přes dvacet tisíc dětí. Zhruba čtyřicet procent z nich žije s rodinami a matkami na ubytovnách a v azylových domech. Šedesát procent bydlí v bytech, kde chybí základní vybavení jako teplá voda, koupelna či kuchyň, nebo přespávají u známých. Desítky tisíc dalších dětí pak žijí v lehčích formách špatného bydlení – často se stěhují, hrozí jim ztráta bydlení kvůli tomu, že rodiče nezvládají platit nájem, do jejich bytu zatéká či není dost vytopený. Velký výzkum Medianu z roku 2015 pro Nadaci Sirius na 6 500 rodinách s dětmi přitom dokládá, že v Česku existuje také vztah mezi bydlením a problémy dětí ve škole, a to i v rámci desetiny nejchudších rodin. Mezi nimi rovněž platí, že výrazně častěji trpí školními problémy děti z těch chudých rodin, které se často stěhovaly, bydlely na ubytovnách či v azylových domech nebo v extrémně přeplněných bytech. Můžete namítnout, že je to tím, že všechny tyto problémy se týkají lidí s nízkým vzděláním, nezaměstnaných nebo těch, u nichž je neuspokojivé bydlení důsledkem rozpadu domácnosti. A podstatnou roli zde hrají právě tyto okolnosti, nikoli kvalita bydlení. Tato námitka však padá, protože i při kontrole všech těchto faktorů nekvalita bydlení dvojnásobně zvyšuje šanci, že děti budou mít potíže ve škole. Jako u každého sociálního problému je to samozřejmě složitější – u stěhování záleží na frekvenci. Bydlení může mít často spíše nepřímý vliv: na zdraví dítěte či na školní docházku, kterou může ovlivňovat vzdálenost bydlení od školy. Hlavně život na ubytovně představuje pro děti prostředí nižších aspirací, horšího životního stylu, vyššího výskytu závislostí a také omezené sociální vazby s okolím. Ať už jsou však vlivy přímé, či nepřímé, důsledky řešíme velmi náročně v rámci vzdělávání. Podle zpráv ombudsmanky navíc stále platí, že část dětí skončí v kojeneckém ústavu kvůli tomu, že rodina ztratí bydlení. Dítě umístěné v kojeneckém ústavu stojí stát šedesát až osmdesát tisíc korun měsíčně. Azylové domy, kam se po ztrátě bydlení dostávají matky s dětmi a žijí v nich i několik let, přes dvacet pět tisíc měsíčně. Život v předražených ubytovnách stát dotuje miliardami ročně na příspěvcích a doplatcích, a proto je současný systém absurdní i z finančního hlediska. Avšak daňoví poplatníci netuší, kolik na neexistenci efektivní politiky bydlení doplácejí. Čistě tržní mechanismy přitom situaci asi hned tak nevyřeší. V Česku je extrémně vysoký podíl vlastnického bydlení, který stát podpořil slevami na daních a privatizací svého bytového fondu. Nájemních bytů je málo a některé skupiny jako matky samoživitelky, Romové či důchodci jsou na trhu s nimi znevýhodněni – jak vinou opatrnosti pronajímatelů, tak kvůli neschopnosti splatit vstupní kauce. Výstavba zejména ve velkých městech nestačí uspokojovat poptávku. Velká část bytového fondu je neobsazená a nerekonstruovaná, ale vlastníkům se díky rostoucím cenám nemovitostí vyplatí je v tomto stavu ponechávat coby investici do budoucna. Bude tedy asi potřeba přijmout zákon o sociálním bydlení, který by definoval bytovou nouzi a stanovoval, kdo a jakým způsobem má lidem v takové nouzi pomoci. Někteří politici z takového zákona mají strach, ale podle výzkumu agentury Median z roku 2017 ho podporuje okolo sedmdesáti procent Čechů a většina voličů všech politických stran. Detaily zákona vnímají rozdílně, ale shodují se na tom, že jednou z jeho prioritních cílových skupin mají být rodiny a samoživitelky s dětmi. Právě na ně také cílí programy housing first, které jako první pomoc poskytují právě bydlení. U samostatně žijících bezdomovců totiž možná má smysl postupný návrat, u rodin s dětmi je naopak potřeba co nejrychlejší stabilizace a návrat do společnosti. Poslední verze zákona o sociálním bydlení, která spadla pod stůl v roce 2017, měla mnohé nedostatky a vyznačovala se polovičatostí a přílišnou rozmáchlostí. Polovičatost spočívala v tom, že zákon obcím nepřikazoval, ale spíše doporučoval poskytnout bydlení lidem v nouzi. A také v tom, že na sociální byt jste měli nárok až po šesti měsících bytové nouze – samoživitelka by tedy musela opustit nájemní bydlení a přežít minimálně rok v azylovém domě, než se její situace vyřeší. Během té doby se už ale dvakrát až třikrát přestěhovala a děti musely měnit školy – s ohledem na ně už zkrátka bylo pozdě. Třetí polovičatostí zákona bylo, že nezaručoval, že sociální byty nebudou vznikat vedle sebe a nedojde ke stejné segregaci chudých, jen v lepších a levnějších bytech. Naopak příliš rozmáchlý byl zákon v definici, kdo má na sociální bydlení nárok. Měly to být rodiny a lidé z ubytoven, azylových domů a bez standardního domova. Ale kromě toho i domácnosti, které dávají na bydlení více než čtyřicet procent svých příjmů a poté jim zbude maximálně 1,6násobek životního minima. Tyto parametry splňovala například rodina se dvěma dětmi do šesti let, která má čistý příjem dvacet pět tisíc korun a za nájem dá deset tisíc. Taková rodina trpí nedostatkem, ale pokud žije v levnější lokaci, není extrémně chudá. Bohužel v Česku této definici odpovídá asi desetina populace. Kritici této podoby zákona tak namítali, že by vznikl přetlak žadatelů o byt a v důsledku dlouhé fronty, za něž by se platilo efektivitou pomoci. Pro posouzení tohoto argumentu chybí informace, kolik lidí z oné desetiny, která na něj má nárok, by vůbec mělo o sociální byt zájem. Riziko je tu však vzhledem k počtu využitelných bytových jednotek velké. Příjmově založenou definici lze kritizovat i z jiných stran. Netýká se rodin, které ji těsně nesplní, ale na trhu s byty jsou nějak diskriminované či z jiných důvodů nemohou najít kvalitní bydlení. Netýká se to jen Romů. Jedním z problémů například u matek samoživitelek je neschopnost hradit vstupní kauci za nájem. Samoživitelka se dvěma malými dětmi a čistým příjmem devatenáct tisíc včetně všech podpor a alimentů, která platí za bydlení osm tisíc, definici nesplňuje. Zbývá jí „moc“ peněz. Její bydlení je však dost možná nekvalitní – a na kauci ke slušnému bytu bude šetřit hodně dlouho. Ale i kdyby na ni měla, pronajímatelé se jí a rizika nesplácení bojí. Podle části kritiků by tak bylo správné nárok na sociální bydlení podmínit rovněž nedostatečností bydlení aktuálního – jeho velikostí, stavem, základní vybaveností, stabilitou. Tyto faktory souvisejí s potížemi dětí ve škole či se zdravím mnohem více než to, zda domácnost dává na nájem třicet pět či čtyřicet pět procent příjmu. Naopak by se mohla uvolnit příjmová definice, aby do ní „spadla“ také naše bezradná samoživitelka. Takový systém by cíleněji mířil na řešení problémů v oblasti bydlení místo na řešení chudoby jako takové. Nicméně lidem lze s bydlením pomáhat i jinými způsoby, například takzvanými dávkami v okamžité mimořádné pomoci. Sociálka už dnes může samoživitelce či rodině dát jednorázově patnáct tisíc na splacení nájemní kauce. I kdyby se jen pětině takových rodin podařilo udržet v nájemním bydlení, bylo by to řádově levnější než jim platit azylové domy, dětem pěstouny a kojenecké ústavy či řešit sociální bydlení. Český stát se však bojí, a proto nárok na takovou okamžitou dávku musíte prokazovat dlouhé měsíce. Draze zaplacená neschopnost včas pomoci je obecně symptomem českého sociálního systému. Naučili jsme se řešit problémy tím, že je vytlačíme za naše hradby. Včasná pomoc je vidět a vyžaduje odpovědnost. Když rodiny a matky přesuneme do azylových domů, ubytoven a ústavů a miliardové náklady rozpustíme v rozpočtu, nikdo si ničeho nevšimne. Problémem je také to, že náklady na neexistenci sociálního bydlení nese většinou stát. Ať už v provozu všemožných institucí, či v miliardových doplatcích a příspěvcích na bydlení. V případě schválení zákona o sociálním bydlení by se část nákladů přesunula na obce. Ty se tomu ovšem brání, protože jsou v komfortní situaci: za jejich neaktivitu platí někdo jiný. Kdyby se obcím dalo o deset miliard z daní více a musely by hradit zmíněné příspěvky a služby, asi by začaly levné obecní byty používat více a včas. Bylo by také dobré zvážit současnou extrémní podporu vlastnického bydlení. Daně z nemovitosti jsou u nás skoro nejmenší z celé OECD a slevou na hypotéku můžete na daních stále ušetřit dvanáct tisíc korun ročně. Stát takto každý rok vydá přes miliardu, která jde z velké části střední a vyšší třídě. Na druhé straně Česká národní banka asi správně omezuje poskytování hypoték, aby na ně nedosáhli žadatelé s nízkými příjmy. Těm tak ale nezbude ani vlastnické, ani „vyprodané“ nájemní bydlení. Přesměrování každé miliardy, která má takto negativní vedlejší účinky, do rekonstrukce obecních bytů či včasné pomoci s bydlením by zachránilo stovky rodin a ulehčilo rozpočtu. Smysl má i diskuse o cíleném zdanění nemovitostí, jež může mít hodně podob: od danění druhé vlastněné nemovitosti přes danění prázdných nemovitostí po progresivní daně podle ceny nemovitostí. Jenže v Česku spoléháme na vysoké zatížení práce a mizivé majetkové daně, což jednak odrazuje od práce a také to neodráží skutečnost, že většina nerovností u nás je majetková, nikoli příjmová. Někde se danit musí, tak proč ne tam, kde můžeme podporovat uvolňování prázdných bytů na trhu? To přece není žádný komunistický výmysl. Ostatně guvernér České národní banky Jiří Rusnok či liberální sociolog bydlení Martin Lux, kteří o těchto daních mluví, nejsou zrovna komunisté. Daň z prázdné nemovitosti ve Francii vedla dlouhodobě k uvolnění třinácti procent prázdných bytů na trh a ve Vancouveru se to podle předběžných údajů týkalo patnácti procent. Vzhledem k odhadu počtu prázdných bytů v Praze by to znamenalo uvolnění čtyř až šesti tisíc bytů. To sice dlouhodobě bytovou krizi nevyřeší, ale na pár let by ji mohlo zmírnit, a navíc přinést desítky milionů na opravu obecních bytů a sociální bydlení. Je otázka, zda tyto přínosy vyváží nechtěné zatížení lidí, kteří s byty nespekulují. Rozhodně to však není tak neefektivní nástroj, jak se před evropskými volbami v roce 2019 snažil médiím namluvit šéf developery sponzorované TOP 09. Hlavně bychom však neměli vše slepě blokovat rétorikou zásluhovosti, která jakoukoli slabost přisoudí osobnímu selhání, které zpětně opravňuje nepomáhat. Tato logika má tři typy problémů. V extrémní podobě vždy narazí na to, že bychom museli zrušit i veřejné školství, zdravotnictví a obecní služby – aby nepřebíraly náklady za to, že se rodina „nezasloužila“ a dítě je více nemocné a horší ve škole. Děti navíc za své bydlení nemůžou – možnost „zasloužit se“ o svou budoucnost bychom jim asi neměli brát dřív, než si ji uvědomí. A za třetí, není pragmatická, protože i neřešit problémy něco stojí – neúspěch ve vzdělávání se promítá do vyšší nezaměstnanosti, chudoby, dávek, zdravotních problémů. Oblíbená metafora pravice říká „žádný oběd není zdarma“. Je to velká a mnohem univerzálnější pravda, než si její apologeti vůbec uvědomují. Ani odmítnutí včasného obědu zdarma, tedy brzké pomoci a prevence dalších problémů, totiž není oběd zdarma. Daniel Prokop (*1984) je sociolog zaměřující se na politický a sociální výzkum. Je odborníkem na kvantitativní metody a zavedl řadu inovací v českých volebních výzkumech. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Za seriál analytických článků o české společnosti „Úvod do praktické sociologie“, zveřejňovaných v Salonu Práva, získal v roce 2016 Novinářskou cenu. Nakladatelství Host, Brno, 2019, 1. vydání, brož., 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-05-23 05:00:00
Život si pro paní Alenu (†49) připravil těžkou zkoušku. Před lety se z ní stala samoživitelka a chod o domácnost, ve které zůstala s dvojčátky Honzíkem a Láďou sama, byl jen na ní. Před čtyřmi lety ale rodinu zasáhla další rána. Aleně byla diagnostikována agresivní forma rakoviny a musela téměř okamžitě přejít do invalidního důchodu. 15. května Alena vážné nemoci podlehla a její synové tak zůstali bez maminky. O příběhu promluvila i zpěvačka Anna Slováčková, která je sama v současnou chvíli onkologickou pacientkou. Chlapečkům vzkázala, že věří na zázraky!
Čas načtení: 2020-11-30 00:00:00
Jak se vypořádat s koronakrizí jako samoživitelka
V ČR je evidováno skoro 200 tisíc neúplných rodin, většinu z toho samoživitelek. Z celkového počtu osamělých rodičů tvoří ženy přes 93 procent. Důvodem je nízká sňatečnost a vysoká až poloviční rozvodovost. Život byl pro maminky s malými dětmi těžký i před koronakrizí. S mnoha problémy a placením vý ...
Čas načtení: 2024-02-14 01:10:25
Právě vyšlo nové číslo časopisu Moje sladké tajemství
Z aktuálního čísla:Berenika Kohoutová: Práskne manžel do stolu a odejde od ní?Lucie Benešová: Začal jí lézt Tomáš Matonoha na nervy?Vanda Chaloupková: Bude z ní rozvedená samoživitelka?
Čas načtení: 2021-02-10 18:24:10
Inženýrky lidských duší bezohledně zvítězily
V článku Inženýrky lidských duší z OSPOD škodí dětem i matce jsem psal o boji podmínečně propuštěné odsouzené Bibiany proti svěření jejích dětí Karolínky a Romana do ústavní péče. Sociální pracovnice Jana Součková a kurátorka Lucie Čermáková z OSPOD Praha 5 to začaly prosazovat, když se ukázalo, že pěstounka, ustavená před lety s jejich souhlasem, o ně pečuje nežádoucím způsobem. Dosáhly vydání předběžných opatření soudem. Návrat matky z vězení je nezastavil, ač se okamžitě začala hlásit o práva svá i dětí, fakticky převzala péči o ně. Na předání Romana do ústavní péče dámy bezpodmínečně trvaly, ačkoli v té době nechodil do školy a nedopouštěl se žádných nepravostí, jimiž by se mohl stát nebezpečným pro své okolí. Vynutily si jeho nástup do Diagnostického ústavu dne 26. ledna 2021. Připomínám, že Bibiana měla příslib nadační podpory na nájemné ve výši 30 tisíc Kč, ale po návštěvě Součkové v nadaci přišla o 10 tisíc. Jednala o přijetí syna do ambulanční péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, ale kvůli iniciativě kurátorky Čermákové se tato cesta uzavřela. Bibiana se proti předběžným opatřením odvolala. Tím ovšem nezastavila vykonatelnost rozhodnutí. Dělala si nicméně naději, že odvolací soud jí přizná nárok na přednostní úlohu v péči o děti. Ve skutečnosti mu stačilo sedm kalendářních dní na vydání usnesení z 28. ledna, jímž OSPOD vyhověl. Odůvodnění převzal od OSPOD bez výhrad a pohrdl právy matky, protože nedokázala za dva měsíce napravit zhoubné výsledky víceleté péče pěstounky, schválené OSPOD. Argumentace OSPOD spočívá až na drobnosti v závadovém chování chlapce v době života u pěstounky. Paradoxně ve stejnou dobu se Bibianě po řadě ústrků a ponižování od pronajímatelů bytů podařilo pronajmout si malý byt, takže její podmínky pro dohled nad synem se zlepšily. Chudá samoživitelka Bibiana tedy vinou Součkové přišla o 10 tisíc Kč nadační podpory, vinou Čermákové nemohla své dítě svěřit do péče uznávaného odborného pracoviště podle svého výběru, a posléze musela syna doprovodit do ústavu, do něhož by jej dobrovolně nikdy nezavedla. Tím příběh neskončil. Roman žil v poslední době ve velmi přívětivém rodinném prostředí. Přechod do neosobního ústavního prostředí zřejmě nezvládl. Po dvou dnech z ústavu uprchl. A to je konečný výsledek usilování Jany Součkové a Lucie Čermákové: V současném mrazivém počasí se někde potuluje 14letý chlapec a nikdo neví, kde se skrývá před zimou a čím se živí. Není vyloučeno, že v nouzi si obživu zajistí trestnou činností. Neví o něm ani širší rodina. Neví se ani, zda vůbec žije. Nemuselo se to stát, kdyby se inženýrky dětských duší nevměšovaly do jednání matky o jeho umístění do ambulantní péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, odkud by se na noc vracel do navyklého prostředí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-22 23:10:00
Mladé matce zemřelo jedno z dvojčat. Ocitla se bez peněz, úřady jí nepomohly
Místo oplakávání ztráty dítěte se musela paní Andrea potýkat s úřednickými peripetiemi. Úřady jí po tragické události odebraly rodičovský příspěvek a samoživitelka se dvěma dětmi se ocitla rázem bez koruny.
Čas načtení: 2024-02-26 10:00:26
Zahrajte si o temnou stránku módního průmyslu
Liv, Anastasia a Selma mají jedno společné – pro svůj cíl jsou ochotny udělat cokoliv. Liv pro svého syna, Anastasia chce uniknout ze světa modelingu a Selma touží prorazit jako novinářka. Kdy se jejich příběhy protnou? To si pojďte přečíst. Odhalená tajemství V norském Sandefjordu žije Liv svůj nenápadný život v ústraní: samoživitelka, která padá únavou
Čas načtení: 2024-02-28 01:10:17
Právě vyšlo nové číslo časopisu Moje sladké tajemství
Z aktuálního čísla:Berenika Kohoutová: Práskne manžel do stolu a odejde od ní?Lucie Benešová: Začal jí lézt Tomáš Matonoha na nervy?Vanda Chaloupková: Bude z ní rozvedená samoživitelka?
Čas načtení: 2024-02-29 15:08:09
Tisíce lidí čekají na dávky déle, než nařizuje zákon. Žádosti nestíhá hlavně Praha
Paní Anna je samoživitelka se dvěma dětmi. Kvůli vysokým výdajům na domácnost a nízkým příjmům si požádala tak jako další lidé v polovině listopadu o příspěvek na bydlení. Na pomoc s pokrytím životních nákladů mají nárok ti, u kterých přesahují 30...
Čas načtení: 2024-03-01 13:52:00
Týraný chlapec trpěl zimou a hlady zavřený v psí přepravce: Krutá máma si odsedí 20 let
Odporné násilí na bezbranném dítěti (nyní 13) rozplétal soud v dolnorakouské Kremži. Matka (33), samoživitelka, dělala potomkovi ze života hotové peklo. Věznila ho v psí přepravce, polévala studenou vodou, trápila hlady. Za pokus vraždy, týrání, zanedbávání nezletilého a omezování osobní svobody bude zpytovat svědomí za mřížemi 20 let. Její spolupachatelka o šest let méně.
Čas načtení: 2024-03-04 05:00:00
Eva Pavlová zavzpomínala na dobu, kdy žila s dcerou na ubytovně. A řekla, kde se cítí nejlíp
První dáma Eva Pavlová příliš mnoho rozhovorů nedává, pravidelně ale dělá výjimku ve videopodcastu Seznam Zpráv s názvem Dáma a švihák. Tentokrát promluvila mimo jiné o svém ideálním bydlení a zavzpomínala na dobu, kdy byla samoživitelka a se svou dcerou musela krátce bydlet na ubytovně.
Čas načtení: 2024-03-26 11:00:01
Kdo vzal život chlapci, jehož tělo našli nacpané v krabici?
Kdo byl tajemný chlapec v krabici? Jak zemřel? Byla to tragická nehoda, nebo kruté a bestiální zavraždění dítěte? Jak se tělo plné modřin dostalo do krabice? Proč byla krabice pohozena mezi odpadky? Proč nikdo neoznámil, že se dítě pohřešuje? Kdo byli chlapcovi rodiče nebo opatrovníci a proč po něm nepátrali? Bude jeho identita někdy odhalena? Jen zlomek otázek, které dodnes pro mnoho kriminalistů znamenají neklidné spaní. Přitom případ tajemného „chlapce v krabici“ se ve Filadelfii odehrál už v roce 1957. Pojďme se vydat po stopách jednoho z nejzáhadnějších kriminalistických případů dvacátého století. „Podle mého názoru udělali policisté hodně chyb a ztratili spoustu stop. Přesto není nemožné, aby případ vyřešili, třeba na základě DNA,“ vysvětlil Čtidoma.cz Vlastimil Kořen. Služky se zbavily svých zaměstnavatelů. Jejich čin však našel i zastánce Číst více Policie zřejmě nepostupovala správně Chlapec ve věku čtyři až šest let, nahý, zabalený ve flanelu. Zdálo se, že zemřel na následky úderu do hlavy. Jako první ho našel lovec, který se však bál, že mu policie zabaví nelegální pasti na ondatry, takže hrůzný nález nenahlásil. Vyšetřování tak nabralo spád až o dva dny později, kdy na mrtvé tělíčko upozornil vysokoškolský student. Rozběhlo se obrovské pátrání, v ulicích Pensylvánie visely tisíce letáků, zapojila se média. Policie předpokládala, že identifikovat chlapce během chvíle nebude problém. „Udělali tenkrát několik chyb. Tou největší bylo, že prakticky neřešili místo nálezu. Nezajistili stopy hned. A když k tomu došlo, tak už bylo místo narušené mnoha lidmi. Mohli najít třeba stopy bot, pneumatik apod.,“ řekl Kořen. Vražda v záchvatu vzteku? Policie dostala mnoho tipů, kdo by chlapec mohl být. Ani jeden se ale nepovedlo potvrdit jako reálný. Stejně tak se objevilo několik podezřelých, všichni ale byli po vyslechnutí propuštěni. Nejslibněji se jevila stopa pramenící z krabice JC Penny, ve které tělo chlapce našli. Detektivové se díky tomu dostali do nedalekého dětského domova. Našli kočárek, který se prodával v totožné krabici. A na prádelní šňůře visely přikrývky podobné té, ve které bylo dítě zabaleno. Ohnivý kruh pohltí Atlantský oceán. Voda prostě zmizí Číst více Nejslibnější hypotéza zněla, že chlapec byl synem nevlastní dcery muže, který dětský domov vedl. Ta prý nechtěla, aby z ní byla neprovdaná matka samoživitelka. Policisté oba konfrontovali, ale výsledky to nepřineslo. „Kdyby tenkrát měli dnešní moderní techniku, asi by to bylo jiné. Ale musíme si uvědomit, že pátrání probíhalo s bločkem a propiskou, obcházeli domy, pátrali opravdu naživo. To už se dnes vidí málo,“ doplňuje bývalý soukromý detektiv pro Čtidoma.cz. Konečně znají jeho jméno Případ se otevřel v roce 2003, když se objevila žena známá jen jako „M“. Tvrdila, že její násilnická matka dítě porodila v roce 1954. Podle ní ho žena zabila v záchvatu vzteku, jelikož nebyla duševně v pořádku. Vyšetřování bylo nakonec také uzavřeno. Chlapec ale nezůstal „Neznámým dítětem Ameriky“ navždy. Před několika lety se ho díky moderním technologiím konečně podařilo identifikovat – podle CBS News se jmenoval Joseph Augustus Zarelli a v době smrti mu byly čtyři roky. Jméno jeho vraha je však stále neznámé. Na jeho hlavu je vypsána odměna 20 tisíc dolarů. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Zločinec Pomeranč přejel muže jeho vlastním autem. Policisté jej dopadli, když si holil zrzavé vlasy.
Čas načtení: 2024-05-30 09:38:00
Zoufalá matka vstříkla nemocnému synkovi do žil vodu. Měl otravy krve, hrozí jí 12 let
Otřesný případ rozplétá pražský městký soud. Nešťastná matka samoživitelka (46) svému těžce nemocnému synkovi (10) několikrát vstříkla v motolské nemocnici do krve kohoutkovou vodu. Chtěla prý ukončit trápení dítěte s nádorem mozku i své. U chlapce se následně začaly objevovat otravy krve, které ohrožovaly jeho život. Žena se později k činu doznala, za těžké ublížení na zdraví jí hrozí až dvanáctileté vězení a chlapci to, že s končí v dětském domově.
Čas načtení: 2024-06-07 12:07:14
Matka bojující s rakovinou slinivky: podpořte Natálku v péči o svého nezletilého syna
Natálka (42), samoživitelka z Ukrajiny, se ocitla v těžké životní situaci poté, co jí byla diagnostikována agresivní forma rakoviny slinivky. S její nemocí se musí vyrovnávat nejen ona sama, ale i její nezletilý syn Ilja (16). Jejich příběh zasáhl mnoho lidí, kteří chtějí pomocí a podporou přispět k Natálčině léčbě a zajištění základních potřeb. Souboj […]
Čas načtení: 2024-06-25 05:00:00
Zoufalá matka vstřikovala nemocnému synkovi (10) do žil vodu: Ohrozila mu životně důležité orgány!
Pražský městský soud se zabývá mimořádně zoufalým případem, který se odehrál v průběhu února až dubna roku 2022 v motolské nemocnici. Nešťastná matka samoživitelka (46) podle obžaloby svému vážně nemocnému synkovi (10) několikrát vstříkla do krve kohoutkovou vodu. Ten pak na jednotce intenzivní péče trpěl otravami krve, nad kterými si lékaři lámali hlavu, než dospěli k závěru, že někdo musel nevhodně manipulovat s katetrem, který měl chlapec zavedený do žil. Zoufalá žena se ke svému jednání později přiznala psychologům.
Čas načtení: 2024-07-18 05:00:00
Nadanou Lindu (17) ocenil i Karel Gott: Na vytouženou harfu maminka nemocné hudebnice nemá peníze
Sedmnáctiletá Linda se od mala potýká psychomotorickou retardací a receptivní vývojovou dysfázií a také je na autistickém spektru. Zároveň má dívka opravdu velké hudební nadání. Hraje na několik nástrojů a má absolutní sluch. Mladá slečna touží studovat konzervatoř, k čemuž by ale doma potřebovala mít harfu. Ta je však velmi drahá a maminka samoživitelka si ji nemůže dovolit.
Čas načtení: 2024-08-13 05:00:00
Sólo máma nevyléčitelně nemocnou Emičku (15) nosí v náručí: Sílu mi dávají její oči
Některé životní příběhy ukazují, že skuteční andělé se nevznášejí na nebesích, ale často mají podobu úplně obyčejných maminek, které se z posledních sil starají o své děti. Stejně jako paní Míša z Uherského Brodu. Samoživitelka sedm dní v týdnu a 24 hodin denně pečuje o těžce postiženou Emičku (15).
Čas načtení: 2024-08-23 14:00:00
Fotky: Samoživitelka si na farmě plní svůj květinový a bylinkový sen
Aneta Blažková je samoživitelka, která chce vzkřísit zahradu u zapomenuté hájovny a přetvořit ji v ekologický ráj. Jejím příběhem pokračuje letní fotoseriál Seznam Zpráv o ženách–farmářkách.
Čas načtení: 2024-08-31 20:00:01
To nejlepší, co Netflix přidal za poslední týden
Je před námi poslední prázdninový víkend. I když si zřejmě budete chtít užívat venku, třeba vás zaujme i to, co zajímavého přidal za poslední týden Netflix. Spasení Pokud máte rádi horory, jste na správné adrese. Samoživitelka Ebony chce v životě začít znovu. Nastěhuje se proto s rodinou do nového domu. Netuší však, že zde už něco žije. Něco strašného.
Čas načtení: 2024-09-02 10:02:00
Náhradní matka – žena, která odnosí dítě neplodnému páru, a pak se potomka právně vzdá. V Česku to není přímo povolené, ale ani zakázané. Praxe funguje v tzv. šedé zóně. První ze série reportáží s názvem Odnosím vám dítě je o dvaatřicetileté Denise z Ostravy, která se narodila bez dělohy a dceru jí odnosila samoživitelka Michaela.