Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 22.01.2025 || EUR 25,145 || JPY 15,448 || USD 24,075 ||
čtvrtek 23.ledna 2025, Týden: 4, Den roce: 023,  dnes má svátek Zdeněk, zítra má svátek Milena
23.ledna 2025, Týden: 4, Den roce: 023,  dnes má svátek Zdeněk
DetailCacheKey:d-34718 slovo: 34718
Snění nebylo nikdy zábavnější!

<p><img alt="" src="http://www.pohadkar.cz/media/thumbs/content_2214_thumb.jpg"> Dne 23. července 2020 má v českých kinech premiéru dánský animovaný film Vzhůru za sny, který potěší nejen ty nejmenší snílky, ale celou rodinu.</p>

---=1=---

--=0=--

---===---

Čas načtení: 2024-04-02 05:41:40

Stavební projektování bude zábavnější s GstarCAD Architecture

GstarCAD Architecture je jedním z CAD programů, který lze využít pro technické kreslení. Jeho pracovní prostředí a nástroje jsou uzpůsobeny především pro projektování v rámci architektury. Inovativní funkce a efektivita při používání vytvářejí program vysoké kvality, který je však také cenově dostupný. Co byste měli o tomto programu vědět? Jaké jsou výhody GS Soft programů? […] The post Stavební projektování bude zábavnější s GstarCAD Architecture appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-07-14 18:00:35

Zprávy Google budou zábavnější. Přidají filtry a další vtipné funkce

Do Zpráv Google přibudou nové filtry Pohrát si budete moci s čočkami podobnými Snapchatu Je tu jasná inspirace prvky z Google Meet Posílání textových zpráv je důležité, ale nudné. Mnohem zábavnější jsou multimédia. Na tom se asi všichni shodneme. Chápe to i Google, a tak se podle různých náznaků z chystané aktualizace Zpráv Google rozhodl […] Celý článek si můžete přečíst na Zprávy Google budou zábavnější. Přidají filtry a další vtipné funkce

Čas načtení: 2024-08-06 15:03:02

Komu jste fandili v Rodu draka? My Černým, ale zábavnější byli Zelení. I když nudné finále nezachránili

Tak nám skončila druhá řada Rodu draka. Bavila nás, ale mohla být svižnější. Ještě štěstí, že měla Aegona, Aemonda... nebo Simona Stronga! Článek Komu jste fandili v Rodu draka? My Černým, ale zábavnější byli Zelení. I když nudné finále nezachránili se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-27 11:13:29

Jak se dováží nové erotické hračky do České republiky? ROZHOVOR s Hankou o značce plusOne

O značce plusOne od nás jistě neslyšíte poprvé, protože jsme se jí věnovali už v rámci redakčního podcastu. A to jak skrze naše prvotní zkušenosti s Aly, ale i právě díky rozhovoru s Hankou, která zastupuje v ČR distributora této značky. Dokonce osobně jste si je mohli prohlédnout v rámci letošního ročníku Intimity festivalu, kde […] Článek Jak se dováží nové erotické hračky do České republiky? ROZHOVOR s Hankou o značce plusOne je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: „Říká se, že burleska je lepší než striptýz a zábavnější než kabaret“ – rozhovor s majitelkou LFS Petrou „Sami jsme překvapeni, jak jsou zákazníci sdílní a mluví o pannách a zážitcích s nimi otevřeně“ ROZHOVOR s majitelem „nevěstince“ Naughty Harbor s realistickými šukacími pannami! „Vytváření obsahu pro fanoušky mě baví asi nejvíce.“ – ROZHOVOR s KortieOF ohledně OnlyFans

Čas načtení: 2024-01-13 14:34:58

Recenzent s plastovou vidličkou

Zatímco v tradičních médiích už psané recenze restaurací ztratily nebo ztrácejí svůj někdejší vliv, na on-line platformách tento novinářský žánr ožívá ve svižnější a zábavnější formě

Čas načtení: 2010-07-16 00:00:00

Udělejte z běhání zábavu - iPod Sensor &amp; Receiver Kit / Queens.cz

Chodíte často běhat, ovšem pouze z povinnosti? Chcete z joggingu udělat zábavnější činnost? Máme pro vás super tip! Značka Nike přednedávnem přišla se systémem, který byl vyroben ve spolupráci s počítačovou firmou Apple. Nyní máte možnost systém iPod Sensor & Receiver Kit na Queens.cz za cenu 8 ...

Čas načtení: 2009-12-04 06:00:00

Help for english - angličtina pro všechny

Všichni příznivci angličtiny pozor! Nastal čas si představit projekt nebývalých rozměrů a kvalit. A to vše zdarma. Už žádné placení za výuku. Nyní máte celý jazyk jako na dlani. Učení je zase o něco zábavnější. Helpforenglish.cz přichází… Přehledně a zdarma Projektů, věnujících se výuce angličtiny ...

Čas načtení: 2018-06-21 00:00:00

Prima prázdniny dětem: s veselými motivy

Děti dávají přednost tričku s potiskem než tomu bez potisku, protože trička s potiskem jejich oblíbené postavičky z pohádky jsou zkrátka zábavnější. Čím veselejší potisk a barva trička, tím lépe. Udělejte své ratolesti radost a pořiďte jim tričko s veselými stylovými motivy, kterými se budou jistě ...

Čas načtení:

Objevte Niagarské vodopády s cestovatelem Ondřejem Kubesou

Většina návštěvníků Niagarských vodopádů se shoduje, že kanadská strana je zajímavější, zábavnější, významnější a já se k tomuto názoru trapně přidávám. V porovnání s kanadskou stranou ta americká vyp

Čas načtení: 2022-08-22 14:13:09

Sport na konci léta? Vyzkoušejte klidně něco nového

Mnoho lidí má dojem, že je potřeba zhubnout před létem. Pustí se do toho s příchodem jara, dřou na sobě, hlídají si kalorie i typ jídla – a s příchodem léta se začnou chlubit kily, která shodili. Jenže zároveň svou urputnou snahu většina z nich opustí a plnými doušky si užívají prázdnin. Což je škoda, protože cvičit by měli dál. A v létě to přitom může být o dost zábavnější než jindy.

Čas načtení: 2019-12-07 09:05:31

Při snowkitingu se vyřádíte na lyžích i snowboardu naplno

V zimě jsme zvyklí užívat si sporty jako snowboarding či lyžování - ať už sjezdové nebo běžky. O jeden stupeň zábavnější je pak Snowkiting. Právě ten je variací kiteboardingu, tedy surfování na vodě s pomocí tažného draka, který díky vanoucím větrům zajišťuje pohon. A právě ten samý princip se dá skvěle využít také v zimě na sněhu.

Čas načtení: 2014-05-20 12:00:00

Sociální sítě - ničí vztahy i přátelství

Sociální sítě jsou dnes něčím, bez čeho si drtivá většina lidí na celém světě, nedovede představit svůj život. S příchodem internetu bylo jasné, že život bude najednou jednodušší a možná i zábavnější. Vše začalo online hrami, stahováním filmů, poté nenápadným chatem, obchodováním a poté se objevil f ...

Čas načtení: 2022-06-30 09:00:00

Proč je mezi Čechy tolik oblíbené Turecko

Když si na jaře prohlédnete nabídku cestovních kanceláří na léto, vždy se na vývěsce najde nějaký výhodný zájezd do Turecka. Češi si Turecko v poslední době velmi oblíbili, protože je levné a přeci jen je zábavnější, než jízda automobilem po vlastní ose do Chorvatska. Sice nyní Turecko devastuje inf ...

Čas načtení: 2010-10-12 00:00:00

Online aukce – levnější a někdy zábavnější nakupování

Internet přinesl nejednu novinku v oblasti nakupování. Možnost objednat cokoliv odkudkoliv, šance dosáhnout na pohádkové slevy nebo třeba možnost zapojit se do dražby a vychutnat si skvělé ceny i zboží. Pionýr mezi online aukcemi Prvním dobře známým aukčním portálem není nikdo jiný než eBay, který ...

Čas načtení: 2020-04-28 00:00:00

SnowRunner – když je těžká práce zábava

Dnešním dnem vstupuje hra SnowRunner do prodeje a díky společnosti Comgad již několik dní brouzdáme těžkým terénem od rozbahněných cest, přes horské pahorky až po neúprosné ledové plochy. Jestli je pokračování hry MudRunner stejně tak zábavné, nebo ještě zábavnější se dozvíte v této recenzi. Průzku ...

Čas načtení: 2024-02-18 12:15:00

12:15 Super třída II

Vyučování nikdy nebylo zábavnější. Nizozemský seriál (2020). Hrají: S. W. de Vriesová, R. de Kuyperová, L. de Ridder a další[online]

Čas načtení: 2008-09-30 00:00:00

Dřevěná brigáda 2008

Zhruba měsíc po Ukrajině jsme s Tchoříky vyrazili zase do přírody. Tentokrát ne požitkářsky, ale čistě pracovně. Jelo se na Jizeru - na dřevo. Na Jizeře jsme byli zatím dvakrát - vždy v zimě, na běžkách, a za tu dobu jsme tam spálili spoustu dřeva, takže jsme museli urovnat náš malý dluh. Naše brigáda měla začít už v pátek a díky tomu jsem se krásně ulil ze školy. Vyrazil jsem autobusem do Klatov, kde měl být na Rybníčkách sraz těch, co to mají ke Klatovům blíž než k Horažďovicím. Sešli jsme se tam tři - já, Kryštof a Klára. Po chvíli čekání konečně přijel červený tranzit a v něm Jenda, Michal a spol., čímž se naše parta skoro zkompletovala. A tak jsme po kratší době byli zase společně na cestách. Při cestě se Ujo (Jenda) a Michal seznamovali s moderními trendy. Kromě rádiových hitů, co se nedají poslouchat, teď letí mimo jiné také kapela Tleskač. Zkuste si najít něco na YouTube, uvidíte sami. Nakonec Michal pustil nějaké pěkné country, které museli ostatní přehlušit zesílením svých empétrojek do sluchátek. Určil jsem si další věc, kterou si nekoupím. K mobilu přibyl do seznamu MP3 přehrávač. Nevím proč, ale chytil jsem proti těmto hračičkám averzi. To jen tak mimochodem. První zastávka byla v Praze. Jenda tam měl nějakou práci a my ostatní museli nakoupit zásoby na víkend. Nevěřili byste, kolik toho devět Tchoříků spapá. Nakonec jsme našli Tesco a vzali jej útokem. To, že se k nám do košíku dostala láhev pana Jelínka raději nebudu zmiňovat. Michal toto rozhodnutí okecával svými střevními potížemi. Pak zas naskákat do auta a rychle z přeplněné Prahy, dál, dál na sever. A teď až do Josefova Dolu. Tam nás čekala první prácička. Jáni babička potřebovala porazit jeden smrk a tak Ujo vytáhl svou motorovku Stihl a šlo se kácet. Vše šlo lehce, strom byl nakonec dole, všichni živí, větve ořezané, strom rozkouskován. Jediný problém byla jeho nejtlustší část, která ležela přes potok a se kterou bychom nepohnuli ani za rok. A tak jsme ji tam nechali ležet. Pak jsme byli pozváni na kafe a buchtu. Babička se rozpovídala a my radši pomalu rychle odjeli, protože se rýsovalo ořezání dalších čtyř - pěti stromů. Teď jsme nejeli daleko. Jen dolů do údolí, k autobusové zastávce Jozefáče. Očekávaný autobus měl přijet až za chvíli, přesto se hned množily narážky, že Lenku, která měla přijet tímto autobusem ze Strakonic, pustili k volantu a teď jsou někde v pangejtu. Protože jsme chtěli večer pohádku, museli jsme na dětské hřiště a pěkně si hrát. Málem jsme vylámali houpací koníčky a psíky, zničili houpačky, zranili místní děcka a jak bývá naším dobrým zvykem, patrně jsme pohoršili domorodce naším "skotačením". To už tu ale byl autobus a tím byla naše parta konečně celá a my se mohli vydat na cestu skoro poslední - ke Kůrovci, pod Jizeru. U Kůrovce jsme nahodili batohy, vzali do rukou potřebné nástroje a začali, už po tmě, stoupat vzhůru. Nevím, zda jste už někdy v horách Jizerských byli, pokud ne, určitě se tam někdy podívejte, stojí to za to. Zjistíte, že většina živého porostu je méně než metr vysoká, je tam spousta suťovišť a mrtvých stromů. Tento stav se sice pomalu zlepšuje, bude to ale ještě chvíli trvat. Pokud se tam tedy někdy vydáte, zjistíte, že to není terén, ve kterém by se dobře chodilo mimo stezky. Obzvláště ne v noci. Pádů bylo hodně, ale přežili jsme to bez zlámaných nohou či žeber. Zalezli jsme do chajdy a pomalu se začali zabydlovat. Historie tohoto srubu je docela zajímavá. Postavili ho asi před 40 lety nadšenci a od té doby tam stojí - patří lesákům, ale starají se o něj horalové a ti do něj také jezdí. Zadarmo, ale za zásluhy. Večer se zpívalo, jedli jsme sušenky a nakonec se šlo spát. Tak to bývá. Druhý den bylo trochu pod mrakem, což vůbec nevadilo, alespoň jsme se pak horkem nemuseli potit. Při práci jsme se i tak napotili dost a dost. Začali jsme zostra - přenést vysušené dřevo dovnitř, uklidit a nasekat nové. Asi to znáte. Makalo se celé dopoledne a najednou se to tam začalo scházet. Musím si zjistit, kdo vlastně všechno přišel - jeden z příchozích byl horák historik. Byl u toho když se chajda stavěla a také se postaral o krásný dřevěný stůl a postele. Trochu nám pomohli se dřevem a my si dali pauzu na oběd. Polévku vařila Bětka a musí se nechat byla dobrá. A pak zase na dřevo. Znovu se sekalo, řezalo a nosilo. Co o tom psát víc? K večeři jsme si dali opečený točený salám na ohni. Měli jsme ho přes dva a půl metru. Měli jste vidět, jak se tvářila prodavačka v Tescu, když jsme si o něj řekli. Když začala být velká zima, zalezli jsme dovnitř. Debatovalo se o všem možném - o dredařích, o zvířátkách zbavených životních potěšeních, o ceně zubů. O těchto věcech se možná debatovalo už včera, to jsou věci, které se motají. Včera se vlastně vyšetřovalo záhadné troubení. Pak přišly na řadu hádanky. Zjistil jsem potěšující okolnost - nemusím už pracně hledat hádanky nové. Stačí dát ty staré, které už všichni zapomněli. Pár z položených hádanek sem asi někdy taky dám. Pak se zase zpívalo, jedlo a pilo. Spát jsme šli někdy před prvou hodinou ranní, protože probuzeni tím z lahve od pana Jelínka, spát se nám nechtělo. Na spaní toho bylo málo, na probuzení tak akorát. Spal akorát Pavel, který spal už u našich debat. Chudák, trochu jsme se na něm vyřádili. Hlavně proto, že začal chrápat. Pak se mlaskalo, ucpával se mu nos - nic nezabíralo. Ani vrchol večera, zvednutí víčka spáči, ho neprobral. Vzbudil se, až když jsme přestali hrát a zpívat. Ticho ho probudilo. Ráno bylo na to, kolik jsme toho naspali, docela pěkné. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali. V původním plánu byl výlet - práce bylo ale ještě dost a tak z výletu nebylo nic. Musel se odnosit térák, který byl na staré střeše, dolů do údolí. Tak trochu jsme se shodli, že učitelština udělá ze slabších jedinců tak trochu pokřivené osobnosti a z velkých osobností se stanou ještě větší. Kdyby mne teď slyšelo příbuzenstvo, patrně by si řeklo, že pálím do vlastních řad. Bohužel je to velká učitelská pravda. Asi nejpoutavější bylo vyprávění Uja o jeho chemikáři někde na střední. Prý vypadal jako prase, opravdu tučný, obličej jak vepřík - i ouška měl prý tlustá. Ze začátku to s ním měli hodně zlé. Nějak si s ním nesedli a tak dostávali čtyřky pětky bez mrknutí oka. Záchrana přišla, až když jim někdo ze starších a zkušenějších poradil, jak se na pana profesora musí. A tak připravili jitrničku s bramborem na stůl. Když profesor vešel do třídy a všiml si připravené dobroty, byla krásně vidět jeho změna v obličeji. Prý se úplně rozplýval a prohlásil něco jako: "To jste nemuseli, já už jsem snídal." Jak se ale dalo čekat, neodolal, posadil se na kraj stolu a upejpavě přikusoval. A pan profesor prý dokázal krásně vyprávět. "Pane profesore, vyprávějte." A on vyprávěl - o tom, jak byl s vnoučátky sbírat houby, o tom jak navštívil hrad, o tom co měl k snídani. Dovedu si představit, že všechno tohle bylo mnohem zábavnější, vtipnější a poutavější než říkají ve škole nám. ke konci roku pan profesor rozdal jedničky a dvojky a s takovým smutným otcovským tónem řekl: "Víte, že to nejde. Nemůžete všichni dostat jedničky a dvojky. Musím vám někomu dát trojku.", prohlásil smutně. Pár takových, pro které byla trojka na vysvědčení krásná, se ochotně přihlásili. Asi někdo takový, jako je u nás Kuba. Takoví se najdou vždycky. Docela by mne zajímalo, jestli pan profesor Šmíd také rád jí. Každý měl asi hodně co na toto téma říct, jak už jsem tu asi nedávno psal, bojuje s tím každý, ale stejně nikdo nepřijde na to, jak to změnit. To mi trochu (hodně málo) připomíná hádanku, kterou jsem překvapivě neříkal toho večera já, ale Jáňa. Rozvířila se na ní bouřlivá diskuze, asi hlavně proto, že byla nejasně položená - sama o sobě je to hádanka zajímavá a stojí za to, abych jí věnoval samostatný článek. Už tady tedy byla neděle, poslední den svobody v horách. Snášeli jsme dolů térák ze staré střechy a pár další předmětů, jako třeba stará kamínka, hasicí přístroj a podobně. Prostě a jednoduše staré haraburdí. To nám zabralo dopoledne. K obědu jsme si dali těstoviny se sýrem a se skvělou omáčkou - pochvala pro kuchaře, tentokrát jsme si co se jídla opravdu žili. Dokonce i Kryštof - kterému prý doma nedají pořádně najíst a tak už ani neříká, že nemá dost - vypadal trochu nasycen. Po obědě se uklízelo, pročišťovala se studánka a pak už nastal konečný sestup dolů. Ještě jsem si vzpomněl na jednu hodně zajímavou událost. Našli jsme "Rudé právo" někdy z roku ‘61. Dovedete si určitě představit, že nás to pobavilo, ale takovým způsobem, kdy člověk myslí na to, co to tu bylo a ježí se mu při tom chlupy. Teď hodně lituji, že jsem tam ty noviny nechal. Snad se ke mně dostanou. Z mnou přečtených článků - nedostaly se ke mně totiž všechny, putovaly do archivu jisté osoby s výkřiky: "Tohle je prostě dobrý." - byl nejzajímavější článek o tom, jak probíhal Mnichov (29.9.1938 - takže jsem to četl skoro na výročí). Kdybychom tu už tenkrát, jó, byli všichni komunisti, tak něco takového nedopustíme, svrhneme byrokracii, která nám nedovolila brániti se a pak sami zemřeme pod útokem Němců. Kdo ví, co by bylo správné. Rozhodně to nebylo černobílé - ani samotné Sudety nebyly tenkrát tak moc naše jak se zdálo. Seběhli jsme z úpatí Jizery zase dolů k Kůrovci, převlékli se do civilu, naskákali do auta a vyrazili na cestu zpět. Ještě jsme se stavili v Josefově Dole a pak jeli dolů na jih. Tři dni jsou na dostání se do správné táborové nálady dost, málo na to, abychom se z ní stihli dostat ven. To se ostatně povede málokdy. Michal zase pustil migáče, krajina za oknem ubíhala a mně pořád nedocházelo, že už to zase skončilo. Nějak se mi zdálo, že se nestihlo, to co by se stihnout mělo. Že se neřeklo to, co by se říct mělo. Snad to nevadí. Kdo si počká, ten se dočká. Naštěstí je podzim pěkně rovnoměrně rozložený. Nejdříve byla měsíc po Ukrajině tahle brigáda a za měsíc se chystáme do Cvikova na orientační běh. Asi to bude dost velká sranda, orienťák jsem běžel jednou v životě (a velmi neslavně). Tak třeba to teď bude lepší. Ani nebudu psát, že mne dneska zase chytala tulácká nálada. Nějak jsem nemohl rozdýchat nepovedený diktát a tak jsem myslel na Kanadu, batoh na zádech a klid od povinné školní docházky. Upustím už ale od těch frázích, že tam ze mě udělají alespoň lepšího člověka a někdy napíšu zase povídku. Tím se trochu vykecám a to se pak člověku uleví na duši i na srdci. Už nevím jak, ale nějak se Michal dostal k otázce jaké máme plány. Což o to, plánu by bylo, jé je. Radši je ale nechávám hodně volně plavat, za lanka tahá přece Ten nahoře a tak je to lepší.

Čas načtení: 2021-03-18 13:52:45

Jørn Riel vypráví vtipné, drsné, ale i roztomilé příběhy ze země věčné zimy a ledu

Grónsko. Největší ostrov světa, fascinující místo, které nepřestává lákat dobrodruhy. Právě do Grónska zamířil dánský spisovatel a námořník Jørn Riel s čerstvým diplomem z Námořní akademie v Kodani v kapse. Během cest zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v dánských loveckých stanicích podél grónského pobřeží, kde se uprostřed drsné přírody a trudné samoty nadmíru daří podivínům všeho druhu. Knížka Arktické safari a jiné povídky z Grónska v překladu Roberta Novotného je prvním českým výborem grónských povídek Jørna Riela. Polární země je plná života a proměnlivosti. Neexistují tu žádné překážky kromě těch ze strany živlů, žádní poručníci kromě přírody a žádné zákony kromě těch, na kterých se jeden s druhým dohodnou. Lidé tam nejsou jiní, ale vzhledem k okolnostem možná jsou trochu šťastnější. Lovci v čele s urostlým Madsem Madsenem, výřečným Bjørkenem z Bjørkenova hradu či věčně podřimujícím Valfredem projevují obdivuhodnou otrlost tváří v tvář hladovým ledním medvědům a běsnícím živlům, neskryjí ale ani křehkou citlivost vůči zdánlivě všedním prožitkům a mlhavým vzpomínkám na ženy. Ve svérázné komunitě s vlastními pravidly osamělí lovci nacházejí vzájemné pochopení, hravý humor i pevná přátelství.   Ukázka z povídky Studená panna Mads Madsen měl po dovolené, a tak nadcházející zima ubíhala na stanici rychle. Zažil na jihu spoustu různých věcí a vzpomínkami na ně bavil sebe i svého parťáka Černého Williama. Když se mu vzpomínky začaly z hlavy vytrácet, vymýšlel si, aby se nenudili, nové zážitky, které byly kupodivu šťavnatější i zábavnější než ty skutečné. Jednoho večera, kdy mluvili o všem možném, si ke svému vlastnímu překvapení vymyslel Emu. „Mluvili jsme o ženských,“ utrousil jen tak, „a to člověka obveselí i poučí.“  Vcucnul svůj dlouhý knír a zamyšleně si ho cumlal. „To víš, Williame, když se člověk dostane do vlhkýho a teplýho jižního vzduchu, něco se v něm změní. Zapomene na významnější a důležitější věci a začne se zajímat o maličkosti, jako jsou například ženy.“ Tady Mads Madsen udělal řečnickou pauzu a dal tak Williamovi příležitost, aby se na toto téma přeladil. Zavedl řeč na fenomén, který byl ve světě severovýchodního Grónska vzácný, neřkuli nedosažitelný, a věděl, že s tímto výbušným tématem se musí zacházet opatrně. Žena se v Arktidě stává vzdálenou a snovou postavou, o níž se nejčastěji hovoří obraty vágními a opatrnými. Jen velice zřídka lze zaslechnout, že by se o této bytosti mluvilo výrazy hrubými či prasáckými. Všichni lovci měli nějaký ten malý vztah, který byl hezký a fajn, ale nejradši si ho nechávali pro sebe. Mads Madsen vlastně chtěl říct něco o ženách všeobecně, býval by vyprávěl o nějakém drobném, hmatatelném zážitku, který, dokud trval, byl báječný, ale na druhou stranu bylo zrovna tak báječné z něj vyváznout. Pak se ale zničehonic vyloupla Ema. Vzešla z jeho fantazie hotová a připravená k použití dřív, než si to sám uvědomil.   Jørn Riel (1931) strávil většinu života na cestách, v kontextu současné dánské literatury je jedním z nejnadanějších vypravěčů. Jeho román Før morgendagen (Před zítřkem) se v Kanadě dočkal filmové adaptace a jeho povídky z Grónska v jsou překládány do mnoha jazyků. V roce 2010 získal za svoji tvorbu Velkou cenu Dánské akademie.   Vydává Garamond, z dánštiny přeložil Robert Novotný, 296 stran.

Čas načtení: 2020-12-02 11:29:08

Kolik mailů pošleš, tolikrát jsi (dobrým) zaměstnancem

Milí čtenáři, dostal jsem nedávno dotaz, jestli bych nenapsal zase něco o IT světě a o tom, jak zvláštními způsoby občas zasahuje do světa normálního. (Můžeme-li to slovo normální vůbec použít.) Shodou okolností se v IT rybníčku právě odehrály dvě události, které stojí za to okomentovat, tak o nich tedy napíšu. Neříkám, že jsou nějak kritické nebo že by nad nimi člověk měl šílet, ale zajímavé jsou obě. Jak samy o sobě, tak možnými implikacemi do budoucna. Před několika týdny jsem psal o fenoménu zvaném vendor lock-in, v kterémžto článku jsem se velmi opatrně vyjádřil o společnosti Microsoft v tom smyslu, že už je snad nejhorší nápady přešly. Asi to budu muset vzít zpět, protože nový výmysl z dílny Microsoftu zvaný Productivity Score je … zvláštní. Ale posuďte sami. Další tupý nástroj pro šéfy Takzvané skóre produktivity je číslo, které balíček Microsoft 365, často nasazovaný ve firmách, vypočítá každý měsíc pro každého uživatele a ukáže ho, mimo jiné, jeho nadřízeným. Výpočet sám je pozoruhodný, vstupují do něj totiž kritéria jako: * kolik času jste strávili psaním e-mailů, * kolik času jste strávili odpovídáním na zprávy v Microsoft Teams a kolikrát jste v nich zmínili svoje kolegy, * jaké procento času jste při online poradách měli zapnutou kameru, * kolik času jste věnovali úpravám sdílených firemních dokumentů. Uf. Tak fantasticky blbou metriku pro produktivitu aby člověk pohledal. Kéž by byla jen zcela mimo a neměřila vůbec nic; ale dokonce bych řekl, že ta korelace je tam negativní. Čím více času někdo stráví výměnou zpráv a e-mailů, tím méně se může soustředit na práci. A vypnout kameru a potažmo i mozek v momentě, kdy si Jiřina z ejč-árka už deset minut plácá játra o posledním přísně anonymním firemním dotazníku a o tom, jak tam Karel zatrhal všechno špatně, je snad otázkou pudu sebezáchovy. Proti činnosti digitálních obrů jako jsou Facebook či Google je toto samozřejmě slabé kafe, protože většina racionálních manažerů bude tuhle prapodivnou statistiku ignorovat. Upřímně ale lituji lidi, jejichž nadřízení spadají do oné neblahé podmnožiny, která ujíždí na mikromanagementu svých zaměstnanců. Pro takové šéfy je horor pracovat i tak; teď tedy dostali do ruky další tupý nástroj, se kterým můžou někoho občas pomyslně udeřit po hlavě. Zábavnější, i když takovým trochu mrazivým způsobem, je přemýšlet o tom, jak by se takový nástroj dal ještě „zdokonalit“. Například pokud si šéf libuje v tom, rozesílat dlouhé e-maily, mohl by podobný software sledovat, zda si tyto encykliky dotyčný zaměstnanec otevírá a zda je skutečně čte až do konce. A na základě rychlosti pohybu očí sem a tam také spočítat, zda je četl pozorně, či zda je jen nevděčně přelétl pohledem a pohrdl tak koncentrovanou moudrostí v nich obsaženou. Dosti žertíků. Jádro problému je pořád to samé. Každý dnes při své běžné činnosti produkujeme obrovské množství dat, kterému pracovně říkám digitální hlušina. A v té digitální hlušině se neustále někdo snaží hledat zlato nebo aspoň uhlí. Někdy ze zištných důvodů, jindy třeba k uspokojení vlastní zvědavosti. Dokud se takové hledání zlata bere jako cvičení ve statistice, je to dobrá zábava pro exaktní mozky. Skutečný problém nastává v momentě, kdy se podle takových údajů někdo začne rozhodovat, nebo je při svém rozhodování aspoň bere v úvahu. Přičemž ono je dost těžké je v úvahu nebrat, pokud už jsou vám jednou předloženy. Existuje něco, čemu se říká efekt kotvy, při kterém lidská mysl při rozhodování bere v úvahu i čísla, která by vlastně měla ignorovat, jen proto, že jim byla nedávno vystavena. A netýká se jen nějakých hlupáčků; pokusy v Německu ukázaly, že efektem kotvy mohou být ovlivněni i soudci při vynášení rozsudků (PDF). V soukromé sféře můžete v nejhorším změnit pracoviště, ale nerad bych viděl situaci, kdy někdo v rámci digitalizace a modernizace státní správy začne podobná hauznumera aplikovat při tvorbě zákonů a jiných norem… Což mi připomíná, že nedávno byl představen expertní výpočet indexu rizika Covid-19. Na první pohled vypadal hezky, ale už teď z něj vláda dělá trhací kalendář. Kvasivá pouliční realita se, jako obvykle, nenechala vecpat do jednoho jediného číslíčka. Ještě zpátky k Microsoftu, i když už jen pár větami. Tohle skóre je sice naprosto nesmyslné z hlediska posuzování produktivity práce, ale dobře ukazuje, jak často ti lidé používají nástroje od Microsoftu. Což se hodí vědět komu? Zase Microsoftu. Firma sobě, ale snaží se to prodat jako výhodu svým zákazníkům. Blíží se fatální výpadky chytrých spotřebičů? Druhé krátké zastavení se týká Amazonu, jednoho z digitálních obrů, jejichž dominantní postavení na trhu teď řeší Kongres. Před pár dny došlo k masivnímu výpadku serverů Amazonu na východním pobřeží USA, načež … roboti Roomba široko daleko odmítali vysávat a dveřní zvonky Ring fungovat. Takzvané chytré spotřebiče se staly natolik chytrými, že nedokážou operovat samostatně, bez napojení na vzdálené servery. Nebo jen ve velmi omezeném rozsahu. Čtenář konzervativního ražení si nyní může říci, že toto je chyba těch, kdo si takové přístroje kupují. Určitá potíž s tímto snadným odsudkem je v tom, že máte čím dál méně na výběr. Tahle vlastnost není až tak rozhodující, aby ji při výběru produktů většina zákazníků brala v úvahu. A zatímco hřeben nebo postel si můžete nechat udělat na míru od řemeslníka, u tak sofistikovaných produktů je konkurence značně omezená. Maličtí výrobci nešmírovacích robotů či televizí na globálním trhu nepřežijí, tím pádem jste při výměně dožilých spotřebičů postrkován tam, kam míří trh jako celek. Tenhle incident poukazuje na druhý velký problém dnešního digitálního světa: zranitelnost takových systémů. Výpadek luxovacích robotů je k naštvání, ale relativně benigní. Výpadek dálkově ovládaných dveřních zámků může mít horší následky. Nebo třeba chytrých medicínských přístrojů. Nemluvě už o tom, že jednoho dne se může někdo rozhodnout povypínat ty přístroje úmyslně, například proto, že jste se znelíbili – cancel culture na fyzické úrovni. Vysoce centralizované systémy dirigované zvenčí jsou efektivní, ale na úkor své robustnosti. Aneb, jak jsem někde slyšel – kdyby lidské tělo navrhoval Amazon, mělo by jednu plíci, jednu ledvinu a přesně odpočítané množství červených krvinek.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-26 14:58:34

Čítanka (Patřičná) jako e-kniha!

Jako e-kniha vyšla teď, v rouškovém čase a taky abyste si mohli zpříjemnit případnou karanténu. Abyste se přes chřipky a krize mohli do budoucna těšit! Na co? Na báječné příběhy a knihy, co v Čítance najdete a budete si je chtít přečíst. Může autor sám psát o své knize? Pokud tohle čtete, vidíte, že může. Ale já mám na mysli, jestli se to jaksi sluší, jestli je to vhodné. Za mých mladých let se to moc nedělalo a i v dnešní době to v některých skupinách na sítích sociálních nemají rádi. A proč vlastně? Tohle mě moc zajímá! Přitom odpověď bych mohl shrnout do jediné věty: Copak existuje někdo, kdo ví o knize víc, než její tvůrce? Čítanku (patřičnou) jsem na podnět svého syna psal dva roky. Kdo o ní ví víc? Snad ten, kdo by ji studoval dva dny? Dva týdny? Dva měsíce? Knižní genius? Kdo jiný může vědět o setkání s kamarádkou, které jsem Čítanku poslal uprostřed práce a ona mi řekla, že ji překvapilo, kolik jsem toho přečetl. Že se trochu stydí, že ona tak sečtělá zdaleka není. Jak to dělám, že tak o knihách přemýšlím, že jich tolik znám? Moje ješitnost se zatetelila blahem natolik, až jsem jí málem zapomněl říct, že zatímco já jsem četl, ona ž i l a! Například měla děti a krmila, přebalovala je a pečovala o hnízdo. Ano, polichotilo mi to, ale probůh! Proto jsem to přece nepsal! A tak jsem přišel domů, vytáhnul rukopis a škrtal a škrtal a škrtal… A znovu jsem škrtal, přepisoval, kdykoliv jsem měl pocit, že by se kniha mohla podobat nějaké nudné příručce, kterou slátal anonymní kolektiv autorů, pardon. Kdo jiný by mohl vědět, že původně měla mít Čítanka tři díly? Nebo - kolik názvů jsme jí vymysleli a zase odmávli. A do třetice – kdo může něco hlubšího vědět o mně, autorovi, čtenáři a vypravěči, když toho moře nevím dodnes ani já sám? Samozřejmě, že je dobrý každý pohled na knihu, který je z jiné strany, z jiné barvy očí. Když ten druhý má načteno a umí číst, těším se ještě víc na jeho názor. Reakce potřebuju a jsem rád, když se ke mně dostanou. A nemusí být právě vlídné! Bedřich Ludvík o mně napsal, že Hrabalův Pepin a Haškův Švejk by mě společně kopli do prdele a přece ho mám dál rád. Bedřicha. Může autor sám psát o své knize? No jistě! A jestli se to sluší, jestli je to dobré a prospívá to, je docela jedno. Zvlášť teď, kdy těch co píšou je víc, než těch kdo čtou. A je to právě autor kdo může přidat na závěr bonus. To je z latiny, něco jako dárek, který jste nečekali. A já pro vás mám jako bonus speciální jednodenní dietu: Dieta s Čítankou (patřičná) K snídani si dejte podkapitolku Dětské lásky, z části Ženy a spol., str. 78. K dopolední svačině si podle pohlaví vyberte – Nejlepší mužská postava v hlavní roli, str. 182 (muži naopak). Co oběd? Dejte si zajímavost z kapitoly Čtení o psaní, to vám půjde k duhu. Ukázky o jídle najdete na str. 142. Odpolední lehká svačina bude ve znamení podkapitoly Povídky, navrhuji str. 181. A večeře bude báječná, přímo knižní obžerství s kapitolou Léčivé knihy, str. 62. Potěší vás a pro smích ani neuslyšíte kručení v břiše. Ledničku už před spaním neotvírejte, na dobrou noc si otevřete Čítanku na str. 223 a usínejte s Andersenem. Pokud tuto dietu držíte ve dvou, ve třech, ve čtyřech či více lidech, je váš den ještě zábavnější! Při čtení se koukejte střídat. Pohádku nechť čte ten nejmladší. Zcela jistě zhubnete nejméně o 1,7–1,9 kg, zvlášť když mezi čtení zařadíte procházku, běh přes překážky, partii ping-pongu, sekání kosou a lukostřelbu. Zhubnete a nedosti na tom, návdavkem se budete dobře bavit. Dietka jako vystřižená. Odkud? Z Čítanky přece. Patřičná Čítanka vyšla tištěná v roce 2014. Měl jsem zpočátku trochu problém najít nakladatele, nakonec ji vydala Eva K. (nakl. Jonathan Livingston). Redaktorem byl Ivo Železný, a díky jeho znalostem se spousta informací nemusela ověřovat dvakrát. Udělal jsem si pro knížku koláže a vtipy jako ilustrace. Obálku a sazbu dělal Milan Sládek. Máme už stovky čtenářů. Skoro třicet recenzí, desítky úsměvů a jednu radost. Velikananánskou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}