Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-12-25 07:25:24

Kruté verše překroucených pohádek Roalda Dahla

Kniha Roalda Dahla Zdivočelé pohádky (Revolting Rhymes, 1982), přebásněná do jazyka českého Robinem Králem, je šesticí delších epických básní O Popelce, Jack a stonek fazole, O Sněhurce, Mášenka a tři medvědi, O Červené karkulce a O třech prasátkách. Všechny známé motivy převyprávěl jen o méně známý autor takříkajíc po svém a nejvděčnějším objektem se mu stala ruská pohádka o Mášence. Zadumal se zde nad činy titulní hrdinky a prostřednictvím rýmů došlo k jejímu nevyvratitelnému odhalení. Nic naplat, ale vloupala se bezohledně do soukromého domu, spořádala uvnitř cizí snídani, zničila velmi cennou židličku a konečně ušpinila povlečení poté, co ulehla do postele i se psím trusem na podrážce. Dle výsledků, které Dahl získal tímto drzým rozborem přeneseným přímo do veršů, by tedy dívka měla putovat do věznice. Minimálně na deset let. Proč je naopak všemi dětskými čtenáři odnepaměti obdivována? Autor to nechápe a co víc, rafinovaně do báchorky zapojuje motiv použitý už v povídce pro dospělé Farářova záliba. Z medvědí židličky udělal extrémně cennou starožitnost, a jak možná víte, i v příběhu faráře končí ten „krám“ v troskách. Tam je to pointou, ale teprve zde, v pohádce „pro děti od šesti let“, dochází na vražednou pomstu, když je medvídě, které kvůli Mášence přišlo o svou kašičku, výslovně vybídnuto rodičem, aby běželo snídani spořádat spící dívce do břicha. Obdobně brutálně Dahl přetaví historku o třech prasátkách a jenom v ní vše probíhá po jednodušší narativní linii. Prvá dvě prasátka jsou postupně sežrána, protože jejich domečky nebyly dost bytelné, a teprve třetí čuník chytře telefonuje Karkulce, protože ví, že má dívka zkušenosti. Ta se dostaví a šelmu odstřelí, stejně jako to udělala s vlastním vlkem v těsně předcházející básni! Ale nezůstane (bohužel) pouze u likvidace netvora a ke kožichu, ve kterém se šikovné děvče promenuje po zážitku z pohádky O Červené karkulce v Dahlově podání, přibude ve finální básni knihy kabela z pravé vepřovice! Roald Dahl tudíž dětem předkládá morbidity a ani úvodní tři příběhy nejsou o moc mírnější. Jack nechá obrem sežrat svou matku, která jej ostatně řezala trubkou, a Popelka je zase v básni (očividně cílené proti šlechtě) takřka sťata rozzuřeným princem poté, co tento psychopat už stejným způsobem zlikvidoval její ošklivé sestry: Popeluška až do kuchyně zaslechla dunění těch hlav a sama vyšla mezi dav. „Co je to, tahle kanonáda?“ „Starej se o svůj byznys, mladá,“ vykřikl princ a ona vidí: „Božínku, ten můj stíná lidi! To se mám provdat mezi sortu, co vraždí jen tak kvůli sportu?“ Princ ječí: „Co ta žába bulí? Šup, ať má honem po kebuli!“ Dodejme však, že dvě pohádky o Popelce a Jackovi končí aspoň šťastně, když si ona díky čarovné víle bere (v českém překladu) neurozeného Slováka... a když Jack získává poklad a stává se „bohatcem“. Jenže jsou ty veršovánky v knize výjimkou a jinak tady děti nenajdou lidskou letoru v nejpříznivějším ze světel. I relativně hodný král ze Sněhurky se nejprve vyspí s (neuvěřitelným) desetitisícem žen, jen aby si vybral za manželku tu, s níž to bylo nejlepší, ale která brzy nato povečeří teplé srdce jeho dcery a září štěstím, že Sněhurka nezemřela „bez bolesti“. Nešťastnice se naštěstí stihla dát dohromady se skupinou sedmi nepříliš vzrostlých žokejů a odcizila z paláce rodičů kouzelné zrcadlo. Jak se ukáže, tento „střep“ umí odpovídat i dotazy ohledně výsledků steeplechase v Ascotu. A poučení? Všem osmi brzy očka září, jsou multikvadrilionáři. Co dodat? Sázka je věc zdravá! (Pakliže člověk neprohrává!) Štěstí, že v češtině současně vyšla (v překladu manželů Pellarových a knižně poprvé) taky pohádka Velikananáský krokodýl (1982), která je – přece jenom – naladěna v podstatně optimističtější tónině (a ne již podvratně). Vychází z postřehu, že chcete-li něco rafinovaně uskutečnit (tak například sežrat kopu afrických dětí), neměli byste o tom po cestě za cílem žvanit stylem Dahlova vyhládlého krokodýla, jehož leitmotivem je výrok nezvykle v českém překladu kombinující spisovný jazyk s nespisovným: „Jdu provést svůj tajnej plán a pár mazaných triků.“   Zdivočelé pohádky. Překlad Robin Král. Redigovala Eva Klimentová. 48 stran. Velikananánský krokodýl. Překlad Luba a Rudolf Pellarovi. Redigovala Milena Pellarová. 32 stran. Obě knihy napsal Roald Dahl a ilustroval Quentin Blake. V edici Pikola vydalo nakladatelství Euromedia Group. Praha 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-24 08:45:57

Choreografka Hana Machová-Jureczková dostala cenu Artis Bohemiae Amicis

Ministr kultury Lubomír Zaorálek předal 23. června medaili Artis Bohemiae Amicis významné české choreografce Haně Machové-Jureczkové. Prestižní resortní ocenění laureátka dostala za celoživotní práci a dlouhodobé šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i zahraničí.   Hana Machová-Jureczková byla choreografkou s výrazným, osobitým a racionálním pohybovým slovníkem, klasiku obohacovala prvky novodobých tanečních technik. Její práce se vždy vyznačovala pečlivou přípravou a vysokou muzikalitou. Dramaturgii přizpůsobovala stavu souboru, orientovala se na původní česká díla a novinky, dbala na režijní proporce a herecké dotváření rolí. Za svou uměleckou činnost byla oceněna tvůrčími prémiemi Českého literárního fondu (1967 a 1981) a Pamětní medailí ministerstva kultury (1983). „Jsem rád, že jsem měl dnes tu čest a mohl jsem předat medaili Artis Bohemiae Amicis paní Haně Machové-Jureczkové. Je to forma poděkování za její celoživotní úspěšnou uměleckou práci ve prospěch českého baletu a za dlouhodobé šíření dobrého jména české kultury,“ řekl ministr Zaorálek. Machová-Jureczková se narodila v Praze 16. září 1930. Patřila do prvého ročníku nově otevřeného tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou absolvovala v roce 1949. Choreografickou odbornost si doplňovala během taneční kariéry stážemi v Kolíně nad Rýnem.  Její první sólové angažmá bylo v Ústí nad Labem (1949-1958), kde prošla dráhou od lyrických partů, přes dramatické k charakterním a komickým rolím v choreografiích Laurette Hrdinové a Josefa Judla; například Smrt ve Špalíčku, Zerbinetta v Maškarádě, Čarodějka v Labutím jezeře, Zarema v Bachčisarajské fontáně, Primaballerina v.v. v Plesu kadetů, titulní role v Šeherezádě, Královna ve Sněhurce. Během dalších let se pak plně soustředila na choreografii. Nejprve jako šéfka baletu v Opavě (1958-1962), pak v Hudebním divadle Karlín (1963-1970) a opět v Ústí nad Labem (1977-1988). V letech 1970-1977 působila ve svobodném povolání. V Opavě nastudovala například Coppélii, Louskáčka, původní premiéru Nové Odysseji V. Brunse, Nikotinu, Lašské tance, Dona Juana V. Kašlíka, Prométhea. V Karlíně se věnovala, s obrovským citem pro swingový a jazzový tanec (její synkopické a rytmicky obtížné choreografie byly proslulé), především muzikálům Kiss me Kate, Hello Dolly!. V Brně uvedla například muzikál Malá noční hudba H. Macourka, v Liberci pohostinsky choreografovala Vola na střeše a Pulcinellu. Spolupracovala i s dalšími operními i činoherními divadly, například v Brně, Plzni, pražském Semaforu, a podílela se také na velké řadě televizních pořadů. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-01-29 14:56:40

Petra Braunová: Kdyby svět zůstal bez elektroniky, děti by více četly

Na svém kontě má čtyři desítky knih pro kluky a holky, mládež i dospělé. Loni vydala knihu pro děti Eda se nedá a v současné době píše Petra Braunová pro změnu knihu pro dospělé pod názvem Ibka. Knížky nejen ráda píše, ale také ráda čte a sbírá.   Pocházíte z Prahy z rodiny vystudovaného právníka, který pracoval na poště, a maminka byla švadlenkou. Jste nejmladší ze tří sester. Jak jste prožívala období, kterému mnozí říkáme nejkrásnější, období dětství? Na dětství vzpomínám velmi ráda. Pamatuji si spoustu detailů, a to i z velmi raného období. Málokdo mi věří, že bych si mohla pamatovat střípky z doby kolem dvou let. Moje dětství bylo svobodné, lítali jsme s kamarády široko daleko, nikdo nás nehlídal tak, jako je to dnes. Samozřejmě, že jsme se občas dostali do nebezpečných situací, ale bylo nás hodně, celá parta, takže jsme si dokázali poradit. Například když jedna z nás zapadla do čerstvého betonu v základech Michelské pekárny, která se tehdy stavěla. Chvíli jsme se všichni smáli, jak se propadala níž a níž, ale pak jsme pochopili, že jde do tuhého. Letěli jsme k baráku a křičeli do oken z plna hrdla o pomoc. Vyběhl jeden pán, byl trochu při těle, utíkal s námi těch několik set metrů, funěl, ale osmiletou sousedku vytáhl. Byl v takovém šoku, že nám ani nevynadal. V betonu zůstaly její červené holínky. Dělníci se druhý den jistě nestačili divit.   Někde jste přiznala, že jste nebyla vyhraněná a zajímalo váš všechno a nic. A byl to tatínek, kdo vás nasměroval na střední ekonomickou školu. A po sametové revoluci vám doporučil jít „na zkušenou“ do světa a vy jste se ocitla ve Francii, kterou jste procestovala. Pak jste se vrátila do Čech a vystřídala řadu zaměstnání – pracovala v obchodě, dělala uklízečku, účetní, hlídala děti, pracovala v redakci… Jak na ten čas vzpomínáte? Co vám to dalo? Poznala jsem mnoho lidí, povah a názorů. Vzpomínám na to jako na velkou zkušenost, školu života. Rozdílnost lidská je neuvěřitelná. Vzpomínám si například, že jsem po maturitě pracovala v Praze v jedné kanceláři, chodila jsem v sukni a lodičkách. Koketovala jsem s každým, bavilo mě to. Potřebovala jsem si přivydělat, a tak jsem využila nabídku a v té samé kanceláři jsem po odchodu kolegů uklízela. Když jsem pytel s odpadky nesla do suterénu do popelnice, jeden kolega, právě ten, který mě nejčastěji bral na oběd, se pro něco vracel a uviděl mě. Poprosila jsem ho, jestli by mi nenadzvedl víko popelnice, pytel byl dost těžký, nesla jsem ho oběma rukama. A ten člověk, který mě ještě v poledne směroval do své ložnice, se ode mě mlčky odvrátil, nepomohl mi. Ve Francii se mi moc líbila mužská galantnost, opravdu se tam chovají lépe, ani na vesnici jsem tam nepotkala žádného „burana“. Ale zase člověk nikdy neví, jestli vás díky vrozené či naučené zdvořilosti mají opravdu rádi či ne.   Bylo vám třicet let, když jste debutovala knížkou pro děti Rošťák Oliver, který je také hrdinou pokračování Rošťák Oliver a Marice čarodějka a Rošťák Oliver a korále pro mořskou vílu. V psaní jste se našla a jak jste jednou přiznala, baví vás vymýšlet postavy. Pracujete na nové knížce? Opravdu mě moc baví si vymyslet figuru, která vás poslouchá, má vlastnosti, které jí dáte, a vrhne se do situací, které si vymyslíte. V tuhle chvíli, během pandemie, která mě paralyzovala asi jako hodně lidí, jsem docela dlouho nic nepsala, až v posledních týdnech se ve vzpomínkách vracím právě do dětství a zkouším psát příběh mojí nezapomenutelné originální maminky. Bude to po delší době čtení pro dospělé. Kniha bude mít název Ibka. To je přezdívka, kterou jí dala vnoučata. Všichni máme na mámu neuvěřitelné vzpomínky, i když odlišné. Byla to výjimečná žena, prakticky nikdy nedospěla (smích). Takový Petr Pan v sukni.   Na svém kontě mátě čtyři desítky publikací, z nichž většinu jste věnovala dětem, jako je i nejnovější Eda se nedá. Pro děti pořádáte besedy, kurzy psaní, hrajete s nimi divadlo. Co vás na práci pro děti a s dětmi baví? Snad proto, že si tak dobře pamatuji vlastní dětství, mám k dětem blízko. Do určitého věku, zhruba do třetí, čtvrté třídy, jsou děti báječná stvoření. Baví mě jejich výmysly, jejich názory, představa o životě. Baví mě jejich fantazie, dokážou si hrát s kostkami, a přitom skutečně vidí dům, dokážou si kreslit šeredné panáky, a přitom vidí nádherné princezny… Ráda si s nimi povídám jako bych byla stejně stará, jedině tak vás ochotně zapojí do svého života. A je úsměvné, jak se pak bouří, když začnu být přísná a vyžaduji například dodržování pravidel. Proto jim ta pravidla říkám hned na začátku. A neustoupím. Bohužel hodně dětí nezná důslednost, a tak bývají diskuse náročnější. Menší děti však velmi brzy pochopí, jak je důležitá. Mám ale zkušenost, že úderem třinácti let se dítě promění jako mávnutím proutku. Chce být dospělé za každou cenu. Takové dítě nepřemlouvám, pouštím ho do světa. Věřím, že to, co se mnou prožilo, nezapomene a třeba v dospělosti ocení.   Napsala jste také knížky pro dospělé (Pozorovatelka, Kalvárie), biografické knihy – Barvy života a Nejsem žádná lvice s Kamilou Moučkovou, Nina – životní příběh herečky Niny Divíškové. Jaká byla spolupráce s těmito dámami? Spolupráce s oběma byla velmi dobrá, ačkoli každá z nich byla jiná. Kamila byla velmi společenská, její vyprávění bylo velmi obsáhlé a podrobné. Nina je více uzavřená, přesto velmi vstřícná. Víceméně mě často odkazovala na své kolegy, kteří se se mnou ochotně sešli a vyprávění doplnili podle svých zážitků s Ninou. Taky proto je každá kniha psaná jiným způsobem. Ale obě dámy jsou velké osobnosti, byla radost se s nimi setkávat. Jsou to přesně ty bohémky, které vás odkážou na vlastní lednici či minibar, zatímco sedí v křesle, kouří, prohlížejí fotografie a vzpomínají. Kamila nedávno zemřela a já vím, že mi bude nadosmrti chybět.   Knížky vám vynesly několik literárních ocenění a v jednom rozhovoru jste řekla, že si nejvíce vážíte cen od dětí, protože děti jsou nejlepšími kritici na světě… Ano, o tom jsem přesvědčená. Děti jasně a hned poznají, co je dobré a co ne. Kdyby svět zůstal bez elektroniky, děti by jistě více četly. Ale ani dnes čtenáři nemizí, jen je potřeba je hýčkat, hledat a podporovat ve čtení. Děti milují příběhy, jen nejsou ochotné, po zkušenostech s chytrými telefony, samy věnovat čas písmenkům, která se nehýbají (smích).   Někde jste prohlásila, že od dětství velice ráda čtěte a již v pěti letech jste si sama přečetla pohádku O zvědavém štěňátku. Co ráda čtěte? Máte oblíbeného autora? To je pravda. Čtu téměř pořád, čtu cokoli, jsem obklopená knihami, sbírám pozůstalosti. Mám stovky nádherných knih, klasiků českých i světových. Nezajímají mě ale ženské „romány“, to sladkobolné vyprávění o lásce všeho druhu. Neohrnuji nad tímhle žánrem nos, ale mě jednoduše nebaví. Taky se ztrácím v detektivkách, obvykle nikdy nepochopím, proč je vrah zrovna ten a ten. V poslední době jsem se vrátila k Čapkovi a jeho ženě Olze Scheinpflugové. Pokud se po smrti duše scházejí, tyhle dva budu ve vesmíru hledat. Ze zahraničních autorů zbožňuji Holanďana Fabricia.   Před časem jste koupila starou, zchátralou školu, kterou se vám podařilo zrekonstruovat. Budete v ní pořádat, když to situace dovolí, besedy, divadlo, kurzy psaní pro děti? Ano, a velmi se na to těším. V domě už proběhlo mockrát setkání se zajímavými osobnostmi, a pokud zrovna není pandemie, schází se tu můj dětský divadelní spolek. Dům má dobrou atmosféru, je starý, kamenný a moudrý. Jsem tu často sama, přestože v přízemí stojí rakev (smích), ale vůbec se nebojím, protože vím, že dům mě má rád. Vracíme ho s vlastními dětmi a přáteli do původní podoby, vybořili jsme příčky a vše umělé, co se sem během desítek let dostalo. Erb nade dveřmi nese datum 1822, ale podle základů a podle kroniky je budova mnohem starší, minimálně o dalších sto let. Fascinuje mě, že jsem v místnostech, kde se pohybovali lidé docela jiného vyznání, nosili docela jiné šaty, měli život zcela odlišný. To si říkám hlavně zrána, když musím přikládat do kamen či vynášet popel (smích). Snažím se té době přiblížit co nejvíc, přemluvila jsem své dcery a necháváme si šít dobové šaty! Mimochodem rakev, přestože skutečná, je rekvizita, do pohádky O Sněhurce. Je plná dřeva. Občas posílám děti z divadelního kroužku pro dřevo do rakve. A víte, že je to velmi baví? Sice se vrací udýchané, maximálně se dvěma polínky, ale ještě žádné neodmítlo (smích).   A co čas na odpočinek? Umíte vypnout a nic nedělat? No jéje. Velmi často tu usedám s hrnkem kávy, hledím do stropu a přemýšlím. Jestli to, co dělám, má smysl. Věřím, že ano.   Petra Braunová se narodila v Praze jako Petra Šatoplechová 31. ledna 1967 a má starší sestry Renatu a Hanku. Vystudovala střední ekonomickou školu. Napsala na čtyři desítky knih, pro kluky a holky, mládež i dospělé. Obdržela několik literárních ocenění: Výroční cenu vydavatelství Albatros (Tramvaj plná strašidel, Dům doktora Fišera), Zlatou stuhu (Česká služka aneb Byla jsem au-pair), 3. místo v anketě SUK vyhlášené Národní knihovnou (Kuba nechce číst, Ztraceni v čase), nominace na Zlatou stuhu (3333 km k Jakubovi). Z cest po Francii napsala knihy Česká služka aneb Byla jsem au-pair a Česká služka aneb Byla jsem au-pair po dvaceti letech. Má tři dospělé děti: Olivera, Marii a Johanku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-25 07:25:24

Kruté verše překroucených pohádek Roalda Dahla

Kniha Roalda Dahla Zdivočelé pohádky (Revolting Rhymes, 1982), přebásněná do jazyka českého Robinem Králem, je šesticí delších epických básní O Popelce, Jack a stonek fazole, O Sněhurce, Mášenka a tři medvědi, O Červené karkulce a O třech prasátkách. Všechny známé motivy převyprávěl jen o méně známý autor takříkajíc po svém a nejvděčnějším objektem se mu stala ruská pohádka o Mášence. Zadumal se zde nad činy titulní hrdinky a prostřednictvím rýmů došlo k jejímu nevyvratitelnému odhalení. Nic naplat, ale vloupala se bezohledně do soukromého domu, spořádala uvnitř cizí snídani, zničila velmi cennou židličku a konečně ušpinila povlečení poté, co ulehla do postele i se psím trusem na podrážce. Dle výsledků, které Dahl získal tímto drzým rozborem přeneseným přímo do veršů, by tedy dívka měla putovat do věznice. Minimálně na deset let. Proč je naopak všemi dětskými čtenáři odnepaměti obdivována? Autor to nechápe a co víc, rafinovaně do báchorky zapojuje motiv použitý už v povídce pro dospělé Farářova záliba. Z medvědí židličky udělal extrémně cennou starožitnost, a jak možná víte, i v příběhu faráře končí ten „krám“ v troskách. Tam je to pointou, ale teprve zde, v pohádce „pro děti od šesti let“, dochází na vražednou pomstu, když je medvídě, které kvůli Mášence přišlo o svou kašičku, výslovně vybídnuto rodičem, aby běželo snídani spořádat spící dívce do břicha. Obdobně brutálně Dahl přetaví historku o třech prasátkách a jenom v ní vše probíhá po jednodušší narativní linii. Prvá dvě prasátka jsou postupně sežrána, protože jejich domečky nebyly dost bytelné, a teprve třetí čuník chytře telefonuje Karkulce, protože ví, že má dívka zkušenosti. Ta se dostaví a šelmu odstřelí, stejně jako to udělala s vlastním vlkem v těsně předcházející básni! Ale nezůstane (bohužel) pouze u likvidace netvora a ke kožichu, ve kterém se šikovné děvče promenuje po zážitku z pohádky O Červené karkulce v Dahlově podání, přibude ve finální básni knihy kabela z pravé vepřovice! Roald Dahl tudíž dětem předkládá morbidity a ani úvodní tři příběhy nejsou o moc mírnější. Jack nechá obrem sežrat svou matku, která jej ostatně řezala trubkou, a Popelka je zase v básni (očividně cílené proti šlechtě) takřka sťata rozzuřeným princem poté, co tento psychopat už stejným způsobem zlikvidoval její ošklivé sestry: Popeluška až do kuchyně zaslechla dunění těch hlav a sama vyšla mezi dav. „Co je to, tahle kanonáda?“ „Starej se o svůj byznys, mladá,“ vykřikl princ a ona vidí: „Božínku, ten můj stíná lidi! To se mám provdat mezi sortu, co vraždí jen tak kvůli sportu?“ Princ ječí: „Co ta žába bulí? Šup, ať má honem po kebuli!“ Dodejme však, že dvě pohádky o Popelce a Jackovi končí aspoň šťastně, když si ona díky čarovné víle bere (v českém překladu) neurozeného Slováka... a když Jack získává poklad a stává se „bohatcem“. Jenže jsou ty veršovánky v knize výjimkou a jinak tady děti nenajdou lidskou letoru v nejpříznivějším ze světel. I relativně hodný král ze Sněhurky se nejprve vyspí s (neuvěřitelným) desetitisícem žen, jen aby si vybral za manželku tu, s níž to bylo nejlepší, ale která brzy nato povečeří teplé srdce jeho dcery a září štěstím, že Sněhurka nezemřela „bez bolesti“. Nešťastnice se naštěstí stihla dát dohromady se skupinou sedmi nepříliš vzrostlých žokejů a odcizila z paláce rodičů kouzelné zrcadlo. Jak se ukáže, tento „střep“ umí odpovídat i dotazy ohledně výsledků steeplechase v Ascotu. A poučení? Všem osmi brzy očka září, jsou multikvadrilionáři. Co dodat? Sázka je věc zdravá! (Pakliže člověk neprohrává!) Štěstí, že v češtině současně vyšla (v překladu manželů Pellarových a knižně poprvé) taky pohádka Velikananáský krokodýl (1982), která je – přece jenom – naladěna v podstatně optimističtější tónině (a ne již podvratně). Vychází z postřehu, že chcete-li něco rafinovaně uskutečnit (tak například sežrat kopu afrických dětí), neměli byste o tom po cestě za cílem žvanit stylem Dahlova vyhládlého krokodýla, jehož leitmotivem je výrok nezvykle v českém překladu kombinující spisovný jazyk s nespisovným: „Jdu provést svůj tajnej plán a pár mazaných triků.“   Zdivočelé pohádky. Překlad Robin Král. Redigovala Eva Klimentová. 48 stran. Velikananánský krokodýl. Překlad Luba a Rudolf Pellarovi. Redigovala Milena Pellarová. 32 stran. Obě knihy napsal Roald Dahl a ilustroval Quentin Blake. V edici Pikola vydalo nakladatelství Euromedia Group. Praha 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-25 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-26 16:25:00

16:25 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-26 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-27 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-28 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-29 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-30 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-05-31 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-01 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-02 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-03 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-04 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-05 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-06 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-07 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-08 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce

Čas načtení: 2024-06-09 18:55:00

18:55 7T

Kdo by neznal pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ale co bylo předtím, než přišla Sněhurka k trpaslíkům? Animovaný seriál z Disneyho produkce