Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-01-21 06:55:53

Jak nikým neohrožovaný předseda ODS může ohrozit celou opozici

Na 29. kongresu ODS byl Petr Fiala jediným kandidátem s velkou naději na znovuzvolení. To se stalo realitou, bylo proti němu jen 35 delegátů. Vytáhl stranu z nejhoršího. Propadla první místopředsedkyně Alexandra Udženija, a ještě drtivěji řeporyjský starosta Pavel Novotný se 65 hlasy. Strana si tak prošla svou malou Charybdou a Scyllou. Volební úspěch Petra Fialu povzbudil dál stát v čele politické alternativy.  Fialovo bilancování Petr Fiala se před kongresem pokusil stav opoziční alternativy zhodnotit. Z posledních čtyř voleb od podzimu 2017 vyvodil, že jejich výsledky prokazují posilování pravice a porážku vlády. Z analýzy účasti v uvedených volbách lze ale vyvodit něco zcela jiného: pro české voliče jsou volby do Senátu a Evropského parlamentu mimo ohnisko jejich zájmu. Preferují ty volby, které vedou k exekutivní moci v republice, tj. prezidenta, Poslanecké sněmovny a krajských a místních zastupitelstev. Psal-li Petr Fiala o „předobraze“ budoucí vlády, Centrum pro výzkumu veřejného mínění přišlo s jiným zjištěním: Dosavadní koalice podporovaná komunisty by dostala téměř polovinu hlasů (47,5 procenta) a měla by 117 poslanců. Tzv. demokratická opozice by získala jen třetinu hlasů (34 procent) a 74 poslanců; na SPD by zbylo 9 poslanců (5,5 procenta). Fialova ODS posílila jen proto, že se jí podařilo vyluxovat všechny ostatní pravicové demokratické strany (KDU-ČSL, STAN a TOP 09); o Trikoloře Václava Klause ml. bychom zatím jen spekulovali. Volební matematika a realita jsou neúprosné. Poslední průzkum STEM z prosince 2019 postavení koalice ještě posílil, dostala by 48,2 procenta hlasů a měla by ve sněmovně ústavní většinu. Co s Milionem chvilek? Ne každá příležitost mediálně vystoupit je politickým bonusem. To se stává i Petru Fialovi. V rozhovorech to nemusí být jen nepříjemnými otázkami moderátora, ale prostě malou připraveností. Fiala to prokázal v rozhovoru s Radkem Bartoníčkem pod názvem Není pravda, že Babiš je génius a my ostatní jsme neschopní. Tvrdil v něm, že „ODS se už nyní přibližuje hnutí ANO podstatně více, než ukazují průzkumy veřejného mínění“. Věří, že volby v roce 2021 vyhrají, což znovu chce dokázat nesrovnatelnými výsledky voleb do Evropského parlamentu a do Senátu. Jako politolog by to měl vědět. Je jistě potěšitelné, alespoň pro jeho stoupence, má-li předseda po šesti letech pádu Nečasovy vlády stále takové sebevědomí. Zvláště hrozí-li, že pravice si na vládu ještě stejný počet let počká.   Zatím Fiala dával najevo bezradnost, jak přistoupit k aktivitám Miliónu chvilek pro demokracii. Naposled dal přednost tomu poslat na jejich demonstraci za sebe Miroslavu Němcovou. Ta je za politickým zenitem, i když Fiala její vystoupení pochválil. Možná předseda ODS bezděky jedná správně, když se spoluprací s Milionem chvilek váhá. Pravděpodobně čeká, jak se vypořádají s profesionalizací některých vedoucích představitelů a s jejich odměňováním z peněz dárců, jak to požadují někteří kritici. STAN a TOP 09 se k Milionu chvilek staví jednoznačně pozitivně. Snad představitelé opozičních stran nebudou závislí na tom, jestli je Mikuláš Minář milostivě pustí na tribunu. Dostat se z nepříliš dobré situace akutně vyžaduje sjednocování, což se neděje. Piráti o to ani po svém sjezdu nejeví valný zájem a jsou pravicí považováni za levicové. To u nás není pravda. Názory předsedy ODS jsou rizikem Fiala by to chtěl zkusit předvolební koalicí středopravicových a pravicových stran za jedním politickým subjektem. Podle něho to nemusí být za ODS. To už se neúspěšně zkoušelo. Fiala chce proto bez upřesnění hledat nové cesty ke změně. A nechce přitom spěchat. Navíc se objevují pochybnosti, kdo a co vlastně ODS je. Je ODS Miroslava Němcová? Alexandr Vondra? Jan Zahradil? Jan Skopeček? Pavel Novotný? Petr Fiala? S identitou mají problémy nejen nové strany, ale i tradiční, zejména sociální demokracie. Fiala se ale domnívá, že rozdílná orientace vedoucích představitelů je pro sjednocovací proces výhodou. Stejně tak si myslí, že minulost ODS už nikoho nezajímá. V tom se mýlí. Denně se v médiích objevují kritické hlasy, jak pod vedením ODS proběhla privatizace a s jakými problémy se střetávala Nečasova vláda či jak vykonával svou funkci ministr dopravy Aleš Řebíček. Těžko by předseda ODS obhájil i svůj výrok: „Šest let tady vládne koalice ČSSD a hnutí ANO s katastrofálními výsledky v době ekonomického růstu.“ Jak je potom možné, že má koalice stále tak vysoké preference? A co horšího, když si přečteme znovu Fialovy názory, nemůžeme se zbavit přesvědčení, že je stále v zajetí strategie Antibabiš. Jako kdyby mu nebylo pomoci. Přitom se postavil do čela politické alternativy a je tak ve sjednotitelské roli politickou scénou a veřejností akceptován. Vítězství i porážka budou přičítány především jemu. Autor je sociolog. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-04 06:00:34

Ulož.to alternativy: Kde stahovat soubory zdarma v roce 2024?

Jednou z nejpopulárnějších služeb na internetu je sdílení souborů Donedávna fungoval český server Ulož.to, který po změně pravidel už není použitelný Nabízíme alternativy, které jdou použít i v roce 2024 Určitě znáte Ulož to, místo na českém internetu, jedněmi milované, jinými nenáviděné, kde se dalo sehnat prakticky cokoliv, pokud se tedy bavíme o digitálním obsahu. […] Celý článek si můžete přečíst na Ulož.to alternativy: Kde stahovat soubory zdarma v roce 2024?

Čas načtení: 2024-10-31 15:00:48

Takřka rok od konce Ulož.to. Jaké jsou v současnosti nejlepší alternativy?

Ulož.to byla oblíbená služba, ale zákon o digitálních službách, za který je zodpovědná Evropská unie, ji srazil na kolena. Po letech fungování musel web změnit své služby. Uživatelé již nemohou volně stahovat soubory nahrané jinými uživateli. Je to už téměř rok, co se služba Ulož.to výrazně změnila, a proto jsme…Přečtěte si celý článek: Takřka rok od konce Ulož.to. Jaké jsou v současnosti nejlepší alternativy?

Čas načtení: 2024-11-14 06:06:37

2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem!

Akcie umělé inteligence jsou na vzestupu, ale vysoké ocenění akcií Palantir se zdá být již neudržitelné. Pojďme se podívat na další 2 hvězdy tohoto odvětví jako na potenciální alternativy. Článek 2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-11-14 06:06:37

2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem!

Akcie umělé inteligence jsou na vzestupu, ale vysoké ocenění akcií Palantir se zdá být již neudržitelné. Pojďme se podívat na další 2 hvězdy tohoto odvětví jako na potenciální alternativy. Článek 2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-11-14 06:06:37

2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem!

Akcie umělé inteligence jsou na vzestupu, ale vysoké ocenění akcií Palantir se zdá být již neudržitelné. Pojďme se podívat na další 2 hvězdy tohoto odvětví jako na potenciální alternativy. Článek 2 levnější alternativy k Palantiru s obrovským růstovým potenciálem! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2020-08-02 06:34:43

Jak podpořit nekonvenční vědce

Paul Graham se ve své eseji zmiňoval o univerzitách, které dříve sloužily jako útočiště nekonvenčních jedinců a o tom, že tuhle roli pozvolna vyklidily, minimálně v anglosaském světě. U toho bych se chtěl zastavit. Před mnoha lety jsem seděl na letní zahrádce se svým bývalým školitelem z matfyzu, profesorem K., a on mi líčil své mládí za časné husákovské normalizace. Byl tehdy odborným asistentem na matfyzu, a, dle jeho slov: „Držel jsem se tam zuby nehty, protože na katedře byli docela normální lidi, se kterými se dalo otevřeně mluvit. I ten místní komunista byl vcelku hodný a nikoho neudával. Kdežto venku, tam panoval duševní koncentrák.“ K. je hodně nezávislý jedinec. Když se po něm chtělo papírování, s oblibou vymýšlel různé švejkoviny, ze kterých si úřady zoufaly. Pokud tedy našel na tehdejším matfyzu útočiště, asi to nebyla náhoda. Samozřejmě i na MFF UK se tehdy musely absolvovat různé podivné předměty typu Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, ale povaha tvrdých věd obecně neumožňovala zamořit je „bullshitem“ příliš. Chvála starosvětské tradice Magisterské studium na MFF UK jsem absolvoval v letech 1996-2001 a tehdy jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Jediný nedostatek, který ta škola měla, bylo naprosto mizivé množství spolužaček. Tehdejší charakter Univerzity Karlovy se trochu lišil od dnešního. Byl jaksi více starosvětský, jako by to byla (to teď myslím převážně dobře, abychom si rozuměli) směsice řeholního řádu a alchymistické lóže. Takové ty stereotypní věci jako taláry, tituly, insignie na krku hodnostářů, latina na diplomech, to se všechno zachovalo dodnes, ale tehdy působily trochu organičtěji. Součástí té starosvětské tradice bylo i vertikální uspořádání akademické obce, ve které byli řadoví posluchači nepochybně zcela dole. Mělo to svoje nevýhody. Například pokud se tehdy nějaký učitel rozhodl šikanovat studenta, těžko se tomu dotyčný ubránil. Pár takových jedinců bylo na každé fakultě. Ale většina učitelů svého postavení nezneužívala. A jedna z tehdejších hodnot, která poměry vylepšovala, bylo důsledné uznávání studentů coby dospělých lidí, kteří si svoje záležitosti řeší sami. Žádná infantilizace a sklon zacházet s nimi jako s dětmi. Pro prváky zvyklé na středoškolské poměry to byl tak trochu náraz, ale většinou se s tím srovnali dobře. Kdo ne, vyletěl. Sladce znějící závazky Na současných vysokých školách pozoruji trend, který je v anglosaském světě daleko rozvinutější: začínají pomalu přebírat korporátní manýry. Zatím ne úplně, je to pozvolný trend, ale skoro každá fakulta už si dělá nějaké P. R. navenek a to P. R. přestává být odlišitelné od P. R. běžného mobilního operátora nebo lobbovací firmy. Letáky na křídovém papíře, optimistické slogany, barevné obrázky z komerčních fotobank, všudypřítomné odkazy na sociální sítě, e-shopy s propagačními předměty. Tak schválně, poznali byste na čelní webové stránce Univerzity Karlovy, že nejde o nějaký běžný informační portál, ale o prezentaci unikátní, skoro sedm set let staré instituce? Latina, taláry a diplomy na ručním papíře z Velkých Losin nám ustoupily do pozadí. Školní web se ve snaze o maximální modernitu stal poněkud tuctovým. Příčiny tohoto vývoje jsou různé, ale asi v tom bude hrát roli skutečnost, že vysokých škol je dnes strašlivě mnoho (jen si to proklikejte – čtyři záložky) a pro mladého Čecha je navíc velice snadné studovat v zahraničí. Situace se tedy převrátila – místo aby se osmnáctiletý maturant ucházel o studium na vysoké škole, musí se ta škola tak trochu ucházet o něj. Potřebujete-li jako instituce provozovat P. R. navenek, zkopírovat korporátní přístup je asi to nejjednodušší, co můžete udělat, protože korporace to mají „zmáknuté“. Jejich prosperita záleží na tom, vloudit se lidem po celém světě úspěšně do peněženky, pokud možno nejen jednorázově, ale natrvalo. Která to nezvládla, ta už dnes nejspíš neexistuje. Jenže spolu s korporátním P. R. můžete importovat i další rysy typické pro velké firmy. A jelikož velké firmy jsou (v Grahamově smyslu) konvenční skrz naskrz, může adoptování jejich mentality poškodit vaši kapacitu nezávislého myšlení. Jeden z takových rysů je povrchní pozlátko, které s P. R. úzce souvisí. Velké firmy se hrozně rády viditelně hlásí k různým dobře znějícím heslům a kauzám, zejména když je to nijak neohrožuje a nic to nestojí (nasejřit čínskou komunistickou stranu si nedovolí víceméně nikdo, čest výjimkám). To je velmi konvenční vzor uvažování. Dalším takovým rysem je ohromný strach z negativní publicity. Existuje mýtus, že sloni se bojí myší. V případě velkých firem to není mýtus, bez téhle podivné přecitlivělosti by měl Digitální Moloch utrum. Povšimněte si, že ty dvě věci spolu souvisí. Čím více těch sladce znějících závazků si veřejně naložíte, tím více budou různí aktivisti sledovat, jestli jste při poskakování po panákovi současných společenských tabu neudělali přešlap, a vymáhat tresty v případě, že ano. No, a do podobné situace se dostane každá univerzita, která akceptuje tento druh korporátního myšlení. Čím více různých inkluzivit, udržitelností, společenských zodpovědností a misí si vetkne do štítu, tím většímu dozoru bude podléhat a tím více se bude bát, že ji někdo na sociálních sítích veřejně zostudí za porušení tohoto kodexu nějakým zaměstnancem X. A to je špatná zpráva pro heretiky a svébytné myslitele všeho druhu, kteří bez porušování kodexů nemohou žít. Právě proto by univerzity k tomuhle druhu žvanivě pozlátkového P. R. sklouzávat neměly. Držet ústa a krok Další záležitost, která působí jako faktor posilující konvenčnost na vysokých školách, je způsob financování projektů. V grantových systémech jste velmi závislí na tom, co si o vás myslí vaši kolegové sedící v různých komisích. To se dá trochu odbourat anonymizací žádostí, aby komise nevěděly, o kom právě rozhodují. Ale v menších oborech, kde je odborníků je pár, ta anonymizace moc dobře nefunguje – studují-li nějaký druh prvoků jen na dvou pracovištích široko daleko, dost snadno si domyslíte, která žádost je od koho. Kromě toho i tady dochází ke konvenčnosti aspoň na úrovni tématu, které projekt řeší (věda podléhá všelijakým módám), nemluvě o jeho provedení. Je-li váš tým genderově vyvážený, ocitnete se o pár bodíků blíže ke slíbené dotaci atd. Nu, a jste-li řadový vědec či profesor, pro kterého je grantový systém důležitým prvkem jeho kariéry, pak máte docela dobrou motivaci „držet ústa a krok“. Pokud byste se třeba zastali kolegy, kterého se rozhodla nějaká skupinka za jeho výroky zkoupat, mohlo by se stát, že s další žádostí o grant pohoříte… Běžní lidé mají na tenhle druh nebezpečí dobrá tykadla a zalézají do ulity jen při náznaku toho, že by se mohlo něco dít. Zkrátka, grantový systém má velké slabiny a pokud chceme podpořit nekonvenční vědce, měli bychom uvažovat nad nějakými alternativami. Alternativy financování menších projektů Alternativy mě napadají minimálně dvě. Ani jedna není úplnou náhradou, budou fungovat spíš u menších projektů. Urychlovač částic za miliardu eur tímhle způsobem postavit nejde. Ale menší projekty jsou také zajímavé a někdy se stanou semínkem velkého skoku vpřed. Ta první alternativa jsou ceny (prizes). Vesměs vypsané s konkrétním cílem a konkrétní částkou odměny, někdy jen pro vítěze, jindy pro tři nejlepší týmy atd. Nevýhoda tohoto postupu je, že jednotliví soutěžící musejí svoji aktivitu pokrývat z vlastních zdrojů; to je velké omezení a možná by součástí průběhu soutěže měl být třeba přístup k vybavené laboratoři či dílně. Na druhou stranu, tímhle způsobem vznikají naprosto originální konstrukce, třeba rukavice překládající znakovou řeč do slov. Hodně takových cen vypsala NASA, s velmi zajímavými výsledky; je možné, že právě tyhle ceny popostrčily soukromý sektor do závodu o vesmír. Podobně existuje například cena pro toho, kdo dokáže prodloužit život laboratorních myší (Methuselah Mouse Prize). Hlavním pozitivem tohoto přístupu je, že soutěžící se snaží vyrobit něco, co skutečně funguje, a ne hezkou závěrečnou zprávu pro grantovou komisi (ideálně ve formátu PowerPoint). Hlavním negativem je asi to, že sponzorů pro takové projekty je málo. Ale ten princip se mi velmi, velmi líbí. Kdybych byl miliardářem, ročně bych třeba deset milionů na takové vědeckotechnické soutěže vydal. Už jenom pro potěšení z toho, co ti lidi vymyslí. Další alternativa je crowdfunding, kdy zdrojem financování jsou tisíce obyčejných lidí – nemilionářů. Nemýlím-li se, tímto způsobem je financován projekt TAME, ve kterém bude profesor Nir Barzilai studovat otázku, zda metformin, běžný a levný lék nasazovaný při lehčí formě diabetu 2. typu, nemá náhodou nějaké omlazovací účinky na organismus. Oni totiž diabetici léčení metforminem vykazují nižší celkovou míru úmrtnosti, což je zajímavý efekt, naznačující vyspravení metabolismu. Crowdfunding je, na rozdíl od cen, také docela dobrý na projekty uměleckého rázu – vydávání knih, divadlo, publicistiku, hudbu apod. Řadí se sem projekt Substack, americký server pro nezávislé komentátory, který jim umožňuje vybírat příspěvky přímo od čtenářů a má je chránit jak před nátlakem redakcí, tak před snižováním úrovně obsahu při „honění kliků“. Útočiště tu našli komentátoři jako Andrew Sullivan, Matt Taibbi a Yascha Mounk, vesměs zajímaví, ale tzv. kontroverzní lidé. Víte-li, že máte příznivce, kteří za vámi stojí natolik, že jsou ochotni kvůli tomu mírně zredukovat svoje jmění, daleko snáze se vám čelí nepříznivým až agresivním reakcím od protivníků. To je něco, co žádný grant ani cena nahradit nemohou. Cesta crowdfundingu má jediné riziko, zato však veliké. Nesmí se stát, že by banky nebo firmy vydávající platební karty přistoupily plně na progresivní pravidla hry a začaly odmítat zprostředkování plateb na základě politicky motivovaných blacklistů. První vlaštovky už se objevily loni, i když neúspěšné. Dost možná se jim bude potřeba do budoucna bránit zákonem.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-08 20:27:28

Boris Buden: Nevíme, zdali přežije Evropská unie, nevíme, zdali přežije globální kapitalismus

Tento muž patří k evropské intelektuální elitě, a přesto ji usvědčuje z krátkozrakosti. Zpochybňuje pojem populismus, a přesto věří, že by s budoucností měla experimentovat masa. Současně tvrdí, že ve vztahu k budoucnosti jsme bezmocní, a proto měníme minulost. Paradox na paradox.     V těchto dnech si připomínáme třicáté výročí revoluce (rozhovor byl natočen v listopadu 2019, pozn. red.). Co bychom si měli připomínat a co oslavovat? Na takovou otázku by vám různé společnosti – i různé jejich části – odpověděly různě. Guardian nedávno uveřejnil velice zajímavé výsledky výzkumu mínění lidí žijících v bývalých východoevropských komunistických zemích, dnes členských státech Evropské unie. Většina z nich sice hodnotila postkomunistický vývoj pozitivně, ale do budoucna hleděla s obavami. Nebyli si jisti směrem, kterým se jejich země vydaly.   Start dobrý, na trati bloudění? (smích) Ale je to jen průzkum. Kdybyste se v roce 1938 v nacistickém Německu zeptal Němců, co je lepší, zdali Výmarská republika, nebo Hitler, pravděpodobně by vám řekli, že za Hitlera je to mnohem lepší. Nebo položte dnes Rusům otázku: Je lepší Putin, nebo byl lepší Jelcin? Jakou dostanete odpověď? Myslím, že vám řeknou, že Putin je mnohem lepší. Záleží ale taky na tom, koho se ptáte, protože v každé zemi jsou vítězové i poražení.   Nemáte jednodušší odpověď? Mám dlouhou paměť. Byl jsem v Praze na počátku osmdesátých let, takže z mé zkušenosti mohu říci, že vidím zlepšení.   Spíš jsem myslel, že byste mohl říci něco v tom smyslu, že je to dnes lepší, protože máme svobodu nebo protože můžeme volit, koho chceme. Je to o dost složitější.   Proč? Protože bychom neměli mluvit jen o Česku nebo jen o postkomunistických zemích. Měli bychom – po třiceti letech od oněch událostí už to snad není zločin – hovořit o Evropské unii a globálním kapitalismu, a ten je v krizi. Před deseti lety jsme měli jednu finanční krizi a s největší pravděpodobností směřujeme ke druhé. A Evropská unie je rovněž v krizi. Napadlo někoho před třiceti lety, že se může Evropská unie rozpadnout? Že může nastat brexit?   Časy se mění. Časy se strašlivě mění. V roce 1990 si všichni mysleli, že nás čeká skvělá budoucnost, že stačí zkopírovat recepty západních rozvinutých zemí a že všechno v našich zemích bude v nejlepším pořádku; že už nebude žádná krize a že se naše děti budou mít báječně. Všichni jsme se na tento svět těšili. Tento pocit jistoty je pryč; budoucnost je nejistá. Nevíme, zdali přežije Evropská unie, nevíme, zdali přežije globální kapitalismus; je mimochodem docela reálná možnost, že nepřežije. To vše se děje ve chvíli, kdy k evropským břehům připlouvají tisíce a tisíce migrantů, uprchlíků, kteří se zoufale snaží proniknout na kontinent a zlepšit trochu své životy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ale svobodu přece máme. To ano, to jistě. (smích)   Ještě se vraťme k uprchlíkům… …omlouvám se, že vás přerušuji, ale když o nich mluvíme v Česku, měli bychom si možná vzpomenout na rok 2003 a na to, že to byl například i Václav Havel, kdo podpořil intervenci do Iráku.   Oplatím stejnou mincí: Mluvíme-li v Česku třicet let po revoluci, měli bychom oslavovat Václava Havla? Nevím… (přemýšlí) Je pro mě poměrně nepříjemné být třeba už jen na Letišti Václava Havla, je to podivný pocit… Jsem rozpačitý ze všech těch malebných obrázků zobrazujících svobodomyslné jedince vzpírající se totalitarismu a užívající si hudbu Lou Reeda.   To je docela pěkný obrázek. Nádherný.   Mluvíte ironicky. Nemýlím-li se, Václav Havel měl dokonce příležitost vyslechnout si koncert Lou Reeda v Bílém domě, a nemýlím-li se, jistě si ho skvěle užil a já mu to přeji, jenže rozhodnutí, která učinil poté, co si tento koncert užil, měla strašlivé, ne-li katastrofické důsledky pro nemalou část světa; a Evropa teď čelí v podstatě jen tomu, co i někteří její političtí vůdci – například svobodomyslný Václav Havel poté, co si poslechl Lou Reeda – způsobili. Víte například, kolik migrantů uvízlo v Bosně, na bosensko-chorvatských hranicích? Je jich pěkná řádka tisíc. Je Bosna viníkem toho všeho? Já si to nemyslím. Viníci jsou ti, kdo učinili rozhodnutí. Proč nenesou následky? Někteří činí rozhodnutí, někteří nesou důsledky.   Tak to bylo vždy. To je sice pravda, ale nemyslíte, že jsme na tom dost špatně, když o něčem, co je pro demokracii natolik zásadní jako suverenita lidu, můžeme jen cynicky utrousit, že to nelze realizovat? Asi to ale neplatí obecně. Třeba německá politická elita – a možná dokonce i německý elektorát – si stále ještě může myslet, že suverénní rozhodnutí činí, ale to například ani v nejmenším není případ takových Řeků.   Nebo Chorvatů? Něco vám – jako člověk pocházející z Chorvatska, na což teď bezpochyby narážíte – řeknu. Byl jsem teď na jedné konferenci veřejných intelektuálů v Sacharovově centru v Moskvě a mluvil jsem tam trochu i o Chorvatsku a zmínil zjevnou skutečnost, že reálným mocenským centrem v této zemi není chorvatský parlament ani chorvatská vláda, ale americká ambasáda. To tam jsou činěna nejvýznamnější rozhodnutí; spolu s Evropskou unií je americká ambasáda nefalšovaným suverénem Chorvatska. To je prostý fakt, ostatní je doprovodný program. Okamžitě poté, co jsem to řekl, mě ruská inteligence onálepkovala jako levičáka. V centru Moskvy… V ruských liberálních kruzích se o Spojených státech kriticky hovořit asi nesmí, a porušíte-li bonton, jste extrémně nebezpečný levičák. Byla to pro mě moc hezká zkušenost, byť předpokládám, že podobnou bych získal i v menších východoevropských postkomunistických zemích. Nad tím se dá asi i mávnout rukou, ale jen tehdy, pokud systém funguje, pokud se nic moc zvláštního neděje; jenže to není náš případ. Dnes – v čase globálního neoliberálního kapitalismu a klimatické změny – je v sázce příliš mnoho na to, abych nad tím mávl rukou. Dnes je třeba bojovat za záchranu důstojného života.   Může být zachráněn? To je otevřená otázka.   Ale naději máte. Vždy je naděje. Doufám v politizaci mas a mladých lidí.   Mladí lidé… Každý říká „mladí lidé“… Myslím, že je chimérou hledat spásu v mládí. Možná.   Je-li otázka záchrany důstojného života otevřená, co nám hrozí, pokud se naděje na jeho záchranu nerealizují? Nástup nikoli konzervativních pravicových řešení, to by nebylo tak strašné, ale nástup hluboce antidemokratických řešení.   Někteří lidé dnes mluví v souvislosti s Trumpem přímo o fašismu. S tím mám trochu problém. Je Trump postfašista nebo nový fašista nebo starý fašista? Nevím… Spíše bych řekl, že nastal pohyb směrem k novému typu autoritářské politiky, která je dnes nazývána populismem.   Slovo populismus se vám v tomto smyslu zamlouvá? Slovem populismus elita častuje masy, když je viní…   …z hlouposti… …z toho, že ji nenásledují. Ale ještě mi dovolte pár slov obecně k populismu. Není to vhodný pojem. Co nám vnucuje? Že je tu nějaká střední cesta a že nalevo od ní je levicový populismus, napravo pravicový populismus… Oba jsou v tomto smyslu stejně špatné, neboť řeší problémy bez racionální expertízy, jinými slovy se tím říká, že je řeší bez racionálně uvažující elity. Tato střední – de facto technokratická – cesta, tato myšlenka demokracie mající společenskou základnu ve středních vrstvách, jež jsou subjektem racionality, vlády práva a ochránci stability, je vlastně docela nová. Nezapomínejme přitom na to, že v rozvinutých zemích neoliberální kapitalismus ničí právě tyto střední vrstvy a že se v nich propast rozprostírající se mezi bohatými a chudými zvětšuje. To je velice nebezpečné. Výsledkem toho všeho je třeba takzvaný populista Viktor Orbán v Maďarsku…   …nebo takzvané populistické hnutí Podemos ve Španělsku, nebo třeba takzvaný populista Bernie Sanders ve Spojených státech. Jinými slovy, nenadužívejme pojem populismus – je využíván elitou k tomu, aby si udržela moc a mohla rozhodovat o věcech, o kterých rozhoduje ráda. To slovo nám má říci, že masy mají špatnou ideologii, že činí špatná rozhodnutí a že by udělaly nejlépe, kdyby se podvolily standardním řešením, nebo mlčely.   Vzedmutí tohoto takzvaného populismu je zjevným symbolem krize liberální demokracie. Zjevným symbolem.   Máme z toho, že je liberální demokracie v krizi, mít radost, anebo se máme bát, co přijde po ní? Obojí. Před třiceti lety se lidé do budoucna dívali s optimismem. Věřili, že krize patří minulosti, že nastává éra růstu všeho – svobody, ekonomické prosperity… S tím je, jak jsem už řekl, konec. Krize přichází, a krize bohužel může vyústit všelijak. Může skončit válkou, opuštěním základních standardů vlády práva. Já vím přesně, o čem mluvím. Pamatuji si na rozpad bývalé Jugoslávie. To bylo také jedno takové vyústění krize. Vzpomínám si, že někteří lidé v této krizi – na jejím počátku – spatřovali naději; mnozí byli přesvědčeni, že z ní vzejde něco dobrého, jenže nevzešlo. Ještě jednou mi dovolte zopakovat: Nehrajme s elitou hru s populismem. Nenechme elitu, aby s využitím tohoto slova udržovala status quo. Současný systém je třeba radikálně změnit.   Předpokládám tedy, že existuje nějaká alternativa k současnému systému? Alternativy neexistují.   Pak nevím, jak změnit systém. To, že si nemyslím, že existuje nějaká laboratoř, ve které by chytré hlavy testovaly a vynalézaly alternativy, přece ještě neznamená, že musím bránit status quo. Budoucnost je otevřená, nelze ji plánovat předem. Experimentujme.   Kdo, když ne chytré hlavy, by měl přijít s alternativou? Masa, tedy právě ti, které pojem populismu vylučuje z debaty; ti by snad mohli vytvořit lepší svět.   Jak chcete tyto masy oslovit? Podívejte se na Trumpa – tomu se to daří velice dobře. Totéž platí třeba pro Putina, pro Orbána…   …jinými slovy, tyto masy se daří mobilizovat pravicovým politikům, ne těm levicovým; ti prohrávají. Mluvíme-li o krizi, je třeba doplnit, že mluvíme o krizi levice.   Změňme téma a ještě jednou se vraťme k výročí československé revoluce. Jak si vysvětlujete, že Češi po necelých třiceti letech od pádu komunistického režimu vynesli ve volbách do funkce premiéra bývalého člena komunistické strany Andreje Babiše? Co značí tato volba? Babišův příběh není výjimečný. Zapomněli Češi volbou Babiše na komunistický totalitarismus? Já si to nemyslím. Nezapomněli, ale mají jistý pocit kontinuity; zpochybňují revoluci jako událost, která vše staré smetla…   …to je ale přece jádro definice revoluce, alespoň té slovníkové. Revoluce je absolutní diskontinuitou. Staré je mrtvé, rodí se nové. Zlom, přerod… Tak se to dosud prezentovalo. Je to ostatně docela přirozené. Kontinuita není tak zajímavá jako óda na radikální diskontinuitu. Já to chápu, ale protože leccos vím o bývalé Jugoslávii, tak bych rád řekl, že jsem si plně vědom kontinuit dokonce i v takové záležitosti, jakými jsou neoliberální politiky; vždyť ty byly součástí – bytostnou součástí! – jugoslávské „socialistické“ ekonomiky. Ale jak říkám, já chápu všechny ty porevoluční teze o hlubokých a nepřekročitelných propastech mezi centrálním plánováním a tržní ekonomikou. Ti, kteří je vedou, se totiž cítí lépe. Co je ale vlastně společnost? Existuje dnes ještě něco takového? A co je ekonomika? Je ekonomika jen věcí růstu, anebo má ekonomika lidem sloužit a přispět ke kvalitnějším životům? Lidé si tyto otázky začínají znovu pokládat, a kdo ví, možná, že právě takové otázky jsou důvodem zvolení bývalého komunisty. Babišův úspěch není – alespoň si to se svou omezenou znalostí českého prostředí nemyslím – pouhopouhým výronem nostalgie po komunistické minulosti, mám pocit, že je symptomem nepotlačitelnosti jistých kontinuit, jistého tázání, které o sobě dává vědět právě prostřednictvím takovýchto symptomů. Zdá se mi zjevné, že lidé potřebují silnější pocit bezpečí. Bojí se o sebe i o své děti a jejich budoucnost, a to kvůli globálnímu kapitalismu, který se vyvinul tak, že děsí. Zprivatizujme všechno a nechme se neviditelnou rukou trhu nést ke světlým zítřkům! Věří tomu dnes – po třiceti letech – ještě někdo?   Vrátím se k otázce, kterou jste před chvilkou sám položil: Existuje dnes ještě něco takového jako společnost? Vím, že jste o tom psal v knize Konec postkomunismu, ale mohl byste svou tezi vysvětlit? Vždy v této věci cituji experta nad jiné povolaného – Margaret Thatcherovou. Ta v osmdesátých letech řekla, že nic takového jako společnost není, že jsou pouze jedinci a rodiny. Thatcher nebyla socioložkou, neteoretizovala, byla političkou, ženou praxe. Jejím větám je třeba rozumět performativně. Na společnost nejprve tvrdě zaútočila a poté, co se její útok zdařil, a společnost byla po jejích zásazích v troskách, vyhlásila, že společnost není; měla samozřejmě pravdu.   Ale dnes běžně slovo „společnost“ používáme. Asi tedy něco takového být musí, jinak bychom mluvili z cesty. Tím slovem máme dnes na mysli nějaký druh identitární komunity, třeba národ.   Ale nejen to, třeba tím také máme na mysli soudní systém… …založený na liberálním pojetí vlastnického individualismu. Jedince dnes chápeme jako jednu ze smluvních stran uzavírajících společenskou smlouvu a jako takovému je mu přiznána rovnost před zákonem. Jenže to je problém, protože takovou liberální představu rovnosti přesvědčivě zpochybnila třídní, feministická i postkoloniální kritika. Ale jistě, mnozí z nás stále věří ve společnost založenou na rovnosti před zákonem; věří, že lze vypěstovat společenskou soudržnost či solidárnost bez čehokoli dalšího.   Je to o institucích, o spolcích, stavovských či pracovně-právních organizacích? Je to i o institucích, ale je to také o krizi národního státu v globálním kapitalismu.   Národní státy jsou dnes slabé? Neřekl bych, že jsou tak slabé. Jde-li o co nejlevnější prodej pracovní síly na globálním trhu, jsou velice silné – a úspěšné. Kapitál přitahovat umí velmi dobře. A silné jsou i jindy. Třeba dokážou učinit natolik silné rozhodnutí, že vyšlou své vojáky do Afghánistánu, do války, kterou není možné vyhrát; přesto, nemýlím-li se, i vaše země své vojáky do této země vysílá. Jinými slovy, národní státy jsou velice silné – v největších hloupostech. Slabé jsou v takových maličkostech, jako je třeba zdravotní péče…   Je globalizace hrozbou? Globalizaci se nelze vyhnout. Návrat k suverénnímu národnímu státu je iluze.   Podle Trumpa ale nadešel čas patriotů, návratu k národnímu státu. Patrioti jsou dnes všude. Ale opakuji – návrat je iluze. Je to politická rétorika.   Ta je ale pro některé lidi tišícím prostředkem na chaos moderního světa, ve kterém se cítí nejistě. Pro některé lidi to tišící prostředek skutečně je, ale nezapomínejme, že Trump je obojí. Trump je nejen odpovědí na chaos, Trump současně chaos plodí. Je ztělesněním utopie národního znovuzrození, návratu ke starému pořádku, suverenitě, moci, impériu. V globální situaci vytvořené neoliberalismem je však takováto obroda možná jen násilím. To bychom si měli vždy uvědomit. Mluvíme-li o touze po návratu do minulosti, dovolte mi trochu odbočit. Společnost byla dlouho chápána jako forma společenství definovaná společnou budoucností. Lidé byli sociální bytosti hledící dopředu – na to, co přijde. Platí to ještě? Já si to nemyslím. To, co zbylo ze společnosti, se mnohem více zajímá o minulost a přetváří ji. V jedné své eseji píši, že jiná minulost je opravdu možná, že máme takřka absolutní svobodu měnit to, co bylo, jenže problém je, že nemáme šanci změnit cokoli podstatného na tom, co přijde. Ztratili jsme tu schopnost. A tak se obracíme do minulosti a produkujeme nejrůznější nové a krásné minulosti, měníme je dle svých představ; tím obrozujeme své politické identity. Viktora Orbána můžeme mimochodem zredukovat na komplex traumatických problémů maďarských dějin posledních sta let. {/mprestriction}  Boris Buden (*1958, Garešnica) je chorvatský kulturní kritik a filozof. V roce 1990 v Záhřebu založil časopis Arkzin, do chorvatštiny přeložil několik děl Sigmunda Freuda. Své eseje zveřejňuje v časopise Zeitschrift für Psychoanalyse und Gesellschaftskritik, Literatur und Kritik a v kulturní revue Springerin. Je autorem řady knih, například Der Schacht von Babel. Ist Kultur überzetzbar? (2004). Česky vyšlo: Konec postkomunismu. Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti (Rybka Publishers 2013). V současnosti je hostujícím profesorem na Bauhaus Universität ve Výmaru. Žije v Berlíně a ve Vídni.

Čas načtení: 2019-09-26 08:09:26

Návod k použití genderového manuálu

Jedno vydavatelství si před časem vyžádalo odborné doporučení, jak užívat češtinu genderově korektně. Anonymizovaný manuál pak zaslalo pisatelce následujících pár řádků s otázkou, zda ho lze uvést do redakční praxe. Oponenturu v upravené podobě uveřejňujeme nikoliv jako polemiku (původní manuál zde neuvádíme a jeho autorství neznáme), ale spíše jako alternativu k obdobným normativně formulovaným návodům. Příspěvkem chceme též vyjádřit sympatii jazykovědcům, kteří nyní opět čelí poptávce po jednoduchých odpovědích typu „přechylovat se musí“ či „přechylovat se nesmí“. Zpravidla raději vyzývají k rozlišování různých situací či textů, v nichž týž jazykový prvek může dorozumění sloužit, anebo bránit. Začnu tím, v čem s autorkou či autorem Manuálu genderově senzitivního užívání jazyka souhlasím: citlivost ve vyjadřování všichni potřebujeme jako sůl, a tím více v české společnosti L. P. 2019. Jazyk se ve veřejném dorozumívání často zneužívá k tomu, aby zraňoval, urážel či více předstíral, než sděloval. Potřebujeme se učit citlivosti vůči menšinám (nebo umenšovaným či přehlíženým), ovšem i většinám, jednotlivcům a rovněž vůči jazyku, jímž se vyjadřujeme. Uvážíme-li, že jazyková komunikace má ještě řadu funkcí (podle Jakobsona nejméně šest), stojíme každodenně před značně komplexním zadáním: vyjadřovat se vhodně, výstižně, přiměřeně, neotřele a citlivě vůči všem, o nichž mluvíme a k nimž se obracíme. Došlo k blokádě ze strany… Jako hlavní problém manuálu vidím jakési zúžené, tunelové vidění komunikace, které se omezuje na genderovou citlivost, ale na citlivost k vyjadřování nedbá. Za exemplární považuji návrh upravit větu Aktivisté zablokovali těžební infrastrukturu, získali si i podporu sousedů na následující: Došlo k blokádě těžební infrastruktury ze strany aktivistické komunity za podpory místních. Autorka nebo autor z výběrové nelibosti vůči generickému maskulinu namísto věty s jasným podmětem a přísudkem (aktivisté zablokovali) nabízí došlo k blokádě ze strany aktivistické komunity. Zde lze připomenout jedno z šesti praktických doporučení George Orwella ze stati Politika a anglický jazyk (1946): „Pokud je možné nějaké slovo vynechat, vždycky to udělejte.“ Manuál nám nepřímo radí opak: prodlužovat texty tím, že budeme z českých slov namísto vět sestavovat slovní řetězce podle anglické gramatiky. Namísto pádových koncovek s jasným významem budeme používat předložky a šroubovat z nich konstrukce „ze strany“ a „za podpory“, vyhneme se označení podmětu (nebo z něj vytvoříme neutrum) a plnovýznamová slovesa v určitém tvaru vyměníme za náhražky typu „došlo k blokádě“. Tento příklad představuje pars pro toto uvažování o jazyce, které chce vytvářením systému vyjadřovacích tabu dosáhnout žádoucí změny myšlení, a tím i skutečnosti. Nevěřím, že touto cestou výrazně zlepšíme skutečnost. Proměna citované věty však dokládá, že si tak můžeme ztížit dorozumívání. Za jednostranný považuji v manuálu i výklad přechylování, redukovaný na příponu -ová. To však je jen jedna z mnoha přechylovacích přípon v češtině. Bohemisté dokola trpělivě vysvětlují, že všechny přípony ženských podstatných jmen umožňují jejich skloňování, a tím i zasazení do české věty, která nemá pevný slovosled, takže větné role poznáme právě podle pádových a slovesných koncovek a jejich gramatické shody či neshody. Nepřechýlením jméno ve větě strne (přestane se ohýbat) a někdy strne i jeho okolí: například v jednom článku na Aktualne.cz se v redakční poznámce vysvětluje, že Monika Pajerová je matka Emma Smetana – redakce sama se zjevně už nevyznala v tom, co se z hlediska úzce vnímané korektnosti „smí“ a „nesmí“ nejen přechylovat, ale i skloňovat. Internetová jazyková příručka obsahuje obecně dostupné sdělení, že přechylovat příjmení pocházející z cizích jazyků není povinnost – jen se to v souvislých textech spíše doporučuje a v textech heslovité povahy, například v úředních dokumentech nebo seznamech literatury, je často funkčnější podoba nepřechýlená (kéž by k tomu přihlédli i čeští zákonodárci a zákonodárkyně!). Existují četné zvláštní případy, například nepřechýlená příjmení, která lze skloňovat (končí-li kupříkladu na samohlásku -a) – pak je přechylování nadbytečné. Podstatné je vždy přání nositelky jména, úzus rodiny, subkultury, původní jazyk (přechyluje i řada jiných jazyků a je sporné přechylovat jméno již přechýlené) atd. Funkční pohled na jazyk nám dává na vybranou a vybízí nás k přemýšlení a k tomu, abychom vhodnou formu volili situačně. Redakce nakladatelství by se z praktických důvodů měla usnést na jednoduchém převažujícím postupu s tím, že vždy lze připustit odůvodněnou výjimku nebo porušení stanovené konvence z dobrých důvodů. Neboť pravidla jsou pro lidi (respektive pro jejich texty), ne lidi (a texty) pro pravidla. S dostupnými argumenty bohemistů se však manuál nevyrovnává. Přitom se vyjadřuje značně normativně (kupříkladu opakuje slovo progresivní, česky „pokrokový“ – s touto nálepkou měly humanitní vědy v Československu v druhé polovině 20. století tak neblahou zkušenost, že bychom si to v roce 2019 mohli ještě pamatovat), a přitom nepřesně – mluví například o „lingvistickém sexismu“ (což je necitlivé k lingvistkám i lingvistům; míněn byl asi jazykový sexismus). Alternativy i přednosti generického maskulina Manuál navrhuje alternativy generického maskulina. Některé z nich lze v redakční praxi obezřetně adaptovat, zvážíme-li jejich fungování nejen v ohleduplné společenské komunikaci, ale i v české větě. V souvislém textu se mi jako nejvhodnější jeví výčet („prosté uvádění osob a skupin v obou tvarech“; tedy například aktivisté a aktivistky, respektive aktivistky a aktivisté; nevýhoda: prodloužení textu) a opisy (pokud ovšem nezkomplikují sdělení či větnou stavbu, jako se to přihodilo u výchozího příkladu, v němž se namísto slovesa zablokovali nabízí došlo k blokádě). Je užitečné vědět o dalších způsobech, byť s mnohem omezenějším užitím: splitting (uvedení alternativ pomocí lomítka; příklad: aktivista/ka) pro texty heslovité nebo úřední povahy; asterisk (neboli hvězdička; na rozdíl od lomítka má naznačit více rodů než dva a umožňuje neidentifikovat se s žádným rodem; příklad: prodavač*ka) v textech komunity, pro niž je konvenčním, srozumitelným znakem. Stěží srozumitelné bude v češtině střídání rodů v navržené podobě: budeme-li hovořit v jednom odstavci zástupně například o aktivistce, v dalším o aktivistovi a takto střídavě označovat všechny aktivisticky naladěné bytosti všech rodů, zamýšlená rovnováha nevznikne. Ženský gramatický rod aktivistka přísluší výlučně ženám, zatímco obecně užité maskulinum zahrnuje potenciálně lidi všech rodů. V jiných případech zas zastupuje všechny rody femininum: kromě slov jako bytost, osobnost, celebrita nebo velryba je rozšířeným generickým femininem plurál děti. Právě u něj zřetelně vnímáme, že v češtině se gramatický rod často nekryje s rodem „přirozeným“, a nikoho to nemate: z pouhé formy podstatného jména (ani z gramaticky shodného slovesa, přídavného jména atd.) přece nevyvozujeme, že všechny děti jsou holčičky nebo že chlapci jsou dětmi druhé kategorie. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na rozdíl od dvojice aktivistů a aktivistek však nemáme u dětí nebo velryb na vybranou mezi formou v maskulinu a femininu – a o takové případy jde nejspíš bojovnictvu proti generickému maskulinu nejvíce. Návody na vyvažování střídáním rodů nebo jejich výčtem však nepočítají s širokou oblastí výpovědí, v nichž je subjekt v gramatickém mužském rodě kritizován, haněn či spojen s jednoznačně negativními významy. Představme si historický výklad, který by ve snaze o korektnost pojednával o nacistech a nacistkách, komunistkách či komunistech, antisemitech a antisemitkách, okupantkách a okupantech atd. To by ke genderovému porozumění, natož smíru, nevedlo. Tím se dostávám k výchozímu předpokladu manuálu, že generické maskulinum upírá ženám hodnotu ve společnosti. Pokud by tomu tak bylo, pak by jim upíralo také vše záporné, co je s generickým maskulinem (zobecňující výrazy jako loupežníci, vrazi, fašisti, rasisti, homofobové atd.) spojováno. V praxi se však ke generickému maskulinu uchylujeme jako k neutrálnímu tvaru, který přirozený rod jasně neoznačuje. Stále zůstává nejúspornějším způsobem, jímž vyjadřujeme všechny rody (a zároveň žádný určitý rod, pokud jej neznáme), a mnoho mluvčích tomu nejspíš rozumí – ovšem někteří ne (nebo to neakceptují) a kvůli nim si rádi budeme lámat hlavu a rozšíříme si repertoár jinými způsoby. Generalizace navíc často vychází z neznalosti nebo ze snahy obejít určitější vyjádření. Proto se nabízí ještě jedna alternativa, kterou však manuál nezmiňuje: vyjadřovat se co nejkonkrétněji (tedy stavět věty na jasném podmětu a přísudku v aktivu), a tím se vyhnout stereotypům a neurčitostem všeho druhu. Na závěr ještě nesmělý návrh: pokud nesouhlasíme s některými nerovnostmi v životní realitě, měňme nejdřív tuto realitu ohleduplným a přátelským chováním ke všem umenšovaným a přehlíženým nebo „jiným“. Naše vyjadřování se už s touto novou skutečností – nebo jejím novým vnímáním – bude muset vyrovnat.   Převzato z webu Literární bašta Dobré češtiny, kde najdete další texty nejen o českém jazyce.

Čas načtení: 2024-03-08 10:34:56

Je možný světový mír?

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Oswald Spengler Telegrafická odpověď na anketu amerického magazínu Cosmopolitan Na otázku, zda bude někdy možný světový mír, může odpovědět jen znalec světových dějin. Být znalcem světových dějin však znamená znát lidi podle toho, jací byli a vždy budou. Většina lidí nikdy nepochopí, že velký rozdíl spočívá v tom, zda o budoucích dějinách […] Mohlo by vás zajímat: Za fašistickou Evropu: Krátký úryvek z „Alternativy… Agenda 2030 Z brevíře disidenta I. Oswald Spengler: Pruský socialismus Pojem a smysl Evropy The post Je možný světový mír? appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2024-03-27 12:12:30

Mléko, nebo nemléko? Rostlinné alternativy jsou i dvakrát dražší. Trend mohou změnit stát i obchodníci

Počet lidí omezujících konzumaci masa v Česku stoupá, růst však brzdí vyšší ceny rostlinných alternativ. Nemá na ně vliv přitom jen poptávka zákazníků. Článek Mléko, nebo nemléko? Rostlinné alternativy jsou i dvakrát dražší. Trend mohou změnit stát i obchodníci se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-04-02 10:31:00

Změny ve VMware otevírají diskuse v českých firmách: Proxmox jako výkonná a bezplatná alternativa

Praha 2. dubna 2024 (PROTEXT) - S nedávným převzetím VMware společností Broadcom a následným přechodem z modelu trvalých licencí na předplatné čelí mnoho českých firem nejistotě ohledně budoucích IT nákladů. Tyto změny, spolu s alarmujícím zvýšením licenčních poplatků VMware – v některých případech až dvanáctinásobným – vyvolávají vážné otázky o budoucnosti IT infrastruktury a hledání cenově dostupnějších a flexibilnějších řešení. V tomto kontextu se jako vhodná alternativa nabízí open-source platforma Proxmox, která představuje flexibilní a cenově přístupnou cestu pro virtualizaci a kontejnerizaci.Proxmox se vyznačuje výkonným řešením pro správu virtualizovaných serverů a kontejnerů, které poskytuje uživatelům nejen úplnou svobodu od licenčních poplatků, ale také rozšířené možnosti pro zajištění bezpečné a efektivní IT infrastruktury.„Vzhledem k nedávným změnám v licenční politice VMware, které mohou v extrémních případech vést až k dvanáctinásobnému navýšení poplatků za jejich služby, není překvapením, že technologičtí manažeři v českých společnostech hledají alternativy. V současné situaci, kdy nespokojenost a nejistota vyvolaná akvizicí společnosti Broadcom dosahují vrcholu, se přechod na alternativy jako Proxmox jeví jako klíčový krok k zachování kontroly nad IT výdaji,” říká Damir Špoljarič, CEO vshosting.Přechod na Proxmox může českým firmám přinést řadu klíčových výhod:● Nulové licenční poplatky: Jako open-source řešení Proxmox nevyžaduje licenční poplatky, což firmám umožňuje dosáhnout výrazných úspor.● Výkonnost a škálovatelnost: Proxmox zajišťuje spolehlivé řešení i pro náročné pracovní zatížení s podporou pro clustery a live migraci.● Zabezpečení: Integrované bezpečnostní funkce včetně firewallu, šifrování a autentizace uživatelů chrání citlivá data a infrastrukturu.Uživatelská přívětivost: Intuitivní webové rozhraní Proxmoxu usnadňuje správu a dohled nad virtuálními prostředími a přispívá k dlouhodobé úspoře provozních nákladů.Spolupráce se zkušeným technologickým partnerem, jako je vshosting, přináší do procesu přechodu na Proxmox rozsáhlé zkušenosti a odborné znalosti, které jsou nezbytné pro efektivní a hladkou realizaci. Vshosting se zaměřuje na hloubkovou analýzu IT prostředí svých klientů, na základě které vypracovává strategické plány přizpůsobené specifickým potřebám a cílům každého podnikání. Tyto plány jsou zaměřeny na optimalizaci infrastruktury a zahrnují vývoj migračních strategií a metodik. Cílem je zajistit, aby migrace proběhla hladce, s minimálním přerušením běžných operací.Vshosting také poskytuje podrobné poradenství a asistenci v průběhu celého migračního procesu. Díky dlouholetým zkušenostem s implementacemi Proxmoxu v různých klientských instalacích a jeho dlouhodobému využívání v interních systémech, vshosting nabízí ověřená řešení, která zvyšují spolehlivost a efektivitu IT systémů.Specializovaná podpora a služby nabízené vshostingem jsou klíčové pro úspěšnou transformaci IT infrastruktury, minimalizaci rizik a maximalizaci efektivity a bezpečnosti. Výsledkem je modernější, flexibilnější a ekonomicky výhodnější IT infrastruktura pro podniky, která jim umožňuje lépe reagovat na měnící se tržní podmínky a technologické požadavky. Rozhodnutí pro Proxmox, podpořené dlouholetými zkušenostmi a odborností vshostingu, tak otevírá dveře k efektivnější a bezpečnější budoucnosti v oblasti IT.Společnost vshosting je největším poskytovatelem prémiového hostingu v České republice. Vznikla v roce 2006 a k dnešnímu dni pečuje o více než 8000 serverů českých i zahraničních internetových projektů. Mezi internetové servery, kterým zajišťuje vshosting provoz, patří například internetové obchody GymBeam, Košík.cz, Notino, Pilulka a stovky dalších, ale i technologické společnosti jako Shoptet nebo Shopsys. Firma vshosting hostuje více než 60 % českého a slovenského e-commerce trhu a disponuje vlastním datacentrem. Více informací najdete zde.    

Čas načtení: 2024-04-18 17:00:30

Mapy Google dostanou funkci, která vás bude odrazovat od použití auta. O co jde?

Ve snaze přimět uživatele, aby se do cíle dostali autobusem nebo vlakem místo jízdy autem, nebo ještě lépe, aby používali vlastní nohy, budou mít Mapy Google novou funkci. Vedle jízdních tras aplikace zobrazí alternativy veřejné dopravy a chůze, které uživatele dostanou do cíle bez nutnosti „skočit“ za volant. Tyto alternativy se objeví, „pokud jsou cestovní doby srovnatelné a praktické“. Google to dnes oznámil v novém blogovém příspěvku. […]

Čas načtení: 2024-06-12 17:00:01

Další nejmodernější americká stíhačka se zřítila. Kupuje ČR kvalitu, nebo nepotřebný šrot?

Nejen USA, ale i jiné státy zaskočila další nehoda nejmodernějšího stíhacího stroje F-35 nedaleko města Albuquerque ve státu Nové Mexiko. Zřícení letounu potvrdilo skutečnost, že technický stav F-35 není ještě zcela vyladěný, jak by se od stíhače 5. generace očekávalo.  Technické potíže sráží letoun dolů Technické potíže u amerických letounů jsou již staršího data, nejviditelnější vadou či nedodělkem je přehřívání motorů Pratt & Whitney, při vysoké rychlosti může také dojít k poškození povrchu stroje, a tím i snížení schopnosti stealth (obtížná zjistitelnost), která je jednou z klíčových vlastností stíhače. Rovněž se hovoří o nepřesnosti kanonu, jímž je F-35 vybaven.  Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Vzhledem k tomu, že stroje za 150 miliard, k nimž musíme připočítat i přidružené vybavení, výcvik pilotů a úpravu letištních ploch a jež budou dodány také ČR, nabízí se otázka, zda měla ČR v tomto směru šťastnou ruku, anebo měla raději dát přednost řešení v podobě stíhačů Gripen a pokračování v jejich pronájmu. Ostatně švédská strana se aktivně přimlouvala za to, aby ČR využila nabídku prodloužení pronájmu.  Maďarsko zvolilo svou cestu Vojenští odborníci o stíhači F-35 soudí, že je na trhu v podstatě jediným dostupným strojem 5. generace, který se stane v brzké době standardním letounem NATO, a pokud by ČR jej nenakoupila nyní, nemusela by se na ni už dostat velmi dlouho řada. Nicméně ne všechny státy F-35 kupují, Maďarsko jde svou cestou a dalo již několikrát najevo, že letouny 5. generace si nehodlá pořizovat. Argumentuje tím, že jsou drahé a nákladná je rovněž jejich údržba, jakož i jedna letová hodina.  Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Bývalý náměstek ministerstva obrany Daniel Koštoval má v otázce pořízení letounů F-35 pro ČR jasno a ve světle poslední nehody stroje pro web Čtidoma.cz uvedl: „Pokud jsme si stanovili určitý cíl vzdušných sil, to znamená nakoupit letoun F-35, tak určitě bych akvizici neodkládal.“  Byly ve hře i jiné alternativy? Pokud jde o samotnou nehodu letounu, Koštoval k tomu dále doplňuje: „Co se týče vámi zmiňované nehody, nejednalo se o verzi Block 4, kterou dostane v budoucnu ČR, ta se teprve vyvíjí. Spíše bych si hlídal to, aby vývoj Blocku 4 nezaostával. Ještě bych k tomu dodal, že letadlo, které se zřítilo, letělo z továrny k předání americkým vzdušným silám, zatím tak nevíme, jestli můžeme hovořit o technické chybě, nebo chybě pilota.“ Putinův tank jen na vojenské přehlídky. Proti Ukrajině Armaty nebojují, chybí na ně zdroje Číst více Opozice namítá, že se česká vláda nezajímala i o jiné alternativy, které byly k dispozici, než o letoun F-35, například neuvažovala o prodloužení pronájmu Gripenů, což by státní kasu vyšlo mnohonásobně levněji. Bývalý náměstek ministerstva obrany k tomu pro web Čtidoma.cz říká: „K tomu, jak postupovala vláda, respektive ministerstvo obrany, nejsou materiály, které jsou veřejně dostupné, tedy se to špatně hodnotí, jestli byla zohledněna nějaká jiná alternativa. Nicméně pokud byl vznesen požadavek na letoun 5. generace, tak jediným strojem této generace, který je ve službě, je právě F-35.“   Dvě platformy jako výhodné řešení Koštoval je příznivcem existence dvou platforem v českém letectvu. Podle něho by bylo z ekonomického i vojenského hlediska výhodné, aby ČR měla ve výzbroji jak F-35, tak druhou platformu, například v podobě Gripenu, který se bude modernizovat tak jako tak. „Ekonomicky i vojensky jsme podle mého názoru schopni zvládnout dvě platformy,“ dodává Koštoval. Bývalý náměstek ministerstva obrany navíc soudí, že toto řešení je výhodné v tom případě, že pokud se objeví u jedné platformy problémy, které by znemožnily její nasazení do mise, může ji nahradit v daném okamžiku druhá. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více Využije ČR všechny schopnosti letounu F-35? Podle oponentních hlasů tomu tak nebude a stíhač 5. generace tak zůstane nevyužit v plné kapacitě. O tom Koštoval pro web Čtidoma.cz uvedl: „Z mého pohledu si generální štáb i ministerstvo obrany jsou vědomy toho, že s letounem F-35 musí přijít i investice do zbytku armády tak, aby schopnosti F-35 byly plně využitelné v českém prostředí. Otázka je, jak se podaří upravit všechny potřebné projekty včas, aby byl v okamžiku příletu F-35 do ČR celý systém bezvadně funkční,“ uzavírá Koštoval. I přes výše zmíněné nehody a technické potíže, které výrobce letounu řeší, je podle Koštovala F-35 kvalitním strojem, připraveným pro nasazení do válek a konfliktů 21. století. ČR s jeho nákupem podle něho nešlápne vedle, musí být nicméně na druhé straně pro něj upravena příslušná infrastruktura, což znamená pochopitelně investici dalších finančních prostředků navíc.  Zdroj: Army Recognition, redakce KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.  

Čas načtení: 2024-08-04 18:00:36

Nenechte se šmírovat! Tohle je 5 nejlepších alternativ za Google Authenticator

Dvoufázové ověření je důležitý krok pro ochranu vašich online účtů Google Authenticator je populární volbou, existují ale alternativy s větší ochranou soukromí Aplikací jsou spousty, takže si můžete vybrat tu, která vám vyhovuje nejvíce Google Authenticator se stal populární volbou pro dvoufaktorové ověření či dvoufázové ověření, jeho popularita je ale často spojena s obavami o […] Celý článek si můžete přečíst na Nenechte se šmírovat! Tohle je 5 nejlepších alternativ za Google Authenticator

Čas načtení: 2024-08-12 21:38:55

Barcelona si našla tři alternativy místo Nica Williamse

Barcelona údajně hledá alternativy za Nica Williamse poté, co se španělský reprezentant rozhodl zůstat na minimálně další sezónu v Bilbau. Williams byl hlavním letním cílem Barcelony, ale Athletic dnes oznámil, že Williams bude nově v týmu oblékat číslo 10, což naznačuje, že v této sezóně zůstane v klubu.

Čas načtení: 2024-08-24 15:00:00

E-cigarety jsou dobré pro odvykání, ne pro mladistvé, upozorňuje plicní lékař

Z připravované vyhlášky ministerstva zdravotnictví, která zakáže ochucené přísady do elektronických cigaret, má předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti a zároveň přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Koblížek rozporuplné pocity. Na jednu stranu chápe, že chce ministerstvo omezit přístup mladistvých ke kouření, na stranu druhou vnímá tyto alternativy ke klasickým cigaretám jako dobrou volbu pro odnaučení kouření. „S ohledem na lidské zdraví jsou alternativy ideální pro léčbu nikotinové závislosti. Tedy pro kuřáky klasických cigaret, kteří se snaží bojovat se svojí závislostí,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Čas načtení: 2024-08-24 15:00:00

E-cigarety jsou dobré pro odvykání, ne pro mladistvé, upozorňuje plicní lékař

Z připravované vyhlášky ministerstva zdravotnictví, která zakáže ochucené přísady do elektronických cigaret, má předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti a zároveň přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Koblížek rozporuplné pocity. Na jednu stranu chápe, že chce ministerstvo omezit přístup mladistvých ke kouření, na stranu druhou vnímá tyto alternativy ke klasickým cigaretám jako dobrou volbu pro odnaučení kouření. „S ohledem na lidské zdraví jsou alternativy ideální pro léčbu nikotinové závislosti. Tedy pro kuřáky klasických cigaret, kteří se snaží bojovat se svojí závislostí,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Čas načtení: 2024-11-07 10:30:32

Další astronomická pokuta pro Apple? Evropská unie kvůli Spotify chystá další tahanice

Evropská komise zvažuje o udělení vysoké pokuty společnosti Apple za údajné zneužívání pravomocí skrze App Store Vyšetřování bylo zahájeno v roce 2019 po stížnosti Spotify, které tvrdí, že Apple záměrně brání uživatelům najít levnější alternativy k předplatnému Společnost považuje rozhodnutí EU za neodůvodněné a tvrdí, že podmínky App Store jsou férové Spor mezi Applem a Spotify začal v roce 2019 poté, co Spotify podalo oficiální stížnost na podmínky v App Store. Spotify tvrdilo, že Apple využívá své dominantní postavení tím, že účtuje vysoké poplatky za nákupy v aplikacích a brání konkurenčním aplikacím propagovat levnější alternativy přímo na své platformě. Toto omezení údajně způsobuje, že uživatelé platí vyšší ceny za předplatné hudebních aplikací, což se nelíbí nejen společnosti Spotify, ale i dalším poskytovatelům streamovacích služeb. Přečtěte si celý článek Další astronomická pokuta pro Apple? Evropská unie kvůli Spotify chystá další tahanice

Čas načtení: 2025-01-13 16:19:35

Zapomeňte na Palantir: Tady jsou 3 zajímavé alternativy ze světa AI

Ohromující výsledky Palantiru z loňska předčily očekávání, ale cena jeho akcií je nyní přemrštěná. Zde jsou dva outsideři a jeden gigant, do kterých můžete investovat místo toho! Článek Zapomeňte na Palantir: Tady jsou 3 zajímavé alternativy ze světa AI z webového portálu Finex.cz.