Společnost Bandai Namco tento týden oznámila, že ve svém pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v Ósace vystaví obří sochu Gundama, která bude znamenat návrat robotické postavy. Ta donedávna stála v Jokohamě....
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-03-05 17:18:16
Škoda Auto s potěšením oznamuje dokončení svého nového sídla v Mladé Boleslavi nazvaného Laurin & Klement Kampus (LKK). Základní kámen budovy byl položen v květnu 2022. První zaměstnanci české automobilky začnou ve špičkově navrženém a vybaveném objektu pracovat již tento měsíc. Nový komplex budov je navržen tak, aby podporoval spolupráci mezi odděleními a splňoval nejvyšší […]
Čas načtení: 2024-05-07 15:48:43
Google propustí 200 zaměstnanců, pracovní místa přesune do Mexika a Indie
Společnost Google propustila přibližně 200 zaměstnanců a část pracovních míst přesunula do zahraničí, což je poslední projev dlouhodobé snahy této velké technologické firmy o snížení nákladů a restrukturalizaci. The post Google propustí 200 zaměstnanců, pracovní místa přesune do Mexika a Indie first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-16 06:41:51
Metro na Jiřího z Poděbrad zůstane bez reklamy, ta se přesune na Můstek. Problém ale přetrvává
V plánu je rekonstruovat například stanici Flora. Až bude dokončená, objeví se s reklamou stejný problém. Buď se sem vrátí, nebo se nahradí. Článek Metro na Jiřího z Poděbrad zůstane bez reklamy, ta se přesune na Můstek. Problém ale přetrvává se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-12-27 09:49:35
Nad střední Evropou se bude udržovat mohutná tlaková výše, o víkendu bude slábnout
Nad střední Evropou se bude udržovat mohutná tlaková výše, která o víkendu bude slábnout a přesune se k jihovýchodu. Začátkem příštího týdne se ze západní do střední, postupně jihovýchodní Evropy přesune další tlaková výše. Toto střídání tlakových...
Čas načtení: 2025-01-08 23:01:49
Sťahovanie na Slovensko po absolvovaní vzdelania a pri presune firmy
Sťahovanie na Slovensko zo zahraničia je proces, ktorý so sebou prináša viac povinností, ak si na Slovensko prinášame aj doklady, licencie Príspevok Sťahovanie na Slovensko po absolvovaní vzdelania a pri presune firmy zobrazený najskôr ZN.SK.
Čas načtení: 2024-02-18 11:05:06
Výrobce klavírů Petrof přesouvá část výroby do Indonésie. Důvodem jsou vysoké náklady v Česku
Královéhradecký výrobce klavírů a pianin Petrof přesune část výroby do zahraničí. Levnější typy nástrojů pro něj bude produkovat indonéská společnost. Prezidentka a majitelka Petrofu Zuzana Ceralová Petrofová to řekla deníku e15. Výroba v Indonésii...
Čas načtení: 2024-02-17 20:30:02
Vezměte dalekohled a hledejte explodující kometu. Nejlepší podívaná je na dohled
Na večerní i ranní obloze lze nyní v souhvězdí Ještěrky sledovat jasnou periodickou kometu 12P/Pons-Brooks. Kometa se zhruba 70 let trvající oběžnou dráhou ve Sluneční soustavě se v následujících týdnech přesune výhradně na večerní oblohu a bude pozorovatelná do konce dubna malými triedry, na tmavé obloze bude dokonce za hranicí viditelnosti pouhým okem. Tato „sopečná“ kometa je také známá svými častými výbuchy.
Čas načtení: 2009-05-19 00:00:00
Agent 007 je zajat při tajné misi mezi Severní a Jižní Koreou. Britové mají korejského zajatce a nabídnou ho výměnou. Agent 007 se okamžitě přesune do Londýna...
Čas načtení: 2024-02-12 04:35:00
Petrof kvůli nákladům přesune výrobu levnějších nástrojů do Indonésie
Praha - Královéhradecký výrobce klavírů a pianin Petrof přesune část výroby do zahraničí. Levnější typy nástrojů pro něj bude produkovat indonéská společnost. Prezidentka a majitelka Petrofu Zuzana...
Čas načtení: 2011-12-30 00:00:00
Stracraft II: Heart of Swarm – preview
Wings of Liberty – tak zněl název kampaně zaměřené na poslední události lidské rasy, jinak zvané Terrané. Datadisk Heart of Swarm přesune dění směrem k rase Zergů, která likviduje všechno živé i neživé, co jí stojí v cestě. Sjednocení a nadvláda nad celým vesmírem je jejich hlavním cílem. Nemají sp ...
Čas načtení: 2011-03-06 00:00:00
Battlefield: Play4Free - Bude stát za to?
Nová hra od EA nás přesune do srdce moderního konfliktu mezi dvěma znepřátelenými stranami, nabídne řadu jednotek, zbraní, vozidel a map. Pojďme se podívat co nám hra může nabídnout a krátce představíme o co vlastně v konceptu hry půjde. Hraní zdarma začíná být v poslední době poměrně moderní a nej ...
Čas načtení: 2018-01-27 12:14:45
Rise Against zavítají do Karlína
RISE AGAINST PŘEDSTAVÍ V ČERVNU V PRAZE NOVÉ ALBUM Americká skupina Rise Against se v závěru loňského roku rozjela na rozsáhlé světové turné na podporu nového alba Wolves. Po Spojených státech, kde koncertní šňůru zahájila, se letos kapela přesune do … Continue reading →
Čas načtení: 2024-02-18 10:57:13
Kometu 12P/Pons-Brooks lze pozorovat i malými dalekohledy
Na večerní i na ranní obloze lze nyní v souhvězdí Ještěrky pozorovat poměrně jasnou periodickou kometu 12P/Pons-Brooks. Kometa se v následujících týdnech pozvolna přesune výhradně na večerní oblohu a bude pozorovatelná až do konce dubna malými triedry, na tmavé obloze dokonce na hranici viditelnosti pohýma očima. Kometa je také známá svými častými výbuchy (tzv. outbursty) …
Čas načtení: 2022-04-19 13:38:00
Festival Colours of Ostrava, který letos po nucené dvouleté koronavirové přestávce proběhne od 13. do 16. července v industriálních Dolních Vítkovicích, vedle zahraničních i domácích hudebních jmen nabídne divadelní program s řadou oceněných inscenací. Divadlo Petra Bezruče uvede hudební „dokumentární fikci“ Špinarka, Cirk La Putyka pohybově-cirkusové představení Runners a soubor Lenky Vagnerové taneční inscenaci Panoptikum. Nespoutanou improvizaci přivezou do Ostravy soubory VOSTO5 a My kluci, co spolu chodíme. Sílu populárních písní pak v představení This Is Not a Love Song prozkoumá trojice Ufftenživot. „Letos se nám povedlo dát dohromady výjimečné inscenace, které získaly řadu ocenění. Navíc, což se na Colours of Ostrava hodí, u řady z nich hraje významnou roli živá hudba,” říká dramaturg divadelního programu Jiří Moravčík. Jen o několik set metrů dále se ze svého stálého působiště přesune do multifunkčního sálu Gong ostravské Divadlo Petra Bezruče s inscenací Špinarka režiséra Tomáše Dianišky o zpěvačce Věře Špinarové. Dokumentární fikce s živou kapelou získala cenu divadelní kritiky 2021 v kategorii poprvé uvedená česká hra roku. V hlavní roli exceluje Markéta Matulová, která získala za roli Věry cenu za ženský herecký výkon roku 2021 a současně obdržela také ocenění talent roku 2021. „Vydejme se sledovat kariéru jedné z našich nejvýraznějších umělkyň. Naše ‚doku-fikční drama' je oslavou drzého big beatu, a především Věry, která svou tvorbou vzdorovala všem myslitelným stereotypům,” uvádějí tvůrci. Pohybově-novocirkusové představení Runners souboru Cirk La Putyka s výjimečným mezinárodním obsazením ve společné režii Rosti Nováka a Víta Neznala je zajímavé vedle výkonů herců unikátní scénografií tvořenou obrovským běhacím pásem, který byl vyroben na míru ve Velké Británii. Jako motto je v podtitulu inscenace uvedeno: „Žijeme v době, ve které musí být všechno hned hotové, rychle prožité a okamžitě zhodnocené.” Inscenace současného tance Panoptikum souboru režisérky a choreografky Lenky Vagnerové získala Cenu Divadelních novin za rok 2019/2020 a nominaci na Cenu Thálie 2020. „Panoptikum je o strachu z cizího a neznámého, o tom, co vše jsme schopni prodat a za jakou cenu, o hranicích a morálních hodnotách stojících na zisku, o zábavě bez zábavy, o osamělosti, ale i o smíchu, odvaze, snech, lidské důstojnosti, kouzelníkovi a reflektorech,” vysvětlují tvůrci. Na Colours se po třech koronavirových letech vrací stálice divadelního programu: soubor VOSTO5 se svým improvizačním Stand’artním kabaretem, který prožívá každý večer svou premiéru i derniéru a je hudebně doprovázený vlastní kapelou SNAHA. Se surrealisticko-absurdní fyzickou divadelní improvizací Svědomitě nepřipravení přijede na Colours of Ostrava soubor čtyř herců My kluci, co spolu chodíme. Společně s muzikou a světlem vytvářejí spontánní koláže scén a obrazů, od abstraktna až po absurdno. V inscenaci This Is Not a Love Song soubor Ufftenživot složený ze tří žen zkoumá na jevišti všudypřítomnost a sílu populárních písní, které stejně jako celý hudební průmysl ovlivňují náš život, ať chceme nebo ne. Devatenáctý ročník festivalu Colours of Ostrava proběhne od 13. do 16. července 2022 v industriální oblasti ostravských Dolních Vítkovic. K již potvrzeným zahraničním jménům patří The Killers, Twenty One Pilots, Martin Garrix, LP, Franz Ferdinand, Kings of Convenience, Meduza, Youssou N´Dour, Inhaler, Larkin Poe, Modest Mouse, Phoebe Bridgers, Princess Nokia, Sleaford Mods, Hiromi, Wardruna a řada dalších. Vedle zahraničních i domácích kapel nabídne festival tradičně na mnoha pódiích doprovodný program – mezinárodní fórum Meltingpot, divadla, workshopy, filmy či výtvarné instalace.
Čas načtení: 2021-12-28 14:12:11
Galerie Jaroslava Fragnera zaostří na téma udržitelné architektury a dřevostaveb
Pražská Galerie Jaroslava Fragnera otevře 14. ledna výstavu s názvem A Heart of Wood, na představí tvorbu v mezinárodním měřítku vysoce respektovaného švédského ateliéru White Arkitekter. Ten se systematicky věnuje ekologicky a sociálně udržitelné architektuře s využitím dřeva jako významného obnovitelného materiálu a jako jeden z prvních se přihlásil k výzvě navrhovat a realizovat do konce dekády uhlíkově neutrální stavby. V roce 2016 ateliér vyhrál soutěž na kulturní centrum a postavil dvacetipatrovou budovu, novou dominantu pětatřicetitisícového města Skellefteå v severním Švédsku. Sara Kulturhus je jednou z nejvyšších dřevěných výškových staveb na světě. Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera se soustředí zejména na toto nové kulturní centrum, které vzbudilo zájem a uznání již během realizace. Stavba vznikla přímo ve středu města známého zejména těžbou zlata a spojuje v sobě řadu funkcí: divadlo, muzeum, uměleckou galerii, veřejnou knihovnu, konferenční centrum a hotel. Budova je postavena především ze dřeva z regionálních lesů. Solární panely a další účinné energetické systémy rovněž přispívají k minimalizaci uhlíkové stopy. Výstava A Heart of Wood (tj. srdce ze dřeva) nabízí nejen pohled do inovativního stavebního procesu, ale představuje také mnoho podob využití této gigantické dřevostavby včetně společenských a kulturních budov. Snahou municipality těžařského města i architektů bylo navrhnout Sara Kulturhus tak, aby se stal přátelským prostorem pro všechny obyvatele bez ohledu na jejich dosavadní zájem o kulturu. Vítá zájemce o kulturní vyžití na úrovni regionální, národní i mezinárodní, a zároveň je také výjimečnou ukázkou udržitelné architektury. Hlavním cílem architektů bylo poukázat na možnosti použití dřeva jako konstrukčního materiálu pro složité výškové budovy v rámci udržitelné výstavby. Různorodý program si vyžádal řadu inovativních konstrukčních řešení při zapracování nejrůznějších požadavků, od flexibility přes akustiku až po celkovou statiku. Architektonický návrh umožnil, aby nosná konstrukce vznikla bez betonu, což výrazně urychlilo dobu výstavby a zcela zásadně snížilo uhlíkovou stopu. Atelier White Arkitekter, který založil v roce 1951 Sidney White, dnes patří mezi přední skandinávské architektonické kanceláře a zaměstnává téměř 800 lidí v pobočkách ve Švédsku, Norsku, Velké Británii, Německu, Kanadě a východní Africe. Zabývá se zejména udržitelnou architekturou, urbanismem, krajinářskou architekturou a interiérovým designem. Ateliér vnímá své poslání v uskutečnění udržitelného života prostřednictvím architektury. Na výstavu White Arkitekter naváže tématem dřevostaveb a udržitelnosti od května výstava American Framing, která byla s úspěchem prezentována v Benátkách, a v létě také tradiční Landscape festival, jenž se po dvouleté pauze přesune opět do Prahy. Více informací najdete na www.gjf.cz.
Čas načtení: 2021-08-16 14:09:00
Největší český festival sci-fi filmů a kultury odstartuje v pražském kině Lucerna 15. září 2021, poté se přesune do Brna. Kromě hlavní filmové soutěže, legend žánru a dokumentů přinese nově i soutěž studentských filmů. Letošní festival se ponese v postapokalyptickém duchu. Festival tak reaguje na koronavirovou pandemii, která už více než rok a půl paralyzuje celé lidstvo a dává vzpomenout na postapokalyptické filmy. Ozvěny festivalu se budou konat v Šumperku, Košicích a Plzni. „Koronavirus postavil před náš svět novou výzvu. Naše civilizace čelí hrozbě nejen zdravotní, ale i ekonomické a potažmo sociálně-politické. Ukázalo se, že lidstvo je zranitelnější mnohem víc, než jsme si mysleli. Onemocnění Covid-19 však není první reálná hrozba, které lidstvo čelí. Filmaři již mnoho let předkládají své apokalyptické vize, ať už to jsou jaderné následky případné 3. světové války, strach z virů mimozemského původu vystřídaly v posledních desetiletích reálnější hrozby jako je devastace přírody, globální oteplování a nedostatek vody. Vypadá to, že největší hrozbou pro lidstvo je lidstvo samotné. Budeme žít ve světě podobném tomu ze série Šílený Max?” zamýšlí se pořadatel festivalu Filip Schauer. Do hlavní festivalové soutěže letos dramaturgové vybírali z přihlášených rekordních 500 filmů. Výsledný výběr pěti titulů je žánrově pestrý a nabídne divákům filmy z celého světa. Turecké komorní drama Ve stínech režiséra Erdema Tepegoze v hlavní roli s Numanem Acarem (Aladin, Spider-Man) je kritikou kapitalismu a atmosférou se odkazuje na román 1984 George Orwella. Velkolepá evropská koprodukce Utajení bohové je debutem španělského režiséra Chino Moyi. Film je potemnělou mozaikou několika lidských osudů, která diváka provádí různými kouty dystopické Evropy. V hlavních rolích Géza Röhrig (Saulův syn) a Johann Myers. Americký snímek Lapsis byl uveden na řadě světových festivalů a získal například hlavní cenu na festivalu v Bucheonu. Film je vtipnou parafrází na současný globalizovaný svět a život on-line. Režisér Neill Blomkamp po sci-fi blockbusterech Elysium a Chappie okusil nový žánr. Hororová novinka s nadpřirozenými silami Demonik slibuje napínavou podívanou. Pátým soutěžním a zároveň zahajovacím filmem festivalu je francouzský snímek Poslední mise záhadného Paula W.R. Ambiciózní, vizuálně podmanivý debut režiséra a scenáristy Romaina Quirota reaguje na klimatické nebezpečí a představuje svět, kde většina volně žijících živočichů vyhynula, zásoby ropy, uhlí a plynu došly. Kromě soutěžní části festival nabídne sekci legend žánru a sekci dokumentárních filmů. První tvoří snímky, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj science fiction. Pro postapokalyptický žánr to je především úspěšná série Šílený Max. První a druhý díl, letos slaví 40 let od svého prvního uvedení, budou na festivalu promítnuty jako mini-maraton za sebou. Dokumentární sekce nabídne kromě promítání vlastních snímků také diskuse na témata ekonomická nerovnost, vyčerpání zdrojů nebo jaderné hrozby. Ve výběru dokumentů je také snímek Vetřelec na jevišti. Film pojednává o skupině britských řidičů autobusů, kteří vytvořili s minimálním rozpočtem divadelní adaptaci proslulého hororu Ridleyho Scotta Vetřelec, a dokázali vyprodat slavné londýnské West End divadlo. Novinkou osmého ročníku festivalu je soutěž studentských filmů. Svůj film mohli přihlásit studenti působící na některé z filmových škol v České a Slovenské republice. Přihlášeno bylo téměř 50 žánrových sci-fi filmů, ze kterých dramaturgové vybrali ty nejlepších. Aktuální informace: na www.futuregate.cz nebo na Facebooku. Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/340829504221594 FUTURE GATE SCI-FI FILM FESTIVAL Praha: 15. – 20. září 2021, Kino a Galerie Lucerna Brno: 21. – 26. září 2021, Kino Art, Hvězdárna a planetárium Brno Šumperk: 2. října 2021, Kino Oko Košice: 8. – 10. října 2021, Kino Úsmev Plzeň: 15. – 16. října 2021, Depo2015 {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-06-17 06:56:19
Hranice je jen slovo – nová výstava Národního muzea na velmi aktuální téma
Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích se 15. června opět otevřelo a své návštěvníky přivítalo zbrusu novou výstavou na velmi aktuální téma s názvem Hranice je jen slovo, s podtitulem Wir sind sousedé / My jsme Nachbarn. Výstava potrvá až do konce letošního listopadu a příchozí se díky ní seznámí nejen s akcemi na hranicích v čase jejich uzavření, ale také s osobními příběhy lidí, kteří v této oblasti žijí. Záštitu nad výstavou převzal velvyslanec Spolkové republiky Německo Christoph Israng. Nová výstava Národního muzea v Muzeu české loutky a cirkusu mapuje aktivity na hranicích v době jejich uzavření na jaře minulého roku. Současně však také připomíná, že žijeme v jednom společném evropském prostoru, a zvláště příhraniční oblasti jsou natolik propojenými regiony, že hranice pro lidi, kteří zde žijí, již zcela přestaly existovat. Ve čtvrtek 12. března loňského roku bylo zveřejněno Opatření vlády o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic České republiky. S platností od půlnoci 13. března tak byl cizincům z tzv. rizikových oblastí zakázán vstup do ČR a opustit republiku se stalo trestným činem. Koncem dubna 2020 přišel germanista Jan Kvapil s nápadem „procházek na hranicích“. První setkání se uskutečnila 2. května 2020 na pěti místech na zelené hranici mezi Českou republikou a Německem. Jan Kvapil se svým německým kamarádem Stephanem Messnerem poté vytvořili facebookovou skupinu Soboty pro sousedství / Samstage für Nachbarschaft / Soboty dla sąsiedztwa. Pod touto hlavičkou se v květnu a v červnu uskutečnila další čtyři setkání, 30. května to bylo na 18 místech. Autorce výstavy Lence Šaldové se podařilo pro Národní muzeum získat od účastníků loňských setkání téměř 1500 fotografií. Výstava nabízí výmluvný výběr z nich a také osobní příběhy lidí, kterých se uzavření hranic před rokem bolestně dotklo. K vidění jsou i unikátní exponáty jako například ručně malované transparenty se vzkazy sousedům, kamínky, symbolické papírové květiny sousedství, vlajky, placky, zpěvníky či obří dřevěné ruce připevněné na houpačce, aby si jimi mohli lidé potřást na dálku. Kromě aktivit iniciativy Soboty pro sousedství výstava připomíná též protesty tzv. pendlerů na Domažlicku nebo spřízněné akce na Znojemsku. Zároveň představuje Klub česko-německého partnerství, který byl jedním z aktivních pořadatelů akcí na hranicích a velmi intenzivně se věnuje rozvíjení přeshraničních kontaktů. Výstava byla připravena symbolicky k datu 2. května 2021 – tedy ke dni, kdy uplynul právě rok od prvního setkání na zelené hranici. Pro veřejnost se nicméně otevřela, spolu s celým Muzeem české loutky a cirkusu 15. června. V Prachaticích bude k vidění do konce listopadu 2021, poté se přesune do Domu česko-německého porozumění v Jablonci nad Nisou – Rýnovic. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-05-19 18:27:01
Martina Formanová se ve své nové knize vyrovnává se smrtí svého muže
„Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…“ píše Martina Formanová v nové knize Nalakuj to na růžovo, v níž se vyrovnává se smrtí manžela Miloše Formana (†2018). V knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z letošního, již pandemického února. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně. Ukázka z knihy SRPEN 2018 / Sama Jak to, že už je devět, když já jsem tak strašně nedospalá? Jo, vlastně. Včera sedm vražd. To jsem se nemohla ovládnout a zůstat u jedné, u dvou? Nemohla. Ovládání se zjevně patří mezi moje nejslabší stránky. Tenhle večerní rituál – pár vyřešených vraždiček coby pohádka na dobrou noc – se v poslední době pěkně zvrhl. Dříve jsem forenzní vyšetřování zločinů sledovala poměrně civilizovaně a nahodile. Od doby, co trávím u televize většinu dne, se mi ale jednotlivé případy postupně začaly slévat v jeden nekontrolovatelný tok ubodání, uškrcení, zastřelení či otrav jedem. A já sedím v Milošově křesle, tupě těm jatkám přihlížím, ani nevím proč. Snad že tyhle příběhy mají vždy „happy end“ – jeden vrah vyfásne doživotí, druhý dvaadvacet let natvrdo, a tu ženskou, co otrávila milence i manžela, tak tu pošlou na smrt. Paráda. Dům je tichý a já jsem tu sama. Dívat se v noci na násilí asi vůbec nedává smysl. Na druhou stranu se však jedná o poměrně logické vyústění pestrého televizního programu, který sleduji během dne: reality show Můj třísetkilový život, Zpackané plastické operace a zejména pak pořad přinášející zvrácené uspokojení Dr. Pimple Popper neboli Doktorka Beďarová. Poté, co jsem zhlédla tyto skvosty kabelového vysílání, je pár mrtvol už jen hezkou třešničkou na dortu. A koukat na něco jiného nejsem schopna. Zprávy mě nezajímají a u filmů vždy po chvíli zjistím, že jsem ztratila niť příběhu. Myšlenky se mi zatoulávají do šťastnějších časů, případně mi mozek vypne úplně (s tím se ovšem potýkám dlouhodobě), a když zaměřím svou pozornost zpět na obrazovku, nechápu: A tohle je kdo? Její bratr? Nebo soused? A proč se jako pohádali? Ne. Na hranou tvorbu teď prostě nemám. V 9:05 volávám sestře Simoně. Dnes má ale volno, vybavím si. Počkám tedy, až se vzbudí a ozve se sama. Ploužím se do kuchyně osvěžit se citronádou a nabudit se kafem. Jenže tam už čeká armáda mých čtyř koček a tří psů. „Dejte mně pokoj, sobci. Každej myslíte jen na sebe,“ nadávám jim, zatímco otvírám konzervy se žrádlem. Protože já blbec bych si tu kávu ani nevychutnala, kdyby na mě tak hladově a žalostně koukali. Psi šťastně zblajznou, cokoli jim podám (ráno jsou to jen kostičky na čištění zubů), kočky v momentě, kdy zjistí, že jsem podlehla jejich citovému vydírání, radikálně změní své chování. Najednou se tváří, jako by zrovna dorazily coby porotci na nějakou gurmánskou soutěž, a váhavě zkoumají mou nabídku. Co nám to tady… ošklíbají se nad mým dnešním menu, ačkoli ještě před pár dny požadovaly výhradně značku Sheba s příchutí hovězího ve vlastní šťávě. Dnes by však nejspíš daly přednost tuňákovi nebo krevetám, což jsem já, krutá majitelka, nevycítila. Že si vůbec lámu hlavu s tím, co si o mně myslí kočky, napomínám se. Jenže pak si uvědomím, že kromě těch zvířat tu se mnou nikdo jiný není. Takže co udělám? Otevřu konzervy s mořskými plody. Hovězí ve vlastní šťávě dostanou navečer psi, kteří by snědli, cokoli jim nasypu do misek, pravděpodobně včetně hřebíků. Kdepak kočky. Psi, to jsou parťáci. / Starosti a radosti Skypuju s rodiči. Nutno říct, že naši jsou sice čtyřicet let šťastně rozvedeni, ovšem posledních zhruba dvacet roků spolu trávívají dovolené i veškeré svátky. Ukázalo se, že klíčem k jejich harmonickému vztahu je sdílení kratších časových úseků – týdne, maximálně dvou, během nichž jsou ještě schopni ovládnout se a nesklouznout k rozepřím, které nedořešili v roce 1972. Máma se, jako vždy, strachuje o délku mého spánku, dostatečný přísun vitamínů, o životy svých vnoučat, aktuální povětrnostní podmínky a další asi tisícovku potenciálních rizikových faktorů, jejichž příval se mi podaří zarazit někde před polovinou. I tak probereme více než čtyři stovky druhů nebezpečí, jejichž hrozbu jsem musela vehementně popřít a vyvrátit. Táta mě informuje o slevách v Tescu, své cestě na polikliniku a ke kontejneru s odpadky, což mi připomene, že jim chci zajistit společný lázeňský pobyt v Luhačovicích, jenž je snad oba přivede na jiné myšlenky. Až se později, v kalifornském časovém pásmu posunutém o tři hodiny, probudí Simča, absolvuje s nimi tentýž dialog. Po něm bude následovat náš telefonický rozhovor, který konverzaci s rodiči vyhodnotí a pro dnešek uzavře. Se Simou si ale během dne zavoláme ještě několikrát, mluvíme totiž tak často, že to Miloše v počátcích našeho soužití mátlo. „Jé, to je Simča, promiň –,“ vyskočila jsem třeba s mobilem od sledování televize. „Nevolala ona už před chvílí?“ divil se. „No ale to mi jen volala, že nemá čas, že se ozve později,“ vysvětlovala jsem s takovou samozřejmostí, že ji záhy Miloš přijal za svou. Bejvávalo. / Sestry I. Venku den jak lusk. Terasa je obrostlá divokou vinnou révou, na níž již dozrávají tmavě modré kyselkavé hrozny. Na keře trubače rostoucí stranou se slétávají kolibříci. Mám chuť sednout si tam s kávou, pozorovat je, jak slastně nasávají nektar z jeho nádherných květů, a nechat se prohřívat a laskat teplým dopoledním sluncem. Alias program „důchodcův sen“. Tak to ne, musím přece pracovat. V počítači kliknu na soubor s názvem Sestry, velmi volnou filmovou adaptaci mé první knížky Skladatelka voňavého prádla. Respektive její asi devatenáctý začátek. Koukám na ty svoje mladičké protagonistky, variace mne samotné a sestry Simčy, a jsou mi vzdálené jak neandrtálcům hodinky. Ve verzi rozepsané v době Milošova odchodu jsou tahle naše alter ega dvě odvážné, dychtivé holky, které právě otevírají dveře do života. Co otevírají! Ony je rozkopnou, lačně nedočkavé všeho, co čeká za nimi. Jo, tohle jsem kdysi byla já. DUBEN, KVĚTEN 2018 / V mlze První týdny po Milošově smrti si pamatuju pouze mlhavě. Ale ne jako v té chuchvalcově bílé mlze, co vás obklopí, když vyjedete lanovkou na Sněžku. Spíš v matně ponuré, jaká bývá v kalných ránech, kdy jste navíc zoufale vyčerpaní. Synové se museli pár dnů po pohřbu vrátit na univerzity, odletěli i Petr s Matějem. Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani… Jen bílej kocour si každý večer mňoukavě stěžuje, že nikdo nejde spát nahoru. Ale do ložnice já nemůžu, ve své prázdnotě se zdá ještě větší, neutěšenější. Místo toho jsem si ustlala vedle kuchyně, u sebe v kanceláři, tak ať se kocour v případě námitek laskavě přesune tam a přestane mi připomínat, co už je i tak zřejmé. Domem se téměř neslyšně pohybovala pouze hospodyně Marissa. Tak potichu zřejmě proto, aby mi nepřipomínala, co rovněž bylo nasnadě – že již není nezbytně nutné, aby docházela pětkrát týdně. Chtěla si prostě udržet svůj džob, proto se pustila do všeho, co jen bylo možné v domě vylepšit. Tu kolem mě proklouzla s kladivem, tu se šicími potřebami či barvou a natěračskou štětkou. Že budu muset její aktivity alespoň částečně brzdit, jsem s hrůzou zjistila, když jsem ji zastihla, jak přitlouká elektrický prodlužovací kabel k liště po straně pokoje. Činila tak zcela jistě v dobrém úmyslu, aby o něj někdo nezakopl. Jen zázrakem jsem ji zastavila dřív, než se hřebík střetl s proudem a ji naplnila zcela jiná energie, než kterou překypovala obvykle. To by mi ještě scházelo. / M Club Forever! Občas se zase sejdeme s naším M Clubem. Už je to pár let, co jsme se začali vídat. Posléze se z těchto našich „schůzí s nulovou agendou“ staly ty nejpříjemnější večeře, a ke konci vlastně i jediné společenské příležitosti, jichž se chtěl Miloš účastnit. Pojmenování klubu bylo nasnadě, neboť jména všech čtyř členů začínala na písmeno M. A bylo i nasnadě, proč bylo pro každého z nás tak důležité, že setkání neměla pražádný jiný důvod, než společně strávit čas, jíst, plkat, zpívat. Miloš byl významný, Mia slavná, Marek úspěšný a já – já byla na základce členkou recitačního kroužku. Marka jsme poznali na podzim 2007. „Ahoj Martino, přiletíme s Ivankou do New Yorku,“ zavolal mi tehdy Karel (myšleno Gott; ale neuvedeno z důvodu mého vyjadřovacího minimalismu, nebo možná proto, že psát u přátel příjmení mi zní trochu udavačsky). „On tam zrovna bude i náš kamarád Marek s přítelkyní, tak bychom si mohli dát večeři všichni dohromady, co říkáš?“ Společný večer nakonec proběhl zcela v Markově režii ve výtečné francouzské restauraci, kde k lahodným pochoutkám navíc doporučil vína ročníků spojených s událostmi významnými pro naši historii: 1968 a 1989. Po vínech následoval šláftruňk v baru. Kdo by ale myslel na spaní? Neskutečný koncert zábavných historek a vtipů pokračoval dál, takže nás do postelí rozehnaly až první náznaky svítání. Hned měsíc na to měl Miloš začít připravovat v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka, což však narazilo na dosti podstatný zádrhel. Jelikož dohodnutý honorář stěží pokrýval letenku 1. třídou, ukázalo se nezbytné najít sponzory, kteří by zafinancovali Milošův pobyt v Praze i další produkční náklady. No a tu vstoupil znovu na scénu Marek, původně zcela anonymně. Po pár týdnech celodenních divadelních zkoušek a večerů, které trávil se svou pražskou rodinou, se Miloš rozhodl poděkovat neznámému štědrému mecenáši a povečeřet s ním v restauraci Aromi. K jeho překvapení byl oním velkorysým patronem právě Karlův kamarád. V Aromi s Markem hravě navázali na debaty z newyorského setkání. Posezení, plánované původně na necelé dvě hodinky, se opět protáhlo do časného rána. Jejich, a potažmo naše, přátelství zpečetily desítky, či spíše stovky společných večeří a zážitků. Markovo světoběžnictví s sebou neslo nejen spoustu zajímavých příhod – od potápění se se žraloky po setkání s domorodci na Papui-Nové Guineji, ale protože žil mezi Prahou a Římem, také lehkost, s níž se dokázal objevit tu v Paříži, tu v Curychu, Lyonu či u nás v Conouši. A tak samozřejmě, jako si jej oblíbil Miloš, ho přijala i Mia. (Ano, Farrow.) S Miou se Miloš neseznámil při práci, nýbrž na hromadném setkání umělců žijících mimo Hollywood. Né, dělám si srandu! Miiny děti i vnoučata navštěvovaly stejně jako naši synové místní Montessori školu, jejíž vedení se rozhodlo využít dvou legend světové kinematografie pro jednu z výročních charitativních akcí. Na příjemně strávený společný čas na jevišti školního divadélka jsme navázali i v soukromí. A tak se poskládal náš šťastný čtyřlístek. Nechali jsme si všichni natisknout na trička logo M Club, každý narozeninový dort zdobilo dekorativní M a při každé schůzi jsme si zapěli písničku „Love“ z jednoho Miina filmu. Já nám k ní vytiskla a rozdala text, dokonce jsem se zamýšlela, zda bych zvládla zahrát její melodii na ukulule. Jenže to bych musela absolvovat lekce a cvičit, na čemž bohužel můj hudební doprovod ztroskotal. Během těchto setkání nikdo znenadání nevytáhl scénář, který by Miloš ideálně režíroval, ale přinejmenším si ho přečetl a opatřil dramaturgickými poznámkami, nikdo nepožadoval kontakt na Miina agenta, nebo na kohokoli z jejích věhlasných kolegů, nikdo jakoby náhodou Markovi nepředhodil „skvělý byznys plán, který tutově vydělá mraky peněz, jen jaksi potřebuje subvencovat do začátku“, nikdo nesháněl informace či drby, kterými by se mohl blýsknout na jiné párty. Postupně jsme si vybrali restaurace, v nichž se téhle naší podivné, směšné skupince od pětačtyřiceti let nahoru, co si neustále nadšeně připíjela „Na zdraví! Cheers!“ i irským „Sláinte! M Club Forever!“ a pokaždé si zazpívala a řehtala se a rozčilovala nad politikou a nespravedlnostmi světa, nedivili, ba naopak, vítali nás coby své nejmilejší hosty. Stačilo zavolat a požádat o rezervaci a pokaždé jsme měli svůj stůl a na něm často i drinky, které už obsluha dopředu znala. Naše Forever bývalo tak euforické, že jsme mu sami uvěřili. A náhle jsme se ocitli bez toho vlastně nejdůležitějšího článku celého klubu, jenž nás de facto spojil dohromady. Jídáváme nyní ve stejných hospodách, broukáme si a tlacháme, ale nic už není stejné. A to, co nás teď nejvíc pojí, je společně sdílený smutek. / Růžová došla Ten vůbec nejzoufalejší moment poté, co jsem ztratila Miloše, si však pamatuju zcela přesně, neboť přišel naprosto nečekaně. Konečně jsem se přiměla začít opět chodit do tělocvičny, ale když jsem tam mířila, přepadlo mě dobře známé mně se nechce. Projížděla jsem právě středem města New Milford, znechuceně přemítala o činkách a posilovacích přístrojích, když jsem si uvědomila, že stejnou cestou jezdívám do New Yorku. Vždyť já nemusím do žádné tělocvičny, můžu jet prostě dál, přes Danbury a Yonkers do Města. A můžu tam zůstat přes noc, nebo týden, jelikož o zvířata se postará Eddie a mě osobně už v Conouši nikdo nepotřebuje, nečeká. Vždyť já můžu jet na letiště a odletět ještě dnes večer do Prahy. Nebo do Mexika. Kamkoli. Protože mě už nikdo nepotřebuje, nečeká! A ačkoli teoreticky nejspíš znělo to obrovské pole možností snově, ve skutečnosti mě téměř fyzicky bolavě sevřel pocit samoty. Doteď jsem se neustále něčemu a někomu přizpůsobovala. Škole, dětem, manželovi. Veškerý můj volný čas byl ohraničen nároky a požadavky druhých jako závorami, a mně přišlo přirozené a uspokojující je respektovat a naplňovat. Jenže najednou jsou závory pryč a přede mnou nedozírná pláň, na které budu muset nakonec vytyčit mantinely svého nového života. Veškerá rozhodnutí ohledně mé budoucnosti ležela už jen a jen na mně. Mohla jsem s nimi začít hned teď. Do tělocvičny. A šupem! Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011), románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014) a sbírky Povídky na tělo (2017). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům. Připravuje se realizace jejího nejnovějšího scénáře inspirovaného Skladatelkou voňavého prádla. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2021, 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-04-03 11:42:09
Šestý ročník Marienbad Film Festivalu se uskuteční v červenci 2021
Na netradiční červencový termín přesouvají organizátoři Marienbad Film Festivalu letošní šestý ročník. Mezinárodní festival věnovaný experimentálním a nezávislým filmům se uskuteční v termínu od 8. do 11. července v mariánskolázeňském hotelu Lesní Mlýn. V případě nepříznivého vývoje pandemie se program festivalu odehraje na online streamovací platformě Kina Soumraku. Vzhledem k oznámené změně termínu MFF Karlovy Vary na konec srpna se organizátoři Marienbad Film Festivalu rozhodli uspořádat festival hned zkraje prázdnin. „S pomyšlením na filmové fanoušky nám přišlo nejlepší hnout i s termínem našeho festivalu. Nechtěli jsme, aby se v jednom regionu překrývaly dva festivaly. Doufáme, že se vývoj pandemické situace brzy uklidní a budeme moci otevřít prostory hotelu Lesní mlýn, kouzelného místa uprostřed lázeňského parku, co nejvíce filmovým nadšencům,” prozradila ředitelka festivalu Zuzana Stejskalová. I letošní ročník přinese další titul z pravidelně uváděné retrospektivy. „Pokračujeme v několikaleté retrospektivě francouzského režiséra Alaina Resnaise, kdy uvádíme každý rok jeden jeho film. Tento rok to bude film Válka skončila z roku 1961,” uvádl dramaturg festivalu Lubomír Konečný. V případě přetrvávajících vládních opatření souvisejících s koronavirovou krizí se festivalový program přesune na online audiovizuální platformu Kino Soumraku, kterou organizátoři spustili koncem loňského roku. Aktuálně každý čtvrtek v podvečer promítá zdarma kinematografický obsah, který jinde neuvidíte. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-03-24 11:56:48
Česká televize točí finále výpravné minisérie Marie Terezie
Pátý a zároveň závěrečný díl minisérie Marie Terezie, o jediné ženě na českém trůnu, připravuje štáb režiséra Roberta Dornhelma. Filmaři se v dubnu vrátí do Valtic a do Kroměříže, aby zde padla první klapka finále nejrozsáhlejšího koprodukčního projektu České televize, na kterém se kdy podílela. Scénář vznikající epizody zachycuje posledních dvacet let života habsburské panovnice Marie Terezie. Jde o období takzvané sňatkové politiky, výchovy Marie Antoinetty pro francouzský trůn, cesty Josefa II. k převzetí moci a rovněž několika úmrtí. Nejprve Františka Štěpána, a nakonec i titulní hrdinky minisérie. Rakousko-uherskou panovnici si v závěrečném dílu zahraje herečka Ursula Straussová a Josefa II. ztvární Aaron Friesz. Z českých a slovenských herců se diváci opět mohou těšit na Vojtěcha Kotka, Davida Švehlíka, Tatianu Pauhofovou nebo Igora Bareše. Výraznou novou postavou bude například hrabě Kounic v podání Stanislava Majera. V pokračování Marie Terezie se nově představí i slovenský herec Maroš Kramár. V těchto dnech probíhá příprava na natáčení. V budovách Barrandovských ateliérů vznikají kostýmy, chystají se paruky a maskéři speciálních efektů pracují na odlitcích pro ztvárnění stárnutí hlavních postav. „Mám velkou radost, že se díky maskérskému řemeslu našeho týmu, mohu octnout v kůži Františka Štěpána i v jeho posledních letech života. Je to pro mě obrovská výzva, se kterou se herec nepotkává každý den, a na kterou se moc těším, protože samotná maska, ač dokonalá, k uvěřitelnosti rozhodně stačit nebude. I když je to úkol nelehký, jsem šťastný, že se ho můžu zhostit, protože mi postava Františka opravdu hodně přirostla k srdci a jen s tíhou na něm, bych se s tímhle kavalírem teď – těsně před cílovou rovinkou – loučil,“ říká představitel jedné z hlavních rolí Vojtěch Kotek. První klapka posledního dílu Marie Terezie, který vzniká v koprodukci České televize, rakouské ORF, slovenské RTVS, německo-francouzské ARTE a ve spolupráci se společnostmi Maya Production a Beta Film, padne v polovině dubna ve Valticích. Poté se štáb přesune do Kroměříže. Natáčet se bude také na zámcích Slavkov, Milotice, Jaroměřice a v klášteře Plasy. „Vymyslet, napsat a vyrobit pět set minut výpravné dramatiky o Marii Terezii je velké dobrodružství. Když jsme s Mirkou Zlatníkovou a Radkem Bajgarem před šesti lety poprvé hovořili o myšlence natočit něco o této panovnici, určitě jsme si nic takového nedokázali představit. Až poté, co jsem představil námět šéfovi Beta Filmu začal projekt nabírat konkrétní mezinárodní obrysy. Pořád nás ale čekala dlouhá cesta, zejména k souhlasu rakouské stanice ORF s účastí na projektu,“ vzpomíná kreativní producent minisérie Jan Maxa. A dodává: „Velmi náročné a poučné byly debaty nad scénáři, kde jsme museli vzájemně pochopit, jak odlišně vnímáme některé historické momenty a roli či význam konkrétních postav v nich. Cesta to byla složitá, ale byla odměněna mimořádným diváckým úspěchem a také několika mezinárodními nominacemi, například Rose d´Or. Nyní stojíme na prahu realizace závěrečného dílu, v němž naše hrdiny vypravíme na poslední cestu a říši předáme jejich nejstaršímu synovi.“ První dvě epizody série vnikly v roce 2017 u příležitosti třístého výročí narození české královny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}