Aktuální Zprávy

Čas načtení:

Covers for Lovers - slavíme 5 let

Pět let existence oslaví mimo jiné i na svém jubilejním stém koncertu, který kapela naplánovala na 25. září. Akce 100. Rock Show proběhne na sále restaurace U Rybníků v malebné vesničce Březí, nedaleko Říčan u Prahy. S polečně s Covers for Lovers vystoupí spřízněné Totální nasazení a punkový DJ Vondra.

Čas načtení: 2018-06-06 11:00:00

Ztraceno v překladu

Krásný film o osamělosti a hledání spřízněné duše v úplně cizím prostředí.

Čas načtení: 2021-12-20 15:30:37

Martina Heš Hudečková: Baví mne sdružovat spřízněné psavé duše

Napsala několik e-booků a v roce 2020 debutovala knížkou Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi a v současné době pracuje na další. V online světě je Martina Heš Hudečková známá jako Šperkařka textů. Působí jako copywriterka a korektorka. Píše blog a je jednou z autorek tria Povidkarky.cz. Baví ji práce s textem a je velkou milovnicí knížek.   Co vás přivedlo k psaní? Psala jste i jako malá holka a jak jste prožívala období dětských her a prvních lásek? Co vás bavilo? Myslím, že jsem začínala deníčky. Měla jsem takové ty zamykací. Už od mala jsem milovala knihy, bavila mě Enid Blyton (Správná pětka apod.) a pokoušela jsem se psát podobné detektivní příběhy, jejichž hlavními hrdiny byly děti. Do nich se zatím lásky moc nepromítaly, to přišlo později, začala jsem psát zamilované povídky, a dokonce i fan fikce, i když jsem tehdy ještě netušila, že se tomu tak říká.   Proč jste si vybrala studium češtiny v komunikaci neslyšících? Nějak se to sešlo. V oktávě na gymplu jsem vybírala VŠ, aniž bych netušila, co chci v životě dělat. Psaní jsem měla ráda, ale brala jsem ho jen jako koníček. Chodila jsem v té době s kamarádkou na kurzy znakového jazyka a bavilo mě to, připadalo mi cool, že bych se třeba jednou dostala jako tlumočnice do televizního okýnka vpravo dole. To mě postupně přešlo, ale je pravda, že si na to občas vzpomenu, když v tom okýnku zahlédnu tlumočit známé tváře z našeho oboru.   Působíte jako copywriterka a korektorka. Jste vlastně takovou šperkařkou textu. Co vás na práci se slovy tak velice baví, že se s textem hrajete, dokud jej „nevyšperkujete“ k dokonalosti? Dáváte záludné otázky, ale díky za ně. Asi mě na tom baví to kouzlo, jak málo někdy stačí, aby se z dobrého textu stal skvělý text.   Napsala jste několik e-knih jako je například 7 vzkazů od múzy, speciální e-příručku o problematice mezer při psaní, jakousi „mezerologii“, nebo povídkovou sbírku Nezastavujem. Někde jste řekla, že ráda lidi hecujete ke psaní, a proto také pořádáte on-line kurzy. Jaké je o vaše kurzy zájem a co se v nich lidi naučí a kde je možné se na ně přihlásit? Info i přihlášky jsou na mém webu sperkarka-textu.cz. Letos jsem třeba pořádala výzvu Rande s tvůrčím blokem nebo Najdi si svůj spisovatelský rituál. Z kurzů teď nabízím třeba Povídkový nenávod, kde dovedu účastníky vpěti krocích k tvorbě a editaci povídky (nenávod proto, že nedávám instantní rady ani neučím tvůrčí psaní, jen motivuju, podporuju a kladu ty „správné“ otázky), ty se pak objeví ve společném e-sborníčku a uspořádáme si on-line autorské čtení. Baví to mě i účastníky. I po kurzech zůstáváme v kontaktu, potkáváme se ve skupině Spisovatelské cappuccino. Každý, kdo rád píše, je tam vítán. ¨ Přes deset let píšete blog, jste jednou z autorem Povidkarky.cz O čem ráda píšete a co vás inspiruje při psaní? Fakt už tak dlouho? No jo. Letí to. To, že jsem poznala Povídkářky, Janu a Helču, je jeden z největších milníků v mém spisovatelském životě. I proto mě baví sdružovat spřízněné psavé duše, protože sama vím, jak je ta podpora a možnost sdílení zásadní. Nebýt Povídkářek, možná bych vůbec nevydala vlastní knížku. A o čem ráda píšu? Ke mně ta témata odněkud přichází, našeptávají mi je moje múzy. Třeba u Tvůrčího restartu jsem roky měla vymyšlený název a věděla jsem, že se kniha bude odehrávat v lázních pro spisovatele v krizi, ale to je všechno. Příběh se mi pak postupně odkrýval až během psaní. Teď píšu druhou knihu s pracovním názvem Po hlavě do podivna a ta je zase o přátelství single třicítky a mámy dvou dětí. Taky je inspirovaná mým sólo výletem do Helsinek letos v září.   Čím vás tento sólo výlet tak inspiroval, že vás přivedl na myšlenku začít spřádat příběh? Začala jsem psát už předtím, dokonce se mi vyjevil i konec příběhu, což u mě není obvyklé, ale právě tímhle finským dobrodružstvím se všechno propojilo a zapadlo do sebe. A přiznávám, že cestovatelské pasáže v knize budou asi z velké části autobiografické.   Píšete pod jménem Martina Heš Hudečková. Dočetla jsem se, že Heš je vlastně vaše přezdívka ještě ze studií, když jste brigádničila a vám se velice zalíbila, a tak jste si ji přivlastnila. Jelikož jeden z překladů anglického „hash“ je „zmatenina“, a jak jsem se dočetla, přiznala jste, že právě to se k vám hodí… Platí to stále?     Myslím, že mě nejlíp vystihuje úryvek z písničky Mňágy a Žďorp: Miluji zmatek a toužím po klidu. Přezdívka Heš ke mně přirostla, stala se mým uměleckým jménem. Jestli to tak bude napořád, to nevím. Ale zmatená si připadám pořád a často. Mám se takovou ráda. A pomáhá mi to při psaní.   V roce 2020 jste debutovala novelou Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi. Jak se vám knížka psala a připravujete další? Tak to jsem už trochu nakousla… Je pro mě pořád trochu sci-fi, jak se mi povedlo tuhle knížku stvořit. Začala jsem psát, když synovi byly čtyři měsíce a dcerce dva a půl roku. Rozhodla jsem se napsat každý den aspoň jednu větu, a to se mi povedlo dodržet. Někdy zůstalo fakt jenom u jedné věty, jindy jsem měla štěstí na totální flow a stránky přibývaly rychleji. Psala jsem většinou večer, když děti spaly. Neměla jsem promyšleno dopředu, co se bude dít. Nechala jsem se překvapovat. To byla zábava. Kolikrát jsem kulila nad klávesnicí oči, říkala si – cožeee, no tohleto snad ne probůh?… a psala a psala. Vlastně jsem byla v některých chvílích současně autorem i čtenářem. Teď píšu Po hlavě do podivna, ale jde to bolestně pomalu. A na rozdíl od Tvůrčího restartu vím, jak příběh skončí, to je pro mě nové a zvláštní.   V jednom rozhovoru jste přiznala, že velice ráda čtěte a jste milovnicí knížek. Máte oblíbeného autora nebo knížku, ke které se ráda vracíte? Jo jo, to přiznávám velmi ráda. Jednou se mi povedlo dát dohromady seznam top deseti knih mého života, to byl jeden z nejtěžších úkolů ever. Ráda se vracím k rozhovorům se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak. Pak mě hodně nadchla kniha Do less / Dělej méně, zrovna nedávno vyšla v českém překladu, k ní se chci určitě vrátit znovu. Baví mě knihy, které nejsou jen na jedno přečtení (ale ani těm na jedno přečtení se nebráním, ráda je pak pošlu dál) a pokaždé v nich člověk najde něco nového. Vracím se ráda také ke knihám o kreativitě, třeba k Umělcově cestě (Julia Cameron), Velkému kouzlu (Elizabeth Gilbert) nebo Ukaž, co děláš (Austin Kleon). Propadla jsem taky finskému podivnu, už několikrát jsem třeba zhltla povídkovou knížku Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Poslední dobou mám chuť vrátit se k Růžím pro Algernon. A mohla bych pokračovat dlouho… Jedny z mých nejoblíbenějších českých autorek jsou taky Jana Poncarová a Helena Žáková (úsměv). Jejich knihy čtu většinou, ještě než vyjdou, na vytištěných „áčtyřkách“, a když je pak držím v ruce v knihkupectví, mívám euforické záchvaty radosti, jako bych je napsala já sama (smích).   Jste maminkou dvou malých dětí, takže volného času moc nemáte. Ale přece, když se objeví chvilka volna, jak ho ráda trávíte? U dobré knížky a cappuccina? Ano. Obecně ráda trávím čas sama se sebou. Když je u toho dobré cappuccino a dobrá kniha, tím líp.   Martina Heš Hudečková vystudovala FF UK v Praze (obor Čeština v komunikaci neslyšících). Působí jako copywriterka, korektorka a povídkářka tria Povidkarky.cz. V online světě je známá jako Šperkařka textů.  Píše blog, dělá on-line kurzy o psaní. Napsala e-knihy 7 vzkazů od múzy, Být či nebýt mámou, Povídková degustace a Nezastavujem. Vyšla ji kniha Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi (2020). Je mámou dvou dětí.

Čas načtení: 2021-06-17 06:56:19

Hranice je jen slovo – nová výstava Národního muzea na velmi aktuální téma

Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích se 15. června opět otevřelo a své návštěvníky přivítalo zbrusu novou výstavou na velmi aktuální téma s názvem Hranice je jen slovo, s podtitulem Wir sind sousedé / My jsme Nachbarn. Výstava potrvá až do konce letošního listopadu a příchozí se díky ní seznámí nejen s akcemi na hranicích v čase jejich uzavření, ale také s osobními příběhy lidí, kteří v této oblasti žijí. Záštitu nad výstavou převzal velvyslanec Spolkové republiky Německo Christoph Israng. Nová výstava Národního muzea v Muzeu české loutky a cirkusu mapuje aktivity na hranicích v době jejich uzavření na jaře minulého roku. Současně však také připomíná, že žijeme v jednom společném evropském prostoru, a zvláště příhraniční oblasti jsou natolik propojenými regiony, že hranice pro lidi, kteří zde žijí, již zcela přestaly existovat. Ve čtvrtek 12. března loňského roku bylo zveřejněno Opatření vlády o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic České republiky. S platností od půlnoci 13. března tak byl cizincům z tzv. rizikových oblastí zakázán vstup do ČR a opustit republiku se stalo trestným činem. Koncem dubna 2020 přišel germanista Jan Kvapil s nápadem „procházek na hranicích“. První setkání se uskutečnila 2. května 2020 na pěti místech na zelené hranici mezi Českou republikou a Německem. Jan Kvapil se svým německým kamarádem Stephanem Messnerem poté vytvořili facebookovou skupinu Soboty pro sousedství / Samstage für Nachbarschaft / Soboty dla sąsiedztwa. Pod touto hlavičkou se v květnu a v červnu uskutečnila další čtyři setkání, 30. května to bylo na 18 místech. Autorce výstavy Lence Šaldové se podařilo pro Národní muzeum získat od účastníků loňských setkání téměř 1500 fotografií. Výstava nabízí výmluvný výběr z nich a také osobní příběhy lidí, kterých se uzavření hranic před rokem bolestně dotklo. K vidění jsou i unikátní exponáty jako například ručně malované transparenty se vzkazy sousedům, kamínky, symbolické papírové květiny sousedství, vlajky, placky, zpěvníky či obří dřevěné ruce připevněné na houpačce, aby si jimi mohli lidé potřást na dálku. Kromě aktivit iniciativy Soboty pro sousedství výstava připomíná též protesty tzv. pendlerů na Domažlicku nebo spřízněné akce na Znojemsku. Zároveň představuje Klub česko-německého partnerství, který byl jedním z aktivních pořadatelů akcí na hranicích a velmi intenzivně se věnuje rozvíjení přeshraničních kontaktů. Výstava byla připravena symbolicky k datu 2. května 2021 – tedy ke dni, kdy uplynul právě rok od prvního setkání na zelené hranici. Pro veřejnost se nicméně otevřela, spolu s celým Muzeem české loutky a cirkusu 15. června. V Prachaticích bude k vidění do konce listopadu 2021, poté se přesune do Domu česko-německého porozumění v Jablonci nad Nisou – Rýnovic. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-21 12:57:50

Miloš Doležal: Mým nejlepším čtenářem byl estébák Mácha, trýznitel faráře Toufara

Životním tématem Miloše Doležala je jeho rodná Vysočina, která se odráží v jeho poezii a próze, ale i v dokumentárních dílech, jako jsou jeho knihy o číhošťském knězi Josefu Toufarovi. Už skoro třicet let se ale potkáváme převážně v pražských kavárnách. Stejně tomu bylo i tentokrát, netušil jsem však, jak se od posledně jeho život změnil.   Jak se vlastně žije vysočinskému bardovi v Praze na sídlišti? Překvapím tě, ale já už jsem z Prahy odešel. Loni jsem dostal padáka po dvaceti letech v Českém rozhlase, a tak jsem se definitivně vrátil na rodnou Vysočinu, na samotu u Humpolce.   Takže jak se žije na Vysočině? Tvrdě, jako na větru. Navíc žiju v té části Vysočiny, kde se v prezidentských volbách ve velkém volí Miloš Zeman, takže politicky se tam s mnohými zásadně rozcházím. Na druhou stranu jsem zpátky v kraji, který miluji, který ke mně promlouvá a o kterém často píšu. A navíc žiji na samotě, za sousedy tu mám louky, duchy a zvířata.   A jaké to je vrátit se po třiceti letech zpět na Vysočinu – i když na bývalý statek u Humpolce jsi jezdil celá léta jako na chalupu –, ale lidé, o kterých jsi psal, už zemřeli a ti současní jsou jiní? Vysočina, ale asi venkov obecně, se za poslední dvacetiletí opravdu hodně změnila. Zatímco v devadesátých letech jsem tam zažil ještě staré vypravěče, kteří dokázali zajímavě mluvit o svých životních zážitcích třeba z války, dnes už se z venkova stává periferie měst bez paměti. Z baráků mizí zvířata, totálně se mění myšlení obyvatel, kteří nejraději mluví o věcech, penězích a navzdory vysoké životní úrovni si stále na něco stěžují. Výhodou je, že široko daleko nemám žádné sousedy, jen ty na hřbitově v blízké Zahrádce, zatopené želivskou přehradou. Ale mám tu i spřízněné duše. Blízko bydlí grafik Luboš Drtina, můj věrný spolupracovník, nebo sklář Franta Janák a v Ledči nad Sázavou malíř Jirka Bašta. Navíc jsme tu rozdýchali občanské sdružení. Roky jsme se scházeli a nadávali na politické poměry, stále dokola. Přestalo mě to bavit, takže jsme před několika lety založili Nezávislý podmelechovský spolek a vydáváme knížky o místních dějinách, obnovujeme malé sakrální stavby v krajině, pořádáme přednášky, iniciujeme vznik pamětních desek, hrajeme divadlo a podobně. Je nás bezmála čtyřicet, lidé různých profesí, kterým však záleží na tváři domova. To je pro mne možnost, jak čelit zupáctví a křupanství, které u nás posledních deset patnáct let vládne. Takže se s kamarády už méně bavíme o politice a více o tom, jakou knížku příště vydáme či jaké budou kostýmy v chystaném divadelním představení.   Proč myslíš, že jsme se z porevoluční euforie dostali k dnešním poměrům? Za prvé nám zásadně chybějí elity, které byly za nacismu a komunismu vymlácené, nebo emigrovaly. Osobností, které ostatní spoluobčany inspirují, obohacují, povznášejí, je dnes jako šafránu. Společnost je tak nakyslá od působení malých mstivých lidí, kteří ji veřejně reprezentují, jako je premiér či prezident. Lidé se od nich nechávají ovlivňovat, ať už chtějí, nebo ne. A za třetí většina lidí strašně zhrubla, zpovrchněla a zagresivněla. Český jazyk zplaněl, vytrácí se vztah k místu domova i k minulosti, která s námi žije. Nechci vypadat, že moralizuji, ale prostě ve srovnání s devadesátými lety je ten duchovní sesuv hodně markantní. Stačí se podívat, kdo dnes zasedá v parlamentu – oproti devadesátým letům je to strašidelné bratrstvo. Avšak nechci generalizovat – existují různé spolky, mecenáši, starostové, politici, duchovní i zapadlí vlastenci, kteří se tomu snaží vzdorovat, a díky nim vznikají skvělé věci: galerie, knihkupectví, obnovené památky…   Nebojíš se, že ztratíš téma svého psaní, když to staré z Vysočiny umřelo a nové už není tak zajímavé? Nebojím. Samotného mne překvapuje, co všechno ve svém kraji ještě neznám a stále objevuji nová témata… i když se samozřejmě nevztahují jen k Vysočině. Prolézám okresní a státní archivy, navštěvuji pamětníky a nacházím neuvěřitelné množství nezpracovaných dramatických a zároveň nečernobílých životních příběhů, které souvisejí s válkou, padesátými lety a prorůstají až do současnosti.   Máš nějaký příklad? Zpracovávám třeba příběh jednoho faráře z Vysočiny, který v roce 1956 požádal děti v hodině náboženství, aby si sundali pionýrské šátky, a jeden z těch harantů to řekl tátovi, který kněze udal a ten byl zatčen StB a dostal tři roky. Děti, které svědčily u soudu proti faráři, jsou dneska už důchodci a dělají, že se nic nestalo, že si nic nepamatují. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-03-07 18:21:00

Nejen Podněstří. Další moldavský region volá na pomoc Putina

Po žádosti moldavského Podněstří ovládaného separatisty a ruskou posádkou o pomoc Moskvy slíbil prezident Vladimir Putin „podporu“ také Gagauzii. To je autonomní oblast na jihu Moldavska, v níž žije většinově obyvatelstvo spřízněné s Turky. Od minulého týdne je šéfka regionu Jevgenie Guculová v Rusku, kde se setkala s Putinem.

Čas načtení: 2024-03-07 18:15:00

Nejen Podněstří. Další moldavský region volá na pomoc Putina

Po žádosti moldavského Podněstří ovládaného separatisty a ruskou posádkou o pomoc Moskvy slíbil prezident Vladimir Putin „podporu“ také Gagauzii. To je autonomní oblast na jihu Moldavska, v níž žije většinově obyvatelstvo spřízněné s Turky. Od minulého týdne je šéfka regionu Jevgenie Guculová v Rusku, kde se setkala s Putinem.

Čas načtení: 2024-03-11 08:44:21

Postřehy z bezpečnosti: platit výkupné kyberkriminálníkům se nevyplácí

Podíváme se na nedávný útok na společnost Microsoft, další informace o ransomwarovém útoku na IT dodavatele švýcarských institucí, vektor útoku přes QEMU a na ransomwarový gang, který okradl i spřízněné kriminálníky.

Čas načtení: 2024-03-31 19:32:16

Izraelská armáda hlásí zabití jednoho z důležitých velitelů hnutí Hizballáh

Izraelská armáda zlikvidovala významného velitele jednotky patřící ke speciálním silám Hizballáhu Ismáíla Zína. Hizballáh je spřízněné hnutí s Hamásem. Jeho ozbrojenci zabili téměř 1200 Izraelců a na 250 osob unesli do Gazy.

Čas načtení: 2024-04-03 17:20:00

Smutek a slzy, ale i vztek! Manželka fotbalisty Limberského vzpomíná na zesnulou Denisu z MasterChefa

Nejlepší kamarádka Denisy Cziglové, hvězdy Masterchefa, která v úterý podlehla po dlouhém boji rakovině, promluvila. Před mnoha lety byly Denisa a Lenka Limberská soupeřkami v soutěži Miss, přesto se z nich staly spřízněné duše.

Čas načtení: 2024-04-26 00:00:00

Předsedkyně Sněmovny: Rozšíření rodiny unijních demokracií je naší strategickou nutností

Předsedkyně Poslanecké Sněmovny Markéta Pekarová Adamová se spolu s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem ve Španělsku zúčastnili konference šéfů předsedů parlamentů zemí EU. Ve svém projevu paní předsedkyně mimo jiné vyzdvihla strategickou nutnost rozšíření Unie o další hodnotově spřízněné státy a ocenila součinnost ostatních evropských zákonodárců v české iniciativě na nákup munice pro bránící se Ukrajinu. Konference završila loňské […]

Čas načtení: 2024-05-14 00:00:00

Fotbalový zápas se dohrál noži. Další důkaz, jak války klanů sužují Německo

Tam, kde kdysi přilétla nějaká ta rána pěstí, se dnes střílí. Řeč je o okresním fotbale v Německu, kde se v neděli v porúrském Essenu střetly dva týmy spřízněné s kriminálními gangy migrantů.

Čas načtení: 2018-06-06 11:00:00

Ztraceno v překladu

Krásný film o osamělosti a hledání spřízněné duše v úplně cizím prostředí.

Čas načtení: 2024-05-23 02:15:37

Právě vyšlo nové číslo časopisu Můj čas na kafíčko

Z aktuálního čísla:Chystá se s Hanychovou zničit Soukupa?Krutá zrada od spřízněné duše?Její osudoví muži jí často ztrpčovali život!

Čas načtení: 2024-06-01 16:30:10

Šebrleho utajená žádost o ruku Liškové?

Je to pár měsíců, co se dal moderátor Roman Šebrle (49) dohromady s půvabnou kolegyní z Primy Hedvikou Liškovou (44). Je to ta pravá, vedle které se zklidní? Spřízněné duše Mají to... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz

Čas načtení: 2024-06-22 00:00:00

Pamatuješ, jak jsem ti dal pěstí? Když řádí dvojtornádo Douděra a Červ

Neumíte si představit, jak to vypadá, když si sednou vedle sebe a spustí. Dostat se přes ně ke slovu? Musíte bojovat, protože jakmile se rozjedou, povídají jeden přes druhého a máchají rukama. Jako by vás vcuclo tornádo. Chvíli vtipkují a řehtají se, pak zvážní a jednou dojde i na slzy. David Douděra a Lukáš Červ. Obránce a záložník. Fotbaloví reprezentanti, které v sobotu na Euru čeká zásadní zápas proti nečitelné Gruzii. Spřízněné duše. Bratranci.

Čas načtení: 2024-06-22 00:00:00

Pamatuješ, jak jsem ti dal pěstí? Když řádí dvojtornádo Douděra a Červ

Neumíte si představit, jak to vypadá, když si sednou vedle sebe a spustí. Dostat se přes ně ke slovu? Musíte bojovat, protože jakmile se rozjedou, povídají jeden přes druhého a máchají rukama. Jako by vás vcuclo tornádo. Chvíli vtipkují a řehtají se, pak zvážní a jednou dojde i na slzy. David Douděra a Lukáš Červ. Obránce a záložník. Fotbaloví reprezentanti, které v sobotu na Euru čeká zásadní zápas proti nečitelné Gruzii. Spřízněné duše. Bratranci.

Čas načtení: 2024-07-12 13:36:40

Manželka Patricka Swayzeho se dodnes nedokázala přenést přes tragickou ztrátu manžela

Nezapomenutelná láska Patricka Swayzeho a Lisy Niemi Láska mezi Patrickem Swayzem a Lisou Niemi byla vzorem toho, po čem všichni toužíme. Když se poprvé setkali, bylo Swayzemu 19 a Niemi 15 let. Od té doby se jejich cesty neustále prolínaly a jejich vztah vydržel téměř tři a půl desetiletí v nádherném manželství. Spřízněné duše a […]

Čas načtení: 2024-07-15 14:11:47

Říkali jí Zelenoočko a Krížička. Sestřenice Milana Lasici (†85) nesnášela snoby, na její pohřeb fanoušci nesměli

V mládí jí říkali „Zelenoočko“, většinu kariéry však byla pro své krajany Slováky prostě „Krížička“. To už si tak naše spřízněné národy zvykly polidšťovat velikány podle vzoru „Goťák“. Eva Krížiková byla ostatně za dob našeho společného státu díky takzvaným bratislavským televizním pondělkům doma na televizních obrazovkách stejně tak v rodné Bratislavě jako v Praze a dalších českých městech i vesničkách.

Čas načtení: 2024-08-03 07:51:00

Dva izraelské nálety na Západním břehu zabily devět lidí včetně velitele Hamásu

Tel Aviv/Ramalláh/Gaza - Při izraelském náletu na vozidlo na okupovaném Západním břehu Jordánu dnes zemřel velitel palestinského teroristického hnutí Hamás a čtyři bojovníci spřízněné militantní skupiny...