Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-01 10:14:37

Úspěšná spolupráce s americkou FBI. Muž z Ústecka vytvářel a šířil dětskou pornografii, hrozí mu tři roky

Ústecko - Kriminalisté z oddělení kybernetické kriminality Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje obvinili a na základě jejich vyšetřování státní zástupce poté obžaloval 44letého muže z Ústecka z trestných činů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů a z nedovoleného ozbrojování, uvedla Policie České republiky. The post Úspěšná spolupráce s americkou FBI. Muž z Ústecka vytvářel a šířil dětskou pornografii, hrozí mu tři roky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2021-01-13 17:52:04

Z minulých kontroverzí (I). – „Prasečinky“ v poště

A2larm, český levicový časopis, který sám sebe charakterizuje slovy „squatujeme mediální prostor od roku 2013“, přeložil esej kanadského autora Brada McGregora, která je velice kritická vůči tomu, jakým způsobem digitální obři zašlápli sociální síť Parler. Nečekal jsem to, ale potěšili mne. Za každého člověka, který v tomhle směru dokáže dohlédnout dál než pár dní dopředu, jsem rád, ať už patří k libovolnému konci politického spektra. V téhle souvislosti mě napadlo podívat se na několik historických jevů a událostí, které byly tomu dnešnímu dění podobné. Některé jejich důsledky ovlivňují politiku a společenské poměry dodnes. Leckdy bereme za samozřejmé něco, co vůbec samozřejmé nebylo, nebo argumentujeme nějakou větou či citátem, jehož kontext už upadl do zapomnění. Vybral jsem tedy tři taková historická témata, o kterých chci postupně napsat. Všechna jsou z dějin Spojených států amerických, protože i ten současný boj o to, co smějí a nesmějí sociální sítě, se bude rozhodovat hlavně tam. Ani jedno z těch témat není perfektní analogií k dnešnímu digitálnímu světu a není mým cílem říci „vidíte, toto řešení musíme zkopírovat a bude hotovo.“ Odlišnosti spočívají například v roli státu. Ale paralel k dnešku najdete docela dost. Tak tedy, první díl: smí americký občan posílat sprosťárny poštou? A co je to vlastně sprosťárna z pohledu úředníka a soudce? Na scénu přichází puritanismus Jedna z okolností, která hodně ovlivňuje dnešní debatu o právech soukromých společností, je ta, že valná většina našich základních politických myšlenek je hodně stará. Kořeny dnešního moderního liberalismu sahají hluboko do 18. století, jsou starší než parní lokomotiva, lodní šroub nebo ruchadlo. Nejpalčivějším problémem svobodomyslného člověka té doby byl přežívající feudální systém, vůči kterému se liberálové vymezovali; je to dost vidět v tématech, kterým věnovali největší pozornost (například „žádné zdanění bez reprezentace“). Tehdejší civilizace ještě moc neřešila otázky „síťových systémů“, infrastruktury, která nějakým způsobem obsluhuje celé komunity a má sklony k přirozené monopolizaci. Člověk 18. století se s takovou infrastrukturou běžně nesetkával. Elektřina byla ještě hračkou v laboratořích potrhlých učenců, kanalizace a vodovod se vyskytovaly jen v některých čtvrtích největších měst světa (tak například Praha začala zřizovat všeobecnou kanalizační síť až po roce 1816). Pro pouliční osvětlení platilo totéž. Výrazné výjimky byly jenom tři: veřejná silniční síť, veřejné plavební kanály a pošta. Pošta už byla v 18. století dobře zavedeným jevem a americkému Kongresu je přiznáno právo zřídit celostátní poštovní službu přímo v ústavě – což naznačuje, že i otcové zakladatelé, kteří v mnoha jiných věcech projevovali vysloveně libertariánského ducha, si uvědomovali, že tento typ plošné služby není vhodné ponechat úplně živelnému vývoji. O kus dál v té samé ústavě, respektive v jejím prvním dodatku, je ustanoveno, že Kongres nepřijme žádné zákony omezující svobodu slova. Teoreticky byste tedy měl mít právo posílat americkou federální poštou, co se vám zachce – aspoň pokud to nebude pro příjemce nebezpečné (například bomba). Aspoň pokud si vykládáte první dodatek stejně jako já. V praxi to bylo dost zásadně jinak, protože do hry vstoupila – a na dlouho, téměř na sto let! – další typicky americká vlastnost. Puritanismus. Kam vede potlačování neřesti Otázka, jestli se ochrana svobody slova vztahuje i na takzvaně obscénní obsah, se v Americe u soudů řešila mnohokrát a výsledky jsou, mírně řečeno, neuspokojivé – zejména proto, že vymezit s dostatečnou přesností, co je vlastně obscenita, je beznadějný úkol. Při důležitém soudním sporu Jacobellis v. Ohio (1964) vyřkl soudce amerického nejvyššího soudu Potter Stewart dodnes slavnou větu: „Nebudu se dnes dále pokoušet definovat ten druh materiálu, který bývá zahrnován do krátkého popisu ‚tvrdá pornografie', a možná bych to ani nikdy srozumitelným způsobem definovat nedokázal. Ale poznám ji (míněno pornografii, pozn. MK), když ji vidím, a film, o kterém rozhodujeme v tomto sporu, jí není.“ (Pro paralelu s dnešní debatou o mezích svobody projevu zkuste místo obscenity či pornografie dosadit třeba projevy nenávisti nebo podněcování k násilí.) V případě americké federální pošty a jejího nepřátelského postoje vůči „obscenitě“ sehrál ústřední roli jistý Anthony Comstock, zakladatel newyorské Společnosti pro potlačování neřesti. Charakter organizace můžete posoudit už při pohledu na její razítko. Málokdo v celé historii lidstva si dal pálení knih přímo do vlastního znaku, většina tyranů je navenek aspoň trochu subtilnější. Comstock sám sebe označoval za člověka, který pleje plevel v zahrádce Boží („weeder in God’s garden“) a byl ve své snaze potlačit veškerou komunikaci sexuálního charakteru neuvěřitelně, až monomanicky vytrvalý. Systematickým lobbováním se mu podařilo protlačit zákon neformálně zvaný Comstock Act (1873), podle kterého jste se provinil federálním zločinem, pokud jste využil služeb americké pošty k zasílání jakýchkoliv nemravných materiálů. Definice byla nesmírně široká, spadaly do ní i lékařské informace o antikoncepci, erotické hračky nebo písemně vyjádřené chtíče. Dokonce i učebnice anatomie nebo porodnictví byly na hraně a několik států raději přijalo místní normy, které explicitně stanovovaly, že zasílání učebnic trestným činem není. (Podrobné informace k celé této povedené rodince zákonů najdete v angličtině zde.) Zákony byl časem rozšířeny i na soukromé dopravní společnosti. Comstock coby mravný a poctivý občan se nespokojil jen s přijetím samotných zákonů. Chtěl také v co největším rozsahu vynutit i jejich řádné dodržování a podařilo se mu dosáhnout toho, že pro něj americká pošta zřídila oficiální úřad poštovního inspektora. V něm pak Comstock rozhodně nespal na vavřínech. Vedl si statistiku o svých úspěších a na sklonku života se chlubil tím, že se mu podařilo spálit 15 tun knih, zatknout čtyři tisíce lidí a 15 z nich dohnat k sebevraždě. V roce 1878 zabránil Comstock vážně míněnému pokusu o zrušení „svého“ zákona tím, že kongresmanům předložil ty nejhorší vzorky ze své sbírky zabavených pornografií; při této informaci vás nutně napadne kacířská myšlenka, jak že to vlastně s tím jeho svatým rozhořčením bylo. Nicméně ať to bylo, jak to bylo, Comstock zůstal v úřadě až do své smrti roku 1915 a jeho dědictví jej přežilo ještě další desítky let. Fatální rány Comstockovým zákonům zasadil nikoliv Kongres – jak by to asi správně mělo být – ale několik soudních rozhodnutí během 20. století, například ve věcech Griswold vs. Connecticut (1965) a Eisenstadt vs. Baird (1972), které stanovily, že právo lidí na soukromý život je důležitější než státní zájem na potírání obscenity, ať už to znamená cokoliv. Dneska si jen těžko umíme představit, že za zaslání nahaté fotografie nebo balíčku kondomů poštou hrozilo v USA až pět let nucených prací a že to zdaleka nebyla jen teoretická hrozba. Jak praví jedna známá píseň na motivy Warcraftu: Leč na místo dnes všudypřítomného sexu nastoupila jiná ostře sledovaná témata. Když vítězí morální panika Což, čtenáři, možná bychom se měli podívat aspoň na pár styčných bodů historie Comstockových zákonů s dnešními poměry? * Základem represe byla morální panika, tehdy kolem nemanželského sexu, dnes třeba kolem onoho davu, který vtrhl do Kapitolu. Morálně panikařící lidé mají tendenci šlapat po svobodě projevu či soukromí svých spoluobčanů s roztomile příšernou samozřejmostí. Právě ten morální rozměr v nich totiž vzbuzuje iluzi vlastní nadřazenosti. * Existence centralizované sítě (v tomto případě pošty) vedla k tomu, že „nežádoucí“ činnost bylo možno plošně zakázat jedním rozhodnutím. * Vágnost a neurčitost zakázaného chování vedla k širokému rozsahu represí, což bylo z pohledu zastánců celého systému asi spíše jeho výhodou než nevýhodou. * Když byly příslušné zákony jednou přijaty, právní setrvačnost vedla k tomu, že různá jejich ustanovení přežívala v platnosti až do doby, kdy už koncertovali Beatles a nosily se minisukně. * Soukromá a státní sféra spolu rády prorůstají, a to i personálně. Anthony Comstock, hlavní hybatel věci, byl cca 40 let zároveň jak vysokým zaměstnancem státní americké pošty, tak i zakladatelem a tajemníkem soukromé Newyorské společnosti pro potírání neřesti, přičemž tyto dvě funkce se navzájem doplňovaly s jedním a tímtéž cílem. Tolik příběh o americké poště. A příště se podíváme … na železnici! Ale nebudou nás zajímat mašinky. Bude nás zajímat byznys. Velký byznys, jak jinak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-05 13:00:00

Vlna: Prodá vám jednou hrnce deepfake vaší mámy? Jak zvládáme syntetická média?

Vygenerovaný obsah v podobě videí a realistických obrazů už prodává zboží, vytváří pornografii a láká na podvodné investice. Bude ovlivňovat i politiku? O historii a budoucnosti umělé inteligence v kreativním průmyslu ve Vlně mluví designérka, výzkumnice a vizuální umělkyně Lenka Hámošová.

Čas načtení: 2023-11-04 14:57:13

Platforma OnlyFans vydělává miliardy a mění svět on-line erotiky

Oproti pornografii stojí na přímé komunikaci mezi tvůrci a fanoušky i pocitu autenticity a blízkosti

Čas načtení: 2019-12-13 08:17:55

O Kátě Líbezné a druhořadém postavení žen

Mé děti chodívají do knihovny a je víceméně na nich, jaké knihy si půjčí – já a moje žena jim to pak, víceméně poslušně, čteme. Před pár dny si děti v knihovně vybraly mezi jinými i knihu nazvanou Káťa Líbezná: Tančící princezna. Ta pohádka vypráví příběh Káti Líbezné, holky, která žije v americkém Texasu. Je hezká (maminka jí to říká), je šťastná, když vypadá jako princezna (maminka jí s tím, aby tak vypadala, přeochotně pomáhá). Miluje růžovou barvu (koneckonců i kniha je růžová) a jejím největším snem je, že se stane královnou krásy (ví, že je hezká už teď, „Líbezná“ se nejmenuje pro nic za nic, ale chce být ještě hezčí, až bude nejhezčí na celém světě). Kniha má jednu velkou nevýhodu (má sto stran) a jednu o něco menší výhodu (těch sto stran je popsáno velkými písmeny). Nejzajímavější na dívce jménem Káťa Líbezná není to, že si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.), ale to, že knihu o dívce, která si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.), napsala žena – Marci Bales Peschke či chcete-li Peschkeová. Nejzajímavější je to proto, že občas vzniká dojem (podle mě špatný), že za porobu ženy (já to jinak nemohu popsat) mohou výhradně muži, kteří z nich dělají objekty své touhy a nic víc (jistě znáte všechny ty věty). Podle mě je třeba říci něco mnohem horšího a beznadějnějšího – za porobu žen a za to, že z nich jsou dělány objekty mužské touhy, nemohou zdaleka jen muži, mohou si za ni i samy ženy (třeba i v příběhu o Kátě Líbezné zmiňované maminky). Jak jinak rozumět tomu, že tak pitomý příběh je schopna napsat žena? A jak je možné, že ho jiná žena ilustruje? A jak je možné, že ho jiná žena přeloží do češtiny? Není jim to hloupé? Některé feministky říkají, že je třeba zaměřit se na pornografii nebo třeba na film a reklamu, obecně řečeno, na ty oblasti, kde je žena zobrazována jako již zmiňovaný objekt mužské touhy. Já bych navrhoval něco jiného (byť nemám nic proti tomu podívat se i na reklamu atd.): Zaměřme se na výchovu malých holek (a chlapců) a snažme se, aby se co nejméně mohly (mohli) dostávat do styku s takovými blbostmi, jako je Káťa Líbezná, která si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.). Na světě by bylo o něco lépe. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-09 13:48:51

Kniha Karla Rady je zprávou o životě jedné mladé generace ze střední Evropy

„Každý autor píše stále jednu knihu.“ Tento bonmot lze jistě snadno vyvrátit, nicméně zrovna u zkušeného spisovatele Karla Rady je na něm pravdy nemálo. Jeho knihy zachycují nehledanou realitu, jak se dotýká každého, kdo zrovna raději nestrká hlavu do písku ve skleněném zámku. A není pštros nebo „zhulen“. A to už se dostávám částečně k autorovu slovníku. Karel Rada (*1964) totiž zbabělým či hloupým pštrosem není a své hrdiny neidealizuje, ba ani nešetří. V další své, už pomalu desáté knize Chvějící se jehličky příští zimy opět naprosto nic nekamufluje, nestylizuje, sprostými slovy možná šetří, ale opakovaně je i chrlí, a sex... Sex je tu vždy, kdy by na něj došlo v reálu, aniž dílo sklouzne k pornografii. Zajímavý je autorův návrat až do roku 1989, kdy vznikly první ze zde přítomných textů, zatímco ty nejnovější nesou loňské datum. To sice působí na první pohled jako až neskutečný oblouk tří desetiletí, ale třeba datace próz první části staví ten dojem na nohy, jelikož pouze Náhradní Kristus (1989–1990) je skutečně psán už „kdysi“. A každý, kdo Radovy knihy zná, ví, že prostě vždy prosadí i mezi novější své texty cosi... Inu, cosi jako zdařilou juvenilii. Četné povídky PRVNÍ ČÁSTI svazečku ovšem rašily z autorova editoru teprve v letech 2016–2018, přičemž se tu jedná o příběhy Vymejvárna, Než přijde obleva , Muž, který mě nabodne a Dopisy Volze. Kniha jako celek, dodejme ještě, má přitom podtitul Sedmero čajových zastavení a jest uvedena krásnou citací z básně J. H. Krchovského: Důkaz, že duše není věčná, přijmu až s koncem nekonečna. Typická je pro Radovy texty místy až naturalistická absence abstrakce, s níž na nás „valí“ zcela konkrétní životní reálie (byť většinou pražské), přičemž však disponuje talentem text podobnými perličkami (například odsouzením písní pana Peterky) nepřehltit. A často narazíme na přiznané citace textů kapel Kurtizány z 25. Avenue, Čínská čtvrť, Dunaj, Do řady!, Garáž a Zuby nehty. U některých povídek uvádí Rada taktéž místa jejich zrodu, i překvapeně se ocitáme až v Rabštejně nad Střelou (našem donedávna nejmenším městečku), v pohraniční Kadani a na Hlásné Třebani. Velmi vhodně zvolené finále první části knihy představuje novela Dopisy Volze. Uvedena je – možná trochu vypočítavě – mottem z Topolova Citlivého člověka. Vlastní povídka pak předestře syrový, pravdivý, věrohodný a ospravedlňující pohled na část Ruska poslední doby a ne rozhodně na jeho nelidství, ale na jeho lidství. „Mladí jsou vždycky spolu.“ Tato věta mě napadla při četbě. Nu, a nejsou rozhodně spolu jen skrze sex a drogy. I když... Přejděme k závažné druhé části, jejíž první text je datován 2009–2012. Ten druhý je již jen krátkým dovětkem z 15. září 2018. Těžiště svazku je přitom deklarativně věnováno všem, kteří „přežili devadesátky“, a uvedeno vzletnými slovy Sylvie Plathové. A pak už vpadáme do prostředí psychiatrické léčebny. Je vykresleno hlavně skrz figury zde trpící i bláznící a z celé knihy se tu nejvíce ocitáme u problematiky drog. {loadmodule mod_tags_similar,Související} „Teprve na pervitinu s Filipem jsem poprvé v životě pocítila ten správnej orgasmus,“ zaznamenává si jedna z hrdinek, takže čteme zaujati dál a dál (já tedy ano), ale abych nebyl obviněn, že propaguji pervitin, ocituji ještě jeden pozdější zápis. „Zkrátka: nebyl to můj Filip, jakýho jsem při sexu už nesčíslněkrát zažila, byla to jen mátoha, která se udělala sama... a na mě už se jaksi nedostalo. Vesmírnej orgasmus se nekoná a bez pervitinu v krvi se asi konat nebude. Nebo bude?“ Tento ústřední text je pozoruhodným vhledem do fungování drog, dokumentem o efektu jejich aplikace i varováním nevyjádřeným sice nijak přímo, ale mezi řádky určitě. Je však nesporné, že VŠECHNY texty knihy tvoří fakticky jediný komplex, a ne-li úplně, tak dost, opravdu dost sevřeně. Oč tu vlastně jde? Myslím, že o ne zase tak malou mapku části světa, který zde sice není a ani nemůže být zachycen ve své obrovitosti a celistvosti (tak například krátký vstup Hrabalův mi tu připadá spíš jako laciný efekt), avšak to, co zaznamenáno jest, není jen pábením. A rozhodně ne kalkulovanou konstrukcí. Je to zprávou o životě jedné mladé generace ze střední Evropy. Karel Rada vystudoval scenáristiku na FAMU a stal se režisérem a hudebníkem. Publikoval už v samizdatu a jeho dosavadních knih jmenujme alespoň Kunderion (2017), Promiskuitní večírek (2015), Oblomovku (2005) či Připravte se na nejhorší (1994).   Karel Rada: Chvějící se jehličky příští zimy. Doslov Josef Straka. Kresba Petra Cibulková. Vydalo Nakladatelství Monument. Slušovice 2018. 120 stran

Čas načtení: 2024-02-22 16:00:00

Svoji sexualitu mohou lidé anonymně probrat s odborníky na nové telefonní lince

Co je v sexu běžné a co nikoliv? Kdy vzniká závislost na pornografii? Nebo jak se vyrovnat s tím, že se liším od svého okolí? I s takovými otázkami se mohou lidé obracet na novou telefonickou linku zaměřenou na otázky a problémy spojené se sexualitou. Provozuje ji Národní ústav duševního zdraví.

Čas načtení: 2024-03-02 12:44:00

„Někteří se ze sebe i pozvracejí.“ Psychologové řeší nový problém: závislost na pornu

S rozšířením internetu se v psychologických diagnózách objevila nová položka: závislost na pornografii. Snaha o udržení vzrušení může některé lidi přivést až do chatovacích místností s dětmi nebo ke sledování dětského porna. Konzumenti přitom nemusejí být pedofilové, ale jen lidi hledající stále intenzivnější podněty.

Čas načtení: 2024-03-02 12:44:00

„Někteří se ze sebe i pozvracejí.“ Psychologové řeší nový problém: závislost na pornu

S rozšířením internetu se v psychologických diagnózách objevila nová položka: závislost na pornografii. Snaha o udržení vzrušení může některé lidi přivést až do chatovacích místností s dětmi nebo ke sledování dětského porna. Konzumenti přitom nemusejí být pedofilové, ale jen lidi hledající stále intenzivnější podněty.

Čas načtení: 2024-03-17 16:00:00

Po netu lítá tvoje porno. Mladé ženy čelí deepfake, bránit se mu příliš nedá

Mladé dívky, často ještě na škole, dostávají do zpráv své nahé fotky. Problém však je, že ve skutečnosti na obrázcích nejsou ony. Pornografické snímky jsou generované umělou inteligencí. Redakce iDNES.cz získala příběhy několika žen, které mají s takzvanou deepfake pornografií zkušenosti. Ale podobné jednání lze trestat jen v případech, kdy je nezletilá, nebo vydíraná.

Čas načtení: 2024-03-22 11:33:00

Channel 4: Až 4000 celebrit je obětí falešné pornografie vytvořené pomocí AI

Londýn - Na pěti nejnavštěvovanějších webech s deepfake pornografií jsou videa s téměř 4000 celebritami, především ženami - herečkami, zpěvačkami i televizními a internetovými osobnostmi. Zjistila...

Čas načtení: 2024-03-22 18:20:00

Jak vypadalo zakázané porno na pohlednicích z 20. let minulého století, budete se divit

V dnešní době je nahota všudypřítomná a už nikoho nepohoršuje, když se známá osobnost na fotografiích celá odhalí. Naprosto jiná situace ovšem byla ve dvacátých letech minulého století, kdy byla pouhá poodhalená punčocha na noze neznámé ženy označována za pornografii a za její šíření hrozil žalář.

Čas načtení: 2024-03-25 16:38:00

Nejen Taylor Swiftová. Deepfake pornografie s celebritami je stále větší problém

Na pěti nejnavštěvovanějších webech s deepfake pornografií lze najít videa s téměř čtyřmi tisíci celebritami, především ženami, zjistila britská veřejnoprávní stanice Channel 4. Falešná videa vytvořená pomocí umělé inteligence nabízí herečky, zpěvačky i televizní a internetové osobnosti. Jde o rapidně narůstající trend. K nejviditelnějším obětem patří momentálně jedna z nejvlivnějších žen šoubyznysu Taylor Swiftová.

Čas načtení: 2024-03-26 09:30:00

Šíření pornografie – obvinění jedné osoby

Kriminalisté Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ) v těchto dnech zahájili trestní stíhání jedné osoby pro trestné činy „šíření pornografie“, „výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií“ a „legalizace výnosů z trestné činnosti“.

Čas načtení: 2024-03-26 11:13:00

Vydělával na nechutném pornu s dětmi i zvířaty! Zatkla ho policie, hrozí mu šest let

Nechutným byznysem si vydělával podle policie muž z Ostravska. Provozoval webové portály s pornografickým obsahem včetně sexuálního zneužívání dětí a dalších nezákonných pornografických děl. Za šíření pornografie, nakládání s dětskou pornografií a praní špinavých peněz mu hrozí až šestileté vězení. Stíhán je na svobodě.

Čas načtení: 2024-03-27 14:46:03

Linka STOPonline.cz v roce 2023 přijala 3700 hlášení závadného obsahu na internetu

Linka STOPonline.cz v roce 2023 přijala 3700 hlášení závadného obsahu na internetu, 22 bylo předáno PČR, 23 bylo předáno ISP a 944 závadových domén zobrazujících dětskou nahotu či pornografii bylo nahráno do mezinárodního systému ICCAM, který je spravován asociací INHOPE.

Čas načtení: 2024-04-23 13:27:00

Muž z Brna přechovával dětskou pornografii a pěstoval konopí. Dostal podmínku

Téměř pět tisíc fotek nebo videí zachycujících dětskou pornografii přechovával recidivista z Brna Aleš F. Kromě toho také pěstoval konopí, které posléze využíval k sušení, výrobě mastí nebo kouření. Za několik přečinů odešel v úterý od Krajského soudu v Brně s tříletou podmínkou.

Čas načtení: 2024-04-26 06:52:24

Novinky ze světa AI #52: Závody stíhaček, boj proti zneužívání dětí a nové možnosti buněčné biologie

Vývojáři hned několika jazykových modelů z různých sfér aplikací se v posledních dnech pochlubili produkty své práce. Umělá inteligence se tak rozvíjí například v oblasti vědy, mobilních technologií či vojenství. Technologičtí giganti spojují síly v boji proti dětské AI pornografii Společnosti Meta, Google, Amazon, Microsoft, OpenAI a další se tento týden zavázaly, že zintenzivní své úsilí ve snaze omezit nelegální obsah generovaný umělou inteligencí. Dohoda se konkrétně týká dětské pornografie, která představuje jedno z největších rizik temné stránky AI světa. Společnost Google tak například hodlá využít strojové učení k cílenému vyhledávání a plošnému odstraňování závadného obsahu, a to ještě před jeho případným nahlášením. Meta chce ve

Čas načtení: 2024-04-28 08:26:02

Přemalovaná dívčí prsa probudila Hradec. Vzniká streetartový festival

Před rokem v dubnu si desítky Hradečanů na mostě u soutoku Labe s Orlicí fotografovaly malbu dívky splývající ve vodě naznak s odhalenými ňadry. Dílo s názvem Swimming od autora, jenž si říká JW Mind Strike, vydrželo jen dva týdny, než ho zničily aktivistky. Avšak díky vkusné malbě poničené vandalkami protestujícími proti údajné pornografii v Hradci Králové vznikne unikátní streetartový festival a nejspíš i další provokativní díla.

Čas načtení: 2024-05-08 13:07:00

Kanada: Jeden rok schovají vše, co napíšete. Elon Musk zděšen

„Pokud je to pravda, zní to šíleně,“ vypálil na sociální síti X její majitel Elon Musk. Kroutil hlavou nad novým kanadským zákonem proti šíření nenávisti na internetu a proti dětské pornografii zvláště. Provozovatelé sociálních sítí budou mít povinnost schraňovat nelegální obsah jeden rok. Musk se přihlásil ke tvrzení, že zákon platí i retroaktivně, a právě to je podle Muska šílené.