EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || <p>Povinná výbava auta je strašákem téměř každého řidiče. Přestože za prohřešky v její kompletnosti hrozí pokuta, ne každý je v jejím dodržování důsledný. Od 15. září 2009 navíc výbava prošla některými změnami. Zopakujme si, co všechno s sebou řidiči musejí vozit. Povinná výbava auta: náhradní pojistky, jedna od každého druhu náhradní žárovky, opět jedna od každého druhu užívaného v zařízeních k vnějšímu osvětlení...</p> <p>The post <a rel="nofollow" href="https://www.topzine.cz/povinna-vybava-auta">Povinná výbava auta. Na co si dát pozor</a> appeared first on <a rel="nofollow" href="https://www.topzine.cz/">TOPZINE.cz</a>.</p>
Čas načtení: 2024-02-20 05:05:20
Reflexní vesty by měly být součástí každého auta, v některých zemích jsou v povinné výbavě, doporučují se i chodcům, kteří se pohybují v místech, kde je málo světla. Jak ale ukázal velký test německého autoklubu, řada nabízených vest takřka vůbec neodráží světlo. Otestovat si vestu přitom můžete i doma. A autoklub to doporučuje. Reflexní vesty … Německý autoklub varuje před nekvalitními reflexními vestami. Řada z těch prodávaných vůbec nefunguje Pokračovat ve čtení »
\nČas načtení: 2024-10-17 13:14:22
Ruku na srdce, kdy jste si naposledy zkontrolovali povinnou výbavu? Většina z nás ji vozí v kufru a pořádně ani neví, kde přesně je. Proto si dnes projdeme, co všechno má povinná výbava obsahovat a kde její jednotlivé části vozit. Co je opravdu povinné? Dle zákona by každý z nás měl v autě vozit několik […]
\nČas načtení: 2025-01-06 10:00:25
Jaká je povinná výbava auta pro rok 2025? Toto vše musíte mít letos v každém autě
Povinná výbava k autu neodmyslitelně patří. Potřebujete ji k tomu, abyste mohli bez obav vyrazit na cestu a neriskovali svou bezpečnost – a v případě policejní kontroly ani pokutu? Možná jste si nedávno pořídili vozidlo z druhé ruky a něco z toho ve vašem voze chybí či se chystáte do zahraničí. Co všechno je třeba s sebou […]
\nČas načtení: 2024-06-17 09:00:40
Povinná výbava auta. Na co si dát pozor
Povinná výbava auta je strašákem téměř každého řidiče. Přestože za prohřešky v její kompletnosti hrozí pokuta, ne každý je v jejím dodržování důsledný. Od 15. září 2009 navíc výbava prošla některými změnami. Zopakujme si, co všechno s sebou řidiči musejí vozit. Povinná výbava auta: náhradní pojistky, jedna od každého druhu náhradní žárovky, opět jedna od každého druhu užívaného v zařízeních k vnějšímu osvětlení... The post Povinná výbava auta. Na co si dát pozor appeared first on TOPZINE.cz.
\nČas načtení: 2024-06-24 00:58:58
Povinná výbava auta na Slovensku: Kompletný zoznam
Jednou z povinností v aute je zabezpečenie, že vozidlo obsahuje všetky povinné prvky výbavy, ktoré sú nevyhnutné pre vašu... Príspevok Povinná výbava auta na Slovensku: Kompletný zoznam zobrazený najskôr ZN.SK.
\nČas načtení: 2024-12-20 07:08:57
Rady: Pozor na úplnost autolékárničky. Povinná výbava 2025…..
Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Jaká je povinná výbava vozidel pro rok 2025? Pozor na úplnost autolékárničky V ČR stačí reflexní vesta pouze pro řidiče, v Polsku, Rakousku Itálii ji musí mít všichni Vhodným doplňkem je sjednání nepřetržité asistenční služby a pojištění Povinná výbava k autu neodmyslitelně patří. Potřebujete ji k tomu, abyste mohli bez obav vyrazit
\nČas načtení: 2018-05-10 09:38:21
Co pořídit do domácí lékárničky?
Každý ví, že v autě musí být lékárnička jako povinná výbava. Vyplatí se ji pravidelně kontrolovat, zda obsahuje vše co má. Ale jak jsme na tom s lékárničkou doma? Přitom je často podstatnější. než ta v autě a rozhodně víc používaná. Máte v té vaší jen prošlé prášky na předpis a dál ani nevíte co? Pojďme se společně podívat, co by v každá lékárničce rozhodně nemělo chybět.
\nČas načtení: 2012-11-18 00:00:00
Zimní cestování: Bez hřebů, s řetězy
Ačkoliv jsou zimní pneumatiky od prvního listopadu povinné, neplatí to stoprocentně. Pokud na silnici není sníh, nelze očekávat, že někde na cestě bude a řidič ani nepotká značku „povinná zimní výbava“, lze ještě jezdit na letních… Za pár dní, až ale začne pravá zima i se sněhem a ledem, ale půjde ...
\nČas načtení: 2014-01-28 21:45:00
Pokud cestujte v zimě do zahraničí, například do lyžařských středisek, budou se Vám hodit informace ohledně dopravních předpisů a povinnosti zimních pneumatik. Naprostým základem jsou doklady, a to jak cestovní tak technické od vozidla: Řidičský průkaz Občanský průkaz nebo cestovní pas Doklad o ...
\nČas načtení: 2024-03-01 07:41:31
Tato krabička posune hraní her na novou úroveň. Simuluje třeba pach střelného prachu
GameScent je zařízení, které zvýší zážitek z hraní her Dokáže simulovat mnoho různých pachů Je to povinná výbava každého gamera Že byste mohli cítit hru, kterou právě hrajete? Přesně tak. GameScent je zařízení, které umí simulovat množství pachů a posunout zážitek ze hry na další level. Které a kolik pachů zatím GameScent dokáže napodobit? GameScent…
\nČas načtení: 2024-02-20 05:05:20
Reflexní vesty by měly být součástí každého auta, v některých zemích jsou v povinné výbavě, doporučují se i chodcům, kteří se pohybují v místech, kde je málo světla. Jak ale ukázal velký test německého autoklubu, řada nabízených vest takřka vůbec neodráží světlo. Otestovat si vestu přitom můžete i doma. A autoklub to doporučuje. Reflexní vesty … Německý autoklub varuje před nekvalitními reflexními vestami. Řada z těch prodávaných vůbec nefunguje Pokračovat ve čtení »
Čas načtení: 2025-01-06 10:00:25
Jaká je povinná výbava auta pro rok 2025? Toto vše musíte mít letos v každém autě
Povinná výbava k autu neodmyslitelně patří. Potřebujete ji k tomu, abyste mohli bez obav vyrazit na cestu a neriskovali svou bezpečnost – a v případě policejní kontroly ani pokutu? Možná jste si nedávno pořídili vozidlo z druhé ruky a něco z toho ve vašem voze chybí či se chystáte do zahraničí. Co všechno je třeba s sebou […]
Čas načtení: 2024-10-17 13:14:22
Ruku na srdce, kdy jste si naposledy zkontrolovali povinnou výbavu? Většina z nás ji vozí v kufru a pořádně ani neví, kde přesně je. Proto si dnes projdeme, co všechno má povinná výbava obsahovat a kde její jednotlivé části vozit. Co je opravdu povinné? Dle zákona by každý z nás měl v autě vozit několik […]
Čas načtení: 2024-06-17 09:00:40
Povinná výbava auta. Na co si dát pozor
Povinná výbava auta je strašákem téměř každého řidiče. Přestože za prohřešky v její kompletnosti hrozí pokuta, ne každý je v jejím dodržování důsledný. Od 15. září 2009 navíc výbava prošla některými změnami. Zopakujme si, co všechno s sebou řidiči musejí vozit. Povinná výbava auta: náhradní pojistky, jedna od každého druhu náhradní žárovky, opět jedna od každého druhu užívaného v zařízeních k vnějšímu osvětlení... The post Povinná výbava auta. Na co si dát pozor appeared first on TOPZINE.cz.
Čas načtení: 2019-10-08 20:31:01
Poznámky k maturitě z matematiky aneb Logika je "řidičák na mozek"
Povinná maturita z matematiky nebude. Zdůvodnění pirátského poslance Bartoně, který u zrodu novely stál, je tak trochu k pláči: „očekává se vysoká neúspěšnost, čemuž bychom chtěli předejít“. Ó jeje, tak to ji nezavedeme nikdy! Leda by se něco zázračně změnilo – a na zázraky v oblasti školství moc nevěřím, natož v ČR. Ona totiž ta diskuse byla před deseti lety „nakopnuta“ mj. skutečností, že se výsledky českých žáků v mezinárodním srovnání významně zhoršily (2010). A zpráva z roku 2016 pro změnu říká, že se čeští žáci proti minulému období … v něčem zhoršili, v něčem stagnují, ale ke zlepšení nedošlo. Abych ocitoval inspektora Tomáše Zatloukala, který situaci komentoval v tom novějším článku: „V Česku je trend kontinuálně se zhoršujících výsledků.“ Nevezmeme si příklad z Poláků? Podívám-li se na databázi mezinárodních PISA testů, skutečně není důvod k optimismu. Červená čára je vývoj pozice České republiky. Šedé čáry jsou ostatní země OECD. Povšimněte si, kolik zemí nás od roku 2003 předběhlo. (Stačí si přepnout na stránkách PISA na záložku Table a řadit podle hodnot.) V roce 2003 jsme ještě byli desátí, tedy docela přijatelné skóre. V roce 2015 – když vynechám ty země, které v roce 2003 ještě v seznamu nebyly – už devatenáctí. A propadli jsme nejen relativně, ale i absolutně, z 516 na 492 bodů. Tento osud postihl i jiné evropské země, například Nizozemsko (z 538 na 512), ale jiné se za stejnou dobu razantně zlepšily, třeba Polsko (ze 490 na 504 bodů). Polsko není bohatší země než Česká republika, o síle ekonomiky to tedy primárně nebude. Něco tam dělají lépe než my. Mimochodem, v Polsku funguje povinná maturita z matematiky od roku 2010. Netvrdím, že je to jejich zlepšení nutně způsobeno právě tím (to by byla záměna korelace s kauzalitou), ale očividně mladým Polákům aspoň neuškodila. Kdežto my jsme posledních deset let … jalově prokecali. Možná by bylo nejjednodušší přejmout polský model, výsledky koneckonců viditelně má a je to příbuzná kultura, na rozdíl od převážně čínského Singapuru či zcela čínského Hongkongu, kde lidé přeci jen „fungují jinak“. Proč pořád musíme něco dělat po svém, nebo aspoň debatovat o národně specifických řešeních, existují-li osvědčené postupy jinde? (To si nedávno uvědomili třeba na SŽDC, kde koupili francouzské normy a předpisy na stavbu vysokorychlostních tratí. Považuji to za velmi rozumné rozhodnutí, které ušetří dost času i peněz.) Mohli bychom zkusit dvě úrovně maturity Ptají se mě lidé často, co si o státní maturitě z matematiky myslím. Naposledy jsem se o ní hodinu před napsáním tohoto textu v autobusu do Řeže. Nuže, já vůči ní mám v podstatě jen jednu námitku: považoval bych za lepší, aby nebyla zcela jednotná, ale aby existovaly dvě úrovně „A“ a „B“ podle toho, kam příslušný student míří. „Áčko“ by bylo pro budoucí uchazeče o studium technických, přírodovědných a ekonomických oborů, snad s výjimkou lékařů. Tam bych to tzv. osolil, myšleno kvalitativně i kvantitativně. Zkoušelo by se z kompletního rozsahu látky, tedy až po základy diferenciálního a integrálního počtu. „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, konkrétně v prvním ročníku následné VŠ, kde bývají zkoušky z matematiky obvykle tím nejdrsnějším sítem. Cílem „áčkové“ maturity by bylo, aby ten, kdo ji úspěšně složí, byl na tohle síto přiměřeně připraven. No a „béčko“ by se týkalo všech ostatních a některá témata by z něj byla milosrdně vypuštěna – například zrovna infinetezimální počet, analytická geometrie či některé konstrukční úlohy. Ale kompenzoval bych to přidáním logiky, a to v docela podstatném rozsahu. Od té formální booleovské až po nějaké humanitní přesahy, třeba téma kognitivních biasů, které jako první zkoumali izraelští psychologové Tversky a Kahneman. Mediální úzus: vědátoři a inženýři nejsou zas tak moc zajímaví Logika je pro mě „řidičák na mozek“, měl by ji ovládat každý, kdo na to aspoň trochu duševně má. Čím více o ní víte, tím hůře vás nějaký podvodník nebo manipulátor odvleče tam, kam potřebuje. A proto by měla být nezbytnou součástí maturity i u těch studentů, kteří se chystají studovat japonštinu nebo žurnalistiku. Související téma, nepříjemné, ale nakousnout jej musím. Zdá se mi, že to dlouhé lelkování kolem maturity z matematiky není úplně osamělý jev, ale součást širšího problému. Mám za to, že si u nás moc nevážíme vlastní vědeckotechnické tradice. Ne, že bychom jí pohrdali či ji nenáviděli, to ne. Ani sem (zatím) nedorazily v plné síle různé apokalyptické vize ze Západu, které modernitu odmítají ve prospěch různých zvláštních utopií. Ale jako bychom kolektivně moc nevnímali to, co máme a co třeba jiní nemají. Naše vlastní věda a technika nevzbuzuje kdovíjakou pozornost a emoce. Prostě je, ve stejném smyslu, jako elektřina v zásuvce je, a jen málokdo se zajímá o další detaily, nebo o lidi, kteří svojí prací garantují její další existenci. Malý protipříklad toho, jak to může být jinak: špičkoví lékaři u nás mají opravdu velkou úctu, a to nejenom u jednotlivých lidí, ale i kulturně. Knihy o jejich práci a životních zkušenostech se dobře prodávají, jejich tváře a jména jsou známá. Novináři se vcelku aktivně snaží je dostat do svých médií a vyzpovídat. To je, prosím vás, samozřejmě dobře; aby si snad někdo nemyslel, že z pozice jiného oboru žárlím. (Já moc nežárlím, tohle trápení jsem do kolébky nedostal.) Jsem rád, že vím, kdo jsou ti lidé, kteří se pokusí vás zachránit, když se na vás začne smrtka zubit moc zblízka. Zrovna za pár týdnů se chystám na křest knihy jednoho z nich a těším se na to víc než na Vánoce. (No, po pravdě – čtyřicáté druhé Vánoce už nemají ten správný šmrnc. Jó ve dvanácti, to byla jiná nedočkavost. Ale na tu knihu se opravdu těším.) Co ale není dobře: to, že spoustu dalších špičkových lidí z jiných oborů neznáme a mnohdy neznáme ani ty jejich obory. Pokud nemají oni sami literární talent, jako ho má geolog Václav Cílek nebo egyptolog Miroslav Bárta, málokdo vůbec ví, že existují a čím se zabývají. Mediální úzus je ten, že vědátoři a inženýři nejsou zas tak moc zajímaví a pozornost jim věnovaná je adekvátně malá. Ne nulová, ale malá; hodně mimořádných osobností projde životem, aniž by je někdo třeba jen pozval do rádia. Lhostejnost vůči nenápadným a velkým lidem Abych si zavzpomínal na svá mladší léta a na zcela konkrétního člověka. Řekne-li se Jaroslav Ježek, každý si vybaví onoho slavného skladatele. To je v pořádku, však jeho písně ještě žijí. Ale já jsem znal ještě jednoho Jaroslava Ježka, profesora z katedry algebry MFF UK. Neuvěřitelně milý a laskavý člověk, což nemyslím jako klišé; ten byl tak hodný, že ani nevím, jestli někdy někoho vůbec vyhodil od zkoušky. (Naštěstí neučil ty základní kurzy, které prosívají zrno od plev. To by se ty „plevy“ radovaly.) {loadmodule mod_tags_similar,Související} Nuže, prof. RNDr. Jaroslav Ježek, DrSc., byl v oboru jménem univerzální algebra světová kapacita. Opravdu světová. Přesné žebříčky v takových záležitostech samozřejmě neexistují, ale v dobách, kdy jsem na KA MFF UK docházel skoro každý den, se tamní personál shodoval, že Ježek je buď druhý nebo třetí nejlepší na světě. Také ho neustále zvali do ciziny přednášet, některé roky jsme ho skoro neviděli. Hodně času strávil v USA. Slyšeli jste o něm někdy někdo? Věděli jste, že takový unikátní mozek jezdíval tramvají na zastávku Křižíkova a občas byl k vidění, jak velmi nenápadně pokuřuje u vrat jedné budovy na Sokolovské třídě? (To se mu taky stalo osudným; zahoďte, lidičky, ty svoje krabičky cigaret – ty konce bývají hrozné.) Není škoda, že se o něm nevědělo a neví? Dneska už jej nikdo nevyzpovídá, i kdyby chtěl. A přitom šlo o osobnost, která mohla inspirovat další, mladší následovníky – kdyby o ní věděli včas. To, že Jardu Ježka pamatují už jen jeho kolegové a studenti, nás do budoucna nejspíš něco bude stát. Ne zase všechno; matfyz nejspíš jen tak nezanikne, určité vyhraněné typy se tam budou hlásit i nadále. Ale vždycky jsou i hraniční případy, studenti, kteří by to možná zkusili … jenže včas nepotkali ten správný vzor. O ty přijdeme. Třeba je získá jiný vědecký obor, třeba také ne. Tahle lhostejnost vůči nenápadným a velkým lidem – ta by se dala změnit. Chce to jen chtít. Opravdu není všechno jen otázkou peněz. Na společenské atmosféře záleží, a jak. Pak by třeba představa maturity z matematiky nebyla pro mladé lidi děsem, ale něčím, na co můžou být hrdí. A naší zemi, tomu věřte, té by se to jednoho dne zatraceně vyplatilo. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-11-04 05:06:00
Ministerstvo dopravy s železnou pravidelností upozorňuje na povinnost výměny řidičáku. Se stejnou pravidelností to většinu motoristů štve. Především od doby, kdy u sebe řidičský průkaz vůbec nemusíme vozit, nedává povinná výměna řidičáku moc smysl. Zloba směrem na ministerstvo dopravy ale není tak úplně oprávněná. Jízda bez platného řidičského průkazu je přestupkem s pokutou do 2500 […]
Čas načtení: 2018-03-12 08:00:00
Zápisy do prvních tříd jsou za rohem
Máte doma předškoláka, kterého čeká zanedlouho zápis do první třídy? Víte, co všechno by měl umět? Poradíme vám, jak se na zápis co nejlépe připravit. Povinná školní docházka Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. Samozřejmě existují u některých ...
Čas načtení: 2010-03-07 00:00:00
Tak ty jsi tu poprvé? Musíš mi dovolit, abych tě tu trochu provedl. Tohle nádraží má sice také své kouzlo, které bys dozajista objevil, zvláště pokud bys tu stál déle s batohem na zádech a pozoroval lidi, kteří vždy vezmou za špatnou stranu dveří. Taková místní tradice, folklor, víš. Dělat si věci po svém, hlavně jinak než normálně. Raději tě vezmu někam, kde to na tebe dýchne historií. Nu, vidím, jak se na mne díváš, asi nestojíš o žádný výklad, takových sis jistě už vyposlechl spoustu. Já ti ukážu něco, co ani slov nepotřebuje, stačí se procházet a pozorně dívat. Je to odsud docela štreka, ale ty jsi zvyklý chodit, že? To jsem rád. Tady toho uvidíš spoustu zajímavého, začneš u žebráků hned přede dveřmi. V dnešním světě mi dávají určitou jistotu, ti tu budou, ať přijdeš večer nebo ráno, v létě nebo v zimě. Prostě vždycky. A až projdeš tímhle parkem a dostaneš se do škaredého světa šedivého betonu, nezapomeň se dívat, kolik lidí projde kolem tebe s prázdným výrazem na tváři. Ti tu žijí celý život, ale nikdy neuvidí tolik jako ty dnes. Cože? Co to stojí tamhle za zrůdu, která připomíná trochu most, je to zvláštně barevné a ještě jsi to nikde neviděl? Taky nevím. Ale to by sis zvykl, kdybys tu žil. Takových věcí, kterým neporozumíš, je tu spousta. Asi nejenom tady, to tak nějak všude. Ale teď zbystři, konečně se dostáváme do míst, kde je to zajímavé. Na semaforu už je zelená, teď pořád rovně, trochu do kopce. Za chvíli tam budeme. Kde? Počkej, uvidíš. Teď je tu rušno, ale nejhezčí je tahle ulička pozdě večer nebo hodně brzy ráno, kdy tu není ani živáčka. Už jen pár kroků a vylezeme na náměstí, na kterém si naši předci nechali záležet. A musí se nechat, že se jim povedlo. Projdeš kolem lékárny zachované ještě z dob baroka, zvedneš zrak a uvidíš pýchu města - Černou věž. Ano, ano, tam tě chci dovést. Co je to za kostel? Pěkný, že? Ten tu postavili jezuiti, které si pak můžeš prohlédnout mumifikované v katakombách. Nic pro slabší žaludky, ale mládež je dnes zvyklá na horší věci. Hned vedle věže stojí radnice, taky pěkná, jen co je pravda. Teď už vylezeme nahoru, osmdesát jedna metrů a nějaké drobné. Schody si můžeš schválně spočítat, je jich dost. Nějak mi hekáš a funíš, není to jen tak sem vylézt, co? Ale pojď, už jsme nahoře. Odsud uvidíš všechno. Pěkně jako na dlani. Pohled z Černé věže v Budějovicích se tomu nemůže rovnat. Na téhle straně máš pohled na Šumavu; kam se hrabe člověk na to, co stvořil Bůh. Odsud je krásná, ale to není nic proti tomu, když jsi přímo uprostřed ní. Tamta špičatá hora – to je Ostrý. Ale na něj je mnohem hezčí pohled z jiné strany, to mi věř. Tam pak člověku dojde, proč se mu říká prsa Matky boží, tady ne. Když si popojdeš na další stranu věže, uvidíš pěkně celé město i monumenty, kolem kterých jsme neprošli. Bílá věž. Hned u ní krásný kostel, Narození Panny Marie se, tuším, jmenuje. Ten mám úplně nejraději. O kousek vedle je další kostel, kostel svatého Vavřince. Ale tam už se teď neslouží. Ještě se porozhlédni… Nevím jak tobě, mně už tu začíná být chladno a nějak se nám zdvihá vítr. Možná se ještě zatáhne a začne sněžit. Lidé zalezou do tepla svých domovů. Ve městě na chvíli zavládne klid a ticho, nikoho neuvidíš nikam pospíchat. A to ti povím, jednou z mých největších radostí je, procházet se pak v šeru večera. Uprostřed pomalu se snášejících vloček. Tichými uličkami. A pozorovat to, co tak snadno jako v Klatovech jinde nespatříš.1 …ale jo, spatříte. Tenhle konec jsem trochu přehnal s vědomím toho, že je to povinná slohovka. Takže to neberte jako můj osobní názor, v Klatovech se nestuduje blaze. ↩
Čas načtení: 2020-10-09 18:59:28
Výbor Kongresu: rozdělte digitální obry
Zpráva výboru amerického Kongresu hodnotí chování velkých IT firem jako zneužívání dominantního postavení a doporučuje použít proti nim antitrustové zákony. Podvýbor amerického Kongresu pro antitrustové, obchodní a regulační záležitosti vydal velmi rozsáhlou zprávu o závěrech z vyšetřování čtyř velkých IT firem – jednalo se o Amazon, Apple, Facebook a Google. Jde o výsledek dlouhého procesu, při kterém výbor zkoumal veřejné dokumenty, neveřejná data (například interní e-maily posílané mezi vysokými manažery prošetřovaných firem) a vyslechl řadu svědků, včetně ředitelů těchto firem, ale i firem jiných, které měly k jejich praktikám co říci. Zprávu najdete zde (PDF). Něco tak dlouhého (446 stran) je prakticky nemožné shrnout do jednoho článku snesitelné délky, ale přesto to zkusím, s odkazy na příslušné stránky dokumentu. Zpráva konstatuje, že všechny čtyři firmy se systematicky proviňují chováním, které vede k ohrožení hospodářské soutěže a činí vznik konkurence téměř nemožným. Co konkrétního jim tedy vyčítá? Kontrola nad trhy, kde zároveň samy prodávají Zmíněné firmy provozují velká tržiště (Google Play, Apple Store, Amazon), kde umožňují prodávat i produkty třetích stran. Samy však na těchto tržištích prodávají své vlastní produkty, které upřednostňují (strany 6, 7, 14, 16, 271, 361). Tento druh střetu zájmů byl v minulosti Kongresem řešen například u železničních kartelů, kterým bylo zakázáno přepravovat svoje vlastní zboží nebo zboží, v jehož výrobě byly zainteresovány (1893, PDF). Zneužití moci spočívá zejména v hrozbě vyřazení produktu z nabídky, které může být pro prodejce zničující (371), přičemž “pravidla jsou vymýšlena za pochodu a jednostranně”, ve znevýhodňování konkurenčních produktů, ve vynucování arbitrážních klauzulí, které znemožňují třetím stranám obrátit se na soud při řešení sporů (274). Tyto arbitráže bývají pro menšího partnera tak nevýhodné, že jich prakticky nikdo nevyužívá (274). Amazon zakazuje prodejcům kontaktovat koncové zákazníky (259), jeho proces řešení stížností je natolik neprůhledný a svévolný, že se jej firmy obávají více než státních soudů (273), ukazuje produkty třetích stran nepravdivě jako nedostupné, i když jsou skladem, pokud se chce pomstít (271). Apple vůbec neumožňuje existenci alternativních zdrojů softwaru pro svoje zařízení (iPhony, iPady), má naprostý monopol na zprostředkování aplikací vyrobených třetími stranami a neuvažuje o tom, že by konkurenční obchod s aplikacemi umožnil (96). Google sice instalaci aplikací z jiných zdrojů umožňuje, ale zakazuje konkurenčním obchodům důležité funkce, například automatickou aktualizaci aplikací (222). Jak Google, tak Apple nutí výrobce aplikací, aby pro prodeje v aplikacích využívali výlučně jejich vlastní platební portál a chtějí za to vysoké poplatky. Neumožňují jim použít jiné důvěryhodné platební portály, například PayPal. (99) Proti tomu je například trh s aplikacemi pro desktopové Windows velmi volný, nejste při jejich instalaci odkázáni ani na obchod Microsoftu, ani nemusíte platit za placené funkce jedním předepsaným způsobem, ze kterého by si Microsoft strhával poplatek. Masivní expanze do jiných oblastí obchodní činnosti Dříve úzce specializované firmy se postupně rozrostly natolik, že jejich aktivita pokrývá čím dál větší část digitálního trhu. Tomu úměrně narostla jejich síla. Jako hlavní příklad je uváděn Google, který byl původně čistě vyhledávacím strojem, vstupním portálem, který odkazoval na weby patřící jiným firmám či jednotlivcům. V současné době vykonává činnost na mnoha dalších polích, čehož dosáhl zejména akvizicemi (odkupem) jiných firem. Devět služeb provozovaných Googlem (Android, Chrome, Gmail, Google Search, Google Drive, Google Maps, Google Photos, Google Play Store, YouTube) má po více než miliardě registrovaných uživatelů každá. Data z nich Google integruje a analyzuje, což mu pomáhá dále posilovat jeho tržní dominanci (175). Amazon zase provozuje natolik velkou vlastní přepravní divizi, že už překonal objem balíků přepravovaných americkou poštou a během dvou let předstihne i UPS a FedEx (303). Čím dál větší procento výsledků z vyhledávání Googlem vede zase na stránky vlastněné Googlem nebo na reklamy zakoupené u Googlu, rozdíl mezi reklamami a organickými výsledky se stírá. Google přebírá obsah třetích stran a ukazuje jej přímo u sebe, aniž by nasměroval uživatele na stránky, které obsah shromáždily či vytvořily (184-187), což hraničí s porušením autorských práv. Když si firma Yelp stěžovala na tuto praktiku, pohrozil jí Google, že ji úplně odstraní z výsledků vyhledávání, což by Yelp zničilo (185). Při licencování Androidu výrobcům mobilů klade Google čím dál více podmínek, které mají zajistit dominanci jiných jeho služeb na mobilním trhu. Podmínky jsou čím dál tvrdší úměrně tomu, jak podíl Androidu na trhu chytrých telefonů narůstá (215). Počet povinně instalovaných aplikací Googlu na všech přístrojích s Androidem vzrostl z 12 na 30 (215). Přednastaveným prohlížečem musí být Google Chrome a přednastavenou vyhledávací službou Google Search (15). Když se firma Acer pokoušela o vyvinutí alternativního mobilního OS, pohrozil jí Google, že jí neumožní dále prodávat zařízení s Androidem, čímž zničil možnou konkurenci v zárodku (217). Antikompetitivní akvizice Všechny vyšetřované firmy eliminují konkurenci nákupem potenciálně soupeřících firem, dokud jsou ještě malé. („Killer acquisitions“, 11). Tato praktika vedla k tomu, že investoři odmítají investovat do začínajících firem, startupů, které by chtěly konkurovat velkým firmám („innovation kill zone“, 18, 47, 48). Šéf Applu Tim Cook se chlubil tím, že na vrcholu akviziční horečky kupoval Apple jednu firmu každé dva až tři týdny (339). Amazon vstřebal přes sto firem (263), Facebook minimálně 63 firem (169-170). Potřebují-li firmy zničit konkurenci či přimět ji k odprodeji, uvádějí na trh konkurenční výrobky za ztrátovou cenu – jako příklad je uváděn hlasový asistent Alexa (110, 122) nebo způsob, kterým Amazon koupil firmu Diapers.com (265) i za cenu 200 milionů dolarů ztráty. Facebook skrze nákupy jiných firem „vyčistil“ trh sociálních sítí natolik, že už řeší jenom vnitrofiremní konkurenci produktů, např. Instagram vs. původní Facebook, a otázkou vnější konkurence se příliš nezabývá (385). Jednostranné a svévolné chování, hrozba pomsty Velké firmy uplatňují na své partnery jiná pravidla než na sebe samotné (6-7), jednostranně je mění způsobem, který by v běžných obchodních vztazích byl nepřijatelný. Google skokově zvýšil cenu za využití Google Maps API tak, že z hlediska vývojářů vzrostla 1400 procent (241), a nově zakázal vývojářům, aby ve svých aplikacích používali vedle Google Maps i jiné mapy (146). Apple si průběžně vymýšlí nová pravidla „za chodu“, a to včetně nepsaných (370-371), třetí strany žijí neustále v obavě, co porušily (370). Některé firmy pozvané do Kongresu odmítly vypovídat kvůli strachu z možných následků (27). Advokát zastupující vývojáře aplikací vypověděl, že jeho klienti se obávají kritizovat Apple i v soukromé korespondenci mezi sebou (74). Amazon zakazuje některým svým prodejcům inzerovat, chce-li je vytrestat nebo přimět k povolnějšímu chování (315). Pokouší se donutit výrobní firmy, aby přestaly prodávat vlastními kanály a aby se staly pouze exkluzivními dodavateli zboží pro Amazon (260). V jednom případě údajně sdělil firmě, že nepřestane prodávat padělané verze jejích produktů, dokud si firma nekoupí reklamu za dva miliony dolarů (295). Poté, co se prokoušete cca 380 stránkami fantastického katalogu sviňáren, které jako by ilustrovaly tvrzení o tom, že moc korumpuje, dostanete se konečně k návrhům, co se situací dělat. V zásadě spadají do čtyřech kategorií. Rozdělení velkých společností, zákaz určitých činností Nejklasičtější antitrustové nástroje, používané už od 19. století. Znamenalo by to například oddělení Androidu nebo Apple Store do separátní firmy, oslabení původních kolosů rozřezáním na prvočinitele. Těm by zároveň bylo zakázáno expandovat do dalších oblastí podnikatelské činnosti. Je to tvrdý postup, ale v minulosti se osvědčil, takto byla například rozdělena telefonní společnost AT&T. Povinná interoperabilita a otevřené standardy dat Firmy by musely zákazníkům umožnit přenést si svá data ke konkurenci a musely by umožnit vzájemné propojení s konkurencí. Takhle to funguje třeba v mobilní telefonii: ze Samsungu si hladce zavoláte na iPhone, od T-Mobile na O2, a můžete si přenést telefonní číslo. Jednotný standard umožňuje zákazníkům odejít jinam, aniž by přišli o léta budovanou síť kontaktů apod. Podobné je to u e-mailu. Naštve-li vás Seznam, můžete odejít ke Gmailu; adresa vám sice nezůstane, ale můžete si i nadále dopisovat s kolegy a kamarády, kteří u Seznamu zůstali. Ale Facebook a spol. jsou „zahrady obehnané zdí“, které neumožňují komunikaci ven, mimo svoje panství. Uzavřené sociální sítě mají silnou tendenci k samovolné monopolizaci (145-146), protože lidé chtějí být tam, kde jsou jiní lidé. Povinná přenositelnost a interoperabilita by to změnily. Hrozba, že uživatelé začnou „hlasovat nohama“ a utíkat od nejvíce dominantních a své postavení zneužívajících kolosů někam jinam, by se tak zvýšila, což by zároveň dalo konkurenci šanci vyrůst. Plošný zákaz dalších akvizic Velkým IT firmám by podle názoru výboru Kongresu mělo být plošně zakázáno další nakupování menších firem. Výjimky by si musely vybojovat u federální obchodní komise (FTC) a prokázat, že jim nejde o potlačování konkurence. Výchozí předpoklad by byl ten, že jim o potlačení konkurence jde. Presumpce viny, ale v tomto případě vcelku podložená. Zákaz preferenčního a diskriminačního chování Nové úpravy zákona by měly velkým firmám zakázat to záhadné svévolné chování, se kterým jednostranně mění podmínky, vyhazují ze svých platforem smluvní partnery bez zjevného důvodu či vysvětlení, případně v rámci snahy je dotlačit k přijetí nevýhodného postavení. Nejsem si jist, nakolik je tohle realizovatelné – dobrý právník vymyslí nejednu fintu, kterou zákonodárci nepředpokládali – ale konkrétní návrhy bych si určitě vyslechl. Co myslíte, co z toho bude? Sněmovna reprezentantů je pod kontrolou demokratů, takže případné Bidenovo vítězství v nadcházejících volbách by tento názor nemělo zásadním způsobem změnit. Ale zároveň je jasné, že po takto nepříznivé zprávě nasadí příslušné firmy svoje lobbyisty do akce s trojnásobným platem a pětinásobnou naléhavostí. Napíchnout Godzillu na rožeň nebude zrovna jednoduchý úkol a tady jsou ty Godzilly hned čtyři. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-08-20 07:30:44
Miloš Zeman měl právo nejmenovat Michala Šmardu ministrem kultury
Miloš Zeman se odmítnutím jmenování Michala Šmardy porušení Ústavy nedopustil. Čistě z hlediska litery Ústavy není prezident republiky povinen jmenovat ministrem každého, koho mu předseda vlády navrhne. Prezident byl do procedury jmenování členů vlády zakomponován jako pojistka. Jeho povinností je zkoumat vhodnost uchazečů. Ústava mu dokonce stanoví povinnost odmítnout jmenování členem vlády osobu, která by byla ve střetu zájmů. Pokud by zákonodárce chtěl, aby o složení vlády rozhodoval pouze premiér, byl by to on, komu by tato pravomoc byla svěřena. Způsob, jakým Miloš Zeman odmítl požadavek předsedy ČSSD Jana Hamáčka na jmenování Michala Šmardy ministrem kultury, označil europoslanec Jan Zahradil za "vyšmardování". Po prezidentově rozhodnutí se opět roztrhl pytel s prohlášeními o porušování Ústavy Milošem Zemanem. Tato prohlášení vycházejí buď z osobní averze k osobě současného prezidenta, nebo z neznalosti textu Ústavy. Prezident není podepisovací automat Proces jmenování a odvolávání členů vlády a jejich vzájemné vztahy upravuje hlava třetí Ústavy. V článku 62 písmenu a) je stanoveno: „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“ Podrobnosti procedury instalování jednotlivých členů vlády do jejich funkcí upravuje článek 68 odstavec 2, v němž je stanoveno: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Kritici Zemanova postupu v případě Šmardy operují s předpokladem, že za vládu je odpovědný její předseda, a že to má být tedy jedině on, kdo rozhoduje o jejím složení. A že prezident republiky je v tomto případě pouze jakýsi podepisovací automat, který má ve věci složení vlády pouze poslušně provést to, co mu premiér předkládá. Svoji argumentaci opírají o tvrzení, že vláda je následně povinna získat důvěru Poslanecké sněmovny, jíž se ze své činnosti zodpovídá. Jestliže ji nezíská, byť i kvůli odporu většiny poslanců vůči jedinému ministrovi, tak se musí poroučet – respektive podat demisi, kterou je prezident povinen přijmout. Při své argumentaci ve vztahu ke Šmardově případu se kritici prezidentova postupu odvolávají i na článek 68 odstavec 5, v němž je stanoveno: „V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Tento článek sice skutečně upravuje případy, kdy je bez demise celé vlády měněn jeden ministr nebo více členů vlády bez toho, aby vláda následně musela předstoupit před poslance s žádostí o vyjádření důvěry. Ani jedno z citovaných ustanovení však nijak neomezuje možnost správního uvážení prezidenta ve věci jmenování členů vlády. Pro pochopení logiky ústavní konstrukce je nutné Ústavu číst společně s Listinou základních práv a svobod, která společně s Ústavou a ústavními zákony tvoří ústavní pořádek ČR. Listina stanoví závazné a nepřekročitelné limity pro výkon veřejné moci. Z hlediska "případu Šmarda" jsou důležité zejména dvě podmínky: Článek 2 odstavec 2 stanoví: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Podle článku 54 odstavce 1 je prezident republiky hlavou státu a tudíž vykonává státní moc. Podle Listiny ji může vykonávat pouze v případech, kdy je k tomu Ústavou nebo jiným zákonem výslovně zmocněn. Neméně důležité však je, že pravomoci svěřené mu zákonem musí vykonávat výhradně způsobem, který je stanoven v zákoně, což je Ústava i běžný zákon. Při výkonu svěřených pravomocí musí podle citované článku Listiny postupovat v mezích zákona. Způsob nastavení těchto mezí je upraven článkem 4 odstavcem 1 Listiny, který stanoví: „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Ministrem může být pouze člověk navržený premiérem Jestliže tedy Ústava svěřuje prezidentovi pravomoc jmenovat předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy, dává mu tím zákonné zmocnění vyžadované článkem 2 odst. 2 Listiny. V případech, kdy je Ústavou nastavena procedura – jako je tomu u jmenování ministrů, které prezident provádí na návrh předsedy vlád –, jde o zákonné vymezení způsobu, jakým má postupovat. Prezident podle ustanovení článku 68 odstavců 2 a 5 nemůže jmenovat ministrem kohokoli se mu zlíbí. Například nějakého svého kamaráda. Ministrem nebo místopředsedou vlády může jmenovat pouze osobu, která mu byla navržena premiérem. Do vlády může jmenovat libovolnou osobu pouze do funkce předsedy vlády. Jmenování předsedy vlády je ve výhradní pravomoci prezidenta. Ústava nedává v prvních dvou pokusech nikomu pravomoc navrhovat prezidentovi ke jmenování předsedu vlády. Teprve pokud dvě vlády, jejichž premiér byl ustanoven prezidentem, nezískají v po sobě následujících pokusech důvěru poslanců, stanoví Ústava prezidentovi povinnost jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu navrhne předseda Poslanecké sněmovny. To je jasné omezení, jak o něm hovoří Listina. Po politické a ústavní krizi v souvislosti s rozpadem druhé vlády premiéra Václava Klause (ODS) po "Sarajevském atentátu" v roce 1997 a následném jmenování tzv. úřednické vlády premiéra Josefa Tošovského tehdejším prezidentem Václavem Havlem, zákonodárci jednali o změně Ústavy, která by prezidentovy pravomoci při jmenování členů vlády omezila. Tehdy odstavený premiér Václav Klaus z hlediska práva správně namítal, že jmenování Josefa Tošovského předsedou vlády bylo protiústavní. Sám demisi nepodal a jím vedené vládě nebyla Poslaneckou sněmovnou vyjádřena nedůvěra, což jako podmínku odvolání vlády stanoví články 72 a 73 Ústavy. V roce 1998 a 1999 poslanci a senátoři projednávali novelu Ústavy, která by prezidentovi uložila povinnost jmenovat předsedou vlády osobu, která je mu navržena nejvyšším orgánem politické strany, jež ve volbách do Poslanecké sněmovny získala nejvíce hlasů. Protože však tato novela nebyla řádně schválena potřebnou třípětinovou většinou obou parlamentních komor, nebyl záměr nikdy naplněn. Prezident republiky tedy nadále může ve dvou po sobě následujících pokusech premiérem jmenovat kohokoli. A pak je na premiérovi a na jeho návrh prezidentem jmenovaných ministrech, aby přesvědčili poslance, aby jim vyslovili důvěru. Ani v případě jmenování předsedy vlády tedy prezidentova pravomoc správního uvážení nebyla nijak omezena. A už vůbec není omezena v případě jmenování ministrů. Omezení správního uvážení prezidenta by totiž podle citovaných článků Listiny musela stanovit Ústava nebo jiný zákon. Což nestanoví. Prezidentovi lze vyčítat jmenování Andreje Babiše ministrem financí Pokud by personální složení vlády bylo výhradní záležitostí premiéra, svěřil by zákonodárce předsedovi vlády v Ústavě pravomoc jmenování ostatních členů vlády, tedy ministrů a místopředsedů vlády. Zákonodárce to však neučinil. Parlament naopak stanovil, že proces jmenování vlády je dvoukolový, a že se jej účastní tři aktéři. Prezident republiky podle článku 68 odstavce 2 napřed jmenuje předsedu vlády. A teprve poté na jeho návrh ostatní členy vlády. Člen vlády samozřejmě se svým jmenováním musí souhlasit a musí složit do rukou prezidenta republiky předepsaný slib. Naše ústava je konstruována na principech dělby moci a vzájemného působení ústavních brzd a protiváh. Zákonodárce proces jmenování vlády záměrně rozdělil mezi prezidenta a premiéra. Parlament tuto konstrukci zakotvil do Ústavy jako pojistku. A to s cílem omezení kumulace přílišné moci v jedněch rukou. Jednak proto, aby premiérovi znemožnil snadno do funkce dostat nějakého odborně nekompetentního politika, třeba jeho kamaráda. V tomto ohledu by tedy bylo Miloši Zemanovi možné vyčítat nikoli nejmenování Šmardy ministrem kultury, ale jako jeho selhání by naopak bylo možné považovat jeho povolnost při jmenování právničky Kateřiny Valachové (ČSSD) do funkce ministryně školství. Během výkonu svého mandátu se ukázala s nadsázkou jako nejhorší šéfka resortu od dob protektorátního ministra Emanuela Moravce. Ústava výslovně počítá se správní úvahou prezidenta při jmenování ministrů. Ukládá mu v tomto směru dokonce povinnost nejmenovat členem vlády osobu, která by byla ve střetu zájmů, což vyžaduje přezkum situace konkrétní osoby, neboli správní uvážení prezidenta. Článek 70 v tomto ohledu stanoví: „Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.“ Čistě z právního hlediska tedy prezidentovi nelze vyčítat porušení Ústavy v případe odmítnutí jmenování Michala Šmardy ministrem kultury. Vytknout mu lze naopak zanedbání povinnosti odmítnout jmenování Andreje Babiše (ANO) do funkce ministra financí v roce 2014. Už v době nástupu na Ministerstvo financí byl Andrej Babiš jakožto majitel holdingu Agrofert ve střetu zájmů. Agrofert je významným daňovým poplatníkem a potenciálním subjektem kontroly ze strany finanční správy podřízené Ministerstvu financí. Dále je příjemcem velkých státních a evropských dotací, o nichž rozhodují jiná ministerstva. V neposlední řadě je realizátorem řady veřejných zakázek zadávaných ministerstvy a jim podřízenými organizačními složkami státu, o jejichž rozpočtu ministr financí rozhoduje. V případě rozhodování o jmenování Andreje Babiše předsedou vlády byl prezident republiky při svém správním rozhodování ve velmi složité situaci. Na jednu stranu Babiš v té době byl a dodnes je ve střetu zájmů, jak jej definuje příslušný zákon. Tento požadavek se však střetává s principy demokracie a rozhodování na základě většinového hlasování. Článek 5 Ústavy stanoví: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Konstrukce základů státního zřízení je dále rozvinuta mimo jiné v článku 6 Ústavy, který stanoví: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.“ Pokud by Miloš Zeman odmítl Andreje Babiše jmenovat předsedou vlády a místo něj by dvakrát jmenoval někoho jiného, nezískaly by takové vlády s největší pravděpodobností důvěru Poslanecké sněmovny. Ve třetím pokusu by nakonec stejně musel jmenovat Andreje Babiše, kterého by mu navrhl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO). Ve třetím pokusu je totiž možnost správního uvážení prezidenta vyloučena. Ústava v článku 68 odstavci 4 striktně stanoví: „Pokud nezíská důvěru Poslanecké sněmovny ani druhá vláda jmenovaná na návrh premiéra jmenovaného prezidentem, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“ Jmenování jiné osoby než je ta, která mu byla navržena předsedou Sněmovny, by bylo porušením Ústavy. Časový limit není přesně dán Předmětem polemiky by pak mohlo být pouze to, jak rychle by to prezident měl učinit. Neboli jak dlouho by mohl nechat vládnout vládu v demisi. Ústava v článku 73 odstavci 2 stanoví: „Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.“ Možnost správního uvážení prezidenta je v těchto případech Ústavou výslovně vyloučena. Článek 73 odstavec 3 v těchto případech prezidentovi ukládá povinnost demisi přijmout. Kromě toho má článkem 75 Ústavy výslovně uloženo: „Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.“ Nejen při procesu odvolávání Antonína Staňka z funkce ministra kultury, ale i při jiných příležitostech bylo diskutováno téma, zda je prezident nějak časově omezen ve svém správním rozhodování. Článek 74 Ústavy stanoví: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ V Ústavě však není stanoveno, v jaké lhůtě tak má učinit. Prezidentovi kritici ve své argumentaci vyslovují názor, podle něhož jestliže není v Ústavě stanoven časový limit, má prezident jednat bezodkladně nebo bez zbytečného odkladu. Tato argumentace nemá žádnou oporu v textu Ústavy. Usvědčuje je však z neznalosti Ústavy a právního řádu jako celku. Opět s odkazem na citované články 2 a 4 Listiny je nutné připomenout, že omezení musí být stanovena zákonem. Tam, kde zákonodárce považoval za nutné určit prezidentovi lhůtu k rozhodnutí, ji do Ústavy stanovil. Příkladem je článek 50, který stanoví: „Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.“ Ústavní soud již judikoval, že pokud prezident republiky zákon ve stanovené lhůtě nevetuje ani nepodepíše, má se za to, že nevyužil své možnosti jej vrátit a zákon je pak vyhlášen ve Sbírce zákonů jako platný. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Tam kde zákonodárce chtěl, aby určitý orgán jednal bezodkladně, to v Ústavě výslovně stanovil. Příklad lze nalézt například v článku 45, který stanoví: „Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.“ To samozřejmě neznamená ihned po schválení ve 3. čtení, ale až poté, kdy legislativní odbor do návrhu zapracuje všechny schválení pozměňovací návrhy, a poté kdy je správnost práce jeho zaměstnanců prověřena zpravodajem, ověřovatelem a předsedou Poslanecké sněmovny. Někdy to trvá týden. Jindy i měsíc či dva, nebo i více. Ve smyslu citovaných článků 2 a 4 Listiny, které stanoví pravidla pro výkon státní moci platí, že tam, kde není Ústavou nebo zákonem výslovně uložena určitá podmínka pro výkon pravomoci, nelze se jí výkladem dovolávat. Jestliže tedy prezidentu republiky není v příslušných článcích Ústavy týkajících se jmenování a odvolávání ministrů uloženo jednat bez zbytečného odkladu, nemůže mu být vyčítáno jako protiústavní, pokud o problému uvažuje o den, týden nebo měsíc déle. Příklady z minulosti V minulosti prezidentovy možnosti správního uvážení v jediném případě omezil Nejvyšší správní soud (NSS). Šlo však o případ tzv. sdílených pravomocí prezidenta, které jsou zakotveny v článku 63. Jednalo se o případ odmítnutí jmenování několika mladých právníků do funkce soudců, které v roce 2005 prezidentu Václavu Klausovi navrhl podle článku 63 písmeno i) tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec (US). Odmítnutí soudní čekatelé na prezidenta podali správní žalobu. Ve finálním rozsudku NSS nezpochybnil prezidentovu pravomoc odmítnout jmenování soudců navržených mu ministrem spravedlnosti. Pouze mu uložil povinnost dle Správního řádu rozhodnutí řádně zdůvodnit. NSS tak judikoval, že i na výkon prezidentových sdílených pravomocí podle článku 63 je nutné pohlížet jako na správní rozhodnutí, na něž se vztahují obecné zásady správního řízení stanovené v části druhé Správního řádu. S odkazem na § 68 NSS uložil prezidentu Klausovi odůvodnit zamítavé rozhodnutí. Václav Klaus na odmítnutí následně setrval a odůvodnil je tím, že uchazeči nedosahují věku 30 let, i když v té době pro ně tato podmínka v zákoně ještě nebyla stanovena. Ke konstatování o porušení Ústavy se NSS neodhodlal. Z judikátu NSS by teoreticky bylo možno dovozovat, že tam, kde prezident uplatňuje své správní uvážení, by měl respektovat všechny obecné zásady správního řízení stanovení Správním řádem. Tedy i lhůty pro rozhodování. Ty jsou obecně stanoveny správnímu úřadu na 30 dnů. Úřad si je však svým rozhodnutím může v případě složitých agend prodloužit o dalších 60 dnů. Navíc může rozhodování v závažných případech přerušit například za účelem získání znaleckého posudku, a pak k na to navazujícímu předvolávání dalších svědků. Celkově při sečtení všech možností jak natahovat lhůty může být doba čekání na rozhodnutí velmi dlouhá. Jsou známy případy správních řízení trvajících roky. Postižený čekáním má možnost se domáhat u správního soudu žalobou na nečinnost ochrany proti průtahům. Musí však dokázat, že správní úřad nejedná bez zbytečného odkladu. Což znamená, že neprovádí delší čas žádné úkony nutné k vydání rozhodnutí. A pokud prezident koná – například konzultuje s politiky a právními experty – jedná v souladu se zákonem. Má to však ještě jeden háček. NSS vztáhl povinnost jednat podle Správního řádu na případ jmenování soudců, což je sdílená pravomoc. Jmenování ministrů je výhradní pravomoc. V těchto případech neexistuje ani žádný judikát, který by jeho rozhodování omezoval podmínkami stanovenými Správním řádem. Tvrzení, že Miloš Zeman porušil ústavu, když o odvolání Antonína Staňka nerozhodl ihned, je tedy čirou spekulací, která nemá oporu v právním řádu. Jako nesmyslné je označovat za protiústavní Zemanovo odmítnutí jmenování Michala Šmardy ministrem kultury. Miloš Zeman v tomto případě postupoval v souladu se Správním řádem. Rozhodl ve stanovených lhůtách. A řádně jej odůvodnil tím, že „že pan Michal Šmarda se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky.“ Což se lze dočíst na webu Kanceláře prezidenta republiky. Vyvrátit tvrzení o tom, že prezident je v případ jmenování a odvolávání ministrů podepisovací automat, lze snadno i na případě členů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Jde o tzv. výhradní pravomoc prezidenta, která nepodléhá kontrasignaci předsedy vlády nebo jiného člena vlády. Je zakotvena v článku 62 písmeno j), který stanoví: „Prezident republiky jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.“ Ve stejném článku 62, který upravuje výhradní pravomoci prezidenta je v písmenu a) zakotvena prezidentova pravomoc jmenovat a odvolávat členy vlády. Pro úplnost je třeba dodat, že článek 97 odstavec 2 Ústavy stanoví: „Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.“ V roce 2002 Poslanecká sněmovna tajnou volbou řádně navrhla ke jmenování viceprezidentem NKÚ Františka Brožíka, bývalého místopředsedu Poslanecké sněmovny a člena prezídia Fondu národního majetku (FNM). Prezident Václav Havel jeho jmenování odmítl. Zdůvodnil jej pochybností vhodnosti této osoby vzhledem k pověstech o jeho zkorumpovanosti. V případě Brožíka nikdo nemluvil o ústavní krizi nebo porušování Ústavy prezidentem. Nestalo se nic. Sněmovna prostě zvolila jiného kandidáta a ten byl poté prezidentem Havlem jmenován do funkce. Omluva: V textu bylo zkomolené jméno předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka z ANO. Za chybu se omlouváme.
Čas načtení: 2024-03-05 08:00:01
Termíny pro podání daňového přiznání se krátí. Zapomnětlivcům hrozí až statisícové pokuty
Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 tisíc korun, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. To znamená, že daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 50 tisíc korun, ale vykazuje daňovou ztrátu. Nostradamus viděl hrůzy, které se letos mají týkat i Česka. Potvrdil je generál Šedivý i další věštec Číst více Lhůty pro podání daňového přiznání Podle zákona se daňové přiznání podává nejpozději tři měsíce po uplynutí zdaňovacího období. Pro rok 2023 je základní lhůta stanovena do 2. 4. 2024. Pro daňové přiznání podané elektronicky jsou to 4 měsíce, tj. do 2. 5. 2024, lhůta 6 měsíců je pak stanovena pro daňové poradce a advokáty. V takovém případě lze podat daňové přiznání do 1. 7. 2024. Pokud poplatník zemře, osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 3 měsíců od smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti. Tuto lhůtu nelze prodloužit. Jak podat daňové přiznání? Můžete zajít osobně na finanční úřad nebo můžete využít webové stránky Finanční správy. V takovém případě musíte však daňové přiznání podat způsobem, se kterým zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu. Pokud má daňový subjekt datovou schránku, je povinen takové podání činit pouze elektronicky s využitím dálkového přístupu zveřejněným správcem daně. OSVČ, které tak neučiní, mohou dostat pokutu ve výši 1 000 Kč. Pravděpodobně jde o snahu minimalizovat vytížení finančního úřadu, a to zejména pak přepážek, v náročném období. Je to také jeden z důvodů, proč byly povinně zřizovány datové schránky. Daňové přiznání pak podáváte na územní pracoviště finančního úřadu místně příslušného poplatníkovi. To se řídí u fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu nebo adresou hlášeného místa pobytu cizince. Pokud nelze takto určit, využije se adresa, kde se fyzická osoba převážně zdržuje. Slevy na dani a zvýhodnění Vypočtená daň se snižuje o základní slevu ve výši 30 840 Kč na poplatníka a dále o slevu ve výši 24 840 Kč na manžela, pokud ten nemá vlastní příjem přesahující 68 000 Kč. Pokud je manželovi přiznán průkaz ZTP/P, zvyšuje se sleva na dani na dvojnásobek. Dále lze za tento rok uplatnit také základní slevu na invaliditu, slevu na držitele průkazu ZTP/P, slevu na studenta nebo slevu za umístění dítěte. Daňové zvýhodnění lze uplatnit na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU. Na první dítě je to 15 204 Kč, na druhé pak 22 320 Kč, na třetí a každé další 27 840 Kč. Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc Číst více Co se stane, když daňové přiznání nepodáte? Pokud nepodáte daňové přiznání v řádném termínu, hrozí vám pokuta. A to 0,05 % za každý další den prodlení z vyměřené daně a 0,01 % za každý další den prodlení z vyměřené daně, pokud jste ve ztrátě. Pokud stihnete podat daňové přiznání měsíc po termínu, může vám finanční úřad snížit penále za pozdní podání až na polovinu. Existují však určité stropy, které nastavil sám finanční úřad a jsou dané příslušným zákonem. Minimální výše pokuty, kterou můžete obdržet, je 500 Kč, maximální pak 300 000 Kč. Poplatník je navíc vždy finančním úřadem vyzván, aby přiznání podal a daň zaplatil, a tím svou chybu napravil. A to zejména proto, že cílem je, aby byl přehled podán, a nikoliv aby byla sankcí tato povinnost narovnána. Poškozený kufr hlaste na letišti hned po příletu. Hodit se vám bude účtenka i palubní lístek Číst více Podání přehledů pro ČSSZ a zdravotní pojišťovny Pokud jste podali daňové přiznání ve lhůtě 3 měsíců od uplynutí zdaňovacího období, je nejzazší termín pro podání přehledu na ČSSZ 2. 5. 2024. Pokud podává OSVČ elektronicky po 1. 4. 2024, pak je termín 3. 6. 2024. Pokud podává přiznání daňový poradce, pak platí, že přehled je nutno podat do 1. 8. 2024. Nedoplatek je pak splatný nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl přehled za rok 2023 podaný. Termín pro podání přehledu o příjmech a výdajích pro zdravotní pojišťovnu je v případě elektronického podání stanoven na 3. 6. 2024, pokud za OSVČ zpracovává přiznání daňový poradce, pak je to 1. 8. 2024. Pokud není OSVČ povinna podat daňové přiznání, pak je lhůta do 8. 4. 2024, pro ostatní platí standardní termín 2. 5. 2024. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Svatba s blízkým příbuzným? Kupodivu to jde, když na to máte žaludek.
Čas načtení: 2024-04-03 13:37:08
Čeká vás (povinná) odstávka starého kotle? Jaké máte možnosti vytápění?
Od září tohoto roku už nebude možné provozovat staré kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Čím vytápění starým kotlem na tuhá paliva nahradit? The post Čeká vás (povinná) odstávka starého kotle? Jaké máte možnosti vytápění? first appeared on Hybrid.cz.
Čas načtení: 2024-04-16 10:00:01
Státní maturity: Mají smysl, nebo jsou zbytečné?
První státní maturity v historii se konaly v roce 2011. Někomu se to líbilo a někomu nelíbilo. „O zrušení státních maturit se neuvažuje. Během času se podoba státní maturity změnila,“ vysvětluje pro ČtiDoma.cz Patrik Kubas, vedoucí Oddělení komunikace s médii při ministerstvu školství. Podle současné verze jsou dvě povinné zkoušky – a to z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka nebo matematiky. Co mluví pro státní maturity Je to jednoznačně testování na život a chápou to i sami maturanti. „Je to prostě ta životní zkouška, kterou si musí člověk projít. Kdybych tvořila nějaké části já, tak bych to asi utvořila nějak jinak,“ tvrdí pro ČtiDoma.cz studentka Petra. Společná část státní maturity „má být potvrzením, že student dosáhl určité úrovně vzdělání,“ uvádí Kubas. Maturita, nebo výuční list: Čas se krátí, jak správně vybrat střední školu? Číst více Hlavní kámen úrazu Hodně se diskutují přemrštěné nároky a stres. Důvody jsou však prosté. „Určitou míru stresu a zátěže zažívá člověk v životě běžně. Kromě maturity to bude například během zkouškového období na vysoké škole, během pracovního pohovoru nebo při plnění náročného pracovního úkolu. Maturity ověřují znalosti a dovednosti absolventů středních škol, je tedy dobré nepodcenit přípravu a případného stresu se tak co nejvíce vyvarovat,“ říká Kubas. Někteří budoucí maturanti se pozastavují nad smysluplností současných maturit. Někdy jsou s nimi smíření a neprotestují. Jsou však i případy, kdy se polemizuje, zdali být pro, nebo proti. „Maturity mi přijdou úplně zvláštní. Proč bych měl skládat další zkoušku všeho možného, když jsme se to už učili a několik testů na to psali. Za mě by maturita měla být udělena po dokončení studia automaticky,“ svěřuje se ČtiDoma.cz student Martin. Povinná maturita z matematiky? Čekat zázraky je hloupost, je to špatná cesta Číst více Losování otázek Losování okruhů nebo otázek při ústní části není nic nového. Když necháme mluvit i studenty, zase se objeví nějaké ale. „Proč mám u maturity 30 otázek z každého maturitního předmětu a vylosuju si jen jedno téma, o kterém budu mluvit 15 minut, a těch zbylých 29 otázek, které jsem se učil, už nikdy nevyužiju?“ stěžuje si student Martin. Losování je ovšem osvědčená praxe a vlastně dobrá věc. Proč to rušit? Čeština a cizí jazyk jsou společné pro všechny Společná část maturitní zkoušky se koná pouze formou didaktického testu. Čeština je povinná pro všechny maturanty. Dále pak mají možnost zvolit si cizí jazyk, nebo matematiku. Následuje profilová část, při které se z češtiny a cizího jazyka koná ústní zkouška a píše písemná práce. Slabinou nejsou státní maturity jako takové. Myšlenka je to dobrá, ale požadavky na to, co se musí studenti naučit, na tom by se mělo ještě zapracovat. „U češtiny nikoho nezajímá děj nebo obsah knihy, protože se předpokládá, že ho znáš. Ale k čemu ti pak je, abys tu knihu četla? Na začátku zkoušení musíš říct kontext doby a souvislosti tvorby autora, ale spíš bych se zaměřila na porozumění textu a zasazení ho do doby autora… prostě propojit děj knihy a souvislosti doby tvorby,“ polemizuje studentka Petra. Budou se státní maturity rušit? V dějinách proběhla v českých zemích řada reforem. Zavedení povinné školní docházky díky císařovně Marii Terezii platí dodnes. Také významný reformní prvorepublikový pedagog Václav Příhoda podnítil dobrou reformu, kdy navrhoval jednotné školství. V minulosti bylo ale spoustu nepodařených reforem. Patří mezi tento nešťastný typ státní maturity? Budou se rušit? „O zrušení státních maturit se neuvažuje. O dalších možných úpravách podoby maturity do budoucna se uvažuje, nicméně tyto případné změny budou předmětem řady diskusí,“ vysvětluje Kubas. Budoucí maturanti jsou i přesto vesměs optimističtí navzdory všem pro a proti. „Je to lehčí, než se to tváří, a je to potřeba. Člověku to dává základy v literatuře, angličtině a obecných znalostech, které by prostě měl znát každý, a to i přesto, že je třeba nikdy nevyužije,“ říká studentka Petra. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Maturovat se bude možná úplně jinak: Žádné známky, jen body, navrhují některé strany.
Čas načtení: 2024-06-24 00:58:58
Povinná výbava auta na Slovensku: Kompletný zoznam
Jednou z povinností v aute je zabezpečenie, že vozidlo obsahuje všetky povinné prvky výbavy, ktoré sú nevyhnutné pre vašu... Príspevok Povinná výbava auta na Slovensku: Kompletný zoznam zobrazený najskôr ZN.SK.
Čas načtení: 2024-07-24 00:00:00
ŠKOLA: Čím více jazyků, tím více Adidas
Pro většinu žáků ZŠ povede povinná výuka dalšího cizího jazyka ke stejnému výsledku, jako povinná výuka deskriptivní geometrie.
Čas načtení: 2024-07-24 00:00:00
ŠKOLA: Čím více jazyků, tím více Adidas
Pro většinu žáků ZŠ povede povinná výuka dalšího cizího jazyka ke stejnému výsledku, jako povinná výuka deskriptivní geometrie.
Čas načtení: 2024-09-14 17:40:00
Srbsko obnoví povinnou vojenskou službu, oznámil prezident
Povinná vojenská služba pro muže bude trvat 75 dní, ženy ji budou moci absolvovat dobrovolně. Premiér je připravený zákon navrhnout v parlamentu. Pokud se schválí, povinná vojenská služba by měla začít platit v roce 2025.
Čas načtení: 2024-12-20 07:08:57
Rady: Pozor na úplnost autolékárničky. Povinná výbava 2025…..
Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Jaká je povinná výbava vozidel pro rok 2025? Pozor na úplnost autolékárničky V ČR stačí reflexní vesta pouze pro řidiče, v Polsku, Rakousku Itálii ji musí mít všichni Vhodným doplňkem je sjednání nepřetržité asistenční služby a pojištění Povinná výbava k autu neodmyslitelně patří. Potřebujete ji k tomu, abyste mohli bez obav vyrazit
Čas načtení: 2024-12-26 20:30:00
Pro alespoň pár měsíců povinné vojny je velká část čtenářů
Před dvaceti lety skončila povinná vojenská služba, teď se však v souvislosti s válkou na Ukrajině diskutuje o jejím možném návratu. Čtenáři se přou, zda by se povinná vojna měla znovu zavést, nebo je v dnešní době přežitkem.
Čas načtení: 2024-12-30 08:00:18
V Česku je tvorba záchranářské uličky povinná už řadu let, v roce 2018 pak došlo k úpravě toho, jak má taková ulička správně vypadat, respektive došlo k evropskému sjednocení její podoby. U nás ale není jak pokutovat to, když řidiči uličku nevytvoří. Na Slovensku je sice její tvorba povinná až od roku 2020, ovšem pokuty […]