Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-03-01 08:35:26

Mediální výchova jako další tunel do školského rozpočtu

Skupina nevládních neziskových organizací napsala otevřený dopis ministru školství Robertu Plagovi (ANO), v němž požadují zavedení mediální výchovy do škol. Už jsme jen čekali, kdy něco takového přijde. Mediální výchova postoupila v žebříčku používaných slov v neziskovém sektoru na první místo, předběhla i inkluzi i diskriminaci. Neziskovky si našly další dotační titul, přes nějž chtějí „tahat“ peníze z podfinancovaného školství. Manipulátoři cz. bojují za lepší mediální gramotnost žactva. A že se jich k tomu seběhlo: Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor a produkční Centra současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (programový koordinátor Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd). Že se k otevřenému dopisu přidali i učitelé občanské výchovy, respektive jejich asociace, může někoho překvapit, ale je to vcelku logické. Občanská výchova či Základy společenských věd (ZSV) prostě paří k aktuální politice. Málokdo zůstane zcela mimo. Podle ohlasů na různých pedagogických webech se ale zdá, že nemluví hlasem všech učitelů předmětu ZSV. Navíc je mediální výchova průřezové téma a nespadá tedy jen pod občanskou výchovu. A jaké důvody uvádějí Manipulátoři ve svém článku? „V českých školách je mediální výchově věnován velmi malý prostor: - 82 % učitelů uvádí, že výuka formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty, způsobuje, že na mediální výchovu nezbývá dostatek času, - téměř stejné procento (80 %) uvádí, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma, - studenti středních škol absolvují za celou dobu svého studia méně než 10 hodin mediální výchovy, - na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.“ Že by se mediální výchova na některých školách nevyučovala vůbec, je málo pravděpodobné, protože je v kurikulu zmíněné občanské výchovy či ZSV, zcela určitě v tzv. průřezových tématech. Znamenalo by to, že učitelé nedodržují Rámcový vzdělávací program. Počítá se tedy mediální výchova v rámci ZSV nebo jen mediální výchova prováděná v rámci akcí Člověka v tísni či jiných neziskovek? V tom totiž může být ten problém. Z vlastní zkušenosti vím, že moji kolegové, kteří učí „občanku“ či češtinu, zahrnují do hodin mediální výchovu pravidelně. Nemám tak reprezentativní vzorek jako Manipulátoři a nebyla jsem nikdy dotazována v podobných anketách, mluvím jen ze zkušeností, které ale sdílejí i mnozí další kolegové nejen na stránkách Pedagogické komory či na webu Pedagogické info. V dopise následuje dlouhý soupis toho, proč učitelé nejsou připraveni, proškoleni, a necítí se připraveni mediální výchovu vyučovat. Cesty z toho jsou tedy dvě – za prvé řádné proškolení učitelstva a za druhé se mohou lidé znalí tématu chopit mediální výchovy přímo a na učitele toto břemeno nenakládat. Znamenalo by to hodiny navíc nebo hodiny mediální výchovy místo vyučování jiných předmětů, ale jelikož víme, že matematika a vůbec kurikulum znalostí se přeceňuje a důležité jsou kompetence, může se od těch kompetencí rovnou začít a znalostmi nezatěžovat. Odvážný krok do budoucnosti směrem Strategie 2030, která se připravila na ministerstvu školství a budí mezi učiteli vesměs zděšení a odpor – požaduje „seřezat učivo až na polovinu, zato je lépe procvičit“. A důraz na kompetence, další kouzelné slovo, které odzbrojí každého oponenta. Jakožto jazykářka vím, že kompetence – například schopnost komunikace – bez odpovídajích znalostí není možná, leda tak na úrovni „pidgin English“, a nedovedu si to nějak představit. Módní slova nahrazují obsah. A teď, o co jde doopravdy: 1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (například formou metodického doporučení). 2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti. 3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult. 4. Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (například formou otevřených grantových výzev). Das ist des Pudels Kern, jak pravil Faust. Nedosti na tom, že neziskovky odčerpávají z nevalného rozpočtu ministerstva školství a dalších veřejných rozpočtů peníze na řešení problémů, které svou vnucenou agendou samy způsobily – viz inkluze po česku. Našly si další cecík – mediální výchovu. Abych dodala – nemám vůbec nic proti mediální výchově, která by naučila děti orientovat se v džungli internetu a informací, z nichž většina je, mírně řečeno, irelevantní. To podle mě dělá řada kolegů občankářů a češtinářů a dělají to dobře. Třeba vydávají s dětmi i vlastní školní časopisy, učí je třídit a ověřovat si informace z více zdrojů. Učí je kritickému myšlení. Zvou si do školy osobnosti, které mohou žáky obohatit. Nemám nic proti mediální výchově, která bude vedena myšlenkou Padni, komu padni. Shora uvedená skupina signatářů však avizuje vše možné, jen ne možnost objektivity. Nemusím ani brouzdat po fcb jednotlivých signatářů, abych věděla, že Putin a Rusko jsou podle nich „zlo“, stejně jako náš prezident, a jediné blaho nás čeká v náručí NATO a Evropské unie. Možnost, že by někdy, jen na momentík, připustili, že to tak vždy být nemusí, si neumím představit. A to není objektivní přístup. To je výchova v rámci oficiální ideologie. Jako takové by to ovšem neprošlo – tak tomu budeme říkat mediální výchova. Když to doženu na hranu možného: kdysi nám chtěli Němci v době protektorátu likvidovat inteligenci – a také ji likvidovali – represemi a zavíráním vysokých škol. Stejně tak komunisti hleděli na příslušníky inteligence vždy s podezřením. Nejlepší je tedy vlastně řádnou inteligenci nemít, pokud chcete, aby lidé nebyli odbojní. Základní počty, umět se podepsat, sepsat lejstro, vytvořit tabulku a být politicky na výši bude asi (zase) stačit pro kariéru. Natož do montovny. Nikdo mi nevymluví, že ke kritickému myšlení se nedostaneme přes mediální výchovu, ale přes hluboké a soustavné vzdělání, které jediné umožní vyhodnocovat situace a srovnávat zdroje informací, třeba v několika jazycích. Ne všichni na takové vzdělání dosáhnou, ale čím jich bude více, tím lépe. Osekáním vědomostí na polovinu a povinnými školeními se od tohoto cíle jednoznačně vzdalujeme. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-15 09:21:00

Mladý programátor organizuje soutěž pod záštitou ministerstva školství. Školy mohou získat finance na modernizaci.

Brno 15. října 2024 (PROTEXT) - Na českých školách začne 22. října 2024 již 6. ročník mezinárodní soutěže Jazykový WocaBee šampionát, organizované pod záštitou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Stojí za ní mladý softwarový inženýr Michal Ošvát, autor aplikace WocaBee pro inovativní výuku cizích jazyků pro školy. Prostřednictvím soutěže poskytuje školám i přímou finanční pomoc z vlastních zdrojů. Letos dosáhne celková výše této podpory 430 tisíc Kč. Soutěž je prostřednictvím mezinárodního finále propojena se šampionáty v dalších 7 evropských zemích. Letošní účast očekává Michal Ošvát na úrovni 130 tisíc žáků.Chtěl se učit jazyky efektivněAplikaci WocaBee využívají české školy od roku 2018, dosud ji vyzkoušelo více než 400 tisíc žáků a učitelů. Učení s aplikací zlepšuje jazykové znalosti na školách, což potvrzuje až 98 % oslovených pedagogů v interním průzkumu společnosti.„Před pár lety jsem chtěl jít pracovat do zahraničí a v rámci aktivního studia němčiny jsem vytvořil jednoduchou aplikaci. Později jsem ji ve spolupráci s pedagogy přizpůsobil školám a dále vylepšoval. Dnes už pomáhá tisícům žáků nejen v České republice s učením slovíček i výslovnosti,“ říká o začátcích WocaBee Michal Ošvát .Moderní technologie si našly cestu k učitelům zejména v období distanční výuky, kdy autor WocaBee poskytl školám bezplatné licence v hodnotě 16 miliónů Kč.Soutěž motivuje učit seUž rok po uvedení WocaBee přišel Michal Ošvát s myšlenkou propojit školy v inovativní online soutěži. Jazykový WocaBee šampionát postavil na myšlence píle v učení se nových slovíček.Tu aplikace vyhodnocuje automaticky prostřednictvím bodů (WocaPoints) získaných za procvičování slovíček. Od okresního kola až po celostátní vítězí třídy, které získají nejvyšší průměrný počet WocaPoints na jednoho žáka. V šampionátu díky tomu třída soutěží jako tým a v jazycích se zlepšují všichni žáci.V roku 2021 soutěž získala poprvé záštitu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a po záštitou ministerstva je šampionát organizován i v aktuálním školním roce.„Do prvního ročníku soutěže se zapojilo 25 000 žáků, minulý školní rok jich bylo již více než 100 tisíc. Letos očekávám účast až 130 tisíc žáků a velmi mě těší, že i takto mohu podpořit moderní jazykovou výuku na školách,“ říká M. Ošvát .Finanční podporu školy vítajíMyšlenku modernizace výuky prostřednictvím šampionátu rozšířil Michal Ošvát i o přímou podporu škol. V soutěži mohou školy získat nejen věcné ceny, ale také finanční příspěvek.Ve školním roce 2022/23 poskytl podporu v hodnotě 50 tisíc Kč, v dalším roce to byla částka 150 tisíc Kč. V aktuálním ročníku poskytne Michal Ošvát školám příspěvky v celkové hodnotě 230 tisíc Kč. Suma je kombinací finančních darů a bezplatných licencí WocaBee .„Situaci na školách, včetně té finanční, díky dennímu kontaktu s učiteli dobře znám. Moderní výuka je pro školy důležitým tématem a finanční příspěvky i bezplatné licence WocaBee proto mimořádně oceňují,“ dodává M. Ošvát.Bezplatná registrace do 21. říjnaDo soutěže Jazykový WocaBee šampionát mohou učitelé přihlásit své třídy do 21. října 2024. Stačí na stránce www.wocabee.app objednat bezplatnou měsíční verzi aplikace WocaBee a následně splnit jednoduché podmínky.Jazykový WocaBee šampionát v České republice podpořili:Hlavní partner: LangBeePartneři: Alza.cz, NIVEAMediální partneři: Řízení školy, Týdenk školství, Učitelské noviny, all4fun.cz  ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2021-12-05 14:45:02

O Československu, menšinách a nerozumném Hitlerovi

Seřadíme-li články, v nichž se během posledních třiceti let připomínal vznik Československa, dostaneme smutný přehled postupného prosakování sudetského pojetí vzniku a zániku tohoto státu. Ptejme se, kdo má zájem zamlčet a popřít skutečnost, že tato republika navzdory poválečné bídě a velké hospodářské krizi představovala v době Hitlerova nástupu poslední prosperující demokratický stát? Kdo k nám zavlekl nacisticko-sudetské tvrzení, že rozpad ČSR způsobila nesprávná koncepce státu, falsche Konstruktion? Kdo svádí výsledek Mnichovské dohody, kdy se za Hitlera postavily západní mocnosti – Francie sladká, hrdý Albion –, a vinu svedly na Čechy? Kdo zazlívá Masarykovi a Benešovi, že republika neměla k vytvoření pokojného soužití několika národností dost času jako Švýcarská republika založená na konci 18. století? Kdo si troufá tvrdit, že v Rakousku-Uhersku se na konci války našly mezi Němci a Maďary, kteří ovládali většinu Slovanů, demokratické síly schopné proměnit monarchii v demokratickou republiku? Naopak, v roce 1918 došlo k pokusu vyrvat z tisíciletého rámce zemí České koruny Deutschböhmen a Deutschmähren a tato území obývaná nemalým počtem Čechů přičlenit k poraženému Německu nebo Rakousku. Komu vyhovuje lež, že Češi jako rakouští občané nepatřili k vítězům války a že prosadili vznik samostatného státu pomocí chytrých diplomatických jednání? Tento lživý výklad šíří například Mary Heimannová v knize Československo, stát, který zklamal, a svou ignoranci dokládá tím, že popírá českým a slovenským válečným dezertérům zásluhu na tom, že přispěli ke zhroucení Rakouska. Bylo jich 100 tisíc, a poskytli Masarykovy silný argument, který sehrál při mírových jednáních důležitou roli. K tomuto počtu přičtěme ještě 900 tisíc padlých Čechů, aby bylo zřejmé, že český národ pod Habsburky, kteří mu způsobili takovou újmu, již nechce žít. Je na čase ohlédnout se po málo známých citátech politiků odpovědných za Mnichovskou tragédii. Nebylo to Československo, které tehdy zklamalo, nýbrž jeho hrobaři – Hitler a Chamberlain s Daladierem. Ocitujme Chamberlainovo mínění o Hitlerovi, jak je sdělil své sestře-důvěrnici v dopise psaném krátce před odjezdem do Mnichova: „Teď se kancléře Hitlera obávám. Je tak nepředvídatelný! Nic mu není dost. Obávám se totiž, že v Mnichově se odehraje totéž, co se stalo už při mé druhé cestě, v Bad Godesbergu. Sudety mu najednou nestačily. Chtěl celé Československo! Z toho pramení ta neudržitelná situace, v níž se od onoho diktátu nacházím. Říkám Ti to tak, jak jsem to řekl jemu: kancléř Hitler není rozumný. Mohl by dostat všechno, po čem touží – což jsem mu ochoten dopřát a Francouzi taky, tím jsem si jist –, kdyby na to šel jinak.“ Dále uvádí, že s Kennedym, americkým diplomatem, otevřeným stoupencem Hitlerova režimu, a s Runcimanem, pověřeným vést rozhovory s československými a sudetskými politiky, se „shodli na Sudetech a na tom, co musíme ze své pýchy demokratů nezbytně obětovat. A to ze dvou důvodů: Protože jde o světový mír. A také – to si nesmíme skrývat – proto, že kancléř Hitler nám může dobře posloužit proti bolševismu – našemu opravdovému nepříteli. S Hitlerem se dá aspoň mluvit – a myslím si, že si na něho nemohou stěžovat ani průmyslníci v Porúří ani důstojníci v Reichswehru. Se Stalinem se mluvit nedá. Je to nenasytný medvěd, který má jedinou touhu: vrhnout se na nás a spolknout i s koloniemi, zničit naši kulturu.“ Tento citát nepotřebuje komentář. Kunderův smích dějin se během krátké doby rozezněl nad iluzí a chytristikou demokratů: místo záchrany míru připravili Hitlerovi rozbušku světové války, a nebyl to nenasytný Stalin, ale nerozumný Hitler, který zasypal anglická města bombami. Nakonec, zahnáni do úzkých, zjistili, že se Stalinem se přece jen mluvit dá. O pár let později si tuto podivnou okliku vynahradili za studené války, kdy konečně zapojili mnoho Hitlerových průmyslníků i důstojníků Wehrmachtu do jejich tažení proti bolševismu. Druhý citát, s nímž se v úvahách o pádu Československa nesetkáte, je převzat z Hitlerova rozhovoru publikovaném v Daily Mail krátce před Mnichovem, 19. září 1938, tedy v době, kdy Chamberlain psal své sestře zmíněný dopis. „Československo musí být odstraněno jednou provždy. Je to rakovinový nádor. Češi nikdy nebyli samostatným národem, až je mírové smlouvy pozvedly k nezaslouženému a umělému panství nad menšinami.“ Ve výčtu menšin nescházejí ani Slováci, a jménem „utlačovaných“ Maďarů a Poláků vystupoval Hitler v přípravných jednáních se západními politiky, o nichž mluvil jako o „červíčcích“: „Dát hrstce duševně méněcenným vládu nad menšinami, které patří k národům jako Němci, Poláci nebo Maďaři, které mají za sebou tisíciletou kulturu, bylo dílem šílenství nebo ignorance.“ Jak to vlastně bylo s menšinami? Lída Rakušanová, dlouholetá komentátora rádia Svobodná Evropa sídlícího v Mnichově jen pár ulic od domu, kde má adresu organizace sudetských Němců (kol močidla chodě, nádchy neujdeš), poučuje dnešní veřejnost o tom, že Češi „převahu si zajistili teprve, když spočítali Čechy a Slováky dohromady a slovenštinu prohlásili za český dialekt.“ (Cituji podle článku Petra Nováčka, Lidové noviny 7. listopadu.) To už není polopravda nebo omyl, nýbrž lež jako věž. Zkušená redaktorka nezná – nebo se jí to nehodí do krámu –, že koncepce československého národa vycházela z existence dvou jazyků, že o nějakém odnárodňováni nebo podceňování slovenštiny nemůže být řeč. Mohu to doložit na sobě – narodil jsem se na Slovensku v roce 1928, můj otec pocházel z Olomouce a matčina rodina z Prostějova. Vychodil jsem obecnou školu na středním a jižním Slovensku, mými učiteli byl pan Valgon, Maďar, a pan Procházka, Čech, který se na konci školního roku 1939 loučil s třídou i se Slovenskem. Oba se naučili slovensky a oba byli oddáni republice. Cítil jsem se Čechoslovákem, a kdybych později používal jako spisovný jazyk slovenštinu, na mém vztahu k českému původu by se nic nezměnilo. Nerozhodovalo, zda občan mluví česky, nebo slovensky, je Čechoslovákem. A dodávám – za těch krátkých dvacet let se i mnozí Němci, Maďaři a Rusíni cítili jako občané republiky, jako Čechoslováci. Život na Slovensku po válce, otřesený vpádem maďarských revolučních vojsk a masovým útěkem dřívějšího panstva, nemohl se bez českých učitelů, profesorů, lékařů, železničářů, četníků, celníků a jiných podobných profesí dostat do mírových kolejí a rychle se rozvíjet. Nejvíc je to patrné na růstu slovenského školství. V Horních Uhrách bylo v roce 1918 jen 158 slovenských obecných škol, 253 dvojjazyčných maďarsko-slovenských a vůbec žádná střední nebo vyšší škola. Naproti tomu v roce 1936 již existovalo 37 tisíc obecných škol, 161 měšťanek, 46 gymnázií a reálek, jedna univerzita. Který národ vystavený takovému odnárodňování jako Slováci se může chlubit raketovým vzestupem školství, vzdělání a kultury? A mohlo by k tomu dojít bez obětavé práce tisíců českých učitelů věrných obrozenským tradicím, kdy myšlenka slovanské vzájemnost byla samozřejmou součástí národního vědomí? O Henleinově hnutí Petr Nováček mluví jako v rukavičkách, neuvědomuje si, že Henlein se stal loutkou řízenou nacisty, růst jeho parlamentní strany nezasazuje do souvislostí, neví nic o tom, že skupina fanatických sudetských Němců navázala s Hitlerovým hnutím kontakt již krátce po válce, že jejich zástupci byli svědky porážky Hitlerova puče v Mnichově roku 1923 a že jejich předák Hans Krebs, který uprchl v roce 1933 před trestem do Německa, byl Hitlerem ihned jmenován poslancem říšského parlamentu. Tvrdit, že Češi bránili domácím Němcům uplatnit svá národnostní práva, vyvrátil sám Hitler, když v citovaném rozhovoru s Chamberlainem dal otevřeně najevo, že mu nejde o Sudety, ale o celé Československo. Když po půl roce porušil Mnichovskou smlouvu, signatáře západních mocností to nepřekvapilo. Čekali to. Neprotestovali.   V textu byl původně omylem uveden jiný autor. Mojmíru Gyrygarovi se omlouváme.

Čas načtení: 2019-10-08 20:31:01

Poznámky k maturitě z matematiky aneb Logika je "řidičák na mozek"

Povinná maturita z matematiky nebude. Zdůvodnění pirátského poslance Bartoně, který u zrodu novely stál, je tak trochu k pláči: „očekává se vysoká neúspěšnost, čemuž bychom chtěli předejít“. Ó jeje, tak to ji nezavedeme nikdy! Leda by se něco zázračně změnilo – a na zázraky v oblasti školství moc nevěřím, natož v ČR. Ona totiž ta diskuse byla před deseti lety „nakopnuta“ mj. skutečností, že se výsledky českých žáků v mezinárodním srovnání významně zhoršily (2010). A zpráva z roku 2016 pro změnu říká, že se čeští žáci proti minulému období … v něčem zhoršili, v něčem stagnují, ale ke zlepšení nedošlo. Abych ocitoval inspektora Tomáše Zatloukala, který situaci komentoval v tom novějším článku: „V Česku je trend kontinuálně se zhoršujících výsledků.“ Nevezmeme si příklad z Poláků? Podívám-li se na databázi mezinárodních PISA testů, skutečně není důvod k optimismu. Červená čára je vývoj pozice České republiky. Šedé čáry jsou ostatní země OECD. Povšimněte si, kolik zemí nás od roku 2003 předběhlo. (Stačí si přepnout na stránkách PISA na záložku Table a řadit podle hodnot.) V roce 2003 jsme ještě byli desátí, tedy docela přijatelné skóre. V roce 2015 – když vynechám ty země, které v roce 2003 ještě v seznamu nebyly – už devatenáctí. A propadli jsme nejen relativně, ale i absolutně, z 516 na 492 bodů. Tento osud postihl i jiné evropské země, například Nizozemsko (z 538 na 512), ale jiné se za stejnou dobu razantně zlepšily, třeba Polsko (ze 490 na 504 bodů). Polsko není bohatší země než Česká republika, o síle ekonomiky to tedy primárně nebude. Něco tam dělají lépe než my. Mimochodem, v Polsku funguje povinná maturita z matematiky od roku 2010. Netvrdím, že je to jejich zlepšení nutně způsobeno právě tím (to by byla záměna korelace s kauzalitou), ale očividně mladým Polákům aspoň neuškodila. Kdežto my jsme posledních deset let … jalově prokecali. Možná by bylo nejjednodušší přejmout polský model, výsledky koneckonců viditelně má a je to příbuzná kultura, na rozdíl od převážně čínského Singapuru či zcela čínského Hongkongu, kde lidé přeci jen „fungují jinak“. Proč pořád musíme něco dělat po svém, nebo aspoň debatovat o národně specifických řešeních, existují-li osvědčené postupy jinde? (To si nedávno uvědomili třeba na SŽDC, kde koupili francouzské normy a předpisy na stavbu vysokorychlostních tratí. Považuji to za velmi rozumné rozhodnutí, které ušetří dost času i peněz.) Mohli bychom zkusit dvě úrovně maturity Ptají se mě lidé často, co si o státní maturitě z matematiky myslím. Naposledy jsem se o ní hodinu před napsáním tohoto textu v autobusu do Řeže. Nuže, já vůči ní mám v podstatě jen jednu námitku: považoval bych za lepší, aby nebyla zcela jednotná, ale aby existovaly dvě úrovně „A“ a „B“ podle toho, kam příslušný student míří. „Áčko“ by bylo pro budoucí uchazeče o studium technických, přírodovědných a ekonomických oborů, snad s výjimkou lékařů. Tam bych to tzv. osolil, myšleno kvalitativně i kvantitativně. Zkoušelo by se z kompletního rozsahu látky, tedy až po základy diferenciálního a integrálního počtu. „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, konkrétně v prvním ročníku následné VŠ, kde bývají zkoušky z matematiky obvykle tím nejdrsnějším sítem. Cílem „áčkové“ maturity by bylo, aby ten, kdo ji úspěšně složí, byl na tohle síto přiměřeně připraven. No a „béčko“ by se týkalo všech ostatních a některá témata by z něj byla milosrdně vypuštěna – například zrovna infinetezimální počet, analytická geometrie či některé konstrukční úlohy. Ale kompenzoval bych to přidáním logiky, a to v docela podstatném rozsahu. Od té formální booleovské až po nějaké humanitní přesahy, třeba téma kognitivních biasů, které jako první zkoumali izraelští psychologové Tversky a Kahneman. Mediální úzus: vědátoři a inženýři nejsou zas tak moc zajímaví Logika je pro mě „řidičák na mozek“, měl by ji ovládat každý, kdo na to aspoň trochu duševně má. Čím více o ní víte, tím hůře vás nějaký podvodník nebo manipulátor odvleče tam, kam potřebuje. A proto by měla být nezbytnou součástí maturity i u těch studentů, kteří se chystají studovat japonštinu nebo žurnalistiku. Související téma, nepříjemné, ale nakousnout jej musím. Zdá se mi, že to dlouhé lelkování kolem maturity z matematiky není úplně osamělý jev, ale součást širšího problému. Mám za to, že si u nás moc nevážíme vlastní vědeckotechnické tradice. Ne, že bychom jí pohrdali či ji nenáviděli, to ne. Ani sem (zatím) nedorazily v plné síle různé apokalyptické vize ze Západu, které modernitu odmítají ve prospěch různých zvláštních utopií. Ale jako bychom kolektivně moc nevnímali to, co máme a co třeba jiní nemají. Naše vlastní věda a technika nevzbuzuje kdovíjakou pozornost a emoce. Prostě je, ve stejném smyslu, jako elektřina v zásuvce je, a jen málokdo se zajímá o další detaily, nebo o lidi, kteří svojí prací garantují její další existenci. Malý protipříklad toho, jak to může být jinak: špičkoví lékaři u nás mají opravdu velkou úctu, a to nejenom u jednotlivých lidí, ale i kulturně. Knihy o jejich práci a životních zkušenostech se dobře prodávají, jejich tváře a jména jsou známá. Novináři se vcelku aktivně snaží je dostat do svých médií a vyzpovídat. To je, prosím vás, samozřejmě dobře; aby si snad někdo nemyslel, že z pozice jiného oboru žárlím. (Já moc nežárlím, tohle trápení jsem do kolébky nedostal.) Jsem rád, že vím, kdo jsou ti lidé, kteří se pokusí vás zachránit, když se na vás začne smrtka zubit moc zblízka. Zrovna za pár týdnů se chystám na křest knihy jednoho z nich a těším se na to víc než na Vánoce. (No, po pravdě – čtyřicáté druhé Vánoce už nemají ten správný šmrnc. Jó ve dvanácti, to byla jiná nedočkavost. Ale na tu knihu se opravdu těším.) Co ale není dobře: to, že spoustu dalších špičkových lidí z jiných oborů neznáme a mnohdy neznáme ani ty jejich obory. Pokud nemají oni sami literární talent, jako ho má geolog Václav Cílek nebo egyptolog Miroslav Bárta, málokdo vůbec ví, že existují a čím se zabývají. Mediální úzus je ten, že vědátoři a inženýři nejsou zas tak moc zajímaví a pozornost jim věnovaná je adekvátně malá. Ne nulová, ale malá; hodně mimořádných osobností projde životem, aniž by je někdo třeba jen pozval do rádia. Lhostejnost vůči nenápadným a velkým lidem Abych si zavzpomínal na svá mladší léta a na zcela konkrétního člověka. Řekne-li se Jaroslav Ježek, každý si vybaví onoho slavného skladatele. To je v pořádku, však jeho písně ještě žijí. Ale já jsem znal ještě jednoho Jaroslava Ježka, profesora z katedry algebry MFF UK. Neuvěřitelně milý a laskavý člověk, což nemyslím jako klišé; ten byl tak hodný, že ani nevím, jestli někdy někoho vůbec vyhodil od zkoušky. (Naštěstí neučil ty základní kurzy, které prosívají zrno od plev. To by se ty „plevy“ radovaly.) {loadmodule mod_tags_similar,Související} Nuže, prof. RNDr. Jaroslav Ježek, DrSc., byl v oboru jménem univerzální algebra světová kapacita. Opravdu světová. Přesné žebříčky v takových záležitostech samozřejmě neexistují, ale v dobách, kdy jsem na KA MFF UK docházel skoro každý den, se tamní personál shodoval, že Ježek je buď druhý nebo třetí nejlepší na světě. Také ho neustále zvali do ciziny přednášet, některé roky jsme ho skoro neviděli. Hodně času strávil v USA. Slyšeli jste o něm někdy někdo? Věděli jste, že takový unikátní mozek jezdíval tramvají na zastávku Křižíkova a občas byl k vidění, jak velmi nenápadně pokuřuje u vrat jedné budovy na Sokolovské třídě? (To se mu taky stalo osudným; zahoďte, lidičky, ty svoje krabičky cigaret – ty konce bývají hrozné.) Není škoda, že se o něm nevědělo a neví? Dneska už jej nikdo nevyzpovídá, i kdyby chtěl. A přitom šlo o osobnost, která mohla inspirovat další, mladší následovníky – kdyby o ní věděli včas. To, že Jardu Ježka pamatují už jen jeho kolegové a studenti, nás do budoucna nejspíš něco bude stát. Ne zase všechno; matfyz nejspíš jen tak nezanikne, určité vyhraněné typy se tam budou hlásit i nadále. Ale vždycky jsou i hraniční případy, studenti, kteří by to možná zkusili … jenže včas nepotkali ten správný vzor. O ty přijdeme. Třeba je získá jiný vědecký obor, třeba také ne. Tahle lhostejnost vůči nenápadným a velkým lidem – ta by se dala změnit. Chce to jen chtít. Opravdu není všechno jen otázkou peněz. Na společenské atmosféře záleží, a jak. Pak by třeba představa maturity z matematiky nebyla pro mladé lidi děsem, ale něčím, na co můžou být hrdí. A naší zemi, tomu věřte, té by se to jednoho dne zatraceně vyplatilo.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.  

Čas načtení: 2011-11-23 10:53:00

O všespasitelnosti testů

Ministerstvo školství přichází s dalším nápadem na plošné testování. Po státních maturitách se tentokrát zaměřilo na školy základní a testovat chce v 5. a 9. třídách. Takové testy by podle slov ministra Dobeše měly posunout kvalitu českého školství, pro jeden z českých zpravodajských portálů se pak vyslovil ještě razantněji: „Když to přeženu, tak mentálně retardovaný měl ve starém systému možnost dosáhnout na titul bakalář.“

Čas načtení: 2020-05-28 06:09:50

Otevřený dopis historika Jana Tesaře velvyslanci Ruské federace v České republice

„Je k nevíře, jak jsou v tomto následnickém státě zaprodanými režimními historiky totálně přehlíženy zločiny zrádce Vlasova proti Československu. Máme s ním přece své vlastní účty, nepotřebujeme se vůbec ohlížet na Stalina či antistalinismus! Kdyby byl Vlasovovi po válce dopřán československý proces, nevyšel by se zdravou kůží,“ napsal 7. května historik Jan Tesař, který je mimo jiné známý knihou Mnichovský komplex, v otevřeném dopise velvyslanci Ruské federace v České republice. Jeho text zveřejňujeme v plném znění. Vážený pane velvyslanče, obracím se na Vás jako na představitele národů Ruské federace v České republice a prosím, abyste u příležitosti Dne vítězství, který oslavíme tohoto 9. května, přijal pozdrav a blahopřání všem národům Ruské federace, které za cenu nesmírných obětí zachránily svět před nacismem. Kdybyste nám dopřáli třeba jediné symbolické místo v Nesmrtelném pluku, zastupovali bychom tisíce slovenských a českých jmen vojáků i civilistů, kteří padli přímo po boku Rudé armády-Osvoboditelky při jejím vítězném pochodu. Prosím, abyste zprostředkoval ruské veřejnosti ujištění, že v této zemi vždy zůstane mnoho lidí, kteří na to nezapomenou. Dovolte k tomu několik poznámek. První se týká kalendáře. Dne 8. května 1945 byla většina českého území v rukou nacistů a lidé plakali zuřivostí, když slyšeli, že na Západě se již oslavuje. Připomínalo jim to Mnichov. Pro všechny naše partyzány, povstalce a bojovníky byl dnem zúčtování a našeho společného vítězství 9. květen. Tak byl také v Československu skoro 50 let slaven. Potom se čeští představitelé připojili k západnímu kalendáři – a snad si ani neuvědomili, že tím vypovídají, od koho se odvozují. U nás dokázalo rozvrácené školství za třicet let vychovat generaci, která je přinejmenším dezorientovaná a neváží si vlastní národní minulosti. Podstatně k tomu přispělo i dějepisectví, které vyhrabává kdekterý malý faktík, ale zásadně odmítá jakýkoli mravní hodnoticí soud, stejně jako své poslání vychovávat charakterní lidi a spolutvořit národní společenství. To všechno se dnes odmítá, nepatří to prý do moderní vědy. Nepomohou žádné argumenty, že právě to, co oni odmítají, bylo smyslem dějepisu pro staré Řeky i Římany, stejně jako pro všechny středověké české kronikáře. Potom se nemůžete divit, že pro „učence“ s takto ohoblovaným duchem není podstatný rozdíl, zda někdo za války spolupracoval s gestapem nebo sovětskou tajnou službou. Píšu to proto, aby naši ruští přátelé, například ti ruští a běloruští partyzáni, s nimiž jsem si psával a kteří navštěvovali naši Československou republiku, pochopili, co se to stalo s Čechy. Jsou to, bohužel, již jiní Češi než v roce 1945 nebo 1965. Nemohu nepřipomenout, že o tuto „výchovu“ se přičinil také Brežněv, když nás v roce 1968 přepadl, ale o tom teď nechci diskutovat. Chci demonstrovat známý historický faktor, že historické konflikty vyvolávají odpovídající ohlas ve vědomí širokých vrstev se zpožděním někdy až stoletým. Každý tu řeší problémy svých dědů. K tomu potom patří i ten nechutný fakt, že zejména ti křiváci, kteří se stydí za svou podlézavost vůči někdejším mocným, jsou zpravidla „nejodvážnější“ při kopání do padlých veličin. V tomto hnusu tu dnes v Čechách žijeme. Neodbočuji od věci, mluvím o politováníhodné protiruské štvavé kampani. Ohledně odstranění památníku maršálu Koněvovi jsem Vám již napsal spolu se skupinou historiků. Teď pokračujeme o památníku vlasovcům: Je k nevíře, jak jsou v tomto následnickém státě zaprodanými režimními historiky totálně přehlíženy zločiny zrádce Vlasova proti Československu. Máme s ním přece své vlastní účty, nepotřebujeme se vůbec ohlížet na Stalina či antistalinismus! Kdyby byl Vlasovovi po válce dopřán československý proces, nevyšel by se zdravou kůží. (K. H. Frank byl hlavním patronem Vlasova, pomohl mu u Himmlera a poskytl mu Prahu jako politickou základnu. Byl to tah proti Všeslovanskému výboru v Moskvě a zcela konkrétně proti příchodu sovětských partyzánů na Moravu.) A všechny ozbrojené formace bývalých sovětských vojáků v německých službách byly používány v boji proti partyzánům jak na Slovensku, tak v Čechách. Nespočetnými zločiny proti lidskosti všechny převyšovali Ukrajinci z SS divize Galizien, tj. banderovci, ale ani vlasovci nejsou v tom čistí. První příčinou je ovšem německé brutální zacházení se zajatci, kteří hynuli ve statisícových počtech podle německých plánů na snížení biologického potenciálu Slovanů. Není se co divit, že za takových podmínek se našly desetitisíce těch, kteří vábení neodolali. To všechno ovšem je senzací pouze pro nevzdělance, kteří jsou produktem třiceti let sametového školství. Ani stále znovu připomínaná role vlasovců při povstání v Praze není žádná senzace. Je nepochybné, že jejich zákrok přišel povstalcům velmi vhod – alibisté chtěli pro sebe využít situace; nepočítalo se s nimi, ale i příznivá náhoda občas patří k dějinám. Při plánech na povstání s nimi žádná složka nepočítala. Nenavázali styk s odbojem (i když příležitost měli), takže odboj ani republika z něj vzešlá k nim nemá žádný závazek. Jinak velitelé sovětských oddílů také u nás běžně dávali jednotlivcům, ale dokonce i celým menším jednotkám podobných nešťastníků příležitost odčinit vinu dalším bojem. Také u nás v nejednom partyzánském hrobě leží mrtví s podobným během života, aniž by jim to někdo vyčítal. (V partyzánské válce na Bílé Rusi byl dokonce vysokým řádem vyznamenán velitel vyšší jednotky ve službách nacistů, který velkými zásluhami a hrdinským činem smyl svoje předchozí zakolísání. Nikdo mu je nepřipomíná.) Právě v tom je ovšem všechno! Dirigenti současné protiruské kampaně oslavují zradu, proti čemuž se každé životaschopné národní společenství musí bránit. Dovolte, pane velvyslanče, abych jako Slovan a vlastenec vyjádřil svou radost, že Rusové se naštěstí dokážou s tímto problémem citlivě, ale vždy zásadově vyrovnat. Také pro nás je všechna naděje v tom, že Rusko se ubrání proti vstřikování jedu do svého národního a společenského vědomí. Ukázkou, jak jsou dnešní „sametoví“ ideologové odcizení vlastní zemi, je také jednoduchá otázka osvobození Prahy. Ustavičně opakují, že Československo bylo na konferenci v Jaltě připsáno do mocenské sféry Sovětského svazu – zatímco by měli být hrdi na to, že o ČSR se tam vůbec nejednalo; to určitě bylo výrazem mezinárodního respektu k tomuto státu jakožto spojeneckému, a také výsledkem diplomatického úsilí prezidenta Beneše, který uzavřel již v roce 1943 se SSSR spojeneckou smlouvu zajišťující suverenitu naší republiky. V souladu s tím také již na podzim 1945 všechna cizí vojska opustila zemi, což můžeme považovat za privilegium, jemuž se v té době netěšil ve střední Evropě nikdo jiný. Jenomže naši protivníci velmi dobře vědí, proč nechtějí připustit uznalou zmínku o prezidentu Benešovi! A mluvit o Československu prostém cizích vojsk by bylo nešikovné od těch, kdo by chtěli prosadit základny NATO u nás. Vrátím se ještě k Pražské operaci Sovětské armády. Každý se může dočíst, že Praha měla být osvobozena těmi armádami, které osvobodily Ostravu. S nimi byli i vojáci generála Svobody. Těm Sověti chtěli umožnit, aby do osvobozovaných měst vstupovali jako první, tak jako v Ostravě. To se však nepodařilo právě proto, že maršál Schörner byl zkušený protivník a zuřivý nacista. Ostravská operace se o nějaké tři týdny zdržela, a na sever odtud zatím Koněv dobýval Vratislav a postupoval na Berlín a Drážďany. To se dnešním „znalcům“ rovněž nehodí, Schörnerovi nechtějí přiznat sílu a zuřivost a Koněva představují jako vojenského šéfa, jemuž byla sláva z Berlína málo, takže zatoužil po Praze. Ve skutečnosti jen provedl, co mu přikázali, iniciativu ohledně Prahy nevyvinul. Zdálo by se, že „selský rozum“ každému napoví, že vstřícné operace armád postupujících ze západu a východu byly spojeny s velkým rizikem. Úder dvou tankových armád hluboko do týlu nepřítele a bez spojení s vlastní frontou představoval ve skutečnosti riziko i jejich vzájemného střetu; přitom nebezpečí při možném střetu s Američany bylo nedozírné. Tankovou operaci do hloubky, která se jednou podle plánu rozjede, nelze zastavit. Proto bylo prvořadým zájmem Sovětů i Američanů určit si demarkační linii a držet vzájemný odstup. Byla to záležitost vojáků, ne politiků. Když Eisenhover odmítl Churchillovu výzvu, aby táhl do Prahy, jednal především jako voják z vojenských potřeb. (Ta výzva je ovšem zároveň důkazem, že Churchill nebyl vázán žádným ujednáním z Jalty.) Pokud se týče Pražské operace samé, je přece jasné, že celé veliké drama všech účastníků i obětí a nejvíc pražských povstalců je v tom, že Schörner samozřejmě věděl, že do jeho týlu se řítí Koněvovy tanky, kdežto pražští povstalci to samozřejmě nevěděli; pro ty i ony to byl základní moment jejich rozhodování. Ta skutečnost je jako na dlani, ale mysl, spoutaná třicetiletou drezurou, ani to nedovede rozpoznat.  Chtěl bych se vyjádřit ještě k tomu, jak se dirigenti nejnovější protiruské propagandy dovolávají Solženicyna, jeho ocenění pražských vlasovců. Žil jsem dlouhá léta v Paříži jako politický emigrant, úzce jsem se stýkal s ruskou emigrací různých směrů a vím, jak citlivá byla pro ni otázka sovětského dědictví. Solženicyn byl nejprve sovětský spisovatel a občanský aktivista, potom politický emigrant, a jedno ani druhé nebránilo, aby se nakonec stal loajálním Američanem z Vermontu. Slušný člověk ví, že období americké slávy nebylo Solženicynovým zenitem a z úcty k němu o tom raději nehovoří. Tak či onak, nic mu nedává kompetenci v konkrétní záležitosti pražských vlasovců, ať už o ní hovoří na základě ruských vězeňských skazů anebo amerických historických reportáží. Nehovoří o ní ani jako badatel, a zejména ne jako svědek, za nějž ho falešně vydávají dirigenti pomníkové kampaně. Je jistě evidentní, že v současné protiruské vlně nejde o historii, nýbrž o politickou kampaň s památníky. Každý vidí, že úzce souvisí se stejnými akty v jiných zemích. K závěru, že má své dirigenty v zemích třetích, a tam že se rozhoduje o cílech, není potřeba zvláštních znalostí. Nejsou to cíle pouze české. Navzdory tomu má však tato kampaň také své místní dirigenty a místní, neméně vážné cíle. Místní donátoři pohotově připravených artefaktů na pomník vlasovcům prý chtějí zůstat neznámí, ale sami se ohlásili projevy na podporu dejvických chuligánů. Nalézáme mezi nimi také muže s nejvyššími politickými ambicemi, a spojení s NATO se ani nezakrývá. Z toho můžeme odvodit i cíl. Je jím další „atlantizace“ Česka, podle této autority stále nedostatečná – tak jako například v Kyjevě nepostačovalo ani několik oranžových revolucí za sebou, až „musel přijít“ veliký mejdan za použití ukrajinských nacistů. O profesionálech a přitom nebezpečných radikálech v pozadí svědčí i razantní tah za větším vlivem cestou dobře vypočítaných faits accomplis vůči stále vyšším správním instancím, osobnostem a institucím státu. Chtěli by využít dlouholeté všeobecné letargie české veřejnosti, která nastala po zklamání ze „sametových“ iluzí, aby prosadili ještě vstřícnější tvář České republiky. A hlavně se jedná o to, aby byla rozvrácena všeobecná nechuť Čechů bojovat v šiku NATO proti Rusku, aby bylo podlomeno široké lidové hnutí proti americkým (nebo jakýmkoli jiným) cizím základnám v zemi, hnutí proti americkému raketovému velínu, které se nám před desetiletím podařilo zorganizovat. To je poslední důvod tohoto dopisu, který ke Dni vítězství, nám společnému, píšu Vám, pane velvyslanče, a to je také důvod toho, že dopis označuji jako otevřený. Buďte, prosím, ujištěn a ubezpečte ruskou veřejnost, že když generálové NATO (kteří mají český původ právě tak, jako zrádce Vlasov měl původ ruský) vyhlašují, že prý JIŽ JSME VE VÁLCE S RUSKEM, budeme v Čechách mnozí na straně našich dědů, otců a starších bratří – protifašistických bojovníků, ve shodě s těmi významnými představiteli slovenského národa, kteří již dávno protiruské štvaní odsoudili.  V úctě podepsán Jan Tesař. P.S.: Jako dlouholetí přátelé a spolupracovníci Jana Tesaře připojují své podpisy Jan Příbaň a Petr Schnur.   Jan Tesař (*2. června 1933, Skuteč) je český esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77. V roce 1956 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud byl v roce 1958 vyhozen z politických důvodů, dva roky se jako nezaměstnaný zabýval studiem historie lidových soudů v Čechách, následovalo zaměstnání v muzeu v Pardubicích, v roce 1961 se vrátil do VHÚ. V roce 1966 vstoupil do KSČ, na jaře 1969 vystoupil z KSČ. V září 1969 byl zatčen, po třináctiměsíční vazbě byl bez soudu propuštěn. V roce 1971 byl opět zatčen, z vězení se vrátil v říjnu 1976. V květnu 1979 byl opět zatčen a v roce 1980 přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a později ve Francii. Nyní do Česka a na Slovensko distribuuje Bulletin EIT/AET (Mezinárodní dohoda pracujících – Europské združenie pracujúcich).  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-14 18:24:00

Tak je nevolte. Senátorka Kovářová ,,vyřešila” bídu

Senátorka Daniela Kovářová odpověděla na dotazy čtenářů serveru ParlamentníListy.cz. Odpovídala mimo jiné na otázku, zda by české soudnictví nemělo projít nějakou reformou, aby soudy zrychlily svou práci. Vyjádřila se také k reformě školství. Současné české školství podle jejího názoru nepřipravuje mladou generaci správně na život. Pokud jde o sociální otázky, např. chudobu některých českých spoluobčanů či energetickou krizi, Kovářová má za to, že v těchto věcech by pomohla změna politické reprezentace.

Čas načtení: 2024-04-16 10:00:01

Státní maturity: Mají smysl, nebo jsou zbytečné?

První státní maturity v historii se konaly v roce 2011. Někomu se to líbilo a někomu nelíbilo. „O zrušení státních maturit se neuvažuje. Během času se podoba státní maturity změnila,“ vysvětluje pro ČtiDoma.cz Patrik Kubas, vedoucí Oddělení komunikace s médii při ministerstvu školství. Podle současné verze jsou dvě povinné zkoušky – a to z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka nebo matematiky.  Co mluví pro státní maturity Je to jednoznačně testování na život a chápou to i sami maturanti. „Je to prostě ta životní zkouška, kterou si musí člověk projít. Kdybych tvořila nějaké části já, tak bych to asi utvořila nějak jinak,“  tvrdí pro ČtiDoma.cz studentka Petra. Společná část státní maturity „má být potvrzením, že student dosáhl určité úrovně vzdělání,“ uvádí Kubas.  Maturita, nebo výuční list: Čas se krátí, jak správně vybrat střední školu? Číst více Hlavní kámen úrazu Hodně se diskutují přemrštěné nároky a stres. Důvody jsou však prosté. „Určitou míru stresu a zátěže zažívá člověk v životě běžně. Kromě maturity to bude například během zkouškového období na vysoké škole, během pracovního pohovoru nebo při plnění náročného pracovního úkolu. Maturity ověřují znalosti a dovednosti absolventů středních škol, je tedy dobré nepodcenit přípravu a případného stresu se tak co nejvíce vyvarovat,“ říká Kubas.  Někteří budoucí maturanti se pozastavují nad smysluplností současných maturit. Někdy jsou s nimi smíření a neprotestují. Jsou však i případy, kdy se polemizuje, zdali být pro, nebo proti. „Maturity mi přijdou úplně zvláštní. Proč bych měl skládat další zkoušku všeho možného, když jsme se to už učili a několik testů na to psali. Za mě by maturita měla být udělena po dokončení studia automaticky,“ svěřuje se ČtiDoma.cz student Martin.  Povinná maturita z matematiky? Čekat zázraky je hloupost, je to špatná cesta Číst více Losování otázek Losování okruhů nebo otázek při ústní části není nic nového. Když necháme mluvit i studenty, zase se objeví nějaké ale. „Proč mám u maturity 30 otázek z každého maturitního předmětu a vylosuju si jen jedno téma, o kterém budu mluvit 15 minut, a těch zbylých 29 otázek, které jsem se učil, už nikdy nevyužiju?“ stěžuje si student Martin. Losování je ovšem osvědčená praxe a vlastně dobrá věc. Proč to rušit? Čeština a cizí jazyk jsou společné pro všechny Společná část maturitní zkoušky se koná pouze formou didaktického testu. Čeština je povinná pro všechny maturanty. Dále pak mají možnost zvolit si cizí jazyk, nebo matematiku. Následuje profilová část, při které se z češtiny a cizího jazyka koná ústní zkouška a píše písemná práce.  Slabinou nejsou státní maturity jako takové. Myšlenka je to dobrá, ale požadavky na to, co se musí studenti naučit, na tom by se mělo ještě zapracovat. „U češtiny nikoho nezajímá děj nebo obsah knihy, protože se předpokládá, že ho znáš. Ale k čemu ti pak je, abys tu knihu četla? Na začátku zkoušení musíš říct kontext doby a souvislosti tvorby autora, ale spíš bych se zaměřila na porozumění textu a zasazení ho do doby autora… prostě propojit děj knihy a souvislosti doby tvorby,“ polemizuje studentka Petra. Budou se státní maturity rušit? V dějinách proběhla v českých zemích řada reforem. Zavedení povinné školní docházky díky císařovně Marii Terezii platí dodnes. Také významný reformní prvorepublikový pedagog Václav Příhoda podnítil dobrou reformu, kdy navrhoval jednotné školství. V minulosti bylo ale spoustu nepodařených reforem. Patří mezi tento nešťastný typ státní maturity? Budou se rušit? „O zrušení státních maturit se neuvažuje. O dalších možných úpravách podoby maturity do budoucna se uvažuje, nicméně tyto případné změny budou předmětem řady diskusí,“ vysvětluje Kubas. Budoucí maturanti jsou i přesto vesměs optimističtí navzdory všem pro a proti. „Je to lehčí, než se to tváří, a je to potřeba. Člověku to dává základy v literatuře, angličtině a obecných znalostech, které by prostě měl znát každý, a to i přesto, že je třeba nikdy nevyužije,“ říká studentka Petra. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Maturovat se bude možná úplně jinak: Žádné známky, jen body, navrhují některé strany.

Čas načtení: 2024-06-28 18:53:35

Čtvrtina uprchlických dětí nechodí do školy, i když podle zákona musí

Údaje ministerstev školství a vnitra ukazují, že bezmála čtvrtina uprchlíků z Ukrajiny v Česku nechodí do základní školy, i když je to ze zákona povinné. Podle ministerstva školství se stát snaží na rodiče působit zejména pozitivní cestou, informovat je o českých pravidlech a apelovat, aby děti do školy poslali.

Čas načtení: 2024-02-12 14:29:00

Středoškoláci si otestovali, jak rozumí médiím a zpravodajství

Ostrava 12. února 2024 (PROTEXT) - Studenti středních škol mají za sebou první kolo Mediální olympiády, národní soutěže v mediální a informačnígramotnosti. Průměrná úspěšnost v testu byla 49 %, což je vzhledem k jeho obtížnosti dobrý výsledek. Nejvíce správných odpovědí zaznamenaly otázky na pojmy clickbait, dopamin či na propagandu o „americkémbrouku“, nejvíce soutěžící potrápila teorie manipulativních metod nebo vlastnické struktury českých médií. Finalisté se setkají 26. a 27. března v Ostravě.Mediální olympiáda přilákala na 2500 zájemců ze všech 14 krajů České republiky. Průběžné výsledky ilustrují, jak si dnešní mladí lidé dokážou poradit s ověřováním důvěryhodnosti různých mediálních sdělení. Do soutěže se přihlásilo 713 týmů středoškoláků z 258 škol a zapojilo se 315 pedagogů, přičemž v ČR máme celkem 1280 středních škol.Společnost Scio, která je partnerem celé Mediální olympiády, se postarala o technické řešení on-line testování. „On-line kolo Mediální olympiády proběhlo naprosto hladce. Žádný ze stovek týmů se nesetkal s jakýmkoliv technickým problémem. Naše zákaznické centrum kontaktovaly jednotky účastníků s běžnými organizačními dotazy. Testové rozhraní si s počtem soutěžících poradilo zcela bez potíží, ostatně Národní srovnávací zkoušky dávají našim serverům zabrat mnohem více. Ihned po skončení olympiády proběhlo vyhodnocení a výsledky jsme organizátorům předali do druhého dne," uvádí Jáchym Vintr, Product Owner testovací platformy ScioLink.On-line vědomostního testu se v rámci 1. kola soutěže nakonec zúčastnilo 643 družstev. Zatímco technické řešení olympiády na platformě ScioLink se obešlo bez zádrhelů, jiné organizační či technické problémy znemožnily účast 10 % zájemců.Nejlépe z celé ČR si se 40 otázkami v limitu 30 minut poradili gymnazisté z Krnova. Nejvíce správných odpovědí zaznamenaly otázky na pojmy clickbait, dopamin či na propagandu o „americkém brouku“. Lze říci, že přecházejí do obecného povědomí. Naopak dotazy na konfirmační zkreslení, tzv. biasy, se ukázaly jako nejobtížnější a správně na ně dokázala odpovědět pouze 3 % soutěžících. Podobně studenty zaskočily definice žurnalistických žánrů či databáze Českých elfů.Test, který zvládli studenti v 1. kole Mediální olympiády, si nyní může na webových stránkách soutěže vyzkoušet kdokoliv.Hlavním pořadatelem Mediální olympiády je Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Moravskoslezského kraje. „Musím ocenit, že se do soutěže věnované mediálnímu vzdělávání zapojilo opravdu veliké množství studentů z Moravskoslezského kraje, a navíc se skvělými výsledky. V prvním celorepublikovém kole se mezi deset nejlepších dostalo šest týmů z našeho regionu. To je obrovský úspěch, který může být důkazem, že se náš kraj skutečně významně posunul od těžkého průmyslu k novým technologiím. Všem našim nadaným středoškolákům gratuluji a týmu, který postoupil do finále, držím palce. Velmi si vážím práce našich pedagogů, kteří se s elánem věnují rozvoji dovedností mladých lidí,“ konstatuje Lukáš Curylo, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči.Na pořádání Mediální olympiády se podílí Ostravská univerzita a Univerzita Palackého v Olomouci, Akademie ČTK a Wikimedia CZ. Akce se koná pod záštitou prezidenta ČR Petra Pavla, ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové, europoslance Luďka Niedermayera, rektora Ostravské univerzity Petra Kopeckého, MŠMT a NÚKIB.„Panuje obecná shoda, že rozvíjet ve školách kritické myšlení je nezbytné; mediální vzdělávání má být prioritou. Každodenní realita ovšem za psanými plány zaostává, ačkoliv je mediální výchova průřezovým tématem Rámcových vzdělávacích programů. Pomáháme to měnit. Mediální olympiáda má ambici přitáhnout k mediální a informační gramotnosti více soustavné pozornosti pedagogů i studentů a zábavnou soutěžní formou je v tématu vzdělávat,“ říká organizátorka Pavlína Tassanyi z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.Do finále Mediální olympiády postupuje z každého kraje jeden tým. V březnu se finalisté osobně sejdou před odbornou porotou, aby vyřešili několik pestrých disciplín. Vítězové svůj úspěch oslaví zájezdem do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Mediální olympiáda 2024: základní faktaOrganizátoři: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, p.o., Ostravská univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci, Akademie ČTK, Wikimedia CZZáštity: Prezident ČR Petr Pavel, ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová, poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer, rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnostMediální partner: Česká televizePartneři: SCIO, Ecomail, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Safer Internet Centrum ČR, Čeští elfové, JSNS.CZ, Kecy&Politika podcast, Svět techniky OstravaPrůběžné výsledky: Výsledky 1. kola Mediální olympiády 2024: Kompletní pořadí podle krajů, Absolutní pořadí, Pořadí podle typu školPodrobné informace: www.medialniolympiada.cz ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-09-11 09:48:00

Digitalizace školství v praxi: Roadshow pro školy

Jihlava 11. září 2024 (PROTEXT) - S nástupem elektronických přihlášek na střední školy vstoupila Česká republika do nové éry modernizace vzdělávacího systému. Letošní elektronizace přijímacího řízení na střední školy ukázala, jak klíčová je digitalizace pro efektivní správu a provoz škol. Přesto je to jen začátek. Další kroky budou následovat, a právě na ty se zaměřuje Roadshow pro školy, která během září a října postupně zavítá do 13 měst po celé republice.Největší česká konference o technologiích ve vzdělávání se koná pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Národního pedagogického institutu ČR. Mezi hlavní témata letošního ročníku patří možnosti financování IT na školách, AI jako kopilot pedagoga, vzdělávání 4.0 nebo spisová služba jako nástroj pro efektivní správu vzdělávacích institucí. Akce je určena ředitelům škol, IT správcům i učitelům a zaměřuje se na klíčové výzvy a možnosti, které přináší digitalizace školství.„Digitalizace je nezbytným krokem k zajištění efektivního a moderního školního prostředí, ze kterého budou vycházet kvalitní absolventi připravení na budoucnost,“ uvedl Vladimír Přech, ředitel obchodně právní sekce společnosti Gordic, která je předním český tvůrcem a dodavatelem informačních systémů a generální partnerem konference. „Roadshow je příležitostí pro ředitele a správce škol k seznámení se s tím, jak mohou využít moderní technologická řešení k optimalizaci své činnosti.“Přínosy digitalizace pro školstvíRoadshow pro školy nabídne nejen odborné přednášky, ale také praktické workshopy, které pomohou účastníkům lépe porozumět možnostem digitalizace a jejímu přínosu pro školství.Vedle novinek v Národním plánu obnovy ČR a podpoře inovací ve vzdělávání v oblasti digitalizace se konferenční program zaměří na efektivní správu školních agend a práci s daty. Mezi hlavní témata bude patřit i povinnost škol vést spisovou službu v elektronickém systému spisové služby (eSSL). Odborníci na eSSL pro školy představí přední českou spisovou službu GINIS a přidanou hodnotu, kterou představují její propojení se školským systémem Bakaláři prolepší organizaci a sdílení informací nebo integrace s řešením společnosti Software 602 umožňujícím kvalifikované podepisování a pečetění dokumentů.V technologickém bloku nebude chybět ani tradiční, mezi návštěvníky oblíbený workshop „Spisová služba ve školské praxi“ vedený odborníky společnosti Gordic. „Prakticky orientovaný program zájemce provede klíčovými aspekty práce se spisovou službou ve školském prostředí. Seznámí je s konkrétními a osvědčenými postupy, včetně ukázek podepisování a pečetění dokumentů, provádění autorizovaných konverzí nebo změn datového formátu a práce s transakčním protokolem a historii dokumentů. Workshop je ideální pro všechny, kteří chtějí efektivněji využívat spisovou službu v každodenním životě školy,“ upřesnil Vladimír Přech.Konference se dotkne i aktuálních témat z pohledu samotné výuky a konceptu Vzdělávání 4.0, tedy vzdělávání v digitální době a možnosti čerpání evropských fondů pro jeho rozvoj. Zazní zde tipy a triky pro využití umělé inteligence, zabezpečení školní stě, moderní zobrazovací systémy, 3D tisk a další projektové inspirace. Celou řadu dalších zajímavých příkladů dobré praxe zapojení moderních technologií do vzdělávání představí partneři konference, mezi které patří přední technologické firmy jako Gordic, Microsoft, Epson, nebo Prusa Reserach.Na Roadshow pro školy se očekává účast více než 1400 odborníků z oblasti školství, pro které je to příležitost pro diskusi s technologickými lídry a vzájemné sdílení zkušeností s digitalizací. Účast je zdarma. Více informací a možnost registrace najdete na skolstvi.ms/roadshow/.Přehled měst a termínů Roadshow pro školy:30. září 2024 – Pardubice1. října 2024 – Hradec Králové2. října 2024 – Jihlava3. října 2024 – Ústí na Labem7. října – Ostrava8. října 2024 – Zlín9. října 2024 – Olomouc10. října 2024 – Brno14. října 2024 – České Budějovice15. října 2024 – Plzeň16. října 2024 – Sokolov17. října 2024 – Praha21. října 2024 – Liberec O GordicuRyze česká společnost Gordic s.r.o. již od roku 1993 vytváří prostor a nástroje pro srozumitelnou komunikaci lidí a organizací. Vizí předního českého tvůrce a dodavatele informačních systémů je propojená společnost, ve které bezpečné technologie usnadňují život. Produktové portfolio a služby společnosti Gordic zahrnují informační systémy určené pro veřejnou správu, včetně uznávané platformy GINIS, kterou využívá více než 6 000 organizací české veřejné správy; otevřené modulární informační systémy pro soukromý sektor, včetně DMS, řešení fyzické i kybernetické bezpečnosti a integrační platformy pro ovládání IoT technologií a efektivní sběr dat. V oblasti IoT se Gordic angažuje zejména v technologiích pro chytré budovy prostřednictvím dceřiných společností HDL Automation a MyMight. Gordic je také iniciátorem a provozovatelem platformy KYBEZ, která je založena na dobrovolné spolupráci akademických, státních i komerčních a mediálních institucí z oblasti IT a telekomunikací a jejímž cílem je osvěta v oblasti kybernetické bezpečnosti a obrany.Pro více informací navštivte stránky www.gordic.cz nebo sledujte Gordic na LinkedINu a Facebooku.   

Čas načtení: 2021-01-29 01:00:00

MŠMT představilo detaily k maturitám a závěrečným zkouškám

Ministr školství Robert Plaga na tiskové konferenci představil, jak budou letos vypadat maturitní a závěrečné zkoušky na středních školách a absolutoria na vyšších odborných školách a konzervatořích. „Vyslechli jsme si nejen pozici samotných studentů, ale zároveň jsme se o tom bavili s učiteli a řediteli škol a snažili se nalézt takové řešení, které bude zohledňovat složitost současné situace. Věřím, že se nám podařilo najít vybalancované řešení,“ řekl v úvodu tiskové konference ministr školství. Robert Plaga (msmt.cz)U didaktických testů bude navýšen čas na jejich vypracování o 10 minut u českého a cizího jazyka a o 15 minut u matematiky. Konkrétně tak budou mít žáci na vypracování DT z ČJ 85 minut, z cizího jazyka 110 minut a matematiky 135 minut. U výběrové zkoušky Matematika rozšiřující zůstává čas nezměněn. „Je potřeba podotknout, že didaktický test tvoří minimum garantované státem a je možné se na něj připravit distančně,“ vysvětlil ministr školství Robert Plaga s odkazem na vzorové testy na webu CERMATu a aplikaci České školní inspekce, ve kterých si mohou studenti didaktické testy procvičovat. „Zároveň je nutné zohlednit, že řada studentů středních škol byla z rozhodnutí státu či krajských samospráv zapojena do přímé pomoci například v nemocnicích nebo domovech seniorů. Pro tyto studenty, včetně těch, kteří se zapojili dobrovolně, přidáváme v jarním termínu jeden termín navíc. Tedy nejen, že budou mít delší čas, ale rovněž dva termíny,“ doplnil ministr školství. Toto řešení se týká také těch, kteří se řádného termínu nemohou účastnit z důvodu karantény či onemocnění COVID 19.CERMAT navíc letos prověřoval strukturu testů tak, aby se v didaktických testech vyskytovalo minimum otázek z učiva, které spadá do období, kdy byla výuka narušena. „Kvůli rozdílnosti výuky ve školách nelze udělat generální pardon, ale přistoupili jsme k tomu, že test bude ještě následně validován,“ řekl ministr školství. Pokud by se tedy ukázalo, že by výsledky naznačovaly, že některá z otázek nebyla většinově odučena, validační komise k tomu bude mít možnost přihlédnout. V rámci profilové části maturity, kam od letošního roku spadají písemné práce a ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a cizího jazyka, byly zrušeny písemné (slohové) práce. Týká se to žáků, kteří byli letos a vloni prvomaturanty. Pro žáky, kteří v rámci svého prvního řádného termínu v minulosti slohové práce konali, nebo je konat měli, se slohové práce neruší a budou je konat i letos. Ústní zkoušky zůstávají povinné pro všechnyV profilové školní části zkoušky bude ředitelům škol umožněno, aby upravili formu zkoušky s přihlédnutím k situaci na konkrétní škole či v konkrétních oborech. „Zároveň jsme rozhodli, že bude prodlouženo období, ve kterém se zkoušky mohou konat. Důvodem je, aby se studenti po návratu do škol mohli soustředit a dohnat oblast praktického vyučování či praktických předmětů,“ dodal ministr Robert Plaga s tím, že školám toto umožní soustředit se ve druhém pololetí právě na maturitní předměty, protože právě profilová část je pro další uplatnění studentů klíčová. U závěrečných zkoušek na středních školách bude termín jejich realizace prodloužen do konce srpna 2021. Ke stejnému posunu termínů dojde i u absolutorií na vyšších odborných školách a konzervatořích. Další informace naleznete zde

Čas načtení: 2021-02-08 19:43:12

Jak se otevírají rakouské školy

Rakousko je s námi srovnatelná země, má srovnatelný počet obyvatel, ale co je nesrovnatelné, je úroveň řízení. Rakouská spolková vláda, která vládne v koalici lidovci/ Zelení (ÖVP/ Die Grünen) minulý týden rozhodla, že ve Vídni a Dolním Rakousku se děti vrací do škol od 8. února. V ostatních spolkových zemích bude prezenční výuka ve školách obnovena od 15. února, tedy po semestrálních (pololetních) prázdninách. Na prvním stupni (Volksschule) nejsou třídy rozděleny, proto probíhá denní výuka ve třídě pět dní v týdnu. Na vyšších stupních škol se však učí na směny. Testy se provádějí dvakrát týdně, v pondělí a ve středu. Otázka prvního uvolnění po třetím lockdownu, který v Rakousku trvá od 26. prosince, vyvolalo diskuse o každém detailu. Tlak na ukončení domácí výuky v poslední době zesílil stejně jako u nás. V Rakousku ovšem začali věci promýšlet daleko dříve než naše vláda. Spolková vláda lidovců a Zelených donedávna váhala, protože počet nových infekcí denně stále přesahuje tisíc případů. Existují také velké obavy ohledně zavlečení britských a jihoafrických mutací koronaviru, které byly v Rakousku už zjištěny a mohly by se ve školách rozšířit. Nyní mají být školy tedy znovu otevřeny, ale pouze pro ty, kteří se ve škole otestují. Rakouská spolková vláda zdůvodnila své rozhodnutí těmito slovy: „Situace je již pro studenty, rodiče, učitele a ředitele zvláště obtížná, kvůli dlouhému domácímu digitálnímu vyučování (Rakušané neříkají distanční, nýbrž domácí). Odborníci už varovali před problémy, zejména u studentů ze sociálně znevýhodněných domovů a u rodin z migračního prostředí. Na konci ledna navíc došlo ke zvýšení nouzových situací a telefonátů z důvodu rostoucího psychického stresu u dětí a dospívajících, a proto museli být někteří z postižených zařazeni na čekací listiny do psychiatrických oddělení, a to až na několik měsíců, například ve vídeňské všeobecné nemocnici.“ Od začátku bylo jasné, že starší žáci se budou moci vrátit do školy pouze na směny v dělených třídách. V lednu ministerstvo školství připravilo autotesty pro školáky, aby se snížilo riziko infekce. Ministr školství již vydal vyhlášku o směnném vyučování ve školách až do velikonočních svátků, které budou na konci března / začátku dubna. Bylo také stanoveno, že žáci ve věku od 14 let a starší žáci musí mít ve třídě masku FFP2. Rozdíly jsou také mezi prvním stupněm a vyššími ročníky. V prvním případě se děti plně vrátí do tříd. Testy se však provádějí dvakrát týdně na místě pomocí takzvaného testu v nose, který je relativně jednoduchý a není bolestivý. U starších studentů probíhají směny ve dvou skupinách, dva dny v kuse, pátek je vždy domácí výuka. První den bloku (pondělí či středa) probíhá vždy test na koronu. Pokud rodiče odmítnou své děti testovat, ty musí zůstat doma bez ohledu na úroveň školy. Na vyšší škole jsou studenti povinni nosit masky FFP2. Rakousko je země s námi velmi dobře srovnatelná a kdo sleduje rakouskou i německou školní „koronascénu“ pečlivě, všimne si nejen podobností, ale hlavně rozdílů. Německo je trochu nepřehledné, protože každá spolková země má svůj systém, nyní jsou ale školy zavřené i tam. Rakousko je na srovnání jednodušší. Má asi o milion méně obyvatel než ČR, ale denní počet novoinfekcí mají nyní něco přes tisíc. Původně chtěli otevřít školy, až když počty klesnou pod 700, ale nakonec se rozhodli otevřít dříve. S tím, že při stoupajícím počtu novoinfekcí nebudou váhat školy znovu zavřít, jak řekl kancléř Sebastian Kurz (ÖVP). Když srovnáme opatření v Rakousku a u nás, je jasně vidět, že zatímco tam plánují a promýšlejí, u nás náš „neviditelný“ ministr školství Robert Plaga (ANO) čeká, až co premiér, a ten čeká, co lidi. Pak nám hrozí otevření škol počesku a bude to průšvih. Testy při znovu otevření škol prý plánují na každých 7–14 dní, v Rakousku se testuje dvakrát týdně. U nás počet novoinfekcí běžně nesleze pod 4000, po otevření škol počesku zase stoupne. Pan premiér prý začne promýšlet, jak školy otevřít, v Rakousku to naplánovali už v lednu a   podstatě jen navázali na systém, který zavedli už při první vlně koronaviru loni na jaře. Hlavní starostí našeho ministra školství je přivést do škol „odborníky“, hlavní starostí rakouského ministra školství Heinze Faβmanna (ÖVP) je přivést děti bezpečně do škol. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-01 08:35:26

Mediální výchova jako další tunel do školského rozpočtu

Skupina nevládních neziskových organizací napsala otevřený dopis ministru školství Robertu Plagovi (ANO), v němž požadují zavedení mediální výchovy do škol. Už jsme jen čekali, kdy něco takového přijde. Mediální výchova postoupila v žebříčku používaných slov v neziskovém sektoru na první místo, předběhla i inkluzi i diskriminaci. Neziskovky si našly další dotační titul, přes nějž chtějí „tahat“ peníze z podfinancovaného školství. Manipulátoři cz. bojují za lepší mediální gramotnost žactva. A že se jich k tomu seběhlo: Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor a produkční Centra současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (programový koordinátor Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd). Že se k otevřenému dopisu přidali i učitelé občanské výchovy, respektive jejich asociace, může někoho překvapit, ale je to vcelku logické. Občanská výchova či Základy společenských věd (ZSV) prostě paří k aktuální politice. Málokdo zůstane zcela mimo. Podle ohlasů na různých pedagogických webech se ale zdá, že nemluví hlasem všech učitelů předmětu ZSV. Navíc je mediální výchova průřezové téma a nespadá tedy jen pod občanskou výchovu. A jaké důvody uvádějí Manipulátoři ve svém článku? „V českých školách je mediální výchově věnován velmi malý prostor: - 82 % učitelů uvádí, že výuka formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty, způsobuje, že na mediální výchovu nezbývá dostatek času, - téměř stejné procento (80 %) uvádí, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma, - studenti středních škol absolvují za celou dobu svého studia méně než 10 hodin mediální výchovy, - na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.“ Že by se mediální výchova na některých školách nevyučovala vůbec, je málo pravděpodobné, protože je v kurikulu zmíněné občanské výchovy či ZSV, zcela určitě v tzv. průřezových tématech. Znamenalo by to, že učitelé nedodržují Rámcový vzdělávací program. Počítá se tedy mediální výchova v rámci ZSV nebo jen mediální výchova prováděná v rámci akcí Člověka v tísni či jiných neziskovek? V tom totiž může být ten problém. Z vlastní zkušenosti vím, že moji kolegové, kteří učí „občanku“ či češtinu, zahrnují do hodin mediální výchovu pravidelně. Nemám tak reprezentativní vzorek jako Manipulátoři a nebyla jsem nikdy dotazována v podobných anketách, mluvím jen ze zkušeností, které ale sdílejí i mnozí další kolegové nejen na stránkách Pedagogické komory či na webu Pedagogické info. V dopise následuje dlouhý soupis toho, proč učitelé nejsou připraveni, proškoleni, a necítí se připraveni mediální výchovu vyučovat. Cesty z toho jsou tedy dvě – za prvé řádné proškolení učitelstva a za druhé se mohou lidé znalí tématu chopit mediální výchovy přímo a na učitele toto břemeno nenakládat. Znamenalo by to hodiny navíc nebo hodiny mediální výchovy místo vyučování jiných předmětů, ale jelikož víme, že matematika a vůbec kurikulum znalostí se přeceňuje a důležité jsou kompetence, může se od těch kompetencí rovnou začít a znalostmi nezatěžovat. Odvážný krok do budoucnosti směrem Strategie 2030, která se připravila na ministerstvu školství a budí mezi učiteli vesměs zděšení a odpor – požaduje „seřezat učivo až na polovinu, zato je lépe procvičit“. A důraz na kompetence, další kouzelné slovo, které odzbrojí každého oponenta. Jakožto jazykářka vím, že kompetence – například schopnost komunikace – bez odpovídajích znalostí není možná, leda tak na úrovni „pidgin English“, a nedovedu si to nějak představit. Módní slova nahrazují obsah. A teď, o co jde doopravdy: 1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (například formou metodického doporučení). 2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti. 3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult. 4. Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (například formou otevřených grantových výzev). Das ist des Pudels Kern, jak pravil Faust. Nedosti na tom, že neziskovky odčerpávají z nevalného rozpočtu ministerstva školství a dalších veřejných rozpočtů peníze na řešení problémů, které svou vnucenou agendou samy způsobily – viz inkluze po česku. Našly si další cecík – mediální výchovu. Abych dodala – nemám vůbec nic proti mediální výchově, která by naučila děti orientovat se v džungli internetu a informací, z nichž většina je, mírně řečeno, irelevantní. To podle mě dělá řada kolegů občankářů a češtinářů a dělají to dobře. Třeba vydávají s dětmi i vlastní školní časopisy, učí je třídit a ověřovat si informace z více zdrojů. Učí je kritickému myšlení. Zvou si do školy osobnosti, které mohou žáky obohatit. Nemám nic proti mediální výchově, která bude vedena myšlenkou Padni, komu padni. Shora uvedená skupina signatářů však avizuje vše možné, jen ne možnost objektivity. Nemusím ani brouzdat po fcb jednotlivých signatářů, abych věděla, že Putin a Rusko jsou podle nich „zlo“, stejně jako náš prezident, a jediné blaho nás čeká v náručí NATO a Evropské unie. Možnost, že by někdy, jen na momentík, připustili, že to tak vždy být nemusí, si neumím představit. A to není objektivní přístup. To je výchova v rámci oficiální ideologie. Jako takové by to ovšem neprošlo – tak tomu budeme říkat mediální výchova. Když to doženu na hranu možného: kdysi nám chtěli Němci v době protektorátu likvidovat inteligenci – a také ji likvidovali – represemi a zavíráním vysokých škol. Stejně tak komunisti hleděli na příslušníky inteligence vždy s podezřením. Nejlepší je tedy vlastně řádnou inteligenci nemít, pokud chcete, aby lidé nebyli odbojní. Základní počty, umět se podepsat, sepsat lejstro, vytvořit tabulku a být politicky na výši bude asi (zase) stačit pro kariéru. Natož do montovny. Nikdo mi nevymluví, že ke kritickému myšlení se nedostaneme přes mediální výchovu, ale přes hluboké a soustavné vzdělání, které jediné umožní vyhodnocovat situace a srovnávat zdroje informací, třeba v několika jazycích. Ne všichni na takové vzdělání dosáhnou, ale čím jich bude více, tím lépe. Osekáním vědomostí na polovinu a povinnými školeními se od tohoto cíle jednoznačně vzdalujeme. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-07 08:54:34

Proč nejsme schopni pořádně stávkovat?

Jak je možné, že ve Francii stávkují proti penzijní reformě na výzvu odborů společně veřejný i soukromý sektor, učitelé, právníci, zdravotníci, letecký personál či železničáři, ale u nás je největší průšvih to, že ve vládě sedí nesprávný oligarcha? Kvůli tomu se scházejí statisíce na Letné, aby je pochválili představitelé stran, které se svým asociálním vládnutím natolik znemožnili, že mnoha lidem přijde snesitelnější beneficiář holdingu Agrofert? Ve Francii nejde o nic jiného než o penzijní reformu s tím, že „peněz je málo“. Přitom bohatí za prezidenta Emmanuela Macrona, tedy to nejbohatší procento, bohatnou tempem 35 procent za půl roku. Peníze tedy evidentně jsou, ale jen pro někoho. A Francouzi to ve své většině pochopili. U nás máme jít demonstrovat a protestovat, aby se přesně ti, kteří chtějí provádět podobné reformy jako Macron, dostali k moci. A jsou kupodivu tací, kteří, vedeni neustálou snahou revidovat výsledky prezidentských a parlamentních voleb u nás, na to přistoupili. Aniž by si uvědomovali, co vlastně činí. To nemluvím o tom, že u nás penzijní reforma a zvyšování odchodu do důchodu proběhly také, za naprostého klidu, protože je třeba roztáčet kola kapitalismu a myslet na blaho nejbohatších. Mně takhle „napařili“ osm let nucených prací navíc, aniž bych cokoli provedla. Mladí lidé pak otevřeně říkají, že oni už žádné důchody brát nebudou a musí si „naspořit“. Jak? Do soukromých fondů, které hrají vysokou burzovní hru s cizími penězi? Do „štrozoku“? Do nemovitostí? A z čeho, když naše platy se potácejí kolem třetiny platů německých, přičemž u nás opravdu všechno třikrát levnější není? A věk odchodu do důchodu se má neustále zvyšovat, jak radí i předsedkyně Evropské centrální banky Christine Lagarde s tím, že „lidé se dožívají vysokého věku v penzi a s tím se musí něco dělat“. Nyní je nízká nezaměstnanost, ale nová krize je za rohem a starší lidé budou mít problém sehnat práci. Asi se budou muset do důchodu prožebrat. To všechno, zdá se, naše revolucionáře nezajímá. Oni jsou zaměřeni na dva objekty – Babiše a Zemana, a „nezávislost justice“. Až tady nebudou ti, kdo podle nich brání naprosté bezkorupčnosti, nastane nejspíš ráj. Minulý týden přišel z Bruselu audit, podle kterého je premiér Andrej Babiš ve střetu zájmů. Ne, že bychom to nevěděli, nejpozději od jeho nástupu do funkce. Řádně to také využil a téměř ztrojnásobil majetek Agrofertu. Tento týden, očekávaně, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vrátil pražskému státnímu zastupitelství kauzu Čapí hnízdo. Chce, aby „trestní stíhání pokračovalo u Andreje Babiše a Jany Mayerové. Další čtyři lidi z případu zůstávají zproštěni obvinění“. Otázka je, k čemu to vše má směřovat. Jisté je, že hnutí Milion chvilek nabere nový dech, a podle zjevně předem připraveného scénáře zahájí už v prosinci novou vlnu protestů, pokud Babiš neodstoupí či se „nezbaví“ Agrofertu. Přičemž, jak radí komentátor Jiří Pehe, už nemá jít jen o „festivalové protesty“, ale o scénář podobný protestům v Hongkongu či Chile. Čili o násilné protesty. Ale co se chce, kromě odchodu Babiše z funkce? Nové volby? To těžko, ty vyhraje Babiš, který posílí právě díky neustálé mediální štvanici, které už většina lidí má plné zuby. Takže jak? Bez voleb bude vládnout kdo? Premiéra jmenuje prezident, čili to garantovaně nebude nikdo z Demobloku. Takže protesty budou pokračovat i nadále, dokud se nějak nepodaří co? Zabránit lidem ve svobodných volbách? Ještě k tomu „chilskému scénáři“. Tam lidé zoufale protestují proti neúnosnému zdražení života v ráji neoliberálních poměrů. Proč bychom u nás šli na barikády, abychom vyměnili jednoho viditelného oligarchu za ty, kteří vyznávají naprosto stejné hodnoty jako on, jen místo sebe pošlou do vlády demoblokaře? Proč bychom měli jít na barikády kvůli Kalouskovi, Fialovi, Hřibovi a jejich loutkovodičům, kteří nemají ani tolik odvahy jako Babiš, aby do politiky vlezli sami? Vždyť Babiš je výsledkem jejich asociálního vládnutí! A přitom by bylo proč protestovat. Například školství – v právě schváleném státním rozpočtu na něj má jít ubohých 3,65 procenta HDP. Tedy hluboký podprůměr mezi státy Evropské unie. Průměr je pět procent, Finsko, náš vzor ve všem všudy, dává 5,6 procenta. Rozdíl činí 114 miliard. Poslankyně Valachová se na poslední chvíli s částí opozice pokusila najít v rozpočtu alespoň nějaké peníze, ale neuspěla. Nepodpořili ji ani komunisti. Hlasovací mašinérie vlády a podpůrné KSČM je bezchybná. Bohužel, sama učitelská obec je nejednotná. V médiích ji zastupují většinou ti, kdo neučí, činovníci neziskovky EDUin například, kteří sice proklamují, že do školství má jít více peněz, ale jejich konkrétní kroky směřují jinam. Protože nedostatek peněz se projevuje mimo jiné i úbytkem učitelů, máme finských cílů, kde učí „jen“ dobře placení kvalifikované učitelé, dosáhnout tím, že učit bude kdokoli s magisterským titulem, jak praví novela školského zákona, která jde do parlamentu. Později kdokoli. Ráda bych věřila, že řeči o tom, že senátor Jiří Drahoš, předseda senátního školského výboru, má už připravený zákon, podle kterého budou učit i maturanti, je jen bohapustá pomluva. Když část učitelů následovala výzvy školských odborů a spolku Pedagogická komora a zorganizovala jednodenní stávku nejen za splnění vládních slibů ohledně zvýšení učitelských platů o 10 procent, nikdo z výše uvedených činovníků, kteří mají na mysli blaho školství, nás nepodpořil. Nepodpořily nás ani některé ředitelské spolky, zejména ty, které se zaštiťují tím, že jednají vždy pouze s korektními partnery. A ničeho viditelného nedosáhnou, pochopitelně. Na Letné, pokud vím, nic o podfinancovaném školství nezaznělo. Pan ministr Plaga ale podporu stávky nezapomněl a bere ji zřejmě jako osobní výzvu. Pedagogickou komoru, z. s., označil v poznámce ve sněmovně za v podstatě nelegitimní spolek, se kterým nemá cenu se bavit, protože ani neudává počet svých členů (je to ve stenoprotokolu z jednání sněmovny). Pane ministře, takže zaprvé – počet členů je na webu. Zadruhé, je nás nejvíc po odborech. Zatřetí – jednáte se spolky, které mají desítky členů, možná. To, jestli se s někým bavíte nebo ne, neurčuje počet členů, ale počet kývnutí. A my nekýváme. My chceme peníze do školství, a to se nerado vidí. Letos se pod vaším vedením dostalo do rozpočtu MŠMT opět trapných 3,65 procenta HDP. Kdybychom chtěli peníze pro sebe za nějakou tu službičku v médiích, možná bychom neměli problémy s tím, že pan ministr stále s námi odmítá oficiálně jednat. Ale takových spolků je už dost. Stejně jako bojovníků proti korupci a podvodům. Jen těch mediálně viditelných a neustále zviditelňovaných, ovšem. Ve Francii se dokázala spojit většina veřejnosti proti asociálním reformám. To je ta revolta, kterou lidí následují, protože se jich existenčně dotýká. Boj oligarchů, kterému se budou věnovat naši revolucionáři další rok a další rok, většinu lidí nemůže strhnout. Už jen učitelská stávka byla představitelům Milionu chvilek fuj. Spojte se, aby se pravicové strany dostaly k moci. Blbost, že? Přesto se to po nás chce. Autorka je členkou Pedagogické komory. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-01-29 07:39:00

Petr Kain: Jak české školství podporuje nerovnost ve společnosti

„Myslíte si, že v českém vzdělávacím systému mají děti stejné šance? Že ti podobně nadaní a pilní to dotáhnou zhruba stejně daleko, bez ohledu na to, z jakého rodinného a sociálního prostředí pocházejí či v jaké části země žijí? Jestli si tohle všechno myslíte, měli byste si − po jejím uveřejnění − přečíst studii Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity, kterou připravují vědci z think-tanku IDEA a výzkumné organizace PAQ Research. Rychle přijdete o iluze. A to i když jste žádné neměli (podobně jako autor tohoto textu, který měl možnost se s dílčími závěry téhle studie seznámit), stejně vás možná překvapí, jak české školství podporuje nerovnost ve společnosti,“ píše Petr Kain pro Hospodářské noviny. Kain také píše: Především patříme mezi sedm zemí OECD, v nichž je míra závislosti dosaženého vzdělání na rodinném původu nejsilnější. Smutným dokladem jsou výsledky mezinárodního výzkumu PISA, jehož cílem je zjišťování úrovně čtenářské, matematické i přírodovědné gramotnosti mezi žáky ve věku 15 let. České děti ze sociálně slabších rodin dosahují v porovnání se stejnou skupinou polských či estonských dětí zhruba o 50 až 70 bodů horších výsledků v matematice a čtenářské gramotnosti. Ale i české děti s dobrým zázemím svým vrstevníkům z Polska a Estonska sotva konkurují. Jinak řečeno: české školství na rozdíl od polského či estonského nedokáže zmírňovat sociálně-ekonomický handicap určité skupiny dětí a promarňuje tak jejich potenciál, zároveň stěží dokáže rozvíjet potenciál dětí, které mají naopak výhodu lepšího rodinného prostředí. A co je na tom asi nejhorší − v posledních letech se vazba mezi dosaženým vzděláním a rodinným původem v Česku zesiluje...Investujme do nejslabších A teď co s tím. Problematika českého školství je samozřejmě příliš komplexní, aby šla snadno vyřešit, přesto je tu podle autorů studie něco, co by přineslo jasný pozitivní efekt. Je zapotřebí investovat do nejslabších žáků, tedy do oné pětiny patnáctiletých dětí v Česku, které mají podle šetření PISA potíže s porozuměním textu a nezvládají matematiku. Podle konzervativních propočtů téže studie by zlepšení jejich studijních výsledků v průměru každý rok do konce tohoto století přineslo Česku 18 miliard korun. Každá koruna investovaná do programů včasné péče se přitom až čtyřnásobně vrátí. Celý text naleznete zde

Čas načtení: 2021-01-26 09:01:00

Jednotné přijímačky všude nebudou. Někteří ředitelé věří, že to tak zůstane

Ministerstvo školství letos povolilo ředitelům středních škol, aby vypustili z přijímacího řízení státní zkoušku z češtiny a matematiky… S letošní legislativní změnou se otevírá debata, zda pravidla pro přijímací řízení nepřenést i do následujících let. „Chápu, že některým školám jednotná přijímací zkouška úplně vyhovuje. Pro nás by bylo ale zase ideální, kdyby bylo použití státních testů dobrovolné. To je ale asi neprůchodné. Možná by však šlo, aby si školy samy rozhodly, jakou váhu státním testům dají,“ uvažuje v reportáži Seznam Zprávy ředitel Waldorfského lycea Ivan Smolka. I ředitelé ostatních škol, které Seznam Zprávy oslovily, se shodují na tom, že by letošní výjimečná pravidla rádi přenesli i do dalších let. Jihočeský kraj proto hodlá současnou situaci využít pro diskuzi s rezortem školství. „Vím, že současná úprava řeší jen současný rok, ale mně by se líbilo, kdybychom i do budoucna nechali formu přijímacího řízení na školách. Stát by mohl připravit jednotnou přijímací zkoušku, ale bylo by na ředitelích, jestli ji použijí, nebo ne. Díky letošku budeme mít k tomu data pro další debatu s Ministerstvem školství,“ dodává náměstek jihočeského hejtmana Pavel Klíma. Zatím jsou ale pravidla nastavená jasně. Opatřením ministra školství mohou přijímací řízení ředitelé změnit jen letos, čas na vyhlášení podmínek mají do 31. ledna. Zvolit si školní přijímací zkoušku mohou pouze čtyřleté maturitní obory. Do 8. března pak mají všichni ředitelé čas také přijímací řízení úplně zrušit, pokud se na příslušný obor nepřihlásí víc uchazečů, než je maximální kapacita. I tuhle možnost ale musí vepsat do pravidel přijímacího řízení. Už letos ale u jednotné přijímací zkoušky zůstanou čtyřletá gymnázia. Podle jejich ředitelů jim totiž právě jednotná přijímací zkouška pomůže dobře vybrat vhodné uchazeče z velkého převisu zájemců.  Celý text naleznete zde

Čas načtení: 2020-04-08 15:10:04

Promoření učitelů

Pan ministr Robert Plaga (ANO) je náhle samá rozhodnost – v polovině května půjdou děti do škol. Ještě nedávno se řešilo, že nejrozumnější by bylo tento rok uzavřít „kontumačně“ a nechat proběhnout jen maturity. Začal to profesor Roman Prymula svým „řízeným promořením“, které zní podobně jako „kontrolovaná tsunami“. Ti, kdo se zaklínají starostí o HDP, zajásali – děti půjdou do škol, rodiče do práce! Ekonomika je zachráněna. Jen se bohužel nikdo z krizového štábu ani z ministerstva školství nezamyslel nad tím, že ve školách prostě mezi dětmi předepsané rozestupy není možné udržet. A že školy představují průsečík celé společnosti a prostředí, jímž se viry mezi populaci šíří nejrychleji. Ohlasy na akci – „děti do škol“ se různí. Od nadšených, které zní zejména z tábora těch, co celou dobu tvrdí, že tahle „chřipečka“ se hrozně přeceňuje a že ekonomické škody se nedají vyvážit starostí o životy, přes mírné optimisty až po zděšené rodiče i učitele. K těm zděšeným se řadím i já. Napřed se mluvilo o tom, že mezi dětmi mají být metrové rozestupy, děti budou mít roušky a budou si často mýt ruce. Protože znám realitu, skončí to u toho mytí rukou. Pokud bude dost mýdla. Kdo by zajistil miliony roušek? Kam nacpeme děti, které se „vytřídí“ při metrových rozestupech do stran, vpřed i vzad? Všichni víme, že je to neuskutečnitelné, pokud bychom neučili na stadionech, jak sdílejí na fcb různí vtipálkové. Při dodržení předepsaných rozestupů by ve třídě mohla naráz sedět pouze čtvrtina obvyklého počtu dětí. V krizovém štábu si poslední dobou každý říká, co chce. Žádné promoření prý nebude, ale postupná imunizace. A školy otevřeme. Do poloviny května budeme mít inteligentní karanténu. A pak neinteligentní promoření stáda. Nic jiného to totiž nebude. Buď kontroluji nákazu, nebo otevřu školy a školky. Není nic mezi tím. My, kteří známe hygienické návyky dětí, si iluze neděláme. Vezměme si takovou Prahu. Ráno dítě nastoupí s rouškou do MHD, řádně se zpotí a rouškou se utře. Pak přijde do školy, řekněme, že si vezme novou roušku – asi doma ušitou do zásoby – a usedne do lavice. Ve třídě je v květnu a červnu běžně přes 30 stupňů. Za chvíli je propocené i s rouškou. Mezitím čte, píše, mluví, potí se. Rouška je za chvíli k ničemu. A to nemluvíme o přestávkách, kdy děti budou určitě dodržovat metrové rozestupy, svačit budou asi piškoty, které se dají pod roušku podstrčit, pít budou asi brčkem a na záchod budou ukázněně chodit po dvou… Nevím, jak si to představuje ministr školství či krizový štáb, ale já si to radši nepředstavuji. Takto epidemiologicky obohacené dítě se vrátí domů, kde jsou sourozenci, rodiče a někdy ještě i prarodiče. Viry a bakterie coby bezpříznakový přenašeč poctivě rozdá a druhý den vyrazí opět do školy pro nové obohacení. A to nemluvím o těch, kteří jsou s nimi ve třídě a snaží se s nimi učit, tedy učitelích. A nejen v případě výuky jazyků se snaží také rozumět tomu, co dítě huhlá pod rouškou. Marně se snažím přijít na to, co naši vládu a krizový štáb vedlo k tomuto rozhodnutí, kterým zahodí veškerou karanténu, na kterou jsme si pracně zvykali. V době, kdy většina učitelů už konečně „zmákla“ metody výuky online a pochybuji, že je někde u nás škola, kde se online neučí. Jedině že by došlo na uplatnění hořkého vtipu, že koronavirus je něco jako důchodová reforma. Otevřít restauraci a otevřít školu totiž není to samé, i když to někomu tak připadá. Nikde není tak těsné spolužití jednotlivců jako v našich často přeplněných třídách. Společné stravování, společné toalety, v daleko větší míře zatížené než kdekoli jinde. Běžné jsou konflikty mezi dětmi, řešené „dotykově“ či „face to face“. Jak to učitelé uhlídají, netuším. A upřímně – netuší to nikdo. Buďto o tom rozhodující činitelé neví, nebo je jim to jedno. Před promořením varoval prezident Lékařské komory Milan Kubek svým dopisem krizovému štábu. Naše zdravotnictví není ve stavu, kdy by mohlo zvládat nápor jen o něco málo větší, než je ten současný. Trpí stejnými neduhy jako školství – je podfinancované a personálně poddimenzované. O školách se vysloveně nezmínil, ale po otevření škol nastane zatížení jednotek intenzivní péče velmi rychle. První na řadě budou učitelé, tedy převážně učitelky. Jedna kolegyně trefně poznamenala: „Ano, v květnu bychom se ve škole potkali. Pro mnohé z nás to bude setkání poslední.“  Jak napsal ředitel jedné střední školy, Mgr. Štefan Klíma, v dopise Hamáčkovi, Plagovi a Prymulovi: „Chtěl bych podotknout, že průměrný věk učitelů je 47 let (statistický údaj nedávno zveřejněný). To znamená, že většina učitelů je v kritickém věku! Stejně tak je třeba si uvědomit, že velká část učitelů má zdravotní problémy související se školním stresem – vysoký tlak, či cukrovku. Již tak zdecimovaný učitelský stav může být tedy velmi ohrožen.“  K tomu přistupuje riziko spojené s poddimenzovaným zdravotnictvím – většina starších učitelů by mohla být v případě potřeby připojení na dýchací přístroj „vytříděna“ z důvodu věku. Jako „starým“ by jim v době přetížení poddimenzovaných kapacit jednotek intenzivní péče byla odepřena podpora dýchání umělou plicní ventilací nebo mimotělním okysličením krve. Jako se dělo a děje v Itálii, Francii a Španělsku. Pro dokreslení dodávám, že podle statistik máme ještě méně JIP lůžek než Itálie. U nás na 100 tisíc obyvatel připadá 11 lůžek s podporou životních funkcí. V Itálii jich mají na 100 tisíc obyvatel 12. A podle obrázků kolon vojenských náklaďáků odvážející zemřelé na COVID-19, které krematoria nestačí pálit, už víme, že i to je zoufale málo. Ještě minulý týden v Itálii na koronavirus umíralo téměř tisíc lidí denně. Většina proto, že pro ně nebylo dost dýchacích přístrojů, které jejich životy mohly zachránit. Co se děje v USA, raději asi vědět nechceme. Nebo v jiné zemi, kde zkoušeli „promořit stádo“ v kombinaci se špatnou kondicí veřejného zdravotnictví, tedy ve Velké Británii. Nevím, jak komu, ale mně se „na poli“ padnout nechce. Proto do školy, navzdory volání „kapitánů průmyslu“ nenastoupím. Buď doučím školní rok distančně, nebo se školství bez mých služeb bude muset nadále obejít. Stejné dilema prodělává mnoho mých kolegyň a kolegů. Nemohli by nám to pánové z krizového štábu, stejně jako rodičům, ulehčit a nechat nás nastoupit v září? Kdy už přece jen díky pokročení epidemie v čase a také testování bude jasnější, jak na tom skutečně jsme? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-19 14:05:46

Ministr Bek: Při řešení rozpočtu školství zvolila vláda delší, zato horší cestu

Vládní koalice se v případě letošního rozpočtu školství rozhodla jít delší, zato horší cestou. Na sociální síti X to napsal ministr školství Mikuláš Bek (STAN) s tím, že chtěl vyšší rozpočet na školství rovnou a kvůli některým koaličním partnerům ho vláda zvyšuje jen postupně a pomalu. Následky podle něj nesou koaliční politici, on, Starostové, ministerstvo školství a především školy. V prohlášení reagoval mimo jiné na kritiku předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) a předsedy Asociace krajů a jihočeského hejtmana Martina Kuby (ODS).

Čas načtení: 2024-04-20 09:25:00

Huawei a UNESCO rozšiřují projekt Otevřené školy do dalších zemí

Paříž 20. dubna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Druhá fáze bude probíhat v letech 2024-2027 v Egyptě, Brazílii a ThajskuOrganizace UNESCO a společnost Huawei včera na semináři UNESCO o digitální budoucnosti vzdělávání zahájily druhou fázi projektu Otevřené školy pro všechny s podporou technologií (Technology-Enabled Open Schools for All System, TeOSS) a oznámily, bude probíhat v letech 2024 až 2027 v Brazílii, Thajsku a Egyptě. První fáze už pomohla tisícům pedagogů v Egyptě, Ghaně a Etiopii.Cílem projektu TeOSS, který je v souladu se 4. cílem udržitelného rozvoje OSN, je vybudovat vzdělávací systémy odolnější vůči krizím, inkluzivnější a lépe připravené na výzvy budoucnosti s využitím technologií k poskytování digitálních zdrojů, školení a politické podpory pedagogům a studentům.„Vzdělávání musí na bezprecedentní digitální transformaci reagovat co nejrychleji a využít moderní technologie nejen k rozšíření přístupu k němu, ale i k nové definici samotné podstaty učení a znalostí pro další generace," uvedla Stefania Giannini, zástupkyně generálního ředitele UNESCO pro vzdělávání. „Díky partnerům, jako je Huawei, můžeme tuto digitální revoluci využít k vytvoření inkluzivního a spravedlivého vzdělávání budoucnosti zaměřeného na lidi."Shrnutí 1. fáze programu Otevřené školy1. fáze programu TeOSS probíhala v letech 2020-2024 v Egyptě, Etiopii a Ghaně. Při navrhování, zavádění a hodnocení systémů otevřených škol ve třech pilotních projektech měla ministerstva školství tří afrických zemí podporu organizace UNESCO a společnosti Huawei.V rámci tohoto procesu včera na semináři UNESCO zástupci ministerstev těchto tří zemí představili svůj pokrok, osvědčené postupy a zkušenosti z první fáze.„Cílem projektu je řešit problémy ve vzdělávání integrací digitálních vzdělávacích platforem a digitálního obsahu, které jsou v souladu s učebními osnovami a digitálními kompetencemi učitelů. Prostřednictvím národních politik digitálního vzdělávání se také snaží podporovat modely otevřeného vzdělávání," uvedl Hegazi Idris, poradce ministra pro gramotnost a celoživotní vzdělávání na ministerstvu školství a technického vzdělávání v Egyptě.V Egyptě poskytuje projekt TeOSS podporu 950.000 pedagogům na základních a středních školách prostřednictvím Národního centra pro distanční vzdělávání.V Ghaně posílil projekt TeOSS národní vzdělávací platformy pro studenty a pedagogy po celé zemi. V deseti pilotních školách projekt pomohl 1000 učitelům a 3000 studentům.V Etiopii se do projektu TeOSS zapojilo 12.000 studentů a 250 pedagogů na 24 vybraných pilotních středních školách.Na semináři organizace UNESCO diskutovali zástupci Brazílie, Thajska a Egypta o klíčových národních problémech v oblasti vzdělávání a o tom, jak může druhá fáze projektu TeOSS přispět k jejich řešení.„Thajsko zahájilo projekt Digitální Thajsko s cílem dosáhnout digitálního vzdělávání pomocí konektivity, obsahu a kompetencí," uvedl Suthep Kaengsanthia, stálý tajemník pro vzdělávání na thajském ministerstvu školství.„Brazílie si stanovila cíl zajistit do roku 2026 univerzální připojení pro vzdělávací účely ve všech veřejných základních školách v zemi," uvedla Barbara Bacellar Rodrigues de Godoy, konzultantka pro řízení projektů základního vzdělávání na brazilském ministerstvu školství.Projekt TeOSS je v souladu se vzdělávací doménou iniciativy společnosti Huawei pro digitální začlenění TECH4ALL, jejímž cílem je vylepšit rovnost a kvalitu vzdělávání pomocí technologií.„Společnost Huawei je plně odhodlána spolupracovat s organizací UNESCO, vládami a všemi zúčastněnými stranami na vývoji technologických řešení, která umožní budování inkluzivního a udržitelného digitálního světa," uvedl Liu Mingju, ředitel programové kanceláře TECH4ALL ve společnosti Huawei.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2390837/UNESCO_Huawei_TeOSS_project_country_representatives_UNESCO_Digital_Futures_Education_jpg.jpg KONTAKT: Chris Chen, chris.chencong@huawei.com  

Čas načtení: 2024-08-29 10:58:20

2. září 2024: Premiér Fiala se zúčastní otevření nového gymnázia v Brně a konference k dostavbě Dukovan

Premiér Petr Fiala se první školní den v pondělí 2. září zúčastní, spolu s ministrem školství Mikulášem Bekem a ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem, slavnostního otevření přírodovědného gymnázia v Brně. Předseda vlády poté v brněnském planetáriu vystoupí na tiskové konferenci, kde budou představeny plány a přínosy projektu Česká cesta do vesmíru pro rozvoj českého školství a vzdělávání. Na setkání bude představen potenciál projektu pro rozvoj českého školství, jako inspirace pro české žáky a studenty, kteří se můžou zapojit do různých souvisejících vzdělávacích aktivit a doprovodných akcí. Také bude představen konkrétní studentský projekt – tým LASAR. Tiskové konference se zúčastní kromě premiéra ministr školství Mikuláš Bek, ministr dopravy Martin Kupka, ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek, koordinátor projektu Václav Kobera, astronaut Aleš Svoboda a ředitel brněnského planetária Jiří Dušek. Premiér se následně zúčastní konference Dostavba dvou bloků v Jaderné elektrárně Dukovany – rozvoj regionu po výběru dodavatele výstavby nového jaderného zdroje. Ta je určena pro zástupce samospráv, podnikatele a klíčové aktéry z regionu a bude zaměřena mimo jiné na socioekonomické dopady projektu do území, přípravu dopravní infrastruktury, zajištění energetické bezpečnosti a soběstačnosti a také na příležitosti pro tuzemský průmysl a regionální ekonomiku. Na tiskové konferenci vystoupí kromě předsedy vlády také hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek, ředitel divize Nová energetika Elektrárna Dukovany II Tomáš Pleskač, předseda sdružení Energetické Třebíčsko Vítězslav Jonáš a zástupce společnosti KHNP.

Čas načtení: 2024-09-03 08:22:45

Školství potřebuje víc peněz, míní Berkovcová. Rostlo nejvíc ze všech sektorů, kontruje Bek

Na školství má v příštím roce jít o 15,6 miliardy korun více než letos. Počítá s tím návrh rozpočtu zveřejněný před začátkem školního roku vládou. Podle opoziční poslankyně Jany Berkovcové (ANO) by ale tuzemské školství potřebovalo výrazně vyšší částku k tomu, aby se vyrovnalo některým dalším zemím. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) ale v pondělních Událostech, komentářích označil výzvy k navýšení rozpočtu resortu až o 90 miliard za absurdní. O situaci ve školství s oběma politiky debatovali i předseda školských odborů František Dobšík a ředitel platformy EDUin Miroslav Hřebecký.

Čas načtení: 2024-09-12 16:08:00

Iniciativa UNESCO a Huawei "Otevřená škola" se chystá změnit vzdělávání v Egyptě, Brazílii a Thajsku

Paříž (Francie) 12. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei oznámila v rámci Týdne digitálního vzdělávání (Digital Learning Week) – stěžejní akce organizace UNESCO zaměřené na digitální vzdělávání a transformaci vzdělávání – start realizační fáze 2. etapy projektu Otevřené školy pro všechny s podporou technologií (Technology-enabled Open Schools for All Phase II) v Brazílii, Egyptě a Thajsku.2. etapa iniciativy UNESCO a Huawei, která potrvá od roku 2024 do roku 2027, podpoří digitální transformaci vzdělávání v každé z těchto tří zemí prostřednictvím modelů digitálních otevřených škol. Tyto modely kombinují technologické inovace a lidské dovednosti s cílem vytvořit flexibilní, odolné, inkluzivní a kvalitní vzdělávací prostředí propojující offline a online výuku.Realizační fáze druhé etapy projektu navazuje na fázi návrhovou, která byla zahájena v dubnu 2024 s cílem stanovit konkrétní potřeby a priority těchto tří národů.Její zahájení bylo oznámeno na fóru Otevřené školy pro všechny s podporou technologií, které uspořádala organizace UNESCO a společnost Huawei v rámci Týdne digitálního vzdělávání. Fórum se zaměřilo na zkušenosti a úspěchy 1. etapy, která probíhala v Egyptě, Etiopii a Ghaně v letech 2020 - 2024, a poskytlo cenné poznatky pro realizaci 2. etapy.Mezi vzácnými hosty byli pan Mohamed Abdel Latif, ministr školství a technického vzdělávání Egypta, Dr. Yaw Osei Adutwum, ministr školství Ghany, delegáti z ministerstev školství Etiopie, Brazílie a Thajska i zástupci UNESCO a Huawei."V Egyptě jsme se vydali na cestu transformace vzdělávání, která vychází z přesvědčení, že technologie nejsou jen nástrojem, ale katalyzátorem pro odhalení potenciálu, rozvíjení kreativity a rozšiřování příležitostí pro pedagogy i studenty. Úspěch první fáze tohoto projektu je důkazem nasazení našich pedagogů a partnerů," uvedl Mohamed Abdel-Latif, ministr školství a technického vzdělávání Egyptské arabské republiky.V souladu s programem digitální inkluze TECH4ALL společnosti Huawei se technologický aspekt iniciativy Otevřená škola zaměřuje na připojení škol, školení dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT) pro pedagogy a vývoj digitálních vzdělávacích zdrojů."Koncepce projektu Otevřená škola si klade za cíl podpořit prostřednictvím konektivity, kompetencí a obsahu digitální transformaci vzdělávacího sektoru zaměřenou na člověka," uvedla ředitelka programové kanceláře TECH4ALL ve společnosti Huawei Joyce Liuová. "Věříme, že prostřednictvím partnerského přístupu, který využívá technologie přizpůsobené konkrétním národním prioritám, dokážeme zajistit spravedlivý a inkluzivní přístup k možnostem celoživotního vzdělávání pro všechny."Projekt Otevřená škola v Brazílii se zaměřuje na podporu inkluze a ekologicky orientovaného vzdělávání. V souladu s národní strategií Propojené školy (Connected Schools Strategy) vybuduje pět chytrých škol, které doplní dvě digitální výuková centra poskytující školení IKT pro pedagogy a digitální kurzy pro online vzdělávání.V Thajsku si projekt Otevřená škola klade za cíl podpořit wellbeing ve vzdělávání. V souladu s národní strategií pro roky 2018-2037 vybuduje deset chytrých škol, rozšíří využití chytrých učeben a pedagogům nabídne rozvoj dovedností prostřednictvím školení IKT či vzdělávacích zdrojů poskytovaných na digitálních platformách.Realizace projektů Otevřená škola v Brazílii a Thajsku následně poslouží jako vzory pro regiony Latinské Ameriky a ASEAN.V Egyptě se druhá etapa projektu zaměří na rozšíření odborné přípravy učitelů v oblasti IKT dovedností, čímž naváže na první etapu, během níž bylo vybudováno Nové centrum distančního vzdělávání pro 950.000 pedagogů.Významného pokroku v oblastech rozvoje vzdělávacích technologií a podpory pedagogů dosáhly rovněž 1. etapy projektu Otevřená škola v Etiopii a Ghaně:• Etiopie vybavila a vyškolila 12.000 studentů a 250 pedagogů na 24 pilotních středních školách a vytvořila první příručku pro školení v oblasti vzdělávacích technologií (EdTech) na podporu své nové strategie digitálního vzdělávání (2023-2028).• Ghana zkvalitnila své národní vzdělávací platformy, vypracovala rámec IKT kompetencí pro učitele a vybavila deset škol IKT zařízeními, která využije 1000 učitelů a 3000 studentů.O iniciativě Huawei TECH4ALLTECH4ALL představuje dlouhodobou iniciativu a akční plán společnosti Huawei v oblasti digitálního začleňování. Projekt TECH4ALL je založen na inovativních technologiích a partnerstvích a jeho cílem je podpořit v digitálním světě začlenění a udržitelnost.Další informace naleznete na webových stránkách iniciativy Huawei TECH4ALL na adrese https://www.huawei.com/en/tech4all.Sledujte nás na síti X:x.comFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2502608/image.jpgKONTAKT: Gary Marcus Maidment, gary.marcus.maidment@huawei.com    

Čas načtení: 2025-01-10 06:00:00

Pražák: Obědy zdarma se státu vyplatí. Víceletá gymnázia nemají přidanou hodnotu

Radí prezidentu Pavlovi a přitom stále učí na základní škole na Praze 7. Daniel Pražák si svými postřehy o školství na twitteru vysloužil místo v prezidentském poradním týmu, zasvěceně komentuje reformy a vzdělávací politiku. V rozhovoru v podcastu Padni komu padni vysvětluje, proč by se státu vyplatilo dávat dětem ve školách obědy zdarma a proč se v Česku tak často střídají ministři školství.

Čas načtení: 2024-02-13 18:27:00

Odbory se s vládou na penězích pro nepedagogy nedohodly. V rozpočtu chybí peníze

Školské odbory se dnes na jednání s premiérem Petrem Fialou (ODS), ministrem školství Mikulášem Bekem (STAN) a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) na penězích pro nepedagogy nedohodly. Na zaplacení 2000 nepedagogických zaměstnanců v regionálním školství chybí zhruba 800 milionů korun. Vláda chce o navýšení rozpočtu jednat až v půli roku, řekl po jednání novinářům předseda školských odborů František Dobšík. Nechtěl komentovat, jak výsledek jednání ovlivní náladu ve školství a rozhodování odborů o případné stávce.

Čas načtení: 2024-02-16 00:00:00

ŠKOLSTVÍ: Vyšší princip

Když sleduji kličky ministra školství ve vztahu k financování školství obecně a základního školství zvláště, nemohu se ubránit dojmu , že jde o jakýsi „princip“.

Čas načtení: 2021-01-29 03:00:00

Plaga: Další zpřísňování opatření ve školství by bylo hloupé

Ministr školství Robert Plaga (za ANO) nevidí prostor pro další zpřísnění protiepidemických opatření ve školství. Další zavírání škol by považoval za krátkozraké a hloupé, řekl novinářům. Podle něj jsou školy jednou z oblastí, kde se sociální kontakty už teď omezily nejvíce. Prostor pro další zpřísňování vidí spíše ve firmách a průmyslu. Informuje ČTK. Celý text naleznete zde

Čas načtení: 2024-02-13 18:31:54

Peníze na nepedagogy školy nyní nedostanou. Vláda se chce k jednání vrátit v červenci

Školské odbory se na úterním jednání s premiérem Petrem Fialou (ODS), ministrem školství Mikulášem Bekem (STAN) a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) na penězích pro nepedagogy nedohodly. Na zaplacení dvou tisíc nepedagogických zaměstnanců v regionálním školství chybí zhruba 800 milionů korun. Vláda chce o navýšení rozpočtu jednat až v půli roku, řekl po jednání předseda školských odborů František Dobšík. Nechtěl komentovat, jak výsledek jednání ovlivní náladu ve školství a rozhodování odborů o případné stávce.

Čas načtení: 2024-02-16 00:00:00

ŠKOLSTVÍ: Vyšší princip

Když sleduji kličky ministra školství ve vztahu k financování školství obecně a základního školství zvláště, nemohu se ubránit dojmu , že jde o jakýsi „princip“.

Čas načtení: 2024-03-01 17:04:27

Školství mi připomíná náboženství

Programování je jednoduché pokud se jej začnete učit jako děti, základem je angličtina a neustálé trénování při kterém se optimalizují naše vědomosti, školství mi připomíná náboženství tím že děti učí teorie, které jsou v praxi k ničemu, řešením je globálně odebrat od narození děti rodičům a přemístit je do moderních systémů kde se děti naučí… Číst dále »Školství mi připomíná náboženství