EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Firma Junghans uvítala naší malou výpravu z České republiky ve městě Schramberg, kde byla založena v roce 1861 a sídlí dodnes. Zpočátku se zde vyráběly komponenty pro ostatní výrobce z okolí, první kompletní hodiny firma vyrobila v roce 1866. V roce 1888 si firma zaregistrovala ochrannou známku na logo – pěticípou hvězdu s písmenem J […]
Čas načtení: 2024-05-21 09:41:00
Pavel přijel do Explosie, absolvuje let na simulátoru a navštíví děti v léčebně
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho choti v Pardubickém kraji. Byl to poslední tuzemský region, který současný prezident České republiky ve své funkci dosud oficiálně nenavštívil. Dnes se Pavel také setká s představiteli kraje a navštíví pardubické Centrum leteckého výcviku.
\nČas načtení: 2024-09-26 14:00:00
Šéf americké Sněmovny reprezentantů žádá konec ukrajinské velvyslankyně
Jablkem sváru se stala návštěva Volodymyra Zelenského v muniční továrně ve Scrantonu, který leží v demokratickém státě Pensylvánii.
\nČas načtení: 2019-08-05 07:14:29
Zemřel Petr Holman, editor díla Otokara Březiny a znalec Jakuba Demla
V neděli 4. srpna zemřel literární historik, editor a bohemista Petr Holman, známý především jako badatel, editor a autor literatury o Otokaru Březinovi. Bez něj bychom například dosud neměli kritická vydaní Březinových esejů a korespondence. Důležitou práci také vykonal pro vydávání korespondence Jakuba Demla. Březina byl Holmanovým celoživotním tématem, důležité pro něj bylo očistit básníkův život od nánosů mýtů, pomluv a ideologických výkladů. „Na první pohled by se mohlo zdát, že současná pozornost – a jak často už v historii k podobné situaci docházelo! – je spíše než dílu věnována životu básníka a všem těm jeho momentům, které ještě nebyly a ani dosud nejsou uspokojivě vysvětleny. Nikoliv bez zjevného překvapení, s očima doširoka otevřenýma a jen s nadlidskou námahou tak po sto letech můžeme číst jakési zmatené a podivně nelogické konstrukce a bez jakýchkoliv skrupulí jedině správné interpretace básníkovy domnělé homosexuální orientace … Zdá se ale také, že napříště už nebudeme nikým nuceni prohlížet pouťově řvavé barvotiskové obrázky typu Březina – pravověrný katolík, Březina – antisemita, Březina – národní socialista, bolševik nebo komunista, básník – mystik a chaosem dne vyrušovaný kontemplátor, či meditovat před staticky nedůvěryhodným obrazem Mistra zpodobeného jako téměř ortodoxního hinduistického svatého muže nebo buddhistického mnicha," napsal v Bulletinu Společnosti Otokara Březiny v roce 2003. A takto se k Březinovi vyjádřil před deseti lety v rozhovoru pro Lidové noviny: „Březina je obecně považován za básníka kosmu a země – jak tu nevzpomenout kritika Bedřicha Fučíka a jeho studii Píseň o Zemi –, ale i podzemí, všeho, co se nachází v neustávajících procesech a stálých dynamických proměnách pod povrchem, ztajeně, skrytě. Zcela konkrétně i v přeneseném smyslu se stal básníkem univerzality. Ta, jak víme, obsahuje také nekonečné množství protikladů – a snad právě těm odpovídá i mnoho oxymór v Březinově díle. Básník se tyto, mnohdy jen umělé, protiklady snaží rušit, ponechává je svobodně žít vedle sebe, jsou pro něj zcela přirozenou součástí hmotné i duchovní existence, přirozenou součástí svobody. Nerozděluje. Spojuje. Míra jeho tolerance je nekonečná. Daleko – blízko, vysoko – hluboko, dlouhý – krátký, světlo – tma, ticho – hřmot světa, mlčení vnitřní i vnější reality – řev samoty, řád – chaos atd., vše, a ještě mnohem víc, říká se, je v Březinových textech permanentně obsaženo." Dalším důležitým autorem byl pro Petra Holmana Jakub Deml, podílel se na vydání jeho korespondence. „Snad vůbec první kniha, která se mi kdy dostala do rukou, byl výbor Rodný kraj v uspořádání Bedřicha Fučíka a Miloše Dvořáka z roku 1967. Vše ve Dvořákově doslovu Básnické drama Jakuba Demla bylo pro mě objevem zásadního významu, jakýsi první, prvotní impuls… Později Miriam, Tanec smrti, Hrad smrti, pak třeba Tasov, některé svazky Šlépějí a další a další a další… Ovšem pozdější seznámení s Mislou a Vladimírem Binarovými, s Jitkou a Bedřichem Fučíkovými nebo Stanislavem Vodičkou mi v jistém smyslu (možná ještě významnějším, silnějším, rozhodnějším, rozhodujícím!) dalo mnohem víc než jakékoliv knihy…," odpověděl Petr Holman na anketní otázku webu Literární bašta Dobré češtiny. O obou těchto autorech píše ve svém deníku z roku 1973, který vyšel v knize Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice vydané v roce 2018 Ústavem pro českou literaturu. Ukázka z deníku Petra Holmana 25. července První ráno v Tasově. Vstával jsem brzy, abych zachytil krásu probouzejícího se dne. Hrob Jakuba Demla. Přes noc na něm přibyly čtyři svíčky, které někdo hned ráno, ještě před mým příchodem, zapálil a zbavil mě tak vůle učinit někdy v budoucnosti totéž. – Zvuky varhan z kostela. – Ticho. Lány obilí. Skřivánci. Odpoledne setkání s Josefem Demlem, synovcem Jakuba Demla. Vysoká postava, šedivý vlas, ostře modelovaná tvář (místy se zdá tvrdá), důstojná chůze. – Zahrada, češeme rybíz, vyprávění. U Demlů na návštěvě příbuzní; malá Alenka Gáliková a její slovenské pohádky (O motýlovi a o kvetinkách, O farbách a červenej astre, Príhody kocúrika Honzíčka), hry, diktáty, aforismy, otázky a odpovědi… Demlovo vyprávění. Jakub Deml a Bílek. Přátelé… V roce 1914 Bílek vystupuje z katolické církve a syn vstupuje do církve československé. Deml jej proto ostře napadá – neutěšená situace do roku 1929 – smrt Otokara Březiny – neshody kvůli poslednímu pomazání – Březina odmítá… Josef Deml – setkání v Mariánských Lázních s jakýmsi doktorem, který tvrdí, že Březina byl ateista (?). Vyprávění pokračuje… Demlova cesta na Březinův pohřeb. V Třebíči přesedal na vlak znojemský, Bílek z vlaku pražského na Znojmo. – Vzájemné setkání, vřelé, „objali se“ a srdečnost etc. – Pohřeb v Jaroměřicích – po pohřbu se Deml Bílka straní, nevšímá si ho, nemluví na něj etc. – Rys jeho povahy – vznětlivost – zapomnění. – Bílek: tvůrce, pracovitost, práce v Pelhřimově. – Paní Bílková posílá skrze prostředníka v Jinošově návrh na smíření. Deml ANO…, ale musíte (i syn) přestoupit do katolické církve. NE… Pomník Jakuba Demla, špatný stav. Snaha Josefa o zlepšení, žádost na Svaz čs. spisovatelů, žádáno 15 000 korun, příspěvek (dr. Ivan Kříž, Osová Bítýška, člověk s tituly, výkup kožek, nemůže dělat nic, co by odpovídalo jeho kvalifikaci). Miriam, nikoli vliv Georga Trakla, Demlova zamilovanost do jisté ženy, žili spolu v Jinošově před válkou. Březina – vyprávění – skromnost. Setkání s prezidentem Masarykem, Březina je zván na Hrad, nepřijímá. „Pan prezident má ke mně stejně daleko jako já k němu.“ – Krátce před Březinovou smrtí jej Masaryk navštěvuje v Jaroměřicích. (...) 29. července Stanislav Vodička za mnou přijel do Tasova! Krásná návštěva! Ve tři čtvrtě na devět setkání u Demlova hrobu (květinka!). Potom dlouhá rozmluva u Rousků, kde jsem v tu dobu od začátku bydlel. I tohle setkání bylo zázračné. Hospoda U Prokšů už skoro zavírala, všude tma, já neměl nocleh, a jen náhodné setkání před hospodou způsobilo, že jsem pak na výměnku u Rouskových mohl pár dní zůstat. Stanislav vyprávěl o svém životě, o knižních vazbách…, ale i tady se hovor brzy stočil k Janu Zahradníčkovi. Nezměrná tragika Zahradníčkova života – osud katolického básníka – po roce 1945 komunisty dlouho vězněn – tři děti – manželka. Dva měsíce před smrtí je na čestné slovo na dva dny propuštěn na pohřeb svých dvou holčiček, které zemřely na otravu houbami. Zpět do vězení – propuštěn po dalších čtyřech letech, za pět měsíců umírá. Pohřeb Jana Zahradníčka. Bydlel na výměnku v zabraném statku – vyháněli ho neustále i z tohoto skromného útulku („kriminálník“). – Podzim! V den pohřbu byly vyneseny máry s jeho tělem z domu a postaveny na dvorek, mírně skloněný, po kterém tekla močůvka z blízkého, výše umístěného obecního hnojiště. Podzimní den. Kněz, který promlouval nad zemřelým, se musel brodit v močůvce, přičemž z hnojiště se kouřilo – sloupy páry, hnusné a slizké… Nestatečnost lidí. Všichni byli zalezlí ve svých norách, nikdo se neodvážil doprovodit „kriminálníka“ na poslední cestu… Po převratě komunisti zničili Muchovu tiskárnu v Medřiči – sesypávání typů, ničení strojů atd. Pan Mucha jen bezradně a zoufale přecházel po chodníku. Blbost lidská! Tasov, dědici faráře – všechny Demlovy knihy do sběru, ručně malované lidové malby na skle (v dřevěných rámech) byly rozřezány na cirkulárce… Album klasiků, Březinův překlad Goethova Krále duchů – text shodný v Hýskových Prvotinách? Společná návštěva Karla Švestky, předsedy MNV. S neobvyklou laskavostí a ochotou mi k Rouskovým zapůjčil kroniku Tasova s téměř neznámými zápisy Jakuba Demla. Vidím vůbec poprvé! – Švestkové koláče paní Švestkové! – Také domluva brigády: přidavač při opravách obrubníků na tasovském hřbitově (chleba a špek a sádlo a svačiny a stopečky slivovice na márách) a při stavbě tasovské hasičské zbrojnice… Návštěva u Františka Pospíšila v Bosně. Knihy Jakuba Demla i jiných autorů, velké množství krásných Vodičkových vazeb. Studium kroniky. – Večer, kolem osmé hodiny, ještě jednou na „pionýru“ přijíždí Stanislav, další dlouhé rozhovory… (...) {loadmodule mod_tags_similar,Související} 7. srpen, Tasov – Třebíč – Jaroměřice Dnes, sedmého srpna 1973, asi o deváté hodině dopolední, jsem dospěl k cíli své letošní cesty – k hrobu Otokara Březiny do Jaroměřic nad Rokytnou. Stoje před hrobem básníkovým, pociťuji tentýž stav jako před nedávnem při poslechu hudby Musorgského – stav krásy, opojení 434 435 přítomnou chvílí, která se dostavuje – jak myslím – asi jen na výslovné přání Tvůrce. Mystické vytržení, chvění celého těla, které současně probíhá prostorem kolem, určitá lehkost, lehkost světelná, přecházející v závrať – rozplývání Světla Všehomíra v Duši člověka, která již léta cítí blízkost jiné Duše, také tak lehké, také tak vnímající bolesti a krásy životního běhu v Přítomnosti… Význam Sounáležitosti a jeho hluboký smysl nemůže zůstat skryt tomu, kdo podobně jak onen předcházející porozuměl věcem tohoto světa. Chvění, rozechvění, zrychlený dech, věci, na které nezaostřuji pozornost, které tvoří jen pozadí, velebné pozadí této chvíle, se míhají šílenou rychlostí kolem mne, však v majestátném klidu, pohybují se, letí, stoupají, a přece zůstávají nehybny – není možné znát a identifikovat tento stav bez předchozího jeho prožitku, tak radostného, povznášejícího, naplňujícího Světlem, oddaností Tomu, Jenž Ví… Láska je to, snad bhaktická láska, láska bez mezí, obsahující v sobě i onu Bolest, která kdysi byla předchozím jejím stadiem. Aby člověk (pouze vyvolený?) této Lásky mohl dosáhnout (stačí jen jeden život?), musí nejprve trpět, trpět nevýslovně, snad jako Zeyerova Kristina, musí poznat bolest lidí a věcí a zvířat, bolest země, bolest oblaků, musí se protrpět bolestí nebes, stromů, bolestí chvějícího se přiznání a splynutí těl milenců, jež je tak blízko Smrti, i Smrt samu musí poznat (zná Smrt bolesti loučících se?) – a teprve potom se přiblíží tajemství Lásky… Mistře, dříve tak vzdálený a nyní mnohem bližší, věřím Vám, věřím, že Vy mi pomůžete přiblížit se všem tajemstvím Země a Nebes. Odpusťte prosím, že jsem Vaše dílo dosud studoval příliš málo a že to, co jsem z něho do dnešního dne načerpal, jako čerpáme ze studnic moudrosti posvěcené věky, staletími i tou nejpřítomnější současností, je jenom příliš nedostatečná daň Vám, který jste mi ukázal Cestu. Když jsem dříve četl a rozjímal některý Váš verš, neměl jsem ještě onu potřebnou víru, jež by mi pomohla pochopit… Prosím Vás tedy zde, na tomto místě, pokorný a kající se za všechny své minulé činy, s kterými jsem nesouhlasil, ale přesto jsem se jim nedokázal (já tehdy bez vůle!) vyhnout, dejte mi vždy sílu a odvahu… Zdá se mi náhle, že jsem klidnější, i když tak rozrušen… Vidím, vidím Vaši tvář… A děkuji, děkuji Vám… Je možné chtít víc než občasné chvíle, ve kterých se zjevuje Život, po kterém tolik toužím, Život, který – aby jej bylo možno naplnit – je nutné pochopit jen jak předobraz. Je možné chtít víc? Je možné vůbec něco chtít, něco žádat? Sluníčko sedmitečné, hálinko, rozumíš snad ty těmto věcem tak dobře, že právě ve chvíli, kdy jsem o nich rozjímal, jsi mě přišla navštívit a povzbudit v mé cestě? Děkuji i tobě. Teď už snad tomu všemu dokážu porozumět lépe. Ano, jak říkáte: Největší výtvory člověka mohly vzniknout a vznikly ve chvílích největší bolesti. Nejsou Bolest a Radost jen dvě jaksi zvnitřku se třpytící plošky téhož krystalu? Je čas odejít – – – Proto odcházím… Návštěva muzea, okouzlení… Jaroměřický zámecký park… Chrám Páně sv. Markéty… Škola v Jaroměřicích… Seznámení s Klenovými. – Pan Klen cituje vzpomínku Březinova osobního holiče Čapka na jeden z básníkových aforismů: „Komunismus, to je idea. K jejímu uskutečnění by musili být lidé andělé. A kdyby byli andělé, nepotřebovali by komunismus.“ – Paní Klenová mi ukazuje zápis Březinova citátu z Maeterlincka do svého památníku: Mlčení jest živel, v němž se utvářejí veliké věci, aby konečně mohly vyjíti dokonalé a velebné na světlo života, jež ovládnou. Včely pracují jen ve tmě, myšlenka jen v mlčení a ctnost v skrytu. Václav Jebavý Jaroměřice 15. II. 1917 Mnohahodinová rozmluva s Klenovými u nich doma, k večeři brambory a podmáslí, knihy, časopisy, fotografie (mj. Březina a Masaryk v Jaroměřicích), vyprávění o jaroměřické historii, hudebních tradicích, vzpomínky, citáty z posledního období života, například komentář k básníkovu uměleckému odmlčení: „Co jsem chtěl národu dát, to už jsem dal. A kdybych psal dál, bylo by to totéž, ale jinými slovy.“ „Čistý víc vidí…“ Při nabízení profesorské stolice v Brně: „ – Pavouček na dlani – třese se a celý nesvůj.“ „Vše, co jsem měl, jsem přečetl, s mnohými autory mluvil, a všichni, když chtějí mluvit pravdu, musí říci: My víme, že nic nevíme, a Tajemství zůstává…“ „Celé moje dílo obsahuje: abychom se milovali, jeden druhému odpouštěli a za nepřátele se modlili.“ [Zima 1928–1929.] Dárek – originální exemplář parte Otokara Březiny. Večer u bratří Krulových (Jaroslav sochař a kovotepec, žák Jaroslava Horejce, Bohuslav lidumilný právník, právní poradce…), kteří oba Březinu navštěvovali, pamatovali… Opět dlouhé rozhovory, vzpomínky, prohlížení fotografií a památek na Jakuba Demla i Otokara Březinu, hudební rod Míčů, František Antonín Míča a italská opera v Jaroměřicích. – Březinovské písemné vzpomínání Drahušky Krulové! V přízemí vybavený ateliér přeplněný „věcmi“, náčrty, modely, hotové práce (Anna Pammrová!), Štursa, odlitky Michelangela (koleno, ruka), fragmenty barokních prací atd. – V prvním patře velká a bohatá česká i cizojazyčná knihovna, kunsthistorie, dějiny, literatura, Březina, Deml, Florian a Stará Říše, Zahradníček, Durych, Bílek (originální alba), Váchal (rovněž originály), Reynek, Blake, Novalis, Hölderlin, Portmanovy výlučné bibliofilské tisky, Konůpek… [Kde tyhle všechny památky jsou? Po smrti obou bratří zmizely neznámo kam. – Poznámka z roku 2017.] Nocleh v knihovně na dřevěné pryčně, světlo, bezesná noc, komáři… Petr Holman (* 1951) byl literární historik a editor, bohemista, indolog, hudebník a cestovatel. Prošel mnoha dělnickými, pedagogickými i jinými profesemi, po roce 1989 absolvoval stáž v Oxfordu a jako učitel hostoval na univerzitách v USA a Indii. Byl čestným předsedou Společnosti Otokara Březiny. Tomuto básníkovi zasvětil podstatnou část své práce. V samizdatu uspořádal a vydal Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny (1974–1986; knižně 1993) a řadu jeho doposud nepublikovaných textů. Knižně pak v edici Petra Holmana vyšla mj. Březinova Hudba pramenů a jiné eseje (1989, 1996 rozšířeno pod titulem Eseje), celoživotní Korespondence I a II (2004), podílel se též na zrcadlovém česko-latinském vydání Básnických spisů / Opera poetica (2014). Uspořádal březinovskou bibliografii, řadu sborníků a březinian – tyto jeho snahy vyvrcholily monumentální textovou koláží Březiniana II (2012). Petr Holman též publikoval několik drobnějších edic dopisů Jakuba Demla (Marii Tischlitzové, Marii Bačákové aj.) a spolupracoval na přípravě edice vzájemné korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny (2018).
Čas načtení: 2024-03-05 10:00:00
Témata: Návštěva prezidenta Macrona v Praze; V Česku přibylo černého kašle; Návštěva prezidenta Macrona v Praze; Fotky z firmy Baťa očima umělé inteligence; Návštěva prezidenta Macrona v Praze (komentář); Zástupci hnutí ANO budou jednat s prezidentem o důchodech; Evropská vojenská pomoc Ukrajině; Bezpečnost na univerzitách - cvičná evakuace; Návštěva prezidenta Macrona v Praze (živý přenos příjezdu E. Macrona na Pražský hrad)[online]
Čas načtení: 2024-07-04 17:22:31
Orbán: Návštěva Kyjeva byla průzkumem Zelenského červených linií pro dosažení míru
Maďarský premiér Viktor Orbán prohlásil, že jeho návštěva v Kyjevě neměla za cíl přesvědčit Ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, ale zjistit, „kde jsou hranice“, pokud jde o postoj Kyjeva k mírovému procesu. V rozhovoru pro konzervativní Švýcarský deník Die Weltwoche Maďarský… The post Orbán: Návštěva Kyjeva byla průzkumem Zelenského červených linií pro dosažení míru first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2024-12-20 13:35:40
Vánoce Miloše Zemana ve „vybrané" společnosti: Nejedlý, Mynář, i rudá obálka z Číny
Čínský velvyslanec, Babiš a Tünde Bartha, kardinál Duka, Nejedlý, Mynář a Ovčáček. Vánoce Miloše Zemana. Červená obálka V Zemanově pracovně bylo při posledním letošním "úředním dni" nabito celebritami. Jako první přispěchal s novoročním blahopřáním čínský velvyslanec Feng Biao, který Zemanovi předal červenou obálku. Co obsahovala? „Novoroční blahopřání od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho manželky," vyjádřil se exprezident na svém Facebooku. Miloše Zeman byl několikrát terčem kritiky za nekritický přístup k Číně, kam neúnavně vyvážel Krtečka a sliboval, že Číňané proinvestují v Česku stovky miliard. Skutečnost ale byla úplně jiná a čínských investic se uskutečnil jen zlomek. Návštěva z Dálného východu však byla jen začátek. Dobře placená dovolená? Petr Pavel je pracovně v Austrálii, Zemanovi kamarádi pukají závistí Číst více Přišel Babiš i Duka Po čínské obálce dorazil i Andrej Babiš se svou bývalou šéfkou Úřadu vlády Tünde Barthou, manažerkou, která se starala i o jeho neúspěšnou prezidentskou kampaní. „Opravdu milá adventní návštěva! Předseda hnutí ANO Andrej Babiš a paní Tünde Bartha. Přátelské setkání a zajímavá rozmluva," oglosoval návštěvu Zeman. Ani tahle návštěva nedorazila s prázdnou, Zeman od Babiše dostal luxusní maďarské víno. „Krásná tradice, to je adventní setkání s kardinálem Dominikem Dukou," okomentoval návštěvu bývalého pražského arcibiskupa, který Babiše vystřídal. Duka přinesl exprezidentovi vánočku. V Lánech pařil s Nejedlým i Ovčáčkem Pak už ale přišel čas na opravdový večírek. Ten se podle Blesku konal v jedné z restaurací v Lánech, kde Zeman bydlí. Tam dorazily všechny kontroverzní postavičky bývalé hradní party. Třeba Martin Nejedlý, jeho neoficiální poradce s velmi nadstandartními kontakty v Rusku, kterého měla v hledáčku i česká tajná služba. Párty si nemohl nechat ujít ani Vratislav Mynář s manželkou Alex. Mynář proslul tím, že dokázal kreativně využít peněz daňových poplatníků pro vlastní byznys. Hradní náklaďák mu třeba bez placení vozil stromky na zahradu v Osvětimanech. Chybět samozřejmě nemohl ani Zemanův bývalý mluvčí Jiří Ovčáček, který Zemana obdaroval vínem. Zemanová kontra Pavlová. Ivana peníze nepotřebovala, protože nebyla vidět Číst více Paní Colombová Ivana Po dlouhé době se na některé z fotografií objevila také bývalá první dáma Ivana Zemanová. S tou exprezident zavítal na vánoční koncert francouzské šansoniérky Mireille Mathieu. Za tou dokonce zavítal i do zákulisí. „Setkání s úžasnou umělkyní je pro nás vždy nádherným přátelským časem. Jako pozornost a vzpomínku jsem věnoval i svou novou knihu Prezidentský úděl," uvedl k setkání Zeman. KAM DÁL: Za odměnu prý dostane zlatý důl. Putin má nového vyjednavače pro Sýrii, Ramzana Kadyrova
Čas načtení: 2025-01-13 13:11:00
Lékaře na telefonu vyhledal o svátcích rekordní počet lidí
Praha 13. ledna 2025 (PROTEXT) - Vánoční svátky jsou tradičně obdobím, kdy nápor pacientů na pohotovostech nemocnic dramaticky vzrůstá a několika hodinové čekaní na ošetření nebývá výjimkou. Letos opět přeplněným pohotovostem výrazně pomohla telemedicína. Možnost konzultovat své zdravotní problémy nejprve s lékařem na dálku vyhledává veřejnost stále častěji. Mnohdy pak osobní návštěva na pohotovosti není potřeba a pacientům stačí symptomatická léčba, nasazení léků na snížení teploty, klid a dostatečný příjem tekutin.„Během vánočních svátků se na naše lékaře obrátilo 5 126 pacientů, což představuje nárůst téměř o 40 procent oproti loňskému roku,“ uvádí Jiří Pecina, zakladatel a ředitel společnosti MEDDI hub a.s. Ta provozuje aplikaci MEDDI app, která telemedicínské služby nabízí doslova 24 hodin denně každý den v roce. Lékaře se tak bez problému dovoláte i na Štědrý večer nebo na Silvestra. „Posledního pacienta roku 2024 jsme vyšetřili 19 minut před půlnocí. První pacient nového roku vyhledal našeho lékaře ve dvě hodiny ráno,“ dodává Jiří Pecina. Pouze 5 procent pacientů bylo odkázáno na osobní návštěvu lékaře, ostatní případy se podařilo vyřešit s pomocí konzultace a zasláním eReceptu. To samozřejmě představuje ohromné časové úspory na straně pacientů a lékařů.Pacienti v průběhu svátků na spojení s ošetřujícím lékařem čekali v průměru 3 minuty, což představuje v porovnání s cestou na pohotovost a několikahodinovým čekáním v čekárně ohromnou časovou úsporu. Kromě konzultace zdravotního stavu s lékařem, který zváží, jestli je osobní návštěva pohotovosti opravdu nutná, umožňuje aplikace MEDDI app zaslání eReceptu, kontrolu dostupnosti léků v celé síti lékáren Dr.Max a jejich rezervaci nebo objednání na vybranou pobočku.„Víme, jaká je o Vánocích situace na pohotovostech nemocnic, a tak jsme rádi, že jsme pomohli odbavit část pacientů, jejichž stav nevyžaduje akutní zásah lékařů. Těší nás také to, že obliba telemedicíny u veřejnosti bezpochyby roste,“ dodává Jiří Pecina. To ukazují také čísla z Jihočeského kraje, kde je MEDDI hub dodavatelem technologického řešení a lékařských služeb pro projekt Jihočeská pohotovost, do kterého se již zaregistrovalo téměř 25 000 obyvatel kraje. Díky němu mají všichni občané kraje od srpna telemedicínu zdarma na období jednoho roku. „V Jihočeském kraji vyhledalo služby našeho lékaře během Vánoc přes 900 osob,“ uzavírá Jiří Pecina. O aplikace MEDDI appMEDDI app je na trhu už od roku 2020. Jedná se o telemedicínskou aplikaci, která slouží jako most mezi pacienty a lékaři. Díky aplikaci se můžete bezpečně spojit s lékaři kdykoliv a kdekoliv, doslova 24/7, a řešit jejím prostřednictvím jakékoliv zdravotní potíže. Spojení s lékařem přes aplikaci je navíc často bezpečnější než bezprostřední návštěva lékaře, a to díky možnosti vyhnout se zbytečnému kontaktu s nemocnými v čekárně u lékaře, což uživatelé MEDDI app ocení zejména v období chřipek a jiných virových onemocnění. Využití MEDDI app ale u spojování pacientů s lékaři zdaleka nekončí – aplikace umí například uchovávat nejrůznější zdravotnická data, je možné přes ni sdílet informace z chytrých hodinek s lékaři a lékař přes ni může na základě online konzultace zasílat eRecepty, na jejichž základě lze ihned objednat lék na pobočku lékárny sítě Dr.Max. Kromě veřejnosti využívají aplikaci také zaměstnanci mnoha firem jako Veolia, Novartis, Notino nebo klienti společnosti VISA. Používání aplikace je zcela snadné a intuitivní, a umožňuje nahradit až 30 % návštěv u lékaře distanční konzultací.Vánoční svátky = období od 24.12. 2024 do 1.1.2025
Čas načtení: 2013-05-10 12:22:00
Udělám to zítra aneb co je to prokrastinace
Prokrastinace je chorobné odkládání nepříjemných činností.Problém s odkládáním je velmi rozšířený, píše se o něm v knížkách nebo na webech a dokáže způsobit zejména v práci velké potíže. Není to ale tak úplně lenost. Prokrastinátor se nemusí flákat, může pracovat dosti usilovně, jen nedělá to má. Dává přednost tomu, co ho víc baví před tím, co je důležité a potřebné. Ono to ani není tak jednoduché ohlídat a zhodnotit. Když se na vás celý den obracejí lidé (zákazníci, šéfové, kolegové, rodina) s nějakými požadavky a vy se snažíte vyhovět, tak se docela klidně stane, že vám už nezbyde čas ani energie na věci, které se sice nepřipomínají tak hlasitě, ale přesto jsou důležité – angličtina, cvičení, zdravá výživa, vztahy v rodině, dostatek spánku atd.Odkládání je snazší tehdy, když k ní máte prostor. Znají ji třeba vysokoškolští studenti, protože ti si mohou svoje studium rozvrhnout dost svobodně. Když je termín ještě daleko, zdá se, že je času dost, tak proč se honit, že. Když se termín přiblíží, najednou jsme ve stresu, najednou nestíháme, panikaříme, což samozřejmě celou situaci jedině zhoršuje. U mě osobně se odkládání dost pojí s nepříjemnými pocity – mám sklon vyhýbat se tomu, čeho se bojím nebo z čeho mám špatný pocit. A nemusí to být nezbytně nutně nějaké bůhvíjak obtížné věci. Nerada třeba telefonuji, mám raději osobní kontakt. Ze všeho nejvíc mi ale vadí pocit, že jsem něco udělala špatně nebo že jsem v něčem neschopná. Z toho důvodu třeba strašně nerada chodím na úřady, protože jsou mi všechna ta úřední nařízení, jednání, formuláře cizí a skoro fyzicky cítím, jak tam moje IQ klesá a klesá až je tak nízko, že si po něm šlapu.Oblíbeným předmětem odkládání je návštěva zubaře, ale to je celkem pochopitelné, tam nás žádné úžasné zážitky nečekají.Receptů na odkládání (nebo spíš proti odkládání) se dá na internetu najít víc. U věcí, které musím dělat často nebo dokonce denně se mi osvědčilo je dělat ve stejnou dobu a za stejných okolností, díky tomu vznikl návyk a prokrastinace vymizela. Takhle jsem si třeba navykla hodně psát: je to první věc, do které se každý den pouštím a díky tomu se nemusím nutit ani přemlouvat, dělám to stejně automaticky, jako si po ránu čistím zuby. Některé věci je možné nechat udělat někoho jiného. Když je pro vás úklid utrpením, možná by se vyplatilo někomu za něj zaplatit a ušetřený čas věnovat svojí kariéře nebo zálibám. A v některých případech se prostě člověk přinutit musí. Návštěva zubaře se prostě nedá přehodit na někoho jiného. Ale může vám pomoci, když se po té nepříjemné akci nějak odměníte. Pěknou knížkou, čokoládou nebo čímkoliv, co vám udělá radost. Odměnou je i ten pocit, že už to mám za sebou.Nezlobte se na sebe, když se přistihnete při prokrastinaci. Prokrastinátoři nebývají lenoši. Naopak, jsou to lidé ambiciózní, kteří toho chtějí hodně zvládnout a při tom, kolik si toho naplánují, je nutné něco odsunout nebo třeba taky neudělat. Aspoň já dost často bojuju s tím, že si naplánuju víc činností, než se dá reálné zvládnout. Vím to o sobě, ale příliš se mi nedaří něčeho se vzdát. Nejspíš to nebude jen můj případ. Zátěž při práci nebo studiu může být hodně velká a my si jen neradi připouštíme, že to třeba může být na hranici našich možností nebo dokonca za tou hranicí. Někdy jsou prostě požadavky naprosto nekonečné. Když budete třeba zaměstnaná maminka dvou nebo více dětí, nikdy nebudete mít hotovo. Vždycky před vámi bude hora neudělané práce. Máte dvě možnosti. Buď se s tím smíříte, vezmete to jako fakt a nebudete se tím trápit. Nebo si budete každý den vyčítat, jak jste nemožné, jak toho málo děláte a honit se tak, jak by vás nikdo jiný nehonil. Prokrastinace není lenost. Lenoch nic nedělá a nevadí mu to. Prokrastinátor bývá hodně zaměstnaný, záleží mu na práci/studiu, ale nevěnuje se tomu nejdůležitějšímu. A hlavně z toho má špatný pocit, což ho i motivuje k tomu hledat řešení. Proto je tolik článků o prokrastinaci, ale minimum o tom, jak bojovat s vlastní leností.
Čas načtení: 2021-09-23 08:57:22
Český divadelník, herec, textař, básník a výtvarník Jiří Suchý oslaví v pátek 1. října své devadesáté narozeniny. Diváci tehdejší Československé televize jej mohli na obrazovkách vidět poprvé v jeho devětadvaceti letech, v roce 1960. Jako připomínku významného jubilea připravila České televize například premiérové uvedení pořadu Hudební návštěva v muzeu: Emil Viklický trio hraje Suchého & Šlitra, dokument Jiří Suchý: Lehce s životem se prát či finálový večer ve StarDance věnovaný jeho písním. „K tak úctyhodnému věku se sluší panu Jiřímu Suchému pogratulovat a popřát hodně zdraví. Mistr patří k legendám české kulturní scény, divadelnictví a kabaretu. Netřeba zmiňovat jeho roli v divadle Semafor,“ říká ředitel programu Milan Fridrich. A dodává: „Česká televize si v programu připomene část z jeho slavné hudební, divadelní i filmové tvorby. Mezi novými projekty stojí za zmínku dokument, v němž Jiří Suchý provede svým nezaměnitelným stylem historií humoru od starověku po současnost. Objeví se ale i v mnoha dalších pořadech, a to třeba včetně Všechnopárty.“ Na uvedení pořadu Hudební návštěva v muzeu: Emil Viklický trio hraje Suchého & Šlitra se diváci mohou těšit v premiéře. Jiří Suchý měl s kapelou původně zazpívat dvě písně, ale díky skvělé atmosféře přidal další tři. Záznam koncertu mohou diváci sledovat v pátek 1. října od 21:55 na ČT art. Mimo něj uvidí diváci také dokument Jiří Suchý: Lehce s životem se prát o tvorbě i soukromí tohoto všestranného tvůrce, který během šedesáti let své dráhy ovlivnil několik generací. V divadle Semafor uvedl takřka sto her a napsal více než čtrnáct set písňových textů. Snímek režisérky Olgy Sommerové, který v roce 2019 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech diváckou cenu, bude k vidění v pátek 1. října od 20:15 na ČT art. S Jiřím Suchým se bude také tančit, a to hned druhý finálový večer StarDance, který je celý věnovaný právě jeho písním. To, jak si s jeho hity poradí taneční páry, zhodnotí diváci už v sobotu 23. října.
Čas načtení: 2021-02-18 15:00:39
Kniha britského právníka a spisovatele Philippe Sandse Krysí stezka by mohl nést podtitul Otcové a synové. Vznikl díky snaze dvou mužů, potomka židovských obětí a syna nacistického masového vraha, dopátrat se pravdy o předcích. Při pátrání po osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holokaustu, se syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem, synem prominentního nacisty Otta von Wächtera, jenž v letech 1942–1944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Bylo jisté, že Horstův otec měl podíl na osudu Sandsových příbuzných, kteří za jeho vlády až na jedinou výjimku přišli o život. Avšak v synově srdci stále zaujímá společně s matkou zvláštní místo. Horst je přesvědčen, že otec byl slušný člověk, optimista, který se snažil konat dobro, ale pohltily ho hrůzy způsobené jinými. Ve snaze očistit památku rodičů zpřístupnil Sandsovi rozsáhlý rodinný archiv, jenž spisovateli umožnil do detailů zrekonstruovat všední i dobrodružný život vysokého důstojníka SS, guvernéra okupovaného Krakova a poté Lvova, obžalovaného z masové vraždy více než sta tisíc Židů a Poláků. Společně se Sandsem sledujeme Wächterovo idylické manželství a rodinný život, jeho nacistickou kariéru i útěk před spravedlností přes takzvanou „krysí stezku“, kterou se vydali Adolf Eichmann, Josef Mengele a tisíce dalších nacistů do Perónovy Argentiny, aby získali novou identitu. Wächter se tři roky skrýval v rakouských Alpách, než se dostal do Říma, kde mu pomohl vatikánský biskup. Zůstal tam tři měsíce. Jeho únik z Evropy však přeťala záhadná smrt, vyvolávající spekulace o vraždě. „Krysí stezka v sobě má prvek detektivky: pátráme po jednotlivých zločinech, vinících, spolupachatelích, svědcích a důkazech. Zároveň nás ale text svou zdrženlivostí a střídmostí nutí se ptát, jak vlastně chápat vinu a kde všude ji hledat. Napínavost toho, co kniha popisuje a ukazuje na fotografiích, je neustále provázána s naléhavostí zámlk, které ponechává otevřené a kterými propojuje historii s nynějším okamžikem,“ říká o knize překladatel Martin Pokorný. Ukázka z knihy Prolog Řím, 13. června 1949 Muž na lůžku číslo devět byl ve vážném stavu. V důsledku vysoké horečky a akutního jaterního selhání nemohl jíst a nemohl se ani soustředit na ambice a tužby, které ho po většinu života hnaly kupředu. Zápis upevněný v nohách pacientovy postele byl úsečný a navíc z podstatné části mylný. „9. července 1949 byl přijat pacient jménem Reinhardt.“ Datum bylo správné, jméno ne. Jeho pravé jméno znělo Wächter, ale kdyby je použil, úřady by zjistily, že dotyčný je nacistický funkcionář a masový vrah a je na něj vydán zatykač. Svého času působil jako tajemník Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který byl před třemi lety oběšen v Norimberku za vraždu čtyř milionů lidí. Z „hromadné vraždy“ – zastřelení a poprav více než sta tisíc lidí – byl obviněn i Wächter. Odhad počtu obětí byl nízký. „Reinhardt“ byl v Římě na útěku. Předpokládal, že ho kvůli „zločinům proti lidskosti“ a „genocidě“ hledají Američané, Poláci, Sověti i Židé. Doufal, že unikne do Jižní Ameriky. Jméno otce uvedené v záznamu znělo podle pravdy „Josef“. Políčko pro křestní jméno bylo prázdné. „Reinhardt“ používal jméno Alfredo, ale ve skutečnosti se jmenoval Otto. U povolání pacienta bylo uvedeno „spisovatel“, což zčásti odpovídalo skutečnosti. Otto Wächter psal dopisy své ženě a vedl si deník, i když zápisů v něm bylo málo, a jak jsem později zjistil, vedl si je těsnopisem či těžko rozluštitelnou šifrou. Psal také básně a v poslední době si krátil dlouhou chvíli psaním filmového scénáře a manifestu za budoucnost Německa, kterému dal název: Quo vadis, Germania? V dobách, kdy byl svobodný a mocný, podepisoval dokumenty, kvůli kterým byl teď na útěku. Jeho jméno se objevovalo na konci důležitých dopisů a úředních výnosů. Ve Vídni ukončil kariéru dvou svých univerzitních profesorů. V Krakově schválil výstavbu krakovského ghetta. Další výnos, podepsaný v Lembergu, Židům zakazoval pracovat. Přesnější by proto bylo popsat profesi nemocného slovem „právník“, „guvernér“ nebo „SS-Brigadeführer“. Poslední čtyři roky byla jeho hlavním zaměstnáním snaha přežít: skrýval se a hledal možnost úniku – jak měl za to, úspěšně. Ve formuláři byl uveden věk 45 let. Byl o tři roky starší a nedávno slavil narozeniny. V kolonce „stav“ bylo ve složce uvedeno „svobodný“. Ve skutečnosti byl oddán s Charlottou Bleckmannovou, kterou v dopisech oslovoval Lotte či Lo. Ona ho oslovovala zdrobnělinou Hümmchen či Hümmi. Měli spolu šest dětí, i když jich mohli mít i víc. Zápis nezaznamenával žádnou římskou adresu. Žil tajně, v mnišské cele v nejvyšším patře kláštera Vigna Pia na římském předměstí, zastrčeném v zátočině řeky Tibery. Rád chodil plavat. Zápis neuváděl, že pacienta do nemocnice přivedla dvojice mnichů pobývajících ve Vigna Pia. Jeho stav byl popsán následovně: Pacient uvádí, že od 1. července nemůže jíst, od 2. července má horečku a od 7. července projevuje příznaky žloutenky. Je diabetik a klinická prohlídka zjistila jaterní selhání: akutní žlutou atrofii jater (icterus gravis). Z jiných zdrojů víme, že během pobytu v nemocnici Santo Spirito měl „Reinhardt“ tři návštěvy. Jedním návštěvníkem byl biskup a svého času blízký spolupracovník papeže Pia XII., druhým lékař, který za války sloužil na německém velvyslanectví v Římě. Třetí návštěvou byla dáma z Pruska, manželka italského akademika, se kterým měla dvě děti. Docházela za pacientem denně: v neděli, kdy byl přijat, jednou, v pondělí dvakrát a v úterý jednou. Dnešní návštěva ve středu 13. července byla pátá. Dáma s sebou pokaždé měla drobný dárek, například ovoce nebo kousek cukru, jak navrhl lékař. Dostat se do Sala Baglivi, kde pacient ležel, pro ni nebylo snadné. Při první návštěvě ji důrazně zpovídal strážný. „Málo podrobností,“ řekl. Ona ale byla varována, ať zachová diskrétnost: pouze řekněte, že jste přítelkyní církve. Několikrát zopakovala ta slova a strážný nakonec svolil. Když přišla popáté, už ji tu znali. Rozměry Sala Baglivi učinily na návštěvnici dojem. „Jako v kostele,“ napsala pacientově manželce, která podle záznamů neexistovala. Když přicházela ze svého bytu přes Piazza dei Quiriti – cesta vedla okolo vodotrysku, kvůli kterému Mussolini prohlásil, že by v parku neměly stát čtyři nahé ženské –, byl pro ni rozlehlý prostor vítaným chladným útočištěm před parnem venku. Vešla do Sala Baglivi, minula kapli, zatočila doprava, přistoupila k pacientovu lůžku a na chvíli zaváhala. Pozdravila ho, pronesla pár slov, osvěžila ho studenou žínkou, převlékla mu košili. Vytáhla zpod lůžka stoličku a posadila se, aby si mohli promluvit a aby ho mohla povzbudit. Pacient na vedlejším lůžku narušoval jejich soukromí, a tak se vyjadřovala obezřetně. Pacient příliš neměl co říct. Kvůli léčbě infekce obdržel nitrožilní penicilin a lék mu srazil horečku, ale také ho oslabil. Měl přikázáno jíst jen málo: bílou kávu nebo pár kapek pomerančové šťávy se lžičkou dextrózy. Lékaři ho varovali, že si musí dát pozor na žaludek. Dáma si s každou další návštěvou uvědomovala změnu. V pondělí byl zesláblý a nemluvil. V úterý vypadal zotaveněji a byl hovornější. Ptal se, jestli už přišly dopisy, které očekával, a vyjadřoval naději, že ho ještě před koncem léta bude moci navštívit jeho nejstarší syn, také Otto. Jeho dnešní slova byla povzbudivá, i když tělesně působil unavenější. „Je to mnohem, mnohem lepší,“ řekl pacient. Podala mu jednu lžičku pomerančové šťávy. Uvažoval zřetelně a oči měl jasné. Dokázal zformulovat souvislejší myšlenku. „Jestli Lo teď nemůže přijet, nevadí; těch několik posledních nocí jsem ji cítil velice blízko a mám radost, že jsme tak propojení. Dokonale mi rozumí a všechno je tak, jak má být.“ Uvnitř něj hořelo, ale necítil bolest. Vypadal vyrovnaně, ležel klidně, držel se dámy za ruku. Popisovala mu svůj život v Římě a co dělají děti. Před odchodem ho něžně pohladila po čele. Vypravil ze sebe ještě několik slov. „Jsem v dobrých rukou, uvidíme se zítra.“ V půl šesté se pruská dáma s pacientem označovaným „Reinhardt“ rozloučila. Věděla, že konec se blíží. Téhož dne večer pacient přijal biskupa. Podle biskupova sdělení mu pacient ležel v náručí a vydechl svá poslední slova. Zaznělo tvrzení, že jeho stav někdo způsobil úmyslně, a byl označen pachatel. Minulo mnoho let, než se o slovech, jež pacient údajně pronesl o samotě s biskupem, dozvěděl i někdo další. Pacient se nedožil druhého dne. Několik dní nato návštěvnice napsala vdově Charlottě Wächterové. Na deseti rukou psaných stránkách vylíčila, jak se s Wächterem před několika týdny – krátce po jeho příjezdu do Říma – seznámila. „Pověděl mi o Vás, o dětech, o všem, co mu bylo v životě drahé.“ „Reinhardt“ návštěvnici vyprávěl o své práci před válkou i během ní a popsal jí následující léta, strávená vysoko v horách. V dopise se psalo, že byl neklidný, a padla zmínka o výletu mimo Řím. Jméno navštíveného místa ani osoby pisatelka neuvedla. Závěr dopisu tvořil stručný záznam diagnózy. Podle lékaře smrt způsobila „akutní atrofie jater“, což je forma „vnitřní otravy“, snad z jídla nebo z vody. Pisatelka vyjádřila přesvědčení, že Charlottě jistě bude scházet její „optimistický druh a přítel“. Myslete na děti, dodala: potřebují odvážnou a šťastnou matku. „Tím, co na Vás Váš muž měl nejraději, byla Vaše nezdolná radost a schopnost stát oběma nohama na pevné zemi.“ Těmito slovy její dopis, v němž pacientovo skutečné jméno nepadlo, končil. Dopis nesl datum 25. července 1949. Z Říma byl přepraven do Salcburku a tam doručen Charlottě Wächterové a jejím šesti dětem. Charlotte si dopis schovávala třicet šest let. Po její smrti v roce 1985 se spolu s další osobní pozůstalostí stal majetkem jejího nejstaršího syna, Otta ml. Otto ml. zemřel v roce 1997 a dopis zdědil čtvrtý ze sourozenců, syn Horst. Ten obýval ohromný, impozantní, prázdný a polorozpadlý zámek ve staré rakouské vesnici Hagenbergu na půl cesty mezi Vídní a Brnem. Zde dopis mnoho let takřka v utajení zůstal. Dvacet let nato jsem však jednoho mimořádně chladného dne Horsta na zámku navštívil. Byl jsem mu představen před několika lety a věděl jsem, že má v držení mnoho tisíc stran matčiny pozůstalosti. Ve vhodnou chvíli jsem se ho zeptal, zda bych mohl vidět originál dopisu pruské dámy. Odpověděl kladně, vyšel z kuchyně, vystoupal po příkrých kamenných schodech, vešel do svého pokoje a přistoupil ke staré dřevěné skříni se skleněnou výplní, postavené vedle postele a fotografie Horstova otce v uniformě SS. Vytáhl dopis, vzal ho s sebou do kuchyně, položil ho na starý dřevěný stůl a začal ho číst nahlas. Přeskočil mu hlas a zničehonic se rozplakal. „Není to pravda.“ „Co není pravda?“ „Že otec zemřel na nemoc.“ Jeho klidný, mírný hlas se prolínal s praskotem polen v kamnech. Zatímco mluvil, pozoroval jsem obláček, který mu stoupal od úst. Znal jsem Horsta pět let. Vybral si tuhle chvíli, aby mi sdělil tajemství: své přesvědčení, že jeho otce někdo zabil. „Co je pravda?“ I LÁSKA „Neznal jsem Vídeň mezi válkami a jsem příliš mladý, než abych si pamatoval starou Vídeň se Straussovou hudbou a strojeným kouzlem nenucenosti…“ — Graham Greene, Třetí muž, 1949 kapitola první 2012 Hagenberg Všechno začalo návštěvou u Horsta Wächtera na jaře 2012. Tehdy mne čtvrtý potomek Otta a Charlotty Wächterových poprvé přivítal u sebe doma. Přešel jsem neužívaný vodní příkop a dřevěnou branou vstoupil do zámku Hagenberg. Uvnitř mne uvítal zatuchlý pach a vůně páleného dříví, kterou byl Horst načichlý do poslední nitě. Popili jsme čaj, seznámil jsem se s jeho ženou Jacqueline, pověděl mi o dceři Magdaleně a pěti sourozencích. Dozvěděl jsem se také už tehdy o matčině pozůstalosti, i když uplynulo mnoho let, než jsem si ji mohl celou prohlédnout. Ta návštěva byla plodem náhody. O rok a půl dřív jsem navštívil ukrajinský Lvov a pronesl tam přednášku o zločinech proti lidskosti a genocidě. Navenek se jednalo o návštěvu právnické fakulty, ve skutečnosti mne ale do města hnala touha najít dům, kde se narodil můj dědeček. V roce 1904 neslo město Leona Buchholze – regionální metropole rakousko-uherské říše – úřední označení Lemberg. Měl jsem v úmyslu zaplnit mezery v Leonově životní historii a zjistit, co se stalo s jeho rodinou, o které nikdy nevyprávěl. Chtěl jsem poznat jeho a svou identitu. Našel jsem Leonův dům a zjistil jsem, že počátky genocidy a zločinů proti lidskosti – právně definovaných v roce 1945 – lze vysledovat do jeho rodného města. Výsledkem mých cest byla kniha East West Street (Východo- -západní ulice), v níž líčím příběhy čtyř mužů: Leona, jehož početná rodina ze Lvova a okolí byla vyhlazena během holokaustu, Hersche Lauterpachta a Rafaela Lemkina, taktéž lvovských rodáků, kteří do norimberských procesů a mezinárodního práva uvedli pojmy zločinů proti lidskosti a genocidy, a za čtvrté Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který do Lvova dorazil v srpnu 1942 a pronesl tu řeč, po níž následovalo vyhlazení Židů v Haliči. Počet obětí Frankova jednání, z nichž byl v Norimberku usvědčen a za něž byl oběšen, dosáhl čtyř milionů. Patřily mezi ně rodina Buchholzova, Lauterpachtova a Lemkinova. Při práci na tomto projektu jsem narazil na pozoruhodnou knihu o Hansi Frankovi od Niklase Franka, nazvanou Otec. Kontaktoval jsem autora a sešli jsme se na terase příjemného hotelu nedaleko Hamburku. Niklas věděl, že se o Lvov zajímám, a v rozhovoru zmínil jméno Otta Wächtera. Wächter byl faktickým zástupcem Hanse Franka – v letech 1942–1944 zastával funkci okupačního guvernéra ve Lvově – a Niklas se znal s jeho synem Horstem. Jelikož jsem se o město zajímal a dědečkova rodina zahynula v době Wächterova působení, nabídl mi Niklas, že nás seznámí. Připojil mírné varování: zatímco Niklas na svého předka pohlížel záporně („S výjimkou svého otce jsem proti trestu smrti,“ řekl mi během první hodiny od seznámení), Horst svého otce vnímal příznivěji. „Ale bude vám sympatický,“ řekl mi Niklas s úsměvem. Horst na informaci o mně zareagoval vstřícně. Odletěl jsem z Londýna do Vídně, půjčil si auto a zamířil přes Dunaj na sever kolem vinic a kopců do starobylé vesničky Hagenbergu. Cestou jsem cítil jisté rozechvění, protože Otto Wächter skoro nepochybně měl svůj podíl na osudu dědečkových příbuzných ve Lvově a okolí, kteří za jeho vlády až na jednu výjimku přišli o život. Z historických líčení této doby jako by jeho jméno bylo vygumované. Vyrozuměl jsem, že to byl Rakušan, manžel, otec, právník a vysoce postavený nacista. Roku 1934 byl zapleten do atentátu na rakouského kancléře Engelberta Dollfusse. Když nacisté při anšlusu v březnu 1938 napochodovali do Rakouska, obdržel ve Vídni, kde tehdy bydleli mí prarodiče, vysokou pozici v nové vládě. Následně byl jmenován guvernérem okupovaného Krakova a poté v roce 1942 guvernérem Lvova. Po válce beze stopy zmizel. Chtěl jsem se dozvědět, co se s ním vlastně stalo a zda jej dostihla spravedlnost – a hodlal jsem na toto pátrání vynaložit všechny síly. Má cesta započala. Britský specialista na mezinárodní právo Philippe Sands (1960) svůj obor vyučuje na University College v Londýně a zároveň je činný jako právní zástupce před mezinárodními soudními dvory. Profesní zájem o problematiku genocidy a zločinů proti lidskosti spojený s osobní historií potomka obětí holokaustu jej přivedly k pátrání, v němž se velká historie právních kategorií a kolektivních událostí proplétá s individuálními osudy včetně autorova vlastního. Plodem tohoto výzkumu je jak Krysí stezka, tak East West Street (Východo-západní ulice) z roku 2016, za niž získal význačné ocenění Baillie Gifford Prize a jejíž české vydání připravuje Prostor na rok 2022. Z anglického originálu The Ratline: Love, Lies and Justice on the Trail of a Nazi Fugitive, vydaného nakladatelstvím Weidenfeld & Nicolson v roce 2020, přeložil Martin Pokorný, 576 stran. Kniha vyjde 18. března 2021 v nakladatelství Prostor. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-29 10:06:02
U knihovny s Petrem Bílkem: Smysl domácí bibliotéky se vyjevuje právě teď
Přikázáni k domácímu pobytu začínají mít čtenáři problém. Knihovny zavřené, knihkupectví pod zámkem, sousedi se s nimi odmítají bavit, natož jim půjčovat knihy. A o čtečkách a kompjúterech se fajnšmekrům na beletrii radši ani nezmiňujte. Pochybovači o smyslu domácích biblioték dostávají v těchto týdnech za vyučenou. Kdo se zkrátka nechce nechat odírat internetovými prodejci knih, stojí před svými policemi literatury a hledá, jestli všechny ty svazky už skutečně přečetl. Listuje v paměti a nad jednotlivými tituly se mu vybavují situace, ve kterých nebo při kterých je měl v ruce poprvé, kdy je četl a co mu z četby utkvělo. Bere ty emocionální značky na trase svého života do rukou, nalistuje první stránku a už ho to nepouští. Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky (Československý spisovatel 1965) Tahle novela má štěstí, že je napsaná česky. Hrabal měl smůlu, že je napsaná česky, protože kdyby byla napsaná anglicky, dostal by za ni Nobelovku. Ve skutečnosti však nemohly být Ostře sledované vlaky stvořeny něčím jiným než češtinou. Míza jejich vět je z Polabí a jen v našich krajích se ví, že výpravčí Hubička znamená taky polibek a že elév Hrma je Venušin pahorek. Kde jinde se dalo tak rozkošnicky tetelit v nadávkách (to prase jedno huňatý, vepřový, ta hyéna skvrnitá, inspektorská zahrádka je v prdeli) než v oficínách malých nádraží, která už vzala za své? Poprvé jsem tento svazeček z úžasné edice Život kolem nás slupnul v patnácti letech. Repríza v koronavirové klauzuře potvrdila nadšení někdejšího puberťáka. Ivan Vyskočil: Malé hry (Mladá fronta 1967) Takhle se v Čechách skutečně psávalo. Vyskočil (1929–2019) tak ovšem nejen psal, ale taky četl, přednášel a hrál. Jeho variantní historky se nechávaly unášet mluvenou řečí a větvily se po způsobu delty Dunaje. Sám na sobě jako by zkoušel, kam ho hlava donese, co mozek unese, kdy potká svůj obraz a kdy se s ním v očích okolí rozejde. Vzrušovala ho otázka identity, a to nejen člověka, ale také vyprávěného příběhu a koneckonců žitého života. Odmítal přijímat předem napsané a fixované party na jevišti a svou kreativitou vznášel tehdy zřetelně pociťovaný a chápaný nárok, aby i širší dobový společenský kontext zůstával otevřený, aby se osvobodil z rigidity. A ještě jedno interesantní faktum: „A ještě pro ten celek a úplnost a taky pro zajímavost bych dodal, že z téhle mé povídky (Návštěva čili návštěva) pro jeviště vznikla za mé roční spolupráce hra Zahradní slavnost.“ Tu máš, čerte, kropáč! Milena Slavická: Ona (Torst 2018) S touto knihou jsem vyklouzl z Městské knihovny těsně předtím, než ji zavřeli. Zaujala mě v regále proto, že jsem před časem s příjemným překvapením přečetl od Slavické román Hagibor. Tady se autorka pokouší v povídkách akcentovat vnitřní svět hrdinek, které se jako vedlejší postavy vyskytly v textech Franze Kafky, Samuela Becketta, Henryho Millera, Milana Kundery, Thomase Bernharda, Torgnyho Lindgrena a Michela Houellebecqa. Motiv takového konceptu není úplně jasně ohraničen, pokud nebudeme chtít přistoupit na to, že mužský a ženský pohled na svět se liší, a že tedy mají pravdu ti, kdo liší literaturu na mužskou a ženskou. Jako každý koncept poněkud suché, ale jako intelektuální hra to slušně obstojí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-09 13:00:00
Americký exprezident Bill Clinton se příští týden vrací do Prahy. Důvod je zřejmý: v úterý uběhne 25 let od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v březnu 1999. Někdejší hlava USA nebude v Česku poprvé. Hojně se připomíná návštěva z ledna 1994, kdy Clinton zavítal mimo jiné do jazzového klubu Reduta či do hospody U Zlatého tygra. Návštěva z roku 1994 je ale až druhá.
Čas načtení: 2024-03-09 13:00:00
Americký exprezident Bill Clinton se příští týden vrací do Prahy. Důvod je zřejmý: v úterý uběhne 25 let od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v březnu 1999. Někdejší hlava USA nebude v Česku poprvé. Hojně se připomíná návštěva z ledna 1994, kdy Clinton zavítal mimo jiné do jazzového klubu Reduta či do hospody U Zlatého tygra. Návštěva z roku 1994 je ale až druhá.
Čas načtení: 2024-03-14 09:38:00
Vzácná návštěva z Manily: Pavel přivítal na Hradě filipínského prezidenta Marcose
Do Prahy přijela vzácná návštěva z jihovýchodní Asie. Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší dnes zahájil svou oficiální návštěvu Česka. Na Hradě se setkal s prezidentem Petrem Pavlem, později pak zamiří za premiérem Petrem Fialou (ODS) i předsedy obou komor Parlamentu. Zítra Marcos s Pavlem zahájí Česko-filipínské obchodní fórum v Černínském paláci.
Čas načtení: 2024-03-15 05:00:00
Premiéra Návštěvy na zabití: Závislá Medvecká a slavní s mladšími kopiemi!
Asi by to nikdo nečekal, ale čerstvě sedmdesátiletá Taťjana Medvecká každý den visí na internetu. „Je to zatím moje jediná závislost. Ale pořádná,“ řekla herečka. „Každé ráno vstávám s tím, že pustím net a budou tam nějaké dobré zprávy,“ dodala po premiéře komedie Návštěva na zabití.
Čas načtení:
Návštěva prezidenta Petra Pavla a paní Evy Pavlové ve Zlínském kraji
Prezident republiky Petr Pavel s manželkou Evou Pavlovou navštíví ve dnech 16. a 17. dubna 2024 Zlínský kraj. V případě zájmu o akreditaci tak učiňte pomocí tohoto odkazu: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/akreditace. Program návštěvy(změna programu vyhrazena) úterý 16. dubna08:30 Návštěva TON, Bystřice pod Hostýnem 10:00 Návštěva Základní a Mateřské školy Mysločovice vč. besedy s žáky11:05 Krajský úřad Zlínského kraje &…
Čas načtení:
Aktualizovaný program návštěvy prezidenta republiky ve Zlínském kraji
Prezident republiky Petr Pavel navštíví ve dnech 16. a 17. dubna 2024 Zlínský kraj. Program návštěvy(aktualizace k pondělí 15. 4. 2024, změna programu vyhrazena) úterý 16. dubna08:30 Návštěva TON, Bystřice pod Hostýnem 10:00 Návštěva Základní a Mateřské školy Mysločovice vč. besedy s žáky11:05 Krajský úřad Zlínského kraje …
Čas načtení: 2024-04-16 10:12:00
Petr Pavel ve Zlínském kraji: Fachmanem v bílé košili v továrně na nábytek
Prezident Petr Pavel zahájil dvoudenní návštěvu Zlínského kraje. Na úvod programu si vyzkoušel výrobu nábytku ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem. Prezidenta čeká mj. i návštěva Vrbětic.
Čas načtení: 2024-04-16 13:40:00
Prezident Petr Pavel zahájil dvoudenní návštěvu Zlínského kraje. Na úvod programu si vyzkoušel výrobu nábytku ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem. Prezidenta čeká mj. i návštěva Vrbětic. V diskuzi se žáky na zkladní škole se pak první muž státu přiznal, že dělal lumpárny a byl postrachem svých rodičů.
Čas načtení: 2024-04-18 10:02:00
Drulák: Tomuto člověku se vyplatil Fiala v Bílém domě. Není to Čech
„Byla to čistě rituální návštěva, která měla potvrdit naši absolutní loajalitu Washingtonu,“ hodnotí politolog, expert na mezinárodní vztahy a bývalý diplomat Petr Drulák přijetí Petra Fialy v Bílém domě. Návštěva podle něho neměla žádný obsah, tedy krom jediné věci. „Fiala má Fotku z Oválné pracovny, to je vše,“ míní profesor Drulák s tím, že jediný, kdo může z Fialovy cesty profitovat, je ukrajinský prezident Zelenský.
Čas načtení: 2024-04-29 09:22:00
V Praze se uskutečnilo historicky první česko-ukrajinské AI Fórum
Praha 29. dubna 2024 (PROTEXT) - Končí čtyřdenní návštěva ukrajinských expertů se specializací na téma umělé inteligence v Praze a okolí. V jejím rámci se třináctičlenná skupina ukrajinských odborníků z podnikatelských organizací, klastrů, univerzit i jednotlivých firem setkala se svými českými protějšky a absolvovala také program AI Fóra Česko & Ukrajina, které se konalo ve středu 24. dubna na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Organizátorem celé mise bylo sdružení CzechInno, ze svých fondů ji podpořily Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvo zahraničních věcí ČR.Nápad uspořádat misi specificky zaměřenou na téma umělé inteligence vzešel v loňském roce poté, co byla navázána intenzivní česko-ukrajinská spolupráce v oblasti prvních tří stěžejních témat podpory rozvoje digitálních inovací. Těmi jsou témata chytrých měst a regionů, chytré průmyslové výroby a kyberbezpečnosti. Rozšíření tematiky na oblast umělé inteligence pak bylo dalším logickým krokem, protože právě její vývoj souvisí jak s tematikou implementace nových technologií v průmyslu, ve veřejné sféře a má take nezanedbatelné kyberbezpečnostní konotace.“Intenzivní spolupráci s ukrajinskými partnery na poli podpory pronikání digitálních inovací do praxe ve firmách i veřejném sektoru jsme zahájili bezprostředně po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022,” komentuje historii vzájemné spolupráce výkonná ředitelka sdružení CzechInno Tereza Šamanová. “Překvapila nás nejen technologická vyspělost ukrajinských firem, které mohou svými novinkami vyvinutými i za podmínek, které na Ukrajině aktuálně panují, směle konkurovat svým zahraničním protějškům, ale zejména houževnatost a konzistentní přístup našich ukrajinských partnerů ke vzájemné spolupráci. Oba tyto aspekty nás neustále utvrzují v tom, že další prohlubování česko-ukrajinské technologické i obchodní spolupráce – a specificky např. na poli posilování kyberbezpečnosti a rozvoje umělé inteligence v nejrůznějších oblastech lidské činnosti – dává veliký smysl a jsme připraveni ji podporovat v našich aktivitách a projektech,” dodává Tereza Šamanová.Prahu a Dolní Břežany tak v tomto týdnu navštívilo celkem 13 ukrajinských expertů, jejichž cílem bylo nalézt své české protějšky pro společné projekty na podporu vývoje a implementace modelů umělé inteligence ve čtyřech oblastech: v průmyslu, péči o životní prostředí, zdravotnictví a ochraně veřejné bezpečnosti.Hlavním bodem programu mise bylo AI Fórum Česko & Ukrajina, které sdružení CzechInno ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, které v rámci vlády drží v gesci rozvoj umělé inteligence, uspořádalo ve středu 24. dubna právě v Praze v budově ministerstva průmyslu.Hlavním cílem fóra byla podpora B2B spolupráce v oblasti umělé inteligence (AI) mezi Českou republikou a Ukrajinou. Akce nabídla informační platformu, možnost navázání kontaktů a networking pro zájemce z obou zemí. Svými úvodními slovy akci otevřeli zástupci české vlády – vrchní ředitel sekce EU a zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR David Müller a vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Oba zdůraznili, že součástí dlouhodobé a konzistenční podpory české vlády směřované na Ukrajinu je i podpora budování intenzivnějších obchodních vztahů a také podpora budování kapacit ukrajinských struktur ve vztahu k perspektivnímu vstupu Ukrajiny do EU. Za to jim i české vládě z ukrajinské strany poděkoval ve svém úvodním slovu chargé d’affaires Velvyslanectví Ukrajiny v Praze Vitalij Usatyj.“Rád bych zdůraznil, že pro zájemce o hlubší česko-ukrajinskou spolupráci jsou zde k dispozici dva programy v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, z nichž lze ihned podpořit společné česko-ukrajinské projekty: program Aid for Trade Ukraine, jehož cílem je pomoci Ukrajině s nápravou škod způsobených válkou prostřednictvím zapojení českých společností, a také program Capacity Building for Ukraine, který je zaměřen na předávání českého know-how nejen v oblasti integrace do EU,” uvedl k tomu vrchní ředitel Sekce EU a zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR David Müller. “Budeme se tedy, i v návaznosti na AI Fórum Česko & Ukrajina a na misi k tématu umělé inteligence, těšit na další prohlubování česko-ukrajinské spolupráce a na nové projekty podané do těchto programů,” uzavřel David Müller.Program akce následně představil škálu informací a zejména konkrétních tipů na prohloubení česko-ukrajinské spolupráce v oblasti strategické podpory rozvoje umělé inteligence a zejména jejího využívání v praxi v průmyslu i dalších oblastech.Lucie Schaffelhoferová z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR představila čerstvě aktualizovanou Národní strategii umělé inteligence a z druhé strany vedoucí mise ukrajinských expertů Alexandre Yurchak – prezident Ukrajinské klastrové aliance a předseda ukrajinské Asociace inteligentní automatizace – shrnul aktuální situaci ve strategické podpoře i faktickém rozvoji umělé inteligence na Ukrajině: ta sice dosud nemá svou vládní strategii rozvoje umělé inteligence, ale ukrajinské firmy i výzkumné organizace jsou v oblasti vývoje i nasazení AI v praxi velmi aktivní a připravené k okamžité spolupráci se svými českými protějšky.V programu akce se následně představilo na patnáct konkrétních nabídek spolupráce z české i ukrajinské strany v oblasti nasazení umělé inteligence v průmyslu, ochraně životního prostředí, zdravotnictví i posilování veřejné bezpečnosti. Účastníky zaujal například projekt “Smart Bucha”, jehož cílem je - a to i s pomocí českých chytrých technologií - posílit bezpečnost obyvatel malých měst v okolí Kyjeva a zvýšit schopnost jejich okamžité reakce na abnormální či krizové situace. Inspirací pro něj byla loňská návštěva delegace k tématu chytrých měst a regionů v Plzni: tam jsou v návaznosti na iniciativu Správy informačních technologií města Plzně chytré technologie včetně zvukových detektorů s umělou inteligencí, chytrých kamer, dronů se strojovým viděním nebo robotů umožňujících prohledávání a záchranu osob v těžko přístupných prostorách součástí integrovaného záchranného systému kraje a systémů pro řízení dopravy v městě Plzni.Obsah akce shrnul ředitel spolku prg.ai Lukáš Kačena slovy: “Dnes jsme slyšeli spoustu tipů k prohloubení spolupráce, důležité je ale nezůstat jen u slov a přejít od nich k činům: pojďme tedy pokračovat v započaté spolupráci a prohlubovat ji na dalších společných projektech.”Příští misí ukrajinských expertů, kterou připravuje sdružení CzechInno za podpory ministerstva průmyslu a ministerstva zahraničních věcí, bude tematická mise věnovaná chytrému průmyslu. Její zástupci zamíří v říjnu na Mezinárodní strojírenský veletrh 2024 a v rámci svého programu navštíví výzkumné a firemní provozy v Brně a okolí s cílem identifikovat témata dalších společných česko-ukrajinských projektů.Mise ukrajinských expertů do ČR k tématu Umělá inteligence se uskutečňuje v rámci programu PROPED 2024, který podpořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MInisterstvo zahraničních věcí ČR a na jeho realizaci se podílí Velvyslanectví ČR v Kyjevě s organizační pomocí sdružení CzechInno.Konference AI Fórum Česko & Ukrajina je zařazena do kontextu podpory česko-ukrajinské B2B spolupráce v oblasti digitálních inovací, jejímž koordinátorem je na české straně sdružení CzechInno, na ukrajinské straně pak Ukrajinská klastrová aliance.Jejími hlavními tématy jsou chytrá města a regiony, chytrý průmysl, kyberbezpečnost a umělá inteligence. Ke všem těmto tématům jsou organizovány tematické mise, konference a bilaterální setkání odborníků s cílem identifikovat témata pro projekty obchodní i strategické spolupráce mezi Českem a Ukrajinou v bezprostřední souvislosti s tématem implementace digitálních inovací v oblasti průmyslu i do správy věcí veřejných.Ta může být podpořena např. z programů Aid for Trade - Ukraine nebo Capacity Building for Ukraine, které implementuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.Zdroj: CzechInno ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-05-05 20:26:00
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu Francie, informovala agentura AFP s odkazem na čínská státní média. Proti návštěvě chystají ve francouzské metropoli demonstrace Ujguři a Tibeťané. Návštěva čínského vůdce má být oslavou 60 let od navázání francouzsko-čínských diplomatických styků.