EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || <p>Před lety jsem se rozhodl doplnit si vzdělání a číst především knihy, které u nás nevyšly. Zejména o ekonomii a společnosti. Otevřely se mi uplně nové obzory. Jména, která jsem znal okrajově. Takový J. Stiglitz (Nobelova cena za ekonomii 2001). V češtině vyšly 3 knihy. Spíše ty okrajové. Jeho popularizační práce věnované ekonomii nerovnosti a globalizaci česky nejsou. David Harvery: vyšla jedna kniha, stěžejní díla jako Stručná historie neoliberalismu nebo Stav postmoderny nevyšly. Ano, je to moderní marxista, ale česky se nedozvíte, že jeho kritika současného vývoje neoliberální demokracie je zajímavá a pádná.</p> <p>Robert Reich: vyšlo Dílo národů, ale chybí Záchrana kapitalismu. Reichova analýza současného kapitalistického systému a jeho dopadu na nerovnost je často citována v diskusích o ekonomické nerovnosti a sociální spravedlnosti.</p> <p>Je dobré, že od jihokorejského ekonoma Ha-Joon Changa vyšly dvě knihy, ale jeho zásadní Kicking Away the Ladder: Development Strategy in Historical Perspective v češtině nevyšla. Přitom je to Changova kritika tradičních názorů na ekonomický rozvoj a politiku.</p> <p>Od Mariany Mazzucato nevyšlo nic. Její The Entrepreneurial State: Debunking Public vs. Private Sector Myths byla pro mě šok. Vyargumentovaná kniha, která ukazuje, jak za řadou ekonomických úspěchů stály pobídky státu. A že role státu ve stimulaci ekonomiky je důležitá.</p> <p>od nobelisty Paula Krugmana naštěstí česky vyšla jeho zásadní Návrat ekonomické krize. Jeho nejnovější Arguing with Zombies vyšla 2020, česky zatím není, ale to zpoždění je běžné. Krugman, i když je do leva, je u nás vcelku populární, asi proto, že je opravdu čtivý.</p> <p>A pojďme na další nobelisty: R. Thaller (nobelovka 2017) má vydané obě knihy, jak Šťouch, tak Neočekávané chování. Cenu dostal za behaviorální ekonomii a knihy jsou super. Pokud vás zajímá ekonomika chování a rozhodování lidí, jděte do nich, ale to už předpokládám máte i Kahnemana (Melvilové ho udělali perfektně).</p> <p>Robert Shiller (Nobelovka 2013 za empirickou analýzu cen aktiv) má česky tři knihy, ale staré, ne Irrational Exuberance a nebo poslední Narrative Economics: How Stories Go Viral and Drive Major Economic Events. Ale je vidět, že cenová analýza se publikuje ráda a dobře.</p> <p>Amartya Sen (Nobelovka 1998 za příspěvky k ekonomii blahobytu a sociální volby) má jednu knihu česky, Etika a ekonomie, což jsou tři přednášky. Její stěžejní díla česky nevyšla.</p> <p>Daren Acemoglu má česky druhou knihu, ta mu právě vychází, Úzký koridor (s J. Robinsonem), který navazuje na Proč státy selhávají. Asi je jasná tematika, jinak se ale v ostatních knihách věnuje teorii růstu a vlivu moderních technologií na růst. Profesor MIT, obojí čtěte.</p> <p>Elinor Ostrom, Nobelovka 2009 za teorii společných zdrojů. Enormně důležitá kniha Governing the Commons. Česky nevyšla žádná její práce.</p> <p>Mohl bych pokračovat. Od autorů, kteří mají Nobelovku za ekonomii toho u nás vyšlo málo. I z tohoto průřezu, natož z mojí tabulky knih je patrné, že vychází především věci věnované chování, trhu, oceňování. Kritcké práce o neoliberalismu podstatně méně i když od Varoufakise třeba 2 knihy a ten už je braný jako silná levice. Jeho stěžejní díla ovšem česky také nejsou. Jeho Hovory k dceři o ekonomii si ovšem dejte.</p> <p>Je to důležité? Je. Uniká nám velký směr ekonomie a společenských věd: nerovnost, chudoba. Neumíme o něm diskutovat, uvažovat. Díky za české “klasiky” žánru Pavla Pospěcha, Ondřeje Prokopa, Tomáše Sedláčka. Myšlenky označujeme za levicové, za fuj, za komunismus. Tak čtěte.</p> <p>Co je za tím? Podle mě hlavní dva důvody jsou, že v českém vnímání jde o okrajová témata (nerovnost, chudoba, rozdělená společnost, to přeci nám nehrozí), takže se tomu nikdo nevěnuje. Ve skutečnosti je to ale naše stěžejní téma pro dalších dvacet let, jenže místo toho, abychom stavěli na tom, co už někde někdo odpracoval, budeme vymýšlet kolo, až si problému všimneme. Takže zase pozdě. Čili čtenáři to nepožadují, autoři to nevydávají.</p> <p>Má to řešení? Má. Nějakou pobídku k vydání. Ať již státní (ano, stát podporuje řadu literatury) nebo soukromou. Pamatuju se, jak jsem nějakým drobným příspěvkem podpořil vydání jedné libertariánské ekonomické knihy a libertariáni mě pak propírali v diskusích, proč jsem to asi udělal. Důvod je pořád stejné: silné myšlenky mají zaznít a máme vědět, jak se k nim vztahujeme, jaké máme vůči nim argumenty, případně zda autor neměl v něčem pravdu. Nelze je ignorovat, neposlouchat je, protože to je právě to, na čem dneska dojíždíme a čím si rozdělujeme společnost.</p>
--=0=--
---===---Čas načtení: 2011-10-19 13:00:00
Saucony x Bodega / Neskutečná klasika
Tenisky značky Saucony sice nepatří mezi nejvýznamnější na trhu, ovšem v našich srdcích určitě nehrají vedlejší roli. V poslední době připomíná příběh labelu Saucony také značka ellesse, která přichází s několika novými kousky. Z dílny Saucony nevycházejí četné kolekce, což je pravděpodobně i cest ...
Čas načtení: 2020-10-11 21:01:25
Vitamin D sice posiluje imunitu, pozor si ale dejte na předávkování
Náš národ se jako už tolikrát rozdělil na dva nesmiřitelné tábory – jedni pandemii Covid-19 odmítají a vysmívají se jí jako zbytečně nafouknuté bublině, druzí z hrůzy skoro nevycházejí a děsí se, že příště budou na řadě právě oni. Ať na tuto nemoc máte jakýkoliv názor, měli byste stejně vždy a za všech okolností myslet především na své zdraví. A podzim je pro naši imunitu obzvlášť namáhavým obdobím.
Čas načtení: 2008-03-24 00:00:00
Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo. Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu. A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme. Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou! Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo. Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné. Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře. Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí. O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína". K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka. Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli: Šašek a král V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl? Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat. Poprava a kuličky Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít? Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh: Krokodýlí řeka V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili. Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag. Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc. Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh. Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene. Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí. Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví? Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to. Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru. Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce. Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.
Čas načtení: 2024-02-24 12:00:00
Češi versus dluhy. Každý desátý se chová při zadlužování vysoce rizikově
Zatímco hypotéky jsou pro mnoho lidí jediným způsobem, jak dosáhnout na vlastní bydlení, nejrůznější formy spotřebitelských půjček už jsou často zbytečným rizikem. Právě na financování spotřeby se zaměřil nedávný průzkum agentury Ipsos pro Českou bankovní asociaci. A Češi z něj nevycházejí úplně nejlépe. Podívejte se na nejproblematičtější fakta, jak je sestavil týdeník 5 plus2.
Čas načtení: 2024-03-30 07:21:29
Jedli křesťané ve středověku hlavy svých nepřátel?
Pohraniční hvozdy mezi Lužičany a Knovízany na našem území střeží v pravěku hradiště obou kultur. I když hospodaří podobně, nevycházejí spolu dobře. „Na ně! Zabte je!“ dodávají si odvahu do boje Knovízané. V bitce padne několik Lužičanů, z dalších se stávají zajatci a oběti rituálních obřadů. Knovízský muž se snaží ostrým nástrojem odseknout úpon šlachy od
Čas načtení: 2024-04-06 21:04:00
Bezhlavé nakupování zboží vám může zničit život, varuje odborník
V Česku přibývá lidí závislých na nakupování. Takzvaný shopaholismus je podle odborníků stejně nebezpečný jako třeba závislost na alkoholu. Psychologové upozorňují, že chorobnému nakupování většinou propadnou lidé, kteří nejsou spokojeni se svým životem a nová věc jim pak na chvíli přinese pocit štěstí a radosti. Problém je, že tito lidé často nevycházejí s penězi a berou si půjčky.
Čas načtení: 2024-04-22 11:12:47
Šest gólů nevadí. I kdybychom jich dostali deset, tak příště se začíná od nuly, říká Polášek
Sudé zápasy finále hokejistům Třince zatím nevycházejí. Ve druhém na ledě Pardubic i ve čtvrtém doma inkasovali šest gólů. Podle obránce Adama Poláška ale druhá vysoká porážka na další vývoj série vliv mít nebude.
Čas načtení: 2024-04-28 07:15:00
V pondělní Ulici se bude plakat, nadávat a citově vydírat. Krušný den čeká Irenu, Magdu i Kristýnu
I když se člověk snaží, jak může, někdy mu věci prostě nevycházejí podle představ. Magda by ráda podpořila Matěje, ale cítí, že by to bylo spíš na škodu. Irena si kvůli Soně myslí, že ve funkci ředitelky selhává. Kristýna by uvítala, kdyby Dalibor pohnul s rozvodem, ale ten to nijak neřeší.
Čas načtení: 2024-06-06 18:27:33
Šperky, které by neměly chybět v žádné šperkovnici
Jsou šperky, které si na sebe vezmete párkrát a pak na ně zapomenete. A pak jsou šperky, které budete nosit s chutí každý den. A právě takové vám představíme v tomto článku. Stejně jako šatník by měl obsahovat základní dobře kombinovatelné prvky, tak i ve šperkovnici byste vždy měli najít kousky, které jsou nadčasové a podrží vás v každé situaci. Které to jsou? Diamantové pecky Minimalistické náušnice, jejichž kouzlo spočívá v neopakovatelném třpytu. Pecky s diamanty rozzáří váš obličej, přitom jsou tak lehké a pohodlné, že je při nošení ani nepocítíte. Provedou vás náročným dnem v práci a oslní na večerní párty. Zkrátka univerzální šperk, který navíc sluší každé ženě. Kruhové náušnice Mezi šperky, které nikdy nevycházejí z módy, patří zcela jistě zlaté náušnice kruhy. Vmžiku jimi docílíte elegantního vzhledu, ale dnes se nosí i k méně formálnímu nebo sportovními outfitu. Stačí, když si vyberete ty, které budou sedět k vaší tváři a osobnosti nejvíc. Na výběr máte různou velikost i tloušťku, zvolit si můžete také kruhy ozdobené diamanty pro extra luxusní vzhled. Krátký náhrdelník choker Masivnější řetízek se strukturou nebo jemný řetízek s diamantem ke krku je typ šperku, který padne do všech druhů výstřihů. Užijete ho především v letních měsících, ale skvěle se hodí i ke korzetovým šatům nebo asymetrickým topům. Neztratí se ani v kombinaci s obyčejným basic tričkem. Když budete chtít docílit výraznějšího looku, navrstvěte k němu několik dalších řetízků v různých délkách. Řetízek s přívěskem Ke svetru, roláku nebo košili je delší řetízek s přívěskem naprosto nepostradatelný. Při výběru zlatého přívěsku můžete sáhnout po symbolickém motivu, a získat tak svůj osobní talisman. K nejoblíbenějším patří písmenka, medailonky, přívěsky s designem mince, srdíčka nebo podkovy. Vyberte si takový, který vás osloví na první pohled a nebojte se navrstvit více řetízků pro lehce bohémský vzhled. Perlový šperk... Čtěte více Příspěvek Šperky, které by neměly chybět v žádné šperkovnici pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2024-06-22 00:02:00
Kněžka Lilia Khousnoutdinová radí: Jak v létě přivolat do svého života lásku
K létu patří i nová setkání, vztahy a často i láska. Jak najít toho pravého? Proč vaše vztahy nevycházejí? A co s tím můžete dělat? S tím vám poradí kněžka Lilia Khousnoutdinová a její rituály.
Čas načtení: 2024-07-07 12:55:00
Doktorandi živoří. Kvůli podmínkám raději končí nebo odcházejí do ciziny
Doktorandi nevycházejí se svými nízkými platy, které se v některých případech pohybují pod minimální mzdou. Někteří proto studium ukončí a přesunou se do jiného oboru. Jiní si přivydělávají druhou prací, a tak nestíhají své doktorandské povinnosti a jsou ve stresu. Navíc mají doktorandi a doktorandky hybridní a nevýhodný pracovní status.
Čas načtení: 2024-08-04 10:24:00
Turisté, vraťte se domů. Řecké Santorini chce omezit počet návštěvníků
Evropské destinace trpí pod návalem turistů. Aktuálně jsou z cestovního ruchu znechuceni obyvatelé řeckého ostrova Santorini. Na místo proslavené bílými domy a západy Slunce dorazily tisíce turistů, místní radní kvůli tomu obyvatele vyzval, ať nevycházejí z domů. Od příštího roku chce tamní samospráva omezit počet lidí, kteří budou moct v jednu chvíli ostrov navštívit. S turisty ale bojují i další oblasti. V několika z nich obyvatelé v červenci proti turismu protestovali.
Čas načtení: 2024-08-29 17:35:03
Kapely se můžou stát vymírajícím druhem
Ohlášený comeback kapely Oasis po patnácti letech vzbudil zájem už nedoufajících fanoušků i hudebních publicistů. Britpopoví navrátilci pravděpodobně bez problémů vyprodají koncerty, nicméně nejsou jen exponáty jedné končící éry? V poslední době se totiž vynořuje otázka, jestli už kapely nevycházejí z módy.
Čas načtení: 2024-11-17 18:00:00
Armáda kvůli náboru uplatí lékaře i IT. Nevadí ani uchazeči s trestním vroubkem
Voják z povolání musí mít v současnosti čistý trestní rejstřík. Brzy se ale v Česku dostane do uniformy i člověk s trestní minulostí. Za určitých podmínek. Ministerstvo obrany předložilo novelu rozvolňující nejrůznější podmínky pro vojáky z povolání. Plán rozšířit řady armády totiž zatím nevycházejí podle představ. Jak zástupci resortu tvrdí, beze změn nastane riziková situace.
Čas načtení: 2024-11-17 18:00:00
Armáda kvůli náboru uplatí lékaře i IT. Nevadí ani uchazeči s trestním vroubkem
Voják z povolání musí mít v současnosti čistý trestní rejstřík. Brzy se ale v Česku dostane do uniformy i člověk s trestní minulostí. Za určitých podmínek. Ministerstvo obrany předložilo novelu rozvolňující nejrůznější podmínky pro vojáky z povolání. Plán rozšířit řady armády totiž zatím nevycházejí podle představ. Jak zástupci resortu tvrdí, beze změn nastane riziková situace.