Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-04-10 12:47:17

Rusové opět odložili start rakety Angara-A5 z nové rampy na kosmodromu Vostočnyj

I středeční pokus o start rakety Angara-A5 z nové startovní rampy kosmodromu Vostočnyj byl odvolán. Raketa měla vzlétnout v 11:00 SELČ a pár hodin před startem ruská vesmírná korporace Roskosmos avizovala, že je stroj připraven. Nakonec však byl – stejně jako v úterý – první testovací let těžké rakety z kosmodromu v Amurské oblasti na Dálném východě zrušen. K dalšímu pokusu má dojít ve čtvrtek.

Čas načtení: 2024-06-06 16:45:00

Muskova SpaceX poprvé dokončila testovací let lodě, s níž chce létat na Měsíc i na Mars

Americká společnost SpaceX ve čtvrtek na čtvrtý pokus poprvé dokončila testovací let svého obřího dopravního systému Starship, s nímž chce v budoucnu létat na Měsíc nebo na Mars. Na rozdíl od třetího testu se její vesmírná loď nerozpadla při klesání atmosférou, jakkoli ze záběru kamery bylo patrné, že z ní odlétají menší úlomky. Podle majitele SpaceX Elona Muska plavidlo po krátkém letu do vesmíru přistálo v oceánu s poškozeným křídlem.

Čas načtení: 2024-06-06 16:44:00

SpaceX poprvé dokončila testovací let lodě, s níž chce létat na Měsíc i na Mars

Společnost SpaceX dnes na čtvrtý pokus poprvé dokončila testovací let svého obřího dopravního systému Starship, s nímž chce v budoucnu létat na Měsíc nebo na Mars. Na rozdíl od třetího testu se její vesmírná loď nerozpadla při klesání atmosférou, jakkoli ze záběru kamery bylo patrné, že z ní odlétají menší úlomky. Podle majitele SpaceX Elona Muska plavidlo po krátkém letu do vesmíru přistálo v oceánu s poškozeným křídlem.

Čas načtení: 2024-06-06 17:40:00

Přistání na vodě potvrzeno! Muskova obří raketa poprvé úspěšně dosedla na hladinu moře

Společnost SpaceX na čtvrtý pokus poprvé dokončila testovací let svého obřího dopravního systému Starship, s nímž chce v budoucnu létat na Měsíc nebo na Mars. Na rozdíl od třetího testu se její vesmírná loď nerozpadla při klesání atmosférou,...

Čas načtení: 2024-08-08 10:43:00

Uvázlé astronauty Boeingu možná zachrání SpaceX, ale až za několik měsíců

Z několika dnů na oběžné dráze se mohou stát dlouhé měsíce. Tento scénář hrozí dvojici astronautů testovací mise Boeingu, kteří se měli vrátit z Mezinárodní vesmírné stanice zpět na Zemi 14. června. Vesmírná loď Starliner má totiž problémy, které mohou vést k tomu, že poletí zpět prázdná. Astronauty poté přiveze SpaceX.

Čas načtení: 2024-10-13 16:23:00

Křik radostí ve SpaceX. Obří vesmírná loď Starship úspěšně zvládla pátý testovací let

Společnost SpaceX dnes kontrolovaným dopadem kosmické lodi Starship do Indického oceánu zakončila pátý testovací let stejnojmenného dopravního systému. Let odstartoval okolo půl druhé odpoledne SELČ a trval zhruba hodinu, během které se nosná raketa Super Heavy poprvé vrátila na startovací rampu a vesmírná loď obletěla půlku Země.

Čas načtení: 2024-10-13 16:25:00

SpaceX popáté úspěšně otestovala kosmickou loď Starship, má sloužit k průzkumu hlubokého vesmíru

Společnost SpaceX v neděli kontrolovaným dopadem kosmické lodi Starship do Indického oceánu zakončila pátý testovací let stejnojmenného dopravního systému. Let odstartoval okolo půl druhé odpoledne SELČ a trval zhruba hodinu, během které se nosná raketa Super Heavy poprvé vrátila na startovací rampu a vesmírná loď obletěla půlku Země.

Čas načtení: 2024-10-25 10:20:51

Místo týdne 8 měsíců ve vesmíru. Testovací let Boeingu se změnil v drama

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) zažívá neobvyklou situaci. Zatímco se posádka mise Crew-8 společnosti SpaceX dnes vrací na Zemi, dvojice testovacích pilotů Boeingu – Suni Williams a Butch Wilmore – musí na svůj návrat ještě počkat. Původně přitom měli strávit ve vesmíru pouhý týden, přičemž na ISS přiletěli letos v červnu. Co stojí za dramatickým prodloužením jejich mise? Když Williams a Wilmore 4. června nastupovali do lodi Boeing Starliner, očekávali krátkou testovací misi. Jejich loď však během cesty postihly závažné technické problémy včetně úniků plynu a potíží s tryskami. NASA proto musela nechat Starliner i s astronauty zakotvený u ISS, zatímco

Čas načtení: 2018-10-05 10:00:43

Space Pioneer – prozkoumejte vesmír a pěkně si přitom zastřílejte v téhle akční hře pro Android

Máte rádi hry typu Space Marchals 1 + 2? Tak to vaše oči zabloudily na ty správné řádky, protože Space Pioneer těmto hrám velmi dobře konkuruje. Dokonce bych řekla, že v některých ohledech je o poznání lepší, než její slavný konkurent. Space Pioneer je akční hra viděná pohledem shora. Hlavní postava, vesmírný voják se v ní vydává […] Příspěvek Space Pioneer – prozkoumejte vesmír a pěkně si přitom zastřílejte v téhle akční hře pro Android pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: (Nová hra) Lawless je akční hra pro Android se spoustou rychlých přestřelek Akční sci-fi hra Overkill 3 vyjde na Android ještě letos na podzim (Nová hra) Akční vesmírná RPG hra Galactic Phantasy Prelude vás nechá volně objevovat vesmír ve stylu PC klasiky Freelancer (Recenze) Space Marshals – téhle Androidí sci-fi střílečce nechybí humor ani dostatek napětí Akční 3D FPS hra Dead Effect je jako kdyby slavný Dead Trigger potkal ještě slavnější Dead Space

Čas načtení: 2018-08-24 15:15:06

Nejlepší hry s Battle Royale módem (ve stylu PUBG – Playerunknown’s Battlegrounds her)

Battle Royale mód vzal útokem nejen počítače, ale také mobilní telefony. Z původně nenápadného modu pro akční počítačovou hru Arma 3 se zkrátka stal skutečný fenomén. Hru ve stylu PUBG (Playerunknown’s Battlegrounds), respektive akční hru s Battle Royale módem chtějí hrát všichni. A nejlépe všude. Poptávka po hrách ve stylu PUBG, či Fortnite je opravdu veliká. A […] Příspěvek Nejlepší hry s Battle Royale módem (ve stylu PUBG – Playerunknown’s Battlegrounds her) pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: PUBG MOBILE – mód Battle Royale pro Android v oficiálním podání (Tip na hru) Arkádová hra Tank Battle přichází s frenetickou akcí země-země a země-vzduch Siegecraft Defender – Vydařená kombinace klasické tower defense hry a online battle arény (MOBA) The Witcher Battle Arena – i Zaklínač se dočkal perfektní MOBA hry (Nová hra) Akční vesmírná RPG hra Galactic Phantasy Prelude vás nechá volně objevovat vesmír ve stylu PC klasiky Freelancer

Čas načtení: 2024-02-23 10:30:17

Aktuální akce v App Store: vesmírná hra na hrdiny, pomocník pro Philips Hue a epické RPG od Larianu

Pátek je zase tady a s ním i náš tradiční přehled toho nejzajímavějšího z aplikací a her, co se aktuálně nachází zdarma či se slevou na App Store. Za zmínku stojí kupříkladu povedená vesmírná hra na hrdiny Star Traders: Frontiers, užitečná náhrada výchozí aplikace pro Philips Hue s názvem iConnectHue nebo legendární RPG od Larian Studios s názvem Divinity – Original Sin 2. Přečtěte si celý článek Aktuální akce v App Store: vesmírná hra na hrdiny, pomocník pro Philips Hue a epické RPG od Larianu

Čas načtení: 2022-01-22 14:28:28

TOI-2257 b: Vesmírná detektivka, výstřední planeta a cíl pro JWST

TOI-2257 je červeným trpaslíkem o velikosti asi třetiny Slunce. V roce 2019 u této hvězdy pozorovala TESS pokles jasnosti o 0,4 %. Lovec exoplanet pozoroval hvězdu ve čtyřech sektorech. Vědci dohledali další tranzit o 176 dní později. Mohlo to znamenat, že planeta obíhá okolo červeného trpaslíka s oběžnou dobou 176 dní. Na rozdíl od první […] The post TOI-2257 b: Vesmírná detektivka, výstřední planeta a cíl pro JWST appeared first on Exoplanety.cz.

Čas načtení: 2022-11-18 07:38:00

Kanada plánuje lunární rover, doplní další robotická zařízení programu Artemis

Kanadská vesmírná agentura CSA zveřejnila své plány na vývoj lunárního roveru. Jeho cílem bude oblast jižního pólu, kam svůj výzkum soustředí také NASA. Americká vesmírná agentura bude na roveru mít jedno ze šesti vědeckých zařízení a zajistí dopravu roveru na povrch Měsíce prostřednictvím programu CLPS. Nejdřívější možný termín realizace kanadské mise je rok 2026.

Čas načtení: 2022-06-09 17:14:09

ESA schválila výrobu sondy, která by mohla zkoumat zatím neobjevenou kometu

Evropská vesmírná agentura schválila výrobu vesmírné sondy Comet Interceptor. Vesmírná sonda má letět do vesmíru společně s teleskopem ARIEL a společně s ním bude také čekat v Lagrangeově bodě L2 až pro ni astronomové objeví vhodný cíl. Jakmile bude vybrán, sonda se k němu vydá a proletí kolem něj. Hlavní sondu budou doplňovat ještě dvě menší, které budou cílový objekt zkoumat z různých úhlů a vytvoří 3D mapu jeho povrchu.

Čas načtení: 2022-01-29 07:28:15

Sonda Solar Orbiter proletěla už druhým ocasem komety

Evropská vesmírná sonda Solar Orbiter má za úkol zkoumat Slunce, v jeho blízkosti ale občas narazí i na další možné cíle pro průzkum. Tím posledním zatím byla kometa Leonard, která byla koncem roku pozorovatelná i ze Země. Vesmírná sonda proletěla 17. prosince ocasem komety a zkoumala jeho složení a magnetické pole. Tento průlet nebyl plánovaný a šlo čistě o náhodu, že se trajektorie obou objektů protnuly.

Čas načtení: 2022-07-19 08:54:03

Autorka knih pro děti Klára Smolíková: Na dětství nevzpomínám moc ráda

„Denně si říkám, jak je skvělé, když děláte práci, která vás naplňuje a opravdu je i vaším koníčkem. Nepotřebuji si od psaní odpočinout, protože psaní je mou odpočinkovou aktivitou,“ přiznává Klára Smolíková, autorka řady knížek pro děti, několika metodických příruček, která pořádá semináře určené převážně učitelům a knihovníkům, držitelka několika literárních cen a velká knihomolka.   V dětství jste měla ráda knížky a chtěla jste být knihovnicí nebo ilustrátorkou. Co vás ještě bavilo a jak jste prožívala období svého dětství a mládí? Na dětství jako takové vlastně nevzpomínám moc ráda. Osmdesátá léta jsem prožívala jako ulepenou šedivou dobu. Většina lidí se bála jakkoliv projevit, nejen občansky, ale i profesně. Stále se do našich životů promítaly křivdy padesátých let a zároveň se snilo o bájném Západě. Ráda jsem chodila do pionýra, který se naštěstí až tak nelišil od dnešního skauta. Na druhém stupni jsem milovala projekty na poznávání historie Prahy nebo lektorované programy v galeriích. Bavilo mě sjezdové lyžování nebo volejbal, ale nevydržela jsem u žádného sportu, protože tělovýchovné oddíly vyžadovaly tréninky několikrát týdně. Přestože jsem téměř každý den měla odpoledne nějaký kroužek, chtěla jsem mít i dostatek času na čtení. Vlastně mám pocit, že jsem se dětstvím pročetla.         Co vás přivedlo ke studiu estetiky a teorie kultury na FF UK? Mělo na vás vliv, že vaše babička studovala dějiny umění na pařížské Sorbonně? Doma jsme měli po babičce spoustu uměnovědných knih, obrazových publikací v němčině, francouzštině či angličtině, takže to určitě nějakou stopu v mém uvažování zanechalo. Vyrůstala jsem na Ořechovce, pražské vilové čtvrti, která byla nasáklá nostalgií po kulturnějších časech. Ale také jsem po mamince spřízněna s rodinou Thomayerů, po revoluci se do rodinných rukou vrátilo Thomayerovo zahradnictví, kde se prý v zahradním altánu scházeli význační literáti. Přesto si myslím, že mě víc ovlivnily moje profesorky na gymnáziu. Původně jsem uvažovala o studiu přírodních věd, ale učaroval mě záběr a nadhled paní profesorky Vojtěchové, která od nás (k nelibosti mých spolužáků) vyžadovala každý měsíc kromě přečtených knih i návštěvu výstavy a divadla. Profesorka Hrubá zase hned po sametové revoluci otevřela seminář dějin umění a latiny a opět nás velmi přátelsky do tajů kultury zasvěcovala.   Patnáct let jste s rodinou žila v Táboře, kde jste v letech 2000 až 2010 učila studenty knihovnictví historii knih, knihtisku a knihovnictví. Na Pedagogické fakultě v Praze jste v období 2006 až 2014 vedla seminář věnovaný médiím. Dnes pořádáte besedy a semináře. Jaký je o ně zájem? Co vás na setkávání se čtenáři baví? Je to ten přímý kontakt? Zpětná vazba? Přes dvacet let se věnuji hledání cest, jak zažehnout v ostatních zájem o knihy, jak aktivizovat ve vztahu k různým mediálním obsahům i jak rozvíjet vlastní tvořivost. V tématech, kterými jsem se zabývala se svými studenty, nyní pokračuji na seminářích určených převážně učitelům a knihovníkům a jsem nadšená, že o další vzdělávání v oblasti čtenářské gramotnosti je obrovský zájem. Proto ostatně píšu i metodické publikace. Zároveň jsou mým hlavním tématem děti, protože každou další generaci musíme ke čtení i kritickému uvažování o informacích znovu přivést. Je milým bonusem, že mohu na besedách a dílnách pracovat přímo s mými knihami. Jednak mi tedy setkávání dává zpětnou vazbu, jestli mé aktivizační metody, třeba pracovní listy, fungují, jednak mně dodávají chuť i inspiraci pro další psaní. V tuto chvíli mám diář plný na rok dopředu, což není úplně stav, který mi vyhovuje. Chtěla jsem být však pro všechny zájemce, i třeba z opačného konce republiky, stejně vstřícná a transparentní.    Přispívala jste také do dětských časopisů. Začarovaný Hvozd: Příběhy dětí z Končiny nejdříve vycházel v Mateřídoušce a pak vyšel jako kniha. Proč jste si vybrala právě psaní knih pro děti a náctileté? Uvažujete o tom, že byste napsala také něco pro dospělé čtenáře? Asi nejvíc mých dětských knih cílí na čtenáře zhruba desetileté. Ti bývají nejvděčnější, protože už jsou rozečtení a chápou složitější, třeba historické souvislosti. Záměrně se tedy snažím věkové nůžky otevírat. Knihy pro mladší děti nebo předškoláky mají často základ či předobraz v nějaké publikované časopisecké rubrice (Kvidovy přeslechy, Vynálezce Alva či Čertice Dorka) nebo projektu (Devět malých zahradníků), tedy nejprve si mapuji terén, co unesou, čemu rozumí či co je baví. Pro náctileté jsem nedávno vydala knihu COM.ensky, která reflektuje covidovou epidemii a její dopady na životy náctiletých ve srovnání s vlivem morových epidemií na život Komenského. Zmiňovaný Začarovaný Hvozd je napsán v žánru fantasy, najdou se v něm tedy čtenáři třináctiletí i sedmiletí. Pro ty mladší Mateřídouška dokonce nahrála celý příběh jako audioknihu. Namluvil ji Jan Maxián a kapitolu po kapitole ji zdarma uveřejňuje na svých podcastových kanálech. Takže nepřekvapí, že má nejnovější kniha, kterou jsem se spoluautorem Lukášem Vavrečkou křtila na Světě knihy, se věnuje audioknihám. Oslovuje dospělé čtenáře a provází je báječným světem mluveného slova. Jen jsme jí dali trochu provokativní název Nečtu! Poslouchám.       Napsala jste na pět desítek autorských knih a z toho několik metodických publikací. Za knihy Viktorka a vesmírná dobrodružství a S Komenským do komiksu: Únikovka s Ámosem jste obdržela literární cenu Zlatá stuha. O čem ráda píšete? Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? Jak už jsem zmínila, zajímá mě historie, koneckonců působila jsem v Husitském a v Národním muzeu a na výstavách či expozicích spolupracuji jako externista. Kniha je pak často jedním z výstupů muzejního projektu, jako třeba u komiksové výstavy o Komenském, kterou jsem vytvořila pro Národní pedagogické muzeum ve spolupráci s výtvarníkem Lukášem Fibrichem a teologem Richardem Vlasákem. Porozumění minulosti je pak často branou k současnosti a příběh obě roviny propojí. Také se snažím reagovat nejen na to, co mě samotnou bavilo v dětství číst, ale i to, co zajímá dnešní čtenáře. Nesnažím se tedy psát nové verneovky, přestože jsem je hltala, protože ten inspirační zdroj už vyschl. Zato sci-fi má stále co říct, takže se těším, až o prázdninách přepracuji s ilustrátorem Martinem Hanschildem do knihy již časopisecky publikovaný příběh Vesmírná zásilkovna.   Působíte nejen jako spisovatelka, ale také jste scenáristka komiksových příběhů a publicistka. Vše je to o psaní. Čím vás psaní tak naplňuje? Je pro vás spíše prací nebo koníčkem? Připravujete něco nového? Právě jsem odevzdala do nakladatelství Crew rukopis komiksové knihy o morčatech, která spolu s krajtou uprchla ze zverimexu, a mám obrovskou radost. Těším se jako malá na poslední chybějící obrázky a obálku, kterou určitě parádně vymyslí Ester Kuchynková. Denně si říkám, jak je skvělé, když děláte práci, která vás naplňuje a opravdu je i vaším koníčkem. Nepotřebuji si od psaní odpočinout, protože psaní je mou odpočinkovou aktivitou. Kvůli besedám a seminářům mi na něj často zbývá čas po večerech a víkendech. Okamžitě se tedy vrhám na finalizaci knihy o dubáncích. S fotografem Petrem Václavkem jsme vytvořili knihu Dubánek a tajný vzkaz, kterou v těchto dnech obdrželo při pasování na čtenáře přes čtyřicet tisíc prvňáků. Rádi bychom je spolu s nakladatelstvím Triton do Vánoc potěšili dalším dubánčím příběhem.   Se svým manželem, spisovatelem Jiřím Walkerem Procházkou, jste napsala série Souřadnice zločinu (kniha Mrtvá šelma) a Tajná dvojka A + B (Zločin mezi dinosaury, Poprask v divadle kouzel, Zbloudilá střela, Případ ztraceného koně) a se synem Tobiášem Smolíkem knihu o židovské historii Cha cha cha, zasmál se Mordechaj. Jak se vám pracovalo se synem?      Spolupracovala jsem na knihách už s mým prvním manželem ilustrátorem Honzou Smolíkem a pro partnerské soužití je to přece jen velká zátěž. V roli matky jsem byla jako spoluautorka víc v klidu. Zeptejte se spíš Tobiáše, jak se mu v roli syna a autora dařilo. Vzhledem k tomu, že už dlouho žije samostatně a kniha o židovské historii čerpala z jeho studia hebraistiky, pohybovali jsme se na daleko profesionálnější rovině spolupráce, než by se zvenčí mohlo zdát.   Jaká jste čtenářka? Někde jste řekla, že jste velká knihomolka. Jaký literární žánr preferujete? Knihy, které čtu, se proměňují v čase. Na vysoké škole jsem propadla kouzlu odborné literatury a trvalo mi dlouho, než jsem se k beletrii dokázala vrátit. V náročném období, kdy byly děti malé, jsem relaxovala u detektivek. Pak jsem začala dočítat literaturu pro děti a mládež, která mi v dětství utekla nebo nebyla k mání. Společně s dcerou a synem jsme se třeba nechali okouzlit Harrym Potterem. Studenti knihovnictví mě zase ponoukli k většímu zájmu o fantastiku a young adult literaturu. Teď už několik let nedám dopustit na audioknihy, které mi umožňují zhltnout novinky, ať už jde o novou knihu Lidmily Kábrtové, Jaroslava Rudiše, Susanny Clark nebo Andy Weira, nebo se vracet ke klasice či starším titulům, pro jejichž opětovné přečtení bych hledala čas stěží. Takže z papíru čtu většinou už jen komiksy.   A co odpočinek? Jak nabíjíte své baterky? Dva roky covidu mi v profesní i osobní rovině rozstřelily vše, na čem můj život stál. Takže posledních dvanáct měsíců bylo nesmírně hektickým návratem k rutině a pro odpočinek v něm nezbýval prostor. Jsem ráda, když se během dne na hodinu od všeho utrhnu a jdu se projít. Se sluchátky a dobrou audioknihou rázuji Prokopským údolím, pokud jsem v Praze, nebo objevuji místa, na které mě zaválo besedování.   Klára Smolíková se narodila 8. března 1974 v Praze jako Klára Tourková. Vystudovala Gymnázium Jana Keplera a pak Filozofickou fakultu UK v Praze na katedrách estetiky a teorie kultury. Během studií publikovala v časopisech. Píše hlavně pro děti – například série Knihožrouti (tři knihy) a Vynálezce Alva (tři knihy). Napsala mimo jiné knihy Husité, Spolkla mě knihovna, Pozor, v knihovně je kocour!, Dubánek a tajný vzkaz. Je také autorkou metodických publikací Zakousněte se do knihy, Vstupte do literárního Doupěte nebo Fantastické psaní. S bývalým manželem, ilustrátorem Janem Smolíkem, má dvě dospělé děti – syna Tobiáše a dcera Joriku.

Čas načtení: 2020-11-30 17:56:52

Legie rozjíždí boj za přežití lidí v nepřátelském vesmíru. Ale nejdřív je třeba sehnat nějaké ženy

Vesmírná série Legie ostřílených autorů české sci-fi Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňovou ohlásila dvanáct dílů. První vyšel před měsícem a už přichází druhý s názvem Amanda. Posádka vesmírné lodi Kraksna se v něm vydává na záchranu žen uvězněných na pouštní planetě. Vesmírná sága plná českého humoru a svérázných hrdinů od agenta české tajné služby, ruského špiona, přes inženýra z Vítkovic po drsnou ještěrčí mimozemšťanku Agu, tak pomalu nabírá na obrátkách. Přinášíme exkluzivní ukázku. Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. To ví i posádka lodi Kraksna. Lidstvo je zotročeno mocnou mimozemskou rasou, a tak za pomoci technologie prastaré vesmírné civilizace hledají cestu, jak svoji planetu osvobodit. Nebo alespoň nakopat zadek těm modrým parchantům, co ji vyplenili. Život je ale otázkou priorit. Na planetě Namathé se údajně nachází lidská žena, kterou je třeba zachránit. Hlavně ze vznešených humanitárních důvodů, to dá přece rozum. Jenže když při tom pracujete pro mimozemského mafiána, co vypadá jako slepice, mají věci tendenci se poněkud komplikovat. Vítejte v sérii Legie – novém světě Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.   Ukázka z knihy: Do baru vejde Čech, Rus a pták Přivítala nás typická barová atmosféra, až jsem na chvíli zapomněl, že jsem bambilión kilometrů od Země. Tlumené světlo, tlumená hudba, tlumené hlasy. Vzduch plný štiplavého kouře možná z mimozemských obdob vodních dýmek, cinkání sklenic a šoupání nohou a nezaměnitelná vůně alkoholu, která na moment odvedla moje myšlenky od hrnku kafe. Dokonce i při vzpomínce na hnusnou chuť Gold Cocku, který jsme pili při posledním setkání s plukovníkem Batistou – když se rozpovídal o operaci Thümmel a já ještě věřil, že by nemusela skončit průserem –, jsem začal slinit jako Pavlovův pes. Všechny zlaté plíšky jsem byl ochotný utratit za sklenku whisky, i kdyby se mi před enlilskou invazí zdála k zblití. Ani s vidinou panáka před sebou jsem ale nezapomínal na fakt, že jsem vešel do baru plného mimozemšťanů ozbrojený jen silou svého šarmu a dobrou vírou v to, že kdybych začal křičet dost nahlas, Aga by nám přiběhla na pomoc. Na chanu jsem spoléhal především, protože můj šarm nebyl po měsících strávených na těžební planetce, navíc navlečený ve Vodičkově obludné kombinéze, zrovna ve formě. I když pro některé druhy mohl být strhaný čtyřicátník v beztvarém overalu pořád ten nejlibovější kousek v nabídce, nesázel jsem na to. Zato křičet jsem uměl fakt hlasitě. Stačilo pár kroků, aby mi došlo, že se Aga možná bude hodit. A že těch pár kroků jsem neměl dělat. Hudba sice neumlkla, ale hovor u většiny stolů utichl, jako když utne. Desítky očí, často na jediném těle, se na nás upřely. Některé přítomné jsem poznával – zelení sukrové, melarové s drsnými výstupky na hlavách, pár podmračených chanů ve vzdáleném rohu – jiné jsem nikdy neviděl. U jednoho stolu bylo dokonce cosi jako obří šnek, což možná vysvětlovalo, proč se mi při vstupu přilepila ruka ke klice. Bohudíky tohle bylo to lepší z možných vysvětlení. I tady jsme byli samozřejmě jediní lidé. A to byl asi problém. Netvrdil bych, že na nás zírali úplně všichni. Ale to jen proto, že jsem si u některých nebyl jistý, kde mají očí. Gerasim se posadil na stoličku, jako by náhlou změnu ovzduší nevnímal, a poručil si: „Pivo.“ Za pultem ze dřeva plného červených žilek stál tvor s velkýma složenýma očima a sosákem tam, kde jsem čekal nos. Složené oči upřel na Rusa poněkud tázavě, aspoň se mi to zdálo. Netušil jsem, jak mu biočip, který určitě měl, přeložil pivo, ale nic podobného asi nepodával. Intenzivní pocit, že tu nemáme co dělat a všichni kromě nás to ví, ještě zesílil. Začal jsem litovat, že nápad zaskočit sem neměl Gerasim a já mu nemohl říct, že je debil. „Vaše nejlepší pití,“ objednal jsem radši a zahnal obavu, že by lidskému žaludku nemuselo udělat úplně dobře. Na to slyší každý barman, bez ohledu na to, jestli nalévá na pouštní planetce na konci vesmíru nebo v havířovské nonstopce – doufal jsem jen v rozdílnou kvalitu nabídky. Pořád ještě bylo možné, že se návštěva baru vyplatí, i když se nám možná za chvíli do zad zabodne krom upřeného pohledu i něčí kudla. Usoudil jsem, že jestli se to má stát, dám si radši než kafe něco tvrdšího. „Nejsi troškař.“ Vodičku ve sluchátku vystřídal Giuseppeho zvučný bas. „Doufám, že se z toho posereš.“ „Běž radši do něčeho naplivat,“ poradil jsem mu. „Už se stalo, doufám, že snídaně chutnala. To máte za to, že jste mi neřekli, že jdete ven.“ „Řekli bychom, kdyby ses někdy dostavil na můstek. A víš co? Jak tě tak poslouchám, jsem rád, že to neděláš.“ „Chcípni,“ poradil mi dobrosrdečně. „Jestli budeš dál vařit ty, je to jen otázka času.“ Mušák se otočil a sáhl do police pro širokou láhev z broušeného modrého skla. Navzdory neutěšenosti ulice a přinejmenším nezajímavosti baru vypadalo jeho nejlepší pití nadějně. Gerasim se zatvářil jako kluk, co pozval holku do luxusní restaurace, otevřel desky s účtem a přemýšlí, jestli je lepší obětovat ledvinu, nebo hrdost. Efektním pohybem obočí mi naznačil, že objednávat si pití, jehož cenu neznáme, v podniku plném nepřátelského zírání, na planetě, kde lidi slouží převážně jako zdroj bílkovin, není značka ideál. Pokusil jsem se mu říct, že si po tom všem, co máme v posledních měsících za sebou, zasloužíme aspoň na chvíli v klidu sednout nad sklenkou něčeho lepšího, než je kořalka, kterou Giuseppe vyrábí bez použití čehokoliv, z čeho se kořalka pálí, a která chutná jako ponožky, ale moje obočí zjevně dokázalo vysílat jen jednoduché vzkazy. Mušák před nás postavil dvě prázdné sklenky. „Máte čím zaplatit?“ Neměl jsem tušení, kolik může panák nejlepšího pití stát, a tak jsem se odpovědi vyhnul. „Bez peněz do hospody nelez.“ Mušák zahýbal sosákem. I když mi biočip jeho slova překládal, nebylo mi úplně jasné, čím a jak je vydává. Vzhledem k tomu, že mi od pasu dolů mizel za barem, rozhodl jsem se po tom nepátrat. Chvíli jsem čekal, že bude chtít zlato vidět, než nám nalije, ale zjevně se jednalo o lepší podnik, kde by nás v případě insolvence hezky postaru zmlátili a okradli o orgány. Nalil do obou sklenic mizerné množství husté, skoro černé tekutiny. Na víc si nás asi neohodnotil. „Jak to, že maj u sebe otroci prachy?“ zeptal se sukra ze sousední stoličky. Pohled už měl trochu kalný, a když se ke mně naklonil, nebezpečně se zakymácel. Štiplavě páchl. „A tolik.“ „Kolik?“ zarazil se Gerasim. „Naše paní nás odměňuje za nadstandardní výkon,“ odpověděl jsem a zvedl sklenku. „Jestli víš, co tím myslím.“ Sukra se znechuceně odkymácel. Spokojeného otroka, který navíc dostává zaplaceno, na Namathé asi neměl nikdo rád. Napil jsem se. A měl co dělat, abych se udržel na stoličce. Likérka Drak možná zbavovala zraku, ale mušákova specialita zvládla všechny smysly během jediného loku. Měl jsem pocit, že se mi vnitřnosti obrátily naruby, v uších mi začalo hučet a z měkkého přítmí se stala tma. Zamrkal jsem a snažil se nepropadnout hrůze z oslepnutí. „Dopijem to u stolu,“ zasípal jsem a mávl na Rusa. Pochopil, sáhl do tisíce a jedné kapes svého overalu a položil na bar dva plíšky zlata. Netušil jsem, jestli je to málo nebo moc, a nedokázal jsem na to téma s mušákem zapříst hovor. Jestli něco bzučel, nerozuměl jsem. Byl jsem rád, že jsem se dopotácel k prázdnému stolku v rohu, kde šero skrylo mou hanbu. Půl roku otročení enlilům a měl jsem výdrž jako puberťák. Doufal jsem, že jen v pití, a současně se bál, že nebudu mít v nejbližší době možnost ověřit, jak jsem na tom v jiných oblastech života. „Tak co?“ zeptal se ve sluchátku Giuseppe škodolibě. „Jaký to je?“ Snažil jsem se neznít, jako bych právě vypil flašku fridexu. „Lepší než tvoje chrchle v polívce.“ Zdálo se, že jsem Itala urazil. „Do polívky ti od nalodění na Kraksnu neplivu.“ Investoval jsem poslední trochu síly do zašeptání: „Na Vzdorující. Nepoznal jsem rozdíl.“ Giuseppe řekl cosi o zasranejch hovadech, co si ničeho neváží, a pak buď opustil můstek, nebo ho jen konverzace se mnou omrzela. To, že je jeho jídlo nechutné, protože do něj plive, pro kuchaře asi nebylo tak hrozné jako to, že je jeho jídlo nechutné jednoduše proto, že neumí vařit. „Ta píše,“ pochvaloval si Gerasim a hodil do sebe zbytek dryáku. Přisunul jsem k němu sklenku. „Dej si i za mě. Na tyhle experimenty jsem už starej.“ „Jednou jsem pil vodku z…“ Rus se zarazil, když se u našeho stolu zastavilo něčí zvíře. Vypadalo jako černá slepice, s velkýma žlutočernýma očima a vytahaným lalokem na krku. Hlavu mělo porostlou peřím, na humanoidních rukou dlouhé prsty s několika články zakončené drápy. Pod zobákem mělo jednoduché tetování a peří na pažích mělo tak husté, že působilo jako plášť. Upřelo to na mě oko. „Kšá,“ pokusil se Gerasim ptáka odehnat. „Počkej,“ zarazil jsem ho a navzdory prvotnímu nutkání vypudit tvora máváním rukama jsem ho jen upozornil: „Asi jste si spletl stůl.“ „A vy planetu.“ Mozkový biočip se opět ukázal být tím nejlepším ve vesmíru a kdákání, které pták patrně vydával, když pootevřel zobák, převedl do dokonalé češtiny. Po tom všem, co jsem už ve vesmíru viděl, bych se nedivil, ani kdyby na mě začala mluvit vlastní židle. „Na téhle se lidem moc dobře nevede.“ „Zažili jsme horší,“ konstatoval Gerasim. „O dost.“ „Kdo je to?“ zbystřil Vodička. Předstíral jsem, že si otírám bradu do ramene overalu, a koutkem úst jsem procedil: „Něco jako přerostlý mluvící pták.“ Slepic se ani nezeptal, jestli máme u stolu volno, a rovnou se posadil. „I tady se věci obvykle zhorší, když se objeví člověk.“ „Vypadá to, že ve vesmíru nejsme moc oblíbení.“ „Jste. I když ne tak, jak by se vám líbilo.“ „Díky za upozornění,“ podotkl jsem. Slepic si promnul pařáty. „Ale někdy se věci můžou i zlepšit.“ Tohle byl začátek konverzace, která se mohla snadno zvrhnout v něco, co jsme si nemohli dovolit, ne neozbrojení a uprostřed předávky kradeného chepitu. Začal jsem mít pocit, že bych se měl kousnout, černé svinstvo dopít a co nejrychleji z baru vypadnout. Pokud nás vypadnout nechají. Zahnal jsem pomyšlení na výraz zadostiučinění ve tváři naší chanské otrokářky, pokud nás bude muset zachraňovat. Možná ale žádný takový výraz ve svém dvourozměrném repertoáru neměla.  Zachytil jsem pohledy od sousedního stolu. Dva sukrové nás pozorovali podmračeně, ale slepicova přítomnost jako by je odrazovala od čehokoliv dalšího. „Víte, kolik by za vás dva byli ochotní zaplatit na trhu?“ zeptal se náš drůbeží společník. „Moc ne,“ nechal se slyšet Giuseppe. Takže očividně můstek neopustil. Chtěl jsem mu říct, aby vypadl a vrátil vysílačku Vodičkovi, ale nechtěl jsem zbytečně poutat ptákovu pozornost ke komunikátoru v uchu a zbytku posádky na Malé Kraksně. „Vím, kolik se za takový, jako jsi ty, platí na trhu u nás,“ informoval ho Gerasim. Kopl jsem ho pod stolem do nohy, na což zareagoval tím, že dopil i zbytek mého dryáku. Ptáka to zjevně nevyvedlo z míry. „Kupci by se předháněli.“ „To je sice lichotivé, ale nás nikdo neprodává,“ upozornil jsem ho. „Protože tu s vámi nikdo není. Což je zvláštní…“ Slepic se významně rozhlédl a potom na mě upřel žlutočerné oko. „Ve skutečnosti nevypadáte jako otroci.“ „Vypadáme jako horníci.“ Rus se naklonil ke komunikátoru v mém uchu. „Díky!“ „Ani se tak nechováte,“ pokračoval slepic. „Většina otroků, natož na Namathé, by se bála i promluvit. Zatímco vy se tu pohybujete jako svobodní.“ Bezděčně jsem si vzpomněl na jednorukou mimozemšťanku s hmyzem přilepeným k oku. „Míří tohle všechno někam?“ Chvíli mě pozoroval a potom zakdákal: „Mám pro vás nabídku.“ „Nabídku?“ zopakoval Gerasim. Přimhouřil jsem oči. „Pro nás?“ „Za malou… službu bych vám zaplatil něčím lepším než jen sklenkou sukrské krve.“ Sukrská krev. Bože. Doufal jsem, že jde jenom o mimozemský ekvivalent oblíbeného bulharského vína. I tak mi ten jediný lok zhořkl v břiše. „My ptáky nekouříme,“ ohradil se Rus. Slepic se od stolu nepatrně odtáhl. „Nic takového jsem na mysli neměl.“ „Nechte ho to aspoň doříct,“ vložil se mezi nás Giuseppe, i když se ho Vodička marně pokoušel odehnat od řídicího pultu. Pták pootevřel zobák. „Poslechněte si…“ „Jak jste několikrát zopakoval, jsme jen otroci,“ přerušil jsem ho. „Otroci, kteří už někomu slouží.“ Pták výraz nezměnil, ale do hlasu se mu vloudilo něco nového. Pomalu jsme přecházeli do fáze vydírání. „Otroci, kteří si můžou dovolit nejdražší pití v nejlepším baru čtvrti?“ „Tohle je nejlepší bar čtvrti?“ Rus se rozhlédl, ale když zjistil, že ho mimozemšťané od okolních stolů nevraživě pozorují, zase se stáhl. „Tak asi jo.“ Slepicovy žlutočerné oči se zaleskly. „Dejme tomu, že vám věřím.“ „Dejme tomu, že vám do toho vůbec něco je. Vymáčkněte se, nebo se zvedneme a půjdeme,“ rozhodl jsem. Ptákovi konečně došlo, že mě jeho tanečky nebaví. „Jak jsem řekl, mám pro vás nabídku. Pro vás, protože otroci jsou tu v podstatě neviditelní a mně se hodí někdo, koho nikdo neuvidí. Přitom ale máte mnohem větší volnost než ostatní. Té byste mohli využít.“ Ani jeden z nás se nezeptal, k čemu. Slepic nás chvíli pozoroval, a když pochopil, že se součinnosti nedočká, pokračoval sám: „Nebudu vás napínat.“ „Napínáš nás celou dobu!“ zařval Giuseppe do sluchátka tak, až mě píchlo v hlavě. Dědek asi v odhánění moc úspěšný nebyl. „V paláci v jedné z oáz je něco, co chci. Něco, co mi patří.“ „Pro věci, co člověku patří, si většinou neposílá párek cizáků,“ podotkl jsem. „Na základě dohody uzavřené nad prázdnou sklenkou,“ dodal pohotově Gerasim. Pták pochopil a trhaně zakýval na barmana. Mušák před nás beze slova položil sklenky s černou tekutinou, dokonce se ani nezeptal, jestli si je pták může dovolit, zjevně působil solventněji než my, a na tenkých nohou se znovu odpotácel za bar. Neušlo mi, že znervózněl. Nenápadně jsem posunul židli tak, abych měl lepší přehled o zbytku místnosti. Pokud se mělo něco strhnout, chtěl jsem být připravený, jak jen to šlo. Gerasim stáhl obsah sklenky na ex. „Takže máme dohodu?“ zeptal se pták. Zavrtěl jsem hlavou. „Ještě ne.“ Slepic se ke mně naklonil. „Když mi donesete, co chci, odměna bude stát za to.“ „Co to je?“ zarazil jsem ho. „Informační disk,“ odpověděl pták. „Jeho obsah pro vás není relevantní.“ Ale pro ptáka očividně ano. Smrdělo to. Smrdělo to tak, že víc už ani nemohlo. „Co nabízíte za odměnu?“ upřesnil jsem otázku. Slepic trhaně pohnul hlavou. „Lidskou ženu.“ Gerasim, který do sebe zrovna obracel i mou sklenku se sukrskou krví, vyprskl černou tekutinu na desku stolu. „Ženskou?!“ Část baru se po nás otočila, jako by jen čekala, až jim dáme záminku věnovat nám ještě víc pozornosti. Jeden z melarů se naklonil k mušímu muži za barem a něco mu pošeptal. „Moment, ženu?“ ozval se ve sluchátku Vodička. „Ne tak nahlas,“ napomenul jsem Rusa. I když, co si budem, já bych lidskou ženu vyvážil chepitem, ani bych nemrkl, a pochopení by pro to neměla asi jen Aga. A Giuseppe. Možná. „Už tak jsme nápadní jak tarantule na polárce.“ „Jako že buchtu? Opravdickou buchtu?“ pokračoval Gerasim. „S prsíčkama a prcinkou?“ Slepic kývl. „Se vším, co k ní patří. S dokonale tvarovanou hlavou, zdravýma nohama a hustým peřím.“ Bylo to poprvé, co můj biočip při překládání selhal, a tak jsem zopakoval: „Peřím?“ „Myslí vlasy,“ projevil se Gerasim jako zkušený lingvista. „Podle mě nemyslí,“ byl Vodička opatrný. „Řekněte mu, ať vám ji nakreslí.“ „Co? Tohle není žádná liduška.“ Nicméně i já byl vůči ptákovu popisu skeptický. „Dokonale tvarovaná hlava, zdravé nohy a husté peří. Těžko uvěřit, že tu někdo takový je.“ Slepic zahýbal hlavou. „Mí… společníci s ní jednali. Je v paláci, kam chci, abyste se dostali. Můžete odtamtud odnést disk a ženu při jednom.“ To mě zaujalo. „Je taky otrokyně?“ „Všichni z vašeho druhu jsou.“ „Komu slouží?“ „Pánovi oázy.“ „Což je?“ Pták přimhouřil oko. „Kulšeš, jako všichni místní správci.“ Dva chanové u zadního stolku se zvedli a protáhli si ruce. Přenesl jsem váhu, ale nespustil pohled z našeho drůbežího společníka. „Chcete po nás moc a říkáte málo.“ „Řeknu vám všechno, co potřebujete, abyste se dostali dovnitř a ven, jakmile spolu uzavřeme dohodu.“ „Jak víme, že o té ženě nelžete?“ Slepic ztuhl. „Huntové nelžou.“ „Bohorodičko, tak to doufám, že jste hunt!“ projevil se Rus i jako diplomat. Zjevně jsme se ptáka dotkli, protože chvíli uraženě mlčel, načež asi usoudil, že od lidské verbeže slušné chování čekat nemůže, a pokračoval: „Hunta. Já sám jsem ji neviděl, ale je tam, máte mé slovo. Dokážu vás nepozorovaně dostat do paláce. Řeknu vám, kde najdete ten disk. S sebou můžete odvést i ženu. Co s ní uděláte pak, je mi jedno. Předáte mi můj disk a já na všechno zapomenu, stejně jako to očekávám od vás.“ „V té nabídce je ve skutečnosti dost ale…,“ začal jsem. „Dohodnuto!“ Gerasim natáhl k ptákovu pařátu ruku. „Dostaňte nás tam a my dostaneme váš disk a naši buchtu ven.“ Srazil jsem mu ruku na desku stolu a naklonil jsem se k němu. „Jsme tu kvůli něčemu důležitému. Moc důležitému.“ „Tohle se ti snad důležité nezdá?“ „Zdá se mi to hlavně nebezpečné. Mohlo by to ohrozit všechno, za co bojujeme.“ Gerasim se ke mně naklonil ještě blíž. „Bojujeme proti enlilům. A kulšešové z oáz jim slouží. Celá tahle planeta je ukázkou toho, jak nechceme skončit.“ „A jak skončíme, když si tu budeme hrát na hrdiny.“ „Přestaňte šeptat,“ požádal mě dědek. „Nic neslyšíme.“ Slepic si odkašlal. „Za dvě hodiny vám můžu na kraji města nechat bhásy, kteří vás bezpečně dovezou až k oáze. Připravím všechno, co budete potřebovat, abyste z paláce dostali…“ „Buchtu s epesníma dudama,“ zasnil se Gerasim. „A hustým peřím,“ připomněl jsem já. „Myslel jsem ten disk,“ vložil se mezi nás pták. Ani jeden z nás ho ale neposlouchal. „Ohrozil bys celou misi kvůli pichu?“ Pokusil jsem se představit si, co řekne Aga, až přijdeme s tím, že jsme přijali kšeft od mluvící slepice v obskurním baru a chystáme se krást v oáze. Zabít nás jí kor-fa nedovolí, takže námi asi bude jen dál pohrdat. Nebo jí to můžeme neříct. „Protože o to ti ve skutečnosti jde, ne? Lidumil Gerasim si přitiskl ruku na srdce. „Jde mi o záchranu lidského života. Přece tu nenecháme otročit člověka.“ Povytáhl jsem obočí. „Zamysli se nad tím, kápo. Brázdíme vesmír a snažíme se obnovit lidstvo, to sotva zvládneme ve čtyřech chlapech a leguánovi. I kdyby si dal leguán říct,“ zašeptal Gerasim. „Je naší povinností té holce pomoct. Zachránit ji, vzít na Kraksnu a jeden po druhém ji hezky omr…“ „Na Vzdorující,“ zarazil jsem ho. Ale i když jsem nepotřeboval, aby mi graficky líčil své postranní úmysly, to, co říkal o obnovení lidstva… sakra, to byla přece pravda. Chtěli jsme zachraňovat lidi, nakopávat enlilské prdele, kousek po kousku si brát zpátky, co nám patří. Vybavil jsem si sukru, která se klepala na otrokářském pódiu, a představil si, co bych dělal, kdyby tam místo ní stál našinec. Nic. Protože tam jsem nic udělat nemohl, dobrá desítka emzáků by se na mě vrhla dřív, než bych zdolal schody. Věděl jsem to a vůbec mi z toho pocitu bezmoci nebylo dobře. Chtěl jsem něco udělat, potřeboval jsem něco udělat. Protože jinak jsem se tu klidně mohl nechat vodit na vodítku, do ničeho se neplést a nic nemoct, a vyšlo by to nastejno. Mimozemšťanka s hmyzem přilepeným v oku jako by na mě znovu zamrkala. Když budeme opatrní, když se objevíme tam, kde nás nebudou čekat, a zmizíme dřív, než si všimnou, že něco chybí… Promnul jsem si čelo. „Dejme tomu… že to zkusíme.“ „Jo!“ zaradoval se Gerasim. Zvedl jsem ruku. „K tomu, aby se to povedlo, ale budeme potřebovat víc. Všechno, co o tom paláci víte. Přístupové cesty, rozložení místností, počet a stav hlídek. Informace o ostatních otrocích a o tom, kam se dostanou. Kde najdeme tu ženu…“ „A disk.“ „… a disk.“ Slepic kývl. „O to se postarám. Seženu vám oblečení, které otroci nosí. Zbraň, již v něm snadno schováte, ale kterou musíte použít, jen pokud vás chytí.“ „Snad kterou musíme použít, aby nás nechytili,“ opravil ho Gerasim. Slepic se na něj výmluvně podíval.   František Kotleta je autorem trilogie Bratrstvo krve, románů Vlci, Lovci, Příliš dlouhá swingers party, Velké problémy v Malém Vietnamu, dilogie Perunova krev a postapokalyptické série Spad, Poločas rozpadu, Rázová vlna a Řetězová reakce. Jeho tituly bourají žebříčky bestsellerů mixem akce, hlášek, násilí, strhujícího děje a sexu. Kristýna Sněgoňová je autorkou nespočtu povídek a novel. Její první román Krev pro rusalku se stal nejoceňovanější knihou žánru fantastiky v roce 2018. Následovala Zřídla a nakonec postapo román Město v oblacích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-29 09:52:21

MLEM: Vesmírná agentura – recenze deskové hry

Prvním úspěšným kočkonautem byla C341 alias Félicette, která se roku 1963 v rámci francouzského kosmického programu podívala do vesmíru. Let trval třináct minut a Félicette na rozdíl od své východní soudružky Lajky dokonce přežila návrat do atmosféry – to jí však nebylo moc platné, neboť ji vědci o dva měsíce později stejně utratili kvůli neurologickým testům. Článek MLEM: Vesmírná agentura – recenze deskové hry se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-03-15 09:00:19

Aktuální akce v App Store: vesmírná roguelike, povedená deskovka a netradiční karetní hra

Pátek s sebou přináší také náš výběr toho nejzajímavějšího z aplikací a her, které jsou aktuálně k dispozici na App Store zdarma či alespoň se slevou. Z našeho výběru můžeme vypíchnout kupříkladu zajímavou roguelike hru Crying Suns, parádní deskovku jménem Root Board Game nebo netradiční karetní hru Slay the Spire. Přečtěte si celý článek Aktuální akce v App Store: vesmírná roguelike, povedená deskovka a netradiční karetní hra

Čas načtení: 2024-03-28 15:57:15

Víme, co bude v Česku vysílat Warner TV: Čeká vás Beetlejuice, Vesmírná odysea i Batman se Supermanem

Kromě klasických filmů na nové stanici Warner Bros. Discovery uvidíte i seriály Smallville, Hranice nemožného, Super drbna nebo Uklízečka. Článek Víme, co bude v Česku vysílat Warner TV: Čeká vás Beetlejuice, Vesmírná odysea i Batman se Supermanem se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-29 21:30:25

NASA odhalila časť nástrojov, ktoré ponesú so sebou astronauti na Mesiac. Pozrite sa, čo všetko budú skúmať!

Americká NASA sa v rámci programu Artemis plánuje vrátiť späť na povrch Mesiaca. Zatiaľ čo astronauti tvrdo trénujú na ďalšiu historickú misiu, vesmírna agentúra vyberá prvé vedecké prístroje, ktoré si so sebou na misiu ponesú.   Ľudia pristanú na južný pól Mesiaca v misii Artemis III. Ako vysvetľuje vesmírna agentúra, astronauti na povrchu nainštalujú trojicu … The post NASA odhalila časť nástrojov, ktoré ponesú so sebou astronauti na Mesiac. Pozrite sa, čo všetko budú skúmať! appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-05-03 14:22:30

Ruská vesmírná atomová bomba by mohla na rok znemožnit použití nízké oběžné dráhy, tvrdí Pentagon

Podle portálů Defense One a RBC-Ukraine Spojené státy vyjadřují znepokojení nad tím, že Moskva vetovala rezoluci OSN, jejímž cílem je zabránit vypouštění jaderných zbraní do vesmír The post Ruská vesmírná atomová bomba by mohla na rok znemožnit použití nízké oběžné dráhy, tvrdí Pentagon first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-16 16:09:01

SpaceX jako „velký tyran“. Muskova vesmírná firma neplatí účty svým dodavatelům

Podle zjištění agentury Reuters se stavební firmy snaží od SpaceX získat několik desítek milionů korun, což jsou pro Muskovu společnost drobné. Článek SpaceX jako „velký tyran“. Muskova vesmírná firma neplatí účty svým dodavatelům se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-06-18 12:00:18

Čína pošle na vesmírnou stanici humanoidního robota. Pohání jej sluneční energie a pracuje nonstop

Čínská vesmírná stanice Tiangong brzy přivítá humanoidního robota Taikobota Taikobot je vysoký 1,6 metru a a pohání jej pouze sluneční energie Robot se může pohybovat po celé vesmírné stanici a manipulovat se základními předměty Čínská vesmírná stanice Tiangong se brzy dočká nového člena posádky, humanoidního robota jménem Taikobot. Tento inovativní robot, vyvinutý Národní univerzitou obranných technologií v Čchang-ša, bude sloužit jako pomocník posádce na vesmírné stanici. Díky senzorům, jako je kamera RGB-D, teploměr a čtečka RFID, bude provádět autonomní inspekce, inventarizaci a dokumentaci. Přečtěte si celý článek Čína pošle na vesmírnou stanici humanoidního robota. Pohání jej sluneční energie a pracuje nonstop

Čas načtení: 2024-06-27 18:23:01

Starliner má technické problémy, během připojování k ISS selhaly navigační trysky. Pomůže Musk?

Američtí astronauti Butch Wilmore a Suni Williamsová měli být na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) týden, už tam jsou ale týdny tři. Důvodem jsou technické problémy vesmírné lodi Starliner společnosti Boeing, jež dvojici na stanici dopravila, a které během letu selhaly navigační trysky.  Astronauti amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Barry „Butch“ Wilmore a Sunita „Suni“ Williamsová jsou první posádkou vesmírné lodi Starliner, jež se připojila k ISS ve čtvrtek 6. června. Dvojice měla v kosmu strávit týden. Během připojování Starlineru ke stanici však přestalo fungovat pět z osmadvaceti naváděcích trysek, napsal list The Guardian. Všechny kromě jedné se podařilo restartovat

Čas načtení: 2024-06-29 10:00:42

Švédská spolupráce s Firefly

Švédská vesmírná korporace (SSC) a americká vesmírná společnost Firefly Aerospace oznámily 27. června dohodu o spolupráci ohledně startů rakety Alpha z kosmodromu Esrange počínaje rokem 2026. 29. června 10:00

Čas načtení: 2024-08-27 18:00:59

Tohle tady ještě nebylo! Lego vyslalo do vesmíru 338 unikátních astronautů

Lego nechalo děti sestavit 338 originálních figurek, které následně vyslalo do vesmíru Akce se odehrála v rámci iniciativy Půlhodinu pro rodinu Sonda vyletěla do výšky 33 tisíc metrů a figurky Lego se musely vypořádat s teplotami až -60°C Letět do vesmíru je sen mnoha lidí, který se jim patrně nikdy nesplní. Ostatně projít celým vesmírným programem některé z agentur typu NASA či ESA není zrovna jednoduchý úkol a zaplatit si komerční let na hranici atmosféry také není v možnostech drtivé většiny lidí. Přesto se nyní do stratosféry podívalo rovnou 338 astronautů, a to dokonce ve spolupráci s česko-slovenskými vesmírnými odborníky. Jak je to možné? Nešlo totiž o lidi, ale o minifigurky dánské společnosti Lego. Přečtěte si celý článek Tohle tady ještě nebylo! Lego vyslalo do vesmíru 338 unikátních astronautů

Čas načtení: 2024-09-09 11:45:51

Elon Musk: První vesmírná loď na Mars poletí za dva roky

Zakladatel a generální ředitel společnosti SpaceX Elon Musk v sobotu večer prostřednictvím X oznámil, že megaraketa Starship začne létat na Mars za dva roky,... Článek Elon Musk: První vesmírná loď na Mars poletí za dva roky se nejdříve objevil na AC24.cz.