Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-06-30 12:31:16

Proč je vana do koupelny báječnou volbou?

Proč si domů pořídit vanu? Jaká pozitiva vám přinese a v čem je lepší oproti sprchovému koutu? Zaměřili jsme se na to, proč se vám vana v koupelně rozhodně vyplatí. Typ, velikost i barva na míru Doby, kdy všechny české domácnosti měly stejnou vanu, jsou již dávno pryč. Nyní se vany vyrábějí v mnoha typech, velikostech i barvách. Snadno si tak vyberete tu, která se do vaší koupelny nejenom skvěle vejde, ale ještě podtrhne její styl a bude vypadat naprosto dokonale. Aktuálně jsou v kurzu volně stojící vany, které se při správném rozvržení vejdou i do menší koupelny. Snadné a zábavné mytí Rodiny s malými dětmi jistě potvrdí, že vana v koupelně je naprostou nezbytností. Jen si představte, jak obtížné je mytí dětí ve sprchovém koutu. K vaně máte snadný přístup a děti si v ní užijí spoustu legrace. Stačí koupit vodní pistolky, hračky do vody a dětské pěny do koupele a zábava může začít. Máte přehled o své spotřebě vody Je z pohledu úspory vody lepší vana nebo sprchový kout? Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že koupání je z pohledu spotřeby náročnější, toto tvrzení platí pouze tehdy, když si skutečně dopřáváte rychlou sprchu. V případě, že pod proudem tekoucí vody zůstáváte několik minut, rychle ztratíte přehled o tom, kolik vody jste skutečně spotřebovali. Zatímco při pravidelném koupání víte přesně, kolik vody jste využili. Mimochodem, vanu můžete využít nejen ke koupání, ale také k sprchování. Vybavte svou koupelnu moderní vanou, která bude splňovat veškeré vaše požadavky ohledně tvaru, velikosti i barvy. Zároveň si užívejte každou koupel, koupání dětí i vodní bitvy. S vanou budete mít přehled o své spotřebě vody a když nebudete mít chuť na relaxační koupel, snadno se v ní vysprchujete. Zdroj foto: Dariusz Jarzabek / Shutterstock.com <p>The post Proč je vana do koupelny báječnou volbou? first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2023-06-30 12:31:16

Proč je vana do koupelny báječnou volbou?

Proč si domů pořídit vanu? Jaká pozitiva vám přinese a v čem je lepší oproti sprchovému koutu? Zaměřili jsme se na to, proč se vám vana v koupelně rozhodně vyplatí. Typ, velikost i barva na míru Doby, kdy všechny české domácnosti měly stejnou vanu, jsou již dávno pryč. Nyní se vany vyrábějí v mnoha typech, velikostech i barvách. Snadno si tak vyberete tu, která se do vaší koupelny nejenom skvěle vejde, ale ještě podtrhne její styl a bude vypadat naprosto dokonale. Aktuálně jsou v kurzu volně stojící vany, které se při správném rozvržení vejdou i do menší koupelny. Snadné a zábavné mytí Rodiny s malými dětmi jistě potvrdí, že vana v koupelně je naprostou nezbytností. Jen si představte, jak obtížné je mytí dětí ve sprchovém koutu. K vaně máte snadný přístup a děti si v ní užijí spoustu legrace. Stačí koupit vodní pistolky, hračky do vody a dětské pěny do koupele a zábava může začít. Máte přehled o své spotřebě vody Je z pohledu úspory vody lepší vana nebo sprchový kout? Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že koupání je z pohledu spotřeby náročnější, toto tvrzení platí pouze tehdy, když si skutečně dopřáváte rychlou sprchu. V případě, že pod proudem tekoucí vody zůstáváte několik minut, rychle ztratíte přehled o tom, kolik vody jste skutečně spotřebovali. Zatímco při pravidelném koupání víte přesně, kolik vody jste využili. Mimochodem, vanu můžete využít nejen ke koupání, ale také k sprchování. Vybavte svou koupelnu moderní vanou, která bude splňovat veškeré vaše požadavky ohledně tvaru, velikosti i barvy. Zároveň si užívejte každou koupel, koupání dětí i vodní bitvy. S vanou budete mít přehled o své spotřebě vody a když nebudete mít chuť na relaxační koupel, snadno se v ní vysprchujete. Zdroj foto: Dariusz Jarzabek / Shutterstock.com <p>The post Proč je vana do koupelny báječnou volbou? first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2012-04-11 05:15:00

IDIF rozdává peníze!

Milí IDIFáci, nejen, že jsme pro Vás otevřeli nové moderní prostory pro potřeby vzdělávání, ve kterých již úspěšně proběhl první fotografický i počítačový kurz, ale přinášíme Vám nyní i báječnou nabídku kurzů za příznivější cenu! Více informací se dozvíte v článku!

Čas načtení: 2023-12-02 20:33:11

Atmosféra 19. Tempáckého plesu

Nabízíme fotogalerii z 19. Tempáckého plesu a připomeňte si jeho báječnou atmosféru.

Čas načtení: 2014-05-18 20:49:03

Pivofest 2014 v Trutnově

Na Pivofestu zahraje kapela Olympic Oblíbený trutnovský Pivofest letos vstupuje do své druhé dekády. 11. ročník pivních slavností s báječnou atmosférou se na Krakonošově náměstí uskuteční v sobotu 14. června. Návštěvníci se mohou těšit na vystoupení kapel Nanovor, Lucky Losers, … Celý příspěvek →

Čas načtení: 2009-03-04 21:38:00

Pozvánka na kulturní událost

V sobotu 21.3.2009 si v Zastávce dají dostaveníčko Misionáři... Nenechte si ujít baječnou příležitost pobavit se a setkat se s mj. obyvateli jiných galaxií.Srdečně zve Divadlo prádelna

Čas načtení: 2024-02-12 07:17:00

Kaskadér: Super Bowl Spot

Ach, kde vlastně začít? Leitch do svého kaskadérského magnum opus naflákal tolik věcí, že si člověk připadá jako když se mu pod rukama splaší mixer na smoothie. Všechno dobrý, co v něm rotuje na maximální otáčky, slibuje báječnou chuť, ale běda, jak odklopíte víko před tím, než se břity zastaví! ...

Čas načtení: 2012-03-07 00:00:00

Lesklé mini aneb společenské minišaty

Teplé dny jsou tady a doufejme, že nám ještě nějaký čas vydrží. Pěkné večery však můžete strávit kdykoli. Skvělou volbou jsou plesy. Na plese si užijete spoustu tance i zábavy. Nesmíte však zapomenout na vhodné společenské šaty. Ty vám zaručí perfektní večer. Báječnou nabídku společenských šatů nale ...

Čas načtení: 2019-11-24 14:49:32

Jak dostat ze sebe to nejlepší? Mějte se rádi!

„Více jak 20 let jsem toužil po lepším životě, než jaký jsem žil. Trpěl jsem, bojoval jsem a cítil jsem obrovskou bolest. Stále jsem čekal na ten den, kdy se mé sny splní, a mnohokrát jsem ztratil naději. Byl jsem netrpělivý a cítil jsem se frustrovaný. Obracel jsem se se na různé cesty, ať už jde o náboženství, spiritualitu a praktiky New Age, předražené hacky pro život nebo praktické svépomocné průvodce. Zjistil jsem, že ačkoli tento proces nemůžete uspěchat ani přeskakovat životní lekce, můžete jej utvářet. Máte moc dělat nemyslitelné. Existují lepší způsoby, jak řídit svůj život a energii, aby věci fungovaly ve váš prospěch. Jakmile uplatníte moudrost a znalost, kterou vám předávám touto knihou, váš život se navždy změní,“ tvrdí na svých stránkách autor Vex King o své knize Dobré vibrace, dobrý život. Osobně mě na první pohled zaujaly dvě věci hned na obalu knihy. Předně jeho vizuální stránka. Font písma pro první část titulu „Dobré vibrace“ jako by opravdu vibroval. Překvapilo mě také, že v anglickém originále tato knížka nenabízí tak přitažlivý obal. A hned druhý aspekt, věta a klidně si ji teď někam napište a pověste před sebe: „Mějte se rádi – dostanete ze sebe to nejlepší.“ Na začátku se dozvídáme o autorově smutném dětství. Žil s rodinou u příbuzných a v azylovém domě plném nebezpečí. Nicméně navzdory všemu, šokující je, že to byly zážitky do jeho tří let věku života. Co si je člověk schopen zapamatovat z tak raného dětství? A jak hodně ho to následně ovlivní? Vex si nepamatuje detaily, ale spíše pocity. „Nepamatuji si všechno a moje vzpomínky neobsahují krystalicky jasné podrobnosti. Ale pamatuji si, jak jsem se během většiny svých zážitků, dobrých či špatných, cítil. K těm událostem, které se tehdy odehrávaly, se vztahuje spousta různých emocí. A tyhle vzpomínky mě dlouhou dobu strašily.“ (12) Hluboko uvnitř měl usazené bolesti a strach z dětství, což mu značně ovlivňovalo normální chod života. Někdy si říkáme, že život stojí za starou belu. Ono to asi nebude jen tak pro nic za nic. Možná by to chtělo změnit přístup. Právě touto knihou chce Vex King nabídnout různé techniky, jak se začít mít rád a stát se lepším člověkem. Je obecné pravidlo, které všichni známe, že k dosažení klidu je potřeba rovnováhy. Mezi ně řadí i sebelásku. Nelze ji ale chápat v narcistickém slova smyslu: mít sobecky rád sám sebe, ale spíš ve smyslu poznat, pochopit a vážit si své vlastní hodnoty. A to i v takových situacích, kdy jsme vystaveni tlaku a ochromí nás výčitky svědomí, jestliže potřebujeme udělat určité nepříjemné rozhodnutí vůči druhému člověku, který ignoruje vzájemnou spolupráci nebo dobré vztahy. Trápit se pro druhého, jemuž jsme lhostejní, není pro naše psychické zdraví vůbec dobré: „Je důležité poznat, že není nespravedlivé nechat jít ty, kterým na nás nezáleží.“ (18) Když se zamyslíte, jaký máte vy přístup k sobě a k vnějšímu světu? Vex doporučuje, k sobě a k okolnímu světu přistupujme právě v tom dobrém. S tím souvisí i „zákon o přitažlivosti“. Svým způsobem říká, že pokud budu na něco myslet pozitivně, upnu k tomu svou pozitivní energii, tak mám vysokou naději, že se to stane. Ale Vix jde ještě nad to. Nabízí „zákon vibrace“. „Vesmír reaguje na vaši vibraci. Vrátí vám takovou energii, jakou vysíláte.“ (31) Vše je tvořeno atomy a každý atom je jedna malá vibrace. „Tudíž veškerá hmota a energie jsou od přírody vibrační.“ Celý vesmír se zdá být tím pádem celou škálou vibrací o různých frekvencích. Naše myšlenky a vnímání světa se musí sehrát s touto vibrací. „Pokud v něco skutečně věříte a chováte se, jako by to už byla pravda, zvýšíte šance, že to k vám přijde ve vaší fyzické realitě.“ (34). Pocity, které vysíláme, se nám ve stejné podobě vracejí prostřednictvím našich zážitků. Jak mohou vibrace ovlivnit náš život? Pokud člověk čte tento text, může mít na jednu stranu pocit, že se jedná o určitá neměřitelná abstrakta, těžko uchopitelná a ověřitelná. Ale upřímně! Já to vidím dnes a denně kolem sebe. Právě proto mě zaujal tento titul. Někdo napsal knihu o tom, která zahrnuje mé vlastní vnímání světa. Aby to neznělo příliš sobecky a povrchně, řeknu to jinak: pokud máte nějakou zkušenost a zjistíte, že i ostatní lidé mají takovou zkušenost, hned máte lepší pocit. Vždycky je lepší vědět, že v něčem nejste sami. A podobně je to s touto knihou. Můj přístup ke světu je ze zásady pozitivní: vysílat co nejvíc pozitivních příjemných vibrací, protože ony se mi v dobrém vrátí. Abychom nepoužívali takové duchovní pojmy, řekněme to jinak. Jak se ke světu budeme chovat, tak se on bude chovat k nám. Když někoho obdarujeme úsměvem, úsměv se nám vrátí. Pokud pomůžeme jednomu člověku, záhy někdo pomůže nám. Je to nakažlivé a velmi příjemné, protože nás to stmeluje v tom nejlepším slova smyslu. A pak obráceně: ze svého blízkého okolí každodenního pracovního života znám dva, tři lidi, jejichž svět je jiný: všichni kolem jsou na ně protivní, úřednice za přepážkou je nesnesitelná, řidiči na ně troubí a gestikulují, lidé jsou nevraživí a jen na sebe štěkají. Už se jim to nesnažím opakovaně vysvětlovat, protože nejen já, i ostatní kolem vidíme, že chyba není v celém okolním světě. Síla negativního přístupu, která z nich vyzařuje, prostě ostatní silně převálcovává a vesmír jim to vrací stejnou měrou. A je to škoda, protože přicházejí o tolik krásných chvil, příjemných kontaktů a nádherných zážitků. Usmívejte se na svět, na sebe a na druhé, vyhýbejte se pomluvám a sporům, odsud nic dobrého nikdy nepřijde. Buďte sobě tím nejlepším vzorem, nešiďte se. Než si začnete na něco stěžovat, uvědomte si i další aspekty problému a nakonec zjistíte, že třeba ani o nic pořádného nejde. „Než si začnete stěžovat, že musíte uklízet dům, uvědomte si, že někteří lidé nemají ani střechu nad hlavou. Než si začnete stěžovat, že musíte mýt nádobí, uvědomte si, že někteří lidé nemají ani vodu. Než si začnete na tohle všechno stěžovat prostřednictvím svého chytrého telefonu na sociálních sítích, aniž byste si uvědomili, jaké máte štěstí, buďte na chvilku vděční.“ (61) Vemte si třeba postoj ženy. Každý měsíc má bolesti a krvácí, chodí do práce a stará se o rodinu, je od ní vyžadováno mnoho povinností a zároveň udržení určitého sociálního paradigmatu. Naráží na předsudky a diskriminaci při hledání zaměstnání: po škole nemá praxi, když má malé děti, je nežádoucí, a pak už je zase moc stará. A i když je pracovitější a šikovnější než její mužští kolegové, výplatu má nižší. Ale to je statistika. Pryč teď s ní. Jsem vděčná, že mám zdravé děti, že mám báječnou rodinu. Jsem vděčná, že po mateřské při hledání zaměstnání, zatímco ostatní zavírali dveře kvůli malým dětem, jsem byla přijata šéfem, který tyto předsudky ignoruje a jde proti proudu. Jsem vděčná, že jsem jim mohla dokázat, že jsem skutečně jedna z nejlepších. A že dělám práci, která mě naplňuje. Jsem dítě Štěstěny. Přes všechny překážky se cítím v dlouhodobém měřítku šťastná . Je to o pohledu na život a na sebe. „Vaše individualita je požehnání, nikoli břemeno. Budete-li se snažit být jako všichni ostatní, nebude váš život lepší než jejich. Když půjdete s davem, stanete se jeho součástí a nepodaří se vám z něj vystoupit. Když půjdete stejnou cestou jako ostatní, nedostanete příležitost vidět nic jiného než to, co vidí oni.“ (139) Všichni ti, kteří se při čtení tohoto článku zamračili a řekli si, co to proboha je! Někdo má permanentně růžové brýle na očích! Vypadl z reality a pořádně se uhodil do hlavy! Vždyť se podívejte kolem sebe! Silnice rozbité, pošťačka mi zas hodila lístek do schránky, místo aby zazvonila, a to jsem byl celou dobu doma! U kasy v supermarketu jsem platil víc, než bylo na štítku na regálu! A hlavně, kam se všichni cpou! Já jsem tu byl první! Lidi se jen mračej a jsou zlí, závistiví a ani nepozdravěj! Tak všichni vy, kteří to takhle vidíte, tak se na chvilku prosím zastavte. Kolem není miliony naštvaných lidí, koncentrovaných jen na to, aby vás vytočili. Takhle to opravdu není. Když mi pošťačka opět hodila lístek do schránky, aniž by zazvonila, přišla jsem na poštu a s úsměvem jí povídám: „Že vy to děláte proto, abych za vámi přišla a mohly jsme si popovídat! A to ještě nevíte, kolik jsem si toho z e-bay objednala! Jestli to takhle půjde dál, uvidíme se zas ve středu! Budu se těšit.“ Začala se nahlas smát, no ale, tak nevím, co se stalo, ale od té doby zazvoní, než vloží lístek do schránky. Takže prosím, vy všichni, co se mračíte, kupte si, půjčte si Dobré vibrace, dobrý život, protože si zasloužíte DOBRÝ ŽIVOT! Jako my všichni ostatní. MB, obrázky pixabay.com

Čas načtení: 2024-01-26 23:25:38

Hlíva ústřičná – kraluje v rizotech i držkovce, zkuste z ní báječnou paštiku

Hlíva ústřičná patří mezi nejznámější komerčně pěstované jedlé houby. Podobně jako například Jidášovo ucho či shitake patří mezi houby dřevokazné, jimž jsou kromě chutnosti a výborných nutričních vlastností přičítány i léčivé účinky. ... více Článek Hlíva ústřičná – kraluje v rizotech i držkovce, zkuste z ní báječnou paštiku se nejdříve objevil na Vegmania.cz.

Čas načtení: 2020-10-07 08:43:08

Scooby-Doo míří do kin

Do českých kin přichází 16. 7. 2020 první celovečerní animované dobrodružství populárního psa Scoobyho a slibuje báječnou podívanou.

Čas načtení: 2019-02-06 00:00:00

V létě za sluncem? Vyzkoušejte Thajsko

Lákají vás deštné pralesy, tropické ostrovy, palmy, moře či hory? Chcete zažít báječnou dovolenou v zemi plné slunce? Stačí si jen vybrat, jakou část Thajska zvolíte. Pojďme si společně tuto nádhernou zemi plnou přírodních a architektonických krás představit. Na exotickou dovolenou na druhém konci s ...

Čas načtení: 2020-05-30 06:08:22

U knihovny s Petrem Bílkem: O masakru mexických studentů a ruských tancích v Praze

Roberto Bolaño píše v knize Amulet o událostech, které spojují Prahu a Ciudad de México, Steinbeckův humor má místy až rabelaisovský nádech a německý císař Vilém II. se války bál, nechtěl ji a byl k ní přinucen nesmyslně loajální vazbou na rakouské zájmy na Balkáně.   Roberto Bolaño: Amulet (Argo 2020/ překlad Anežka Charvátová) Latinskoamerické autory čítávám se zaujetím a někdy i s nadšením, tentokrát mne však tento mexickokatalánský Chilan (1953–2003) nedokázal strhnout a dočítal jsem novelu jen ze zvědavosti, jestli dílo nezvedne překvapivý konec. Navzdory tomu se dá říct, že Bolaño nezklame ty, kdo mají rádi obrazný amalgám minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a ty, kdo se nechají svést a jdou po cestě textu od jednoho dějového uzlíku ke druhému a nelámou si hlavu západnickou logikou. Masakr mexických studentů v roce 1968, který je odrazovým můstkem vyprávění, máme my pamětníci ve vzpomínce, i když jsme tehdy mysleli hlavně na ruské tanky v Praze. Mexickou a českou metropoli jako by ta neštěstí uvazovala v příbuzenství. Bolaño má pro rozbolavělost světa nejen tehdejšího velmi vyvinutý smysl.   John Steinbeck: Pláň Tortilla. Na plechárně (Odeon 1979/ překlad Martin Hilský) Prózy o chudých lidech prožívaly v minulém režimu konjunkturu, zatímco dnes střelka zájmu míří spíš na opačný konec sociální hierarchie. Vůbec mám dojem, že se doba s nobelistou z roku 1962 rozešla. Kabát těchto novel z let 1935 a 1945 působí na nepozorného čtenáře jako realistické vyprávění, obezřetnější vnímání však vychutná jejich báječnou ironii a hru s aluzemi. Steinbeckův humor má místy až rabelaisovský nádech a zcela nečekaně si nad některými pasážemi vzpomenete na našeho Vladislava Vančuru a jeho Rozmarné léto. Tahle Kalifornie nemá s Kalifornií, jakou známe z filmů, vůbec nic společného. Čiší z ní rustikálnost a pomalé, lenivé povalování na slunci je tu nejvítanějším způsobem existence, který překoná jen dostatek vína nebo whisky. Věřte, že spěch se nevyplácí ani při čtení.   Emil Ludwig: Vilém II. (Melantrich 1932/ překlad Karel Jíše) Vůbec nevím, jak jsem k tomuto zažloutlému svazku přišel. Ludwig (1881–1948) se proslavil svými monografiemi o titánech světové politiky i umění, má na svědomí i knihu o Masarykovi. Na císaře Viléma jde jako psycholog. Spíše než široká plátna evropské politiky ho zajímají rodinné propletence a intriky dvora. Zcela v rozporu s tradovanou verzí o německém militarismu, jenž zavlekl do první světové války rakousko-uherskou monarchii, dokládá autor celou knihou, že Vilém se války bál, nechtěl ji a byl k ní přinucen nesmyslně loajální vazbou na rakouské zájmy na Balkáně. Ludwig přesně zaznamenává, jak tělesný handicap poznamenal Vilémovo chování k lidem a jeho sebeobraz, a také s rozhořčením líčí, jak nikdo z aristokratickoúřednického panovníkova okolí nebyl s to sebrat odvahu a v klíčových momentech říci „Vaše Veličenstvo se mýlí“. Kývali i na nesmysly. Povinná četba pro monarchisty. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-15 12:48:06

Růženky v časech před viagrou a koronavirem

Paní Tereza F. na fcb každý den vybírá z kalendáře jméno toho, kdo má svátek. Ptá se svých čtenářů, jestli znají nějakou literární postavu toho jména. A jestli ji mají oblíbenou. Je to jednoduchý nápad, ale leckdy obtížný – třeba Teodor byl těžký… Ale nedávno na mě takhle vykoukla Růženka. Představte si – všechny Růženky světa měly najednou svátek, byl to jejich den! Dokonce i ty Růženky vymyšlené, literární postavy! I ty. (Patřila k nim i ta Růženka od Cimrmanů? Ze hry Hospoda na mýtince? Ta, co není? Jak ji hraje chlap?) Pochopitelně pohádková Šípková Růženka se objevila hned. Durrellova Růženka je z příbuzenstva, veselá knížka, jak hlavní postavě doručí domů zásilku – slona – a právě slon je ta Růženka, tak ta přišla hned za ní. Pak už jsem nedával pozor, protože mi v paměti vyvstala báječně napsaná Růžena Driffieldová z knihy Veselice aneb Kostlivec ve skříni. Napsal ji autor, kterého pořád rád čtu – W. S. Maugham: …a Růženčiny plné rty a široký nos skutečně dodávaly tomuto záštiplnému tvrzení zdání pravdy. Ale oni nevědí, jak stříbřitě zlaté měla vlasy, neznají zlaté stříbro její pleti. Oni nepoznali její kouzelný úsměv. „Nebyla ani trošku jako bílý negr,“ řekl jsem. „Byla panenská jako jitro. Byla jako Hebé. Byla jako čajová růže.“ (Hebé byla číšnice bohů na Olympu, bohyně věčného mládí, posléze manželka Herakla…) A když na ni dál útočí, řekne pan Ashenden: „Byla to báječná žena. Nikdy jsem ji neviděl ve špatné náladě. Stačilo jenom říct, že něco chcete, a ona vám to dala. Nikdy jsem neslyšel, že by o někom mluvila špatně. Měla zlaté srdce.“ A to dávání se týkalo i takových věcí, které by vás na první čtení nenapadly, ale mě napadly hned… A jak báječnou má tahle Maughamova kniha pointu! Ne, tu nebudu prozrazovat. Jako by se mi na chvíli vrátila doba, kdy jsem tuhle knihu četl poprvé… (1975) Jenže i po téhle paní Driffieldové jsem měl něco ještě schovaného v hlavě – tedy pokud to bylo v hlavě! No ano! Snad každému muži se někdy stane, že někdy jaksi nemůže. Že kvůli drobnému fyzickému selhání prostě nemůže v určité chvíli naplnit očekávání své partnerky, nebo alespoň ne docela. Není to nic příjemného. Ale díky tomu je tady teď další Růženka, tentokrát postava z básně Victora Huga, jmenuje se – ta báseň – Stará píseň z mladých let. Pán prostě nenaplnil očekávání… A víte, jak ta báseň končí? Byla krásná. Byla vzteklá. Bláhovci svůj povzdech dá… -Nemysleme na to! – řekla. …myslím na ni odtehdá… (Psáno Paříž, červen 1831) Teď si zase představuju, jak asi tenkrát v létě bylo v Paříži? Nepršelo? Sluníčko se vidělo v loužích? Foukal vítr v těch starých časech před viagrou a koronavirem a lidi měli svoje – tehdejší – starosti a radosti. A Růženky. Možná čekáte, že vám teď dohledám, co všechno už tehdy za Huga, Dumase, Balzaca bylo vynalezeno, byl třeba telegraf? A neptejte se na ty chytrý mobily ani ze srandy, to bych si vyprosil! Protože já už teď nemám čas. Před chvílí jsem seskočil z koně a trochu udýchaný si mečem prosekávám cestu křovím až k brance parku. S potrhaným oděvem a krvácející vyběhnu po schodech do věže zámku, ano, až tam, kde na loži spočívá krásná, tmavovlasá žena se zavřeným očima. Odložím meč, skloním se nad ní a políbím ji na rty. A stane se ze mě krásný mladý princ. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-09 10:42:31

K čemu je další atlas literárních míst?

Atlasy literárních míst jsou zbytečné. Ale krásné. Racionální smysl mají malý, ale vezměte například Sherlocka Holmese. Tohoto detektiva – a případ příručky, která vás noblesně provádějí místy, kde se odehrály jeho slavné případy. Bohužel to nikdy nebudou ta samá místa jako v původních holmesovských povídkách. Ale ano, nazývají se taky Baker Street, Norwood, Scotland Yard, Sussex. Budete se ovšem procházet jinudy, na to vezměte jed. Jak by to také mohly být stejné bažiny, když si Arthur Conan Doyle vše vymyslil. Když si vysnil postavy, kterými krajinu zalidnil, a vy jen o překot a oddaně chodíte po Londýně, ale to podnikáte v docela jiné dimenzi než té literární. Absurdní počínání! To snad již je lepší navštěvovat místa, kde se natáčely filmové a televizní adaptace těchto Sherlockových eskapád. Asi jako jiní vyrážejí po destinacích, které ověnčil slávou filmovou Zdeněk Troška. Po pravdě, nedostali byste mě ani do míst, kde se natáčel (Svěrákův a Smoljakův) Trhák; natož do předobrazu Troškova světa. Ale někdy spisovatel vyjde z vlastních vzpomínek a ze skutečné krajiny natolik, že podobná putování smysl do značné míry najdou. Příkladem jsou romány Arthura Ransoma. A Lake District – v Anglii. Ze spisovatelů se tam aktuálně vydal na výzvědy Jan Kovanic... a svého času František Novotný, který o pouti (vlastně více poutích) po stopách Amazonek a Vlaštovek napsal báječnou knihu Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek (2012). To napsal, avšak přímo na závěrečných stránkách přizná, že si zevrubným průzkumem podkladů pro fikci způsobil deziluzi. Divíte se? K věci. Roku 2019 vyšel v českém překladu Atlas literárních míst Cris Oliverové. Jeho španělský originál je o rok starší. Publikace se taky zdá v určitém směru „zbytečná“, a přece je – samozřejmě – nádherná. Snad nejzřetelněji však odhalila další háček spojený s problematikou. Autorka totiž bezelstně staví sobě na roveň lokality literatury populární i vyšší. Že to vůbec nevadí? Neřekl bych. Je to matoucí. Zvláště pak pro děti. Lze to považovat i za chybu. Cris F. Oliverová napsala třicet kapitol (ostatní světy pominula) a na půdě každé této pasáže pilně, nadšeně mapuje fiktivní prostor některého více i méně slavného literárního díla. Řada propíraných knih je, pravda, prověřena časem a lze dokonce říct, že mnohé patří mezi klasiku. Klasiku „hlavního proudu“. O kterou „opře koště“ každý renomovaný literární badatel: Londýn Orwellova románu 1984, Alenčin svět, Liliput, asteroid B 612 z Malého prince, Tolkienova Středozem, Zeměmoří Ursuly Kroeber Le Guinové, Fantázie Příběhu, který nikdy neskončí od Michaela Endea, země Oz, Země Nezemě (kam létá Petr Pan), Narnie. Dokonce Vila Vilekula, kde žila Pipi Astrid Lindgrenové, ba Wonkova čokoládovna Roalda Dahla, ale současně ostrov z Pána much či Anglie Jane Austenové. Ta prokreslená románem Rozum a cit. Už v tomhle seznamu jste si možná všimli jistého nepoměru. Dětská čokoládovna se tu zkoumá na stejném „levelu“ jako místo děje nepříliš optimistického románu laureáta Nobelovy ceny Williama Goldinga. Řekněme, že toto ještě akceptujeme, teď se však podívejme do dalších krajů. A hle, nepoměr bobtná. Na tu samou úroveň jako předchozí lokality se dostává i Forks ze Stmívání, Bradavice z Harry Pottera, Vernovo podsvětí v Cestě do středu Země, „Sever“ Světel Severu Philipa Pullmana (ale ano, uznávám, je to už taky klasika). A dále svět Hry o trůny, svět Hunger Games od Suzanne Collinsové a dokonce Gotham City z komiksů o Batmanovi. Z jakého důvodu tu vnímáme disproporčnost, je jasné, a jenom netušíme, proč se koná na platformě jediné knihy. Anebo to víme? Chápeme příčinu. Koná se to přece kvůli čtenáři. Co víc, autorka předjímá, co osloví euro-amerického (a ponejvíc anglosaského) vnímatele. A snaží se, o to nic. Ale stejně už něco podobného udělal před ní Alan Moore v pozoruhodném dovětku ke komiksové Lize výjimečných II (česky 2004), nazvaném Almanach pro cestovatele. V tomto ohromujícím průvodci totiž s klidem procestujete celý povrch zeměkoule, ale není to realita. Je doslova zastavěn světy slavných dobrodružných knih. Ne že by i u Moora nedošlo k „výstřelkům“, kdy je zohledněno dílo až na hranici literatury „vážné“ (nebo i za ní), nicméně dokázal tyto hranice celkem udržet. Úletům se vyhnul a dobře udělal: ať totiž bude zkoumání světa Sherlocka Holmese sebeabsurdnější, vždy zaujme. Oproti tomu propátrávání reálného předobrazu prostor, v kterých se odehrávají (například) příběhy Franze Kafky, rezonuje o něco méně. Pouze v populární literatuře hrává krajina roli toho druhu, že si nakonec i rádi nakreslíme mapu. Ale mapovat Balzaca? McEwana? Barnese! U Atlasu literárních míst spisovatelka i překladatel odvedli solidní práci. Zrovna tak ilustrátor Julio Fuentes. Jeho mapy nás vtáhnou. Texty jednotlivých kapitol jsou přehledně členěny a na koncích obyčejně narazíme i na seznamy zajímavostí. Například: „Obyvatelé Liliputu píší napříč přes list papíru z jednoho rohu do druhého.“ A co ještě víc? Publikace přišla také se světy všech těch knih, o kterých jste zatím možná nevěděli, ačkoli česky už z velké části taky vyšly. Příklady? Laura Gallegová: Idhúnské paměti (2004–2006) Roger Lancelot Green: Král Artuš a jeho rytíři kulatého stolu (1953) Diana Wynne Jonesová: Howlův putující zámek (1986, do češtiny knihu přeložil Milan Stejskal) Cornelia Funkeová: Inkoustové srdce (2003, přeložila Emílie Harantová) Marissa Meyerová: Cinder. Měsíční kroniky (2012, přeložila Jana Zejmanová) John Green: Papírová města (2008, přeložila Veronika Volhejnová) Rainbow Rowellová: Eleanor a Park (2013, přeložila Jana Kunová) Závěrem se zastavme u Artuše. Jemu věnovaná kapitola se jmenuje Kamelot. Je to nezvyklé. Může dojít i k situaci, že prostřednictvím té kapitoly – a hlavně prózy pana Greena – získají někteří dětští čtenáři informaci o Artušově družině dřív než z legendy. Je tedy vřazení Kamelotu v těchto souvislostech poctivou hrou? Váhám. Minimálně na první pohled je matoucí. A poté, co pasáž prostudujeme, jste na rozpacích dál. Proč ta kniha zcela odhlíží od jakékoli jiné lidové slovesnosti, když byla různými literáty také variována? Na to se těžko odpovídá. Zato by se dalo vytipovat třicet dalších literárních lokalit.   Cris F. Oliverová: Atlas literárních míst. Ze španělského originálu přeložil Štěpán Zajec. Ilustrace Julio Fuentes. Ve společnosti Albatros Media vydalo XYZ. Praha 2019. 128 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-29 06:00:00

KVÍZ: Jak dobře znáte komedii století "S tebou mě baví svět"? Otestujte se!

Komedie Marie Poledňákové S tebou mě baví svět z roku 1982 si okamžitě získala srdce diváků a v roce 1998 byla na základě divácké ankety vyhlášena komedií století. Pojďte si s námi udělat zábavný kvíz, ve kterém zjistíte, jak na tom vlastně jste se znalostmi děje a kultovních hlášek z filmu. Pokud se nebude dařit a vaše odpovědi budou zcela vedle, budiž to pro vás motivací k tomu, abyste se na tuto báječnou rodinnou komedii znovu podívali!

Čas načtení: 2024-03-02 17:00:38

Nepropásněte týden slev na Alze. Nabízí Samsung produkty za skvělé ceny

Kdo by nechtěl využít příležitosti k získání Samsung produktů za skvělé ceny? Právě tuto možnost mají nyní ti, kteří se rozhodnout využít nákupu v rámci týdne slev u Alzy. Týden slev trvá jen do 3. března – nepropásněte tedy svou jedinečnou příležitost získat Samsung produkty s báječnou slevou. Set pračky a sušičky EcoBubble V rámci týdne slev Samsung můžete skvěle ušetřit například na tomto praktickém setu pračky […]

Čas načtení: 2024-03-09 08:40:00

Vezu Jágra... A cesta byla volná. Pittsburgh (znovu) vítá hrdinu

PŘÍMO Z USA | Zámořský Pittsburgh po krátké pauze vítá zpátky svého hrdinu. Toho, komu během února vyvěsili dres a nachystali mu báječnou show, která uchvátila hokejový svět. Teď je Jaromír Jágr zpátky. A hned způsobil poprask na letišti. Když to zjistili studenti jedné střední školy, hned se s ním fotili. „Díky, Džegs!“ loučili se. Obránce Jiří Ticháček, který přicestoval s ním, prošel pochopitelně bez povšimnutí. „Třeba za pár let si mě taky vyfotí,“ smál se.

Čas načtení: 2024-03-17 09:30:00

Geniální politika ANO: Budeme kopat do armády, a až ztratí důvěru, obviníme z toho vládu

Když se zamyslíme, co je na české politice nejhorší, na čelném místě spatříme jakýsi odezdikezdismus. Když nějaká strana vládne, vykresluje situaci země jako nadmíru báječnou, či aspoň zlepšující se. Když se ta samá strana dostane do opozice, je to...

Čas načtení: 2024-04-06 13:35:00

Aj tak sme frajeri! Litvínov konejšil padlé hrdiny. Kaše nazval Pardubice kolosem

Z amplionů zpíval Peter Nagy Aj tak sme stále frajeri, litvínovský kotel burácel a klaněl se padlým hrdinům za báječnou sezonu. Nekončenou děkovačkou fanoušci aspoň trochu vyléčili splín hokejových chemiků z vyřazení, z konce sezony, z krutého vytržení z finálového snu.

Čas načtení: 2024-04-06 13:35:00

Aj tak sme frajeri! Litvínov konejšil padlé hrdiny. Kaše nazval Pardubice kolosem

Z amplionů zpíval Peter Nagy Aj tak sme stále frajeri, litvínovský kotel burácel a klaněl se padlým hrdinům za báječnou sezonu. Nekončenou děkovačkou fanoušci aspoň trochu vyléčili splín hokejových chemiků z vyřazení, z konce sezony, z krutého vytržení z finálového snu.