Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-10-18 13:05:56

Vytvořte nezapomenutelnou oslavu za pomoci party stanu

Chystáte se oslavit nějaké životní jubileum nebo jen chcete uspořádat akci na kterou se jen tak nezapomene? V tom případě se asi nespokojíte s obyčejným posezením doma nebo na zahradě a budete chtít něco extra. K tomuto účelu by pro vás mohl být vhodný právě takový párty stan. A na to jak jej vybrat a na co se zaměřit pro ten nejlepší výsledek se podíváme v tomto článku. Vybíráme ideální stan Pro začátek je určitě vhodné vybrat takové párty stany, které splní všechny vaše požadavky. Důležité je tedy vědět, jak velký by měl být. Zde je potřeba brát v potaz počet hostů, umístění stolů a židlí, případně dalšího vybavení. Jakmile máte tento bod, nezbývá než vybrat styl a design, který vás osloví a samozřejmě materiál, ze kterého bude vyroben. Zvolením odolnějších materiálů určitě neuděláte chybu. Zvolte koncept vaší oslavy Koupě samotného párty stanu, případně velké plachtové haly (pokud potřebujete umístit větší počet lidí) k vytvoření nezapomenutelného zážitku nestačí. Nyní je na řadě kreativní část, ve které je na vás, abyste vybrali téma a následně vhodné dekorace, které zážitek ještě více umocní. Mnohdy takové obyčejné balónky nebo květiny dokáží udělat úplné zázraky. Pakliže plánujete, že se tato oslava protáhne do nočních hodin, pak rozhodně nesmíte podcenit osvětlení. Lampiony, LED řetězy nebo světelné projekce mohou být efektivním způsobem. Nezapomeňte na zábavu a jídlo Hudba a zábava jsou nedílnou součástí oslavy. Můžete také připravit různé zábavné aktivity, které budou bavit hosty a zajistí, že si oslavu užijí naplno. A jak už to bývá, po fyzických aktivitách nebo tanci lidem vyhládne a ani tohle by vás nemělo zaskočit. Připravte například tematické pokrmy, které ladí s konceptem oslavy, nebo se obraťte na cateringovou službu, která vám pomůže občerstvení zajistit. Zdroj obrázku: bubutu / Shutterstock.com <p>The post Vytvořte nezapomenutelnou oslavu za pomoci party stanu first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2023-10-18 13:05:56

Vytvořte nezapomenutelnou oslavu za pomoci party stanu

Chystáte se oslavit nějaké životní jubileum nebo jen chcete uspořádat akci na kterou se jen tak nezapomene? V tom případě se asi nespokojíte s obyčejným posezením doma nebo na zahradě a budete chtít něco extra. K tomuto účelu by pro vás mohl být vhodný právě takový párty stan. A na to jak jej vybrat a na co se zaměřit pro ten nejlepší výsledek se podíváme v tomto článku. Vybíráme ideální stan Pro začátek je určitě vhodné vybrat takové párty stany, které splní všechny vaše požadavky. Důležité je tedy vědět, jak velký by měl být. Zde je potřeba brát v potaz počet hostů, umístění stolů a židlí, případně dalšího vybavení. Jakmile máte tento bod, nezbývá než vybrat styl a design, který vás osloví a samozřejmě materiál, ze kterého bude vyroben. Zvolením odolnějších materiálů určitě neuděláte chybu. Zvolte koncept vaší oslavy Koupě samotného párty stanu, případně velké plachtové haly (pokud potřebujete umístit větší počet lidí) k vytvoření nezapomenutelného zážitku nestačí. Nyní je na řadě kreativní část, ve které je na vás, abyste vybrali téma a následně vhodné dekorace, které zážitek ještě více umocní. Mnohdy takové obyčejné balónky nebo květiny dokáží udělat úplné zázraky. Pakliže plánujete, že se tato oslava protáhne do nočních hodin, pak rozhodně nesmíte podcenit osvětlení. Lampiony, LED řetězy nebo světelné projekce mohou být efektivním způsobem. Nezapomeňte na zábavu a jídlo Hudba a zábava jsou nedílnou součástí oslavy. Můžete také připravit různé zábavné aktivity, které budou bavit hosty a zajistí, že si oslavu užijí naplno. A jak už to bývá, po fyzických aktivitách nebo tanci lidem vyhládne a ani tohle by vás nemělo zaskočit. Připravte například tematické pokrmy, které ladí s konceptem oslavy, nebo se obraťte na cateringovou službu, která vám pomůže občerstvení zajistit. Zdroj obrázku: bubutu / Shutterstock.com <p>The post Vytvořte nezapomenutelnou oslavu za pomoci party stanu first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2025-01-21 11:05:37

Jak na luxusní a nezapomenutelnou zábavu v srdci Prahy? S Goldfingers Prague

Jak na luxusní a nezapomenutelnou zábavu v srdci Prahy? S Goldfingers Prague redakce Út, 01/21/2025 - 11:05 Zábava Klíčová slova: Goldfingers.cz Goldfingers Prague Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co dělá Goldfingers tak výjimečným? Non-stop show plná akce a energie od začátku do konce. Pohodlné a luxusní interiéry, které dotvářejí jedinečnou atmosféru. Překrásné společnice, které umí vykouzlit úsměv na tváři. Kvalitní drinky a možnost neomezené konzumace piva. Exkluzivní služby, jako je privátní tanec, odvoz luxusní limuzínou nebo originální jelly wrestling. Ať už plánujete rozlučku se svobodou, oslavu narozenin, nebo jen chcete zažít noc plnou smíchu a dobré nálady, Goldfingers Prague je to pravé místo. Navíc, vstupné do klubu je zdarma, bez požadavků na minimální útratu. Rezervujte si svou noc na úrovni Na webu https://goldfingers.cz/ si můžete snadno rezervovat stůl, vybrat párty balíček nebo naplánovat svůj odvoz do klubu luxusní limuzínou. Klub má otevřeno 7 dní v týdnu, a proto na jedinečnou zábavu nemusíte čekat až na víkend. Podívejte se na ochutnávku atmosféry klubu ve fotogalerii: https://goldfingers.cz/galerie. Tým Goldfingers Prague se těší na vaši návštěvu! Přidat komentář foto Pixabay.com Hledáte nezapomenutelný zážitek v centru Prahy? Goldfingers Prague je místo, které se za téměř 30 let své existence stalo synonymem kvalitní noční zábavy. Tento jedinečný klub, zasazený do historických prostor bývalého divadla, je oblíbeným cílem nejen českých návštěvníků, ale i hostů z celé Evropy.

Čas načtení: 2023-12-20 14:00:47

Jsou tu Vánoce. Podle vědců máme větší chuť na milování

Všudypřítomný stres, davy a fronty? Možná i tohle doprovází nejkrásnější svátky roku, nicméně Vánoce mají i svoji příjemnější a o dost chlípnější stránku. Využij jejich výjimečnou atmosféru a prožij nezapomenutelnou slast.

Čas načtení: 2023-11-10 14:00:36

Svatý Martin přijíždí a s ním i tradice pečených hus a mladého vína

Svatomartinská husa a víno - to ti rozhodně zítra nesmí chybět na jídelníčku. Právě zítra totiž slavíme svátek sv. Martina. Proč a co vůbec slavíme a jak připravit nezapomenutelnou hostinu?

Čas načtení: 2012-06-11 00:00:00

adidas Originals Consortium Your Story / Ilustrátoři řádí

Tenisky adidas Originals jsou nezapomenutelnou součástí trhu se sneakers, jejich návrhy nás v poslední době také baví a dnes si představíme edici Your Story od divize Consortium. Na povedených fotkách určitě poznáte své hrdiny, kterými jsou ZX 500, Decade Hi nebo Pro Shell Model. Tento pack mají n ...

Čas načtení: 2008-11-06 00:00:00

Lomography aneb kde v ČR koupit LOMO?

O fenoménu, který dává focení nezapomenutelnou atmosféru jsem psal už v souvislosti se spoluprací Staple Design studia a značky LOMO. V ČR se nachází několik míst, kde můžete nové LOMO koupit a já pro vás mám tip, kde ho koupit nejpohodlněji. Nedávno začal LOMO prodávat i urban fashion store Fresh ...

Čas načtení: 2010-08-20 00:00:00

Zahradní osvětlení v záři krystalů / Lampa Jallum

Zahradní osvětlení patří k významným prvkům, které dokáží dodat exteriéru nezapomenutelnou tvář a maximální účelnost. Francouzská společnost Baccarat má na svém kontě již několik úžasných kousků, které vytvořila ve spolupráci s renomovanými designéry. K nejmladším novinkám patří spolupráce s pařížsk ...

Čas načtení: 2009-09-15 06:00:00

Virtual DJ: Mixování hudby pro „víkendové“ DJ

Pořádáte pořádnou párty a nemáte zařízenou hudbu? Nechce se vám kvůli občasnému mixování kupovat techniku za x desítek tisíc? Mám pro vás řešení. Program Virtual DJ vám pomůže udělat nezapomenutelnou párty. Díky němu bude pro vás mixování snadné jako facka a postačí vám pouze váš počítač. Pojďme se ...

Čas načtení: 2018-09-15 00:00:00

Show Intimissimi on Ice v Arena di Verona

Intimissimi se 5. září vrátila na přehlídková mola s nezapomenutelnou show, která publikum zavedla do kouzelného lesa, kde žijí půvabní, smyslní a ušlechtilí tvorové. Po čtyřech letech velkolepých hudebních produkcí Intimissimi on Ice v Arena di Verona se značka prádla vrací přehlídková mola s dalš ...

Čas načtení:

Malta - slunná perla Středomoří

Malta a také její sestry Gozo a Comino místem, kde prožijete nezapomenutelnou dovolenou. Nabídky last minute zájezdů. Je Malta vynikajícím archeologickým nalezištěm. Zahrát si golf, tenis, vyzkoušet

Čas načtení:

Potápění v Tunisku

Potápění v křišťálových hlubinách Tuniska. Potápění ve vodách Tuniska můžete spatřit opravdu bohatý podmořský život i vraky potopených lodí. Last minute zájezdy na nezapomenutelnou dovolenou. Písečné

Čas načtení:

Praktické informace o letovisku Bibione

Bibione, top plážový resort pro vaši nezapomenutelnou dovolenou. Tradiční architekturou i kouzelnou atmosférou. Spadalo Bibione pod vliv Říma, Benátek, Francie, Rakouska a nakonec také Itálie. Komfor

Čas načtení:

Navštivte letovisko Zlaté Písky v Bulharsku

Zájezdy do Zlatých Písků a Bulharska jsou v posledních letech velmi oblíbené, dopřejte si je také vy a prožijte nezapomenutelnou letní dovolenou.

Čas načtení: 2015-07-18 12:00:00

Červenec s EasyJet - létejte za hubičku

Červenec je typickým dovolenkovým měsícem, kdy chce většina lidí nejenom odpočívat, ale také konečně trávit společné chvíle se svými dětmi. Také se chcete podívat do jedné z oblíbených destinací a užít si nezapomenutelnou dovolenou u moře? Pak nevyhazujte zcela zbytečně peníze za předražené letenky ...

Čas načtení: 2013-01-18 05:00:00

Herní novinky - prosinec 2012

Po nabitých podzimních měsících přišel prosinec, v němž toho mnoho nevyšlo, ba se ani příliš mnoho neudálo. Jasnou událostí měsíce se stalo každoroční udílení cen VGA pořádané stanicí Spike TV. Clementine je nezapomenutelnou postavou The Walking Dead. Triumf menších projektů na VGA VGA je nejpres ...

Čas načtení: 2020-09-03 00:29:37

Zemřela Jiřina Fikejzová, její texty zpívaly Judita Čeřovská či Marie Rottrová

Textařka Jiřina Fikejzová zemřela v úterý 2. září ve věku 93 let. Za svůj život napsala řadu textů k písním, které byly ve své době hity. Nezapomenutelnou pro všechny generace je všem píseň Řekni, kde ty kytky jsou. Jiřina Fikejzová (narozena 13. dubna 1927) vystudovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 50. letech byla úspěšnou sprinterkou československé národní reprezentace. Dlouhá léta pracovala na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Kromě byla také členkou textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton. Působila i jako členka odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů (Intertalent, Porta, Zlatý palcát). Již od střední školy se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR). Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů. Psala je například pro Juditu Čeřovskou či Marii Rottrovou, ale i Martu Kubišovou, Karla Gotta, Václava Neckáře, Waldemara Matušku a mnohé další. Mimo jiné byla autorkou české verze písně Where Have All The Flowers Gone, kterou pod názvem Řekni, kde ty kytky jsou zpívala řada interpretů, například Judita Čeřovská, Marie Rottrová či Marta Kubišová. Na své texty byla hrdá, neměla ale ráda, když je někdo neinterpretoval správně. „Týká se to například písně Půvabná a svěží, v níž jsem napsala ‚půvabná a svěží, jdeš se mnou po nábřeží, máš na kloboučku fialky, je sváteční den'. Když ale slyším ‚…máš za kloboučkem fialky…', trnu hrůzou. Za kloboučkem, v tomto případě spíš za klobúčkem, mají na Moravě chlapi pérko. Ženy nosí květiny vždycky na kloboučku," řekla před třemi lety v rozhovoru pro Deník. Napsala také několik scénářů pro pražské Divadlo hudby, Československou televizi a Československý rozhlas. Za svojí textařkou práci získala mnoho domácích ocenění. Část textů vyšla knižně pod názvem Slova. Její vzpomínky si lze přečíst v knize Povolání textařka ... v důchodu? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-31 15:48:26

Kultovní báseň Polámal se mraveneček od Josefa Kožíška vyšla ve velkém formátu

Bude to – již navždy – lužanský rodák a žák obecné školy v Přešticích (1867–1873), absolvent reálného gymnázia v Plzni a učitelského ústavu (1880–1881) v Příbrami Josef Kožíšek (6. 7. 1861–6. 7. 1933), kdo dětem složil nezapomenutelnou a už klasickou báseň Polámal se mraveneček. Mezi takřka třicet tímto učitelem sepsaných publikací patřily a patří sbírky veršů i povídek, slabikář někdejších prvňáčků Poupata (1913) a v neposlední řadě moderně (ve svých časech) koncipované čítanky Ráno 1–8 (1919, je jen spoluautorem) a Studánka (1924). Josef Kožíšek pracoval životně klíčových deset let mezi svým čtyřiadvacátým a čtyřiatřicátým rokem (1885–1895) v Klecanech u Prahy, kde se oženil (1889), poté mezi roky 1895 a 1920 byl – s výjimkou čtrnácti měsíců koncem první světové války – řídícím učitelem v Zápech u Brandýsa. Za první republiky (do roku 1927) působil v Praze jako ředitel, avšak nikoli školy, nýbrž literárního oddělení Státního nakladatelství, a již roku 1921 sám sobě editoval třídílný výbor z vlastního literárního díla Na výsluní, U krbu a Děti z boudy. Na ten roku 1929 navázal ještě i čtvrtým výborem Na sluníčku. Josef Kožíšek vycházel z dětského folklóru a jako rozený epik využíval velmi rád i rytmy lidových říkadel. Jen okrajově byl – snad až moc smírným – kritikem, méně okrajově literárním teoretikem. Řádka dalších výborů z jeho díla následovala po jeho smrti počínaje rokem 1943, a jak zdůraznili Otakar Chaloupka a Jaroslav Voráček v Konturách české literatury pro děti a mládež (od začátku 19. století po současnost), „individuální stylizací, psychologickou hloubkou a způsobem zobrazovaní“ jeho dílo představuje „klasický odkaz“. Bezpochyby nejklasičtější perlou onoho odkazu zůstává právě básnička Polámal se mraveneček, která bývá už tradičně vydávána zcela samostatně a dočkala se už bezpočtu vydání s mnoha různými ilustračními doprovody. Vedle kreseb Krtkova duchovního otce Zdeňka Milera jsou to třeba ty od J. Svobodové, Zuzany Balákové, Adolfa Dudka, Miroslava Vostrého, Marcely Walterové, Antonína Šplíchala či Vlasty Švejdové. Ale především je samozřejmě znám doprovod Ondřeje Sekory (1964), přičemž se vžil podlouhlý formát knížečky o rozměrech 16 x 9 cm. Zatímco však ještě 16. vydání tohoto „harmonikově“ roztahovacího leporela z roku 2018 formát našich mladých let dodrželo, ve vydání sedmnáctém z roku 2019 Albatros Sekorovo/Kožíškovo dílko označil za „kultovní“ a umožnil mu přijít na svět ve velkorysém formátu 24 x 16 cm a plátěné vazbě, kdy lze knihu vsunovat do samostatného pouzdra. Závěrem alespoň několik slov o Sekorově pojetí. Zatímco někteří jiní ilustrátoři chápali „polámání se“ i jako následek pádu do jamky (například), Sekora v podstatě děti varuje před příliš hmotnými břemeny. V tomto případě oblázkem. Mravenečka přitom kreslí takřka jako svého slavného Ferdu (byť bez puntíkatého šátku u krku) a z Ferdova světa přišly také tři chůvičky – v podstatě ovšem sestry Červeného kříže. Recept sepisuje veledůležitý pan doktor celý v červeném a s lodičkou na hlavě a činí tak perem ještě namáčeným do kalamáře (a tedy pražádná elektronická evidence). Polámaný kluk se přitom prý má léčit jen cukrem. Jak si onu radu vysvětlili jeho druzi, zříme hned: přinášejí plástve medu, které pravděpodobně uloupili některému včelstvu. Jenže nic nepomáhá. A ač sestřičky dodají dokonce maňásky (kupodivu v podobě lidí), fotbalový míč anebo dřevěného koníka, mraveneček není a není k utišení. Má navíc horečku. Nepomáhá (a není celkem divu) ani kapela sestavená z trumpetisty, houslisty, činelisty a harmonikáře a nepomůže ani modrý prapor s veselým obličejíkem. Nezabírají rádoby legrace v podobě rendlíku či trychtýře na hlavách. Až... Konečně dostane jeden jedinec spásný nápad: ano. Zafoukat na ramínko, pohladit po čele. A zdá se tedy, že mravenec nepotřeboval ani tak bžundu a virvál, jako soucit a fyzický dotek. Ani to by ale asi nestačilo, kdyby už na cestě nebyly konvice plné čaje a bochník chleba. A ve finále pak Sekora předvádí našeho hrdinu, jak pomáhá s úpravami jehličnatého mraveniště. Polámal se mraveneček, ví to celá obora - o půlnoci zavolali mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis: „Třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.“ Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: „Neplakej!“ Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej!“ Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele, hop! a zdravý mraveneček ráno skáče z postele!   Josef Kožíšek: Polámal se mraveneček. Ilustroval Ondřej Sekora. Albatros. Praha 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-26 13:39:37

Jiří Lábus sedmdesátiletý

V neděli 26. ledna se křepkým sedmdesátníkem stal Jiří Lábus, jeden z nejlepších žijících českých komiků. V mnohém byl odkojen rozhlasem. Rád jej poslouchal, napodoboval, dodnes jej poslouchá a rovněž jej odtamtud můžeme slýchat. Nejvíce v nekonečném improvizovaném rozhlasovém sitcomu s Oldřichem Kaiserem, se kterým vytvořil nezapomenutelnou komickou dvojici. Díky své mamince, která byla sestřičkou pracující pro „závodního“ lékaře Národního divadla, zhlédl tam Jiří Lábus takřka všechny dávné a slavné Radokovy a Krejčovy inscenace. V začátcích kariéry bral dost malé filmové role, od čehož upustil teprve v momentě, kdy se jeho filmografie rozrostla. Hrál například ve slavné komedii Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a dokonce již z roku 1971 je televizní adaptace divadelního představení absolventů čtvrtého ročníku DAMU Žebrácká opera. Tam exceluje s přitažlivou Kateřinou Macháčkovou. Rok nato se mihl v televizním filmu Jak to bylo v Únoru? a po absolvování DAMU (1972) hrál v libereckém Studiu Ypsilon, se kterým přešel roku 1978 do Prahy. Všem utkvěl jako koktající lotr z památné adaptace Twainovy předlohy Páni kluci (1975), jejíž scénář psal ještě Jan Procházka, a za jeho první snímek pro kina bývá označována kriminálka Zatykač na královnu (1973). Už tam získal jednu z hlavních rolí, koktavého šoféra. Následovaly vážné i nevážné filmy Milenci v roce jedna, Maturita za školou, Profesoři za školou, Smrt mouchy (role příslušníka Veřejné bezpečnosti), Případ mrtvých spolužáků (role úředníka), Noc klavíristy, Hra o jablko (hrál bratra hlavní hrdinky), Den pro mou lásku, Zítra vstanu a opařím se čajem, Proč nevěřit na zázraky (role kolaboranta), Jak se točí Rozmarýny (člen filmového štábu), Hop – a je tu lidooop, Křehké vztahy (nepoctivý vrchní), Jak rodí chlap (další z mnoha Lábusových „esenbáků“), Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, Drsná Planina (voják), Princové jsou na draka, Krakonoš a lyžníci, Blázni, vodníci a podvodníci (bratr hrdinky ztvárněné zde Dagmar Veškrnovou). V jeho filmografii je i pověstný díl Mimikry z Třiceti případů majora Zemana, ve kterém rovněž hraje Oldřich Kaiser, Jiří Lábus tu ztvárnil lennonkami zdobeného zpěváka hitu „Bič boží“ Borůvku, což považuje za svoji chybu a omluvil se za ni. Přibližně od roku 1980 a seriálu Arabela či komedie o podvodném prodejci Karlštejna Harry Jelínkovi Velká sázka o malé pivo je ovšem Jiří Lábus natolik znám, že fakticky získal šanci si role vybírat, a jak upozorňuje ve své knize Český film Miloš Fikejz (15. ledna uplynul rok od jeho smrti), pozoruhodnými se staly zvláště Lábusem zosobněné figury ve filmech Vladimíra Michálka, adaptaci Kafkova Nezvěstného (1994) a Demlova Zapomenutého světla (1996), kde ztvárnil kolaborujícího faráře. Z téhož roku je role ve Švankmajerových Spiklencích slasti. Proslul však i co dabingový mistr (MASH) a mluví mimo jiné Marge Simpsonovou. I v soukromí je vnímavým, byť často dosti spěchajícím čtenářem. A vedle dalších knih načetl pro děti také první díl Harry Pottera. Zvlášť díky už víc než tisícidílnému seriálu o rodině Tlučhořových se Jiří Lábus rovněž stal spoluautorem vícera knih (tj. přepisů toho improvizovaného cyklu) a sám byl celkem upovídaným objektem zájmu knižních publikací Zuzany Maléřové Psáno v kóji (1991) či Jana Czecha Lábus: malý Gatsby (1993) a Kaiser, Lábus a Rodinka Tlučhořových (2004). Kvůli roli ve zmiňovaném Zatykači pro královnu si Jiří Lábus udělal řidičský průkaz, ale nejezdí. Proč? „Nedokážu se soustředit,“ řekl Milanu Tesařovi z Reflexu. „Jsem si jist, že bych se jednou za volantem zamyslel a došlo by k tragédii.“ Když roku 2002 točil film Na psí knížku, vozil v několika záběrech Ivu Janžurovou. Není to vidět, ale musela mu řadit, sám jen točil volantem a tiskl chodidlem spojku. Už koncem roku 1979 vyprávěl časopisu Pionýr (a Janě Černé) o své dětské kamarádce Janě, kterou znal snad už z mateřské školky. I ze školy. Když měli prázdniny, pobýval pak na chatě za Prahou, a když rodiče ráno odjeli do práce, patřilo jejich hrám celé dopoledne. Jana ovšem trpěla bájivou lhavostí, a jelikož věděla, že Jiří miluje malilinkaté hračky, slíbila mu jednou miniaturní ledničku s mlékem a vuřty vevnitř. Ledničku, která se po otevření rozsvítí. Jak jen se na ni těšil. Trvalo to víc než den. Každá minuta mi připadala nekonečná. Odpoledne jsem to už nevydržel. Jana mi u své babičky otevřela a klidně prohlásila: „Já jsem si to jen tak vymyslela.“ A já ji měl tak rád, že jsem jí věřil! Neumíte si představit, jak OPRAVDOVĚ jsem byl NEŠŤASTNÝ. Ale s odstupem času bych si přál, aby mě stále potkávala jen takováto „opravdová neštěstí“, která ovšem tenkrát pro mě byla takto životně důležitá. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-19 18:14:40

Pozoruhodná kniha o skladbách skupiny Deep Purple

Steve Pilkington je šéfredaktor britského magazínu Rock Society, přispěvatel i jiných časopisů, týden co týden uvádí pořad o progresivním rocku na Firebrand Radio. A co je zač jeho kniha Deep Purple a Rainbow, every album, every song 196á–1979? Zasvěceností, propracovaností, pečlivostí, detailními přístupy se vymyká trendu mnoha jiných, banálnějších koncepcí. Fascinujícím způsobem přibližuje zásadní, ale vlastně veškerá raná alba hned dvou podstatných hudebních skupin, které ještě nezněly metalově (jako Metallica, například), ale tvrdostí, energií a promyšleností zaujaly už tak bezpočet fanoušků. Mnozí přitom prohlašují produkci skupin Deep Purple a Rainbow let sedmdesátých za absolutní vrcholky hudby. Anebo aspoň té rockové. Bylo to roku 1967, kdy kytarista Ritchie Blackmore, klávesista Jon Lord a bubeník Chris Curtis založili nenápadnou skupinu Roundabout. Basovým kytaristou se stal Nick Simper a definitivním hráčem na bicí Bobby Woodman. I on byl brzy nahrazen: Ianem Paicem. A jako první zpěvák stanul na pódiu Rod Evans. Roku 1968 se přejmenovali na Deep Purple a první koncert uspořádali v hospodě The Lion ve Warringtonu. V následujících osmnácti měsících nahráli tři alba, nicméně v létě 1969 došlo ke klíčové šarádě a světově významné změně. Basy se totiž chopil Roger Glover a mikrofonu zpěvák Ian Gillan. Éra této sestavy zůstává pro mnohé nejklasičtější. Ale Gillan a Glover roku 1973 odešli. Novým baskytaristou se stal Glenn Hughes a ještě podstatnějším byl příchod Davida Coverdala. Právě s jeho nezanedbatelnou pomocí měla vzniknout uhrančivá alba Burn a Stormbringer... Ale následoval odchod Ritchie Blackmora (1975) a roku 1976 se skupina rozpadla, byť ne navždycky. Blackmore vystupoval již od roku 1975 se zpěvákem Ronnie Jamesem Diem v sestavě Rainbow a Coverdale dosáhl mimořádného úspěchu s kapelou Whitesnake. Toho všeho znalý publicista Steve Pilkington mapuje vznik legendy během onoho prvního desetiletí a skutečně rozebírá desku za deskou až do šroubku a píseň za písní až do posledního riffu. Začíná albem Shades Of Deep Purple (1968), natočeném v květnu 1968 po návratu skupiny ze skandinávského turné, a skončí albem Down To Earth (1969), nahraném v dubnu až červenci 1979, již se zpěvákem Grahamem Bonnetem a pod „značkou“ Rainbow, kde kytary ovládají Ritchie Blackmore a Roger Glover. Zatímco zprvu nahrávali rovněž coververze hitů Beatles (Help) či Neila Diamonda (Kentucky Woman), postupně začali generovat vlastní hity, ke kterým se roku 1969 přiřadilo Lordova skličující milostné blues Blind. Evokace ročních období střídajících se v Lordově textu je o dost víc než dobrý nápad a k dokonalosti dotažené Blackmorovo sólo patří k jeho nejlepším. Nelze než dodat, že je tato brilantní raná skladba nedoceněna.  To nelze říci o písni Speed King. Uvádí desku In Rock natočenou mezi říjnem 1969 a dubnem 1970 v legendární sestavě Gillan, Blackmore, Lord, Glover, Paice. Energie hitu jen zlehýnka opadá, když tu začnou Blackmore a Lord střídat improvizovaná sóla. První sloka se vrací – s nezapomenutelnou, o hodně prudší dravostí – a finále nato kolabuje v crescendu rovném takřka smrti všech. Smrti po heroickém výkonu. Je zajímavé, že šlágr měl před nahráním jiný text Kneel And Pray. Z téhož alba pochází však větší „bomba“. Má podobu desetiminutové epopeje. Slyšíme hloubavý úvod, následné crescendo, nato dokonce bolero, konečně ikonické a Blackmorovo možná nejlepší sólo. Nato opět úvodní sekvenci, opět crescendo a finále. Veskrze zdařilá píseň vznikla Lordovou předělávkou amerického songu Bombay Callingod a správný smysl názvu plynoucí z Gillanova textu není Dítě v čase, ale Dítě včas. Respektive: Sladký dítě, ty včas rozpoznáš tu hranici. Nahrávací společnost Harvest nebyla hluchá ani hloupá! Okamžitě si vyžádala ještě singl. Snad jen díky tomu vznikl – snad během půlhodiny – hit Black Night. Blackmore zde užil riff Jamese Burtona ze Summertime v podání Rickyho Nelsona a zrodila se píseň, které v hitparádě v tu ránu konkuroval pouze Paranoid Black Sabbath. V září 1970 až červnu 1971 vzniklo album Fireball, jehož stejnojmenná zahajovací palba se stala poznávací značkou skupiny. Nemá víc než tři a půl minuty. Sólový úvod Iana Paice na bicí patří k vůbec nejosobitějším zahájením rockové písně, jaké kdy kdo nahrál. Obsahuje vícero ohromujících, a chcete-li, závratných momentů, ale využití dvojitého basového bubnu (které tu prakticky položilo základ speed metalu) bylo tak náročné, že píseň hned po prvním turné vypadla ze setlistu. Škoda.  Svého času jsem se pokusil tu skladbu dokonce otextoval jako jakousi „protivojnovou“ vypalovačku, přičemž se na konci strof rýmovala: S tou – svou – pochodovou / písní pokoj dej, kdo ti říkal – kdo ti tvrdil, / že je to tam nej? Další album Machine Head z prosince 1971 začíná úvodem v podobě šestiminutové, dnes archetypální skladby Highway Star. „Prvních pětatřicet vteřin patří k nejlepším chvílím v dějinách rocku,“ míní Steve Pilkington, a když napětí songu dosáhne nesnesitelné meze, kdy praskají lebky, přijdou dva mohutné akordy a rána, napětí se uvolní a Gillan přijde s možná banálními, ale přesto nesmrtelnými úvodními slovy: „Nikdo si neveme mý auto!“ Nejprve Lord a pak i Blackmore připojí dvě z nejzásadnějších sól desetiletí a skladba jako by neuměla zvolnit. Zatímco první sloka chválí auto, druhá již zpěvákovu dívku a třetí zpěvákovu hlavu. Ta je totiž díky autu a dívce přímo nahuštěna vzrušením. Na tomtéž albu je Smoke On the Water, a tedy riff, který dodnes zkusí naprosto každý, kdo se začíná učit na kytaru. Gloverův monotónní basový part lze řadit k nejjednodušším a současně nejpůsobivějším, jaké byly kdy nahrány. A refrén? „Kouř nad vodou, oheň na nebi.“ Již nezmizí z paměti. Po třetí řádce nečekaně uslyšíte riff, který dle všeho měl přijít později, a právě ten zneklidňující efekt mu dává působivost. Píseň má geniální konstrukci a zvlášť v závěrečné fázi sóla je neuvěřitelně zapamatovatelná. U refrénu je to správné, u sóla jde o výkon hodný obdivu, a je zvláštní, že skupina měla zprvu tento megahit za druhořadý! Ale v čase, kdy u nich byl Gillan, ho s úctou váleli dokonce i Black Sabbath. Ten song je nakonec slavnější než obě ty kapely.  S albem souvisí strohá a krajně bolestná balada o opuštěném slepci When A Blind Man Cries, kterou ale Blackmore z desky nekompromisně vyřadil právem veta. Jeho nepřekonatelné sólo vás přesto rozbrečí. A to nemusíte být slepí a na dně. Přesto kapela tuto skvělou píseň hrála živě pouze jedinkrát, a to když byl Blackmore nemocný. Zajímavý český text pro Jiřího Schelingera Jsem prý blázen jen podle ní napsal František Ringo Čech, ale skončil (a nikoli zle) s hudbou Stanislava „Kláska“ Kubeše. Na další desce, vydané v lednu 1973, je nejznámějším songem dnes už klasický, šestiminutový hit Woman From Tokyo. I když jej podle Pilkingtona možná měli utnout o minutu dřív. – A Burn vzniklo v listopadu 1973. Titulní a současně úvodní skladba se stala další rockovou klasikou, přičemž inspiraci prý poskytla skoro čtyřicet let stará píseň bratří Gershwinů Fascinating Rhythm (1936). V listopadu 1974 bylo natočeno album Stormbringer a titulní (a současně úvodní) hit se již blíží, i když jen zlehka, heavymetalu. Obsahuje jeden z nejdůraznějších riffů, s jakým kdy kapela přišla: je krajně tísnivý a temný. „Jezdec bez sedla uprostřed oblohy,“ psal tu Coverdale o duhou zdobeném tornádu, ale sporné je tvrzení, že v nahrávce on sám cituje vulgární slova dívky posedlé satanem z Exorcisty Williama Petera Blattyho. Tohle tvrzení je ovšem podobně šířené jako názor, že jde o zcela konkrétní Elricův meč Stormbringer z knih Michaela Moorcocka. Album uzavírá nejuznávanější balada skupiny Soldier Of Fortune. Autorovi knihy řekl David Coverdale, že je ta píseň dle jeho názoru vrcholem všeho, co spolu s Blackmorem vytvořili onou osobitou metodou, kdy do hudebních děl začleňovali součástky folku, modální hudby i sekvence Bachových skladeb. Navíc sdíleli zálibu v počátcích tvorby skupiny Jethro Tull. Zdá se, že David Coverdale nenazpíval pro Purply nikdy nic lépe než právě Vojáky štěstěny. Českým textem Šípková Růženka skladbu, jak známo, opatřil Zdeněk Svěrák. Kniha Steva Pilkingtona se věnuje i produkci skupiny Rainbow a v předposlední kapitole sumarizuje další, živě nahraná alba, kompilace, a dokonce videa a DVD. Ale delších vizuálních záznamů je jako šafránu. V podstatě se jedná jen o černobíle zachycené vystoupení skupiny v Kodani (1972), o vizuálně nevalný materiál z newyorského koncertu (1973) a o záznam z koncertu nazvaného California Jam (1974), při kterém kapela exceluje na pozadí umělé duhy.  V tomto filmu napadá Ritche Blackmore kameramana svou vlastní kytarou, čímž ji ničí. Zbytky mrští do davu. Benzínem polévá reproduktory a jejich podpálením vyvolá explozi, při které sám takřka vzplane. Tlaková vlna smete Paiceovi z očí brýle. Ač se bedny hroutí z pódia, skupina hraje dál…   Steve Pilkington: Deep Purple a Rainbow. Všechna alba, všechny skladby 1968-1979. Přeložila Květa Palowská. NAVA. Plzeň 2019. 200 stran + 16 stran barevné přílohy {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-13 20:08:37

Harrisona Forda proslavily dvě role, ale bylo by nespravedlivé spojovat ho pouze s nimi

Věhlas získal jako hrdinný archeolog Indiana Jones pachtící se za mýtickými artefakty se šarmem a ironickým nadhledem. Neméně vysokou popularitu mu vynesla role galaktického pašeráka Hana Sola z původní trilogie Hvězdných válek. Jenže Harrison Ford, který právě slaví 77. narozeniny, není „pouze“ Indianou Jonesem a Hanem Solem – jeho příjemně civilní herectví vdechlo život řadě dalších nezapomenutelných postav. Jen sama Akademie ví, proč mu nikdy neudělila Oscara. Mezi filmem a tesařinou Harrison Ford se narodil 13. července 1942 v Chicagu. Zatímco jeho otec pocházel z irské katolické rodiny, matčini židovští prarodiče přišli do Spojených států až z běloruského Minsku. Po absolvování středoškolských studií se mladý Harrison přihlásil na univerzitu Ripon College ve Wisconsinu, aby tam studoval filozofii a angličtinu. Studium těchto dvou oborů ho ale příliš nebavilo, mnohem větší zalíbení našel v dramatu, které si zvolil jako vedlejší předmět. Na základě velmi špatných studijních výsledků se tedy po čase rozhodl univerzitu opustit a zkusit se živit herectvím. Jenže prosadit se ve filmovém a divadelním světě nebylo pro pacifisticky založeného mladíka, který se tak tak vyhnul válce ve Vietnamu, vůbec nic jednoduchého. Prvním filmem, v němž se objevil, byla kriminální komedie Vyloupení banky v L. A. (1966), ale upřímně řečeno, kdo si dnes na něj ještě vzpomene? V zapomnění upadla také jeho role v dramatu Michelangela Antonioniho Zabriskie Point (1970). A tak se Ford, který byl již v té době otcem dvou dětí, začal živit jako tesař. Tím získal určitou nezávislost a mohl si další své role vybírat o něco pečlivěji. Zahrál si jak v mysteriózním thrilleru Francise Forda Coppoly Rozhovor (1974), tak v hořké komedii George Lucase Americké graffiti(1973). Právě spolupráce s o dva roky mladším Lucasem se ukázala jako klíčová – Americké graffiti se staly velikým hitem, a tak Lucasovi už nic nebránilo v tom, aby mohl realizovat svůj vysněný projekt. A Forda učinit jeho důležitou součástí. Frajer z předaleké galaxie Oním projektem byly samozřejmě Hvězdné války (1977). Velkolepá fantasy představila divákům zbrusu nový svět z předaleké galaxie. A jeho obyvatelem byl i cynický pašerák Han Solo. Původně měl prý tuto postavu ztvárnit Burt Reynolds, Lucasova volba však nakonec padla na Forda. A jeho Han Solo nakonec zastínil všechny ostatní postavy, Lukea Skywalkera, kolem kterého se celá zápletka točila, nevyjímaje. Z Harrisona Forda se tak krátce před jeho pětatřicátými narozeninami stala skutečná hvězda. Po úspěchu Hvězdných válek se Harrison Ford pokoušel prosadit i prostřednictvím jiných rolí, jeho úsilí se však zprvu nesetkávalo s příliš velkým diváckým nadšením. Z válečných dramat Oddíl 10 z Navarone (1978) a Hanover Street (1979) upoutalo pozornost pouze to první, díru do světa neudělala ani solidní westernová komedie Rabín a zloděj (1979). Pro mnoho diváků bylo naopak překvapením, když se Ford objevil v Coppolově válečném podobenství Apokalypsa (1979) – jeho natáčení ale odstartovalo ještě před Hvězdnými válkami, tedy v době, kdy ještě nikdo netušil, jak slavný herec jednou z Forda bude. Během první poloviny 80. let se Harrison Ford vrátil k postavě Hana Sola ve filmech Impérium vrací úder(1980) a Návrat Jediho (1983). A to za velké divácké přízně: Han Solo byl prostě frajer, který trousil suché hlášky, pilotoval nejrychlejší loď v celé galaxii a získal srdce krásné princezny. Harrison Ford ovšem Hanu Solovi brzy pořídil neméně slavného „bratříčka“. „Tomu ty říkáš archeologie?“ Nekonvenční archeolog Indiana Jones se stejně jako Han Solo zrodil ve fantazii George Lucase. Pod režijním dohledem Stevena Spielberga mu původně měl vdechnout život Tom Selleck, náhoda ale zase jednou zafungovala ve Fordův prospěch. Výsledek? Postavu Indiany Jonese z Dobyvatelů ztracené archy(1981) si diváci doslova zamilovali, možná ještě víc než postavu Hana Sola. A byl-li Indiana Jones zprvu inspirován postavou Jamese Bonda, inspiroval se Bond později Indianou Jonesem. Dobyvatelé ztracené archy se setkali s úspěchem, který musel příjemně zaskočit i samotného Lucase, Spielberga a Forda (byli dokonce nominováni na Oscara za nejlepší film). A tak se Indiana Jones objevil během 80. let na plátnech kin ještě dvakrát, a to ve filmech Indiana Jones a Chrám zkázy (1984) a Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989). V ruce bič, na hlavě fedora a na rtech ironická hláška: Indiana Jones se stal Fordovou životní rolí. Ve filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava navíc Ford vytvořil nezapomenutelnou hereckou dvojici se Seanem Connerym. Charismatickému Skotovi, který se v 60. letech proslavil coby James Bond, byla svěřena (přestože je o pouhých dvanáct let starší než Ford) role Indyho otce, roztržitého a zároveň pedantského knihomola, který rozhodně není zvyklý na to, že mu někdo usiluje o život („Mně se to děje pořád,“ odsekne Indy v jedné scéně). Jejich společné putování za Svatým grálem původně mělo být posledním Indyho dobrodružstvím. Další obzory Bylo by nespravedlivé spojovat si jméno Harrisona Forda pouze s rolemi Hana Sola a Indiany Jonese. Už mezi Dobyvateli ztracené archy a Návratem Jediho zazářil Ford v existenciální sci-fi Ridleyho Scotta Blade Runner (1982). Ta se ovšem v době svého vzniku stala finančním propadákem a ani sám Ford na ni příliš rád nevzpomíná (se Scottem si zrovna dvakrát nesedli). Postupem času se ale Blade Runner stal pro mnoho diváků kultovní záležitostí a dnes bývá dokonce označován za jednu z nejlepších sci-fi všech dob. Obrovským přínosem byla pro Fordovu kariéru spolupráce s australským režisérem Peterem Weirem. Z té totiž vedle psychologického dramatu Pobřeží moskytů (1986), v němž Ford ztělesnil první ze svých „temných“ postav, vzešel i romantický thriller Svědek (1985). Coby zásadový policista John Book, který chrání život malého chlapce a musí se s ním po nějaký čas skrývat mezi amenity, podal Ford natolik přesvědčivý výkon, že si za něj málem odnesl Oscara. Více se dosud zlaté sošce nepřiblížil, ale třeba tu „oscarovou kletbu“ ještě někdy prolomí. O spolupráci s Harrisonem Fordem však jevili zájem i další renomovaní režiséři. Mike Nichols s ním natočil romantickou komedii Podnikavá dívka (1988) a melodrama Myslete na Henryho (1991), Roman Polanski mysteriózní thriller 48 hodin v Paříži (1988). Jedinečnou hereckou příležitost pak Fordovi nabídl Alan J. Pakula – roli státního zástupce Rustyho Sabiche, který je pověřen vyšetřováním vraždy své kolegyně a milenky, ve vynikajícím právnickém thrilleru Podezření (1990). Herecká stálice Během 90. let se Harrison Ford „zabydlel“ v rolích rodinně založených chlápků, kteří se pod vlivem okolností stávají akčními hrdiny. Tím byl i jeho Jack Ryan, tajný agent CIA, jehož si zahrál ve filmech Vysoká hra patriotů (1992) a Jasné nebezpečí (1994). Zatímco v prvním z nich překazil plány teroristům z IRA, v tom druhém se stal trnem v oku kolumbijskému drogovému kartelu. Nezapomenutelný byl ovšem Ford především jako chirurg Richard Kimble, který v mimořádně inteligentním thrilleru Uprchlík (1993) pátrá po vrahovi své milované ženy. Uprchlík je bezpochyby jedním z nejlepších filmů 90. let a Ford za něj získal nominaci na Zlatý glóbus. Komu jinému než Harrisonu Fordovi by prošla role amerického prezidenta, který je přepaden ruskými teroristy na palubě svého vlastního leteckého speciálu – a který je všechny do jednoho porazí? Ford ji ztvárnil v akčním velkofilmu Air Force One (1997) a diváci (zejména ti američtí) se do kin doslova hrnuli. Neúspěchem naopak skončila Fordova spolupráce s režisérem Sydneym Pollackem – hitem se nestala ani romantická komedie Sabrina (1995), ani melodrama Náhodné setkání (1999). Propadák se bohužel vyklubal i z thrilleru Tichý nepřítel (1997), v němž Forda opět režíroval Alan J. Pakula. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zatímco v romantické komedii Šest dní, sedm nocí (1998) Ford naplno využil svůj zralý šarm, duchařský thriller Pod povrchem (2000) už po něm vyžadoval pravý opak. V něm totiž pod režijním dohledem Roberta Zemeckise ztvárnil svou první ryze zápornou roli – a diváků u toho rozhodně nebylo málo. Zato výborné drama z dob studené války K-19: Stroj na smrt (2002) v kinech doslova paběrkovalo. Snad i proto, že v něm Ford, miláček Ameriky, hrál postavu kapitána sovětské jaderné ponorky. Horší ovšem je, že se Ford občas objeví v nějakém tom vyloženě špatném filmu (Firewall – 2006, Kovbojové a vetřelci – 2011, Špionáž – 2013). Velké návraty V posledních letech jsme svědky Fordova návratu k jeho nejslavnějším rolím. Jako první přišel na řadu Indiana Jones. Film Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008) slavil úspěch, přesto byla část diváků zklamaná a informace o chystaném pátém dílu v nich budí spíše obavy (údajně nás čeká v roce 2021). Daleko smutnější byl nicméně návrat Hana Sola ve filmu Star Wars: Síla se probouzí (2015) – galaktického frajera v něm totiž stihl nečekaně tragický osud. Zato pokračování Blade Runnera nazvané Blade Runner 2049 (2017) překonalo i ta nejoptimističtější očekávání – film byl přijat mimořádně příznivě. Ford se však nedávno objevil i v jiných kvalitních filmech, ať už to bylo drama Imigranti (2009), sci-fi Enderova hra (2013) nebo romance Věčně mladá (2015). Zvláštní zmínku si pak – na rozdíl od třetích Expendables, v nichž spíše jen hostoval – zaslouží komedie Hezké vstávání (2010). Coby bručounský reportér Mike Pomeroy byl Ford neuvěřitelně zábavný, jen výsledné tržby této skutečnosti příliš neodpovídaly. Je-li někdo hoden označení filmová hvězda, pak je to právě Harrison Ford. Nezbývá než doufat, že k nim ještě pár dalších přidá – a že se povede i páté dobrodružství Indiany Jonese. Zatím sice ještě nevíme, po jakém pokladu bude Indy pátrat tentokrát, jedno je ale jisté: miliony diváků na celém světě našli svůj poklad v Harrisonu Fordovi.