Aktuální Zprávy

Novinky v osvobození od daně z nabití

Byla schválena novela o dani z nabytí nemovitých věcí. Jejím cílem je rozšířit stávající osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí v případě prvního úplatného nabytí vlastnického práva k jednotce v bytovém domě také na jednotky v rodinných domech. Díky novele se rozšíří okruh majitelů novostaveb, kteří budou osvobozeni od této daně. Záměrem novely je sjednocení osvobození jednotek vymezených dle stavebních předpisů v bytových domech a rodinných domech. V současné době je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva ke stavbě rodinného domu, k pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je stavba rodinného domu, a k jednotce zahrnující byt a s ním užívanou garáž, sklep nebo komoru, která se nachází v bytovém domě. Nabytí jednotek vymezených v nově vystavěných rodinných domech však od daně osvobozeno dnes není.

---=1=---

Čas načtení:

Daňový a účetní profesionál 2024, novinky roku 2025 na zámku

[skoleni-kurzy.eu] Zveme Vás na třídenní účetní a daňový speciál z oblasti DPH ve znění předpokládaném v roce 2025, změny v účetnictví a daních podnikatelů včetně roční účetní závěrky za rok 2024, novely zákoníku práce a mnoho dalšího. Zaměříme se na připravované změny v zákonech k datu konání semináře. Seminář je určený pro management firem, ekonomické ředitele, vedoucí ekonomických útvarů, poradenské účetní firmy, účetní a daňové poradce a ostatní zájemce o tuto problematiku z podnikatelského sektoru. Harmonogram školení : St 27.11. 8 – 9 hod ubytování, zahájení semináře - pí. Šamanová St 27.11 9 – 12 hod školení pak oběd a od 13 – 16 hod školení Zákon o DPH ve znění předpokládaném v roce 2025 - Ing. Škaloud Čt 28.11. 9 – 12 hod školení pak oběd 13 – 16 hod školení Novinky roku 2024 - 2025 a poznatky z auditorské praxe - Ing. Jana Pilátová Pá 29.11. 9 – 12 hod školení pak oběd 13 * Na semináři se seznámíte s aktuální podobou zákona o DPH, zákona o účetnictví, nejdůležitějšími změnami zákoníku práce. Dále také s praktickými postupy účetních operací nezbytných pro správné uzavření účetnictví za rok 2024, sestavení účetní závěrky podnikatelských subjektů. Výklad bude zaměřen i na časté chyby, kterých se dopouští účetní jednotky. Součástí výkladu bude postup při daňovém ukončení roku 2024 a aktuální změny chystané pro rok 2025 ve výše zmiňovaných zákonech. ProgramI. den středa 27.11.2024 - Ing. Roman Škaloud - Zákon o DPH ve znění předpokládaném v roce 2025 +problémové témata Nejnovější novely zákona o DPH Kompletní přehled změn sazeb DPH od 1. 1. 2024 21% a 12% Sazba daně u stravovacích služeb včetně podávání nápojů Sazba daně u potravin a nápojů v obchodě Sazba daně u vody pitná voda, užitková voda Osvobození od daně u knih Omezení odpočtu daně u luxusních aut Změny v určení DUZP u dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody v roce 2024 Zdaňování nemovitých věcí Uplatňování odpočtu daně Obchodování v rámci EU Dovoz a vývoz zboží Kontrolní hlášení a pokuty v souvislosti s ním + pravidla pro promíjení pokut Kontrola DPH a hlavní body, na které se správce daně zaměřuje Zavedení režimu pro malé podniky a možnost využití tohoto režimu českými subjekty v jednotlivých zemích EU – od 1. 1. 2025 Tuzemský a unijní obrat a nové určení rozhodného dne pro registraci k DPH – od 1. 1. 2025 Oprava základu daně a výše daně – od 1. 1. 2025 Změny u nedobytných pohledávek – od 1. 1. 2025 Změny u majetku vytvořeného vlastní činností – od 1. 1. 2025 Změny u staveb pro bydlení a staveb pro sociální bydlení – 1. 7. 2025 Změny u vracení daně při dodání zboží cestujícímu určeného k vývozu v osobním zavazadle od 1. 1. 2026 Změny u vracení daně osobám se zdravotním postižením – od 1. 1. 2026 Změny u vracení daně diplomatům – od 1. 1. 2026 Zavedení institutu vracení bezdůvodně zaplacené daně – od 1. 1. 2026 Změny u osvobození finančních služeb – od 1. 1. 2026 Zrušení omezení uplatnění části nároku na odpočet daně u vybraných vozidel – od 1. 1. 2027 Aktuálních stanoviska GFŘ k zákonu o DPH a další metodické materiály Další aktuality a novinky na DPH dle aktuálního legislativního vývoje a zájmu posluchačů II. ...InAkademia s.r.o.

Čas načtení:

Daňový a účetní profesionál 2024, novinky roku 2025 na zámku

Čas načtení: 2024-07-04 15:23:24

Konec osvobození od cla pro levné zboží z čínských e-shopů

Evropská komise plánuje uvalit clo nejen na čínské elektromobily, ale i na levné spotřební zboží z čínských e-shopů, jako jsou Temu a Shein. Podle britského deníku Financial Times chce Komise... The post Konec osvobození od cla pro levné zboží z čínských e-shopů first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-05-05 10:00:00

Jak se v ČR zkresluje historie

Ultrapravicové Novinky.cz vydaly propagandistický článek Petra Hlaváčka o tom, že Sovětský svaz vlastně Československo v roce 1945 neosvobodil. Současní čeští propagandističtí komunisté se snaží pořád lidem vnucovat falešnou představu, že komunismus bylo něco "cizího", "jiného" co nemělo nic společného s českým národem. Pořád opakují "Komunisti dělali..." Jenže komunismus si vytvořili Češi sami. Na Hlaváčkův článek opět konstruující jakési zlo zvnějšku, jehož Češi byli vždy jen oběti, reagovala na to historička Muriel Blaive:Lol, velmi poutavý historický popis, milý kolego Hlaváčku. Možná jste ve svém dojemném vyprávění o tom, jak zlotřilý Sovětský svaz po druhé světové válce ovládl nevinné Československo, zatímco Západ zavíral oči, zapomněl na drobný detail, v němž prezident Beneš přiznal Stalinovi a "obludnému sovětskému impériu" přímý vliv na československou vnitřní politiku za povolení vyhnat sudetské Němce. Také jste zapomněl zmínit, že to byl prezident Beneš, kdo odsouhlasil novou komunistickou vládu, že proti ní nehlasoval ani jeden poslanec v roce 1946 demokraticky zvoleného parlamentu a že do Gottwaldovy vlády dokonce vstoupil vlastní syn prezidenta budovatele Masaryka. Říše zla budiž prokleta! Zřejmě začínáte ztrácet paměť pane kolego, říkala jsem Vám, že by nebylo dobré pro Vaše duševní zdraví setrvávat tak dlouho v ÚSTR!Jo, a protože pan ředitel Kudrna nechápe, co je to historický revizionismus a nechápe, že dějiny nejsou černobílé, dovolte mi upřesnit, že má delší paměť může klidně existovat současně s faktem, že si Putin skutečně zaslouží sedět v cele Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu za svou invazi na Ukrajinu a válečné zločiny, případně zločiny proti lidskosti a genocidní zločiny, které tam spáchal - stejně jako Stalin, kdyby jen ty zatracené Zápaďáky nenapadlo ten tribunál vytvořit o něco dříve 😎Hlaváčkův článek: https://www.novinky.cz/clanek/historie-osvobozeni-rudou-armadou-ceskoslovensko-se-stalo-gubernii-obludneho-sovetsko-ruskeho-imperia-40470341

Čas načtení:

Účetnictví, daň z příjmů, DPH pro společenství vlastníků jednotek – aktuálně a novinky pro rok 2025

[skoleni-kurzy.eu] Na semináři budete seznámeni s daňovými a účetními souvislostmi fungování SVJ a se souvisejícími povinnostmi ve vztahu ke správci daně. Přínosem je komplexní pohled na daňovou a účetní problematiku jak z pohledu samotného SVJ jeho statutárních orgánů, tak z pohledu jednotlivých vlastníků, praktické ukázky některých postupů na příkladech nebo zdůraznění aktuálních výkladů a novinek ve vztahu k probírané problematice. * • společenství vlastníků jednotek v pozici účetní jednotky předpisy vztahující se k účetnictví SVJ, kdy se stává SVJ účetní jednotkou, rozsah vedení účetnictví SVJ a hlavní účetní zásady, směrná účtová osnova, • vybrané účetní operace SVJ evidence dlouhodobých záloh na opravy, služby účtované vlastníkům, účtování o opravách a technickém zhodnocení, ve vztahu k úvěrům a dotacím aj., • daně otázka registrace SVJ k daním, princip zdaňování příjmů a podávání přiznání k dani z příjmů, závislá činnost ve vztahu k daním, problematika DPH, • daňové problémy ve speciálních případech činnost společenství vlastníků, správa společných částí domu, vyúčtování - přeúčtovávání služeb, opravy a technické zhodnocení a další – z pohledu daní z příjmů a zákona o DPH, • daňová problematika z pohledu vlastníků jednotek zdanění příjmů z nájmu jednotek, výdaje související s jednotkou jako daňově účinný výdaj - náklad, osvobození od daně z příjmů při převodu jednotky a další souvislosti ve vztahu k daním z příjmů, povinnosti k dani z nemovitých věcí, • aktuální výklady a novinky pro SVJ v daních a účetnictví v roce 2024 a výhled do budoucna. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Účetnictví, daň z příjmů, DPH pro společenství vlastníků jednotek – aktuálně a novinky pro rok 2025

Čas načtení: 2024-04-22 14:25:43

Osvobození zaměstnaneckých benefitů se opět změní

Poslanecká sněmovna minulý týden schválil novelu, která opět mění osvobození zaměstnaneckých benefitů. Novinky se týkají především firemních školek.

Čas načtení: 2024-05-08 10:26:02

410 free spinů a bonusy dnes 8. 5. 2024

Užij si Den osvobození v online casinech: vyzkoušej nové kolo štěstí u Fortuny a u Forbesu, vyzvedni si 25 spinů u Betana nebo 20 otoček v hokejové happy hours u Apolla. Taky se nezapomeň zapojit do instagramové soutěže! Ve hře je 1000 spinů. Užij si sváteční den naplno a objev všechny dnešní novinky! The post 410 free spinů a bonusy dnes 8. 5. 2024 appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-05-25 12:16:00

Za mávání nacistickou vlajkou na oslavách v Plzni žádá žalobce podmínku a pokutu

Státní zástupce chce podmínku a pokutu v řádu desítek tisíc korun pro muže a ženu, kteří při letošních oslavách osvobození Plzně mávali nacistickou vlajkou. Žalobce podal návrh na potrestání k soudu, uvedl web Novinky.cz. Informaci mu potvrdila šéfka plzeňských žalobců Ivana Hostašová.

Čas načtení: 2024-05-25 12:29:08

Za mávání nacistickou vlajkou na oslavách v Plzni žádá žalobce podmínku a pokutu

---===---

Čas načtení: 2019-10-10 05:44:14

K historii přistupujme s úctou

Kdysi za minulého režimu se mi dostala do rukou brožura dvou později renomovaných historiků Karla Bartoška a Karla Pichlíka „Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945“, kterou vydali v roce 1951. Dobová upoutávka na tuto knihu říká: „Politická studie, původně uveřejněná v Tvorbě (roč. 1951, č. 36–38), líčí na základě dokumentů skutečný ráz americké okupace západních Čech v květnu – listopadu 1945. Ukazuje nejprve, jaká je historická pravda o domnělém osvobození Plzně americkými vojsky v květnu 1945, uvádí doklady o nepřátelském, teroristickém postoji americké okupační správy k místnímu českému obyvatelstvu a jeho lidovým orgánům, vysvětluje pozadí pirátského amerického náletu na plzeňskou Škodovku 25. 4. 1945, uvádí fakta o americkém úsilí o hospodářskou kolonizaci ČSR a popisuje, jak se v praxi již tehdy projevovala americko-nacistická spolupráce a jak nevraživě vystupovaly americké vojenské úřady proti českému národu a jeho kultuře.“ Míra nehorázné lživé manipulace a politicky tendenčního překrucování historie mnou tehdy otřásla. Oba dva autoři, později signatáři Charty 77 a prominentní disidenti, se za tento svůj poklesek také celý život oprávněně styděli. Nebyli však sami. Zamlčování a snižování úlohy americké armády při osvobození Československa trvalo až do roku 1989 a patří k ostudným kapitolám naší totalitní minulosti. Po pádu komunismu byla většina z nás přesvědčena, že něco podobného se ve vztahu k naší historii už nemůže a nesmí opakovat. Podruhé do stejné řeky? Bohužel, po třiceti letech se zdá, že se vracíme zpátky, že se mnohým stýská po studené válce, „třídně rozděleném světě“ a starých metodách překrucování historie. Příkladem může sloužit nedávné osmdesáté výročí uzavření paktu Molotov-Ribbentrop, které se stalo ve veřejném prostoru příležitostí k publikaci některých sentencí, které od výše uvedeného spisku z padesátých let nemají skutečně daleko. A tak se nám zjevuje údajně dříve skrytá pravda, o níž nás prý ve škole neučili, že druhou světovou válku nezahájilo Německo, ale že to byl rovněž Sovětský svaz, že oba totalitní diktátoři Hitler a Stalin byli věrnými spojenci, pouze Stalin se nějakým nedopatřením ocitl později na druhé straně barikády a bylo mu „dovoleno“ dojít až do střední Evropy, kterou však Rudá armáda neosvobodila, ale okupovala. Jako by se Bartoškův a Pichlíkův pamflet aktualizoval, pouze američtí okupanti byli nahrazeni okupanty ruskými, prý skutečnými válečnými spojenci nacistů. Prahu jsme si osvobodili sami nebo maximálně s přispěním vlasovců a skutečným vítězem druhé světové války byl podle jednoho novinového mezititulku Winston Churchill. Celé toto manipulativní třeštění je zarámováno neuvěřitelným hulvátským bojem mládenců v čele některých pražských radnic s pomníky a pamětními deskami připomínajícími osvobození Prahy Rudou armádou v květnu 1945. Zřejmě se domnívají, že jim toto bizarní obrazoborectví po 75 letech propůjčí aureolu bojovníků za svobodu a demokracii, když už svou kompetenci v čele samospráv nejsou schopni prokázat ničím jiným. Pokud nechceme skončit tam, kde jsme byli za totality, nesmíme takovouto manipulaci dopustit a musíme se snažit sami o dějinách vlastní země, Evropy i světa něco vědět. Jak to tedy s vypuknutím druhé světové války vlastně bylo? Malá repetice Pakt Molotov-Ribbentrop byl nepochybně odpudivým, cynickým a pro osudy řady zemí a miliónů jejich obyvatel tragickým finále na cestě ke druhé světové válce. Tato cesta byla však daleko delší a měli na ní podíl mnozí, například shodně západní velmoci i komunisté. Podmínky versailleského míru a nástup komunismu vyvolaly k životu Hitlera a nacismus, jemuž okázalý antikomunismus a vypjatý nacionalismus otevíral dveře i v tzv. slušné společnosti. Dokázal svou demagogií oslovit masy, sehrát v dobách krize úlohu hráze před nebezpečím komunismu, a tím imponoval i velké části vládnoucí elity Výmarské republiky. Ta mu nakonec umožnila převzít legálně moc. Stalinova Kominterna nacisty nejprve podcenila a jako hlavního nepřítele stále viděla konkurenční sociální demokracii. Na pozdější snahy o jednotnou protinacistickou frontu již bylo pozdě. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Pakt Molotov-Ribbentrop byl dočasným, účelovým a taktickým spojenectvím dvou diktátorů, kteří si nedůvěřovali, a režimů, které stály přes svůj obdobný totalitní charakter a kolektivistickou podstatu ideologicky nesmiřitelně proti sobě. Základem Hitlerova světového názoru byl rasismus, přesvědčení o méněcennosti Židů a Slovanů a vize ovládnutí evropského východu zničením Ruska. Své představy obsažené v knize Mein Kampf neochvějně uskutečňoval, čemuž většina jeho současníků odmítala uvěřit. Byl impulzivní a nesystematický, jeho kroky byly mnohdy zdánlivě iracionální, čímž své protivníky překvapoval a deptal. Stalin, pevně věřící v komunistickou ideologii, ale mocensky cynický pragmatik, byl necharismatickým politikem, který se k absolutní moci propracoval nikoliv díky imponující osobnosti, ale dlouholetými zákulisními manévry, v nichž brutálně likvidoval skutečné i potenciální mocenské konkurenty. Byl záludný a nekonečně trpělivý. Pronásledovala ho paranoidní představa, že se proti jeho zemi spojí všechny „imperialistické velmoci“ a zničí komunistický stát. Politika appeasementu a ústupků Hitlerovi, kterou praktikovaly Anglie a Francie, jeho obavy posilovala. V mnichovské dohodě, kterou s ním nikdo nekonzultoval, viděl otevření cesty na východ pro příští německou agresi. Bylo to v situaci, kdy sovětská armáda přišla prakticky o celý svůj velitelský sbor, který nechal vyvraždit. Jeho cílem bylo proto získat čas a předejít potenciálnímu protisovětskému spojenectví západních velmocí s Hitlerem, jehož se obával. Zahájil proto jednání o vojenském spojenectví s Británií a Francií, ale jejich zjevná neochota docílit jakékoliv dohody ho utvrdila v podezření, že chtějí SSSR vehnat do války s Německem. Byl proto připraven k dohodě s druhou stranou. Iniciativa k ní vyšla od Hitlera, jehož jeho impulzivní povaha hnala k další akci, tentokrát ke zničení Polska. Dohodu se Sovětským svazem potřeboval proto, aby – jako argument především pro své skeptické generály – měl krytá záda a předešel tak nebezpečí, že Německo bude v nové válce stát na dvou frontách proti stejně velmocenské koalici jako ve válce první. Stalinovi podobný styl překvapivých politických kroků imponoval, obzvláště když mohl získat nejenom čas, ale i územní zisky umožňující odčinit důsledky brestlitevského míru a posunout hranici daleko na západ. Pro Hitlera šlo pouze o taktiku. Za rychlou dohodu, která by mu umožnila začít vojenské operace proti Polsku, byl ochoten ustoupit prakticky ve všem. Věděl, že v příštích krocích si stejně vše vezme zpět. Kdo s kým proti komu Celá desetiletí byl u nás opakován komunistický narativ, že Mnichov byl záměrným nasměrováním Hitlera na východ. V této interpretaci vypadá pakt Molotov-Ribbentrop jako zdařilý protitah, který plány západních velmocí překazil. Zdá se však spíše, že západní státníci dalekosáhlost Hitlerových cílů pouze podcenili. Dnes jsou naopak činěny pokusy líčit předválečné vztahy Německa se SSSR jako válečné spojenectví totalitních diktatur proti svobodnému světu, což je velmi ahistorický přístup a zjevná nepravda. Neobstojí ani dnes často opakované tvrzení, že nová světová válka vypukla, když se Británie a Francie rozhodly bránit polskou suverenitu. O tu zjevně ani tolik nešlo. Skromně se přitom nehovoří o tzv. „podivné válce“, v níž západní velmoci pasivně stály na hranicích a poskytly Hitlerovi čas a prostor přesunout prakticky celou wehrmacht na východ a v bleskovém tažení Polsko zničit. Hitler byl politik, s nímž nebylo možné uzavírat žádné dohody. V květnu 1940 deklasoval Francii a Británii přivedl na pokraj porážky. Stalin měl strach. Namísto války mezi imperialisty, kterou hodlal paktem s Hitlerem umožnit, stál proti třetí říši ovládající celou Evropu s výjimkou Británie sám. Snažil se zachránit dodávkami surovin, ale napětí houstlo. Přesto nevěřil, že by Hitler mohl zaútočit, pokládal to za iracionální hazard a spíše věřil tomu, že by to byla Británie, kdo by si německo-sovětskou válku toužebně přál. Ve svých kalkulacích nepočítal s nepředvídatelnou a iracionální impulzivností Hitlera a doplatil na to. Je neoddiskutovatelným faktem, že útok na Sovětský svaz byl zásadní Hitlerovou strategickou chybou, že podcenil síly protivníka a obtíže tažení. Je rovněž faktem, že největší bitvy, které zlomily páteř německé armádě, se odehrály na východě. Popírat to nelze, stejně jako nelze zamlčet pomoc ze Západu, která SSSR umožnila částečně nahradit počáteční gigantické ztráty. Osvobození není okupace Okupovaná Evropa byla spojeneckými armádami osvobozena od skutečně existenční hrozby ze strany nacismu. To platí jak pro americkou či britskou armádu, tak pro armádu sovětskou. Kdo tvrdí opak a konstruuje z jakýchkoliv dnešních důvodů na té či oné straně nové údajné okupace, vědomě a podle lže. O tom, jaký nadšený poměr měli k sovětské armádě Pražané v květnu 1945, je dostatek důkazů. Zamlčovat to a překrucovat je nedůstojné žurnalisty, natož politika. Nesnažme si touto falešnou cestou přijetí vlastní historie usnadňovat. Do Stalinova područí jsme se do značné míry dostali sami svou neinformovaností a naivismem na jedné straně, na straně druhé na základě nepříliš pozitivní zkušenosti s dnes nekriticky oslavovanou první republikou. Lidé, kteří v ní žili, se ve velké míře necítili spokojeni s tehdejšími poměry a dali dobrovolně přednost utopii, aby zakrátko hořce litovali. To už ale bylo pozdě. Pamatujme na to právě dnes, kdy jsou nám nové levicové utopie vnucovány agresivně znovu. Do Stalinových rukou nás zahnal i opakovaně demonstrovaný nezájem západních velmocí o dění ve střední a východní Evropě, v níž skutečné národní zájmy dlouhodobě cítí z velmocí pouze Rusko a Německo. Ostatní se o tento prostor zajímají pouze přes své vztahy k oběma zmíněným velmocím. Historickým příkladem je Mnichov. Západní velmoci, poučené obdobím před první světovou válkou, tentokrát nechtěly udělat stejnou chybu a nechat se malými spojenci zatáhnout do ničivé světové války, fatálně podcenily Hitlera a odmítly za nás bojovat. Fakticky potom nebojovaly ani za Polsko. Je to celkem logické, pouze my a další malé země si to dodnes nechceme přiznat a znovu věříme v bezpečnostní závazky málo zainteresovaných velmocí. Dalším příkladem budiž zoufalý boj Edvarda Beneše v exilu v Británii za neplatnost mnichovské dohody od samého počátku, což Britové odmítali, a za jeho uznání prezidentem pokračujícího Československa. Tímto hloupým a necitlivým způsobem nahnali Britové Beneše do náruče Stalinovi, který se zneplatněním mnichovské dohody a obnovením Československa žádné problémy neměl a odměnu si vybral jinak a později. Projekce současnosti do minulosti Dobu před 80. lety nemůžeme pochopit, budeme-li na ni uměle aplikovat dnešní politické preference a násilně se v ní snažit konstruovat současné antagonismy, které hýbají naší dnešní domácí či zahraniční politikou. Třicátá léta byla dobou tvrdé reálpolitiky v její nejbrutálnější podobě. Antagonismus mezi totalitou a demokracií nebyl zdaleka určujícím tématem, charakter doby předurčilo strádání mas za velké krize a diskreditace starého světa a jeho poměrů v očích velké části obyvatel Evropy. Autoritativní režimy byly logickou reakcí a zdaleka nevyvolávaly ve veřejném mínění takové kontroverze jako dnes. I nezpochybnitelní hrdinové oné doby, jako Winston Churchill, by měli s dnešní pokryteckou dobou a jejími pseudohodnotami problémy. Churchill byl starý britský imperialista, který do války šel především s cílem uhájit přetrvání Britského impéria. Dříve než jiní poznal, že Hitler je zlo, s nímž nelze uzavírat kompromisy. Naopak se starým machiavelistou Stalinem dokázal hrát staré mocenské hry o dělení sfér vlivu, nad nimiž by se dnešní lidskoprávní aktivisté hnusem zhroutili. Vítězem se však stát bohužel nemohl. Nedovolovala mu to odcházející síla Velké Británie. Churchillovo vítězství ve válce tak bylo do určité míry vítězstvím Pyrrhovým. Britské impérium v ní totálně vykrvácelo a čekal je neodvratný rozpad, zatímco jeho osobě v okamžiku vítězství odmítli dát podporu v parlamentních volbách nevděční britští voliči. V důsledku toho se za Británii účastnil postupimské konference vítězných mocností nový premiér Attlee, což mimo jiné Stalin považoval za důkaz politické méněcennosti parlamentní demokracie. Pro Američany nebyla východní a střední Evropa na východ od Německa dlouho prioritou. Klidně ji přenechali Stalinovi, jehož záměrům a politice v té době ani příliš nerozuměli. Ale i kdyby tomu bylo naopak, síla Rudé armády byla na konci války taková, že by jí v postupu nikdo zabránit nedokázal. Američanům šlo navíc o získání Stalinovy účasti na válce proti Japonsku. Snažme se ve světle všech těchto skutečností historii pochopit a respektovat. Nesnažme se na jejím pozadí vést současné, mnohdy žabomyší války. Přiznejme lidem a zemím, jimž vděčíme za náš dnešní život, patřičnou úctu a vděk, kterou si zaslouží. Je to slušné a rozumný stát a jeho představitelé na všech úrovních by se tak měli chovat. V úvodu zmíněný pamflet z roku 1951 a éra totalitní propagandy nám budiž mementem. A především, snažme si vzít z historie poučení. Chápejme, že velmoci sledují své zájmy a že honorují jenom ty závazky, které jim odpovídají. Až vážné krize odhalí, které to jsou. Reálpolitika je vždy v pozadí, ať je politicky korektní rétorika jakákoliv. Platí to dnes stejně jako v době před válkou a náš problém, jak zajistit přetrvání našeho státu i pro příští generace, se nikterak v čase bohužel nezmenšil. {/mprestriction} Autor je bývalý vedoucí kanceláře prezidenta republiky a v současnosti výkonný ředitel Institutu Václava Klause.

Čas načtení: 2019-03-12 12:34:00

Novinky v osvobození od daně z nabití

Byla schválena novela o dani z nabytí nemovitých věcí. Jejím cílem je rozšířit stávající osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí v případě prvního úplatného nabytí vlastnického práva k jednotce v bytovém domě také na jednotky v rodinných domech. Díky novele se rozšíří okruh majitelů novostaveb, kteří budou osvobozeni od této daně. Záměrem novely je sjednocení osvobození jednotek vymezených dle stavebních předpisů v bytových domech a rodinných domech. V současné době je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva ke stavbě rodinného domu, k pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je stavba rodinného domu, a k jednotce zahrnující byt a s ním užívanou garáž, sklep nebo komoru, která se nachází v bytovém domě. Nabytí jednotek vymezených v nově vystavěných rodinných domech však od daně osvobozeno dnes není.

Čas načtení: 2020-09-02 12:25:48

Umělecké předměty ze židovských galerií, muzeí a bytů se ve Francii v letech 1940 až 1944 kradly ve velkém

Už od roku 1997 probíhá ve Francii velká studie shromažďující informace o vykrádání židovských galerií, muzeí a bytů, jinak řečeno o antisemitské loupeži, která za plného souhlasu vichistické vlády probíhala v letech 1940 až 1944. O této kapitole druhé světové války se dlouho mlčelo, v poměru k šoa se tato skutečnost hlavně krátce po válce považovala ve Francii spíše jen za smutnou epizodu celé tragédie. To se ale změnilo, právě k tomu účelu vznikla v roce 1997 tzv. Mission Mattéoli, pojmenovaná po Jeanu Mattéoli, který stojí v jejím čele. V březnu minulého roku byla v pařížském Mémorial de la Shoah poprvé zahájena výstava s názvem Le Marché de l´art sous l´Occupation (1940–1944), Obchod s uměleckými předměty za okupace (1940–1944). Výstava přinesla nová zjištění, například jakým způsobem byla tato loupež organizována, jak probíhala arizace, černý trh i dražba. A protože si v těchto dnes celá Francie připomíná osvobození Paříže 25. srpna 1944, je dobré si připomenout i skutečnosti připomínané už méně. Lévitan, Austerlitz a Bassano Expozice připomněla i tragické osudy židovských galeristů, starožitníků a sběratelů umění. A zároveň přiblížila i málo známé skutečnosti o tom, jak okupační moc v tomto punktu šla ruku v ruce s francouzskými antisemitskými institucemi, zejména s Commissariat général aux questions juives, C. G. Q. J., Vrchním komisariátem pro židovské otázky, ale i dalšími orgány vichistické státní správy. Expozice připomněla „Lévitan“, „Austerlitz“ a „Bassano“, pařížské pobočky koncentráku v Drancy, které se staly symbolem nacistické mega-loupeže, první byla specializovaná na nábytek, druhá na porcelán a třetí na vzácné látky. Jen stěhovací a skladovací firma Bedel, dodnes existující, skladovala už v roce 1942 dvacet obrazů z umělecké sbírky Maurice Rothschilda. A jen archiv Vrchního komisariátu pro židovské otázky obsahuje ve svém inventáři 60 tisíc položek o arizaci židovského majetku; 40 tisíc vyrabovaných bytů, 10 tisíc ukradených uměleckých předmětů a počet ukradených vzácných knih jde do milionů. Göring a Rosenberg Své příležitosti se hned, jak přišel do okupované Paříže, chopil říšský maršál Göring, stejně jako stranický ideolog NSDAP Alfred Rosenberg, který už v roce 1940 založil organizaci Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, ve Francii známou jako E. R. R. V roce 1943 byla už každá druhá pařížská galerie buď arizována, nebo vykradena. A lup putoval via třetí říše. Ráno 17. července 1941 se na fasádě pařížského paláce Drouot, ve stejnojmenné ulici v devatenáctém okrsku, kde se dodnes nachází vyhlášená aukční síň, objevila cedule: Policejní prefektura oznamuje, že na žádost Komisařství pro židovské otázky platí pro všechny Židy absolutní zákaz vstupu do aukční síně. Cedule byla na výstavě mezi exponáty. Zlověstný zákaz však nestačil, najatí udavači slídili mezi přítomnými, zda se přece jen do aukční síně nějaký Žid nevetřel… Jedna z výstavních prostor v Mémorial de la Shoah působivě navodila atmosféru tehdejší aukční síně: rudé látkové tapety, hudební kulisa, umělecké exponáty a seznam děl zařazených do aukce, včetně jmenného seznamu původních majitelů… Franco-nazi salon Krátce po osvobození v roce 1945 napsal ve své příspěvku pro Action známý francouzský spisovatel Jean Dutourd, autor slavného románu Hrůzy Lásky, který vyšel v českém překladu A. J. Liehma, že aukční síň u Drouota byla opravdový franco-nazi salon. Už Le Journal des Arts ze 3. března 2017 psal o tom, jak v listopadu 1942 v pařížské galerii Charpentier u příležitosti vernisáže výstavy uměleckých předmětů pocházejících ze židovského majetku teklo šampaňské proudem. Tisk tehdy referoval, že výstavu poctila svojí návštěvou i Madame Suzanne Abetz, manželka německého velvyslance, provázel ji malíř Kees van Dongen, který expozici také slavnostně zahájil; na vernisáž přišla i spisovatelka Colette, herec Sacha Guitry a mnoho jiných významných osob… Fotografie z té slávy připomněla výstava, o níž píši. Do věci se vložil i Picasso Nedávná expozice Obchod s uměleckými předměty za okupace 1940–1944, jak už jsem uvedla, přiblížila i chmurný osud mnoha židovských galeristů, sběratelů a obchodníků. Jeden z tehdejších nejvýznamnějších v této branži byl Paul Rosenberg (1881–1959), jeho známá galerie Rosenberg byla až do roku 1940 v rue de la Boétie v čísle 21 v osmém pařížském okrsku; ve své sbírce měl obrazy Braquovy, Mattisovy, Renoirovy i Légérovy. Galerista stačil ještě včas i s rodinou opustit Francii a uchýlit se do Ameriky. Poté, co emigrovali, byla roku 1941 fasáda jejich domu vyzdobena nadživotním portrétem maršála Pétaina a nápisem: Bojujeme proti Židům, abychom vrátili Francii její tvář. Dnes jsou na této adrese kanceláře a chmurnou historii domu nic nepřipomíná. Pro úplnost snad, že Rosenbergovou vnučkou je novinářka Anne Sinclairová, bývalá manželka kontroverzního politika Dominiqua Strausse-Kahna proslulého sexuálními skandály; ten z roku 2012 ho patrně stál prezidentský úřad. Na place Palais-Bourbon v centru města nad Seinou měl svoji galerii René Gimpel (1881–1945), který hned na začátku okupace uprchl na Côte d´Azur a vstoupil do odboje. Na výstavě byly vystaveny nezvratné důkazy o tom, že Gimpel byl zatčen na udání svého společníka, který mu dlužil peníze. Druhého července 1943 byl deportován a 3. ledna 1945 umírá v koncentráku Neuengamme poblíž Hamburku. Sběratelka umění Hedwige Zak, vdova po malíři Eugènu Zakovi, měla svoji galerii Rive gauche v rue de l´Abbaye; jako jedna z prvních vystavovala Kandinského a měla také sbírku latinskoamerických umělců. Krátce po okupaci byla deportována do Drancy, pak do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře v den příjezdu. Jiný galerista Pierre Loeb (1897–1964) otevřel svoji galerii v rue Bonaparte 13, nedaleko dnešního sídla Českého centra i konzulátu. Loeb vystavoval Picassa, Matisse, Artauda i Giacomettiho. Patnáctého května 1941 byla jeho galerie aryanisée, novým majitelem se stal jeho společník Georges Aubry. V roce 1942 Loeb i s rodinou emigroval, válku přežil v Casablance, Havaně a ve Spojených státech. Po osvobození a návratu do Paříže chtěl pochopitelně svoji galerii zpět, jenže nový majitel mu ji odmítl vrátit. Do věci se vložil i Picasso, který všem s velkým nadšením oznámil: Pierre se vrátil a svoji galerii zase brzy otevře! Georges Aubry ustoupil. Jedenáctého července 1945 se opět galerie vrátila svému původnímu majiteli a slavnostně uvítala první návštěvníky. Washington 1998 V prosinci 1998 se konala ve Washingtonu konference, na které čtyřiačtyřicet států podepsalo deklaraci upravující podmínky restitucí v umělecké oblasti. A v roce 2018 předseda francouzské vlády Edouard Philippe slíbil, že učiní vše, aby v dohledné době došlo konečně k nápravě; mnoho kauz v tomto směru není ve Francii stále uzavřeno, o čemž svědčí i nedávno skončená výstava v Mémorial de la Shoah, jejíž pokračování se jistě uskuteční v dohledné době. Velká část materiálu totiž na své zpřístupnění veřejnosti ještě čeká. Doufejme, že další odkládání nenastane ani kvůli koronavirové krizi, ani kvůli nekonečným nepokojům, které opět sužují hlavní město, ani kvůli změně předsedy vlády: Edourda Philippa vystřídal Jean Castex, který se své funkce ujal v červenci letošního roku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-28 10:34:06

Vzkaz z roku 1945: Mírem válka nekončí

Druhá světová válka skončila v Evropě v květnu 1945. Lidé se v tom okamžiku objímali, nastal krátký okamžik pocitu sounáležitosti těch, kteří válku přežili. Dnes ovšem vzpomínky na rok 1945 nemají většinou nic společného s popisem tehdejší reality. Jde, až na výjimky, jenom o komentáře zneužívající téma konce války k politikaření. Mohou si to komentátoři dovolit, protože přímých pamětníků událostí znalých politicko-vojenských souvislostí té doby žije absolutní minimum. Nepolitický pohled Je možné se dnes podívat na konec války v roce 1945 bez politického zkreslování? Proč ne, pokud vezmeme v úvahu psychologii davu, a historickou momentální psychickou zátěž lidí. Mír v květnu a červnu 1945 byl časem návratu k normálnímu životu. Lidé museli počítat s nebezpečím pohozených zbraní a výbušnin, ale i frustrovaných skupinek ozbrojených Němců toulajících se po lesích a směřujících do západní okupační zóny. Hrozilo i nebezpečí rabování od sovětských vojáků a vojenských dezertérů, ale i od vlastních spoluobčanů využívajících poválečného chaosu. Ale přes to všechno byl již vytoužený mír. Doznívání války trvá léta Válka oficiálně v Evropě skončila kapitulací podepsanou 8. května 1945 a slavnostně potvrzenou ještě 9. května 1945 v Berlíně. Pro různé skupiny aktérů ale končila později. Pro odsunuté Němce skončila v roce 1945 až 1947, podle toho, kdy se usadili v provizorních podmínkách po odsunu z ČSR v rozbombardované Třetí říši. Pro Sovětský svaz v nejširším smyslu slova skončila druhá světová válka v Evropě až po dosazení prosovětských vlád v sovětskou armádou osvobozených zemích, tedy koncem čtyřicátých let. Jisté je, že na území Československa v květnu 1945 bylo našemu obyvatelstvu jedno, jestli město nebo vesnici osvobodí sovětská, polská, rumunská či americká jednotka. Dnes je z toho ukecané politikum. „Pokud se týče osvobození, Československo musí mluvit o osvobození. A zároveň pro Československo byl konec války vítězstvím, neboť jeho jednotky na západní a východní frontě se zúčastnily bojů a domácí odboj byl v určitých fázích války co do výsledků průkazný,“ míní Jaroslav Šedivý, diplomat, historik, bývalý ministr zahraničních věcí. (Květen 1945 vítězství nebo osvobození, Seminář k 60. výročí od konce 2. světové války, tisk ze semináře, str. 18). Hrdinové ať nepřekáží Byla nouze, ale nikdo si zpočátku moc nestěžoval. Příjemné bylo, že se mohla beztrestně „rozjet“ šmelina. V prvních měsících po skončení války nebylo dost policistů k jejímu potírání. Každý si chtěl přilepšit. Německý majetek postupně přebírali českoslovenští národní správci, včetně zemědělských statků. Když měli přednostně dostat po Němcích venkovské statky volyňští Češi ze Sovětského svazu (SSSR), veteráni československé tzv. Svobodovy armády, místní čeští národní správci proti tomu protestovali (například na Litoměřicku). Místní Češi také nelibě nesli, že koncentrační tábory přežili někteří Židé a vrátili se domů. Chtěli zpět své byty, domy a obchody, ale Češi si tam pro sebe mezitím zařídili příjemnou národní správu. Přes odhalení, co se stalo s Židy v koncentračních táborech, byli například na Ústecku v nemilosti, protože většinou hovořili německy. Předsedkyně ústecké okresní správní komise Marie Vobecká (KSČ), která se později stala předsedkyní okresního národního výboru, prosadila nařízení, že Židé jsou povinni nosit bílé pásky, protože údajně podporovali Henleinovu stranu. O více než rok později vesnická policejní stanice, tehdy zvaná stanice SNB, v Zálezlech poblíž Ústí nad Labem v situační zprávě z 3. září 1946 uvedla: „Osoby české národnosti si stěžují, že hospodářský život jest znovu ovládán židy, kteří bezdůvodně odešli z bývalé Podkarpatské Rusi a zde z podpory čsl. úřadů byly jim přiděleny nejlepší živnosti. Tyto zjevy jsou zejména v Ústí n. L. Dále lid poukazuje na to, že židé by měli býti podrženi k nutnému pracovnímu výkonu.“ Zkrátka, když skončí válka, nikdo již vojáky a hrdiny nepotřebuje. Nikomu nevadí, když hrdinové dostanou medaile a jsou oslavováni, ale jenom pokud nepřekážejí. Totéž platilo i pro navrátilce z koncentračních táborů. Byty nad zlato V bývalé Sudetské župě, v částech československých území okupovaných na podzim 1938 Německem, v příhraničí poblíž německých hranic byly německé rodiny někde vystěhovávány za hranice do Německa hned pár týdnů po válce. Pro místní českou správu to bylo potřebné, protože do pohraniční přicházeli čeští a slovenští osídlenci, včetně Židů z Podkarpatské Rusi. V pozdějších měsících, zhruba od června do září 1945, byly přijímány plány vnitřního přestěhování Němců v rámci měst. Bytovou problematikou se na svých jednáních zabývala také okresní správní komise v Ústí nad Labem. Všem městským a vesnickým národním výborům poslala cyklostylovaný dopis s informací z oběžníku zemského národního výboru (ZNV) z 27. června 1945. Píše se v něm: „ZNV bylo hlášeno, že v pohraničním území (zejména v Jablonci, Liberci, České Lípě, Děčíně, Střekově, Chomutově, Karlových Varech, Chebu, Mostě atd.) bydlí dosud Němci ve vilách a mnohopokojových bytech, zatím co veřejní zaměstnanci všech oborů vyslaní k výkonu služby do pohraničního území, jsou bez přístřeší. Žádám proto, aby ihned byla sjednána náprava tím způsobem, že okresní národní výbory a okresní správní komise budou byty nepřátel státu přidělovati přednostně veřejným zaměstnancům, kteří byli vysláni do pohraničního území k výkonu služby.“ Detailní „Plán vnitřního přestěhování Němců v Ústí nad Labem, 7. 9. 1945“ například nařizoval, že „všichni Němci budou přestěhováni do menších bytů dle zásady: do celkové výměry 20 metrů čtverečních 3 osoby, přes 20 metrů čtverečních na každých 5 metrů jedna osoba…“ Ať rychle odejdou Každá obec na konci první, ale i druhé světové války nechtěla, aby na jejich teritoriu byly hladové krky, které do obce nepatřily. Rychle byli proto odsunováni ti, kteří na konci války byli v českých městech a obcích. Na Ústecku koncem 2. světové války pobývalo zhruba deset tisíc lidí, kteří tam neměli trvalé bydliště. Vyplývá to z potvrzení, které vydal Okresní národní výbor v Ústí nad Labem Otto Uthoffovi, který řídil návrat spojeneckých zajatců, vystěhování uprchlíků a říšských Němců: „Jest jeho zásluhou, že v nejkratší době opustilo zemi více než 10 000 zajatců a civilních dělníků, uprchlíků a příslušníků německé branné moci.“ Zůstal v platnosti německý systém potravinových lístků, byla nouze o všechno. Je to zřejmé i z toho, že poblíž saských hranic v Ústí nad Labem rozhlasová relace z 10. května v němčině v 11.45 hod. informovala, že nesmí být zvyšovány ceny potravin a zaznělo též: „Přijdou-li k bytu sovětští vojáci, poproste je, aby vám nebrali z toho mála, co vám zbylo.“ Suma sumárum: Zkušenosti z prvních dnů opojné poválečné svobody potvrzovaly to, co platí v lidském společenství od starověku: Košile je bližší než kabát, aneb kdo není náš, ať neotravuje. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-13 05:08:39

Hanebné pražské přepisování dějin

Česká veřejnoprávní média a s nimi spojení politici mají svůj způsob práce zapsán v memech (a v genetickém výběru redaktorů) už z doby tzv. druhé Československé republiky. Podlézavost vůči protektorům (bez ohledu na jejich momentální destinaci), okázalá nenávist vůči jejich současným protivníkům, nadřazený a vychovatelský přístup vůči divákům, posluchačům a čtenářům. Dědičnost zachází do takových detailů, že vztah ke dvěma posledním prezidentům, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, (i používaná rétorika) nápadně připomíná vyjadřování druhorepublikových a protektorátních médií o Edvardu Benešovi. Inu, zvyk je železná košile. Jejich další geneticky podmíněnou vlastností představuje návyk plnit ideologická zadání kampaněmi, které zcela zaplní éter a noviny, což už také má nepřetržitou tradici dlouhou přes osmdesát let. Proto jsme byli od léta loňského roku systematicky připravováni na to, že letošní 75. výročí osvobození Československa bude znamenat zásadní změnu v náhledu na historii. V předstihu nám to předvedla Česká televize, která již 10. června 2019 v den vypálení Lidic přinesla v pořadu Reportéři ČT příspěvek o udání v předvečer tragédie. S podtextem – všechno bylo jinak, nešlo o žádné nevinné mučedníky. Zavinili si to sami. Chyběl jen povzdech: chudáci Němci. Proto se v létě naplno rozhořel boj se symboly. První na řadě byla socha maršála Koněva na Praze 6. Vidím dva hlavní důvody, proč se terčem snah o revizi historie roku 1945 stal právě tento památník z roku 1980. Na pražském šestém obvodě je už málo volných parcel, které by se daly využít třeba pro výstavbu podzemních garáží, a maršálova socha tomuto záměru překážela. Druhý důvod je také docela logický – za každým nekalým záměrem musí stát člověk, který má v této věci silnou osobní motivaci. V tomto případě šlo o starší paní ruské národnosti, shodou okolností obdivovatelku válečného zločince generála SS Helmutha von Pannwitze, který velel nacistickým ruským kozáckým jednotkám v Jugoslávii. Maršálu I. S. Koněvovi při demonstracích a vandalských útocích mimo jiné vytýkali činnost jednotek SMERŠ v roce 1945 v Československu, které zatkly a odvlekly ruské emigranty. Zejména ty, co se angažovali na straně hitlerovského Německa. Pravda, spory o maršála se vedly několik let, doprovázely je „tabulkové války“, kdy jednu sundali ze staroměstské radnice, jiné dvě přidali k soše. Panu starostovi městské části Praha 6 Ondřeji Kolářovi tyto taškařice vydržely do dalšího volebního období. Zlom přišel vloni po 21. srpnu, kdy po dalším útoku „neznámých vandalů“ se zastupitelstvo rozhodlo pomníku zbavit. V kontextu dalších událostí se zdá, že šlo o začátek širší koordinované akce, již zaměřené k nadcházejícímu 75. výročí osvobození Československa a skončení II. světové války. Na pomníkovou válku Prahy 6, která vynesla Ondřejovi Kolářovi z ruské strany označení místní gauleiter (nacistický župní vedoucí), plynule navázal starosta Řeporyjí Pavel Novotný se svým záměrem postavení pomníku vojákům ROA (Ruské osvobozenecké armády – vlasovcům) v Řeporyjích. Přišla pochopitelná reakce z ruské strany, následovalo vystoupení řeporyjského starosty v ruské televizi, které muselo ruské diváky přesvědčit o tom, že v členských zemích NATO se dostali k moci rusofobové, kreténi a sexuální zvrhlíci (tak nějak to shrnul Vladimir Žirinovskij). Pavel Novotný přitvrdil a slíbil, že pověsí ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib se nenechal zahanbit. Nejprve odmítl vrátit Koněvovu pamětní desku na budovu radnice, pak vypověděl nedávno podepsanou smlouvu mezi Prahou a Pekingem a začal chystat přejmenování náměstí Pod kaštany. Komunální politici se ve svých snahách o vyostření vztahů s Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou mohli opřít o neskrývanou podporu ze strany veřejnoprávních médií a českého ministerstva zahraničí. Ostatní členy vlády paralyzovala hrozba další demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Pandemie koronaviru další vlnu provokací (po přejmenování náměstí Pod kaštany) výrazně přibrzdila. Na straně protiruských aktivistů navíc vládlo jisté rozčarování, protože RF na rozdíl od ČLR na kroky samosprávy nereagovala. Proto musel starosta Prahy 6 přitvrdit. Svolal noční zastupitelstvo a 3. dubna nechal sochu maršála Koněva demontovat a uložit do depozitáře. Doprovodil to rádoby vtipnou poznámkou o nenošení roušky. Odpůrce odstranění sochy nazval spodinou. Nevědomky tak potvrdil slova bývalého ruského ministra kultury Medinského, který jej označil za nacistického gauleitera. V sovětských (ale také amerických) válečných filmech podobnými žertíky esesáci komentovali popravy partyzánů. Označování druhých za podlidi k tomu patřilo. Očekávaná ruská reakce se konečně dostavila. Má podobu nového zákona (okopírovaného z legislativy USA), který umožňuje ruským orgánům činným v trestním řízení trestné činy hanobení památek vojenské slávy Ruska spáchané v zahraničí stíhat. Zdá se, že dejvická demontáž pomníku byla onou poslední kapkou, která k přijetí zákona vedla. Dá se proto předpokládat, že snaha literu zákona naplnit bude enormní. V době, kdy hlavním principem mezinárodního práva je právo silnějšího (a použití síly), členům zastupitelstva hlasujícím na nočním zasedání pro demontáž památníku to v budoucnu nejspíš ohrozí kvalitu jejich životů. Pokud jde o Řeporyje a starostu Pavla Novotného s jeho plánem pomníku vojákům Ruské osvobozenecké armády, teoreticky může narazit na problém z nečekané strany. Ten souvisí s minulostí jejich velitele Sergeje Buňačenka a jeho mužů. Objektivně vzato, proti Rudé armádě během II. světové války bojovali jen v březnu 1945 někde na Odře, a to necelý den. Předtím se většinou zúčastnili jen represí civilního obyvatelstva během protipartyzánských operací v Bělorusku, na Ukrajině a v Polsku, včetně Varšavy. S jedinou výjimkou – tou bylo nasazení na západní frontě v Normandii, kde Buňačenkovi muži zdrželi po vylodění postup Američanů téměř o dva měsíce a způsobili jim těžké ztráty. Tento faktor rozhodl, že generála a jeho muže Američané vydali Sovětům, přes jejich nesporné zásluhy v Praze. Takže řeporyjský pomník bude postaven na počest příslušníků SS, válečných zločinců a hrdinných bojovníků proti spojenecké invazi v Normandii. Pan starosta Novotný se zřejmě chce dodatečně symbolicky přidat na stranu poražených, tedy nacistické Velkoněmecké říše. Zapadá to do trendu revize historie, který k nám do České republiky přichází zejména z univerzit v USA. Poprvé na to upozornila ve své knize Dlouhé stíny předsudků historička Eva Hahnová v roce 2015. (K tématu viz strana 6 tohoto vydání Literárních novin.) Pro toto nové překreslování historie jsou charakteristické hned tři zásadní tendence. Snaha odhalit první československou republiku jako nedemokratický stát utlačující menšiny. Naopak popírají nedemokratický a nacistický charakter sudetoněmeckého hnutí poukazem na jeho vnitřní pluralitu. Konečně třetí nejnovější trend představuje pokus usvědčit Čechy z podílu na holokaustu. Poprvé to zaznělo v roce 2016 od americko-německého historika Wolfa Grunera v knize Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava. Letos v únoru to završila publikace Mezi Prahou a Mikulovem, kterou editovala Kateřina Čapková. V ní americký historik Benjamin Frommer obviňuje český národ a jeho vládu nejen z vrozeného antisemitismu, ale z aktivního podílu na holokaustu, který Češi dokonce iniciovali. Jen na vysvětlení – v roce 1939 odmítla protektorátní vláda v čele s ministerským předsedou generálem Eliášem zavést protižidovské zákony, takže je musel vyhlásit říšský protektor von Neurath po linii německé správy. Takže poselství, které nám postupně vnucují veřejnoprávní média u příležitosti 75. výročí osvobození Československa, nakonec bude znít přibližně takto: Nemáte být na co hrdí. V roce 1938 jste nebojovali, celou válku jste kolaborovali a udávali se navzájem, na holokaustu nesete stejnou vinu jako Němci a po válce jste své německé spoluobčany brutálně vyhnali a tvářili jste se jako vítězové. Sovětský svaz vás neosvobodil, ale okupoval, a jeho role v druhé světové válce je přeceňována. Prahu přece osvobodili vlasovci. Následky ruské okupace byly horší než té německé. A kdo toto nechápe, patří do pravicové nebo levicové spodiny, nebo je rovnou agent Kremlu. Toto poselství našich pokrokářů jim bude komplikovat přístup Ruské federace, která už začala vůči ČR postupovat recipročně. Tak jako se nikdy nepodařilo dopadnout vandaly, kteří poškozovali sochu maršála Koněva, nikdy se nevyšetří útoky na naše zastupitelské úřady v Rusku. Dá se očekávat mezinárodní zatykač na starostu Koláře a další členy zastupitelstva Prahy 6, včetně snahy ho realizovat. Nemohu vyloučit, že se situace vyhrotí natolik, že česká vláda bude muset změnit svůj dosavadní alibistický postoj a konečně reagovat na porušování práva ze strany samospráv. Skandál s pomníky se projeví i ve výsledcích podzimních voleb. Doba roušková se zdánlivě hodí k prosazování revizionistického pohledu na dějiny a plíživé rehabilitace nacismu, neb my všichni (kromě médií) máme náhubky a nemůžeme odporovat. Až je konečně sundáme, měli bychom využít všechny možnosti, jak vysvětlit podrazákům a zákeřníkům, že některé věci si mohli dovolit jen jednou. A víckrát ne. {/mprestriction} Jaroslav Bašta (*1948 v Plzni) je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77. Byl ve vězení a po propuštění pracoval jako dělník a technik. V osmdesátých letech byl také vědecky činný v archeologii, napsal přes 130 odborných článků v prestižních československých i německých časopisech. Po sametové revoluci byl náměstkem ředitele tajné služby a dva roky vedl lustrační komisi federálního ministerstva vnitra. V letech 1998–2000 byl ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, 2000–2005 velvyslancem v Rusku, 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Členem ČSSD se stal v roce 1994, v roce 2019 ze strany vystoupil.

Čas načtení: 2019-12-17 07:52:05

Zestátněné dějiny (zase jednou)

Jedním z klíčových aspektů vývoje evropské politické kultury po tzv. rozpadu východního bloku je bezesporu „zacházení“ s dějinami, v našem případě s těmi 20. století, konkrétně s II. světovou válkou. V popředí úvahy nestojí historické události jako takové, ale evidentní snaha „vítězů“ o manipulaci s dějinami k vytváření staronových strašáků. Zapřáhnutí historie do služeb ducha doby ovšem s sebou přináší dva zásadní problémy – morální a metodologický. Začněme prvním z nich, ke kterému patří oživení historické paměti. A protože se vzpomínková akce před časem konala v Polsku, kde válka vypukla, zaměřme se v prvé řadě na tuto zemi a její politiku. Něco málo historie Vzpomínkové slavnosti ve Varšavě na centrálním náměstí pojmenovaném po generálu Józefu Pilsudském (sic!) připomněly nejen formální vypuknutí II. světové války, ale i „vysoké umění“ instrumentalizace dějin reálnou politikou. A především skutečnost, že nynější vládnoucí garnitury v Polsku si odmítají zamést před vlastním prahem. Kdyby tak totiž učinily, musely by zaujmout postoj nejen k polské represivní, asimilační politice vůči menšinám z připojených území v letech 1920–1939 (z 30 milionů polských občanů hovořilo 11 milionů jinou mateřskou řečí než polštinou, počtem největší menšiny tvořili Ukrajinci, Bělorusové, Litevci, Židé a Němci), ale i ke kritickým otázkám kolem statutu Svobodného města Gdaňska, de iure samostatného státu s většinově německy hovořícím obyvatelstvem, a koridorem spojujícím Východní Prusko s Německou říší. Vše v politicky a státoprávně nanejvýš problematickém spletenci nového evropského uspořádání po I. světové válce. A především objasnit účel polsko-německého paktu o neútočení z roku 1934, nazývaného též Pilsudski-Hitler-Pakt. Tedy smlouvy uzavřené s nacistickým režimem rok poté, co v reichu převzala moc NSDAP. Pokud nyní polská antiruská hysterie spolu s militaristickým harašením, podmalovaným místy šovinistickými tóny, ukazuje prstem na jiné a celé transatlantické společenství skloňuje tzv. Hitler-Stalin-Pakt ve všech pádech, slušelo by pasovaným demokratům i „vůdčím médiím“ v zájmu objektivity a morálky připomenout, jak události z roku 1934, tak celkovou politiku II. polské republiky. Třeba i fakt, jaká to území sovětská armáda v roce 1939 zabrala a jak k nim „mnohonárodnostní“ předválečné Polsko přišlo. V letech 1918/19 využila Pilsudského armáda revolučních zmatků v Rusku a do roku 1922 rozšířila polský stát o západní území Běloruska a Ukrajiny, včetně oblasti kolem litevského Vilna daleko na východ za tzv. Curzonovu linii. Tyto „detaily“ jsou s chladnou samozřejmostí přecházeny mlčením, nicméně obecně lze konstatovat, že Polsko nebylo žádným evropským beránkem, ale zemí s velmocenskými ambicemi – západním i východním směrem. Tak například na přelomu dvacátých a třicátých let vedly polské lidové knihovny propagační pohlednice s „historickými hranicemi Polska“ – od východního okresku Berlína po Memel, od Prahy k Vilniusu. A Roman Dmowski v jedné ze svých úvah požadoval během jednání ve Versailles Hamburk jako polský přístav. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Cílem byla nová Rzeczpospolita, což do jisté míry korespondovalo s německými plány, ve kterých se ovšem Polsko nacházelo v podřazené roli. Nejprve mělo sloužit jako dodavatel surovin a oslabit francouzský spojenecký systém ve středovýchodní Evropě, dlouhodobě spekuloval Hitler s rolí satelitního Polska coby vojenského spojence proti Sovětskému svazu. Polský podíl na kořisti měl zahrnovat oblasti na jihu SSSR, konkrétně na Ukrajině. Kontakty mezi polskou armádou a německým wehrmachtem a obecné zlepšení vzájemných vztahů ve třicátých letech jsou rovněž jaksi „zapomenutou“ skutečností. Budiž na tomto místě zdůrazněno: v evropském postversailleském (ne)pořádku byla diplomacie podle hesla „urvi, co můžeš“ (politicky i teritoriálně) a „účel světí prostředky“ běžnou praxí, Polsko nebylo výjimkou. Ba naopak: snaha o co největší politický vliv a územní rozlohu na základě politizujícího národního historismu učinila z II. polské republiky aktivního účastníka boje o moc ve střední a východní Evropě. Jednou větou: Polsko nestálo na jeho periferii, ale v centru – Československo to poznalo na vlastní kůži. A dozajista by polským představitelům slušelo něco pokání při vzpomínce na zabrané Těšínsko po vpádu německého vojska do českého zbytku republiky. Škodolibé jazyky by mohly hovořit o „rozdělení ČSR mezi Německo, Polsko a Maďarsko“. Nejde zde o vyčíslení polských „hříchů“, ale o zlomek zrcadla nastaveného nynější polské vládnoucí garnituře, která ve vztahu k vlastní meziválečné historii nezná zábrany a špetku pokory. Ba naopak: namísto smířlivých tónů stupňuje směrem na východ vojenské napětí. Jako (pseudo)morální ospravedlnění mají k tomu sloužit politikou uzurpované dějiny. Jak modelovat dějiny Polsko a Ukrajina představují extrémní příklady jevu, ve kterém výklad a porozumění minulosti řídí zákon. Připomeňme rok 2016, kdy polský Sejm odsouhlasil rezoluci označující volyňské masakry etnických Poláků ukrajinskými paravojenskými oddíly jako genocidu nebo doplněk Zákona o Institutu národní památky z roku 1998 týkajícího se jak eventuálních vyjádření o polské spoluvině na světové válce, tak popírání ukrajinských zločinů na židovském a polském obyvatelstvu. Obdobné zákony najdeme i na Ukrajině. Ty naopak politicky rehabilitují banderovské oddíly, které vedly krvavou válku jak proti Rudé armádě, tak proti Židům a etnickým Polákům. Pro současné politické klima na Ukrajině to znamená, že jejich duchovní dědici se na ně mohou kdykoliv odvolat; „státní posudek“ minulosti jim zajišťuje politickou a morální legitimitu do budoucnosti. Na tomto místě budiž opakovaně podtrženo: nejde primárně o to, do jaké míry zákon koresponduje nebo nekoresponduje s evidencí historických faktů, nebo o pojmenování zločinů: genocida, etnická čistka nebo vyvraždění – bestialita zůstává bestialitou, ať ji pojmenujeme jakkoliv. Nebezpečí pro budoucnost spočívá v politické intenci etablující nebezpečné paradigma pro budoucí zacházení s historií. Takto „zestátněné“ dějiny předpisují nebo zakazují určitý pohled na minulost pod hrozbou juristických sankcí. Nebezpečí hrozí nejen svobodě vědecké diskuse, ale i politickému projevu. Státní moc si tím vytváří efektivní nástroj na potlačení opozice. Navíc takto modelované dějiny, ve kterých je vlastní národ prezentován výhradně jako oběť, zatímco absolutní vinu nesou vždy ti druzí, budí negativní emoce namířené proti duchu porozumění a smíření. Pryč s obtížnou historií Jsme tedy svědky procesu, ve kterém byly narativy sovětské nahrazeny narativy šovinistickými. I zde se jedná o stejnou metodu postupu, vezmeme-li za výchozí bod vztah mezi historickou vědou a politikou: komplexní vztahy dějin se stávají obětí simplifikace, jsou modelovány do jednodimenzionální podoby, navíc mimo kontext doby a s cílovou perspektivou, kterou určují politické zájmy. A ty není na pozadí celkové situace v Evropě a ve světě těžké uhodnout. Revize dějin šla a jde ruku v ruce s rozšiřováním NATO na východ, její obsah se nemění, jen graduje. Její míra je přímo úměrná nárůstu vlivu Ruské federace na světové scéně, který znamená postupnou ztrátu dominantního postavení USA a jejich spojenců. Snaha politicky i ekonomicky izolovat Rusko od Evropy je zrovna tak evidentní jako postupující vojenské obkličování RF a tento postup musí být nějak zdůvodněn. Vzhledem k tomu, že již není k dispozici argument boje proti komunismu, stal se cílem politického kádrování historie 20. století obraz Ruska jako konstantního zloducha – včera, dnes i zítra. Zdánlivým paradoxem je přitom fakt, že stupeň přepisování dějin dosáhl míry, kterou neznala ani tzv. studená válka za doby existence Sovětského svazu a východního bloku. Po jeho rozpadu jsme byli svědky nejen teoretické, ale i praktické revize dějin. Exkluzívními příklady jsou jugoslávský konflikt a podpora Západu chorvatsko-ustašovským oddílům, posléze ukrajinskému převratu, jehož militantní složku tvořily právě banderovské ultranacionalistické síly. Na pováženou je podíl masmédií, tisku i televize. Příklady za celou řadu jiných. Vedle historizujících politiků typu Borise Johnsona a snaživých publicistů se množí sugestivní dokumentární pořady zabývající se výhradně tzv. západní frontou. Manipulativní element v tomto případě nespočívá v samotném obsahu dokumentů, ale ve stylu jejich podání. Zatímco o východní frontě panuje mlčení nebo opakovaně slyšíme heslo „Hitler-Stalin-Pakt“, samozřejmě bez seriózního historického kontextu, vylodění spojenců v Normandii v roce 1944 (!) je obecně označováno za počátek osvobození Evropy. Tak například televizní kanál týdeníku Der Spiegel (Spiegel Geschichte) uvedl 18. května pořad z dokumentární řady Druhá světová válka o 6. červnu pod heslem D-Day položil základ k osvobození Evropy. Obdobně nám historii osvětlil již 16. února tv kanál History: „První krok k osvobození Evropy od nacistické nadvlády bylo vylodění spojenců v Normandii.“ Podcenit současný vývoj by bylo velkou, možná dokonce osudovou chybou. Jeho komplexita přinejmenším naznačuje, že nejde o náhodu, ale o systematickou manipulaci v zájmu politiky, která opět haraší zbraněmi. Problém je o to větší, že v Evropě nastoupila nová, ahistorická generace politiků, kteří nepoznali hrůzy války. Kombinace s klesající úrovní všeobecného vzdělání u mladé „generace facebook“ představuje brizantní, nebezpečnou směs pro budoucnost. Epilog Koncem května 2016 přijal Spolkový sněm rezoluci o turecké genocidě Arménů z konce I. světové války. Poslankyně Bettina Kudlová za CDU byla jediná, kdo hlasoval proti přijetí rezoluce. Svůj postoj zdůvodnila tím, že úkolem Bundestagu nemohou být historické posudky událostí v dějinách druhých států. Rozhodujícím je jádro jejího zdůvodnění: ústavně-politické instituce již ze své podstaty nemohou vydávat nic jiného než politický „rozsudek“ odvislý od většiny, která parlamentu dominuje. Zestátněná historie se stává nástrojem politiky, její nebezpečnou vnitro- i zahraničně-politickou zbraní, kterou lze kdykoliv podle potřeby použít. A to je více než na pováženou. {/mprestriction} Autor je publicista žijící v Německu.

Čas načtení:

Přeshraniční transakce v nejdůležitějších okruzích v příkladech včetně řešení po novelách DPH

[skoleni-kurzy.eu] Pro tento seminář jsme vybrali 10 nejdůležitějších oblastí, které jsou klíčové pro plátce DPH aktivní v přeshraničních zbožových či službových transakcích. Každou z těchto oblastí si probereme na několika modelových příkladech včetně jejich řešení a odkazu na ustanovení ZDPH, judikátů, metodických pokynů MF či předpisů EU včetně dopadu novely ZDPH 2020 tzv. Quick Fixes, novely ZDPH 2021 tzv. e-commerce rules včetně stanovení účetního případu ve vnitřním účetním předpisu a účtování. * 10 níže uvedených okruhů v řešených příkladech – zadání problému včetně řešení: • úloha „daňového statutu- obchodního partnera při přeshraniční fakturaci – aneb několik nezbytných zásad nutných pro správné daňové řešení v závislosti na povaze obchodního partnera, • dodací doložky v kupních smlouvách a jejich vliv na průběh obchodní transakce a na okamžik účetního případu, • osvobození s nárokem na odpočet DPH – jak ho obhájit vůči správci u zbožových obchodů do EU a do třetích zemí, judikáty EMAG, Euro tyre atd., řetězové obchody v rámci EU v kontextu novely ZDPH 2020, přemístění zboží a nový paragraf 18, tj. úprava call-off stock, zpřísnění podmínek pro osvobození ve vazbě na prokázání přepravy, • služby s přeshraničním prvkem – přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění splnění podmínek základního pravidla dle paragrafu 9 ZDPH anebo dle zvláštních pravidel paragraf 10 ZDPH, • definice dovozu a vývozu v celních předpisech a v ZDPH, průsečík obou předpisů do evidence DPH, • dovoz zboží – uplatnění DPH při dovozu, celní problematika, faktury při dovozu, rizika při dovozu, • vývoz zboží – uplatnění DPH při vývozu, celní problematika, faktury při vývozu, důkazní prostředky, účtování vývozu, okamžik účetního případu vs. okamžik osvobození od DPH dle paragrafu 66, • kontrolní hlášení a jeho sekce A. 2. zaměřená na přijatá plnění ze zahraničí – časové souvislosti paragrafu 24 a 25 ZDPH, • souhrnné hlášení a vykazování vydaných přeshraničních plnění v něm – souvislosti mezi výstupy obchodních partnerů – provázanost SH a DAP, • neobvyklé obchodní modely v rámci EU včetně smluvních typů – práce na movité věci, propůjčování matric, forem a nástrojů, komisionářské smlouvy a další účtování pohledávek z přeshraničního obchodu v průběhu roku a k rozvahovému dni. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Přeshraniční transakce v nejdůležitějších okruzích v příkladech včetně řešení po novelách DPH

Čas načtení: 2024-04-02 09:10:05

Ukrajinská bezpečnostní služba k obviněním Ruska z terorismu: Je obzvláště cynické činit tak v den výročí osvobození města Buča

Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) prohlásila, že tvrzení ruského ministerstva zahraničí o terorismu vyznívá obzvláště cynicky v den druhého výročí osvobození města Buča v Kyjevské oblasti a zvěrstev, která tam Rusové spáchali. Informuje o tom deník Ukrainska Pravda. The post Ukrajinská bezpečnostní služba k obviněním Ruska z terorismu: Je obzvláště cynické činit tak v den výročí osvobození města Buča first appeared on Pravda24.

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je objasnit souvislost smluvních ujednání ve smlouvách se zahraničními obchodními partnery a naučit správné uplatňování daňových a celních aspektů dodávek zboží. Absolvováním získáte přehled o pravidlech uplatňování DPH a celních předpisů při provádění jednotlivých obchodních transakcí ve vazbě na sjednanou dodací doložku Incoterms® 2020. * Základní náležitosti smluv v zahraničním obchodě zejména v kupních smlouvách, se zaměřením na: • identifikaci smluvního partnera DIČ apod., • možné formy vyjádření podmínek dodání ve smlouvách, • dodací podmínky po změnách, • termín dodání ad. Vliv smluvních ujednání na uplatňování DPH příp. celních předpisů: • při vnitrounijním obchodu se zbožím – vliv na identifikaci místa zdanitelného plnění, vliv na plnění podmínek pro osvobození dodání do jiného členského státu EU od DPH apod. po změnách v DPH, • případně informace o chystaných změnách v uplatňování DPH při vnitrounijním obchodu se zbožím rozsah informace bude odvislý od stavu chystané legislativy v době konání semináře zrušení osvobození od DPH, • při dovozu a vývozu zboží – vliv na stanovení celní hodnoty a základ DPH při dovozu, vliv na identifikaci místa plnění, vliv na plnění podmínek pro osvobození vývozu od DPH apod. Praktické příklady obchodních operací. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení: 2024-05-15 07:00:01

Po osvobození Dachau vzali vězni i Američané pomstu do vlastních rukou. Strašlivé okamžiky

Dachau bylo prvním koncentračním táborem, který sloužil za druhé světové války, založen byl ale už v roce 1933 a od té doby pracoval ve svém šíleném režimu. A protože fungoval podle nacistických měřítek opravdu dobře, učili se tady svému „řemeslu“ také další dozorci, kteří později šířili násilí, bolest a smrt v dalších táborech, jež postupně vznikaly nejen v Německu, ale i na okupovaných územích, jak vypráví například dokument na kanálu World History. Mučen nacisty, vězněn a vyhnán komunisty: Návrat ostatků Josefa Berana skrývá neuvěřitelný příběh Číst více Tábor rostl už před válkou Dostat se do Dachau už před válkou nebylo nic složitého. Stačilo patřit ke komunistům, sociálním demokratům, duchovním, romské národnosti nebo být třeba homosexuálem, recidivistou či nezaměstnaným, jak zmiňuje web amerického muzea holocaustu. Později řady vězňů začali rychle doplňovat Židé, a to zvláště po tak zvané Křišťálové noci v listopadu roku 1938. Tou dobou již rozšířený tábor doslova praskal ve švech. S příchodem války se situace ještě zhoršila a bylo potřeba přistavět nové vybavení – modernější krematorium a také plynovou komoru. Strašlivé překvapení V podmínkách, jaké v koncentračních táborech panovaly, v nedostatku hygieny, lékařské péče i jídla, ale při otrocké, ubíjející práci či pokusech na vězních nebylo možné zabránit šířícím se nemocem. Lidé umírali po desítkách, nacisté je vraždili po stovkách. To vše po celou hrůznou dobu druhé světové války, dokud v dubnu roku 1945 nedorazili do Dachau vojáci americké 45. pěší divize, což dokládá i stránka věnovaná konkrétně tomuto strašnému zařízení. I když se ještě před jejich příjezdem podařilo utéct veliteli tábora, dozorci i strážní v areálu zůstali. Ne na dlouho, Američané se brzy rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Rozhodnutí na místě Američany, kteří snad čekali nadšené uvítání vězněných lidí, místo radosti čekal zážitek tak šílený, že na něj nemohl být nikdo připravený. Všude po táboře ležela mrtvá těla i umírající nebožáci, jimž již nebylo pomoci. Hromady tlejících lidských ostatků, nemocní a zničení lidé a beznaděj i ve chvíli osvobození. To všechno vedlo některé z Američanů k rozhodnutí, že nebudou čekat na soud. Dozorce, kteří se jim dříve vzdali, zkrátka postavili ke zdi a bez velkého rozhodování vzali do ruky zbraně a spustili střelbu. Nepřežil nikdo z nich. Vězni vzali pomstu do svých rukou O okamžitou odvetu se ale v den osvobození Dachau nepostarali jen Američané. Jakmile léta týraní a ponižovaní vězni uviděli možnost pomstít nejen svoje utrpení, ale také smrt a bolest svých blízkých, pustili se do zbylých dozorců bez jediné myšlenky na soucit. Situaci snad ani není možné popsat. Rány pěstmi i jakýmkoliv nalezeným nářadím šly přesně tam, kam vězni chtěli – směřovaly na těla jejich trýznitelů, kteří v tu chvíli už neměli šanci na záchranu života. Osvoboditelé již většinou jen přihlíželi neschopni jakéhokoliv činu. Po tom, co všechno v táboře viděli, ani zasahovat nechtěli. Český vězeň likvidoval v koncentračním táboře vlastní lidi. Nacisté dobře věděli, z koho udělat kápa Číst více Civilní obyvatelé nevěřili svým očím Jakmile bylo v táboře dílo zkázy dokončeno, poručili američtí vojáci obyvatelům nedalekého městečka Dachau vydat se do tábora, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak jejich vojáci nakládali s vězni. Pro mnohé z nich to byl obrovský šok, podle svých slov neměli ani tušení, co se děje jen pár metrů od jejich domovů. Je to možné? Je pravděpodobné, že by byli lidé natolik zaslepení ideologií a vlastními starostmi, že by se skutečně nezajímali? Že by necítili zápach rozkládajících se těl a neptali se, odkud přichází? Ať už si to každý vysvětlil, jak chtěl, jedno je jisté. Při osvobození Dachau zvítězila lidská touha po okamžité odplatě. Masakr, který se udál, lze připsat jen na vrub nacistické krutosti, které byli vězni dlouhá léta vystaveni. Ani v americké armádě nebyl nikdo potrestán. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Německá Kobyla Braunsteiner: Před dozorkyní s hřeby v botách nebylo v koncentračním táboře úniku.

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení: 2024-07-02 11:02:20

Bezpečnostní služba Ukrajiny zveřejnila unikátní záběry z osvobození Hadího ostrova

Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) zveřejnila nové záběry z osvobození Hadího ostrova u příležitosti dvou let od doby, kdy byly ruské jednotky nuceny ustoupit ze strategické základny v Černém moři. The post Bezpečnostní služba Ukrajiny zveřejnila unikátní záběry z osvobození Hadího ostrova first appeared on Pravda24.

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím

Čas načtení:

Vliv dodacích doložek na uplatňování DPH a celních předpisů při provádění zahraničního obchodu se zbožím